2
masthead
V Praze, v pátek dne 5. ledna 1900.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. list
přodplácí se
v Praze v administrae
ss niní
särrt láta . . . . 8 R —
s drojí čenáškou
za něs
n ant lats . . . . 7 K 50h
va atlslkáeh: 2 K 9o n
u něnte .
Poštonu
ndnt lsla . . . . 9 K e0n
s dvojí zásilkou
za mžsie
tivrt leta . ! . . n1 k s0h
Praha
5
article
Hlas volajícího na poušti?
Hlas volajícího na poušti?
Zatím, co ve Vídni rovnají cestu již
opět novému úřadnickému ministerstvu, které
by se od nynějšího lišilo pouze tím, že prý
by v něm mezi křesly osmi německých cen-
tralistů vyhrazeny byly všeho všudy dvě sto-
lice »Slovanům«, totiž pro jednoho polského
a jednoho českého tajného radu: — z Pešti
ozývá se důrazný hlas nejmenovaného »ra-
kouského poslance říšského« proti vši
další marné manipulaci smini-
sterstvy úřadnickými, aby za to
tím rozhodněji volal po konečném za-
vedení zde skutečné, pocti ve
vlády parlamentní, jakou vidímev
Uhrách, v Anglii, ve Francii, v Italii, slovem
ve všech státech a říších, v nichž panuje
opravdovýživot ústavní a nikoli lžiůstavnost.
Dle starosti, jakou jeví neznámý auto
pozoruhodného toho úvodníku » Pester Lloydu«
ze 3. ledna t. r.o osud rakousko-
uberského vyrvnání, hádá se ve
Vídni, že ho psal sán Biliňski; leč at
psal, kdo psal, máme tu co činiti patrně s
obeznalým a vážným politikem
ze řad pravice, jehož mínění i politi-
kům maďarským se zamlouvá, a jehož úvaha
snad proto nepadne tentokráte »mezi
trní«, jako zvykle dobré slovo pravdy u nás
Lloyd
Vídeň
Pešť
Uhry
Anglie
Francie
7
article
námý autor-autonomista viděl by.
jak jsm dotkli, velmi rád již konec té kruté
třileté pře mezi oběma polovinami monarchie
habsburské. Že konec ten nikterak nenade-
šel tím, když úřadní »Wiener Zeitung« dne
31. prosince 1899 přinesla příslušná naří-
zení císařská na základě článku 14., jest
samozřejmé. »Dokud vyrovnání ra-
kousko-uherské neobdrží sch vá
lení parlamentu rakouského
dotud visí všechno v povětří
celní i obchodní smlouva, bankovní i valu-
tová záležitost, kvota i přikazovací řízení . ..
Neboť na dlouho-li lze prozatímní jeho plat-
nost mocí § 14. prodlužovat?
Na rok, nejvýše na dvě léta, pak musí
se předložit parlamentu rakouskému ke schvá-
lení; ale zatím vyprší životní lhůta této sně-
movny cislajtánské, nadejde volební boja
výsledek jeho nepochyný bude, že příští
parlament celé vyrovnání zamítne
Co bude pak? trne rakouský poslanec
v »Pester Lloydu« a — netroufá si ani
zmatků příštích domysliti. Prozíraví rádci
koruny měli by tudíž vynaložiti všechen dů-
vtip svůj na to, aby toto rakousko-uherské
vyrovnání, nechť si je jest, jako každý vý-
sledek kompromissů, pro obě strany »jen
poměrně dobrým«, bylo čím dříve tím lépe
ještě dosavadním parlamentem
cislajtánským schváleno. Tím do-
spívá domnělý autor »Biliňski« k otázce.
zda by daná většina poslanecke
sněmovny, tedy autonomistická pra-
vice, byla ochotna uhersko-rakouské to
vyrovnání schválit a zač?
A tu počíná býti pro nás teprve zají-
mavým. »Strany pravice« (veškery?
Ot. red.), vypravuje, »byly za vlády
hraběte Thuna ochotny přijati vy-
rovnání rakousko uherské tak, jak bylo.
