ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 690ed4b0-6687-11dc-8c9d-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 32 celkem · entity: place 46, person 70, org 5, work 1
1 masthead
Ročník XXXY.
2 masthead
V Praze, v pátek dne 5. ledna 1900.
Praha
3 masthead
Číslo 4.
4 article
Na ranní a odpol. list přodplácí se v Praze v administrae ss niní särrt láta . . . . 8 R — s drojí čenáškou za něs n ant lats . . . . 7 K 50h va atlslkáeh: 2 K 9o n u něnte . Poštonu ndnt lsla . . . . 9 K e0n s dvojí zásilkou za mžsie tivrt leta . ! . . n1 k s0h
Praha
5 article Hlas volajícího na poušti?
Hlas volajícího na poušti? Zatím, co ve Vídni rovnají cestu již opět novému úřadnickému ministerstvu, které by se od nynějšího lišilo pouze tím, že prý by v něm mezi křesly osmi německých cen- tralistů vyhrazeny byly všeho všudy dvě sto- lice »Slovanům«, totiž pro jednoho polského a jednoho českého tajného radu: — z Pešti ozývá se důrazný hlas nejmenovaného »ra- kouského poslance říšského« proti vši další marné manipulaci smini- sterstvy úřadnickými, aby za to tím rozhodněji volal po konečném za- vedení zde skutečné, pocti ve vlády parlamentní, jakou vidímev Uhrách, v Anglii, ve Francii, v Italii, slovem ve všech státech a říších, v nichž panuje opravdovýživot ústavní a nikoli lžiůstavnost. Dle starosti, jakou jeví neznámý auto pozoruhodného toho úvodníku » Pester Lloydu« ze 3. ledna t. r.o osud rakousko- uberského vyrvnání, hádá se ve Vídni, že ho psal sán Biliňski; leč at psal, kdo psal, máme tu co činiti patrně s obeznalým a vážným politikem ze řad pravice, jehož mínění i politi- kům maďarským se zamlouvá, a jehož úvaha snad proto nepadne tentokráte »mezi trní«, jako zvykle dobré slovo pravdy u nás
Lloyd Vídeň Pešť Uhry Anglie Francie
7 article
námý autor-autonomista viděl by. jak jsm dotkli, velmi rád již konec té kruté třileté pře mezi oběma polovinami monarchie habsburské. Že konec ten nikterak nenade- šel tím, když úřadní »Wiener Zeitung« dne 31. prosince 1899 přinesla příslušná naří- zení císařská na základě článku 14., jest samozřejmé. »Dokud vyrovnání ra- kousko-uherské neobdrží sch vá lení parlamentu rakouského dotud visí všechno v povětří celní i obchodní smlouva, bankovní i valu- tová záležitost, kvota i přikazovací řízení . .. Neboť na dlouho-li lze prozatímní jeho plat- nost mocí § 14. prodlužovat? Na rok, nejvýše na dvě léta, pak musí se předložit parlamentu rakouskému ke schvá- lení; ale zatím vyprší životní lhůta této sně- movny cislajtánské, nadejde volební boja výsledek jeho nepochyný bude, že příští parlament celé vyrovnání zamítne Co bude pak? trne rakouský poslanec v »Pester Lloydu« a — netroufá si ani zmatků příštích domysliti. Prozíraví rádci koruny měli by tudíž vynaložiti všechen dů- vtip svůj na to, aby toto rakousko-uherské vyrovnání, nechť si je jest, jako každý vý- sledek kompromissů, pro obě strany »jen poměrně dobrým«, bylo čím dříve tím lépe ještě dosavadním parlamentem cislajtánským schváleno. Tím do- spívá domnělý autor »Biliňski« k otázce. zda by daná většina poslanecke sněmovny, tedy autonomistická pra- vice, byla ochotna uhersko-rakouské to vyrovnání schválit a zač? A tu počíná býti pro nás teprve zají- mavým. »Strany pravice« (veškery? Ot. red.), vypravuje, »byly za vlády hraběte Thuna ochotny přijati vy- rovnání rakousko uherské tak, jak bylo.
