2
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 1. června 1905.
Praha
4
article
Ka ranní n odpol. listy
přelplací ser
v Fraze v adniinistrani.
na nsěsle-
čivit lets . . . : 6 K —
s drojí čenáškon
: . . . 7kh
vo mlislkách: 2 K 30
ma něslo .
Poštout
ki. . . . . 3K sn
s dvojí zisilkou
pa nětke . . .
nrrt lela . . . 1 K son
Fraga
5
title
Dnešní číslo pro Prahu je o 12 stranách
Praha
6
article
Katastrofa v úžině korejské
a její následky.
Katastrofa v úžině korejské
a její následky.
Všechen svět obou hemisfér je uchvácen
ohromnou katastrofou, jež postihla a zničila
vuské baltické loďstvo v Japonském moři!
Přátelé Ruska, kteří mu zůstalí věrni v jeho
neštěstí, jedva vzpamatovati se mohou z bo-
lestného úžasu nad touto novou, zdrcující a ne-
vysvětlitelnou ranou osudu. Steré otázky derou
se na rty, žádajíce výkladu a vysvětlení: jak
nchlo tak mohutné počtem i výzbrojem mo-
derní loďstvo býti za den zničeno, stroskotáne
a potopeno v bezednou tůni moře Japonskéh
jsko hromádka ořechových skořepin?
Žádná ze všech zpráv japonských, angli-
ekých i amerických nevypravuje dosud ničeho
pedrobnějšího o hrozné události, nelíčí ani sebe
skoupějšími větami průběh bitvy, nezmiňuje se.
jaký tuhý a krvavý boj zuřil mezi těmi ne
oněmi obrněnými velikány lodními, kdy a kde
sveden zápas nejkrutější, nejzoufalejší. Vše.
co posud víme, nestačí na vysvětlení katastrofy.
Můžeme jen na základě jednotlivých zmínek do-
ladovat a domýšlet se, že událo se ťu cos
nového, neobyčejného ve válečni-
etví, nač nikdo nebyl a nemohl býti
připraven. A troufáme se postihnout
pravdu, vyslovíme-li domněnku, že tu ani ne-
bylo vlastně žádné pravé, pravidelné námořnt
velebitvy, jako spiše podmořského úkla-
du Japoncův, jemuž loďstvo ruské padlo
za oběť. Dalo se předvídat, že Japonci zatarasí
vjezd do Japonského moře — úžinu to korej-
skou, kolikerým pásmem podmořských min,a
vůbec nakladou zde Rusům všemožných osidel.
Již v polovině měsíce dubna četli jsme
v dobře zpravených listech zahraničních, jak
jsou námořníci japonští v této úžině korejské
bděli a činní, jak ji „osévají“ celou šíří její mi-
nami, jimiž by jen zasvěcenec mohl bez úrazu
lod provésti.
Japoncův
Japonec
Rusko
7
article
Dnes pak i listy anglické, jako na př. „Mor-
ning Post“, dovídají se, že vedle plného st
torpédových lodí japonských, které
za nastalé mlhy a tmy večerní rázem podnikly
v obrovském kruhu soustředěný útok na lod-
stvo ruské, hlavní záhubu připravily
lodstvu baltickému podmořské
miny, jakož i podmořské čluny ja-
ponské, jichž úkolem patrně bylo, aby v pra-
vou chvíli elektrickou jiskrou to pásmo podmoř-
ských min přiváděly k výbuchu pode dnem bi-
tevních monitorů ruských. Tak jedině dá se vy-
světliti panika, zachvátivší jednu — Ně-
bogatovu — čásť ruského loďstva, obsluhova-
nélo většinou nováčky, jehož mysl klesla, když
zamenalo, že marně zápasí tu s hrozným
nepřítelem neviditelným, podobným
Verneovu kapitánu „Nemovi“. Možno, že byl
mezi tím mužstvem i něco rmutu anarchisti-
ckého, tací živlové pak v kritických okamžicích
snadno podlamují mysl většiny. Za okolností tk
krušných ovšem pak bylo dokona svrchova-
ným neštěstím pro věc Ruska, že vrchní velitel
s duše celého loďstva — adm. Rožestven
ský byl hned na počátku bitvy, střepinou gra-
tila těžce zraněn. Jaká to tragika! Muž, který
s takým uměním, s takou obezřetnost
nirnou vykonal s velikým loďstvem válečným
bezpříkladnou dosud plavbu a výpravu kol světa
— na konec před samým téměř eflem — pou-
bích 28 hodin cesty od Vladivostoku —
Fesá, trefen střelou nepřátelskou a tím celá
obrovská, více než půlletá práce jeho, tím celá
víprava, v niž Rusko tolik nadějí kladlo, jako
se ji nepřátelé jeho strachovali — rázem zma-
řena a v porážku Ruska obrácena!
