Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXX.

2

V Praze, ve čtvrtek dne 4. ledna 1900.

Praha

3

Číslo3.

4

na n vo alislkiei Poštouí na čtvre idia droji sknit

5

Na rahnr a odpol. 1lst, předplácí vo: v Praze v sdmin- nr n atvrl nei s drojí donáe ns vrk jot

Praha

6

kei k o

7

ke

8 V drobném prodejl

V drobném prodejl odpist.. . . . n se Ve allalkách na vonkore poi sele. Insoráty plati se hotově napře race rty pr dpinl- tiskáru eshášíne něs lcchn a e Rekopisy as novrae o

9 article Poslání ministerstva Körbrova.

Poslání ministerstva Körbrova. Rozvoj vnitřních poměrů rakouských octnul se konečně na takovém bodu, že soudnému a rozumnému člověku nezbývá, než pohlížeti na něj s největším humorem. Jinak zajisté musil by se z toho všeho už zbláznit. Co tu jen za čtyři léta posléze mi- nulá všechno dohromady splácáno! A což teprve za těch padesát let! Víte, jak začíná ta naše humoristická píseň národní? — — »Kousek petržele, kousek křenu — Tak to jde od padesáti let také v Rakou- sku. Kousek absolutismu, a zas kousek ústav. nosti; kousek absolutismu, kousek ústav- nosti, a tak od repetice bez konce dálel Nejnověji toto střídání vládních soustav vídeňských dostalo se do tempa náramně rychlého. Počítáť se už nikoliv na léta, ale pouze na měsíce. A nejzajímavější věcí při tom jest, že hlavním podkladem toho politického vyšívání rakouského jest stále tatáž — ab- solutistická kaneva. Co jedna absolutní vláda udělala, to nástupkyně její »ústavní« se vším všudy zdědí, převezme a provádí dále bez nejmenších rozpakův ústavního svědomí svého. Něco podobného nenajde se už na celém ostatním světě. V Rakousku vypadají věci zcela jinak.

Rakousko národní

10 article

Jakmile některá jen poněkud a třeba jen dle zevnější formy ústavní vláda nemůže nebo nechce něco provésti, pošle se domů. Na její místo povolá se vláda absolutní —v Rakousku říká se jí vláda úřadnická —t bez nejmenších ohledů na ústavní zřízení celé monarchie, toliko ze své moci národům neodpovědné, pouhým škrtnutím péra to uděla, a jakmile je to hotovo, následující vláda parlamentní nebo ústavní n ezmění v tom zhola ni e Skutky vlád absolutních, úřadnických. jsou v Rakousku tisíckrát nedotknutelnější. trvalejší, proti všem opravám a změnám za bezpečenější, než skulky vlád jen sebe mén ústavních. Vidíme, co se děje. Vláda Thu- nova nechtěla zrušiti jazykové výnosy Bade- novy a Gautschovy. Byla proto propuštěna. Vláda Clarova odhodlala se k tomu »úřad- nickému« činu proti parlamentní většině. tedy protiústavně, absolutisticky.

Gautschův Clarův Rakousko Th

11 article

Po tomto svém skutku, jímž co nejhru běji dotkla se ústavními zákony zaručeně jazykové rovnoprávnosti v Čechách a na Mo ravě, chtěla sama vládnouti dle zákonův ústavních bez § 14., ač jen na základě toho paragrafu dopustila se činu protiňstavního rozumí se jen proti narodu českému Však to nepokládalo se jí za zlé, a na po- slancích uraženého, potupeného a poškoze- ného národa českého vymačkávalo se všemi jen v Rakousku obvyklými a možnými pro- středky blahovolné svolení, aby vláda Cla- rova mohla ústavně vládnouti dále, když absolutisticky byla vládnouti počala. Nešlo to. Poslanci čeští zatarasili vládě Clarově cestu ústavní. Tato vláda zmizela rovněž neslavně, jako se uvedla na jeviště vnitřní politiky rakouské. Vládě Wittkově nezbývalo. než pokračovati na základě § 14., o němž vláda Clarova po zrušení jazykových výnosů Badenových a Gautschových obstrukčníkům německo-nacionálním byla přísahala, že jak- živa už ho neužije! »Kousek petržele — kousek křenu« —

