Číslo 197.

V Praze, dne 20. července 1900.

Ročník IV.

Kefrankované dopisy nepřijímajf. rukopisy se Nozapečeténé roklamace Inserty čtnjsmo lovně a pří častější ingerci po- Vycházejí denně 9 šesté vzdy o dvanácté no- Jednotlivré slor Telefon redakce č. fizs. pro

Redakce, administrane rraha. Prossova ulice,

KATOLICKE LIS

Prehu donsškou do domuo měsíčněs. celoročně. pěníčně msko K 38.— 2paé do kkokem- ka: ěmecka a Srbska: lorosno ncie, Bor. oen: K 32.0 Poler hinisiraoe ii ze

Slunce vychází ve 4 hodiny 14 minut ráno. 7 hodin 58 minut večer

Slunce zapadáv Důslednost Němců na Moravě V Praz e, 19. července. Ačkoliv nadešla doba politických prázdnin, přece jest politická situace stále akutní, poněvadž není vyjasněna, a Němci snaží se vší silou o to, aby světla se do ní nedostalo, poněvadž se bojío svoje dosavadní práva, kterých nabyli zvláště za centralistických vlád jím příznivých v míře nej- vyšší. Tomu je tak zvláště na Moravě, kde boj národnostní se poněkud jinak vytvářil, nežli v Čechách. Na sesterské Moravě začínají míti Němci strach, poněvadž jejich panství závisí od milosti té které vlády, jež je doposud podporovala. Proto si pospíšili moravští Němci s memorandem, proti vládním osnovám pro Moravu. Hned z počátku tohoto pamětního spisu jsou si vědomi své málo- moci a proto veškeru důvěru dávají na státní zá- konodárství, které prý potřebuje jednotné dorozu- mívací řeči, a dovozují, že prý vždy byli proti za- vedení vnitřního jazyka českého. Při tom kroutí farisejsky očima, že se tak neděje z národní pa- novačnosti, nýbrž prý snahou po národním sebe- zachování.

Zajímavy jsou důvody, kterými opírají svoje smělé tvrzení, které tím více nabývá rázu neupří- mnosti, ač z ní chtějí vyklouznouti »Zavedení vnitřní úřadní řeči české, ať se stane v míře širší nebo obmezenější, znamená ne- zbytně tolik, že německý živel byl by zatlačen z konání práva a z veřejné správy. Není to ni- kterak, jak u vědomé neupřímnosti bylo tvrzeno, pouhá otázka úřednická, nýbrž naopak znamená rozvinutí dosavadního národního charakteru něme- ckého území. Pro vykonávání služby zevnější jest potřebí nepoměrně méně znalosti německého ja- zyka než pro vnitřní řeč. Zkušenost nás poučila, že úředníci, kteří při svém vstupu do úřadu če- štiny jen v míře velmi skrovné byli mocni, osvo- jili si v poměrně krátké době tento jazyk do té míry, že zastávali zevnější službu způsobem pro- stým stížností. Bude-li v platnost uvedena česká vnitřní řeč úřední, musí úředník již při svém vstupu do služby uměti tolik česky, kolik si za nynějších poměrů i při čilé píli a nejlepší vůli osvojiti nemůže. Příslušníci německé národnosti nalézají se tudíž při ucházení o místa úřednická v nevýhodnějším postavení, než příslušníci národ- nosti české. I zde ukazuje se správnost zásady, že žádná vláda a žádný zákon nemůže dekretovati úplnou rovnoprávnost a rovnocennost jazyka, at jest kdekoli doma, není-li nabyta staletým vývojem.

Každý jazyk má jen tolik práva a může v závo- dění s jinými světovými jazyky jen tolik míti platnosti, kolik mu přísluší dle duševní mocia jmenovitě dle skutečného jeho používání. Žádný zákon nemůže otřásti toutouto železnou nutností, odůvodněnou skutečnými poměry. — Ježto v pří- padném zavedení české vnitřní úřední řeči důvodně jest se obávati, že uchazeči německé národnosti pro vstup na dráhu úřednickou budou zbaveni kvalifikace a živel německý že bude postupně za- tlačen z veřejného života, podává se pádný důvod pro ony úvahy, jež nutí moravské Němce trvati na požadavku, aby pro užívání jazyků ve vnitřní službě byly zachovány dosavadní poměry a aby němčině i pro budoucnost ona úloha zůstala při- dělena, kterou vykonávala dosud s velikým úspě- chem nejen snad v zájmu německé národnosti, ný- brž také ku blahu státu.e A v tomto polo plačtivém, polo prosebném tonu jde pamětní spis dále a vrcholí v prohlášení že třeba jen částečné prolomení zásady německé úřední řeči bylo by spojeno pro jejich národní bytí v zemi se škodou. Jaktěživ neviděl svět podobné licoměrnosti, která si hraje na nevinného karatele rovnopráv- nosti alespoň částečné, kterou vláda svými osno- vami chce zavésti na Moravě k upokojení českého lidu. Nejsme nikterak spokojeni s předlohou vládní poněvadž nedává jazyku českému takových práv jakých zasluhuje podle skutečné potřeby, avšal