Nemův
Morava
Rusko
Vladivostok
Fesá
ning Post
8
article
Hle, jakou nesmírnou úlohu hraje v dra-
natech válečných nevyzpytatelná slepá náhoda.
Jest tomu šest neděl, co admirál Ro-
lestvenský poslal z Nossi-Bé do Petro-
hradu tento svůj, po slední telegram: „Ne-
budu více telegrafovat před bitvou.
Podlchau-li, dá o tom zprávu Togo,
přemohu-li ho, dám zprávu já.
Celá povaha hrdiny ruského zračí se v této la-
pidární mluvě. Nuže, osud rozhodl: zprávu
o bitvě podal Togo a těžce raněný Rožestvenský
zápasí v zajeti japonském se smrti...
Pouze dvanáct lodí, tedy asi čtvrtina jeho
mocného loďstva, probila se osidly japonskými
a dostihla cíle svého, Vladivostoku. Však i to
svědčí, že také válečné loďstvo japonské utržilo
krutých ran a strát, že Togovi přišlo vítězství
jeho neskonale dráže, než udává ve svých rap-
portech do Tokia a do světa.
Nicméně bylo by bláhové zavírati vůč
katastrofě té oči před pravdou a skutečností, že
Rusko osudným dnem 27. května 1905 pozbylo
na dlouhý čas síly a mohutnosti čeliti Japonsku
v Tichém oceánu. A o to šlo oběma spojencům
Japonska: Rooseveltově Unii severoame-
rické jako Anglii. Japonsko nebylo, než
jejich předborníkem proti Rusku, než beranem
který měl Rusko svými rohy odrazit od břehů
tichomořských. Toho, doufají — docíleno
bitvou u Čušimy, a proto jásají dnes v Londýně
i ve Washingtoně, jakoby ji byli sami vyhráli.
Tog
Nossi
Petrahrad
Togo
Vladivostok
Tokio
Rusko
Japonsko
Tichý oceán
Anglie
Londýn
Washington
Ro
Rooseveltův Unia
9
article
Než, možno, že jim brzy zkyše na rtech smích
a že nebudou ani v Londýně, ani ve Washing-
toně na toto námořní vítězství Japoncův mile
vznomínat. Steré jsou přiklady v dějinách, kdy
ten „smějící se třetí“ („tertius gaudons“) brzy
krutě se přepočital ve svých plánech do bu-
doucnosti, jelikož ze sokův včerejška se po
skončeném souboji a míru stali nenadále —
spojenci proti němu. Kdož ví, co tají také tento-
kráte budouenost na dálném Východě. Kdož ví.
nepracuje-li již té chvíle diplomacie francouz-
ská o osnově míru mezi Japonskem a Ruskem.
Na pohled zdá se ovšem, že ani Rusko, ani Ja-
ponsko k němu té doby nebudou ochotnými.
Rusko nemůže rozhodně bez újmy své cti a do-
stojnosti nyní Japonsku nabídnouti mír.
Vitězstvím opojené Japonsko opět sotva
nyní Rusku nabídne mír slušný, poněvadž si
trcufá ještě v Mandžursku vyhráti velkou bitvu,
poněvadž má ještě zálusk na ruský ostrov Sa-
chalin a na Vladivostok. Avšak na druhé straně
zajistě Japonci dovedou uvážit, jaký ch
obětí nesmírných by je dosažení těchto el
stálo. Ostrova Sachalinu se ovšem mohou nyní
snadno zmocniti, avšak 300.000 Rusův u Char
binu porazit a Vladivostoku dobýt, to jsou pořád
ještě úkoly herkulské. Loďstvem nelze mohut
ných hradeb pevnosti vladivostocké rozkotat
tak jako loďstvo Togovo nedovedlo ublížiti hrad
bám Port Arturu. Musili by Japonci Vladivostok
tak z tuha velikou armádou pozemní po dlouhé
měsíce oblehat a dobývat, jako Port. Artur.
