ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 686d1670-6687-11dc-b02c-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 28 celkem · entity: place 27, work 3, person 29, org 2
1 masthead
Ročník XXXX
2 masthead
V Praze, v úterý dne 2. ledna 1900.
Praha
3 masthead
Číslo.
4 article
Na ranní a odpol. listy předplicí sei v Praze v admínistrael na měníe . 6 K — na čtvrt let a dvolí denáško na niěa na čtvrt leta . . ve flislkách 2 K 9nn na neěsfe. Pošton: . . . ko s dvojí zásilkoe a n nna. . . . nk
Praha NN
5 article Národní List
Národní List politický, svobodomyslný denník, založený a pevně zorganisovaný JUDrem Juliem Grégrem, hájiti budou i ve svém XXXX. ročníku vytrvale na všechny strany nezávisle jen a je- dině prospěch českého národa. Budou bojovati za jeho program státoprávní, za jeho snahy a potřeby osvělové i hospodářské. Vydavatelstvo i redakce učinily nová opatření, aby Nár. Listy tomuto úkolu v miře úplné dostály. Po zrušení novinového kolku pro- dávaji se Národní Listy v Praze i n na venkově- za cenu sníženou
Grégr Praha národní List
6 article
a sicel:
7 article
v drobném prodeji v Praze ranní číslo . . . 5 kr. jen 4 kr. — Sn místo odpolední místo . . . 2 kr. jen 1 kr. — 2h na venkově ranní číslo místo . . . . . 6 kr. jen 5 kr. = 10h odpolední místo . . 2 kr. jen 1 1/2 kr. — 31 Na „Národní Listy“ ranní a odpoledn předplácí se. v Praze v administracl: zl. 1.— = 2K na měsíe na čtvrt leta . . . . zl. 3.— = 6k s dvojí donáskou- zl. 1..25 = 2 K 50h na měsic . zl. 3.75 = 7 K 50h na čtvrt leta. Ve fillálkách pražských: zl. 1 15 = 2 K 30h na měsíe Jednotlivá čísla ranní prodávají se za 4 kr. = 8l „ odpolední „ „ „ 1 kr. = 2h Ve filiálkách venkovských, s jednou zásilkou: s dvojí zásilkou: naměsíc zl. 1.60=3 K 20h zl. 1.90 = 3 K 80h na čtvrt leta zl. 4.80= 9 K 60h zl 5.70 = 11 K 40 jednotiivá cisla ranní prodavají se za 5 kr. 2: 10 .„ odpolední „ „ 11/2 kr. = 3h Na venek poštou: v Rakonsko- Uhersku: na měsíc . . . . . zl. 1.60 = 3 K 20h na čtvrt leta . . . zl. 480 = 9 K 60h s dvojí zásilkou: na měsíc . . . . . zl. 1.90 = 3 K 80h na čtvrt leta zl. 5.70 = 11 K 40h Dále předplácí se čtvrtletně s jednou zásilkou: do Německa a Srbska zl. 6.—= 12K do Ameríky, Francie, Švýcarska, Italie, Belgie, Turecka, An- glie, na Černou Ho- ru, do Bulharska, Rumunska a do Ru- ska jakož i do zemí nále- žejících světovému zl. 10..50 = 21K spolku pošt. odd.
Praha RakonskoUhersko Německo Srbsko Francie Švýcarsko Italia Belgie Turecko an Černá Bulharsko Rumunsko Ameríka
8 article
zl. 6.90 = 13 K 8oh
9 title
Vydavatelstvo a redakce Nár. Listi
10 article Na úsvitě roku 1900.