Clarův Wittkův Badenův Gautschův Čechy Rakousko

12 article

Vláda Wittkova šťastně zase se chopila § 14. a na jeho základě prohlásila zákonnou platnost všech zbývajících částí vyrovnání rakousko-uherského, provisorní státní roz- počet cislajtánský na rok 1900 ... A ob- strukce německo-nacionální mlčí jako zaře- zaná. Musí mlčet. Vymohši neparlamentní, neústavní, absolutistické zrušení jazykových výnosův, musí trpět neparlamentní, neústavní, absolutistické upravení finančního hospo- dářství státního. Však tímto neústavním činem vláda Wittkova prý — jak po ra- kousku se říká — naplnila své po- slání. Toť se rozumí, že každá neústavní neparlamentní vláda má v Rakousku zvláštní. velmi důležité poslání. Větší a důležitější. než jakákoliv vláda parlamentní. Takové poslání bude míti také vláda Körbrova, která co nejdříve vystřídá vládu Wittkovu. Proč ji vystřídá, není posud zjištěno. Ale zcela jistě ji vystřídá. Při tom nejdřive samo sebou se rozumí, že převezme všechen inventář neústavní, neparlamentní, absolutní vlády Wittkovy bez nejmenších rozpakův. Zcela dle rakouského způsobu. A pak pro další své vlastní potřeby. Vláda Körbrova do té chvíle ovšem není v úřadech, ale už vládne a už má svou historii a své poslání. Zvláštní toto slovo jest možné toliko při vládách rakou- ských. V jiných státech, opravdu ústavních. mluví se jen o povinnostech, které každá vláda na sebe přijímá. V Rakousku bylo by možno mluviti o povinnostech toliko pří vládách, zří- zených z takové parlamentní většiny, která representuje většinu rakouských národů, totiž toliko při vládách opravdu ústavních. Však takové vlády v Rakousku posud nebylo.

Wittkův Körbrův Rakousko

13 article

Byly zde jen některé vlády tak trochu ústavní, ostatek, veliký ostatek jich byl neparlamentní a konečně i protiparlamentní a naskrze ne- ústavní. Pro ty byl vynalezen politický název, že se jim dostalo — poslání. I ohlášená už vláda dra. Körbra m ve vínku nějaké takové poslání. Bude tak jako obě její předchůdkyně vládou úřadnickou, neparlamentní, neůstavní, tedy a bsoluti- stickou, ale má prý připraviti půdu vládě parlamentní koalice. Vláda Körbrova převezme smutné dědictví dvou předchozích vlád neparlamentních, neústavních, sama bude právě tétéž povahy, ale má prý vykonati po- litický zázrak a býti průpravou k vládě parlamentní. Tedy ve čtyřicátém roce ústavnosti rakouské octli jsme se šťastně tam, že uvidíme vládu vídeňskou, která má při- pravitipůdu vládě ústavní! Ničeho více není potřebí pro správné po- souzení celého průběhu vnitřní politiky rakou- ské od roku 1860. Bylo toho všeho potřebí? Jsou skutečné statistické poměry a jsou jazy- ková, politická a státní práva zdejších národů všem lidem ve Vídni tak naprosto neznámá, ze po čtyřiceti letech nějaké vládě teprv se dá poslání, aby upravilá půdu vládě opravdu ústavní? Dle celé situace, v níž dr. Körber svéh »poslání« se ujme, podobá se zajisté pravdě že při vší energii, kterou prý jest nadán as kterou na své politické dílo se chystá, docíl něčeho zcela jiného, než zjednání spra vedlivého míru českoněmeckého jenž jest nezbytnou podmínkou pro všechnu pravou ústav n os v Rakousku.

Ted Körber Vídeň Rakousko

14 article Politické zprávy domácí.

