Dne 13. května 1900.

KATOLICKÉ LISrY.

Číslo 130. Strana 3.

peněz nemohli žíti v Havaně stavu svému přiměřeně, zvláště kdyby vydržovati bylo jim ve Spojených stá- tech ještě svou rodinu. Sám dřívější vojenský guver- nér, generál-major Brooke, bral kromě své důstojnické gáže ještě 30.000 marků, k čemuž měl ještě v ně- kdejším španělském místodržitelském paláci volný byt a volný také byt letní. Guvernér města Havany, jakož také guvernér stejnojmenné provincie, dávají si vypláceti po 13.000 m. přídavku z kubánských dů- chodů a to všecko bez zákonitého oprávnění a bez skládání účtů. Jistému majoru doručeno bylo 200.000 dolarů bez dalších jednotlivých dokladů. Podobně jako ve správě vojenské děje se podle všeho také ve správě poštovní. Mladí asistenti, kteří doma dostávali 1500 dolarů, dostávají nyní z kubánské pokladny za tytéž výkony, kteréž doma jsou s jejich úřadem spojeny, nyní již až 4000 dolarův a důchody gene- rálního poštmistra, jehož pravý plat obnáší jen 24.000 marek, páčí se nyní již až na 50.000 marek. Zave- deno bylo následkem toho všeho již vyšetřování, ale ministr vojenství na dotaz, jenž podán byl v té zále- žitosti v senátě, dosud neodpověděl. Zkrátka a dobře americká správa nelíší se od někdejší španělské správy na Kubě dnes již téměř ničím. Kubánci dostali se z deště pod okap.

Povstání Ašantův. Nejenom na jihu, nýbrž také na západě Afriky zapleteno jest Anglicko ve válku a sice s kmenem Ašantův, kterýž teprve ne- dávno si podrobilo. Neméně než 10.000 ašantských vzbouřencův obléhá anglického guvernéra, sira F. Hadysona, který se svou chotí, 17 evropskými důstojníky a úředníky a 300 dobrovolníky hájí od polovice měsíce dubna vládní pevnůstku v Ku- massi. Dne 29. dubna podařilo se malému oddě- lení koloniální policie Zlatého pobřeží, probíti se s nějakými zásobami do obléhané pevnůstky. Ale v Akkře, ležícím na Zlatém pobřeží, koluje již pověsť, že pevnůstka počátkem měsíce května padla a že povstání šíří se vždy víc a více. Sami obyvatelé po- břežních měst počínají propadati nepokojům. Ne- zbude proto Vel. Britanii nic jiného, nežli aby vy- slala do země Ašantův větší sílu vojska. Okolnost zajisté, jež za nynější války s Boery není pro ni po- těšitelnou ani dost málo.

Cesta do Neapole. (Původní zpráva »Katolických Listů«.)

Z Neapole, 7. května.

Když byly ukončeny pobožnosti ve věčném městě, kde jsme byli tak nadšeně přijati, osebrala se veliká část poutníků do Neapole ve středu v noci minulého týdne, aby si prohlédla krásy tohoto světa. Do Nea- pole jsme přijeli ve čtvrtek ráno o půl 8. hodině. načež beze vší zastávky jsme odejeli do Pom pej, které vynikají světoznámým jménem, jehož si dobyly zasypáním lávou Vesuvu a svými zříceninami, které před 50 lety byly objeveny. Obdivovali jsme se tam velikolepému amfiteátru, který nemalou měrou poutal naši pozornost. Jest prostranný a opatřen mno- hými vchody, takže za nastalé paniky bylo možno snadně zabrániti neštěstí. Pak se jde dále k městu samému asi čtvrt hodiny; pohled na ně jest malebný a zároveň žalostný. Stojíme na troskách bývalé slávy římského jména. Pohlíželi jsme na Vesuv, který svojí hrůzo- Již z toho vidí čtenář, že hrubé bití horského lidu bývalo na Navarovsku hlavní methodou. Tehdejší majitel panství E. byl tak zvaným kobylkářem, ati bývali od jakživa nejhorší. Matka ještě ve vysoké starobě vypravovávala o panském bubnu, jímž šafář volal lid do roboty.