Lloyd
Otakar
Thun
Wiener Zeitung
8
article
Smlouva celní a obchodní dosáhly již schvá-
lení v užším i širším vyrovnacím výborua
stanovy rakousko-uherské banky byly vět-
šinou bankovního výboru přijaty. — Než
v tom přišel kabinet hr. Clara,
aby zjednal příměří mezi vládou
a německou levicí k vůli uskutečnění
uberského vyrovnání. Škoda, přeškoda, že
nedošlo pod Clarem ku hlasování o vyrov-
nání s Uhry
Neboť hlasování to bylo by dokázalo,
že většina (»gros«) německé levice ne-
byla pro vyrovnání na snadě, a že
v rakouském parlamentě vyrovnání rakousko
uherské toliko s hlasy pravice moz-
ným jest, pročež také všechny ty nynější
koaliční plány nesvědčí prospěchu
monarchie.
Claro
Uhry
9
article
Avšak hr. Clary vydal heslo:
»Levice nechť panuje, pravice
nechť hlasuje« — a tu ovšem nemohla
se pravice ani pro tak zv. »státní nutnostie
příliš nadchnouti, dokonce, když se jí stále
předpovídalo, jakmile vykoná svou povinnost.
že musí se poděkovati na pro-
spěch vlády koaliční. Takž stala se
obstrukce Čechův, ana zabránila hlasování
o státních nutnostech a vyvarovala vylože-
nému zamítnutí rakousko uherského vyrov-
nání se strany cislajtánského parlamentu.
přímo činem, který zachránil a udržel stát
Parlamentem zamítnuté vyrovnání ne
bylo by se mohlo více ani žádným § 14
udělat. « —
Než, ani před Clarem nesmýšlelose
vůči pravici, představující přece nepopíratelně
dvoutřetinnou většinu národův ra-
kouských, se strany vlád rakouských vlépe
Klassický náš svědek pokračuje: Když sešel
se nynější parlament po nových volbách
(roku 1895) tu vynasnažoval se hr. Badeni,
aby stvořil většinu z Poláků, Čechů
německých konservativcův, z feudálnía
německo-ústavácké šlechty.
Avšak poslednější, zastrašena něme-
ckými stranami, nechtěla se ku většině při-
dati; následkem toho hr. Badeni, vida, že
nemá v parlamentě většiny, žádal správně
za své propuštění. Leč, zatím co jeho žádost
o demissi u císaře ležela, utvořil se »kře-
sťansko-národní« (jiho slovan-
ský) klub o 34 členech a přidal se ku
pravici, čímž utvořila se a utonom i sti-
cká většina (pravice) proti vůli
Claro
Čechův
Baden
Polák
Čecho
10
article
vlády a za zády Badenovými, jenž na-
vzdor jazykovým nařízením svým byl a zů-
stal až do posledka jedním z nejpře-
svědčenějších náchylníků ku
straně a vládě německé. Badeni
této většiny (pravice) nikdy neuznal,
nikdy se s ní nestotožňoval a totéž platí o
jeho nástupci hr. Thunovi; nechť sei
prohlásil, že chce se o pravici opírat, však
ve skutečnosti rozuměl tomu tak, že měla
pravice jen ku všemu říkati »ano« a »stan
se, amen«, po ostatním však nebyla tázána.
Clary však vynasnažoval se
přímo, aby tuto stávající většinu — tuto
jedinou oporu rakousko-uherského vyrovnání
— rozbil a na troskách její novou zbu-
doval. Ani jedno, ani druhé se nezdařilo.« —
Z toho všeho vidí se, že o
třílet nepanoval v Rakousku to-
liko zápas mezi většinou a men-
šinou parlamentu, ale že zde nadto
panovala ještě i více méně prudká ne-
vraživost střídajících sec vlá
proti daně parlamentní většině.
A v tomto nevrazení vlád ra-
kouských na parlamentní vět
šinu rakouských národů spatřuje
autor úvodního článku v »Peštském Lloydue
pramen všech zmatků, vlastní půvo
celé nynější státní krise cislaj-
tanismu.
»Kořen zla« — píše — svězí v Rakou-
sku v tom, že se zde hrozí parla-
mentní vlády a přece chtějí
vládnout s parlamentem. Kdo
však chce míti parlament, ten
musí také uznávati výrok parla-
mentní většiny, ten musí take
chtíti vládu z této parlamentní
většiný vybranou a s touto vět-
šinou za jedno jsoucí. Leč u nás
pohříchu stalo se zatím takměř věroukou.
že prý v Rakousku není možnou vláda z vět-
šiny parlamentu vzešlá.