jehož dobytí stálo je dobrých 70.000 mužů,
ne-li více. Avšak kde leží Vladivostok proti Port
Japoncův
Japonec
Rusův
Artur
Port
Londýn
dálný východ
Japonsko
Rusko
Vladivostok
Sachalin
10
article
Arturu od Japonska! Krom toho nastala by pak
bezpečně rázem veliká proměna v celé veřejné
mysli národa ruského, jakmile by vysáhli Ja-
ponci útočně na oblast ruskou. Tu by rázem
umlklo v Rusku veškeré volání po míru, tu by
rázem pochopil všechen rozechvěný ruský lid,
že nejde již jen o pouhou válku koloniální, pro
niž škoda utráceti životů ruských, alébržo
obranu ruské oblasti, ruských lidí na vlastní
půdě ruské — a pak by válka zajisté
ihned stala se populární, obzvlášťě když by zá-
roveň car uspokojil národy říše své poctivým.
rychlým a pronikavým prováděním oprav slavně
slíboných. To vše zajisté rádcové mikadovi dne
již důkladně ozvažují a proto není nikterak vy-
loučena možnost, že jednoho dne stihnou bud
příme do Petrohradu nebo oklikami přes Wa-
shingíon, Londýn či Berlín japonské nabídky
míru Rusku, snad méně pokořující, než si ne-
přátelé Ruska přejí. Buď ale jak buď: rána,
jež Rusko stihla, přes veškeru krutost svou není
pořád ještě ani pro jeho velmocenskou, ani pro
jeho vnitřní sílu a mohatnost ranou zdrcujícía
smrtící, nýbrž Rusko se z ní zotaví a sebere
bohda za nedlouho k novému zdraví, k novému
a šťastnějšímu životu.
V zkouškách a protivenstvích těžkých jak
zlato v ohni čisti se jen duše zachovalýcha
mladých národův, jakými jsou národové slo
vanští.
Artur
Japonsko
Rusko
Petrohrad
Wa
Londýn
Berlín
11
article
Úřadování při obcích a okresnich
Úřadování při obcích a okresnich
výborech.
Náležité úřadování při samosprávných sborec
vyžaduje jednak usnášení nebo rozhodování
o předlohách, jednak správné vyřizování těchlo
rozhodnutí. Po čtyřieitiletém trvání naší samo-
správy vytvářilo se úřadování tak, že zástupcové
obce nebo okresu usnesení činí a úřadnictvo
že usnesení tolo vyřizuje; mimoděk se nám
vnucuje otázka, mohlo-li být jinak? Byla-li by
se samospráva naše rozvinula do dnešních roz-
měrů, kdyby se byla řídila pravidly na počátcích
přijatými, to jest, mohla-li se rozvinout bez
úřadnictva samosprávného a bylo-li by stačilo
ono díletantské úřadování se strany dočaaně
zvolených zástupců obeeních neb okresnich, jak
původně se myslilo
Není těžko tomu, kdo jen několik roků
v samosprávných sborcch působil, odpověděli,
že novodobá potřeba mluvi pro nezbytnost stále
ustanoveného úřadnictva, bez jehož součinnosti
úřadování při obcích a okresech jest fakřk
nemyslitelno.
12
article
Platná ustanovení přikazují občanstvu po-
vinnost přijati úřad representantů při obcích
čl. 29. voleb. řádu v obeích hrozi dokonce po-
kutou tomu, kdo »nemaje omluvy zákonem do
volené« zpečuje se přijati úřad naň vznesený;
bez ohledu, má-li zvolený chuti i způsobilost
úřad lakový zastávati, musí úřad konati, musí
plniti povinnost oproti veřejnosti
Povinnosti iyto jsou veliké; ležíť v tak zv.
působnosti našich orgánů samosprávných veliký
význam, znamenitá spolučinnost na správě ve-
řejné, značný podil veřejného zájmu. Přečtěte
si jen článek 28. obec. zřízení. Co tu krásných
sociálních úkolů, co tu možnosti pro společné
blaho a dobro, pro prospěch povšechný praco-
vati? — Širé pole ladem ležící uniká areiť zra
kům těch, kdo jiné mají cíle, jiná předsevzeli
nežli smysl pro veřejnost.
Mýli se, kdo se domnívá, že zvolená r
presenlace obce a okresů má volné působišté.
že ten, kdo z kruhů občanských v úřad samo-
správný nastoupil, má neobmezenou vůli kona
co sám chce; — je vázán zákony a předpisy
jichž znalost jest základním požadavkem pro
každé konání úřadníl
Správné, nestranné a spravedlivé vykonávání
úřadu není snadné; k tomu potřebí nejen pev-
ného charakteru a píle, ale i bezohlednosti, sebe
obětavosti — a což nejdůležitější — k tomu
je zapotřebí i lásky, která se arciť nedádi
klovati.
