2
masthead
NÁRODNÍ LISrY.
národní LISrY
3
masthead
2. ledina 1900
5
article
možno. Který spisovatel neb politik český, a
právník, ať historik, k žurnalistice měl nejen
náklonnost, ale i přípravu a průpravu, byl v re-
dakci »Hlasu«. V »Národních Listech« Juliue
Grégr sám byl nejlepším, opravdovým žurna-
listou. Však časopis, založený za takovým úče-
lem a vycházející denně v takovém rozsaht
jako »Národní Listy«, má nezbytně potřebí p es-
ného a četného sboru skutečný
žurnalistův.
Takový sbor Julius Grégr zřídil pro » Na-
rodni Listy«, když je spojil a sloučil s » Hllaseme
Solynutí obou těchto velikých politických den-
níkův českých v list jeden mělo pak pro věc
cslého národa, pro dalsí rozvoj politiky česke
předůležitý následek, že všichní obhájcí s t á to-
prvního programu našeho a z-
roeň svobodomyslní a demokra-
tiěi živlové v celém národě našem se sou-
středili kolem jediného praporu.
Odtud pak i žurnalistika čes k
rozvíjela se na pevné půdě krokem pevným
Pokud byla zastoupena v redakci » Národníek
Listův«, sdílela slasti a strasti, hodiny klidu
lěta heuři s celým národem českým. A v tétc
redakci při vší rozmanitosti charakterův a tom-
péramentův, a při vší nestejnosti věků vždy
vládla nejdokonalejší sjednocenost snah a práce
pro blaho a dobro národa i vlasti, nejvzornějs
upřímnost a pravá kollegialnost.
V takovém společném ovzduší duchovním
samy sebou vyrovnávaly a uhlazovaly s
všechny různosti povah osobních.
Není na příklad ani lze, pomysliti si věts
nestejnost charakteru a temperamentu, než jaká
dělila Karla Sladkovského od Vin-
cence Vávrv. Oba osmačtyřicátníci jakoby
nebyli mohli býti aní den bez ohnivého disput.
Juliue Grégr
Julius Grégr
Národníek Listův
Sladkovský
6
article
Ohen i dieput pokaždé rozdělni Vincenc Vávra,
povaha v ve věku pokročilém nad míru vzně-
hirá, vpravdě riutová, milovník hovoru, v něm
mohi někomu osnorovat, aby po několikerém
naběhn za obranu svá5o názoru bezvýminečně
přisvěděil stanté druhé; veselý společník
jemuž b5z rozboru nějaké záhadné, třeba jen
Uieoretiekě otázky nechutnalo ani jíst ani pít;
padesátník, očel stále těkavých a otylých líe
věcně se usmivajlcích, starý barikádník, jemuž
kelár necdňsl humoru a jenž bez denního boje
a bvť to byla pouhá akademická rhetorika, ani
nedovedl žit, muž, i ke každému neznámému
na potkání vlídný i sdílný: a proti němu Kar
Sladkovský, člověk nad pomýšlení vážný, po-
hledu přísného, pevně sovřených rtův, z nich
nikdy nepropustil zbytečného slova, pro kaz-
dého cizince naprosto nepřístupný, uzavřený
i k nejbližším přátelům svým málomluvný.
k lidem jen poněkud dotěrným drsný až k hru
bosti; starý bojovník, jenž z pevnostních ka-
semat si přinesl jen podlomené zdraví a hořkost
mysli! A tohoto nemluvného mrzouta Vincen
Vávrá velmi často nějakým parodoxním výrokem
nebo odporem přivedl do ohně a k řeči; nebot
sni žertovný nesmysl ani odpor Sladkovský mlčk
nesnesl. Ale Vávra na konec vždy se podrobi
jeho úsudku a usmíval se jako milius dále, píše
při tom článek, jehožto rukopis často ani
vžichni typografová v naší tiskárně dohromady
nedovedli přečíst.
Písmo Vine. Vávry bylo smutně pověstn
po všech tiskárnách pražských. Psalť nejraděj
rozskřipaným pérem brkovým a škrtal po papíre
tak rychle a prudce, že to bylo slyšet po celén
pokoji. Za to písmo Sladkovského bylo témě
lapidární a náramně jasné. Muselť Sladkovsk
každé písmeno spíše pomalu kreslit, nežje
psáli; pravice jeho byla totiž na pevnosti
těžkými okovy velice seslábla, ba schromla.
Vávra
Sladkovský
7
article
Hlavní obor Sladkovského pro články úvodní
bylo předné státní právo koruny české, za druh
samospráva obecní a zemská a za třetí velik
hospodářské a kulturní otázky národa českého
Všechny výklady a úvahy jeho o těchto před-
mětech vynikaly železnou logikou a přesnou,
jasnou mluvou, téměř beze všech ozdob sloho-
vých. V. Vávra nejraději psával polemické
články na obranu českého programu proti ná-
jezdům listů německých a vedle toho výklady
ze zahraniční politiky. Nejhojnější látky posky-
tovaly mu v tomto oboru úskoky a pletichy
vysoké diplomacie mezi Francií a Německem.