Na úsvitě roku 1900. Po těžkých zápasech a protivenstvích vstupujeme s myslí vážnou, ale neohro ženou v nový rok, čtyřicátý to rok naší publicistické práce ve službě českého národa. S myslí vážnou a bolestí roztrpčenou nad nezaslouženě krutou a dlouhou zkouškou. jakouž tak šlechetný, tak vzdělaný a statný národ podnikati musí v této říši, aby uháji v ní sobě svého dědictví po předcích svých. kteří ji byli založili v naději na bezpečnější uhájení neodvislosti a svobody tohoto staro- slavného království proti nájezdům cizáctva. — Kdyby národ český ode dne svého politi- ckého vzkřísení byl se rozbažil po panstv nad německou menšinou v zemi, kdyby byl na svůj program před čtyřiceti lety napsal »Já chci býti ve svých odvěkých vlasteck ve jmenu svě dvoutřetinové většiny, ve jmenu tisíciletého práva svého pánem a vládcem já žádám, aby správa těchto trojjediných vlastí byla vrácena toliko svnům mým, aby jazyk můj byl jedině panujícím jazykem stát- ním v těchto zemích našich a tyto aby ne- měly s ostatními zeměmi rodu habsburského nic společného kromě dynastie«: — kdyby takové požadavky byl národ český kdy na- psal na program svůj a na nich nezvratně setrval: pak by dalo se arci vysvětliti, proč vrazil na tak houževnatý odpor u vlád ra kouských, jako u Němců zdejších. — Ale čeho zatím od prvopočátku poža- doval a podnes požaduje národ český o Rakouska?
Němec Rakousko
11 article
Samostatnost pro své trojjediné, nedílné historické vlasti v rámci federativního Ra- kouska takovou, aby sobě veškeré s voje záležitosti a potřeby opatřovaly svézákonně svými sněmy zemskými a svou zemskou, témto sněmům odpovědnou vládou; avšak záležitosti, které po rozumu uzná za spo lečné všem národům habsburské říše, jest ochšten vyhraditi ústřednímu, spravedlive složenému sboru delegátů zemí a národů ústření vládě říšské odpovědné tomuto za- stupželstvu. Jinými slovy: po zásadném uznán svéhy virtnálního práva na plnou samostat nost vlastí svých, jest ochoten a hotov do brovilně dáti říši, což říše jest, což ke sku- tečnénu jejímu prospěchu, síle a moci jes nevylnutelné. Tazeme se, jest to program, na nějž by nemol přístoupiti vlády v pravdě rakou- ské? Li neodpovídá program ten naopal úplně duchu samého zakladního, po dnes platného zákona této mon archie: sankce pragmatické, jakož i duchu neodvolatelného císařského diplomu ze dne 20. října 1860, jehož slov jsme se dnes před třiceti devíti lety dovolávali n tomto nístě jako zaslíbení lepší budoucnosti našemu těžce zkoušenému národu? A jaké byly a zůstaly požadavky naše co do práva a panství jazyka našeho v těchto našich vlastech od první svatováclavské pe- tice naší za právo z března r. 1848 až p dnešní den? Prostě a poctivě tyto: I. Řeč česká německá pokládati se mají v celém králov- ství českém, na Moravě a ve Slezsku (tam i řeč polslá) za rovnoprávné j a z y ky zemské a tudíž má míti každý obyvate těchto vlastí stejné právo, aby svou věc na kterýkoliv zeměpanský soud neb úřad vznášel v řeči své II. Všecky c. k. soudy úřady jeou pak povinny ve všech instancch o té věci jednati, i
Morava Slezsko
12 article
rozhodovati a vyřizovati v též řeči. III. U všech úřadův a soudův první stolice budiž úřadovacím jazykem jazyk, kterým mluví většina ob vatelstva okresu. U jiných úřadův a soudův, jichž působnost vztahuje se na více okresů neb celou zemi, budiž jak českého tak německého jazyka rovným právem stejně užíváno jakožto jazyka úřa- dovacího. V dapisování s úřady neb soudy souřadnými heb vyššími budiž uži váno vlastního jazyka úřadovacího. Iv Následkem toho budiž k ustanovení ve službě veřejné v Čechách a na Moravě ne- zbytným požadavkem znalost obojího jazyka zemského (ve Slezsku též polského). Avšak vzhledem ku dosavádním poměrům buďtež úřadníci nyní ustanovení, kteří jen jednoho jazyka zemského znalí jsou, dosazeni k tako- vým c. k. úřadům a soudům, kde jazyk ten jest úřadovacím, ale vždy budiž hleděno k tomu, aby u každého zeměpanského úřadu byl aspoň jeden konceptní úřadník znalý dokonale obou jazyků zemských. — Tážeme se všech spravedlivých a soud- ných lidí: jsou či nejsou to požadavky nej- slušnější, nejrozumnější, jaké se v zemích obývaných 6 milliony Čechův. 3 milliony Němcův a 150.000 Polákův my sliti dají? Dá se mysliti rozumější, demo- kratičtější zásady nežli jest naše: že státní úřady a úřadníci jsou k vůli lidu zde (a ni- koliv lid k vůli nim), pročež mají lidu právo konati v jeho řeči mateřské? Da se mysliti právně korrektnější zásady nežli ta, aby pro jistotu soudnictví a práv veřejného, každá záležitost byla všemi instancemi projednán původním jazykem strany a nikoliv na zá kladě překladů a výtahův jinojazyčných?
