3
masthead
V Praze, v sóbotu dne 6. října.
Praha
4
article
Na »Národní Listy
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30 h
Poštou:
na měsíc 3 K 20b
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Kampaň zemských sněmů.
Z Vídně, 6. října. O kampani zem-
ských sněmů není ještě rozhodnuto nic.
Místodržitel haličský hr. Pininski sem
v této věci přijel. O dolnorakouském
sněmu dovídá se »Reichswehr«, že sejde
se na určito, ale jenom k vyřízení
zatímného rozpočtu v měsícíeh
říjnu, k řádné kampani v prosinci.
Opatření saské vlády proti Čechům
a Polákům.
Z Vídně, 6. října. Dle došlé sem
zprávy nařídila saská vláda pohraničním
úřadům, aby zastavily naturalisování Čechů
a Poláků z Rakouska za tím účelem, by ne-
byl rušen německý ráz pohraničních obcí
Osobní.
Z Vídně, 6. října. Berní dozorcové
Rudolf Kolářík, Frant. Pospíšil a Fr.
Čápek jmenováni vrchními berními do-
zorci pro obvod zemského finančního ředi
telství na Moravě.
Čecho
Polák
Kolářík
František
Pospíšil
Praha
Vídeň
Rakousko
Francie
Morava
5
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
Z Vídně, 6. října. (C.-B.) »Wiener
Zeitung« oznamuje: Císař dovolil, aby
místopředsedovi zemského finančního ředi-
telství v Praze Alexiu Danzerov i při
jeho odchodu na vyžádaný trvalý odpočinek
projevena byla za jeho mnoholeté služby
nejvyšší spokojenost. — Císař jmenoval dvor-
ního radu a zemského finančního ředitele
v Brně Josefa Tersche místopředsedou
zemského finančního ředitelství v Praze. —
Císař dovolil, aby radovi správního soudu
dru. Maxu Burckhardovi při jeho od-
chodu na vyžádaný trvalý odpočinek proje-
vena byla nejvyšší spokojenost. — Císař
jmenoval professora státního gymnasia v Li-
toměřicích Karla Hahnela ředitelem stát-
ního gymnasia v Lanškrouně.
Danzerov
Tersch
Maxa Burckhard
Hahnel
Vídeň
Praha
Brno
Lanškroun
Wiener Zeitung
6
article
Z Vídně, 6. října. (C.-B.) »W iene
Zeitung« oznamuje: Ministerský předseda
jakožto správce ministerstva vnitra jmenoval
účetní revidenty Josefa Graba a Františka
Havlíka účetními rady při účetním depar-
tementu českéhod místodržitelství. — Ministr
financí jmenoval officiála loterního úřadu
Augusta Feedlra v Praze vrchním officiá-
lem při témž úřadě.
Z Vídně, 6. října. (C.-B.) Před c. k.
říšským soudem budou se konati ve
dnech 15. až 20. října v 10 hod. dopol. ve-
řejná ústní líčení.
Z Pešti, 6. října. (Zvl. telgr. »N. L.
Známý velkoprůmyslník a bursovní velko-
spekulant baron Sigmund Schossberger
zemřel zde včera před půlnocí, raněn byv
mrtvicí ve stáří 74 let.
Z Londýna, 5. října. (C.-B.) Do 11
hodin 30 minut v noci bylo zvoleno 295 pří-
vrženců ministerstva, 79 liberálů a 59 ir-
ských nacionavtů. Liberálové dobyli jednoho
mandátu.
Grab
Havlík
Schossberger
Vídeň
Praha
Pešť
Londýn
ien Zeitung
August Feedlr
7
article
Boje v Čině.
Boje v Čině.
Z Nov. Yorku, 5. října. (C.-B.) V te-
legramu pekinském ze dne 1. t. m, se praví:
Malý oddíl císařských čínských vojsk objevilse
v Patachu. Měl prý úkol dle zpráv tamější an-
glické posádky zaskočiti boxery. Angličané jim
v tom nebránili.
Dle telegramu tjencinského ze dne 3. t. m.
měl prý Lichunčan dříve nežli ohlásil
svou cestu do Pekina delší rozmluvu s ruským
vyslancem Giersem.
Angličan
York
8
article
Proč je národ český v nemilosti
Proč je národ český v nemilosti
Politická salto mortale nejsou v Rakousku sice
žádnou vzácností, leč obrat, který stal se roku
loňského ve vnitřní politice této říše, přece jenom
překvapil a sice nejvíce ty, v jejichž prospěch
so stal. Co zavdalo vlastně příčinu, že po hr.
Thunovi dosazena byla vláda, jejímž hlavním
Thun
Rakousko
9
article
K číslu 276.