13
article
Maně se nám vkrádá do duše olázka, mů-
že-li občan důvěrou k úřadu povolaný i kdyby
lásku k věci měl, věnovati dosti pilného studiu
a dosti času k výkonům úřadním? — Uva-
žujmel
Nezbytno, aby prostudoval alespoň nejdůle
žitější ustanovení zákonů samosprávných, aby
obeznámil se s nařízeími, předpisy a norma
liemi a aby vpracoval se do záležitosti běžných
Ve všem ostatním musí spoléhati na úřadník
samosprávného, jinak běh věcí u obce nebo
okresu byl by zadržován a celý stroj těles
samosprávného by se zastavil.
A obraťme zřetel svůj i k času pro úřado-
vání potřebnému. V menších městech vykazuje
podací protokol na 2000 čísel ročně, ve vět-
ších i přes 5000 čisel a stejný jest asi poměn
i u okresních výborů. Zapsání těchto podání
srovnáni jich ke spisům předehozím, vypraco-
vání návrhů, sepsání protokolu o usneseních,
vyřízení těchto usnesení, opis konceptů, vypra-
vení čistopisů atd. vyžaduje arciť mnoho času
k tomu přičtěle čas ztrávený různými komisemi,
slyšením stran a jinými funkcemi, čas potřebný
ke sdělání rozpočtů a účtů, čas ke sdělávání
nesčelných výkazů, zpráv, statistik atd. atd. —
a odpovězte upřímně, může-li býli žádáno o
zvoleného representanta, který má vlastní za-
městnání, obchod, živnost, podnik, kancelát
atd., aby práce tyto sám obstarával? Zajisté
že nikoliv.
14
article
K praeím těmto zřízeni jsou úřadníci při
obcích a při okresních výborech. Stav věch
dnešních při samosprávných sborech obecních
a okresních vyžaduje nezbytnost úřadnictva, t
jest pracovníků, kteři jenom povinnostem úřad-
ním při těchto sborech se věnovali, kteří stále
jsou ustanoveni a tvoří jaksi duši úřadu samo-
správného.
Jednáť se dále i o to, aby všechna usne-
sení a rozhodnutí sborů samosprávných byla
správně a rychle, bez formálních vad a bez
průtahu pro strany vyřizována — a od koho
bychom mohli práci tuto žádati, ne-li od prak
tického úřadnictva svého?
A což teprve, nastane-li změna v represen-
taci? Tu zajisté nutno, aby úředníkovy zkuše
ností, jeho vědění, jeho obeznalost běhu věcí
byly mostem, přes který nově nastupující re-
presentace kráči k nové činnosti! Jak by t
komunální politika u nás vypadala, když by
tohoto úřadnika-spolučinitele nebylo? Podniky
na léta připravované byly by mařeny a sotva
by započaté nové dílo dospívalo k dokončení,
již by při nových volbách všechno zase v nive
přicházelo — zdravý rozvoj obecní a okresní
samosprávy stal by se bez úřadníků nemož-
ným; místo organismu živého, čilého, vývoje
schopného a s duchem času pokračujícího
vznikl by nezbytně útvar ztrnulý — útvar, na
který by doba naše mohla právem žalovati a
který by musila i odsuzovati.
15
article
Všichni spravedlivi representanti samospráv-
ných těles doznávají, že dnes, po čtyřicetiletém
rozvoji samosprávy, jest diletantské úřadování se
strany dočasně zvolených representantů nemož-
ným a že bez úřadnictva samosprávného nelz
si úřadování u obcl a při okresních výborech
mysliti. Všichni, kdo mělí jsme přiležitost naš
samosprávu blíže poznati, doznáváme, že fakulta
tivní ustanovení úřadnictva při obcích a okresích
změnila si nutnost a požadávky doby v neupro
silelný a kategorický imperativ. Úřadnictvo mus
býtil
Úřadnictvo samosprávné jest si vědomo své
důležitostí a česká veřejnost nesmí zavírati oč
přad faktem, že úřadnictvo samosprávné tu je
že existuje a že volá po uzákonění svých práv-
ních a hmolných poměrů.
Připojujeme se k volání tomuto v zájmu
samosprávy, na niž dnes zjevně se již útoč
z Vídně, voláme v čas, aby veřejnost k otázc
úřadnictva samosprávného v zájmu samosprávy
(opětujeme) upřímně přihlédla a samosprávu naši
tím posilila, zdokonalila a upevnila. Videant con
sules, ne quid detrimenti respublica capiat!