Badenův
Baden
Thun
Claro
Rakousko
Raka
11
article
Toto bludné dogma řádně se světa
sprovodit: toť byl by první krok
ke zhojení parlamentní a státni
krise Rakouska... Neudržitelnosti
nynějšlho stavu neporozumí se nikde
lépe nežli v Uhrách, kde by tak zv. úřad
nické ministerstvo, toto neomylné
děvče »pro všechno«, prostě uznali za par-
lamentní nesmysl. Má-li většina míti
právo, aby vůli svou vtiskla zastupitelstvu
lidu a státu — a to se přece děje hlasová-
ním — pakmá zajisté také povin-
nost, aby usnešení svá prová děla
muží svě důvěry, kteří za to
nesou plnou zodpovědnost.
Rakousko
Uhry
12
article
Tento návrat k původní formě
parlamentarismu jest jedinou cestou
k uzdravení rakouského parlamentu. Vše
ostatní jest planou a zunitou frásí. Každá-
koliv jiná cesta odvádí od cíle a nikoliv
k cíli. Dejmež tomu, ba nepopírejme, že by
pak německá levice obnovila svou obstrukci;
ale jak zcela jinak by se jí opříti mohla
většina svorná s vládou vět-
šiny! Však taková vládnoucí většina mohla
by potom též opposici činiti mnohem výhod-
nější nabídky ku kompromissu, než nyní
může. »K ozdravění parlamentu,« končí beze-
jmenný rakouský státník v »Pester Lloydu«
»ku zažehnání státní krise nevede cesta no
vých experimentův; jediná k cíli vedoucí
dráha jest návrat k prvotní formě parla-
mentní vlády většiny a touto a jedině touto
cestou dovede se rakousko-uherské vyrov-
nání ku parlamentnímu schválení, bez něhož
živoří pouze z dneška do zejtřka !« —
Jsme v skutku žádostivi, jaký ohlas
vzbudí toto volání nejupřímněji rakou-
ského poslance ve vládní žurnalistice vídeň-
ské. Naše stanovisko jest poněkud jiné. Nám
nezáleží naprosto na uzdravení parlamentu
cislajtánského v nynějším jeho složení as
posavadní jeho přemocí zákonodárnou, ani
na rychlém parlamentním schválení vyrov-
nání uherského »tak, jak jest« — ale nám
jde o poctivou ústavní svobodu
všech národů rakouských a k té by
ovšem vedla cesta vládou pravice, a le jen
tehda, kdyby ta pravice dospěla
ku shodnutí se na propracova-
ném federalistickém programu
a odhodlala se konečně za program ten bo-
jovat s veškerou rozhodnostíl
Lloyd
13
title
Politické zprávy domácí.
14
article
V Praze, 4. ledna.
Praha
15
article
Za politického bezvětří vyskytují se z pra-
vidla akademické úvahy o věcech politických.
jež nahražují zprávy o nových událostech.
K takovým rozpravám rázu akademického ná-
leží také úvaha známého chorvatského státník
bar. Jovana Živkoviče o ústavní krisi
v Rakousku, olištěná v Apponyově »Budap
Tagbl« Bar. Živkovič, poukázav na mínění
Alb. Kovacse, jenž radil, aby se na potla-
čení českých státoprávních požadavků a zacho-
vání dualismu užilo třeba násíli, a na mínění
anonymního autora v »Budap. Hirlapu«, o l jenž
radí Maďarům, aby se nepříčili českému stát-
nímu právu a připravili se na rakouský »quadri-
lismus«: zamltá obojí toto mínění a radí, aby
dualismus zůstal nedotknut, Rakousko však aby
se uvnitř svých mezí upravilo federativně. Vy-
hovění státoprávním požadavkům rakouských
národů má za nezbytné, poněvadž jinsk nelze
se dodělati v Rakousku pokoje a nelze obnoviti
ústavní soužití Rakouska s Uhrami. o a e
Aby ukázal, že provedením českého stát-
ního práva dualismus a práva koruny uherské
neutrpí nijaké újmy, shrnuje české požadavky
ve čiyři body. Jsou to: 1. Státní integrita.