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3u
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
Praha
10
article
úkolem bylo, vytrhnouti z rakouské ústavní za-
hrádky sotva tam zasazený keříček jázykových
nařízení a před našíma očima jej rozšlapat? Ne-
byli jsme nikdy v té pravé přízni a lásce. Pra-
otec náš, jenž nemohl věděti, co stane se s po-
labskými Slovany, nemohl také tušiti, co stane
se s říší velkomoravskou, jinak byl by nás ve
vlastním prospěchu sotva zavedl tak daleko na
západ. A právě tím, že naše sídlo tak hluboko
vniklo do srdce Evropy, stali jsme se Vídni
velice nepohodlnými. Jak jinak by se byly utvá-
řily poměry v Rakousku, kdyby v Cislajtanii
žilo vedle osmi millionů Slovanů 16 millionů
Němců a země české kdyby dnes obydleny byly
výhradně příslušníky kmene německého. Posice
Rakouska byla by bývala za takových poměrů
docela jiná, než jaká je dnes. Proč jsme se ne-
odnárodnili? — Tak trpce a vážně nám vyčítal
jeden z vynikajících státníkův i dokazoval, že
kdyby se tak bylo stalo, bylo by dnes lépe nám
i Rakousku. Proč? Dnes jsme prý jako v rodině
dítě z prvního manželství. Překážíme prý. To je
jedna z příčin, proč nejsme v lásce a proč
přízeň, která, obrátí-li se k nám výminkou, je
pomíjející a ne upřímná. Rakousko bylo příliš
dlouho německy vychováváno, než aby jako k ci-
zímu elementu naproti nám nejevilo přirozeného
prý odporu. Slyšíme šuměti nám kolem ucha po-
známku: německé Rakousko! Ano, německé
Slovan
Němec
Evropa
Vídeň
Rakousko
labský Slovan
11
article
Rakousko, neboť jiného té doby není. Půltřetího
sta let trvalo hýčkání jeho s německým živlem
a nelze tedy diviti se tomu, že Němci, a s nimi
žel i ostatní svět, jiného Rakouska než něme-
ckého ani představiti si nedovedou. V tom ale
vězí kořen všeho neštěstí, že v této říši stalo se
pruběhem doby Němectvo s rakušáctvím přímo
identickým a že toto nepopíratelné faktum dnes
Němcům je hístorickým právem. Je to sice na-
hromaděná křivda a násilí, avšak je dějinnou
událostí a úkolem naším je ji zlomit a dokázat,
že dovedeme nad ní triumfovat. A to je druhá
příčina, proč jsme v Rakousku v nemilosti. Kdy-
bychom si dali líbiti, o čem Němci tvrdí, že je
to přirozeným vývojem událostí, kdybychom sklo-
Němec
Rakousko
12
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Om .
Náladový obrázek.
V místa blaženého mládí svého chcise
vrátit. Táhne mne to tam veškerou silou moc-
ných vzpomínek, tam, zdá se mi, že najdu
onen potřebný klid rozrušené duši své, tam
snad vyrovnají se vzbouřené vlny mysli mě.
Domů, domů... V těch lesích hlubokých,
v nichž pták nezatíká, kde pramen vody živé
nezašumí rozrážeje tok svůj o mechem obrostlé
břehy, kde není života, ale také ne smrti, nebot
stromy jsou a vegetace, jež nehnije, ale roste
výš a výše k nebi — — tam chci zahladiti
vše to, co život dal mi nemilého.
K vám, drazí, se vrazím ... Po létech
nemnohých, desítiletí jediné uplynulo, co jsem
vás neviděl. Toulal jsem se v prázdných dnech
ledakdes, ale nikde nebylo mi tak, jak u vás.
Nebyl to nevděk, nezapomínal jsem také na vás,
ale bál jsem se, abych o illuse své nepřišel —
Tehdy mladý student, jemuž otvíraly se brány
světa v podobě prvních zkoušek universitních.
jemuž poprvé podávali maloměstští hodnostáři
své pravice v pozdrav, čímž jakoby pozvedovali
ubohého mladíka na závratnou výši své »veli-
kosti«, jemuž lepší jich polovice sladké úsměvy
a dcerušky jich milé a krásné — ó blahé
vzpomínání! — svá srdéčka a rtíky své k zu-
líbání vystavovaly — —
A dnes vrací se k vám člověk mladého
těla, mladé duše, ale ta duše je tak nějak zna-
vena, tak uprášená jak ta naše akta, jimiž obí-
raly se ruce mé od té doby, kdy viděl jsem
domov svůj naposledy.