Vídeň
16
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 31. května. (Dr. Dersehatt
o situaci.) Ve včerejší schůzi německo-lido
vého spolku v Štyrském Hradci mluvil o situnei
též dr. Derschatta. Když byl posl. Chiar
probral otázku rakousko-uherského poměru, při
čemž poukázal na to, že by zrušením celní jed-
noty Uhry utrpěly rozhodně vícc, poněvadž
celé tři čtvrtiny uherského vývozu jdou do Ra
kouska, kdežto z Rakouska do Uher jde pouze
jedna třetina vývozu, přešel dr. Derschatta na
otázku jednoty armádní a prohlásil uherský po-
žadavek maďarskéhé velení za otázku ná-
rodní a nikoli jazykovou, poněvadž by mě
za následek pomaďaření a rozdvojent dosavad-
ního společného vojska. „Se stanoviska rakou-
ského (?) — vykládal dále dr. Derschatta —
bylo by možno s myšlenkou takovou se spřáte-
liti vtom případě, kdyby se naproti maďarské
armádě mohla postaviti čistě německá armáda
eislajtánská. Ale poněvadž Čechové, Poláci.
Rusové atd. žádali by, aby jich jazyky uznány
byly za jazyky plukovní, nezbylo by pak Něm-
cům nic jiného, než hledati oporu u sousedů,
t. j. v německé říši. Po rozpadnutí společné ar-
mády staly by se zbytečnými i úřady říšských
ministrů vojenství a financí a vedení společných
věcí zahraničních dalo by se provésti pouhým
oddělením ministerstva vnějších věcí. Tolik jest
jisto, že dosavadní poměr k Uhrám udržeti se
nadá. Dosud při vyjednávání s Uhrami podlehli
Dersehatt
Derschatt
Uher
doktor
Čecho
Polák
Rus
Praha
Štyrský Hradec
Rakousko
Uhry
Německo
17
article
V drobném prodelit
canní čísle o zobě ..
odpolední .
. . . za 2h
Ve filialkách na venkově
ranní čielo. . . . .
odpolední.
. . . . . . . 3h
Inseráty
platí še hotevě rapřeě.
Předplncení a jnsorty přijímá e dmini-
strace v Marlauské ulici č.z.
Tam nscházejí se t4ž redakce,
tiskárna a ezpočice „ Národních Listá“
Kukopisy se nevraosji.
Marlauský ulice
národní Listat
18
article
jsme pokaždé, poněvadž jsme nikdy nebyli při-
praveni a vždy jsme byli nuceni jen odrážeti
útoky. Aby se to neopakovalo i příště, proko
zvolen zvláštní sněmovní výbor, jenž má stu-
dovati poměr Rakouska k Uhrám a učiniti pří-
pravy pro všechny možné případy.
V Praze, 31. května. (Uherská krise.)
Po velikém fiasku, jímž skončil pokus bar. Gézy
Fejérvára o utvoření úřadnického kabínetu, na-
stalo v uherské krisi opět úplné temno. V ně-
kterých listech se praví, že se nyní stane pokus
s osobou, kterou prý hr. Tisza navrhl panov-
níku, jsou tomu asi dvě neděle. Z opatrnosti se
však osoba ta ani nejmenuje. Dle všeho nedo-
stají však hr. Tisza slovu, které minulý týden
dal v liberálním klubě, že totiž v nejbližších
dnech bude sproštěn úřadu ministerského před-
sedy a bude mu pak lépe možno zájmy strany
hájiti ve sněmovně jako pouhý poslanec. Tiszův
kabinet musí úřadovati dále, a bude úřadovati
snad ještě dlouhou dobu, poněvadž není
Chrách politika, který by se chtěl pokusiti o ně-
jaké, ať si jakékoliv rozřešení nynější krise.
V Praze, 31. května. (Přátelství ma-
darsko-české.) Stařičký uherský generál
Štěpán Türr uveřejnil v „Budap. Tagbl.“ stat
o poměru Maďarů k Čechům, v níž výkládá ve
zlé hr. Andrássyovi, že r. 1871, když šlo o fun-
damentální články a dorozumění s Čechy, po-
stavil se po bok bar. Beusta a zmařil dílo kabi-
netu Hohenwartova. „Již tehda — píše gen.
Fejérvár
Tisza
Tiszův
Türr
Maďar
Čecho
Beust
Hohenwartův
Rakousko
Uhry
Praha
Čechy
19
article
Türr — řekl jsem hr. Jul. Andrássyovi, že jeho
intervenci proti Čechům pokládám za chybu.
