1
article
1.90; 1 kilogram masa z vola zl. 0.70, masa z krávy
zl. 0 65, čerstvého másla zl. 1.10; 100 kilogramů
žitné slámy dlouhé zl. 1.60, ječné slámy zl. 1.30.
stelní slámy zl. 1.30, sena zl. 3.20, jetelového sena
zl. 0.—: 1 litr piva 14 kr.; 100 kilogramů otrub zl.
4.50, jetelového semena červeného zl. 56.—, jetelo-
vého semena bílého zl. —.—, jetelového semena bí-
lého zl. —.—, jetelového semena ružáku (incarnat)
zl. —.——
Z Litomyšle, 13. ledna. (Tržní zpráva.)i
hektolitr pšenice K 13.— až 14.20, žita K 9.40 až
10.20, ječmene K 9.— až 10.20, ovsa K 4.80 až 5.40.
hrachu K 24.—, čočky K 26.—, vikve K 9.20,
bramborů K 3.60, 100 kg sena vázaného K 6.—
slámy dlouhé K 3.20, slámy krátké K 1.50.
Z Litoměřic, 13. ledna. (Tržní zpr.) Jeden
hektolitr pšenice v průměru K 0.—, žita K —.—,
ječmene K 10.20, ovsa K 5.76, hrachu K 13.—, čočky
K 21.—, bobů K 16.—, víkve K 12.—, prosa K 21.—
zemčat K 3.80, 1 kg másla K 1.84, kopa vajec
K 4.80. Na trh dostavily se 22 vozy, dovezeno 93 kg
másla a 22 kop vajec
Litomyšl
Litoměřice
kg
3
article
Cikánky.
Cikánky.
(Před senátem čtyřčlenným.)
»Prosím je milostpány stokrát za sebou,« zaha
jovala k soudu řeč snědá starší cikánka, spínajíc
špinavé svalnaté ruce nad hlavou a vcházející do
jednací sině prvého senátu v průvodu cikánky mladší
»Prosím je milostpány, aby tuhle má drahá
sestra Antonie pro žádnou krádež souzena nebyla.
Vždyť nevím, jak by si zasloužila, aby k nějakému
úrazu na cti přišla a aby její poctivé jmeno bylo
nějak pošpiněno!«
Předseda pan rada Babor dal snědé ženě po-
učení, aby mlčela, dokud jí v patřičné chvíli sám
neudělí k tomu kterému řečnickému výkonu slova.
Pak se ji tázal, jak je stará, kde se narodila, kam
přísluší a byla-li už někdy trestána.
»Je mi čtyřiadvacet,« odpovídala houkavým orgá-
nem, »jsem z Milčic, ve Skramníkách jsem přišla
na boží svět a tak čistá na své mravnosti, že jsem
kolem kriminálu nikdy ani z daleka nešla.«
Předs.: Podivno: obecní úřad v Milčíně i fara
skramnická nechtějí o vás věděti a prohlašují, že
ani vás, Kateřinu Serynkovou, ani tuhle vaši sestru
Antonii neznají. Snad mají na vás vzpomínky, jen
ponuré, které jim tuze cti nečiní ? ..
Cikánek
Antonia
Babor
Serynková
Antonius
Milčice
Milčín
obecní úřad
4
article
Obžalovaná: Prosím je milostpány stokrát
za sebou, že Serynků je jako v moři písku. A pak
praotec našeho rodu nevstoupil na stará kolena
vůbec do stavu manželského, protože mu draháa
milovaná naše matka, jmenem Šmídová, už v mla-
dých letech za svobodna utekla.
Předs.: Dříve jste udávala, že jste manželsky
zrozená, i dá se z toho všeho soudit, že v té pří-
čině mluvíte, jak toho potřebujete, čili jak daleceto
uznáváte za nutné, abyste soudu znemožnila vypá-
trati podrobnosti o své záhadné osobě.
Obžalovaná: Prosím je milostpány sto-
krát za sebou, že jsem jen chudé, pořádně děvče, že
se pilně živím háčkováním, že mám tři nemanželské
děti na které jsem odkázaná a že jen poctivost
pracovitost jsou mé vlastnosti.