Napoleon III. a Bismark svými dostihy a sou-
boji na šachovnici diplomatické udržovali jeho
kombinační talent a politickou fantasii jeho v
stálém rozechvění a napjetí. Karel Sladkovský
však neobmezoval svou činnost jen na prác
redakční. Jeho působení v městské radě pražské,
na sněmě a ve výboru království českéhó, jeho
slavnostní řeči při největších a nejpanátnějších
národních slavnostech oné doby, jehó vynikajíeí
účastenství při zřizování zastupitolstev okresních
a především jeho nesmrtelně zásluhy o zbudo-
vání Národního divadla jsou a zůstanouv
vděčné paměti českého národa.
Zvláštní, vynikající individualitou redakčn
byl Fr. B. Kořínek. Žurnalista rozený.
Sladkovský
V Vávra
Napoleon
Kořínek
Francie
Německo
národní divadlo
8
article
Jmeno jeho mělo ve čtenářstvu českém dobrý
zvuk již od roku 1851, od počátku Mikovcova
»Lumira«. Bylť tehdy výborným znalcem sever-
ních jazykův slovanských. Když pak po r. 1854
jako gymnasijní professor byl poslán na r-
kouský jih, nabyl dvanáctiletým pobytem v t-
mějších zemích nejen příležitosti, aby si osvoji
dokonalou znalost i slovanských jazykův jižních.
ale aby poznal všechen život Chorvatův a Srbův
jejich zápasy s Maďary a Turky, a hlavně aby
z blízka spatřil všechny politické snahy a všechen
státní apparát národa maďarského. Kořínkovy
dopisy Od-Sávy byly již v »Hlase« pravou
pochoutkou pro české čtenáře. V nich byli jsme
v Čechách stále udržováni v evidenci o každém
politickém hnutí na slovanském jihu, o každém
kroku, podniknutém zvláště se strany maďarské
proti tamějšímu Slovanstvu. A jak Fr. B. Ko-
řínek psal? Se svěžím, nevyčerpatelným humorem
a s břitkým vystižením a vylíčením vždy sa-
mého jádra věci. Jeho zprávy ze sněmu záhřeb-
ského byly pravé žurnalistické skvosty. Po spo-
jení »Hlasu« s »Národními Listy« Kořínek přeše
ještě jako professor v Záhřebě k redakci naší.
jejímžto členem zůstal, i když r. 1866 se pře-
stěhoval ze Záhřeba do Prahy. Jadrný, rázný
dle potřeby peprný a štiplavý humor, bohaté
obsáhlé vzdělání v dějinách a v jazycích slo-
vanských, pevné nezvratné přesvědčení politické
propůjčovaly žurnalistickému péru Fr. B. Kořínk
neobyčejného půvabu a lesku.
Mikovcův
Lumira
Chorvatův
Srbův
Maďar
Turek
Kořínkův
Hlas
Kořínek
Jadrná
Sáva
Čechy
Francie
Záhřeb
Praha
9
article
Třeba jen připomenouti, jakou sensaci ne-
jen v národě českém, ale i v nejsirších kruzích
vládních způsobil jeho úvodní článek »O mou-
řeninech«, vytištěný v »Národních Listech« prv
ního dne po nastolení generála Kollera v Čechách
v době voleb deklarantských
A jako ve článcích úvodních různost ch -
rakterův a temperamentův žurnalistických spl-
vala v dokonalou harmonií rodakění, tak brl
i — pod čárou. Lze-li pomysliti si duchovní
a literární kontrasty větší, než jaké jeví se ve
spisech Vítězslava Hálka a Jana Ne
rudy? Hálek, jehožto t vrika objímala vše-
eky stupně od idvliy k milostnému optimism
a odtud až k bujnému romantismu, a Nernda,
z jehožto s atiry velmi často šlehaly ostny
pessimismu, působíeího na mysl čtenářovu jak
lučavka; Hálek, jehožto poesie měla pravé ko-
řeny své v půdě domáci, v národní mysli české
a Neruda, jenž rozšiřoval literární obzor český
na květnat sady národů západních: oba byii
v témž politickéma denníku společně feuilleto-
nisty a uměleckými kritiky
Tu a tam říkalo se, že jsou literárním
soupeři, že druh na druha žárli k vůli větším
nebo menšímu úspěchu, k vůli většímu neb
menšímu kousku veřejné chvály. Dokázali celým
životem svým, že takový malicherný úsudek
o nich obou byl naprosto klamný. Nerozcháze
se, ale d oplňovali se vzájomně svými vzá
cnými talenty, svými velikými srdci a skvělými
prácemi.