Uhry nemají příčiny stavěti se proti oprávněným
požadavkům Čechů a Poláků a jest přirozeno,
že sama existence 17 zemských sněmů musí
vésti, ať chceme nebo nechceme, k federaci Ra-
kouska. Federace taková neškodila by pranic
upevnění Uher, naopak zabezpočila, by nám
debré a spolehlivé přátele.“
Tyto dni mešká v Pešti posl. J. V. Klofáč
a stýká se s tamními poslanci strany neodvis-
losti. Při společné večeři mluvilo se včera o přá-
telském poměru Maďarů k Čechům. Posl. Klofáč
ubezpečil poslance maďarské, že čoský národ
hledí sympaticky na národní zápas Maďarů
jest hotov jejich snahy o samostatnost vše-
možně podporovati.
Ze Záhřeba, 29. května. (Biskupiské
konference v Řimě.) Dne 27. t. m. ko-
nala se nová porada bískupů o staroslovanské
bo hoslužbě. Promluvil horlivý zastance hlahol-
ské bohoslužby kreký biskup Mahnič a jeho
řeč způsobila nejlepší dojem. Jest již patrno, že
Vatikán o slovanských věcech byl klamně in-
formován Slovanům nepřátelským tiskem. Arci-
biskup zaderský Dvornik dokázal platnými
listinami právo Chorvatů na slovanskou boho-
službu. Mostarský biskup Buconjič opustil ji
Řím. Římské časopisy napadají nepřátelsky slo-
vanské bískupy.
Jula
Čecho
Uher
Polák
J V Klofáč
Maďar
Posl
Klofáč
Chorvat
Buconjič
Uhry
Pešť
Záhřeb
Vatikán
Řím
Řima
Rakousek
20
article
Lablaňský biskup Ant. Jeglič obdržel
od faráře trnovského Ivana Vrhovnika jménem
četných slovinských duchovních memo-
randum, v němž se žádá, aby se v Římě zastal
také práva Slovinců na slovanskou bohoslužbu,
V memorandu se dokazuje, že hlaholská boho-
služba byla rozšířena i v lublaňské díécesi, že
na slovanskou bohoslužbu dle výsad papežů
Hadriána II. a Jana VIII. mají právo všichni
Slované vůbec a na konec se projevuje žádost,
aby biskup Jeglič v lublaňském duchovním se-
mináři zřídil stolici jazyka staroslovanského.
Ze Záhřeba, 29. května. (Obrana práv
království chorvatského.) V sobotu
dne 27. května byla zde schůze opposičních po-
slanců chorvatských, ve které, jak už sděleno
telegraficky, zvolena trojčlenná komise z po-
slanců Derenčina, Franka a Zagorce, jež má se-
staviti návrh, jaké kroky by se měly učiniti na
hájení práv národa chorvatského v Rakousku
i v Uhrách a má návrh svůj předložiti nové
schůzi, jež se sejde opět dne 6. června. Praví
se, že komise navrhne, aby se svolala porada
opposičních poslanců z Chorvatska a chorvat-
ských a slovinských poslanců rakouských, by se
poradili o společné akci ve prospěch Jihoslo-
vanů. Posl. dr. Vrbanič navrhl, aby se na kon-
ferenci pozvali též zástuupcí chorvatské národní
Antonín
Vrhovnik
Slovinec
Hadrián II
Jan
Slovan
Franco
Zagorka
Posl
doktor
Vrbanič
Řím
Záhřeb
Rakousko
Uhry
Chorvatsko
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 31. kvělna 1905.
H. (Před návštěvou.) Zdá se, že
lagličani, kteří prolézají všechny kouty světa.
