Číslo 130

V Praze, dne 13. května 1900.

Ročník IV.

Kodakoe, zámsknova expedíce: Praha, Pštrossova ulíca, číslo 200—1. Kefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí Kexapečetěnéreklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější insercí po- skytujeme výhody Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátk vždy po dvanácté ho dině polední. Jednotlivé číslo xa 8 Telefon redakce č. 1126.

4 hodiny 19 minut ráno. 7 hodin 34 minuty večer.

Slunce vychází ve Slunce zapadá v

ULLKt

S v. Servaci us. Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Salvatora v semináři od 13.—16. t. m. Předplstné pre Prahu a donáškou do domu: měsíčně. . . .. K 2.80 čtyrtletně . .. K B.40 celoročně . . .. K 33.6e Pro tuzemsko poštou: měsíčně. . ... K 3.— čtyrtletně . .. K 9.— celoročně.... K 88.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . .. K 12.— celoročně.... K 48.— Do Ameriky, Francie, 8výcarska, Italie, Bel- ie, Anglie a Ruska: čtvrtletně ... K 18.20 celoročně ... K 52.80 Telefon redskoe č. 1126.

Dnešní číslo jest o 14 stranách. Příští číslo vyjde v pondělí v poledne.

Úvahy z výstavy hospodářské. V Praze, dne 12. května. Včera slavil profesor doktor Jan Palacký padesátileté výročí svého povýšení na doktora filo- sofie. Muž tento požívá světové slávy, jeť učencem prvého řádu, je ale i pravým filosofem, jenž po- hrdá lesklými frásemi a jenž nestojí ani o ty od- znaky přízně mocných, kterýmiž mnozí učenci rádi zdobí svá prsa. Profesor Palacký při včerejší oslavě pronesl několik slov v odpověď na četná blaho- přání, jež lze považovati jakožto jádro jeho veliké učenosti. Je všeobecně považován za živou ency- klopedii a tu je zajímavo slyšeti z jeho úst, cosi ze své ohromné učenosti jaksi vydestiloval.

— Važte si svého svědomí — pravil —a svého přesvědčení, pak dle něho jednejte a Bůh vám pomůže. My postrádáme vytrva- losti. Rádi vše začínáme, s velikou chutí do všeho se ženeme, ale pak od práce utíkáme. Země česká není zemí rozkoše, kde med a mléko teče, ona po- ukázána je na práci, ale k tomu přidati nutno vy- trvalosti. Slova tato nám bezděčně přišla na mysl, když jsme výstavu hospodářskou dnes ráno ještě neho- tovou předběžně přehlíželi. Co je tu vystaveno ho- spodářských strojů od největších až do nejmenších. co tu pomůcek k řádnému a vydatnému vzdělávání polí, jaký tu lze znamenati pokrok — pokrok ovšem pouze na výstavě. Kdo ale podrobneji zná, kteral málo pokrok ten na našich malostatcích se zavádí ten až pozasteskne si. Třeba jen povyjíti si za Prahu na procházku a znaleckým okem povším- nouti si setby na polích a pak i hospodářských stavení, kolem nichž lze nalézti ten starý nepořádek a neupravenost skoro při všem. Naše šlechta vystavuje každoročně svá zušle- chtěná plemena krav, skotu a drůbeže, kteráž by- chom ale skoro marně u malorolníků hledali. Při- pouštíme, že i mezi malorolnictvem tu a tam jeví se hospodářský pokrok, to vše ale jsou jen řídké výjimky. A což teprv mělo by se říci o našich hospo- dyňkách, kterak skrovně si velikého pokroku v chovu dobytka, vyrábění másla a pod. všímají. Ovšem, kde pantáta pokroku si nevšímá, kterak by si ho měla anebo mohla všímati panímáma. Zemědělská rada rozesílá po zemi polní ka- zatele, aby rolnictvu na srdce kladli hospodářský

pokrok, leč s jakým dosud výsledkem? Skoro vše zůstává při starém. Naši rolníci namnoze podobají se těm lidem, kteří dívají se do zreadla a když odešli, zapomínají na podobu svou; podobají se těm posluchačům slova Božího, kteří kazatele si chválí: dobře to pověděl, pravdu pověděl, kteří ale brzy po kázání v hospodě zapíjejí, co byli slyšeli. Na výstavě v oboře má rolnická škola v Plzni na svém oddělení širokými literami nápis: Zakopaná hřivna 376 milionů koruní A pod nápisem tím lze se dočísti: Průměrný výtěžek zpeněžením mléka v království českém rozumným hleděním dobytka mohl by obnášeti 490 milionů korun; obnáší však pouze 114.4 mil. korun. Naše rolnictvo pramálo si hledí zušlechtění dojného dobytka. Dobytče sprostého plemena vyžaduje téhož ošetření, stejné píce jako dobytče plemena zušle- chtěného a přece nedá ani polovinu užitku jako toto. Každý by považoval za blázna toho, jenž by při stejné jistotě ukládal své peníze do záložny, jež platí jen 4 ze sta, když by v druhé dostaí 8—10 procent. Rolník přece musí hleděti, aby co nejvíce zpeněžil svou píci a svou péči a nečiní-li to, pak zakopává svou hřivnu, jak dobře rolnická škola v Plzni našemu rolnictvu vytýká. Vyrábění másla na mnohých statcích dopo- sud málo pokročilo od spůsobu, jakým vyrábívalo se za Homera, jak lze poznati podle nádob Schlie- manem v Kissarliku vykopaných a v berlínském museu uložených.