Koller
Hálek
Jan
Neruda
Čechy
10
article
Dávno dřive, než sešli se v redakci »Na
rodních Listův«, přilnuli k sobě upřímným př
telstvím a spojili se k společným dilo
literárním. Ba právě z osobního sdružení jejich
vzala vznik nová doba poesie české v jetech
1856—1860, A když r. 1861 činnost žurnal
stická připoutala Nerudu k »Hlasu« a Hálka
»Nár. Listům«, rozloučení jejich trvalo jen krátký
čas. Sešli se opět ke společné přátelské práci ne
jen pod čárou, ale spojili se vedle toho k redi
gování nových velikých listů literárně-uměle-
ekých, nejprve »Květův« a pak »Lumira«
oba jsouce chloubou a ozdobou redakce »Ná
rodních Listů«, s jejímžto chefem a s jejímžto
celým ostatním sborem žili vždy v nejsrdečněj-
ším přátelství !.
Ve všech věcech vždy se srovnali; tolik
ve dvou ne! Neruda psal odpoledne a v mí
nosti redakční. Hálek odpoledne a doma
Dopěli oba mili pěvci naši. Umlkli na vždy
v dlouhé řadě redakčních kollegů, spolubojov
níků za čestný a právní život svého národa
kteří buď je předešli do věčného ticha hrobo
vého, nebo jieh následovali .
Zahajujíce čtyřicátý ročník »Národníe
Listů«, jimž oni všichni ve službě vlasti
věnovali nejšlechetnější úsilí svě, všechnu svou
velikou a platnou práci duchovní, vzdáváme jim
touto vzpomínkou všem zaslouženou čest.
Listův
Neruda
Hálek
Květův
Lumira
11
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
Habsburská monarchie vstoupila do
roku 1899 v úplném zmatku. Před Litavou
německá obstrukce zmařila projednaní rozpočtu
i vyrovnání uhorského a vláda Thun-
Kaizlova byla nucena státní potřeby uza-
koniti pomocí § 14.; za Litavou obstrukce spo-
jených opposičních stran národní, klerikální,
Košutovy a Ugronovy zmařila nejen projednání
rozpočtu a vyrovnání, nýbrž způsobila i od-
stoupení předsednictva sněmovního a předsed
ministerstva bar. Banffy překročil práh no-
vého roku bez rozpočtu, bez vyrovnání, bez
ustaveného parlamentu a k tomu i bez výhod-
ného pomocníka, jakým se v Rakousku ukázal
§ 14. V Uhrách nastal stav mimozákonný —
e x-lex. Vláda Banffova byla zbavena práva,
vybírati daně, byla nucena zastaviti exekuce
odložiti odvod k vojsku. Jediné, nač spolehala,
byla obrovská liberální většina, do níž se na-
dála, že schváli časem vše, co podnikne za
stavu mimozákonného. Ale i tato naděje zkla-
mala. Z vládní většiny vystoupili ponenáhlu
všichni vynikající státníci, jako Andrassy, Csaky.
Szilagýi a zbyl v ní jen starý Tisza se svou
koterii.
Tu zakročila v Uhrách koruna. Povolán
do Vídně Koloman Szell, jenž zpravil pa-
novníka o pravém stavu věci, zapředeno vyjed-
návání s opposicí, jehož výsledek byl ten, ž
bar. Banffy, nenacházeje východu ze slepé
uličky, do níž zaběhl, podal demissi a dne 26.
února zaujal presidentské křeslo K o lo m an
S zell, jenž v krátkém čase obnovil pořádek
v koruně sv. Štěpána. Požívaje důvěry všech
politických stran, Koloman Szell dosáhl toho,
že se do vládní liberální strany vrátili nejen
všichni ti členové, kteři ji za bar. Banffa opu-
stili, nýbrž spojila se s ní i národní strana
Apponyova, s níž vládnímu klubu přibyla
řada vynikajících státníků, z nichž sluší uvésti
zejmena samého hr. Apponya a Horanského.
Thun
Kaizlův
Košutův
Ugronův
Szell
Štěpán
Apponya
Horanský
Rakousko
Uhry
Vídeň
Banff
12
article
Zůstala sice i proti Kol. Szellovi opposice ko-
šutovců, strany neodvislosti a klerikálů; ale
opposice ta byla tak mírná, že Kol. S z el
hravě na sněmovně vymohl rozpočet a vyrov-
nání a sněmovna mohla se koncem června roze-
jíti na dlouhé letní prázdniny.
Nejen Madaři uvítali Kol. Szella n
křesle presidentském. Také ostatní nema ďaršt
národové koruny uherské si oddechli, když ba.
