Ročník XXXXV.

V Praze, v úterý dne Il. července 1905.

Číslo 188.

Na ranní a odpol. listy předp lácí ne v Praze v admlnfstraci na pěsís . . . . . na čtvrt leta . . . . 6 K — s drojí denáškou na měsí n čtnt keta . . . . 7 K 5o n vs dlislkich: 2 K 80 na měsíe Poštout s drojí zísilkou na měkíc. . . . . na nt lla . . . kei

Nyní teprv nadchází zkouška státníkova. »Za své peníze může sobě i nejbledší holka dát namalovat na podobizně nejkrásnější růže na tvářích« — zasmál se již Karel Havliček vládním listům, vynášejícím státnické umění a věhlas tehdejších řídicích ministrů do nebes. Uplynulo od té doby drahně 56 le t. avšak maliřská škola rakouských officiosův se nezměnila. Velebí dnes do nebes bar. Gautsehe právě tak jako před půl rokem velebili Körbra a jako budou velebit opět Gautschovy nástupce. »Státník obdivuhodný, stačící na nejtěžší pro- blemy, rozvazující hravě nejzadrhnutější uzly Podařiloť se mu zažehnati z parlamentu vídeň- ského můru obstrukce, zapřáhnouti jej znovu do normálního tahu, dosíci na něm 70 millionů refundačního úvěru, odvodu branců, prozatím- ného rozpočtu státního na celý letošní rok, cel- ního tarifu, obchodní smlouvy s Německe m peněz na dostavbu alpských drah ..« Avšak sám ten hyperloyalní orgán »našíe šlechly, »Vaterland«, dovoluje si postřiknout blažené chvalopěvce offieiosní studenou vodou střízlivé své poznámky: »Nechtějme se ukva- povat: bylo by předčasno mluvit o znovuzřízení parlamentního po- řádku, vždyť ještě v posledních dnech kráčela obstrukce a sice ne jako pouhé strašidlo, nýbrž v docela hmotné postavě síní par- lamentu vídeňského. O překonán obstrukce, o úplném uzdraven parlamentního života rakouského nemůže býti pořád ještě řeči Pouze o momentanním zjednání normál ního jednacího stavu lze mluviti . . .« A to jen proto, dokládáme my, že delegace českého národa porazivši Körbra, slitovala se nad slibujícím jeho nástupcem a dala mu na ten čas pardon. Ve své polenské řeči dr. Kramář upřímně vysvětlil tuto dnešní sho- vívavost poselstva českého vůči novému kursu vlády Gautschovy.

»Vláda musí konečně dokázati — byl podstatný smysl jeho výkladu — má-l vůli změnit svou staletou politiku a postavit se na princip spravedl- nosti a rovnosti vůči všem náro- dům, má-li vůli učinit zadost na- šim národním požadavkům, učinit to, co po stalotí Vídeň nedovedla, s po lé h a totiž na něco jiného, než na ducha cen- tralisačního a germanisačního, s nímž došla tam, kde je dnes, a hledati příště sílu, k de jest, ve spokojenosti národů. A to řeknu upřímně a otevřeně: vláda barona Gautsche vůli tu mál Má ji poně- vadž vi, že nás Čechů Vídeň musí z!s kat. chce-li konsolidovat poměry v říšii má ji, poněvadž také ve Vídni eítí, co zna- mená nynější vzrůst moci Německa po seslabení moci ruské pro budoucnost Ra- kouska. Ale jiná jest otázka: má-li také vláda Gautschova té síly a energie aby provedla, co jest povinností každé vlády rakouské na výši situace, aby učinila ná- rodu našemu po právu a spravedl- nosti a tím udělala z něho positivní ho činitele rakouské politiky.«