polloukají se po domácku všude, kam pronikl
bidavost civilisace, výbojnost obchodní speku-
hce, konečně též objevili Čechy. Do nedávna
nlli o naší vlasti a našem národu nejasnější
pjem nežli o kanibalských kmenech v Ohniv
Největší všudybylové Angličani v neznalos
Čech soupeřili s pecivály Francouzi. Teď ko-
matné počíná se trochu rozsvécovat v cizině
s velkou pozorností v Paříži i v Londýně mu-
toré zkušení ve věcech evropských sleduji če-
šáou olázku. Je zajimavá a poučná pro ně
Delsko zajímavější nežli si myslí temperamentní,
ale poněkud povrchní politik imperialistický
boriivý spolupracovník Chamberlainův sir Ho-
vari Vincent, jenž před rokem, ve vestibuln
parlamentu, v »commons corridoru« prohodi
s odmllavým, blaseovaným posuňkem
»Ach, otázky malých národů !e
Pecl, Palmerston a Gladston, kteří byli
tak energickými podporovateli a zastanci potla-
čených národů, ať to byli Italové, Maďaři, I -
čane, Bulhaři nebo Arménové, soudili jinaka
mnozí kollegové, imperialisty přiliš velkého slohu,
pro nějž neexistují otázky malých národů, ne-
shodlovali by se asi s tímto velkopanským pře-
ziráním. Zejmena od té chvile, kdy anglický
obrludnik eiti, že se mu do jeho záležitosti
přiliš dotěrně plete německá konkurence, jež jej
nen
Čecho
Angličan
Čo
Francouz
Chamberlainův
Vincent
Pecl
Palmerston
Gladston
Italos
Maďar
Bulhar
Armén
Praha
Paříž
Londýn
22
article
chce zatlačiti na moři a v koloniích, věnují an
gličtí politikově bedlivější pozornost velkému
rozmachu německé síly a tak přišli přirozeně
k náhledu, že není tak nepatrná a nevýznamná
ta česká hráz, která se staví do cesty dravému
veletoku germánství. Zcela praktický zájem
obrátil zraky těch mužů anglických, kteří vyvo
lali hnuti protiněmecké, pracovali pro spojen
s Francií, též k malému národu, jehož důleži
tou roli v nastávajíeím konfliktu Evropy s Vše-
německem vytkli již francouzští spisovatele
političt.
Tak jsme byli objeveni Angličany, jim
znamenité a cenné knihy hraběte Lützowa ote-
víraly oči. A nějak tím náhle vzniklým prou-
děním sympatie mezi Londýnem a Prahou došlo
k originálnímu a užitečnému podniku: k hro-
madné návšlěvě anglických žurnalistů.
Budoucí týden uviláme v Praze kollegy no-
vináře ze země největší svobody tisku a nejvyšš
osvělové úrovně. Přijmeme je se srdečným přátel
stvím a pohostinstvím především jako syny vel
kého, nám z tolika důvodů sympatického ná-
roda. Historické reflexe vztahující se k tomuto
momentu přenechávám jiným — je jich dostia
zajímavých
Mám za to, že netřeba se pachtiti zvlášt-
ními okázalostmi k vůli hostům z Velké Bri-
tanie. Snad by mnohé, co imponuje našincům
podlehajícím snadno emolivnosti všelijakých the-
atrálních obřadností a fangličkových tklivost
slavnostních, nebylo náležitě oceněno flegmsti-
ekými Angličany.
Nejlepším uvítáním bude upřímný stisk
ruky a slovo rázné a vlidně. A pak nesmím
zapomenouti: naši hosté jsou Angličany a žur-
nalisty, tudíž lidmi, kteří dvojnásob vyznávaj
heslo: »The time is money«, a budou chtít ze
své krátké návštěvy co nejvíce těžit pro své po
učení a pro své zápisniky.
Angličan
Lützow
Francie
Evropa
Londýn
Praha
Velká Bri
23
article
Žádná slavnost neposkytne jim takový ná-
dherný dojem jako pohled na Prahu s výše
Hradčan a nejúchvalnější toast banketový nepro-
mluví k nim tak, jako smavé melodie »Prodané
nevěsly«. Měli bychom za ty tři dny, jež po-
budou angličtí hosté mezi námi, okázat, coje
nejrázovitějšího v našem živolě a společnosti.
Vedle krás a památek Prahy a kromě našeho
života uměleckého a kulturního zajisté by je
zaujalo též nahlédnutí do Sokolovny nebo se-
znání nějakého malebného kouta českého, kde
se ještě nosí kroje národní.
Národopisné sbírky jsou zejmena Angličany
vyhledávány a naše jsou nad jiné bohaté. Ale
jak daleko nad tím mrtvým maternálem musej
ních vitrin vyniká těkavý národopisný malebný
ruch chodské neb slovácké pouti! Nelze připra
viti cizinci vzácnějšího požilku nad takový bar
vitý, pestrý, zpěvný a tančící rej, jaký Uprk
uchystal Rodinovi ve své slovácké dědině. A právě
dostávám z milého a veselého kraje Uprkova
velmi důtklivý vzkaz: »Přiveďte k nám Angli-
čany!« Tam by se jistě dobře bavili, neboť t
slovanská, lehká, kypivá veselost šla by k srdei
Angličanům, kteří dovedou přes všechnu svou
chladnost a reservovanost pustit uzdu svému
humoru, bujnému, říznému i něžnému humoru
anglickému.