Banffy opustil presidentský palác a Kol. S zell
v programové řeči sněmovní prohlásil za své
heslo szákon, právo a spravedlnost.« Bohužel,
naděje, jež nemaďarští národové skládali v Szella,
se dosud nesplnily. Slovác i marně se domá-
hali potvrzení stanov dvou kulturních spolků,
jichž účelem mělo býti založení dívčího ústavu
a gymnasia s vyučovacím jazykem slovenským.
Rumuni zprva chtěli zanechati passivné oppo-
sice a vstoupiti opět do sněmoven; ale přikré
vládní vystoupení proti památníku národního bo-
hatýra rumunského, Jancu a proti školám
rumunským působilo na ně jako ledová sprch
a dnes stojí proti vládě Szellově taktéž upjati,
jako stáli proti Banffovi. Mezi Srby uher-
skými národní spory ve věcech církevních
ještě se přiostřily afférou patriarchy Branko-
viče s biskupem Zmejanovičem, a z území kar-
patskych Rusů přicházely ob čas jen
smutné zprávy o vzmáhající se bídě a odnárod-
ňování lidu.
V Rakousku hr. Thun učinil nový
pokus s říšskou radou, již svolal dne 17. ledna.
Nemaje však potřebné onergie, aby se přímo
opřel o pravici a vypověděl boj německé lovici,
Rumun
Srba
Rus
Thun
Banff
Rakousko
památník národní bo
13
article
nedošel v čas potřebné opory ani na pravo, ani
na levo, a když vláda při projednávání zákona
o platech státním sluhům utrpěla porážku, o-
ročil dne 1. února říšskou radu, jež odpočival
pak až do 18. rljna. Celé jaro a leto vyplněno
jednáním s uherskou vládou o vyrovnání, při
čemž došlo na ostrou krisí v době, kdy hr.
Thun stál na išelských ú mluv á ch smlu-
vených r. 1898 s bar. Banffem, proti nimž s
však rozhodně vyslovil Kol. S zell. Šlo, jak
známo, o prodloužení bankovní výsady at
vláda uherská zádala pro banku prodloužení do
r. 1910, pro vyrovnání však jen prodlouženído
r. 1903. Rakouská vláda však žádala za stejný
termín pro banku i pro vyrovnání. Stanovisko
rakouské v této olázce zvítězilo a v Uhrách
sněmovnou (26. června), v Rakousku pak po-
mocí § 14. vyrovnání i výsada bankovní schvá-
leny na nových 10 let, t. j. do r. 1907.
Thun
Banff
Uhry
Rakousko
14
article
To byl však také jediný úspěch, jehož s
domohla vláda Thunova. Uvnitř říše byly po-
měry rozháranější, než kdy před um. Němneck
obstrukce, nenacházejic působiště ve sněnovně,
vrhla se na venek. Zpea agilace po
heslem »Pryč od Ř 21. krělna
vyhlášen pověstně vatodusnl program
německý, jenž žádá státní němčínu, roz
hodnou nadvladu německého národa ve všech
korunních zemíeh, vvima české okresy v Čechiách.
kde z milosti připuštěn český úřadní jazy k
bezohlednou germanisaci Slovanů všude tam,
kde Němci mají na sněmích většinu. V srpnu
udály se německé výtržnosti v Celj i prot
českým výletníkům, v Kraslicteh proli zv-
šení cukerní daně a v Celovci proti katoli-
ckému sjezdu. Tím se připravovala půda pro
události, jež nastaíy krátce na to. 30. srpna
přijel panovník na vojenská cvičení do severních
Čech a zachoval se velice milostivě k tamnímu
německému obyvatelstvu. Hned na to zajel
na podobná cvičení do Korutan a do Tyrol
už tehdy bylo jasno, že dnové vlády Thunovy
jsou sečteni. Fuchsův pokus o dorozumí-
vací konference důvěrníkův pravice a levices
nezdařil a dne 23. září kabinet Thunův podai
demissi.
Thunův
Němec
Fuchsův
Čechiy
Celovec
Čechy
Korutany
Tyroly
Slovan
15
article
Úradnický kabinet Clarův, jenž se po
velikých obtížích ustavil dne 2. října, uzavřel
řišskou radu, odročenou od 1. února, zrušil dne
17. října, aby měl čisté pole k další činnosti,
jazyková nařízení pro Čechy a Moravu a dn
18. října představil se sněmovně. Smutnější
vlády Rakousko nevidělo. Z jediného úspěchu,
johož se dodělala, totiž z voleb do de-
legací, má děkovati bezprostřednímu zakro-
čení koruny. Projednání kvoty, přikazovacího
zákona a zatímního rozpočtu zmařila č e s ká
obstrukce, pokus o smír česko- německý,
k němuž dal podnět předseda kola polského,
Javorský, se opětně nězdařil a dne 22. prosince
hr. Clary odevzdal předsednictví v ministerské
radě ryt. Wittkovi, jenž v úřadním liste
ze dne 31. prosince pomoci § 14. provedl to,
co hr. Clary nemohl provésti cestou ústavní.
