Románová příloha „Národnich Listů“ k číslu 42. ze dne II. února 1905

Různé zprávy.

= Dům Julie Capuletovy na spadnutí. Z Verony se oznamuje: Jak známo, ukazují zde naivnímu ci- zinci jak rodný dům, tak i hrob nešťastné Julie, jež se stala obětí rodinného sporu Montecchů a Capu- lettů. Na pravém břehu Adiže nalezá se bývalý klá- šter františkánský, v jehož kapli ukazuje se středo- věký sarkofag, jakožto »sepolcro di Giulietta«. Na via Capello nalezá se dům, starý palác, označený pa- mětní deskou, jakožto bývalý majetek Capulettův a četné ctitelky Shakespearovy putují sem, kde prožila svoje dětství hrdinka milostné tragedie. Značná trhlina v průčelí a sesedání se klenby v průjezdu přiměly městskou radu veronskou, aby dala ctihodný palác podepřít, ale jsou dosti vážné obavy, že památná ta budova bude zbořena, bude-li oprava její vyžadovati přílišných nákladů, takže by malebné město na Adiži bylo opět o památku chudší. = Průtrž mračen zničila loď. Do baltimorského přístavu přivezeni byli parníkem severoněmeckého Lloydu námořníci, kteří tvořili posádku britického skuneru „Herald“ a po sedmnácte dnů bloudili po moři, když loď jejich byla jedné noci prudkou průtrží mračen téméř na kusy rozbita. Skuner nalezal se na cestě z Cadizu do Harbor Grace v New Foundlandu s nákladem soli a dle vypravování kap. Yetmana stihla je v noci 11. prosince hrozná bouře ze severovýchodu.

„Bránili jsme se jí statečně,“ pokračuje kapitán, „a brali se v před dosti dobře, když tu pojednou kolem půlnoci spustil se na nás s děsným hukotem takový proud vody, že moře kolem vyvstalo jako sopka a okamžitě nás oslepilo svými vlnami. Na první pohled seznali jsme, že se potápíme. Vše na palubě bylo strženo a rozbito a paluba sama na několika místech proražena. Předek lodi byl rovněž rozbit a voda sil- ným proudem se do ní hrnula. Zatím co jedna část mužstva zaměstnávala se pumpami, snažila se druhá s nebezpečím života pomocí provazů svázat rozbité kusy lodi. Těmito a podobnými prostředky podařilo se nám udržeti se po sedmnácte dnů na vodě, ačkoliv celý ten čas vodou byli jsme stále zaplavováni. Vyjma suchary a trochu lehkého vína neměli jsme jiných po- travin. Vzdali jsme se již veškeré naděje, neboť došly nám již 28. prosince veškeré potraviny a nápoje a my byli téměř polomrtvi vysílením a nedostatkem spánku, jakož i hrozného napjetí, a když konečně parník „Köln“ nás nalezl, sotva jsme byli s to dostati se do ochranných lodic. Nemyslím, že bychom byli mohli ještě den na lodi předržeti.

= Hříšná ovce. V jakés vinárně na Edgeware Roadu v Londýně mají černou ovci, jež právem by zasluhovala jména prašivá ovce. Ovce jmennje se Nigger, jest neobyčejně velká a neznámého stáří. Nigger vzdal se čistého vegetarianství a stal se ná- ruživým jedlíkem masa. Nejlépe chutnají mu sko- pové kotlety a pečené hovězí, ale není-li toho, spo- kojí se Nigger také jinou pečení, je-li jen dobřea chutně připravena, syrového masa se nedotkne ni- kdy. Záliba v masité stravě nebyla by ještě tak zlá. ale Nigger jest mimo to náruživý alkoholik, pije stejně chtivě pivo, kořalku i víno, kolik ho jen může do- stat. Zajímavý ten tvor jest ve svém chování velmi nenucený, mnohdy přímo neomalený. Pocítí-li chut napít se pořádně u baru svého velitele, klestí si bez- ohledně cestu stojícími hosty, až se dostane k nalé várně, postaví se na zadní nohy, opřev se předními