Angličan
Uprk
Rodin
Uprkův
Praha
Hradčany
Angl
24
article
Ten humor, jadrný a dobrosrdečný, je nej-
krásnější vlastností národa anglického. Máme
falešné představy o zavalitém hromotlukovi Jobn
Bullovi. John Bull nemá německou, sousedskou
bodrost, jež se bratří s každým kamarádem
z mokré čtvrti. Je lhostejný a nepřístupný. Jeh
duch je komisní, jeho činnost soustředěná, jeho
mysl střízlivá a praktická. Ale poznáte-li jej dů
věrněji, shledáte, že sobecký hromotluk a upjatý
gentleman je nejveselejším společníkem a nej
spolehlivějším přílelem. Vtip, humor a píseň za
znívá v jeho domácnosti. Vždyť již musí každý
pochopit povahu tohoto národa z jeho literatury
jejíž, jako ruské, zvláštním kouzlem je humor.
Bulla
John Bulla
25
article
Rozkošný Thackeray v pojednání »Charily
and Humour«*) otvírá pohled do duše a povahy
anglické. Autor »Tržiště živola« s rozmarnost
i vřelou výmluvnosti vyjevuje, jak humor a do
brosrdečnost ovládají anglickou duši a líčí vliv
humoru na lidumilnost. Chválí činnost humori
stických spisovatelů, kteří kážou lidu dobro
lásku k blížnímu, »ten neurčitý a nevymezený
druh enosti«, klerým je láska k lidstvu a praví
»Jsou lidé šťastnější, lepší, vlídnější k svým
sousedům, nakloněnější ke skutkům laskavosti
lásky, shovívavosti, soucitu, když byli četli A
disona, Steela, Fieldinga, Goldsmitha, Hooda
Dickense? Doufám a věřím, že ano !«
Angličané vynikají neobyčejnou dobročin-
ností. Taine ve své krásné knize »Notes sur
l'Angletterre« kdesi s obdivem vypravuje o skut
cích anglické filantropie, jež tolik činí pro ústavy
školské, nemoenice, sirotčince a pro chudinu
Snad jsou tak dobročinní nejen proto, že jsou
nejhorlivějšími čtenáři Bible — nikde nevycházi
tolik theologických spisů, nikde se nepřednáší
tolik nejen v kostelích, ale i na meelingách
v nesčetných spoleích a ústavech náboženských
*) »Essays, Reviews, ete.« by William M. Thacke
ray. London. Th. Nelson and Sons. Str. 601.
Steel
Fielding
Goldsmith
Hood Dickens
Angličan
Essays
William
Thacke
London
Tain
Reviews
Charil and Humour
Nelson and Son
26
article
sekt o Písmu svatém a otázkách náboženských
— ale i prolo, že mají tak dobré, humoristické
spisovatele.
Humor je nejryzejší projev dobroty a citu.
Sentimentálnost je spíše opakem a nie tako
fom nepřesvědčuje, jako věta, kternu Dosto-
jevský v »Bratřích Karamazových« vynáši
charakteristiku i soud na jedním z hrdin ro-
mánu:
»Byl sentimentální a zlý !«
Angličané jsou přáteli zpěvu a hudby. Naše
hudba si je podmanila. Důkazem je zejmena
Dvořák. Zazpiváme milým hostům po češku.
S humorem a ohnivostI. Zas mi připadají slova
Thaekerayova:
»Když humor se spojí s rythmem a hudbou
a objeví se v písni, jeho vliv je neodolatelný.
jeho dobrotivost je nevyslovitelná.« Taková
píseň povzbuzuje k citům lásky, míru a přá-
telstvi více, nežli všichni jiní možní mravní
činilelové. Písně Berangerovy přirovnává anglický
spisovatel k hymnám lásky a něžnosti a vzpo-
míná, jak vousatým, starým Francouzům při
písničce »Soldats, au pas, au pas«, tekly slzy
do knírů.
Thackeray je jedním z nejpravdivějších
tlumočníků duše anglické. Jeho ironie má vzlet
a jeho humor někdy drásavý, někdy sarkastický,
je vždy srdečný. Z jeho stránek, z jeho čtenl
o humoru a lidumilnosti, cílime, že je mluvčím
lidu dobrého a veselého, v němž je cosi blíz-
kého slovanské povaze.
A proto našinci jsou Angličani tak sympa-
tičtí, když je pozná blíže, když na ně nehlud
německými brejlemi.
Karamazová
Angličan
Dvořák
Berangerův
Francouz
Thackeray
Dosta