Politické zprávy domácí. V Praze, 3. ledna. K situaci sděluje se vídeňské »Reich wehre z kruhů parlamentních: Zdá se, že do- sud neučiněno nijaké opatření stran kroků, jež mají býti předsevzaty po zatímném výřizení uherského vyrovnání pomocí § 14. Není dosud rozhodnuto, sejdou-li se zemské sněmy opět ve druhě polovině ledna; jest však dosud pravdě- podobno, že se nesejdon. Možnější je, že bude říšská rada svolána ještě v lednu. Ji mají se předložiti ku schválení nevyřízená dosud ci- sařská nařízení dle § 14., k nimž přibyla nová nařízení, uveřejněná ve »W. Ztgu.« dne 31. pro- since. Kabinet Wittkův odstoupí patrně už příští týden. Cokoliv se v časopisech píše o jeho ná- stupeích, zakládá se na pouhých domněnkách. O poměrech na pravici pojednávají do- sud listy polské, jež neuspokojila ani posledni resoluce kola polského, ani obšírný komentář, k resoluci té vydaný. Časopisy, neodvislé o

Reich Wittkův Praha

15 article

kola polského, mají jeho postup za minuláh zasedání říšské rady za pochybený a vytýkai zejmena, že spolek s Čechy je pro Poláky dů- ležitější, než státní nezbytnosti, jež ležely kolu polskému tolik na srdci. Na obranu kola pol- ského zaslal nejmenovaný člen jeho »Nové Re- formě« nové vysvětlení, v němž opakuje, že bylo resoluci kola polského špatně porozuměno, že jest bezdůvodna výtka zrady, činěná Polá- kům, poněvadž neopustili svého praporu, nýbrž loyálně vytrvali ve spolku s pravici a nejvěrněji ze všech zachovali svazek s Čechy. » Nová Re- forma« dodává k tomuto vysvětlení: »Jestliže se resoluci kola polského rozumělo jinak, než- chtěli její autorové, je tím vinen nedostatek pevnosti v celé politice kola. Nyní, děje se obrat v taktice kola polského, obrat směrem k Čechům. Na konci sněmovního zasedání oba nejsilnější slovanské kluby na říšské radě sblížily se opětně, což pokládáme za po- těšitelný zjev. Jen škoda, že kolo polské za- vdalo vůbec příčinu k nedůvěře a k nedoroz- uméní, jehož stopy se nesetrou tak snadno, «

Polák Čecho Čechy

16 article

O delegační řeči dra. Edv. Grégra, kterou, pokud se týkala významu Uher v říši habsburské, s povděkem kvitoval »Pester Lloyd«, a která vzbudila v říšském časopisectvuo něme- ckém nový výbuch zběsilosti proti všemu Slo- vanstvu rakouskému, píše »Glos. Narodu« »Starý český táhorita dr. Edv. Grégr, jenž po celý čas minulého zasedání říšské rady mičel a vůdcovství přenechával mladším, promluvilv rakouské delegaci mocným hlasem zraněného českého lva, hlasem, který se rozlehl nejen po celé říši, nýbrž vzbudí jistě ozvěnu i za hrani- cemi. Mluvil upřímně, otevřeně a rozumně Uměl, jak je jeho zvyk, nalézti pro výraz svých myšlenek vždy trefné a ostré slovo, padajíeí jako střela, vypuštěná z luku, na hlavu od- půrce.« Porovnav pak jednání Poláků v del - gacích s činností českých poslanců, praví dále »Možno-li porovnati prázdné, mamielucké řeči polských delegátů s řečí Grégrovou, která jako hrom padá do tábora nepřátelského ? Toje opravdová, mužná obrana zájmů země i ná- roda, neobávající se nikoho a ničeho a nic ne- zabalující do bavlnky. Dr. Grégr žádali za splnění toho, co reskript cisařský z r. 1871 oznámi českému národu: státní samostatnosti Čech neho-li federace státní na zákfadě revise prosin- cové ústavy.«

Grégr Uher Lloyd Glos doktor Edv Grégrův Čechy

17 article Politické zprávy zahraničné.