Iva Čechův Němcův Polákův Čechy Morava Slezsko
13 article
Či by si dali Němci líbit, aby o jejich přích soudních bylo jednáno pomocí překladatelův jiným, než jejich jazykem? Jaký křik by strhli veškeří jejich právní a to právem, že tím trpí jistota práva a justice. Prostě, spravedlivě národ český rozřešil dávn v programu svém otázku jazykovou na zá kladě poctivé rovnosti všech zem ských jazyků v úřadě, ve škole a zi- votě veřejném, jak to druhdy též sam němečtí liberálové uznávali za jediné spra- vedlivé, čehož dokladem čl. XIX. základních zákonů platné ústavy říšské jimi schválený Ejhle, tedy legitimnost, střízlivou umírněnost, věcnou účelnost naproston spravadlivost všech našich snah a tužeb, celého n šeho programu národniho a stá- toprávního! Mohlo by se myslit: tento program každá rozumná, prospěchu říse a dynastie dbalá vláda rakouská může při jati za svůj a vynasnažiti se, aby o jeh spravedlivosti přesvědčila německé obyvatel stvo našich vlastí. A zatím jakého odporu, jaké nepřízně jakého pronásledování zakusili jsme za těch 39 let pro svou věrnost k tomuto programu k naší svaté věci. A jak nemá se nám srdce hořkostí svírati při vzpomínce na vešker ta muka přestálého 39letého příkoří a utr pení, když do dnes nikde neznamenáme, ž by to Rakousko dostávalo oči, že by ryzíty snahy a spravedlivé požadavky národa na- šeho docházely porozumění, uznání a ochotné vůle u řídicích kruhův této říše, tak aby přecházely ve skutečný a živý program vlády rakouské. Pravil kdysi slavný státník a vůdce
Němec Rakousko
14 article Maďarů František Deák: »Nesnesitelnýto
Maďarů František Deák: »Nesnesitelnýto stav pro národ, když dobré právo jeho jest sice uznáno, ale nicméně nevcház v zákon.e A v takovém nesnesitelném stavu ociťuje se dnes, půl století po krá- lovském manifestu ze dne 8. dubna 1848. čtyřicet let po nezrušitelném říjnovém diplomu z roku 1860, třicetři léta po vyhlášení rovnoprávnosti národní základním XIX. člán- kem ústavy říšské a dvaceldevět let po uznání státního práva zemí koruny české králov- ským reskriptem ze dne 14. září 1871 — národ český, když mu ordonancemi Claro- vými a Kindingerovými vyrváno i to sousto rovnoprávnosti jazykové v úřadech vlastí jeho, které si byl tak pracně a tolikaletou námahou konečně na Vídni vydobyl. »Míra trpělivosti lidu českého jest do- vršena a poslední bije hodina«.. zavzněl z moravského sněmu na sklonku předešlého roku výstražný hlas ku lehko- krevným konsulům vídeňským. Videant et caveant!