Takový dojem vzbudil Gautsch od počátku své vlády při vůdcích poselstva českého: jako státník rakouský, jemuž se konečně otevřely oči, jenž poznal konečně správn ě v čem vězí kořen nemoci rakouské a kterakji léčiti a jenž má nejlepší vůli o vyléčení tose pokusiti. Oceňujíce tuto dobrou vůli a ne po- chybujíce o nl, odložili poslanci čeští na ten čas vůči slibujícímu Gautschovi v poctivé české důvěře zbraň nejostřejší opposice, a je- dině tomuto šlechetnému smýšlení zástupců ná- roda ze všech Rakouskem nejhůře zklamaného má vláda Gautschova co děkovati, že bez ná- razu a bez odiosního zneužit! § 14. mohla opa- třiti svrchu uvedené státní potřeby. — Že ofíi- ciosové Gautschovi nemají tolik cti a slušnosti v těle, aby tuto zásluhu poselstva českého o říši habsburskou poctivě uznali, tomu se ani tak nedivíme, jako spíše neopatrnosti jejich. s jakou líčí stav věcí v Cislajtanii oproti Uhrám. jakoby bylo zde všechno ku podivu zdárně urov- náno a uklidněno, jakoby zde téměř již nebylo žádné vážné politické krise, anebo aspoň vše nadějně zaonačeno a připraveno ke šťastnému všechny strany uspokojnjícímu rozřešení.

To je prostě drzé, prolhané klamání a šálení světa, prosté všeho rozumu a vší dobré vůle. Tážeme se, která ze všech palčivých otázek zdejších jest — ne snad rozřešena — nýbrž aspoň jen ke šťast- němu, smířlivěmu vyšetření blíže přivoděna připravena?! Jest to snad otázka rovno- právnosti národních jazyků v škole, vůřadě a životě veřejném Touto fundamentální otázkou Ra- kouska není — ani hnuto ! Jest to snad otázka spravedlivého zastoupení všech národův na sněmech vlastí jejich a v zastupitelstvu říšském? Ani hnuto! Jest to snad otázka rozšířen svězákonnosti a samosprávy krá- lovství a zemi? Ani pomyšlení ! Za celého půl roku vlády své bar. Gautsch neměl pokdy osvědčit i jen jediným skutkem svou dobrou reformatorskou vůli na všech těchto hložím sta- leté centralisace a germanisace zamořených po- lích zemí neuherských.

Toliko naslibovat toho uměl a nevá- bal jen což ! Nám jako Němcům, Polákům jako Vlachům, ba i Slovincům. Vůči všem pln dobré, ba nejlepší vůle. »Moderní« reformu volebního řádu pro český sněm, českou universitu pro Moravu, jazykový zákon o rovném právu češtiny a němčiny v úřadech českých a moravských Němeům zase zvláštní status německého úřad nictva v Čechách, němockou kurii na sněmu českém, která by jim zabezpečila zákonem vy hražené zastoupení v zemském výboru, v zem ské a hypoteční bance a v museu královstv českého — dále sestátnění drah severní, severo- západní a priv. společnosti státní dráhy, Vlachům vlašskou právniekou fakultu, Slovincům slovin- skou, kromě toho energické provádění vodních a universitních staveb. Slovem každému po ky tičce i po dvou. Avšak nyní právě nastává ta rozhodná otázka: Bude miti baron Gautsch také té — energie, ráznosti, sily a moci, a by všechny tyto dalekosáhlé sliby své také poctivě a v čas všem ná rodům splnil?

Není se spíše co obávati, že to dopadne, jak v Písmě stojí: »vůle byla dobrá, ale télc slábo?« Nebude plnit sliby své především j e Němcům, Vlachům a nejvýše ještě Polákům, kdežto my Čechové a Slo- vinci zůstaneme, jak už Schmerling pověděl — těmi posledními v kalendářik Nezněla již stylisace těch slibů nám čině ných velmi podezřele, neurčitě a podmíněně? Podle všeho co proniklo o té chystané vládní reformě volebního řádu pro sněm český na ve- řejnost, nomůžeme věru než hořce se zasmát frási vládního pondělníku vídeňského (»Sonn- und Montags - Zeitung«), že chystá vláda re- formu moderní. Krásná to modernost, př níž zachová se půl století stará Stadionova zá- sada zastoupení zájmověho, proti níž už Havlíček ve svém »Slovanu« jako proti největší nespravedlivosti na úkor národa našeho vymyšlené zápolil. Krásná to modernosť, při níž 563 velko- statkářům vyhražuje se nadále privilej 70 po slanců, kdežto 4 millionům národa českého nemá se dostati než 128 poslanců mezi 285 sněmovníky, takže by zůstal i nadále proti všemu právu oloupen o nadpoloviční většinu na sněmu