A to právě příčina, proč ku drahým svým
posud jsem se nevrátil. Což uzří-li oči mé vše
dnes ve světle jiném, než tehdy v těch letech
mladých?
13
article
Ale nedá to, nedá — jdu k vám, musím
v ten kraj, nechť i za oběť možného sklamání ..
Moji milí, nesu vám vstříc duší svou celou,
trochu znavenou, ale snad rázem při pohledu
na milý ten kraj osvěží. Své srdce vám nesu
— mám vás upřímně rád . .
Již dnes, cestou k vám, vidím vše,c
přijde. Ráno osvěžen vstanu a vyjdu na ná-
městí. U samotných vrat hostinného svého domu
uzřím vážný Boubín, jehož široké, dlouhé tém
zahaleno bude jemnými parami, jako čelo my
slitelovo vážnými bývá myšlenkami obestřeno
pak Libín uzřím, veselý je vzezřením svým,
jak býval povždy, a kolkolem rozkládá se ten
milý lesnatý kraj pošumavský ! ...
Pod Libínem v kotlině, oku měmu skryty
leží Prachatice se svými starožitnými domy
Topoly, jimiž vine se silnice od náměstí, ozna-
čují mi blízkost nejpamátnějšího místa v Če-
chách — tamť leží Husinec, rodiště Mistra Jana,
svaté paměti. Dále od Boubína Schreiner, pak
výše v horách vesnička Lštění — tady více
»sv. Vojtěch« zvaná.
Rozradostněn tím pohledem půjdu k lesu.
Kolem hřbitova mezi lipami věkovitými, jež vo-
něti budou lahodnou vůní svých květů, v jichž
korunách včely budou bzučet, půjdu ve stinnou
doubravu. Vím, že na hřbitově, v té půdě svaté,
mnohý člověk leží, jemuž před lety ruku jsem
tiskl — ale teď tam nepůjdu dáti jim svůj
přátelský pozdrav. K tomu lépe hodí se letní
podvečer, kdy pomalu snáší večer svá křídla
nad milený ten kraj. Pak jde se od hrobu ke
hrobu, čte se jmeno za jmenem — tady se
zastavíš, tady křížky hrob poznamenáš a vzpo-
meneš... Ale duše se při vzpomínání tom ne-
otřese — ač divno, přec pravda! — spíše se
uklidní, úsměv slabý, tak slaboučký, jen aby
neurazil posvátnost místa, v němž dlíme —
ocitne se na rtech. Vzpomínka na veselou chvíli
s tím, jenž tuto leží, ztrávenou, se nám v mysli
zamanula.
Jan
Schreiner
svatý . Vojtěch
Libín
Prachatice
Lštění
14
article
Silnicí půjdu k lesu. Vzduch bude čistý,
plný vůně a zpěvu. I skřivan vysoko nad
poli pěti bude jásavou svou píseň, i kos vysí-
lati bude ve svěží ten den vysoké své tóny.
Pěnkava neopomene švitořivě ukončiti něžnou
melodii svého hrdélka. Letní bude den ..
Dojdu lesa. Toulati se budu v tajemných
jeho hloubkách, necítě únavy ani hladu. Náhle
paseku uzřím ozářenou plným jasem slunečním,
v němž tráva bude záříti zelení svou a chvěti
se — ne tak vánkem, jako spíše rozkoší z po-
libků blahodárného slunce . .. Tělo své složím
na vyhřátou zemi, obličejem položím se na
teplou tu půdu, ruce v před vysoko nad hlavu
rozestru a prsty rukou svých zaryju do svěžího
mechu tak hluboko, až zemi pod nimi ucítím . ..
Nebude to však ono zarytí divého zvířete, jež
chce vytrhnouti kus masa z cizího těla, bude
to ono pevné zaboření prstů, jimiž přidržuje se
ustrašené děcko ruky matčiny ve chvíli, kdy
má strach před něčím velikým, neznámým, ale
hrozným, zatknutí, jež upokojuje ustrašenou
duši jeho ..
Slunce zatím vyjde tolik, že ozáři celou
postavu mou, paprsky mohutným proudem pa-
dati budou na hlavu moji, svezou se na čer-
vené mé rty a s nich splynou dolů v sametový
mech, tak jakoby spojovaly rty mé v dlouhý
polibek s mladou, svěží matkou zemí.
Budu doma, tam kde trávil jsem dny svého
mládí, vrátí se i mládí mé ke mně, třebas ve
vzpomínkách pouhých — —
Ne, nebojím se o illuse, budu vás míti
rád — i vás lidi, i hory i lesy — vždyť budu
mlád, a mládi miluje vše — vždyť vidí ve-
všem jen to krásné.
A. B.
Pěnkava
A B