Živkovič
Tagbl
Kovacs
Maďar
Rakousko
Uhry
16
article
jednota a souvislost zemí koruny české; 2. spo-
lečná správa a společné zákonodárství (na ge-
nerálních sněmech) pro tyto země vyjma přesně
vymezené státní záležitosti, jež mají býti vyhra
zeny říšské radě a společně vládě; 3. záleži
tosti, spadající v meze českého státního zří
zení, mohou se upravovati jedině sněmem krá
lovství českého, a 4. toto státní zřízení, smlu-
vené mezi zeměmi koruny české a panovníkem,
má býti stvrzeno korunovační přísahou.
»Všechny tyto čtyři státoprávní požadavky —
praví Živkovič — neporuší nikterak nyněj-
šího dualismu, jestliže záležitosti, netýkající se
výhradně království českého, budou svěřeny
říšskému zákonodárství, po případě delegacím.
Měly by tedy opět svoje delegace jak země
koruny uherské tak i země rakouské. Podobné
státoprávně-autonomni postavení musilo by se
však přiřknouti také Haliči, kdežto ostatním
zemím Rakouska mohla by se poskytnouti auto-
nomie, odpovídající jejich národnímu, kulturnímu
a hospodářskému rozvoji.«
Živkovič
Halič
Rakousko
kulturní a hospodářský rozvoj
17
article
»Galičanin« přináší některé nové, bohuže
málo utěšené zprávy z uherské Rusi. Maďari-
sace zmáhá se tam den za dnem. Letosje
užgorodském řecko-katolickém duchovním
semináři zapsáno 64 chovanců, z nichž se 31
přiznává k maďarské a jen 24 k ruské národ
nosti; ostatní jsou Slováci a Chorvaté. Roku
1865 bylo mezi 226 chovanci jen 46 národ
nosti maďarské, 177 chovanců prohlásilo se
ještě za Rusy. Staří vlastenci ruští vymírají
a mladá ruská intelligence (jiné intelligence než
duchovních uherští Rusové nemaji !) stydí s
už za svou národnost a hlásí se k Maďarům
— Užgorodský spolek sv. Vasilia bude od No
vého roku svůj časopis pro řecko-katolické du
chovenstvo vydávati také v jazyku ma ďar
ském, aby byl srozumitelný oněm duchovnín
řecko-katolického obřadu, kteří působí v osadách
ryze ruských, ale sami ruského jazyka neznají
— V uherské Rusi vydávají se pro ruský li
dva časopisy ruské: čtrnáctidenník »Nauka«
již vydává spolek sv. Vasilia, a vládní týdennik
»Nedělja«, vydávaný v Pešti. Pro intelligenei
(duchovenstvo) vydává se v Užgorodě redak
Fencika »Listok«, jenž nastupuje nyní 15.
ročník záslužné práce. »Listok« je nyní před-
stavitelem ruské literatury v Uhrách. Nebo
kromě zmíněných listů pro lid a nějakého ka
lendáře jiné ruské literatury v Uhrách není.
Slovák
Chorvat
Rus
Maďar
uherský Rus
Pešť
Užhorod
Uhry
spolek svatý . Vasilia
18
article
Uherská vláda počiná maďarisovat i Rěku
Ministr osvěty Wlassies vydal právě nařizení
jímž se do národních škol rěekých uvádí jazyl
maďarský. Záhřebský »Obzor« se proto přimlouvá
aby si Chorvaté v Rěce zřídili svoů soukromou
školu chorvatskou, jež by jejich děti zachránil
před pomaďarštěním. Slibuje jim podporu všech
Chorvatů.
Telegraficky bylo už sděleno, že výbor
církevního kongresu srbského ve schůzíe
dne 30. a 31. prosince m. r. prozkoumal žaloby
vznesené biskupem Zmejanovičem na
patriarchu Brankoviče pro zpronevěření
peněz církevních a neshledav na patriarchovi
nijaké viny, zamítl žalobu Zmejanovičovu jako
bezdůvodnou. Svého času jsme sdělili, že zvláštní
vládní komisař Jagič prozkoumal účty, jichž
se žaloba týkala a zjistil, že patriarcha Bran-
kovič v době, kdy byl ještě protojerejem v Som-
boru a biskupem v Temešváru, zapomněl zúčto-
vati a odvésti některé peněžilé částky synodální
pokladně. Částky ty byly dodatečně, někleřé až
po 15 letech, zaplaceny. Dnes skutečně patri
archa Brankovič splatil už vše, co za ním vázlo
Potud je žaloba Zmejanovičova bezdůvodnou.