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 3. ledna. Bulharsk» a Rusko. Mostarský »Cnócru Bjecunu« zajímavě r suje poměr mezi Bulharskem a Ruskem, jak se nyní utváří. Mnohé znaky praví, že Rusko není ob- zvláště spokojeno s položením a vládou bulhar- skou, a že je k vládě i knížeti poněkud chladno od té doby, co zase počali tihnouti k západu, A jako že je lhostejnost Ruska vždycky nebez- pečna pro malé slovanské národy a státy, n- bezpečna jest i pro Bulharsko. Avšak pro Bl- harsko je velkým štěstím, že mezi Bulhary vždycky je dost upřímných rusofilů, ať z pře- svědčení nebo ze spekulace. I jední i druzí udržují nepřerušené styky s ruskými kruhy tím udržují v Rusku přesvědčení, že je dosti Bulharů, kteří jsou Rusku vděčni za osvobo- zenl. Každému je známo rusofilství bulharského vlastence mitropolita Klimenta. On jest upřímně přesvědčen, že Bulharsko může obstáti, žíti a pokračovati jen pod záštitou Ruska, a za, toto své přesvědčení mnoho vytrpěl od Stambulova i knížete Koburského. Rusofilskou nazývá se i velmi silná národní strana, již vede Stoilov. »C«, list, vycházející v Ruščuku re- dakci Stančeva, na hlavičce výslovně se nazývá »rusofilským věstníkem«. Kníže Koburský vidí, že ze silného rusofilského proudu nemá škody, pročež mu nepřekáží, a snad ani nemůže. N z toho tu výhodu, že se nemůže docela zkom- promitovati před Ruskem, čemuž mnohem lépe

Mostarský Cnócr Bjecun Bulhar Stambulov Stoilov Stančev Kníže Praha Rusko Bulharsko Ruščuk

18 article

rozumí, než panstvo bělehradské, jež bylo tak chytré, že Rusko zbůhdarma zapletlo i do pro- cesu proti radikálům. Koburg se dával Stambu- lovem strhovati do rozličných chyb, jichž se nyní varuje. Nepronásleduje rusofily, dovoluje jim pohybovati se dosti svobodně, jen je drži podál od vlády a nedává jim, aby velmi zmo- hutněli. Dopisovatel dále se zmiňuje o založení »Slovanského dobročinného spolku« v Sofii dle vzoru stejnojmenného spolku petrohradskéhoa vidí v něm nový živý úvazek mezi Bulhary a Rusy. Avšak Bulhaři nepřestávají na toma zdvihli otázku, aby bulharský národ postavil velkolepý pomník svému šlechetnému osvobodi- teli, caru Alexandru II. Rozsudek státního soudu ve Francii. Proces před státním soudem francouzským dospěl ke konci. Průvodní řízení a plaidoyery byly včera ukončeny, načež soud, přikročil v tajném sezení k poradě o rozsudku. Počet senátorů, členů státního soudu, sevrkl se během procesu na 213, z nichž v září hlasovalo 134 pro kompetenci senátu jakožto státního soudu, 74 proti ní. Pro odsouzení zapotřeb absolutní většiny, tedy 107 hlasi. Hlasování děje se čtverým pořadem: 1. o otázce viny, 2. o polehčujíeích okolnostech, 3. o ve- měře trestu, 4. o odkladu trestu. Senátor Be- renger, původce zákona o odkladu trestu, na dotaz »Tempsu«, zdaž zákona toho můžese použíti také pro obžalované státního soudu, od- pověděl poukázav na 1. čl. zákona toho, jenž praví výslovně, že odklad trestu, pokud o po- kuty a vězení jde, může býti povolen všemi soudy tém obžalovaným, kteří nebyli už dříve někdy odsouzeni pro sprostý přečin neb zločin.