— Bumbum — bumbumbum — pojďte lidi na robotu — rumduduum — pojďte lidi na žito! — Již jako chlapec slýchal jsem, jak prý pan baron před lidem říkal: Člověk začíná teprve od barona. Neslyšel jsem nikdy, že by byla milostivá vrchnost časem též mezi lid přišla — nepřišla ani tehdy, když občas zle řádil na horách hladomor. Do kostela páni Francové taky nechodili. Toliko o Božím Těle ukázal se pan správce, jemuž musil kostelník nositi klekátko od oltáře k oltáři, aby si v prachu země neumazal kolena. A zatím všecko to minulo. Baronův rod zmizel z Návarova, zmizel snad vůbec s tváře země a panství jejich přechází stále do jiných rukou. A ti staří, kteří ještě starý »pořádek« pamatují, říkají do dneška- Čert to vzal všecko. Ano, kdyby jen dnes ještě bylo toho sbližování, mohlo by v sociálním životě mnoho ještě býti na- praveno. Máme zapotřebí nejen patronátu m lá- deže, ale i patronátu dospělých. Dříve stýkaly se sociální vrstvy mnohem více nežli dnes. Odcizování se šíří až ku zjevnému znepřátelení se. Jak to jen přijde, že dnes máme tolik spolků a přece jednotlivé sociální vrstvy vzájemně se odcizují? Společnost jakoby se rozpadávala.

strašnou hrou připravil všemu světu velikolepé di- vadlo. Soptil stále, ovšem nevyléval svojí lávy ta- kovou měrou jako při zasypáuí Pompej a Herculanea. Ulice zasypaného města jsou dobře znatelny. Hlavní silnice byla široká a dosti pravidelná, domy dobře stavěné, mnohde ozdobené obrazy, mosaikami ještě dosti zachovalými. Též zápasiště a divadlo doposud možno dobře stopovati. Po celodenním výletě do tohoto památného místa těžko jsme se loučili, abychom nabyli jiných dojmů v moderní Neapoli. O tomto městě se tvrdí, že jest přáním cestova- telů: »Neapolim videre et mori« — Neapol viděti a zemříti Já bych pozměnil toto rčení v lepší: »Nea- polim videre et ibi manere« — Neapol vidětia tam zůstati, to bylo alespoň přáním valné části našich českých poutníků.

Ponechávajíce si popis města na jinou dobu, po- dotýkáme, že památky tohoto města v museích, ko- stelích a poloha přirozená dodávají městu nemalého významu světového, takže se všech stran celé řady cestovatelů různých národů se tam ubírají, aby se pokochali krásami tohoto města — zasluhuje pak toho město plnou měrou. Vystoupili jsme na kastel S. Elmo a rozhlíželi se po pevnině i moři a pozorovali čarokráné přírodní krásy oku našemu se naskytující. Prohlídka městaa jeho památek nás naplnila pravým obdivem. Do po- drobností se ovšem pro nedostatek místa pouštěti ne- můžeme. Světeznámé akvárium jest přítažlivým zjevem tohoto města, kromě jiných cenných památek. V sobotu, minulý týden, podnikli Čechové výlet na Vesuv. Z Neapole vyjeli k 7. hodině ranní po- vozy trojspřežnými, načež vystoupili lanovou drahou vždy pouze po 10 do přiměřené výše. Po té se bro- dili lávou vychrlenou, která slunečním úpalem byla rozehřáta, k nejvyššímu vrcholu. První 4 oddíly šťastně tam dospěly, ale tu nastal hukot nepopsa- telný, nesmírné dunění a ohlušující rány jako z nej- těžších děl střídaly se rychle za sebou. Vesuv začal zuřiti tak jako nikdy dříve. Nesmírná panika zmoc- nila se vůdců a karabinierů (strážníků), kteří první dali se na útěk a strhli tak s sebou celou společ- nost, která rychle chtěla se zachrániti. Vesuv snadno mohl učiniti podobné překvapení, jako před dvěma tisíci lety a pochovati pod svými ssutinami naše výletníky.