Procestujme Čechy křížem, mnoho-li najdeme tu pokroku V saGarsťvI! yj— některé k v nichž toto kvete ode dávna, nevidíme, že By ke šířilo víc a více. Včelařství dříve tolik kvetoucí v Čechách klesá každým rokem. Horovalo se asi před třicíti lety též o hedbávnictví, avšak dnes skoro již o něm se nemluví. Lesy našeho rolnictva jsou ve stavu zbědovaném a nebýti lesů naší šlechty, neměli by- chom v Čechách lesů vůbec. Naše rolnictvo stále jen naříká na úpadek zemědělství, na láci obilí, na vysoké daně a pod. avšak samo málo stará se o pokrok v hospodář-, ství, jaký denně vidí na velkostatcích a na polích nájemníků dvorů. Stereotypní výmluva, že co mo- hou velkostatkáři, nezmohou malostatkáři, je příliš nejapná. Našemu rolnictvu schází podnikavost, kteráž jest nezbytným požadavkem vytrvalosti a stálosti. Hospodářský pokrok musí býti stálým heslem rol- nictva, kde však zavládne lhostejnost, possivita, tam je veta po všem hospodářském zdári a po blahobytu. Stálé vzrůstání ahů a vždy rostoucí počet exekučních prodejů na statcích zlověstným je dokladem o úpadku zemědělství. Máme sice množství odborných hospodářských listů, ale zdá se, jakoby všecky kázaly hluchým a slepým; máme zimní hospodářské kursy pro sel- ské synky, ale skoro všecky těší se návštěvě — mizerné. Mladí páni raději navštěvují hospody, nežli odborné školy. Místo stálého bědování, mělo by se vytrvale pracovati.

Zprávy politické. V Praze, 13. května. J. Vel. císař a král přijel dnes ráno v zvlášním dvorním vlaku do Pešti. Ministerský předseda dr. šl. Körber odjel dnes do Pešti, aby přítomen byl zítřejšímu při- jetí rakouské delegace od císaře. Delegace, jichž zasedání započínají dnes, bu- dou přijaty zítra v poledne od císaře, jenž na oslavení delegačních presidentův odpoví trůn ní řečí. Hned v pondělí na to konati bude výbor ra- kouské delegace svou první schůzi, ve ktoréž ministr zahraničních záležitostí hr. Goluchowski podá svůj výklad o zahraniční politické situaci. K situaci. Je dnes již naprosto zjištěno, že císař včera nepřijal demisi, již podal ministr- krajan dr. Rezek. Protože dr. Rezek podal svou demisi jen proto, že octnul se v rozporu s presiden- tem a ostatními členy kabinetu, je dosti možná, že nalézáme se před blízkou ministerskou krisí. Není mohl setrvati v ainee by dr. Rezek jen proto, aby vými zákony vládními, které dosud tak statečně po- tíral. Za to však třeba míti na zřeteli, že dr. Rezek není žádným parlamentárním representantem zastupi- telstva českého národa ve sborech zákonodárných a že může tudíž zůstati třebas i v takovém kabinetu, proti kterémuž používají čeští poslanci hrotu ob- strukce. Aby hrot její byl ulomen co nejdříve, podnikány jsou různé potajní pokusy, kteréž dosud však neměly žádného výsledku. V pokusech těch bude pokračo- váno zajisté také ještě za nynějšího zasedání delegač- ního v Pešti. Nebude-li česká obstrukce po dobrém zastavena, bude prý poslanecká sněmovna rozpuštěna, ve kterémžto případě konány byly by nové volby již v září. »Arbeiter-Zeitung« zahrnuje snahy levičáků, usilující o udolání české obstrukce, následujícím zží-

Kulturní Listy-

V Praze, 12. května.