Bulhar Rus Rusko Sofie Francie Berenger

19 article

Zákon Berengerův nemluví ale o odkladu trestu vyhnanství. Při včerejším líčení skončil poslední ob- hájeo, maftre Menard, jenž za Guérina mluvíl. svůj plaidorer. Žádal senát, aby odloučil otázku spiknut od činů, jež Guérin ve »tvrzi v Chabrolově ulici« provedl a jež označuje obžaloba jako pokus vraždy (výstřel na slepo po policistovi) a násili. Tyto činy oba odkázány byly na soud poroty. Když byl Menard domluvii, byla řad na obžalovaných, aby promluvili závěrečné slovo. Guérin zřekl se ale slova toho vůbec. Hr. Sa- bran Pontěves řekl prostě: »Nekul jsem žádného spiknutí!« Barilier doložil, že bude bojovati vždy pro republiku plebiscitní a ž chce sdíleti osud vůdce svého Déroulěda. Na konec prohlásir Palléres: »Bodu poradrl. a nyní o rozsudku. Jednání o něm jest tajné. Obžalovaní buďtež odvedeni.« Obecenstvo, jež se chovalo úplně klidně, vzdálilo se pak a obžalovaní byli odvedeni. Včerejší porada senátu o rozsudku nedospěla ještě daleko: Uznán pouze vinným spiknutím Buffet, důvěrník pretendenta vévody Orleanského, a uznáni nevinnými čtyři obžalovaní, hr. Sa- bran, Ramel, baron de Vaux a Gode- froy. Dnes rozhodnuto bude nepochybněo otázce viny a neviny u ostatních obžalovaných a o výměře trestu pro Buffeta. Obecenstvo pa- řížské nevěnovalo ani včera státnímu soudu pří- lišné pozornosti, ovšem ale očekává s napje. tím, jaký rozsudek pronešen bude nad Déroulědem a Guérinem.

Berengerův Guérin Menard Barilier Buffet Orleanský Vaux Déroulěd Chabrolův ulice Hradec

20 article Školská hlídka.

Školská hlídka. Studie o našem školství obecném. Sněm království českého, právě svolaný. bude najisto pokračovati v řešení důtklivých otázek vnějších poměrův našich škol obec- ných a měšťanských, které po drahná léta byly předmětem jednání školské komise sněmovní. Jsou to především hmotné a právní poměry u čitelstva, jichž vyřízení nadále odkládati nelze, tím méně, že byly všestranně objasněny a v roce právě minulém v jiných zemích r- kouských dosti uspokojivě vyřízeny

21 article

Také je však potřebí, věnovati pilnější zřete vnitřním poměrům našich škol obecnýcha měšťanských a to především otázce osnov učebných, která není rozluštěna tím, že vy- učování »praktické« a snárodní« od jedně skupiny poslanců zemských se žádá a od jiné skupiny neb s místa úřadního se potírá. Naši poslanci musí v tomto oboru zasá- hnouti též proto, že hlas českého učitelstva o nových potřebách našich škol obecných ne- doniká a neproniká k místům příslušným. Za- jisté učitelstvo české v poslední zemské poradě. své r. 1896 velmi jasně a přesvědčivě vyslovilo své návrhy na opravu osnov učebných pro české školy obecné z r. 1885 — avšak stejně jasně. odpověděla k nim c. k. zemská rada školní r. 1898, vydávajíc tyto osnovy na novo téměr. beze změny. Platí tody pro naše škely obecné oshovy tytéž, které platily v letech osm- desátých, vlastně však v letech sedm des á- tých, poněvadž osnovy pro české školy obecné z r. 1885 v podstatě se neliší od osnov z roku 1877 a ty spočivají na osnovách ministorských z r. 18741 Školám měšťanským sice bylo po r. 1883 dovoleno, by přizpůsobily své osnovy poměrům místním, avšak, že tohoto jich uvol- nění od osnov základních z r. 1874 nebylo vy- užitkováno, nejlépe lze poznati z jich učehnie, které zůstaly po déle než dvacetiletí témět úplně beze z měnly!