A rok 1899, jak započal zmatkem, tak se pro
Rakousko zmatkém také ukončil.
Rozhlédneme-li se joště zběžně po jedno-
tlivých korunních zemích rakouských, shledáme
obraz taktéž málo lákavý. V Dalmacii, po-
dobně jako v království chorvatském, národní
spor srbsko-chorvatský se přiostřil. Při obecních
volbách, konaných toho roku po celé Dalmacii,
Srbové vypuzeni ze zastupitelstva téměř všech
obci, až na boku Kotorskou, kde však město
Kotor také ztratili. Na Přímoří Vlachové
utlačují Slovany dále a jediný světlý bod je tu
nově zřízené státní gymnasium s chorvalským
jazykem vyučovacím v Pazině. Ze slovinského
jižního Štyrska vypuzováni důsledně úřad-
nici Slovinci a nahrazováni kovanýmí německými
nacionály. V Tyrolsku jednáno opět marně
o smír mezi Vlachy a Němci; ve Vorarl-
berku školství národní odevzdáno pod dozor
duchovenstva. Čechově vídeňští marně
se domáhali veřejnosti pro jedinou českou školu.
Úradnický
Clarův
jítlegace
Javorská
Claro
Wittek
Srba
Vlach
Slovan
Němec
Čechův
Čechy
Morava
Rakousko
Dalmacie
Kotor
Štyrsko
Tyrolsko
16
article
Halič stíhána finančními kalamitami, jež hro-
zily katastrofou celé zemi. A naše země ko
runy české pozbyly opět toho kouska práva,
jehož se jim dostalo jazykovými nařízeními a in-
strukcemi. Na tu ránu nestačí naplasť, jíž se
nám dostalo sestátněním opavského gymnasia
zřízením české techniky v Brně. Daleko větší
význam má pro nás posílení národního vědomi,
jež vzbudil tlak protičeský a jež se projevilo
zejmena na Moravě při volbách do obecního za-
stupitelstva ve Vyškově a v Litovli.
Německá hýdra zdvihá opět s nebývalou
troufalostí svou tlamu, lačnou slovanské krve.
Osoby blízké rozhodujícím kruhům tvrí
s bezpečnosti, že se v Rakousku už nikdy ne-
bude vládnouti proti Němcům. Z Vídně se hlásá
a v německé říši se ozývá, že Rakousko m us
býti německé. Ale my jsme, chvála bohu, pře-
žili 99 let tohoto století v boji za svou národ-
nost a vstupujeme v poslední rok století s pev-
nou nadějí, že nejen nic ze svého národního
statku nezadáme, nýbrž rozmnožený jej po roce
přeneseme do věku budoucího. S tou nadějí
překračujeme práh nového roku.
V Prazo, 1. ledna.
Plných čtyřicet stran posledního čísla lon.
ského ročníku úřadních novin vyplňují nové
zákony, císařská nařízení dle § 14.
různá nařízení ministerská, jež vídeňská
vláda zasílá národům rakouským jako novoroční
dárek. Za doby »ústavního absolutismu«, ovlá-
daného § 14., překvapuje tu především řada
nových zákonů, jimž se dostalo nejvyššího
schválení »za souhlasu obou sněmoven říšské
rady.« Jsou to:
1. Zákon ze dne 27. prosince 1899, jímž
se od 1. ledna 1900 ruší novino vý
kalendářní kolek. § 2. tohoto zákona
stanoví, že vydavatelům kolkovaných kalendář
vráti se hotově kolkový poplatek za neprodaně
a nepoužité výtisky kalendářů, jež budou nej-
déle do konce září r. 1900 kolkovním úřadům
předloženy.
Němec
bůh
Halič
Brno
Morava
Vyškov
Litovel
Rakousko
Vídeň
17
article
2. Zákon ze dne 27. prosince 1899, jímž
se od 1. ledna 1900 prodlužuje platnost zákona
ze dne 26. prosince 1893 o úlevách př
konversi dlužních pohledáve k.
3. Zákon ze dne 27. prosince 1899, jímž
se od 1. ledna 1900 prodlužuje platnost zákona
ze dne 3. března 1868 stran o svobo ze n
od kolků a poplatků při zeelo ván
poze mků.
4. Zákon ze dne 27. prosince 1899, jímž
se nejděle do konce roku 1900 prodlužuje
mandát oněch členů obchodních komor, kte
by měli odstoupiti 31. prosince 1899.