království českého! A za tento volební řád máme svoliti k rozdělení sněmu českého v ná rodní kurie volební, aby Němcům bylo privile gováno zastoupení jich v zemské správě a ústa- vech zemských, ač jim nabízíme přiměřeného zastoupení spravedlivým kvocientálním klíčem beze všeho trhání sněmu. Obdobně má se dí též na Moravě. Lze tu rozumně za to míti, že zdaří se takto křivě založená smiřovaci akce? A rozbije-li se vratký ten experi- ment Gautschův v Čechách neb na Moravě — eo potom? Jak bude to pak vypadati v parlamentě vídeř- ském? Ejhle, na jakých hliněných nohách stojí všechny ty dočasné »úspěchy« vlády Gautschovy. Nyní tepry nastává šťast nému baronu Pavlu Gautschov pravá a vlastní zkouška státne kova, na níž závisí celá budou nost! Podle toho, jak počne plni neb rušit své slavné sliby, dan národům a zejmena národu naše mu jedině podle toho musí poselstv české zařídit své další chován proti němu. Neboť národ český do- sud k panu Gautschovi naprosto důvěry nepojal. nýbrž sleduje a sledovati bude jeho počinání krok za krokem s ostražitostí a bdělosti národa vlasteneckého, politicky vyspělého a práv svých neochvějně dbalého.

Politické zprávy domáci. V Praze, 10. července. (Po říš s k radě.) Krakovský hlavní orgán polského kola otiskuje úvahu o minulé kampani říšské rady zaslanou mu z »vážné politické strany«. Pisate má za nejvýznamnější známku letošního zasedán poslanecké sněmovny návrat k ústavním řádům, jichž se polské kolo v posledních letech stále s důrazem domáhalo. Proto vítá, že zatímný rozpočet na druhou polovinu roku vy- řízen od r. 1902 opět poprvé parlamentně a že si bar. Gautsch dal parlamentem schváliti také plnou moc, aby mohl prodloužiti platnost obchod- ních smluv se Švýcarskem a Bulharskem nebyl nucen utéci se ani v této věci k § 14 Mezi úspěchy toho druhu pisatel počítá též klidné rokování na sněmu království českého v němž vídí příznak návratu k normálným po- měrům v parlamentě. O tom, že ovzduší parla- mentní pozbylo značnou část svého elektrického napjeti, svěděí i ta okolnost, že předseda mini sterstva mohl se dotknouti otázek jazykových universitních a na žádné straně nezpůsobil tím rozčilení. Konečně mluvčí polského kola zazna- menává se zadoslučiněním i to, že se Polákům v otázce sestátnění severní dráhy Ferdinandovy dostalo v prohlášení bar. Gautsche určitého slibu, o jehož splnění nepochybují.

»Poster Lloyd« praví v pražském dopise že zkušebným kamenem letního zasedání posla- necké sněmovny byla předloha o alpských drahách. Kdyby předloha ta nebyla vyřízen parlamentně, byl by bar. Gautsch nucen sáhnouti k § 14. a tím by byl zmařen značný díl jeho půlletních snah o uzdravení vnitřních poměrů rakouských. Chtěj nechtěj musil vyjednávati s českou dolegací a učiniti některé ústupky. které Čechům umožnily předlohu tu propustit ještě v letním zasedání. Tím připraven v Ru- kousku takový stav, že po čas letních prázdnin možno na všech stranách očekávati klid. Ale připravený tak mír nebude trvati déle než d počátku podzimu; bylť vykoupen přesnými vlád- ními sliby, jakýmisí směnkami na krátkou lhůtu, jež museji býti splaceny, nemá-li se na podzim prohlásiti insolvence. Pisatel uvádí zvláště čtyři body, o jichž uskutečnění bar. Gautsch se do podzimu musí postarati. Jsou to: Zřízení česk university na Moravě, uspokojivé rozřešení otázky slovanských učitelských poboček ve Slezsku