Následkem výbuchu tohoto bylo pak zaká- záno k vrcholu Vesuvu vystupovati vzhledem k mož- nému nebezpečí. Téže soboty večer byli jsme někteří z nás la- skavostí vadp. kanovníka dra. Doubravy účastni průvodu a zázraku sv. Januaria v Neapoli, při čemž stuhlá krev tohoto světce po kajících modlitbách ne- sčetných zástupů duchovenstva i věřícího lidu. Tento zázrak se opakuje dvakrát do roka a jest nezvratným důkazem pravosti víry naší. Byli jsme bezprostřed- ními svědky tohoto divu a popíšeme jej též v nej- bližší době. V neděli byl výlet na překrásný ostrov Capri, který svojí polohou a svými krásami jest milým kaž- dému příchozímu do Neapole, jehož občanům jest zároveň výletním místem. Tato mořská vyjíždka se zdařila nad očekávání dobře. Poutníci naši tam zů- stali do odpoledne, načež o půl 5. se odebrali po lodi na blízký polouostrov a město Sorrento, kde přenocovali a prohlíželi památky tohoto města. V pondělí pak nastoupila společnost zpáteční cestu do Neapole, odtud pak v noci před 11. ho- dinou do Florence, kam určen příjezd ráno k osmé hodině. Ve Florenci bylo ustanoveno zdržeti se den a odejeti pak k jednodennímu pobytu do královny Adrie, překrásných Benátek. Návrat domů pak nastane asi v neděli nebo v pondělí.

Zprávy církevní. Osobní věstník duchovenský z arcidie- cése pražské. Dp. Nikodem Norbert, farář v Dě- poltoviclch, byl investován na faru v Ošelínu. — Ustanoveni byli vpp.: Eismann Vilém, administrator v Ošelínu, za administratora v Děpoltovicích, a P. Strnad Jindřich, konventual řádu Křížovníků v Praze, za kaplana v Marianském Chlumu. — Konkurs byl vypsán na faru v Děpoltovicích (Tüppelsgrün) od 10. května (do 21. června) t. r. Osobní věstník duchovenský z diecése králové-hradecké. V Pánu zesnuli dpp.: P. Viktor Jan Bezděka, O. Praem. kanonie želivské, jubilár zemřel 21. dubna 1900 (naroz. 1823, prof. 1846, vysvěcen 1847). Vyznamenáni jsou dpp.: Václav Strnad, farář v Karli a Ign. Zeman, farář v Dolním Oujezdě, obdrželi exposit. canon. — Ustanoveni jsou dpp.: Ant. Mrkvička, farář v Nasavrchách, za fa- ráře do Slatinan, Jan Zítko, administrator slatinan- ský, za administratora do Nasavrch, Vinc. Gottwald, kooperator v Hradišti, za administratora do Velké Borovice, Ed. Kasal, kaplan v Přelouči, za kaplana

do Vamberka. — Uprázdněné místo: Nasavrchy fara patron. kn. Auersperga, od 27. dubna t.r. Poslední okamžiky areibiskupa Moraw- skiho. Ze Lvova se oznamuje, že arcibiskup Mo- rawski byl až do posledního skorem dechu úplně při vědomí. Když zpovědník arcibiskupu sdělil, že mu udílí generální absoluci, pozdvihl umírající církevní kníže svou hlavu jak mohl a bil se kajicně v prsa, modle se »Confiteor«. Ve své poslední vůli usta- dovil arcibiskup Morawski veškeré své jmění na cír- kevní a milosrdné účely, odvolávaje se na to, že jest Bohu zodpovědným za to, jak hospodařil jemu svě- řenou hřivnou. Svých pak pokrevních přátel vzpo- míná tím, aby nehledali v poslední jeho vůli nižádné nepřátelství proti nim. Mimo toho několikráte arci- biskup Morawski výslovně a veřejně zapověděl, že z jeho pozůstalosti se nic nesmí prodati židům. Do- jemná byla svornost obou národů, polského i rusín- ského, na márách obou církevních knížat Morawakiho a Knilovskiho. Rusínský i polský lid houfně proudil do obou velechrámů a modlil se za spásu duše svých zemřelých arcipastýřů. Zde máme opět důkaz, kterak jen náboženství Kristovo dovede sloučiti všecky ná- rody v jeden souladný celek.