Předseda: Nač pak tolik řečí. Žaloba vás
viní, že se touláte po venkově ve společnosti mlad
Serynek
Šmídová
Předs
5
article
ších cikánek, že se vtíráte do opuštěných bytů, a že
tam provádíte krádeže. Dne 21. m. m. vploužila jste
se s 13letou sestrou Antonií do příbytku zedníka
Václava Páva v Trhových Dušníkách a odcizila jste
tam jeho ženě hedvábný šátek za osm korun.
V téže skříni kde byl šátek, byla škatulka s pamět-
ným dukátem, kterýž měl cenu 60 korun a pak tam
bylo šatů v ceně asi dvou set korun. Ze všeho jste
si přisvojily jen šátek, protože na ostatní krádeže
nezbývalo času; ze dvora bylo slyšet blížící se krok
hospodářův. Proto jste obviněna ve druhém směru
jen pro krádež nedokonanou a vaše sestra Antonie
pro spoluvinu na krádeži, jakožto přestupku nedo-
spělých.
Obžalovaná: Inu když to všecko není
pravda. Nebohá Tonička (plačky) potřebovala v zimě
na hlavu šáteček. Když jej ve světnici u sedláka
Páva našla, měla radost, děkovala bohu, že nám
štěstí přálo a potom vyšly jsme ze světnice.
Předseda: Jak pak jste se tam vůbec
dostaly ?
Obžalovaná: Prosím pěkně, stavily jsme
se tam se žádostí o kousek chleba, ale ze vnitřku
nám nikdo neodpovídal.
Předseda: Ano máte pravdu. V oné svět-
nici, kam jste vstoupili, Pávovi v zimě nebydlí
Věděli jste to dobře, neboť místnost ta byla zamčena
a tak jste si otevřely háčkem.
Obžalovaná: Nic to, nic to. Ať pak sedlák
tu řekne, trpí-li vůbec škodu! Vždyť jsme všecko
nahradily! A lhát nechci jako se pánbůh z nebe n
mě dívá.
Přís. votant rada pan Kasalický: Ale, ale
jen se té pravdomluvnosti tak tuze nedovolávejte
prvé jste také tvrdila, že jste ještě nebyla zavřena a
v Plzni jste přece už seděla několikrát!
Antonia
Václav
Tonička
Páv
Dušníky
Plzeň
6
article
Obžalovaná: Prosím je milostpane sto-
krát za sebou, to si tam dopíšou, aby se přesvědčili
že to není pravda.
Votant rada p. Kasalický: Vždyť jsem sám
byl členem senátu, který vás před lety v Plzni
soudil! Jen kdybych si věděl vzpomenout, pod kterým
jmenem jste tam vystupovala.
Obžal.: I ty můj Spasiteli svatý. Jak se jen
na ten svět můžeš tak klidně dívat!
Votant rada p. Kasalický: Vy jste přec
tehda měla podle svého tvrzení dvě děti. Holkua
hocha.
Obžal. (klidně): Ne, kluk byl star ší,
jejich milosti, žába byla teprve po
něm. (Hlučná veselost.)
Také druhá obviněná vše zatvrzele popírala
jako její starší sestra a prohlašovala, že odcizený
šátek poškozenému dobrovolně vrátila.
Svědeckým výslechem zednického mistra Páva
se však prokázalo, že mladší z cikánek ukradenou
věc nepozorovaně v předsíní odhodila teprve v
chvíli, když byly zadržány a když manželka svěd-
kova rozběhla se do obecní úřadovny pro starostu.
Senát nabyv přesvědčení o vině žalovaných
odsoudil je ve směru žalobního děje: Kateřinu Se-
rynkovou do těžkého, posty zostřeného žaláře na
tři měsíce, Antonii Serynkovou do uzavření na
osm dní v osamělém místě.
Po prohlášeném rozsudku daly se cikánky do
hlučného pláče a nářku, ale nešlo jim to nijak od
srdce. A když je odváděl jeden z dozorců, pozna-
menal někdo v soudní předsíni nahlas: »Tohle
háčkování se přece jen někdy nevyplácí! Zvlášt
chodí-li se s háčkem do cizích bytůle
Kateřina
Antonius Serynková
Plzeň
senát
7
article
Snědá starší ženština obrátila pohrdlivě své
gazelí oko ve stranu, odkud vyšla pichlavá poznámka
zadívala se tam na chvíli a pak svraštěla i čelo.
A v tom ihned zas vybuchla v ječivý řehtot a
smála se po celé chodbě jakoby ji někdo byl zlehtal.
A slzy jí při tom opět uschly ..