5. Sankce delegačního usnesení stran č t vr-
měsičního rozpočtového prov-
soria pro společnou vládu. Sankci
touto opravňuje se společný ministr financí hra-
diti náklad na společné záležitosti od 1. ledna
do 30. dubna 1900 v té míře, jak stanoveno
společným rozpočtem pro rok 1899. Co z ná-
kladu připadne na každou polovinu říše, stanoví
cisařské rozhodnutí o kvotě, učiněné dne
30. prosince.
V rozhodnutí tom, adressovaném předse-
dovi mínisterské rady ryt. Wittko vi, se po-
ukazuje především na to, že se mezi Rakou-
skem a Uhrami nedocílilo ústavního dohodnut
o kvotě a proto se ustanovuje na dobu prvních
šesti měsíců r. 1900, že potřeba na spo-
lečné záležitosti, jež se ukáže po odečtení 29.
připadajících k tíži koruny uherské, má se hra-
diti tak. že na Rakousko připadne 66“/4s%), na
Uhry jak zbytak 333/ 1a 9.
Uhry
Rakousko
18
article
Vzhledem k tomu, zs zákon z r. 1871,
jímž so za bývalou Vojenskou hranicí k ti
Uhor připočrtávaji 2 procenta náklado na spo-
lečně zálužitosti, nebel dosud zrušon, bylo nutno
při letošním stanovení kvoty ona dvě procent
zprvu odečísti a zbytok nákladu rozdělen mea
obo poloviný říše tak, ze na Uhiry připadá
333/ procent ze zbytku (t. j. a 98 proconi
celého nákladu), což se rovná 32.4 proc. celeh
nákladu, a připočtouli se k nim 2 procentaz
Vojenskou Hranici, obdrží se smluvená kvot
34.4 procent. Na Rakousko zbude dle úmluvy
mezi kvotovými deputacemi 65.6 proe.
Na základě § 14. vydána následu-
jící nařízení:
1. Zatimný rozpočet, jimž se vláda
zmocňuje během prvého půlletí r. 1900 vybírat
přímé a nepřímé daně dle dosavadní normy
hraditi státní potřeby. Zároveň se připojuje se-
znam úvěrů, nevyčerpaných během r. 1899
nařizuje se, že se jich smí užiti do konce
června 1899 tak, jakoby byly povoleny v roz-
počtu na r. 1900.
2. Vzhledem k tomu, ze na r. 1899 ne-
vydán tinanční zákon, vydává se soznam
státních příjmů a výdajů za r. 1899, jen
má sloužiti za podklad při sestavování záve-
rečného účtu ze státního hospodářství rakou-
ského. Seznam ten souhlasí s rozpočtem n
r. 1899, sněmem řišské radě podaným, ale ne-
projednaným.
3. Přikazovací zákon ze dno 29.
prosince, jímž se nařizuje, že z potravní danč
z piva, minerálních olejů a cukro, zaplacené
bud v Rakousku, neb v Uhrách aneb v Bossě.
má býti každému z těchto tří území nahrazena
ta část daně, ktorá vypudá na zboží, vyvozano
do některého z těchto tří území.
4. Nařízení ze dne 29. prosince, jímžs
upravujt poplatky a taxy z právních listin
jednání, vztahujících se na obě poloviny Hiše-
Z publikovaných nařízení ministersktch
uvádíme nový rigorosni rád p ro me-
dicinské fakulty.
Rakousko
Uhry
Idicinský
19
article
Reformní snahy za hranicenjji.
Reformní snahy za hranicenjji.
Není zjevu, jenž by mohl charakterhsovat
lépe přechodní stav na rozluce dvou stolet nežli
nynější válka jihoafrická. V ní soustředují se
oba momenty, obě snahy, jež mysl lidstva nej
více dnes vzrušují, vzpružují a pobádají. Snaha
jedna, jejíž působiště úží se a ztrácí se, jelikož
tolik a tolik národů bylo dospělo již k cíli její
— myšlenka to sebeurčení národů,
snaha po co nejúplnějším osamotnéní každého
národa; — a snaha druhá, jež naopak stál
větších nabývá kruhův a jak většího působiště,
tak i stále větší intensivnosti: hospodářství to,
soutěž, zápas o existenci hospodářskou mezi
národy a vyhledávání co nejrafinovanějších pro
středků pro zápas ten. Kdežto boj hospodářský
mezi jednotlivci stále více vynáší na povrch
poznání, že tento boj každého proti všem jen
nepatrnému počtu silných dobrý byt by zajistil
a většinu slabých k živoření odsoudil, kdežlo
tento neblahý boj o život jedincův s jedinei
vede právě v poznání toho stále více k hospo-
dářskému sdružování jednotlivců, k solidárnímu
a společnému domáhání se zisku, kua hromad-
nému používání prostředků výrobních. — náro-
dové a státy jako celky nedospěly ještě k po
znání tomu, k novým témto způsobům organi-
sace hospodářské, i hledí zajistíti si lepší pod-
mínky hospodářské jeden proti druhemu, jeden
na úkor druhého soutěží nejnezřízenější. A tento
zápas hospodářské výhody, zvláště ziskáváním
nových trhů prostředkem nově nabytých osad
dostoupil té míry krutosti a nevraživosti, že
sahá se jako ku prostředku k těmže pomůckám
jež jindy bývaly jen prostředkem pro politick
cíle a pro interessy a ctižádosti čistě dynastické
k bodáku a dělu.