zákonitá úprava vnitřního úřadního jazyka če- ského v Čechách a na Moravě a konečně se- státnění soukromých železných drah. Nejťvrdším oříškem pro vládu bude asi moravská universita, neboť Němci moravští stojí rozhodně proti zři zení české university v Brně a Češi ovšem jinde svou universitu míti nechtějí a chtíti nemohou Poněvadž dohody mezi spornými stranami solva jest možno se nadíti, nezbude vládě jiného, než učinili »samostatné opatření«, jež musí připra- viti za latních prázdnin. V Praze, 10. července. (Slovanské po bočky ve Slezsku.) Z poslední schůze polského kola sděluje se haličským listům, že předseda kola, hr. Dzieduszycki, na do taz posl. dra. Michejdy, odvětil, že s pobočkami polskou ani českou nestane se nijaká změna ben vědomí a souhlasu kola polského a deputace české. V Praze, 10. července. (Slyšení ba Fejérvára.) Bar. Fejérváry podal panovníku v Išlu zprávu o svém jednání s koalicí a dnes se vrátil do Vídně. Na dotaz, bude-li i nyní po kračovati ve vyjednávání s opposicí, odvětil zá stupci „Pešť. Korresp.“, že vůdcové spojených stran se rozjeli z Pešti a mimo to nastala dob žní, jež se nehodí k dalšímu vyjednávání. „Uh. tel. kancelář“ dovídá se z Vídně, že výsledel išelského slyšení bude asi ten, že po dobu panovníkova pobytu v Išlu nestane se žádný další krok k rozřešení uherské krise. V Praze, 10. července. (Hlasy uher ských opposičních vůdeů.) Frant.

Košut uveřejnil v orgánu koalice za příleži tosti Fojérvárovy cesty do Išlu novou stať, v níž dovozuje, že koalice by netrvala na svých ná- rodních požadavcích ve vojsku, kdyby vojenská správa nestála na rozmnožení vojenského kon- tingentu a zvýšení vojenských břemen. Ale i za takových poměrů bylo by dorozumění možno, kdyby bar. Fejérváry upozornil panovníka na to co by se provésti dalo, aniž by společná armáda utrpěla újmy. Proč prý ministr nedá králi na uváženou, že husaři jsou výhradně uherský druh vojska, s nímž ani Čechové ani Poláci ne- mají nic společného, že z 26 husarských pluků deset má beztoho již nyní maďarské velení a že by se tedy maďarské velení mohlo zavésti bez obtíže i v ostatních 16 plucích, aniž by Čechové a Poláci mohli žádati podobného ústupku pro Posl. Gabr. Ugron odmítá v „Pesten Lloydu“ nabídku nynější uherské vlády, aby koalice sestavila ihned svůj vlastní přechodný kabinet. Takový přechodný kabinet musil by převzíti povinnost postarati se o rekruty a dopo moci obchodním smlouvám s cizinou k vyřízen v parlamentě, čímž by koalice vydala z ruky nejostřejší zbraň, která ji může nyní dopomoc k těm ústupkům, jichž se Uhry dávno již do máhají na Vídni Posl. Mikul. Bartha v „Mag. Orsz.“ vy jadřuje se ještě určitěji. Když už jednou vy- pukla krise a nastal spor mezi korunou a ná rodem, bylo by prý nejrozumnější domáhati se přímo osobní unie. Tímtéž napjetím sil. kterým se Maďaři nyní domáhají maďarského velení, mohli by se domoci též osobní unie. Vět- šího odporu se strany Vídně očekávati již nelze. „Nemrhejme své síly na opatření přechodná — praví. — Upravme svůj poměr definitivně. Učiňme si cílem samostatnou uher- skou armádu, samostatné celní úze m samostatnou uhorskou cedulovou banku samostatné zastoupení v cizině a samo statný uherský dvůr. sebe.