22 article

Jest sice na místě v našem školství jisty konservatismus, jenž brání tomu, by se nové pokolení vychovávalo pro potřeby teprve budoucí společnosti, jak tomu chce vycho- vatelský r adi kali smu s. Avšak zachovávání starých prvků v soustavě vzdělavací nemá jíti tak daleko, by školy vychovávaly pro společ- nost míjící a minulou — toť již není zdravý konservatismus, nýbrž pravé zpáte č- nictvíl Ovšem jest pravda, že naše společnost nen ustálena, že zmitá se osvětnými proudy a myšlenko- vými hnutími, jež rychle se střídají; avšak ob- tíže odtud vznikající nesmí přece zrazovati upřimné vlastimiiv a opravdové státníky o od úkolu: školy přizpůsobovati potřebám s po- lečenským, aby své chovance mohly připra- vovati pro nynější život ve společnosti národní, jejíž členy se stanou. Přoto již se stanoviska s oci á l n í ho nesmí školství obecné ponechati se po čty rt století na témž stupni. Všechen přírodní a společenský vývoj záleží v tom, ze k tomu, co na minulém stupni se osvědčilo. setrvalo, z minulých dob zdědilo, připojují se naa prky a sielo jez . saha,a sový pokrok. I školství obecné musí e p: změňovati, časovým proudům přizpůsohovati, by vyplnilo svůj úkol v organisaci národa a státu.

23 article

I. Školy obecné a měšťanské ve- vlnobití časových proudů. Naše školy jsou především školy li do vé, výsledkem demokratismu v soustavé vzdělanosti. Proti tomuto proudu společenskému vždycky stavěla se hier arch i e, nieméně jej nezdolala; naopak, mezi církví a školou způ- sobila propasť, ve které se propadává již sama myšlenka náboženská, v jejíž službě kdysi církev se školou současně působila. Idoa nábo- ženská bezpochyby již nikdy nestane se tak mohut- ným hýblem společnosti, jako byla ve středo- věku. Pro tehdáž všeovládající ideu nábožen- skou nenadchnou se již nikdy veliká vojska křižácká, by bojovala o boží hrob a potírala »kaciře«; ve prospěch její již ntkdy nebude sbor šesti jezuitů za předsednictví svého gene- rála řádového po jedenáct let pracovati na křesťansko-katolické soustavě učebné, která by 200 let přetrvala, jako ona, jež teprve r. 1832 platnosti pozbyla. Naši veřejní a tajní jezuité již také neupravují pro katolické školy jazykové učebnice Komenského, by hověly pokroku doby a ovšem spolu zájmům křesťansko-katolickým; jim stači, když z politických příčin stát činí zájmům církve jisté ústupky. Avšak právě

Komenský

24 article FEUILLETON.

FEUILLETON. V Praze, 3. ledna. 6— (Kronika.) Po tichu, takřka beze vš účasti, odešel se světa novinářský kolek. A ni komu ani není nápadný ten podivný odchod Leda starší lidé mají nějaké zdání, že mohlo že snad mělo býti jinak Byly doby, kdy malý kolek hrál velikou úlohu. V dějinách vzdělanosti byl uznanou moc ností. Byl opevnönou hradbou, klerá výdatn se kladla na odpor postupu pravdy a světa. Dobyti tuto pevnost, odstraniti novinářský kol l bývalo nejsmělejším přáním všech věrných o- hájeů práva a pravdy. —Až padne nicotná »daň z osvěty« nadejde kýžená svoboda tisku, pak lidstvo hrave dobude ostatní svoje ideály! věřili nadšenci. Bylo to přesvědčení doby, její heslo, jej sen. Kdyby byl tenkrát krásný sen stal s skutkem, bři by to triumf býval nade všecky triumfy. Tisk osvobozen, považte l Jásot byl by se rozlehl po vlastech. Vítězný jásot, jako když poražen úhlavní nepřitel. Ve městech byli b osvětlovali okna, vyvěšovali prapory a fábory, lidé na ulicich byli by slzeli radosti, byli by v nadšení se objímali a si blahopřáli k nad- cházející lepší budoucnosti Tak mohlo býti tenkrát, před třiceůi, pře padesáti lety. A dnes? Kolek padl, je odstraněn. Nepřitel je př možen. Ale vůkol žádný jásot se nerozlehá nikdo okna neosvětluje, nikdo prapory nevy- věšuje, netiskne slzu radosti a neblahopřeje si k dobytému triumfu. Co to za rozdíl časův