Lloyd Otakar Thun Wiener Zeitung
8 article
Smlouva celní a obchodní dosáhly již schvá- lení v užším i širším vyrovnacím výborua stanovy rakousko-uherské banky byly vět- šinou bankovního výboru přijaty. — Než v tom přišel kabinet hr. Clara, aby zjednal příměří mezi vládou a německou levicí k vůli uskutečnění uberského vyrovnání. Škoda, přeškoda, že nedošlo pod Clarem ku hlasování o vyrov- nání s Uhry Neboť hlasování to bylo by dokázalo, že většina (»gros«) německé levice ne- byla pro vyrovnání na snadě, a že v rakouském parlamentě vyrovnání rakousko uherské toliko s hlasy pravice moz- ným jest, pročež také všechny ty nynější koaliční plány nesvědčí prospěchu monarchie.
Claro Uhry
9 article
Avšak hr. Clary vydal heslo: »Levice nechť panuje, pravice nechť hlasuje« — a tu ovšem nemohla se pravice ani pro tak zv. »státní nutnostie příliš nadchnouti, dokonce, když se jí stále předpovídalo, jakmile vykoná svou povinnost. že musí se poděkovati na pro- spěch vlády koaliční. Takž stala se obstrukce Čechův, ana zabránila hlasování o státních nutnostech a vyvarovala vylože- nému zamítnutí rakousko uherského vyrov- nání se strany cislajtánského parlamentu. přímo činem, který zachránil a udržel stát Parlamentem zamítnuté vyrovnání ne bylo by se mohlo více ani žádným § 14 udělat. « — Než, ani před Clarem nesmýšlelose vůči pravici, představující přece nepopíratelně dvoutřetinnou většinu národův ra- kouských, se strany vlád rakouských vlépe Klassický náš svědek pokračuje: Když sešel se nynější parlament po nových volbách (roku 1895) tu vynasnažoval se hr. Badeni, aby stvořil většinu z Poláků, Čechů německých konservativcův, z feudálnía německo-ústavácké šlechty. Avšak poslednější, zastrašena něme- ckými stranami, nechtěla se ku většině při- dati; následkem toho hr. Badeni, vida, že nemá v parlamentě většiny, žádal správně za své propuštění. Leč, zatím co jeho žádost o demissi u císaře ležela, utvořil se »kře- sťansko-národní« (jiho slovan- ský) klub o 34 členech a přidal se ku pravici, čímž utvořila se a utonom i sti- cká většina (pravice) proti vůli
Claro Čechův Baden Polák Čecho
10 article
vlády a za zády Badenovými, jenž na- vzdor jazykovým nařízením svým byl a zů- stal až do posledka jedním z nejpře- svědčenějších náchylníků ku straně a vládě německé. Badeni této většiny (pravice) nikdy neuznal, nikdy se s ní nestotožňoval a totéž platí o jeho nástupci hr. Thunovi; nechť sei prohlásil, že chce se o pravici opírat, však ve skutečnosti rozuměl tomu tak, že měla pravice jen ku všemu říkati »ano« a »stan se, amen«, po ostatním však nebyla tázána. Clary však vynasnažoval se přímo, aby tuto stávající většinu — tuto jedinou oporu rakousko-uherského vyrovnání — rozbil a na troskách její novou zbu- doval. Ani jedno, ani druhé se nezdařilo.« — Z toho všeho vidí se, že o třílet nepanoval v Rakousku to- liko zápas mezi většinou a men- šinou parlamentu, ale že zde nadto panovala ještě i více méně prudká ne- vraživost střídajících sec vlá proti daně parlamentní většině. A v tomto nevrazení vlád ra- kouských na parlamentní vět šinu rakouských národů spatřuje autor úvodního článku v »Peštském Lloydue pramen všech zmatků, vlastní půvo celé nynější státní krise cislaj- tanismu. »Kořen zla« — píše — svězí v Rakou- sku v tom, že se zde hrozí parla- mentní vlády a přece chtějí vládnout s parlamentem. Kdo však chce míti parlament, ten musí také uznávati výrok parla- mentní většiny, ten musí take chtíti vládu z této parlamentní většiný vybranou a s touto vět- šinou za jedno jsoucí. Leč u nás pohříchu stalo se zatím takměř věroukou. že prý v Rakousku není možnou vláda z vět- šiny parlamentu vzešlá.