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 10. července. Vzájemnost japonsko-turecká. Sultán Abdul Hamid cítí nutnost, aby se Turci nadehli pro některou jednotící myšlenku, která by jim dodala nové síly. Sultán je přede vším panislamista. Užívá každé příležitosti, aby jako kalif musulmanů přivábil k sobě rozmetané

V drobném prodeji raaní číslo o sobě . . . za 8 . . . . za 2 b o dpolední Ve úlialkšch na venkovs ranní čislo. . . odpoliduí . . . . . . . . Sb In.s eráty platí se hotově nepřed Přsdplacení a inserty příjímná zdlminl- strace v Marinnské ulici č.3. Tam nacháznjí se též redakna tiskárna k ezpedice „Národnich Listé“. Eukopley se novraosjí.

části musulmanského světa, ale dosud bez úspěchu. Nedávno vypravil také do Marokka zvláštní poselstvo, doufaje, že sultán marokkán- ský vzdá mu obzvláštní pocty, které mu jako kalifovi náležeji, a tím že zastíněny budou evropské velmoci, zápasivší spolu o vliv na Marokko. Sultán marokkánský nerozuměl tomu a nepospišil si holdem kalifovi dáti pokyn Francii i Německu, že Marokko patří do jiné sféry zájmů. Na Abdula Hamida nemohlo zůstati boz účinku úsili Japonců, často slovy zapírané, ale nesčislněkrát skutky potvrzené, zorganisovat Asii proti Evropě. Dvorní jeho orgán »Ikdam« už několikrát se rozepsal o potřebě vzájemnosti mezi Turky a Japonci. Navrhuje, aby Japone byli do Turecka pozvani jako vojenští instruk- toři, aby turečtí missionáři posláni byli do J- ponska a mladí Turci aby do Tokia chodili vyšší vzdělání. Turci na japonské vybízení odpověděli nyní jest jen na Japoneích, aby se Turkům ukázali tak dobrými moslemy jako se Angliča- nům ukazují, dle svědectví anglických listů dobrými křesťany. Nelze pochybovati, že čilí Japonei ture- ekých nabídek oběma rakama se chopí, vždyí už před početím války zasazovali se o zřízení svého vyslanectví v Cařihradě. Japonci pak za- hájí proti Rusku nepřátelské operace i na »blízkém Východě«. Krátkozraká, Slovanstvu ne- přátelská Evropa, bude je v tom z počátku pod- porovati. Věc má prozatím v rukou německý ceísat, jehož rad Abdul Hamid slepě poslouchá. Jak rozhodne Vilém II., nelze věděti. Dosud on s svými Němci hraje v Cařihradě a v Tureckutu úlohu, kterou by rádo na sebe vzalo Japonsko. Kdyby eísař Vilém Japoncům ustoupil, musila by se před ním otevříti bezpečnější cesta k rozepnuti němacké moci a obchodu, než která vede přes Balkán a Cařihrad do Malé Asie k Perskému zálivu.