Pátek: Sv. Eliáše, proroka

přes to byla by alespoň částečnou odpomocí ne- zdravých poměrů. Z té příčiny se na pamětním spisu německém osvědčila Gocthova slova: »O vážného k směšnému jest pouze krok. Je to zajisté podivným zjevem důslednosti ně- mecké, že v Čechách chtějí za jistých podmínek připustiti českou vnitřní řeč, kdežto na Moravě by její zavedením utrpěla existence německého! Toto tvrzení jest zajisté úplně bezdůvodným. Morava jest země ze tří čtvrtin česká, není tam také ně- meckých okresů jazykově uzavřených, proto Němoi se bojí, že by tím česká vnitřní řeč po celé zemi v úřadech měla svoje místo a tak snad úplně vy- pudila dosavadní bezprávně trpěnou němčinu. která na úkor našeho jazyka se tam zahnízdila po- mocí vlád příbuzných. Na Moravě veliká většina úředníků náleží kmenu německému, jest také málo hejtmanů okres- ních, kteří by byli rozhodnými Čechy. Známe z vlastní zkušenosti, jak žalostnou jest češtin u moravských úřadů, kde lze ji nazvati pravou po- pelkou. Znalost češtiny německých úředníků obme- zuje se na nejmenší míru, tak že kvalifikaci jejich v této věci dlužno považovati za velmi nízkou.

Němci jsou v úřadech »beati possidentes« — bla- žení, kteří mají v rukou dosud moc a tím ovlá- dají veškeru zemi. Také vina nemalá záleží na če- ských studujících, že politické službě na Moravě se v řídkých případech věnují, tak že třeba bráti síly odtud, kde se nabízejí, totiž se strany něme- cké, což se velice rádo vidí i činí. Za úřady by šel brzy asi moravský sněm, který by se rozloučil dříve nebo později s umělou většinou německou, která panuje tříčtvrtinové vět- šině lidu českého! Sám první úředník sněmovní zemský hejtman hrabě Vetter z Lilie by byl mezi předními, kteří by byli nuceni vzdáti se svého od- povědného úřadu, poněvadž jeho znalost českého jazyka se obmezuje pouze na formální obraty, jako jest »Sezení se započíná« a »Sezení se ukončuje«. Shrneme-li svůj úsudek o pamětním spisu mo- ravských Němců, jest nám dáti pravdě průchod, že jest toto memorandum pravým posměchem pra- vdy, rouháním se rovnoprávnosti jazykové a lico- měrným, pokryteckým tajením znalosti skutečných poměrů a pravých potřeb lidu. Má to býti po- hrůžkou vládě, která by se měla dáti zastrašiti tímto odporem od úpravy jazykové otázky proti vůli Čechů, jak se tomu doposud dělo. Jsme předsvědčeni, že nadejde přece jeden- kráte doba, kdy zavedena bude vnitřní řeč česká a že konečně také sněm moravský bude vydán Čechům, kterým ve skutečnosti má náležeti, což by se bylo dávno stalo, kdyby § XIX. stát. zákl. zákonů býval proveden.

Zprávy politické.

V Praze, 19. července. K situaeí. Temno, jež po delší dobu ovládal pole vnitřní politiky, ovládá je dosud. Ani dnes ještě netuší nikdo, jaké záměry chová vláda pro budouc- nost a jakých prostředků hodlá použíti za účelem urovnání těžkých parlamentárních zmatků. Časopisy vládní a polovládní, kteréž bývají jindy dosti hovorné, podobají se nyní zamlklým rybám. Ani jeden z nich nenapovídá, jaké asi návrhy učinil za tou příčinou předseda ministerstva dr. šl. Körber ve slyšení, jež měl v Išlu u císaře. Proslýchá se jen, že dr. Körber vrátil se odtamtud do Vídně s přesvědčením, že do- sud se těší plné důvěře panovníkově a že doufá, že podaří se mu také získati důvěry obou v Čechách rozvaděných stran. Rozumíme tvrzení tomu tak, že bude dále potajmě vyjednávati s jejich předáky a že- všemožně se příčiní, aby učinil parlament dělným. Protože pojede k císaři do Išlu teprve zas počátkem srpna, má k tomu času dost. Zmínili jsme se také již, že všecky strany bý- valé pravice docházejí přesvědčení, že její rozbití bylo politickou chybou a že usilují opětně o její znov- obnovení. Levičáci mu z příčin na snadě ležících n- přejí a proto kují proti němu všemožné pikle a úklady