Ale nález výboru, že patriarcha Brankovič jes
úplně nevinen, překvapil asi nejvíce samého —
patriarchu Brankoviče.
Wlassies
Chorvat
Brankovič
Zmejanovičův
Jagič
Bran
Som
Temešvár
19
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 4. ledna.
Dojem řeči Ed. Grégra v Rusku.
»Jlerpóypri BĚ« uveřejňují ře
Ed. Grégra z delegací a přičiňují poznámku
»Dlouho ještě budou mu vzdávati hlubokou úctu
všichni bez rozdílu národností, kdo milují pravdu
a správedlnost.«
Vídeňský zpravodaj »Poccin« praví o řeči
Grégrově, že učinila ohromující dojem. Něme
byli tak zmateni, že dr. Russ, jenž jmenem je-
jich Grěgrovi odpověděl, nenalezl myšlenek an
slov, pročež byly důvody jeho slabé a řeč bez-
barevná, a v mnohých bodech musil Grégrov
přisvědčiti. Řeč Ruszova byla starou, obehranou
Gsče no
písničkou německých kulturtregerů.
Rusko a Rakousko.
»Mockonckia BĚOT« v článku » Hrab
Agenor Goluchovský« praví: »Hrabě je příliš
obratný a prozíravý diplomat, aby mohl nepřed-
vídati přirozené následky přijetí krále Alexandra
ve Vídni, jemuž on připravil cestu. Proč tak
ačinil? Chtěl-liž tak zjevným porušením rakousko-
ruské shody rozvázatí Rusku ruce ? Sotva. On
prostě doufal, že v Rusku neprohlédnou jeho
hru. Ale jak vysvitá ze všech příznaků, hrabě
Goluchovský už se přesvěděil, že nesloučí ne
slučitelné a že bude budoueně moci počítati na
všecko možné, jen ne na krátkozrakou důvěři
vost ruské politiky.«
sdeb zodl n
běvbsi
Ed
Grégr
Grégrův
doktor
Russ
Ruszův
Hrab Goluchovský
Hrabě
Goluchovský
Praha
Rusko
Rakousko
Vídeň
Mockonckia BĚOT
20
article
Jak nakládají v Srbsku s nevinně
odsouzenými radikály?
O předpovídané amnestii ani slechu. Mi-
lanovi a Alexandrovi blízké listy vídeňskéa
pešťské den amnestie posunují dál a dál do
nejisté budoucnosti. Ze všeho patrno, že
o amnestii nejde, nýbrž o to, aby Rusku, je
amnestování radikálů pokládá za otázku sve
cti, nebylo ani vyhověno, ani přímo o
kázáno.
Zatím v osudu nevinných obětí Milanových
a Alexandrových nestala se žádná změna.
Pouze s Taušanovičem nakládáno slušně a ř
řeno mu, že bude propuštěn na svobodu hned
jakmile učiní takové veřejné prohlášení, kterým
se mravně zabil Pašič. Toho Taušanovič uči-
niti nechce a jak jsme přesvědčeni, nikdy ne-
učiní.
Nejkrutější osud připraven protojereji Mi
lanu Djuriči. Stařec tento, jak čtenářům dosta
tečně známo, bez viny byl odsouzen k do
životnímu žaláři v okovech. Ještě ve vyšetřo-
vaci vazbě pomátly se Djuričovi smysly. T
katanům jeho nebylo pohnutkou, aby mu ule
vili, Duševná bolesť propukla u něho plnou
silou po odsouzení. Nemohl býti dán do ža-
láře, nýbrž umístěn v ústavu choromyslných.
Alexandrov
Milanová
Alexandrová
Pašič
Djurič
Srbsko
Rusko
21
article
Ale i jako s choromyslným nakládáno s nim
jako s těžkým zločincem. Po nějakém čase Mi-
lanovi nebylo těchto muk dosti. Usmyslil si, že
má Djuričovi zadána býli nejtěžší, rána, že má
býti zbaven kněžslvi. Kreaturý Milanovy
v srbské hierarehii marně upozorňovaly nej
vysšího kata, že posvěcení na kněžství je
svátosť, jež právě tak jako křesť nemůže n
komu býti odňata, ale když Milan stál na svém
podrobily se. Na tom zůstalo. K vykonání pro
cedury zvolen, archimandrit Vasič. Tolik
opakujeme. Jak procedura vykonána, lie
Časně ráno v prvé prosincové neděli žan-
darmové sňali otei Djuričovi těžké okovy
svlekli s něho trestanecké šaty a poručili, aby
se oblekl v roucho protojerejské, načež je
vedli do kaple v bělehradské pevnosti. U dveř
tohoto tmavého, tajemného chrámku odevzdal
jej archimandritovi, jenž jej očekával s dja-
konem a pěveckým sborem seminaristů. Proto-
jerej vstoupil do kaple, nábožně se požehnal
křížem, polibil kříž, ikonu i sv. ovangelium.