energicky o desku baru a bečí tak dlouho a tak dů- razně, až je obsloužen. Dostane-li Nigger sklenic whisky, vypije chtivě nápoj a pozře pak s patrnou chutí několik sušenek. Podá-li některý z hostí Nig gerovi pouzdro s doutníky, bývá velmi potěšen, ne kouří sic, ale žere cigarety, někdy hned půl tuctu na posezení. Prostopášný Nigger jeví ke svému ny nějšímu majiteli velkou náklonnost a následuje ho po celém domě jako věrný pes. = Na pouti s tuláky. Že žebrota z řemesla jes živnost velmi výnosná, dokazuje na novo Angličan Josiah Willard ve své knize »Na pouti s tuláky«. Autor páčí průměrný výtěžek ze žebroty mimo stravu denně na 1 a půl až 2 shillingy. Bývají však také výtěžky mnohem větší. Jakýsi žebrák, jenž znal ně- mecky, chlubil se, že v americké čtvrti v Drážďanech vyžebral za týden 40 marek, jiný se chlubil, že v Mnichově za čtrnácte dní vyžebral 200 marek. Vůbec jsou zkušenosti Willardovy zejmena z Německa velmi zajímavy. Tak setkal se v noclehárně v Magdeburku s tulákem, jenž pečlivě zapisoval svoje příjmya mohl číselně dokázat, že v měsíci březnu, nemluvě o stravě, vyžebral přes 93 marky. Odtud putoval dále do Brunšviku, Hannoveru a Brém. Při tom shledal autor, že žebráci, kterým darovány kusy šatstva, pro- dávají je soudruhům v hotových dražbách, kabáty na př. za 70 feniků. Také chléb a uzeniny odbývají tímto způsobem. Jako nejlepší »pastva« známy jsou Sasko a Bavorsko; velmi dobrých výtěžků lze docílit zejmena v katolických krajinách dopoledne před kostelem. Z Kolína n. Rýnem vrátil se autor, byv na cestě 15 dní a »prostudovav« více než 70 měst a vesnica setkav se asi se 340 tuláky, do Berlína. Poznal, že syčáctví v Německu jest skutečnou pohromou, nebot se tam vydá ročně na almužny, jež nemají ničeho společného s dobročinností, mnoho millionů.

= Poštovní známky k dobročinným účelům. Pa- řížský »Gaulois« oznamuje, že v Rusku vydána bude nová serie poštovních známek, jež budou prodávány s příplatkem 3 kopějek za kus na prospěch společ- ností ruských ku podpoře sirotků po padlých vojí- nech. Budou tudíž státi 6, 8, 10 a 13 kopějek na místě 3, 5, 7 a 10 kopějek, při čemž posavadní známky, vydané r. 1890, zůstanou i na dále v plat- nosti. Tyto nové dobročinné známky budou »illustro- vány« a sice na tříkopějkové známce vyobrazen bude pomník admirála Nachimova, na pětikopějkové pom- ník Petra Velkého, na sedmikopějkové pomník Alex andra II. a na desítikopějkové moskevský Kreml. Bude učiněno opatření, aby tyto dobročinné známky měly platnost v celém obvodu světového svazu po- štovního.

Dary a příspěvky. Složeno u pokladny „Národních Listů“

Ústřední Matici školské Praha-Vodňany. K uctění památky zesnulého lékárníka p. Mag. Ph. Karla Konrathav Holešovicích věnuje pí. Ludmila Řídká, vdova po měšťanu a majiteli realit ve Vodňanech . .. Krakov. Slečna Julie Culkova vybrala ve společnosti

1170

Prachatice. Pan K. Müller, vrchní stav. ko- misař c. k. státních drah Hořovice. Klub českých cyklistů »Hořovicee Vejprnice u Plzně. Od malých dítek Golčův Jeníkov. Tělocvičná jednota »Sokol« zasílá další splátku na diplom (Ke sbírce přispěl starosta br. Jan Thon místo věnce na rakev ředitele p. Urbana z Prahy). Kuchelna u Semil. Při plesu »Sokola« vy- bráno za kuplet, přednesený pp. Pavlem Skrbkem a Pavlem Novotným, členy »So- kola« v Bytouchově K 7.16, doplněno p. Pavlem Skrbkem na . . . . . . Bytouchov u Semil. Při plesu hasičském dne 28. ledna vybrali pp. Skrbek a Novotný za kuplet a hru na basy Dolní Beřkovice. Pan MUDr. Josef Bobek zasílá přebytek z honoráře od p. Ant. Nebeského z Hořína Lohovice u Radnic. Pan V. Erlebach, řídíci učitel, zasílá o plesu vybrané Oubyslavice u Nové Paky. Při svatební ho- stině pp. novomanželů Marie a Václava Glosových vybráno mládencem Praha. Při svatební hostině p. Ant. Kopty, účetního assistenta c. k. finančního ředi- telství v Praze, se sl. Boženou Burešovou v Národním domě na Král. Vinohradech vybraly slečny Božena Pasovská, dcera c. k. stav. rady v Praze a Anna Bure- šova, dcera c. k. fin. komisaře v Pra- chaticích . . . . . . . . . .. Hořice. Jako výnos textu k triu pochodu výstavního, který tiskař p. Vilenbach zdarma vytiskl, který však na výstavišti se ztratil, věnuje potrefený auto Úhrnem 141.70 K tomu z č. 35. odp. ze 4. února 1905 K 587.040.05