Pojišťování dělnictva ve Francii. Francouzská sněmovna projednává právě, jak jsme již sdělili, předlohu o pojišťo ván dělnictva, která, nežli dostala se do plena. prodělala dlouhou historii. Již za ministerstva Waldeck-Rousseauova předložil parlamentu její návrh ministr obchodu Millerand, ale vyřízena jen jeho první povšechná čásť, načež se sně- movna usnesla, aby se ve věci této zaslal do- tazník odborovým sdružením dělníků a zaměst- navatelů i obchodním komorám. Došlé od nich odpovědi vyslovovaly se většinou proti zásadě pojišťování státního. Nežli dostala se otázka tato znova do plena, ujala se r. 1902 vesla vláda

Combesova a v nové sněmovně zvolena byla tohoto roku komise pro sociální pojišťování, které předloženo 12 různých návrhů na zlepšení poměrů dělnictva. Nejvýznačnějšími z nich byly zmíněný návrh Millerandův a Guieysseův, na jejichž základě komise za předsednictví Mille- randa s použitím výsledku uvedených dotazníků vypracovala předlohu, kterou se nyní sněmovn zabývá. V nové této předloze stanoví se povinn zaopatřování ve stáří všeho dělnictva, pracují- eího za mzdu, zejmena také zemědělského, jehož docíliti se má příspěvky dělníků i zaměst- navatelů a státu. Dělníci a zřízenci, zaměstnan při obchodu a průmyslu, obdrží ve stáří 60 le reční důchod nejméně 360 franků, a zemědělšt nejméně 240 franků. Splacené příspěvky zkapí- talisuje národní, státem spravovaná zaopatřovaee pokladna dělnická. Předlohou zavádí se také in- validní zaopatření před dosažením 60. roku podpora pozůstalých Přechodní systém se státní podporou upra- vuje zaopatřování starých dělníků, kteří při uzá- konění této předlohy zaopatření již potřebují ač neplatili na ně žádných příspěvků. Zfi nančních ohledů určen však pre tyto dělníky věk 65 let, který postupně sníží se na normáln věk 60 let tím způsobem, že plná normální pů-

FEUILLETON. Nejmladší město českě. Nikoli nejsi nejmonši mezí městy — — Chuďoučky a skromně do úbočí horskéh se tulí vesničky a města pošumavská . .. Jakoby si netroufaly vypjati vysoké a štihlé věže svých kostelů na okolní výšiny a hory. Zalezly do údolí, skryly se v úbočí a zátesy! Ale čím úsi lovněji krčí a tulí se ke stráním Šumavy, čím skromněji bělají se zdi a rdí se červenavé štíty. tím je štědřeji vybavila starostlivá matka — pří- reda krásami okolí. Také Husinec tak leží, proslavené mě- stečko! V roztomilém údolíčku na říčce Blanie rozestaveny jeho úhledné, čisté domky na mír- ném svahu šumavského předhoří. A v tom tichém místečku pohorském bylo v minulých dnech hlučne a rušno. Slavnostní nálada zářila z obličejů domácích i přibylých hostí. Husinec oslavoval povýšení svoje za město ... Nebylo bez významu zváno Dlouhou V místečko, vklíněné do mírných svahů pošumav- ských dvěma blavními ulicemi. Na severn straně prvé domky začínají a postupují volným klesáním až k bublavé, čistovodé Blanici. V okolí Husince, v kraji prachatickém — odedávna Čechové byli usazeni. Čistě slovansk názvy míst, namnoze svědčí o starých praoby- vatelích (Volyň, Netolice, Kocelovice a j.) Te- prve později, kdy začato s bohopustým kácením staletých hvozdů, dopuštěno, usídliti se v těch místech i příslušníkům kmene sousedního. Staré kroniky vypravují, že již v r. 942 kniže Boleslav I. poslal do krajiny k řece Blaniei poddaný lid svůj, aby zde rýžoval zlato, z něhož desátek si vymínil. — Dodnes spatřujeme v sa- mé blízkosti Husince po březích Blanice na- nesené kupky a hromady vyrýžovaného písku.