Badenův Baden Thun Claro Rakousko Raka
11 article
Toto bludné dogma řádně se světa sprovodit: toť byl by první krok ke zhojení parlamentní a státni krise Rakouska... Neudržitelnosti nynějšlho stavu neporozumí se nikde lépe nežli v Uhrách, kde by tak zv. úřad nické ministerstvo, toto neomylné děvče »pro všechno«, prostě uznali za par- lamentní nesmysl. Má-li většina míti právo, aby vůli svou vtiskla zastupitelstvu lidu a státu — a to se přece děje hlasová- ním — pakmá zajisté také povin- nost, aby usnešení svá prová děla muží svě důvěry, kteří za to nesou plnou zodpovědnost.
Rakousko Uhry
12 article
Tento návrat k původní formě parlamentarismu jest jedinou cestou k uzdravení rakouského parlamentu. Vše ostatní jest planou a zunitou frásí. Každá- koliv jiná cesta odvádí od cíle a nikoliv k cíli. Dejmež tomu, ba nepopírejme, že by pak německá levice obnovila svou obstrukci; ale jak zcela jinak by se jí opříti mohla většina svorná s vládou vět- šiny! Však taková vládnoucí většina mohla by potom též opposici činiti mnohem výhod- nější nabídky ku kompromissu, než nyní může. »K ozdravění parlamentu,« končí beze- jmenný rakouský státník v »Pester Lloydu« »ku zažehnání státní krise nevede cesta no vých experimentův; jediná k cíli vedoucí dráha jest návrat k prvotní formě parla- mentní vlády většiny a touto a jedině touto cestou dovede se rakousko-uherské vyrov- nání ku parlamentnímu schválení, bez něhož živoří pouze z dneška do zejtřka !« — Jsme v skutku žádostivi, jaký ohlas vzbudí toto volání nejupřímněji rakou- ského poslance ve vládní žurnalistice vídeň- ské. Naše stanovisko jest poněkud jiné. Nám nezáleží naprosto na uzdravení parlamentu cislajtánského v nynějším jeho složení as posavadní jeho přemocí zákonodárnou, ani na rychlém parlamentním schválení vyrov- nání uherského »tak, jak jest« — ale nám jde o poctivou ústavní svobodu všech národů rakouských a k té by ovšem vedla cesta vládou pravice, a le jen tehda, kdyby ta pravice dospěla ku shodnutí se na propracova- ném federalistickém programu a odhodlala se konečně za program ten bo- jovat s veškerou rozhodnostíl
Lloyd
13 title
Politické zprávy domácí.
14 article
V Praze, 4. ledna.
Praha
15 article
Za politického bezvětří vyskytují se z pra- vidla akademické úvahy o věcech politických. jež nahražují zprávy o nových událostech. K takovým rozpravám rázu akademického ná- leží také úvaha známého chorvatského státník bar. Jovana Živkoviče o ústavní krisi v Rakousku, olištěná v Apponyově »Budap Tagbl« Bar. Živkovič, poukázav na mínění Alb. Kovacse, jenž radil, aby se na potla- čení českých státoprávních požadavků a zacho- vání dualismu užilo třeba násíli, a na mínění anonymního autora v »Budap. Hirlapu«, o l jenž radí Maďarům, aby se nepříčili českému stát- nímu právu a připravili se na rakouský »quadri- lismus«: zamltá obojí toto mínění a radí, aby dualismus zůstal nedotknut, Rakousko však aby se uvnitř svých mezí upravilo federativně. Vy- hovění státoprávním požadavkům rakouských národů má za nezbytné, poněvadž jinsk nelze se dodělati v Rakousku pokoje a nelze obnoviti ústavní soužití Rakouska s Uhrami. o a e Aby ukázal, že provedením českého stát- ního práva dualismus a práva koruny uherské neutrpí nijaké újmy, shrnuje české požadavky ve čiyři body. Jsou to: 1. Státní integrita.