Kolek Praha

25 article

Což se zatím změnily ideály lidstva? Což ne- splněn dávný sen všech přátel osvěty? Jisto je jedno. Čas je dokonalý režisér Ku podivu proměnil scénu. Nepřítel poražen. vítězné vojsko vtrhlo do pevnosti a nalezlo ji — dávno obsazenu novým, čerstvým ne- přitelem. Osvobozený tisk vymaniv se z nená viděných pout, probudil se k pravému živolu. A život je boj. A tak domnělě vítězství obrá- ceno v nový — boj. V boj krutější předešlého. Dříve byl od- půrce jeden, teď je odpůrců plno. Nepřite všude, boj na všech stranách. — Boj? A zač? Inu, zač! Za vyšší statky lidstva, za světlo, za pravdu, právo, za pokrok k lepšímu a . . . za ty ostatní ideály — Ale což ten boj nebyl právě dobojován? Což neodešel poražen právě společný úhlavní nepřitel těch vyšších statků — novinářský kolek Vskutku a odeházi! Ale s vítězstvím, jak poznání nadešlo ! Poznání zažité — illuse. Do- bojován boj dlouho není. Naopak, začíná teprs — v nové podobě. A odtud ten zamlklý klid, s jakým hl díme za odeházejícím. Klid překvapení a — zklamání

26 article

Nová scénh, nové kulisy Kam se podělo někdejší nadšení pro svo- bodu tisku? Bývali nadšenci nemohou jí přijí na jméno. — Svoboda tisku, pravíte? Nevázanost, sprostota, nízkost, řekněte raději ! Vskutku se s novými poměry mnohé změ- nilo v neprospěch. Vymoženost kulturní je ta- kový živel. Má tendenci překypovati z uzavře- ných stěn, roztékati se, zabírati plochy čím dále širší. Ale čím je zátopa větší, tím je dno bližší hladině, živel tím kalnější. Tím více pří- stupen cizorodým látkám i živlům. S tiskem nebylo jinak. Svoboda přinesla snížení úrovně, změlčení, zředění. Chvalo pěvci minulých časů žalují úpěnlivě. — Jindy bývalo lépe! Tisk býval vzácn povolání. Jen lidé vybraní, nejnadanějši, nej zachovalejší mohli se mu věnovati. Pravá elil duchů. Čtenářstvo úzké bylo z nejvzdělaně j šíeh vrstev. Tím výše musil státi, kdo mu chtél vyhověti. Ztížené podmínky tisku, ukládale obratnost formy, umění, důmysl, vlip. Veřejný tisk byl kolbištém nadání, závodištěm ducha vzdělání, školou dobrého mravu a lahodně forny.

Svoboda Kama Jindo

27 article A dnes?