byť snad již z doby pozdější. Však přece jen na důkaz, že i Blanice jako Otava byla „zlato nosna“. Dnes kupky většinou se již zarovnávaj s břehem, buď zubem času rozmeteny, bud uměle nánosem novým v úrodné louky i pastviny přeměněny. Prvá zmínka v historii české o Husinci jes v r. 1341. Král Jan pánům z Janovie, majícím v zástavě královský hrad Vimpork, dává povo lení vystavěti v lesích vimperských nový hra jménem Hus (Anca, Gans). Král vyhražuje sobě a koruně české vrchní právo k němu. Ke hradu náleželo 23 vesnic, městečko Záblatí (nyní Sa- blat!) a půl městečka Husince. Dle královských dvorských desk: „medietas oppidi Husinecz, quia alia medietas est libera“. Zbytky hradu na příkrém skalisku nad řekou Blanicí, asi tř hodiny cesty od Husince, u vesničky Křišťano vic (Christelschlag), zachovaly se dodnes. Po- zději přešel hrad do rukou rytíře Mikuláše z Hu since.

Hlavní ulice, nahoře poněkud rozšířená jmenuje se náměstím. Směrem od Vlachova Březí ku Prachaticům mineme po levé stran pěkný kostelík se štihlou věží, kosmo postav nou. Prošli jsme dvěma řadami starých domů (po ohni často obnovovaných) a stanuli v ml stech, kde ulice zase počíná stoupati. Tu po pravé straně nepatrný domek se zvý- šeným přízemkem (č. p. 36). Odedávna zoveee „Nánovským“, prostě „u Nánů“. Zde v r. 1369 narodil se Mistr Jan Hus. Ještě před rokem vy- padal domek zcela jinak. Jeho majetník, tělo- cvičná jednota „Sokol“ v Praze, dal loni svým nákladem domek přepraviti do původní podoby. Nevkusné schody odstraněny, klenba posunuta do původní polohy, přístavky odbourány a j- Dnes zanechává domek dojem sice novější stavby, ale pre budoucí věky zachován v něm — pokud bylo možno — přesný obraz staré po- doby. Zvětnička Husova zachována i se staro- dávnou, červy všude prožranou podlahou, se starým krbem, ba i se skříňkou, v níž Jan prý míval uschovány knihy, což arci nezní dost věrohodně.

Dle ohořelé staré knihy husinecké, mě v Husově rodném domku živnost a hospodářstv od r. 1634—1662 Sigmund Nána. Potom pře- cházel domek na různé majitele, až konečně v r. 1883 koupil přodní čásť domku spolek „Svatobor“. Ještě téhož roku stala se však do- mácím pánem jednota „Sokol“ v Praze. Tak domek ocil se v povolaných, pečlivých rukou významná památka národu zabezpečena. Na domku zasazena r. 1869 pamětní desk s polovypouklým poprsím Husovým u příleži- tosti 500leté památky jeho narození. V r. 1873 dána sem silná kniha, pamětn kniha pro podpisy návštěvníků, věnovaná jistou stolní společností v Plzni. Kniha zasvěcena své- mu účelu akrostichonem: „Jako mladý orel v nebes výši vzlétals, Abys svatosvatou na zem strhnul pravdu. Na nebe pak vznesl: hříchem churavících Hrdě podmanil's si hrad, jenž statně bráněn U svých tmavých klenbách brance husté třím S jarou tobě myslí národ slávu hlásejl Sta turistů putuje sem v letním období shlédnouti kolébku slavného krajana. Škoda, že Husinec nemá zachováno více předmětů, jež by připomínaly někdejší pobyt život národního světce. — Všechna půda je zde posvěcena jeho kro kem a zůstává proto Husinec památkou drahou všem Čechům. Ale jinak nevidět tu nijakých připomínek předmětných, uměleckých neb prů myslně výtvarných, které by svědčily o snaze obyvatelstva, zachovati paměť rodáka, jak vi- díme v cizině, jak uctívají Stratfordstí Shakes- peara, Norimberští svého Hansa Sachsa nebo občané v Jeně Schilleral Hus nabýval přípravného vzdělání v pro slulé tehdy škole starožitných Prachatic. Dodnes