Úmrtí. Dne 11. t. m. ráno vydechl po delší nemoci šlechetnou svoji duši dp. Tomáš Honsa, farář v Husinci. Pohřeb bude odbýván v pondělí, dne 14. května o 10. hod. dopol. R. i. p.l Pouť křesť.-sociálního vzdělavacíhoa vzájemně se podporujícího spolku českých žen a dívek na Svatou Horu. Dne 20. května koná se třetí veliká pouť na Svatou Horu, která již nyní těší se značnému účastenství, takže lze se na- díti, že překoná počtem obě první pouti. Lístek i se stuhou pamětní stojí 1 zl. 25 kr. Lístky mají plat- nost na dva dny, na neděli a na pondělí, možno ale též v neděli v 7 hod. 23 minut večer jeti zpět. Při koupi nutno udati, kdo si přeje lístek na jeden den anebo na dva dny. Lístky bez razítka spolkového platí na dva dny. První vlak vyjede v neděli dne 20. května o 5. hodině ranní z nádraží, smíchovského, druhý vyjede o 21 minut později. Účastnice vlaku prvého seřadí se na nádraží v Příbrami a budou čekati na vlak druhý. Účastnice, které po oba dny na Svaté Hoře pobudou, vyjedou o třech čtvrtích na 2. odpoledne v pondělí ku Praze. Pořádek pouti jest tento: Průvod povede vsdp. ka- novník dr. Josef Burian, duchovní rádce spolku společně s dpp. Dlouhým- Pokorným, A nt. Hofmannem, B. Hellebrantem, J. Vít- kem a ještě jinými kněžími. Odjezd v neděli dne 20. května o 5. hod. ranní a o 5. hod. 21 min. ze Smíchova. Příchod na Svatou Horu kolem 9. hodiny.

Uvítací řeč prosloví vsdp. kavovník dr. Josef Bu- rian, po té slavná mše sv. (vsdp. kanovník dr. Jos. Burian) za asistence více duchovních. Po mši sv. jest uvnitř kostela obvyklé kázání. Odpoledne o třech čtvrtích na 2. křížová cesta (dp. Dlouhý-Pokorný), po té kázání u císařského oltáře (dp. Ant. Hoffmann), následuje požehnání u téhož oltáře, pak slyšení sv. zpovědi. Večer schůze ve spolkových místnostech, kde promluví vsdp. dr. Josef Burran, dpp. Prokop Holý, Ant. Hoffmann a Dlouhý-Pokorný. V pondělí ráno v 7 hod. tichá mše sv. a generální sv. přijímání, (dp. Dlouhý-Pokorný), o 9. hod. zpívaná mše svatá (vsdp. dr. Jos. Burian), po té promluva (dp. Ant. Hoffmann), ve čtvrt na 1 hod. odpol. v pondělí lou- čení a návrat na nádraží. Sv. missie v Polešovicích ukončena byl 10. května slavným způsobem. Účastenství na této čtvrté již missii zde, bylo všeobecné. Vší chvály hodno jest, že se všickni pp. učitelové příkladně súčastnili, jakož i všecka ostatní intelligence. Missii tuto, tak velice požehnanou, odbývali O0. Redempto- risté z Červenky, dpp. P. Tomášek, rektor, a P. Me- lichar, s nimiž k radosti farníků působil dp. P. No- váček, minister Redemptoristů v Praze, čestný občan zdejšího městečka a všech přifařených obcí. Missioná- řům a duchovní správě budiž Bůh odměnitelem.

Nové společnosti Národního divadla do vínku. Zmínili jsme se již o tom, že zemský výbor krá- lovství českého zadal Národní divadlo nové korpo- raci, kteráž patrně z té příčiny, aby i co do názvu nebyla identifikována s dřívějším podnikatelstvím Ná- rodního divadla, dala si název »Společnost Národního divadla«. Společnost tato měla již valnou hromadu, jest již řádně a právně konstituována, zvolila si již řiditele a sice v osobě profesora Schmoranze a za jeho spolupracovníka jakožto chefa opery skladatele Kovařovice, a jak ze všeho se zdá, přichází nová společnost svému úkolu vstříc s úmysly nej- lepšími. Tyto úmysly nejlepší při ní předpokládajíce, chceme jen v největší stručnosti načrtnouti některé momenty, ku kterým by nové vedení divadla přihlí- žeti mělo.