Živkovič Tagbl Kovacs Maďar Rakousko Uhry
16 article
jednota a souvislost zemí koruny české; 2. spo- lečná správa a společné zákonodárství (na ge- nerálních sněmech) pro tyto země vyjma přesně vymezené státní záležitosti, jež mají býti vyhra zeny říšské radě a společně vládě; 3. záleži tosti, spadající v meze českého státního zří zení, mohou se upravovati jedině sněmem krá lovství českého, a 4. toto státní zřízení, smlu- vené mezi zeměmi koruny české a panovníkem, má býti stvrzeno korunovační přísahou. »Všechny tyto čtyři státoprávní požadavky — praví Živkovič — neporuší nikterak nyněj- šího dualismu, jestliže záležitosti, netýkající se výhradně království českého, budou svěřeny říšskému zákonodárství, po případě delegacím. Měly by tedy opět svoje delegace jak země koruny uherské tak i země rakouské. Podobné státoprávně-autonomni postavení musilo by se však přiřknouti také Haliči, kdežto ostatním zemím Rakouska mohla by se poskytnouti auto- nomie, odpovídající jejich národnímu, kulturnímu a hospodářskému rozvoji.«
Živkovič Halič Rakousko kulturní a hospodářský rozvoj
17 article
»Galičanin« přináší některé nové, bohuže málo utěšené zprávy z uherské Rusi. Maďari- sace zmáhá se tam den za dnem. Letosje užgorodském řecko-katolickém duchovním semináři zapsáno 64 chovanců, z nichž se 31 přiznává k maďarské a jen 24 k ruské národ nosti; ostatní jsou Slováci a Chorvaté. Roku 1865 bylo mezi 226 chovanci jen 46 národ nosti maďarské, 177 chovanců prohlásilo se ještě za Rusy. Staří vlastenci ruští vymírají a mladá ruská intelligence (jiné intelligence než duchovních uherští Rusové nemaji !) stydí s už za svou národnost a hlásí se k Maďarům — Užgorodský spolek sv. Vasilia bude od No vého roku svůj časopis pro řecko-katolické du chovenstvo vydávati také v jazyku ma ďar ském, aby byl srozumitelný oněm duchovnín řecko-katolického obřadu, kteří působí v osadách ryze ruských, ale sami ruského jazyka neznají — V uherské Rusi vydávají se pro ruský li dva časopisy ruské: čtrnáctidenník »Nauka« již vydává spolek sv. Vasilia, a vládní týdennik »Nedělja«, vydávaný v Pešti. Pro intelligenei (duchovenstvo) vydává se v Užgorodě redak Fencika »Listok«, jenž nastupuje nyní 15. ročník záslužné práce. »Listok« je nyní před- stavitelem ruské literatury v Uhrách. Nebo kromě zmíněných listů pro lid a nějakého ka lendáře jiné ruské literatury v Uhrách není.
Slovák Chorvat Rus Maďar uherský Rus Pešť Užhorod Uhry spolek svatý . Vasilia
18 article
Uherská vláda počiná maďarisovat i Rěku Ministr osvěty Wlassies vydal právě nařizení jímž se do národních škol rěekých uvádí jazyl maďarský. Záhřebský »Obzor« se proto přimlouvá aby si Chorvaté v Rěce zřídili svoů soukromou školu chorvatskou, jež by jejich děti zachránil před pomaďarštěním. Slibuje jim podporu všech Chorvatů. Telegraficky bylo už sděleno, že výbor církevního kongresu srbského ve schůzíe dne 30. a 31. prosince m. r. prozkoumal žaloby vznesené biskupem Zmejanovičem na patriarchu Brankoviče pro zpronevěření peněz církevních a neshledav na patriarchovi nijaké viny, zamítl žalobu Zmejanovičovu jako bezdůvodnou. Svého času jsme sdělili, že zvláštní vládní komisař Jagič prozkoumal účty, jichž se žaloba týkala a zjistil, že patriarcha Bran- kovič v době, kdy byl ještě protojerejem v Som- boru a biskupem v Temešváru, zapomněl zúčto- vati a odvésti některé peněžilé částky synodální pokladně. Částky ty byly dodatečně, někleřé až po 15 letech, zaplaceny. Dnes skutečně patri archa Brankovič splatil už vše, co za ním vázlo Potud je žaloba Zmejanovičova bezdůvodnou. Ale nález výboru, že patriarcha Brankovič jes úplně nevinen, překvapil asi nejvíce samého — patriarchu Brankoviče.