A dnes? — Dnes padly stěny, jež zachovávaly kdysi při hloubce a čistotě živel. Kulturní vy- moženost rozlekla se do nejširších kruhů. Tisk zevšedněl, zlidověl, zesurověl, stal se poslušným služebníkem nejnižších choutek a pudů. Pr- stupen je každému a všem. Úplná rovnost panuje. Talent vedle neschopnosti, nejvyšši vzdělání vedle naprosté zanedbanosti, hluboká vědomost vedle ubohé povrchnosti, smýšlení ušlechtilé vedle podlosti, vzácný lék duše vedl laciné otravy, vše rovné vedle rovného vycházi z úiskařského lisu, stejně černé na stejně bílém, stejně oprávněno šířiti se, působiti n mysli, získávati je, ovládati Naposledy řeknete, že svobodou tisku přišl na lidstvo katastrofa? A snad sí měla milá svoboda raději zůstati, odkud přišla? Málem tak nevyznívá, konkluse nabytých zkušeností. Jisto, je, vážnost tisku nesmírně utrpěla. Tísk je bojovný živel. A jak jinak bojovati, nežli potíráním odpůrce? A jak jinak potíratí odpůrce, nežli býti mu v každém ohled nepříjemným? A taková činnost, co jiného může přinésti, nežli probuzení vášně ? A vášen, co to jiného, než slepota, nízkost, šerednost Zvířecí živel v člověku. A k úrovní toho živlu na určitém stupni rozvoje dospěl někdejší i- strument zušlechtění, vzdělanosti, kultury — veřejný tisll — Jen žádnou slabost! říkali si vykona- vatelé. Boj za nejvyšši statky jde za světlo, právo a pravdu. V boji nelze živiti nepřitele. Kdo opravdu miluje svoji pravdu, musí nenávidět toho, kdo jí překáží a — jednati podle toho ... A tak se s nabytou svobodou stal veřejný tisk kolbištěm — nízké dravosti, zvířecí požíra- vosti. A protože dav má dravčí choutky, měl tisk s tou methodou u davu rozhodné štěst. Čím bezohlednější, zdál se vítěznější.

28 article

Co tedy? Prohlásiti princip svobody z škodný, rejdovati na zad a volati po opatřeníc svěracích a obmezovacích Nebylo by ani platno. Svobodu tisku nikd nepovolil, nikdo nestvořil. Přišla sama, musila přijíti. Tisk jako jiný živel vyvinul se, prorazi a rozšířil se, vše o svě újmě. Musil na kone ovládnouti. Měl své stupné vývoje, své kritick stavy, svoji dravost a šelmovitost, jako každý živel. Musí míti i svoji schopnost zušlechtění. Jakou methodu nastoupiti a neprohřešitise — na prineipu svobody? Nezbývá, než princip vývoje, víra v aristo- kratism přírody. Vše tihne k dokonalosti. I zl svým způsobem slouží dobru. I padouch chtěl by býti dobrým. Aspoň se zdáti lepším. Aspon se za lepšího vydávati.

Musil

29 article

— Já jsem hodný, vyvýšený, úsléchtily, ale — odpůrce je šíbal, nevědomec, lotr, toho perte! Odpůrce snižovat, sebe do pěkného světla stavět! První stupeň zušlechtění, ale trochu primitivní. Neosvědčil se tuze. Úspěch byl chvilkový, na klamu oka založený. Trpké zku- šenosti brzy jej vyvrátily. Obecenstvo, davová bytost, lehkovznětlá a pověrečná jako žena, so- becká jako dítě, ochotně dávalo sice obelará- vati své zájmy od nejbližšího sohě tisku, ale co se uznání a pověsti dolýče, věřilo rádo, co je- den o druhém, tak určitě hlásal: nestál mu žádný — za nic. Tak první doba svobody vynesla příslušní kům tisku trpkou zkušenost. Ale zkušenost má výchovnou moc. Nadešlo poznání. Spěti k vrcholu vymáhá jiné methody. Připadati si vyvýšeným, dostal-li jsem odpůrce pod sebe, je klam smyslů. V pravdé oha se válime při zemi. Třeba najiíi dokonalejší taktiku — Chceš mne tupiti, osočovati, snižovati Dobrá, měj si svoji zvůli, jmenem principu svobody, ale já zatím přihlédnu k věci, posta- rám se o pádnější důvod, o dokonalejši formu, o bystřejší methodu, a pomohu k vítězství své — myšlence . . Oddělit taktiku od osoby! Taktika, vyža- dující rozhodně více síly, sebevlády, intelli- gence, více talentu a umění, více statečnosti Ale kde je síla, je vítězství, je neoddolatelnost příkladu, je Darwinův zákon o nenáhlém výběru a na konec úspěch na celé čáře. A svobodný tisk stane jednou na vrchol rozvoje, obecně ctěn a vážen ve znamení do- konalosti svého obsahu i své — formy.

Darwinův