Duševný jeho stav byl velmi trapný; bylo
jakoby se loučil se světem a za živa vstupoval
do hrobu.
Archimandrit Ilarion Vasič, odehovanec ky
jevské duchovní akademie, na nějž složena tatc
nekanonická povinnost, zbaviti otce Djuriče
kněžského důstojenství, byl k slzám dojat. Chvě
jícím se hlasem vyzval Djuriče, aby oblekl na
sebe mešné roucho. Djurič mlčky učinil tak.
Djurič
Milan
Vasič
22
article
Po krátké bohoslužbě archimandrit obrátil se
k o. Djuriči s řečí, která zněla jako řeč po
hřební. Archimandrit plakal, plakali všichni pří-
tomní, plakali jako nad padlým vojínem, jehož
mrtvola od svých zhanobena, místo aby jí dár
byl slavný pohřeb. Archimandrit utěšoval mučed-
níka, ukazuje mu na bozskou Prozřetelnost, n
skryté oku lidskému její cesly.
Na to následoval ještě dojemnější výjev
Archimandrit svlékal s mučedníka část rouch
za částí a sbor zpěváků zpíval k tomu: »Nedů
stojen.« Archimandrit djakon, zpěváci, všichn
uznávali, že sami dělají něco »nedůstojného,«
zločinného, nekřesťanského. Malá tajemná kaple
zdálo se, že byla přeplněna tajemnou posvátností
jež jakoby pravila: »Tak se neslouží Spasiteli
jeho církvi.« Ale tím neskončily mravné muky
o. Djuriče, Archimandrit počal mu stříhat bradu
a vlasy, a tu i o. Djurič zaplakal.
Orgány Milanovy libovaly si, že »Milan
Djurič mravně zabit.« My pravímo — píše
»CBbT« — že je mravně živ a vždycky bude
žiti, ale mravně se ubili ti, kdo užili tak nízkýeh
prostředků proti svým bratrům, mravně umřel
ti, kdo beze vší přičiny povolili Milanovi a uči-
nili krok kanonicky naprosto neoprávněný. My
nyní pouze vidíme, že srbská církev po smrt
mitropolita Michala stala se opuštěnou sirotou
upadla v ruce rouhačů.
Prušáci proti Polákům.
oln
Polské listy poznaňské oznamují, že něme-
cké ministerstvo železnic následuje říšské správy
pošt a přesazuje svoje polské úřadníky z Po-
znaňska, Horního Slezska a Západních Prusd
středních a západních provineií, aby je vytrhl
z národního prostředí a vrhlov je do okeánu
Němectva, kde oteové budou národně neškodni
a dítky bez podmínky se poněměl.
Djurič
stojen
Milanův
Milan
Michalus
Prušák
Polák
Slezsko
Němectva
23
article
Rusko v Korei.
»HoBoe Bpenf« přináší mapku zátoky ma-
zanské na Korei, již Rusko nedávno koupiloa
proměnilo v obchodní přístav. Mazano leží na
nejvýchodnějším konci poloostřova korejského.
jsouc asi stejně vzdáleno od dvou důležitýeh
bodů ruských: Port Arthuru a Vladivostoku.
Tyto tři body: Port Arthur, Mazano a Vladi
vostok jsou opazami ruské moci nad Koreí
»Hon. Bpí« nevykládá ničeho o významu Ma-
zana pro Rusko, a bylo by to zbytečno, nebo
mapka nejlépe jej illustruje! Ze ní vidno, ž
Korea úplně se octla v ruském vlivu a po při
padě moci. Naproti Japonsku i Číně za to jes
jělen
bozpečna.