8
article
Zúřadních zpráv.
Zúřadních zpráv.
Místa učitelská (na Moravě). Podučitele
trvalé místo na 2třídné škole v Kožušanech. Žá-
dosti do 31. t. m. okresní školské radě pro venkov
v Olomouci.
Soudního adjunkta místo Jobsadí seu
soudu ve Frýdku. Žádosti do 22. t. m. předsednictvu
krajského soudu v Těšíně.
Nadání pro MUC. a JUC. (Úřadní vy
hláška.) Z nadání Med. Dra. Justa, založeného paní
Viktorií Justovou, udělí se dvě částky po 120 K kan-
didátům doktorství práv a dvě částky po 120 K
kandidátům doktorství lékařského, na za-
pravení promočních tax a sice těm, kteří všechny
přísné zkoušky s dobrým prospěchem složili a jsou
nemajetní. Kdyby takových žadatelů nebylo, udělí se
nadání těm, kteří svá studia absolvovali, nemajetni
jsou a státními zkouškami, kolokvii aneb rigorosy
prokáží, že jsou nadaní studující a sice za té pod-
mínky, že zbývajícím rigorosům podrobí se
ve lhůtách pětiměsíčních od udělení nadace počítajíc,
pokud se týče od rigorosa po udělení nadace slože-
ného, s dobrým prospěchem beze všeho opakování
neb opravy. Žádosti podány buďte od právníků místo-
držitelství, poněvadž děkana sborů doktorů práv není,
od mediků však cestou děkanství k předsedovi sboru
doktorů lékařství do 15. února.
MUC
Med
Just
Morava
Olomouc
Frýdek
třídný škola v Kožušany
krajský soud v Těšín
Viktoria Justův
sbor doktor práv
9
article
Místa na středních školách. Od pří-
štího škol. roku obsazena budou na českých stát-
ních školách středních místa: skutečných učitelů na
reálkách v Karlíně a v Kutné Hoře, první
pro matematiku s deskriptivou a toto pro češtinu
s němčinou; zatímných učitelů na reálkách v Plzni
a Písku, obě pro češtinu s němčinou. Žádosti svěd-
čící ministerstvu vyučování a obsahující u žadatelů
za místa skutečná též případný požadavek co do
započtení let supplentské služby do 10. února školní
zemské radě pro království české v Praze.
Zapsané firmy. U soudu obchodního v
Praze: »Stimmer a spol.« »Stimmer Co.« v Praze.
Veřejnými účastníky této firmy jsou od 1. t. m. Hugo
Löwy v Praze a Marek Stimmer na Král. Vinohra-
dech, podepisující firmu každý samostatně. — » Bratři
Varvažovský« (spr. Varvažovští) »Brüder Varvažov-
ský« v Praze, 553—VII. Veřejnými účastníky obchodní
společnosti pod tou firmou jsou od 26. října 1899
Antonín a Václav Varvažovští, majitelé strojní zámec-
nické továrny v Praze, VII., zastupující a podepisující
firmu každý samostatně. — »Vilém Matoušek«,
sklad uhlí na Mělníku. — »A. Weisse, obchodník
v Cheznovicích.
Osobní z kruhů pivovarnických. Sa-
movolně odstoupivší sládek Otakar Rýdl v Králové
Dvoře přijal místo sládka ve Smířicích. Antonín Toť
stal se sládkem v oděsském pivovaru »Bohemia«, je-
hož polovici patřivší Dim. Vondráčkovi odkoupil Ign.
Albrecht ze Žitomíru. Ant. Čermák stal se slád-
kem v Turčanském Sv. Martině a Švehla Ant. v
Nikšici na Černé Hoře. Místo sládka v Záhlinicích
zastává po Ant. Kubrovi zatímně Rudolf Strnad.
Místa nastoupili Jarosl. Tomáš v Nussdorfu u Vídně
a Jos. Batík v Králové Hradci.