Wlassies Chorvat Brankovič Zmejanovičův Jagič Bran Som Temešvár
19 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 4. ledna. Dojem řeči Ed. Grégra v Rusku. »Jlerpóypri BĚ« uveřejňují ře Ed. Grégra z delegací a přičiňují poznámku »Dlouho ještě budou mu vzdávati hlubokou úctu všichni bez rozdílu národností, kdo milují pravdu a správedlnost.« Vídeňský zpravodaj »Poccin« praví o řeči Grégrově, že učinila ohromující dojem. Něme byli tak zmateni, že dr. Russ, jenž jmenem je- jich Grěgrovi odpověděl, nenalezl myšlenek an slov, pročež byly důvody jeho slabé a řeč bez- barevná, a v mnohých bodech musil Grégrov přisvědčiti. Řeč Ruszova byla starou, obehranou Gsče no písničkou německých kulturtregerů. Rusko a Rakousko. »Mockonckia BĚOT« v článku » Hrab Agenor Goluchovský« praví: »Hrabě je příliš obratný a prozíravý diplomat, aby mohl nepřed- vídati přirozené následky přijetí krále Alexandra ve Vídni, jemuž on připravil cestu. Proč tak ačinil? Chtěl-liž tak zjevným porušením rakousko- ruské shody rozvázatí Rusku ruce ? Sotva. On prostě doufal, že v Rusku neprohlédnou jeho hru. Ale jak vysvitá ze všech příznaků, hrabě Goluchovský už se přesvěděil, že nesloučí ne slučitelné a že bude budoueně moci počítati na všecko možné, jen ne na krátkozrakou důvěři vost ruské politiky.« sdeb zodl n běvbsi
Ed Grégr Grégrův doktor Russ Ruszův Hrab Goluchovský Hrabě Goluchovský Praha Rusko Rakousko Vídeň Mockonckia BĚOT
20 article
Jak nakládají v Srbsku s nevinně odsouzenými radikály? O předpovídané amnestii ani slechu. Mi- lanovi a Alexandrovi blízké listy vídeňskéa pešťské den amnestie posunují dál a dál do nejisté budoucnosti. Ze všeho patrno, že o amnestii nejde, nýbrž o to, aby Rusku, je amnestování radikálů pokládá za otázku sve cti, nebylo ani vyhověno, ani přímo o kázáno. Zatím v osudu nevinných obětí Milanových a Alexandrových nestala se žádná změna. Pouze s Taušanovičem nakládáno slušně a ř řeno mu, že bude propuštěn na svobodu hned jakmile učiní takové veřejné prohlášení, kterým se mravně zabil Pašič. Toho Taušanovič uči- niti nechce a jak jsme přesvědčeni, nikdy ne- učiní. Nejkrutější osud připraven protojereji Mi lanu Djuriči. Stařec tento, jak čtenářům dosta tečně známo, bez viny byl odsouzen k do životnímu žaláři v okovech. Ještě ve vyšetřo- vaci vazbě pomátly se Djuričovi smysly. T katanům jeho nebylo pohnutkou, aby mu ule vili, Duševná bolesť propukla u něho plnou silou po odsouzení. Nemohl býti dán do ža- láře, nýbrž umístěn v ústavu choromyslných.