Jednou z nich jest dojista i zpráva, již propašovai Čtyřicetihodinná pobožnost u P. M. Sněžné u Františkánů od 20.—23. t. m. z Vídně do předního pešťského listu a jež vrcholí ve tvrzení, že prý ani vláda si nepřeje, aby bývalá pra- vice byla znovuobnovena. Myšlénka to věru více než absurdní a zakrývající jen zbožné přání, aby nestalo se, co by levičáci právem považovali za svou nej těžší ránu. Ža jest znovuobnovení pravice možné, prokázal nedávno orgán posl. dra. Ebenhocha »Linz. »Volks- blatt« uveřejněním článku nadepsaným »Obrat« Článek ten všeobecně připisován byl samému dru. Ebanhochovi. Protože doslovně jsme jej uveřejnili z příčinou jeho aktuální záležitosti, nezbývá, nežli aby- chom vrátili se k němu, protože zavdal příčinu k čet- ným časopiseckým rozpravám také dnes. A učiníme zajisté nejlépe, když necháme za sebe mluviti samého posl. dra. Ebenhocha. Uveřejňujeť právě ve svém jménovaném orgánu tento přípis »Poněvadž právě s české strany se popírá sdě- lení, že byl učiněn s české strany do- taz u členů parlamentní komise bý- valé pravice, za jakých okolností by se pokládalo za možné znovuzřízení její, pokládám se za povinna potvrditi vám, že skutečně byl učiněn dotaz takovýa že také mně byl podán. Ovšem nevyšel bez- prostředně z klubu mladočeského, nýbrž od zástupce »N. L.« ve Vídni, cís. rady Penížka.

Kdo zná vliv muže toho na mladočeský klub, nebude ani trochu pochybovati, že tento dotaz měl veliký účel, tím více že k němu byla připojena po- známka, že dotaz »nebyl podán v žurnalistickém zájmu«, t. j., že sledoval strannicko-politické cíle. Mluví-li tedy Mladočeši o zkušebním balonu, je to jejich žurnalistický zástupce ve Vídni, který ho pustil. Poněvadž pak několik německých listů připo- jilo k této skutečnosti útoky na katolickou stranu lidovou, žádám vás, abyste uveřejnili také následující: Odpověděl jsem na dotaz v tom smyslu, že jsem byl vždy stoupencem a zastan- cem rovnoprávnosti a samosprávya že jím ještě jse m. Znovuzřízení pravice pokládám — tak jsem psal — možným za následujících pod- mínek: Upuštění od obstrukce a povolení všech stát- ních nezbytností a investičních předloh; připuštění rokování a usnesení o jazykových osnovách v posla- necké sněmovně, při čemž jsem slíbil podporu če- ských požadavků, pokud jsou spravedlivy, avšak vý- slovně jsem připojil, že se nemůžeme v této příčině vázati napřed na nějaké konkretní body; uznání skutečného trvání německého spro- středkovacího jazyka a slib, že jím nebude otřásáno; dajíli Mladočeši ujištění, že budou pracovati v če- ských kruzích proti hnutí, které čelí proti katolické církvi,

Musí se přiznati, že tyto podmínky z každého stanoviska musí býti označeny za korrektní.« Souhlasíme se všemi, až na tu, jež mluví o ně- meckém sprostředkovacím jazyku. Podmínka tato jest nesplnitelna nejen se strany české, nýbrž se stran německých vůbec. Proč, leží na bíledni. Pravíme proto jen tolik, že uznání německého jazyka za jazyk státní — slovo »sprostředkování« jest jen průhlednou toho rouškou — znamenalo by pro národy neněmecké nie více, ale také nic méně, nežli aby spáchali na sobě politickou sebevraždu. Nikdo nepředpojatý nebere němčině ničeho, co jí patří, ale nikdo také jí nemůže přisouditi nějakou nadvládu. Německý lid v Rakou- sku sám o sobě netvoří ještě žádného státu. Naopak; tvoří jej jenom všichni v Rakousku bytující národové, A poněvadž jest v něm neněmeckých národů skoro dvakráte tolik, kolik jest Němců, vyplývá z toho ne- vyhnutelně, že neněmečtí národové mohou sice něm- činu jako jazyk sprostředkovací trpěti, ale aby jej jako takový uznali zákonem, toho nedočká se od nich Abychom konečně byli úplnými a nekřivdili ni- komu, ne tedy ani p. cís. radovi Penížkovi, podotý- káme, že týž prohlašuje ve dnešních »N. L.«, že po- žádal sice posl. dra. Ebenhocha za odpověď na zmí- něnou otázku, ale že to učinil jenom jako novinář nikdo. v chrámu Páně