Rozsudek státního soudu fran-
couzského.
omšbálalo
i Pomstychtivost nynějších vládcův Franci
protis směrům opposičním dospěla cíle. Po
45denním trvání ukončen jest proces před stát-
ními soudem, proces politického sboru,
senátu, nad jeho politickými odpůrci. A
výsledek procesu dopadl tak, jak dalo se oče-
kávati při tomto procesu z politických pohnu-
tek. Hlavy všech tří opposičních stran jsou
odsouzeny pro — spiknutí. Pouze hlavy. Tím
jest právě ale chabost obžaloby nejlápe charak-
terisována. Spiknutí tak rozsáhlé nemohlo přece
existovati bez spiklencův, bez výkonných sil.
Skutečně ve spoustě domovních prohlídek za-
tčeno a vyšetřováno bylo původně přes 60 ob-
čanův pro toto spiknuti. Oni byli prý výkon
V drobném prodejit
raaní čísla o sobě . . . sa s
odpoledni
. . . aažh
ve slialkich ne vezkové.
ranní čfale.
vdpolední . . . . . . . . Bb
Inseráty
platí se hotově napřna
Fředplacení a lnsesty přijímá sdmínl-
strncs v Marianské uláci č. a.
Arthur
Mazano
Vlad
Rusko
Korei
Vladivostok
Ma
Japonsko
Čína
HoBoe Bpenf
senát
24
article
Tam nacházejí so též rrdlakee
tiskárna a azpsdine „Náradnich Lissti
Rukopisy se novzaoaji-
nými silami, kteří v určité chvíli vyvolávali prý
manifestace proti Loubetovi, proti Waldeck-
Rousseauovi, proti dreyfusardům, proti nynějšl
vládní formě. Oni slovem, tiskem i osobním
stykem agitovali prý pro vzpouru. Ale na ko-
nec trestní řízení proti nim musilo býti zasta-
veno, nebylo důkazův. Zbylo jich málo přes
třicet pro proces sám. Však před poradouo
rozsudku navrhl státní zástupce sám okamžité
sproštění od obžaloby pro řadu dalších. Zbylo
obžalovaných devět a z těchto obžalovaných
devíti senát sám i šest dalších uznal nevin-
nými. Kdyby bylo bývalo skutečné spi-
knuti proti republice, státní soud nebyl by
mohl ignorovati účastenství těchto ze žaloby
teď propuštěných osob, které přece doznaly,
že konaly služby Děroulědovi a Guérinovi resp.
Buffetovi a byl by pro tak těžký zločin, práv-
nicky prokázaný, zajisté i tyto účastnlky »spi-
knutí« nepropustil.
Loubet
Rousseau
Děroulěd
Guérin
Buffet
Waldeck
25
article
Ale v duchu zajisté páni senáloři uznali,
že objekťivní viny zde nebylo a ne-
troufali si proto přece subjektivně zdrtiti vy-
rokem svým takou řadu osob. Toho svědomí
přece neměli! Jich politickým cílům sta-
čilo, když zbavili se odsouzením — vy-
hnanstvím — hlav všech opposičních stran.
Pro průkaz spiknuti byl by musil býti proveden
důkaz, že Bufřet, vůdče royalistů, De
roulěde, vůdce nacionalistů, Guérin,
vůdce antisemitů společný postup svůj umlu-
vili. Důkaz této úmluvy podán nebyl, nebot
společné účastenství jednotlivých stou-
penců stran těch na veřejných schůzích
a veřejných projevéch (pouličních) nen
přece důkazem tajné úmkuv y, ujednaného
spiknuti. Dokonce i v Rakousku jen zasmál by
se každý tomu, když by vládě některé zli-
bilo se ustrojiti k účdlům persekuce my-
šlenku na př., že jest piknití a tajná
úmluva meziMladočechy, radikály a socialisty,
protože všechny tyto tři strany o pád ny-
nějšího regimu usilují. Tak i Déroulěde, Buftfet
a Guérin za jedno byli ovšem ve snaze, ny-
nější regime ve Francii zvrátiti, ale v naprosté
neshodě o tom, co na místo regimu toho
postaviti. Spiknutí mezi nimi bylo tedy i logieky
již nemožno a v celé obžalobě byl hluboký
rozpor věený, takže právnické kruhy zvaly ji
směšnou a nesmyslnou. Vždyť dokonce všichni
čelnější právníci mezi senátory (i předseda ka-
sačního soudu Mazeau) hlasovali své doby proti
kompetenci senátu v trestním případě tomto,
nepřisuzovali tedy jemu nijak povahu spiknuti.