20
article
Nejlepším důkazem, jak hlukoce všechen
život národů, všechny aspirace státův prosákle
jsou inferessy hospodářskými, jest jistě to,ž
stále více a více válek vede se jen za cíly ho-
spodářskými, že, jde-li o pokus mocí podrobii
jeden národ druhému, jest to k vůli tomu jen,
aby podrobený národ mohl býti hospodářsky
výdatněji vykořistěn a vyssát a nikoli z národní
nesnášelivosti, z národní nevraživosti, nikoli ze
»šovinismu«. Naši Němci rakouští vymykají se
ovšem tomuto pravidlu novodobému, ač nelze
neviděti silné pohnutky hospodářské i ve snaze
jejich, ve snaze po sjednocení Němců všech.
Nejlépe zajisté viděti jest na Francii toto
stále intensivnější pronikání hospodářského mo-
mentu životem národův. Ve Francii ochabuje
stará zášť proti Německu, jež kořenila v půdě
politické, za to přiostřuje se stále více rozpor
s Anglil, s touže Anglií, která — nehledě k ně-
kdejším politickým žárlivostem — pokusy Francie
o hospodářský rozkvět získáním bohatých
osad na všech místech zeměkoule hatí a maří.
Němec
Francie
Německo
Anglie
21
article
Ovšem převahy nabývá tento zápas o lepší ho-
spodářské bytí, o širší trhy, o rozlehlé osady —
hlavně u národův, tak říkaje, politicky sytých,
u národů, kteří dobyli v celku té míry politi-
ckých a občanských svobod, jakouž si byli za
cil vytkli a kteří národní cíle své, průchod
svým právům jazykovým, slovem, svůj volný
nerušený vývoj vnitřní si byli zabezpečili. Že
k těmto šťastným národům, kteří vší silou
mohou se zúčastniti hospodářského zápolení
mezinárodního, nenáleží ani národ český, jenž
nedobyl ještě ani jen polovičky svých práv po-
litických i národních, ani Rakousko, kdež tolik
ještě třeba dobývati svobod oběanských a kdea
práva národův ani z daleka ještě nejsou uve-
dena ve skutek a v rovnováhu — notřeba ani
podotýkati. Však mocné národní a státní celky,
Anglie, Francie, kdež i myšlénka odvety od-
klady poutuchá, Italie, jež bez nových trhů ne-
zvedne se, Spojené státy, Belgie, Německo, jež
chtivostí nových osad i Anglii překonává, Japen-
sko, ano i Rusko atd., soustřeďují dnes mélem
všechny své síly na tento mezinárodní zápas
hospodářský. Politické a dynastic ké
zálusky na vzájemné si oderván
kusa ovropského územi ustupují
do pozadi a v popředí jeví se nám
všeobecná rozpinavost ko le niální,
shon po nových osadách za účely
hospodářskými, boj nikoli o nová
království, ale o nové trhv.
Rakousko
Anglie
Francie
spojený stát
Belgie
Německo
Rusko
cký a občanský svoboda
22
article
Obdobně k těmto novým proudům a smě-
rům v život5 národů přesunuly se i pohnutk
válek: z politických na pohnutky ho spodářskél
Z takých pohnutek vyšla válka japonsko-činská,
zvkeli pohnutek válka americko- španělská,
ano — hledime-li k Anglii jako k vlastnín
její pávodei — i válka recko-turecká. Tak
brl i vlastní vznik války Aogličanův s Bury.