Hugo Löw
Stimmer
Král
Varvažovský
Antonín
Matoušek
A Weiss
Rýdl
Antonín toť
Vondráček
Igny
Albrecht
Martina
Švehla
Kubr
Strnad
Tomáš
Batík
Karlín
Kutná hoře
Plzeň
Písek
Praha
Mělník
Cheznovice
Dvůr
Žitomír
Černá hoře
Nussdorf
Vídeň
Jos
Hradec
rada pro království český v Praga
Stimmer Company
Brüder Varvažov
Bohemia
10
article
a přihlásil se, jsem jista, že myslil, že vypustím duši na
místě, nebo jinak se zblázním a já jsem se ovšem
chvěla po všem těle, avšak chovala jsem se jako roz-
umná osoba a držela jsem se. Díval se na mne, jakoby
chtěl říci: »Víte-li, že se z vás stala velmi krásná, mladá
dáma a já se vám velmi obdivuji?« Načež já jsem se
opět na něho podívala, jakobych odpovídala: »To jest
zcela správné, můj milý, mladý pane, a měla bych o vás
špatné mínění, kdybyste to nečinil.« A tak jsouce stej-
ného mínění o jedinkém předmětu, jenž zasluhuje, aby
se naň myslilo (to jsem já), chovala jsem se k němu
líbezně a odpustila jsem mu, i když mi ku konci odnesl
mou bílou růži.
Mr. Drake má přítele, který vždy chodí s ním.
Je to zazobaná osoba, má prý šestnáct stavěcích psů
a tři prebendy, a nosí (ve všední dny) oblekl ze sukna
»hrom a blesky« — víte, to je tak veliký vzorek, že na
jednoho člověka celý se nevejde a někdo jiný nosí ten
zbytek. Jmenuje se lord Robert Ure, ale já mu hodlám
říkati lord Bob; když je to taková malicherná osoba,
musím mu naznačiti, že jsem přísná. Tančila jsem s ním,
ovšem, a on mi neustále vyprávěl, jakou podivuhodnou
budoucnost má Mr. Drake, a jak zaslíbená země leží před
ním a naznačil, že by to nebylo špatné býti jeho paní
— Josnou. Představte si, že by Glory činila párek s pře-
dákem společnosti. A kdybych nebyla šla na ples, není
pochyby, že by byly dějiny devatenáctého století
zcela jiné!
Příští týden povedou mne někam, co jest mnohem, mno-
hem lepší nežli ples, ale já vám nesmím ještě nic říci o tom,
jen že nespím někdy celou noc, myslíc na to. Ale ty
bezpečná a pevná země, neslyšís mé kroky, kudy kráčejí.
Mister
Drake
Ure
Bob
11
article
Minulý týden vznešený lidumil usmýkal ženu v Kast-
Endu v Londýně, že se pokusila prodati svou dceru.
Jak urážlivé l říkali všichni. Jaká potupa pro devatenácté .
století. Avšak ta bídná bytost činila to nejlepší dle svého
rozumu pro blaho svého nešťastného dítěte; kdežto zde
— s očima otevřenýma, s ušlechtěnou vědomostí — ženy
týchž lidumilů činí totéž každodenně — totéž !
Jsa takto hotov s maminkami, pustil se do mi-
lých dcerušek ještě lépe. Nechť opásají pytlovinou svá
bedra a zakryjí své tváře. Proč se nechají prodávati?
Žena, jež si béře muže pro jeho titul neb postavení či
jinou nějakou světskou výhodu, není lepší než vyvrhel
z ulice. Jednání její je totéž, a dle práva a spravedlnosti
jméno její mělo by také býti totéž.
Hej, achich, achich! Povídala jsem vám, jak se pře-
dešle zarazil, avšak v neděli ráno, ač jsem si opravila
litanie, byla bych spíše doufala, že se zastaví vodopád
Niagarský, nebo devatenáct stop vysoký jarní příboj. Byl
byste řekl, že jeho tvář plane a ty velké jeho oči svítily
jako červené lampy na peelském majáku.
Řečník na kazatelně ! Nevím, co to je, ale neslyšela
jsem nikdy nic podobného, co jsem živa. Počínám se do-
mýšleti, že pravý rozdíl mezi kazateli jest rozdíl v ohni
pod korou. V některém hoří tak slabě, že jej nemůžete ani
dosti rozdmýchati, aby na něm zakypěl aspoň kuchyňský
kotlík; avšak v jiném — pohleďte ! To jest sopka a láva
se valí prudce.
Pro milosrdenství boží, jak jsem plakala! »Och
má dceruško, och mé dítě, jaký jsi hlupáček!« říkala
jsem si; avšak nebylo to nic platno říkati. Hlas jeho byl
sípavý jako havranní a chvílemi byste byl myslil, že mu
puká srdce.
Eřestaa.
KastEnd
Londýn