K. — Ze svých dětských let pamatuji se, že ku svému bratru k nám na faru na letní pobyt jezdíval kamerální rada Š. s celou rodinou: paní, třemi dětmi jakousi schovankou a její nápadníkem, jemuž jsme, děti přezdívaly filek. Již tedy před 60 lety uměli bratříčkové využívati šťastné náhody, když měli bratra farářem na větší rurální faře. Kde se ti lidé ve faře srovnali, ví sám Bih. Strýc farář odstěhoval se do malého pokojíku vedle svého kaplana a celou ostatní faru přenechal těm kobyl . . ., chci říci luftá- kům z Prahy. Již z toho čtenář sezná, že byl strýc farář pře- náramný dobrák. Pan rada měl tři děti: nejstarší Karolinku v mých — tehdy — šesti letech Mařenku čtyrletou a malého chlapečka. Mně se dostalo zvláštní pocty, že jsem byl vy- volen za jakéhos pejska, čili společníka slečinkám. Pan rada vyšel z téhož selského pytle jako my, byl bratrem mé babičky na horském statku. Rozumí se, že jako šestiletý žáček chodil jsem od jara až do zimy bos a že moje všední garderoba sestávala z plá- tenic, vesty a kašketu, na lepší tehdy ještě otec se nezmohl. Jak již řečeno, dělal jsem pražským sle- činkám pejska, uměl jsem totiž dělat kotrmelce, cho- diti po rukou, lézti po stromech jako veverka, při kterýchž prostocvicích plátenice často pohořely a já s. nimi. Otec totiž opomenul málo kdy, dáti mi na ně záplatu jednu prutem, a matka druhou, ale z plátna. Ale mnohem více mne zabolela první urážka od slečinek, — pamatuji se na ni jako dnes.

— Ty mi nesmíš říkati ty, — kárala mne Karo- linka, — ty mi musíš říkat: voni. Nechtělo mi jíti do dětské hlavy, že by dítě dítěti nesmělo říkat ty. A ještě více mne zamrzelo, že když panstvo mělo jíti k obědu, dalo mi krejcar a poslalo mne domů. Do mé dětské duše zaryla se nechuť ku pražským lufťákům. Panstvo časem poctilo též naši chalupu návště- vou. Tehdy můj mladší bratr šoulal se ještě po zemi a měl srpovité nožky. — Jak pak to chováš — durdil se pan rada na matku — své děti! Vždyť ten hoch bude míti křivé nohy! To je tak u těch lidí na vesnici! Tato kritika matku mou nemálo zamrzela. Byl sice veliká dobračka, ale jazyk měla na pravém místě. — Jen vy se, pane strýčku — odvětila — sta- rejte o své děti, já si své děti vyvedu dobře. Z bratra byl později voják, a děti p. rady ze- mřely záhy všecky. Karolinka dostala souchotě, Ma- řenka spadla v Praze s druhého patra na dlažbu a třetí zemřelo ještě malé. — Teď je tomu již šedesát roků. My tu jsme ještě a strýcův rod vyhynul na dobro. Léta minula a s nimi mnoho se změnilo. Strýc fará odešel na odpočinek do Prahy, a já vstoupil do semi- náře. Dvakráte jsem ho jako theolog v Praze navštívil. Jak se časy a lidé v nich změnili! Strýc kněz

ubytoval se u svého bratra. — Chválil jsem tohoto v duchu, že se mu chtěl odměniti za všecko hoštění po mnohá leta na pohorské faře. Když jsem ale v Praze přihlédl ku věci blíže, seznal jsem, že se paní radová svému švakru knězi odměňuje zle. Kdežto ona po mnohá léta roztahovala se po faře, před níž farář s dvěma kaplany choulil se kdes v koutku, musil tento v Praze ve velikém dvoupatrovém domě, aspoň třikráte tak velikém jako jeho fara, chouliti se znova v nepatrném kumbálku, z něhož musil platiti činži. Kdežto ty pražské kobylky na pohorské faře jedly a pily až přes sytost a zvaly si ke všemu ještě hosty z Prahy, musil pensista farář platiti jim za stravu. A co si měl počíti? Mohl si za 400 zl. pense najmouti slušný byt? Mohl si z toho vydržovati služku? Měl jako stařec choditi do hospody? Měl chudas konce smutné. A ke všemu ještě milostpaní švakrová často sta- rocha svým jazykem šlehla, že si z toho často za- plakal. Tehdy ke mně bohoslovci pravil: Hochu, ne- buď knězem! Podívej se na mne, jaký život mám na stará leta. Ta kněžská bída v Rakousku táhne se jako čer- vená nit od věku k věku. Bolelo mne jako dítě, že když jjsem slečinkám z Prahy po půldne dělal společníka, a když potom panstvo zasedlo k obědu, že odbyli mně krejcárkem a poslali domů. A což tomu knězi po půlstoleté