Alexandrov Milanová Alexandrová Pašič Djurič Srbsko Rusko
21 article
Ale i jako s choromyslným nakládáno s nim jako s těžkým zločincem. Po nějakém čase Mi- lanovi nebylo těchto muk dosti. Usmyslil si, že má Djuričovi zadána býli nejtěžší, rána, že má býti zbaven kněžslvi. Kreaturý Milanovy v srbské hierarehii marně upozorňovaly nej vysšího kata, že posvěcení na kněžství je svátosť, jež právě tak jako křesť nemůže n komu býti odňata, ale když Milan stál na svém podrobily se. Na tom zůstalo. K vykonání pro cedury zvolen, archimandrit Vasič. Tolik opakujeme. Jak procedura vykonána, lie Časně ráno v prvé prosincové neděli žan- darmové sňali otei Djuričovi těžké okovy svlekli s něho trestanecké šaty a poručili, aby se oblekl v roucho protojerejské, načež je vedli do kaple v bělehradské pevnosti. U dveř tohoto tmavého, tajemného chrámku odevzdal jej archimandritovi, jenž jej očekával s dja- konem a pěveckým sborem seminaristů. Proto- jerej vstoupil do kaple, nábožně se požehnal křížem, polibil kříž, ikonu i sv. ovangelium. Duševný jeho stav byl velmi trapný; bylo jakoby se loučil se světem a za živa vstupoval do hrobu. Archimandrit Ilarion Vasič, odehovanec ky jevské duchovní akademie, na nějž složena tatc nekanonická povinnost, zbaviti otce Djuriče kněžského důstojenství, byl k slzám dojat. Chvě jícím se hlasem vyzval Djuriče, aby oblekl na sebe mešné roucho. Djurič mlčky učinil tak.
Djurič Milan Vasič
22 article
Po krátké bohoslužbě archimandrit obrátil se k o. Djuriči s řečí, která zněla jako řeč po hřební. Archimandrit plakal, plakali všichni pří- tomní, plakali jako nad padlým vojínem, jehož mrtvola od svých zhanobena, místo aby jí dár byl slavný pohřeb. Archimandrit utěšoval mučed- níka, ukazuje mu na bozskou Prozřetelnost, n skryté oku lidskému její cesly. Na to následoval ještě dojemnější výjev Archimandrit svlékal s mučedníka část rouch za částí a sbor zpěváků zpíval k tomu: »Nedů stojen.« Archimandrit djakon, zpěváci, všichn uznávali, že sami dělají něco »nedůstojného,« zločinného, nekřesťanského. Malá tajemná kaple zdálo se, že byla přeplněna tajemnou posvátností jež jakoby pravila: »Tak se neslouží Spasiteli jeho církvi.« Ale tím neskončily mravné muky o. Djuriče, Archimandrit počal mu stříhat bradu a vlasy, a tu i o. Djurič zaplakal. Orgány Milanovy libovaly si, že »Milan Djurič mravně zabit.« My pravímo — píše »CBbT« — že je mravně živ a vždycky bude žiti, ale mravně se ubili ti, kdo užili tak nízkýeh prostředků proti svým bratrům, mravně umřel ti, kdo beze vší přičiny povolili Milanovi a uči- nili krok kanonicky naprosto neoprávněný. My nyní pouze vidíme, že srbská církev po smrt mitropolita Michala stala se opuštěnou sirotou upadla v ruce rouhačů. Prušáci proti Polákům. oln Polské listy poznaňské oznamují, že něme- cké ministerstvo železnic následuje říšské správy pošt a přesazuje svoje polské úřadníky z Po- znaňska, Horního Slezska a Západních Prusd středních a západních provineií, aby je vytrhl z národního prostředí a vrhlov je do okeánu Němectva, kde oteové budou národně neškodni a dítky bez podmínky se poněměl.
Djurič stojen Milanův Milan Michalus Prušák Polák Slezsko Němectva
23 article
Rusko v Korei. »HoBoe Bpenf« přináší mapku zátoky ma- zanské na Korei, již Rusko nedávno koupiloa proměnilo v obchodní přístav. Mazano leží na nejvýchodnějším konci poloostřova korejského. jsouc asi stejně vzdáleno od dvou důležitýeh bodů ruských: Port Arthuru a Vladivostoku. Tyto tři body: Port Arthur, Mazano a Vladi vostok jsou opazami ruské moci nad Koreí »Hon. Bpí« nevykládá ničeho o významu Ma- zana pro Rusko, a bylo by to zbytečno, nebo mapka nejlépe jej illustruje! Ze ní vidno, ž Korea úplně se octla v ruském vlivu a po při padě moci. Naproti Japonsku i Číně za to jes jělen bozpečna. Rozsudek státního soudu fran- couzského. omšbálalo i Pomstychtivost nynějších vládcův Franci protis směrům opposičním dospěla cíle. Po 45denním trvání ukončen jest proces před stát- ními soudem, proces politického sboru, senátu, nad jeho politickými odpůrci. A výsledek procesu dopadl tak, jak dalo se oče- kávati při tomto procesu z politických pohnu- tek. Hlavy všech tří opposičních stran jsou odsouzeny pro — spiknutí. Pouze hlavy. Tím jest právě ale chabost obžaloby nejlápe charak- terisována. Spiknutí tak rozsáhlé nemohlo přece existovati bez spiklencův, bez výkonných sil. Skutečně ve spoustě domovních prohlídek za- tčeno a vyšetřováno bylo původně přes 60 ob- čanův pro toto spiknuti. Oni byli prý výkon V drobném prodejit raaní čísla o sobě . . . sa s odpoledni . . . aažh ve slialkich ne vezkové. ranní čfale. vdpolední . . . . . . . . Bb Inseráty platí se hotově napřna Fředplacení a lnsesty přijímá sdmínl- strncs v Marianské uláci č. a.