Bufřet
roulěde
Guérin
Déroulěde
Buftfet
Rakousko
Francie
26
article
Slovem, senát vykonal rozsudkem svým nikoli
čin práva, nýbrž čin politický. Opposici tím
ale nezlomil. Zvláště hnutí nacionalistické jest
pevně zakořeněno v lidu francouzském a sesíli
tím více nyní, kdyz vídi, jak nynější vláda
anglofilská, místo aby neúspěchů Anglie použila
k odvetám za dřívější pokoření a k získu pro
národ svůj, spíše i akce od Ruska chystané
maří passivností svojí. Nacionalistické hnutí v
Francii vzroste tak, že odmete záhy všechny
vládnoucí a bezohledné odpůrce svoje a uchystá
psanci Déroulědovi návrat do vlasti vítézo-
slavný . ..
Anglie
Rusko
Francie
27
article
Persekucí až dotud každá vláda vykopala
si sama hrob. Hrobaři senátoři vykopali dnes
hrob tak široký, že mohlo by v něm býti časem
místa dost nejen pro vládu, nýbrž i pro celý
senát sám, zřízení již dříve ve Franeii nepo-
pulární. K této slavnosti pohřební Francie na-
zpět Děroulěda zavolá a jest málem jeden ve
Francii hlas, že mnohem dříve bude tak, než
mine jeho desitileté vyhnanství. Proto v tomto
bezpečném spolehání v konečné vítězství práva
veřejnost francouzská poměrně klidně přijala
rozsudek ten. Právu, mravnosti, pravdě ko-
nečné vítězství zjedná soud mocnější všech
soudů státních a hrdelních: soud národa !
Ku včerejší, již dosti podrobně vylíčené
tajné poradě senátu o otázkách vinny sluší ještě
doložiti, že senátor Casabianca navrhoval, aby
Déroulěde byl ihhed propuštěn, ponévadž porota
již jednou obžalobu proti němu
pro týž čin byla zamítla, takže
souditi tutéž osobu dvakrát
pro týž čin byloby nezákonn
a protí všemu právu.
Ale tento hlas, volající po zákonu, vyzněl
na prázdno: návrh Casabiancův byl zamítnut
137 hlasy a Dérouléde uznán pak vinným 136
hlasy proti 57
Guěrin byl obžaloby pro poku
vraždy sproštěn všemi hlas
proti 2, vinným uznán ale spiknutím, vinným
dále (140 proti 70 hlasům)i zapovězeným no-
šenim zbraní, vinným pak i urážkami, ohrožo-
váním a násilnostmi proti policiř (v tvrzi své
v ulici Chabrolově). Přiznány byly ale Guěrinovi
polehčujíeí okolnosti a to 127 proti 60 hlasům.
vodo
Casabianc
Déroulěde
Chabrolův
Francie
30
article
Z Vídně, 4. ledna. (C.-B)
Vídeň
32
article
Vojenský výbor nherské delegace roko-
val dneso vojenském rozpočtu
Referent del. Münnich vysvětloval rozpočet
a doporučoval ho kui schválení.
Del. Ugromn tázat se, hodlá-li se rozmnožiti
počet branců: je-li pravda, že se má zříditi nový
armádní sbor a že pro případ vojny není dosti du-
stojníkůr
Ministr vojenství šl. Kriegham mer prohlásil,
že jako každý ministr, také on má přání pokud tý-
kají se jeho odboru, je však otázkou, splní-li se, ne-
boť závisí na velmi mnohých činitelích. Bylo by to
možno jen pomocí branného zákona a rozmnožením
braneckého kontingentu, což spadá do oboru zákono-
dárského. Důstojnictva pro případ vojny je dostatek
ze záložníků i řadových. Vychovací a vzdělávaci
ústavy vojenské uhradí, čeho vojsko potřebuje v do-
bách klidných. Kdyby vojna vypukla, vydají se na
základě legislativných usnešení potřebné zákony o
válečných výkonech. Tyto zákony jsou arci při-
praveny.
Na další dolazy ministr ubezpečoval, že při po-
řizování rozvrhu vojenských cvíčení ve zbrani má se
vždycky všemožný zřetel na hospodářské záméry.
Přeložení závěrečných cvičení na srpen bylo b
zemědělství zvláště nevýhodným
Münnich