zde ukazují dům, kde liternímu umění se zasvě coval mladý Jan. Dokonce prý i s Janem Žižkou z Trocnova. Také je chloubou prachatických krajanů, mohou-li cizince uvésti k domu, kde Mistr Jan s Žižkou bydlivali (dům, kdysi rodině Lentesově patřící). Zajímavo jest podání lidu. proč blízká skála nedaleko Husince nad Blanie jmenuje se „Husovou“. Chodíval prý tudy mladý Jan do Prachatic do školy a mnohdy n skále odpočívával. Jak prý míval hlavu opřenu o skálu, „otiskla se do kamene podoba“ hlavy Jiná pověst zní tak: Kdysi za veliké bouře odpočíval Jan pod skalou, když právě blesk udeřil do jalovcového keře naproti a zapálil jej. Starostlivá matka v běhla školákovi naproti a stihla jej, jak sedě pod skalou zamyšlen, na hořící keř se díval. Ukázal prý matce na hořící keř a řekl: „Podívej se, i ja sejdu se světa ohněm“... Pověsti vzniklé ovšem potomně ve fantasi Občanstvo husinecké odedávna si vážilo pa- mátného domku. Ač tu několikráte vypukl oheň aspoň světnička Husova byla vždy ochráněna. Jan Hus zařaděn do kalendáře staro- českého, jak svědčí starý záznam, objevený n stěně prachatické radnice: „Leta 1571 „na der Mistra Jana Husa“ spadl jeden Vlach, veza ko lečko cihel, z této vejše“ Mistr Jan často v Husinci se zdržoval. D nedávna ukazovali v Husinci před rodným dom kem jeho kámen, z něhož prý Mistr mluvíva k lidu. Že by však za vyhnanství svého v Hu sinci byl prodléval, nezdá se být pravdě po dobno (uvádí mylně Aeneáš Sylvius v „Histori. Bohemorum“.) Také v blízké vesnici Chlistově do dnešního dne ukazují prastarou, rozložitou lípu, pod níž prý Mistr Jan učení svoje vy kládal. Prohlášeny jsou po dalekém kraji (i v Ba vořích) trhy husinecké. Konají se tu již od 15

lidu. století. Prachatičtí rádi by byli trhy Husinci pře- brali. Vnadili, lákali k sobě lid z dalekého Po- šumaví, od Plzně až k Budějovicům, ba až o Pasova z Bavor. Ale nepodařilo se jim Samostatným městysem stal se Husine v r. 1848. Dnešní obyvatelé živí se buď polním hospo- dářstvím, které pracně pěstují na svazích hor- ských, nebo průmyslem stávkářskýra a punčo- chářským. Návštěvníka překvapí množství zformova- ných prkének před domky. Suší se na nich v létě na sluníčku řady napjatých punčoch, po- nežek, rukavie a čepie. Vedle malé děti, škole ještě neodrostlé, tupou jehlou sešívají čepice. zapošívají přečnívající konce a tak pomáhají ro- dičům i sobě k živobyt. Lid je milý, vytrvale pracuje, neprosákl po- sud přemrštěnými žádostmi obyvatelstva bohat- ších krajin. Zručný dělník udělá tu na ručním strojku denně 1—11/4 tuctu párů punčoch (dle délky). Za tucet platí se 60—70 h. Přes korunu denně, těžký výdělek! Od vyčesávání tuctu čepie dostávají 4—6 h. Husinec je položením poslední baštou če- ského živlu v té části Šumavy proti německému, jenž zaplavil tu již blízké Prachatice (asi hodina cesty) i Záblatí. Odbor Pošumavské jednoty zde obezřelně si vede, aby krajinu uchránil. Asi před pěti roky učiněn prvý pokus zařídit Husinoc za letní sídl Pražanů. Pokus zdařil se plnou měrou! Husinec má již své stálé, po léta již sems vracející letníky z Prahy, z Plzně, ba i z Vídně Každým rokem noví a noví hosté s nimi sem za jíždějí. Láká vzduch blízké Šumavy, čisťounká Blanice, a krásné okolí, mohutné, staré lesy i dobrý lid venkovský! Přijeďte se přesvědčit! — Břet. Jedlička Brodske