Arthur Mazano Vlad Rusko Korei Vladivostok Ma Japonsko Čína HoBoe Bpenf senát
24 article
Tam nacházejí so též rrdlakee tiskárna a azpsdine „Náradnich Lissti Rukopisy se novzaoaji- nými silami, kteří v určité chvíli vyvolávali prý manifestace proti Loubetovi, proti Waldeck- Rousseauovi, proti dreyfusardům, proti nynějšl vládní formě. Oni slovem, tiskem i osobním stykem agitovali prý pro vzpouru. Ale na ko- nec trestní řízení proti nim musilo býti zasta- veno, nebylo důkazův. Zbylo jich málo přes třicet pro proces sám. Však před poradouo rozsudku navrhl státní zástupce sám okamžité sproštění od obžaloby pro řadu dalších. Zbylo obžalovaných devět a z těchto obžalovaných devíti senát sám i šest dalších uznal nevin- nými. Kdyby bylo bývalo skutečné spi- knuti proti republice, státní soud nebyl by mohl ignorovati účastenství těchto ze žaloby teď propuštěných osob, které přece doznaly, že konaly služby Děroulědovi a Guérinovi resp. Buffetovi a byl by pro tak těžký zločin, práv- nicky prokázaný, zajisté i tyto účastnlky »spi- knutí« nepropustil.
Loubet Rousseau Děroulěd Guérin Buffet Waldeck
25 article
Ale v duchu zajisté páni senáloři uznali, že objekťivní viny zde nebylo a ne- troufali si proto přece subjektivně zdrtiti vy- rokem svým takou řadu osob. Toho svědomí přece neměli! Jich politickým cílům sta- čilo, když zbavili se odsouzením — vy- hnanstvím — hlav všech opposičních stran. Pro průkaz spiknuti byl by musil býti proveden důkaz, že Bufřet, vůdče royalistů, De roulěde, vůdce nacionalistů, Guérin, vůdce antisemitů společný postup svůj umlu- vili. Důkaz této úmluvy podán nebyl, nebot společné účastenství jednotlivých stou- penců stran těch na veřejných schůzích a veřejných projevéch (pouličních) nen přece důkazem tajné úmkuv y, ujednaného spiknuti. Dokonce i v Rakousku jen zasmál by se každý tomu, když by vládě některé zli- bilo se ustrojiti k účdlům persekuce my- šlenku na př., že jest piknití a tajná úmluva meziMladočechy, radikály a socialisty, protože všechny tyto tři strany o pád ny- nějšího regimu usilují. Tak i Déroulěde, Buftfet a Guérin za jedno byli ovšem ve snaze, ny- nější regime ve Francii zvrátiti, ale v naprosté neshodě o tom, co na místo regimu toho postaviti. Spiknutí mezi nimi bylo tedy i logieky již nemožno a v celé obžalobě byl hluboký rozpor věený, takže právnické kruhy zvaly ji směšnou a nesmyslnou. Vždyť dokonce všichni čelnější právníci mezi senátory (i předseda ka- sačního soudu Mazeau) hlasovali své doby proti kompetenci senátu v trestním případě tomto, nepřisuzovali tedy jemu nijak povahu spiknuti.