V celku odevzdáno K 587.181.75

Národní jednotě severočeské. Praha. Hosté »u Fleků« . . . K 40.— Hořovice. Klub českých cyklistů »Hořovice« Praha. Společnost »Orlí hnízdo« ve vinárně pana Jindř. Budila ve Spálené ul. II. sbírku 10.30

Úhrnem K 55 30 K tomu z č. 35, odpol. ze 4. února 1905 K 17.686.66 V celku odevzdáno K 17.741.96

Národní jednotě pošumavské. Praha. Hosté »u Fleků« . K 40.— Hořovice. Klub českých cyklistů »Hořovice« Uhrnem . . K 45.— K tomu z č. 35. odp. ze 4. února 1905 K 11.013.64

V celku odevzdáno

. . . K 11.058 6

České dětské nemocnici v Praze. Praha. K uctění památky zesnulého p. Mag. Ph. Karla Konratha, lékárníka v Holešo- vicích, věnuje pan Mag. Ph. R. Feltl, majitel firmy J. A. Míchala a syna v Ce- letné ul. . . . . . . . . . . . K 20.—

»Žádný strach!« — odtušil jen přednosta — jako- by něco věděl. »Muším ši o tom zjednati informace!« děl Mr. Skinner a hleděl, aby unikl již z obvodu výtek předno- stových . .. Když Mr. Skinner kráčel Urshotem, volal na něj vápenník z vápenic u Hanhey a tázal se ho, hledá-li slepice. »Nešlyšel jšte nic o paní mojí, o Mrš. Škinnerové ?e opáčil jen Mr. Skinner. Vápenník — přesné znění slov jeho nezajímá nás — projevil jen opětně zájem svůj pouze o slepice. Bylo již temno, aspoň tak temno, jak může býti v Anglii za jasné noci červnové, když tu Skinner, aneb aspoň hlava jeho objevila se ve výčepu »u veselého vozky«, tázajíc se tentokrát: »Hej, nešlyšeli jšte nic o té hištorii š novými šlepi- cemi — nic nešlyšeli ?« »Ne, neslyšeli!« opakoval Mr. Fulcher. »Až na to, že trošek té historie probořil mi střechu nad chlévema druhý trošek historie prorazil páně vikářův sklenník.« Na slova ta Skinner vešel do vnitř výčepu. »Něco na pošílenou bych rád,« pravil, »horký gin a trochu vody-!« A nyní hned všichni počali mu vyprávěti o kuřatech obrovských. »Božínku milosrdný!« volal a vzdychal při tom jen Mr. Skinner. »Nešlyšeli jšte nic o mojí, o Mrš. Škinnerové ?« tázal se potom znovu v jedné přestávce vvprávěčově.

Krach! Nový sklenník! Pěkný nový sklenník paní pastorové. To polekalo slepici a bylo by polekalo každéhol Upustila oběť svou do keře bobkového, vznesla se rozmávnutím křídel na střechu Fulcherových, šlápla na chatrné místo krytby a propadla se, tak říkajíc, z neko- nečna do útulného zátiší ochromeného Mr. Bumpsa, kterýž tentokrát poprvé v životě svém bez všeliké pomoci přes celou zahradu svou dostal se až do domu, aby hned zase upadl v křesťanskou resignaci a v malomocnou odvislost od ženy svojí . .. V okamžicích těch také byl vytažen již i malý Skelmersdale z keře bobkového vytažen s vlasem rozcu- chaným, s košilkou rozedranou, jinak ale neporušený. Ostatní slepice byly druhými hráči eroquetu zapu- zeny, i hnaly se farářovou zahradou zelinářskou na pole doktorova, kamž k dostaveníčku přikvačila na koneci pátá holá slepice, jež po marném pokusu, dostati se na okurky páně Witherspoonovy, kdákala zvláště žalostně. Obrovští tvorové hrabali po nějakou dobu po poli, pak vznesla se jedna na úl doktorův a dále přes něj. Potom i ostatní jaly se neobratně v přestávkách a rozče- pejřeny přeletovati pole až směrem k Urshotu a silnice hickleybrowská nespatřila jich už víc. Na blízku Urshotu nalezly slepice skutečně přimě- řenou píci ve formě řepy na poli a klofaly i zobaly na ním dlouho s celou chutí, až je dostihla i zde — sláva jejich. Bezprostředním následkem tohoto úžasného vpádu obrovských ptáků ve sféru lidského ducha byl kromoby- čejný zálusk, tropiti hluk a křičeti, pobíhati a věci po- „Zápas z obry.-