Dřtva vediy e válký prostřednictvím velko-
kapit nyní vade válka pro velko-
kapitalisty, ováem s tondenct, aby ožil kořisl
její hospodážský rueh i cstatních vrstev spo-
lečnosti. Avžak kdežto u oněch jest pouze zisk
případný, na těchto vrstvách ostatních jsou také
oběti Aby si pojistili malý podlleček svůj na
zisku onom, dávají v obáť své groše i svon
krev. O Anglii, kdež není všeobecné povinnosti
branné, platí to u větší snad ještě míře nežli
o ostatních. Burově, jeden z těch kmenů ne-
mnohých, kteří musí zápasiti ještě i jen o svou
národní samostatnosť, o politickou svrchovanost
státní své organisace, hojujíce o ně proti
Anglii, nehojují přece však proti anglickém
šovinismu národnímu, proti nesnášenlivosti na-
cionální, nýbrž bojují boj jen o svou samo-
statnosť proti chtíči ziskuchtivosti, proti vyko-
řisťovatelské lačnosti, proti podruží vnucovaněrnu
z choutek hospodářských: bojují o své já prol
měšcil
V tomto jejich zápase obráží se však i obraz
celé doby, její snah a její pružin. Takovy
byl i povšechný obraz hladiny státního i ve-
řejného života v roce posledním s hlavníni
proudy svými; k proudům podružným ukážem
zběžně v přehledech hlavních dějů jednollivých
států. Jen jjednoho ještě proudu, parallelnih
k proudům hlavním, chceme zběžně vzpome-
nouti; zběžně, neboť spadá vlastně v obon
jiný nežli politický. Týče se otázky sociální.
Takov
Anglie
Bura
23
article
Vedle onoho stálelmohutnějšího proudění poli-
tieko-hospodářského, řízeného hořejšími 10 tistci,
sílí a mohutní i snaha čtvrtého stavu, v nějž stlačen
jest, žel, více a více i stav střední, snaha po
podílu z tohoto všeobecného rozmachu hospo-
dářského, tohoto získu z nových trhův — a
snaha ta jeví se vedle hoje o větší účastenstvi
ve správě a řízení věcí veřojných prostředkem
všeobecného práva hlasovacího i bojem o lepší
podmínky existenční. Možno však říci, že n
většt mízo jsste nozii ku svýšenis mzdir směruj
aspirace a snahy ty ku zkrácení doby pracovní,
v níž massy vidí netoliko prostředek ku zlep-
šení svého života soukromého a rodinného,
nýbrž především prostředek ku hmotnému rovně
polepšení osudu svého, neboť zkrácením doby
pracovní nepopíratelně menší se počet neza-
městnancův a ochabuje tak i soutěž sil pra-
covních, jež mzdy tlačí.
Tak i v roce mínulém v celé řadě pro-
dukcí a oborův dosaženo dílem zákonem, dilem
stávkou, dílem shodou dobrovolnou i deviti-
hodinné, ano až i osmihodinné práce denní.
Děje politické ve státech jednotlivých z
rok minulý příště, ovšem taktéž jen v hlavních
rysech, zaznamenáme.
24
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 1. ledna.
Nové nadělení pruským Polákům.
Nešťastní Poláci pod pruským žezlem do-
stali k Ježíšku novou ránu od svých utisko-
vatelo: od 1. května 1900 budou všichni
Poláci, kteří slouží při poště jako nižší nebo
vyšši úřadníci, přeloženi do západních noho
síředních Němec, t. j. jinými slovy budou
ze své vlasti vyvlečeni za tím účelem, aby
národnost polská v ní byla o jejich počei
oslabena.
V Poznaňsku přikázáno všem lékárníkům
Polákům odstraniti ze svých lékáren kde jaký
polský nápis. Polský nápis nesmi být ani n
šutě, ani na dveřich, nesmí být na žádné
láhvičce, škatulce atd. Všechny nápisy muse
být jen a jen německé. Ale lékárníkům Něm-
eům dán pokyn, aby ve svých obchodec
užívali krom německých i polských nápisů.
Účelem tu jest nejen. Poláky germanisovati,
nýbrž ještě polské obecenstvo nahnati do ně-
meckých obchodů.
Nevýslovná mizernost skrývá se v této pan
germanské raffinovanosti.
Rusko v Persii.
Skupina ruských podnikatelů obdržela o
perské vlády koncessi k dolování v kraji »Ka
radag« na břehu řeky Araksu blíže ruské hra-
nice. Kraj ten je velmi bohat rudou železnou.
uhlím atd. Dobyté minerály a rudy budou přo
věženy na ruské území, kde hude k jich zpra-
ccvání zřízen závod. Koncesse dána na 70 ie
s podmínkou, že z každého dobytého pude
bude do státní pokladny perské odváděn jisl
poplatek. Perská vláda poslala do Charkov
srého zástupce, aby jednání s ruskou spolee-
rosti uspíšil.
Polák
Němec
Koncess
Praha
Poznaňsko
Německo
Rusko
Persie
Araks
Charkov
25
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
— První číslo »Národních Listů« be-
kolku. Čtenáři naši postrádati budou ve dne
nín listě dobrého známého. Budou otáce
první stranu sem i tam, leč charakteristického
kolečka s rakouským orlem uvnitř na obruh
rebude. Čeho přátelé a bojovníci za svobody
politické, zejmena ale za volnost tištěného slov
omáhali se celé půlstoletí, konečně se stalo
rovinářský kolek v Rakousku zrušen. Dne
vyletěl z rotačního stroje našeho pr
Rakousko