Bufřet roulěde Guérin Déroulěde Buftfet Rakousko Francie
26 article
Slovem, senát vykonal rozsudkem svým nikoli čin práva, nýbrž čin politický. Opposici tím ale nezlomil. Zvláště hnutí nacionalistické jest pevně zakořeněno v lidu francouzském a sesíli tím více nyní, kdyz vídi, jak nynější vláda anglofilská, místo aby neúspěchů Anglie použila k odvetám za dřívější pokoření a k získu pro národ svůj, spíše i akce od Ruska chystané maří passivností svojí. Nacionalistické hnutí v Francii vzroste tak, že odmete záhy všechny vládnoucí a bezohledné odpůrce svoje a uchystá psanci Déroulědovi návrat do vlasti vítézo- slavný . ..
Anglie Rusko Francie
27 article
Persekucí až dotud každá vláda vykopala si sama hrob. Hrobaři senátoři vykopali dnes hrob tak široký, že mohlo by v něm býti časem místa dost nejen pro vládu, nýbrž i pro celý senát sám, zřízení již dříve ve Franeii nepo- pulární. K této slavnosti pohřební Francie na- zpět Děroulěda zavolá a jest málem jeden ve Francii hlas, že mnohem dříve bude tak, než mine jeho desitileté vyhnanství. Proto v tomto bezpečném spolehání v konečné vítězství práva veřejnost francouzská poměrně klidně přijala rozsudek ten. Právu, mravnosti, pravdě ko- nečné vítězství zjedná soud mocnější všech soudů státních a hrdelních: soud národa ! Ku včerejší, již dosti podrobně vylíčené tajné poradě senátu o otázkách vinny sluší ještě doložiti, že senátor Casabianca navrhoval, aby Déroulěde byl ihhed propuštěn, ponévadž porota již jednou obžalobu proti němu pro týž čin byla zamítla, takže souditi tutéž osobu dvakrát pro týž čin byloby nezákonn a protí všemu právu. Ale tento hlas, volající po zákonu, vyzněl na prázdno: návrh Casabiancův byl zamítnut 137 hlasy a Dérouléde uznán pak vinným 136 hlasy proti 57 Guěrin byl obžaloby pro poku vraždy sproštěn všemi hlas proti 2, vinným uznán ale spiknutím, vinným dále (140 proti 70 hlasům)i zapovězeným no- šenim zbraní, vinným pak i urážkami, ohrožo- váním a násilnostmi proti policiř (v tvrzi své v ulici Chabrolově). Přiznány byly ale Guěrinovi polehčujíeí okolnosti a to 127 proti 60 hlasům. vodo
Casabianc Déroulěde Chabrolův Francie
29 article
doýneve j
30 article
Z Vídně, 4. ledna. (C.-B)
Vídeň
31 article
Hso nne len
32 article
Vojenský výbor nherské delegace roko- val dneso vojenském rozpočtu Referent del. Münnich vysvětloval rozpočet a doporučoval ho kui schválení. Del. Ugromn tázat se, hodlá-li se rozmnožiti počet branců: je-li pravda, že se má zříditi nový armádní sbor a že pro případ vojny není dosti du- stojníkůr Ministr vojenství šl. Kriegham mer prohlásil, že jako každý ministr, také on má přání pokud tý- kají se jeho odboru, je však otázkou, splní-li se, ne- boť závisí na velmi mnohých činitelích. Bylo by to možno jen pomocí branného zákona a rozmnožením braneckého kontingentu, což spadá do oboru zákono- dárského. Důstojnictva pro případ vojny je dostatek ze záložníků i řadových. Vychovací a vzdělávaci ústavy vojenské uhradí, čeho vojsko potřebuje v do- bách klidných. Kdyby vojna vypukla, vydají se na základě legislativných usnešení potřebné zákony o válečných výkonech. Tyto zákony jsou arci při- praveny. Na další dolazy ministr ubezpečoval, že při po- řizování rozvrhu vojenských cvíčení ve zbrani má se vždycky všemožný zřetel na hospodářské záméry. Přeložení závěrečných cvičení na srpen bylo b zemědělství zvláště nevýhodným
Münnich