Maďar Deák Claro Vídeň zákon . e A
15 article
Ale přes všechnu truchlivost této pouště útrap a zklamání nastupujeme svoji další pouť do roku čtyřicátého jejím hložím, úska- lím a pískem nedozírným s myslí neohro- ženou a s vírou neochvějnou, »že na ko- nec přece jen zvítězíme!« Neboť rozhled po dráze vykonané utěšuje nás jistotou, že jsme nezápasili a netrpěli na vzdor všemu na- darmo, ale že jsme svou poctivou, vytrvalou prací platně přispěli k pozdvižení utužení ducha českého, k roz- nícení věčného svateho ohně vlastenecké horlivosti a stateč nosti v soudobém pokolení ná roda českého, že jsme oživil v srdcích millionů jeho synů a dcer vě- domí českého práva a cit česke povinnosti, tak celou šíří vla st českomoravských zaznívá dne jednosvorné volání probuzeného, statečného šestimillionového národa: Vratt nám samostatnost naší trojje díné vlastil Obnovte náš staroslavný český stát — jen tak nás usmíříte, jen tak se s vámi vyrovnáme !« O to jsme se za svě 39leté činnost publicistické, troufáme, poctivě přičinili tento velký svatý cíl zůstane nám i na dale vůdčí hivězdou naší, za kterou jdeme a půjdeme neohroženě do bouřía zkoušek dalších, vždy věrně se svým lidem pro drahý národ svůj český, buďsi jak bud za heslem našeho nezapomenutelného Juli Grégra: »Per ardua ad astral-
Grégr
16 article Zemřelým druhům redakčním.
Zemřelým druhům redakčním. Vzpomínky, vzpomínky vypřádají se zpo šedin politického novináře českého. Krev jeho věkem ochladlá a v proudění zvolněná z nena- dání se zahřívá teplými paprsky, vnikajíeími do ni odněkud z veliké dálky, a rychlejí i mocněji bije mu do spánkův. Srdce jeho siří se mla distvou silou, dávno umiklou, ule procitnuvší v něm oním všemohoucím kouzlem, které i sta rému, vichřicemi otrhanému a blesky otříska nému kmeni, osamělému na lesní mýtině, z jar ozdobuje vrcholek zelenou kšticí. Vzpomínky starého novináře českého na prosto netýkají se vlastní jeho osoby: upinajít se k dobám, které v životě národa českého o jeho zázračného obrození koncem stoleti minu- lého náležejí k nejpamátnějším, k dobám, kdy celý národ český opět objevil se na dějíšt světovém s vědomím netoliko vší sily své du
17 article
V drobném prodejír ranní čísle o sob za B odpoledni . za zh Ve dlialkách na venkovět ranní čislo. . od polední- . . . . . . 3h Inserát platí se hotově napřed Předplaconí a Inserty přijdm é zdrmínl- strsce v Marianské nlici č.3. Tam nachásejí se též rečlabee tiskárna a expelics „Národnich Listae Bakopisy se novraesji
Národnich Listae Bakopisa
18 article
chovní a hmotné, ale i všech práv svých přiro- zených a dějinných, a zároveň s ohnivým nadšením k neustupnému boji za tato práva s blahými nadějemi, že tento boj jeho brzy skončí úplným vítězstvím pravdy. Na samém počátku oněch dob vznik i tento politický denník náš a redakce jeho stala se jevištěm velikého kusu národního život českého za třicet devět let, právě minulých. Starý člen její, pamětník a svědek onoho nevy- pravitelného vzrušení, jež v myslech českýeh po všech končinách vlastí našich způsobilo první číslo »Národních Listův«, na počátku ročníku jejich čtyřicátého vzpomíná, vzpomíná — — Slyší kolem sebe v hlubokém tichu za- znívati jaré, milé hlasy tolika svých druhův, dávno ztichlé pod ledovými rty smrti; vidí z rámcův obrazů, rozvěsených po stěnách re- dakce, vystupovati postavy tolika věrných bo- jovníků národních, odešlých na věčnost s mečem pravdy české ve stuhlé pravici: cítí osvěžující moc vlasteneckého žáru, planoucího z jejich zrakův; patři, jak všichni toužebně ohližejí se po jednom ze své řady, s nimž přátelsky s pozdravují a kolem něhož seskupují se v těžkém kruhu. Jest to Julius Grégr. Rytiřské po- stava, s energickou, duchaplnou tváři, jiskrné oči upřeny na mapu k.layství českého, již obé ruce rozvinutou pevně v sobě tiakiv. — Juliua Grégr, organisátor redakce »Národních Listů«, sám nejpilnější a nejzdatnější člen její. A při tom vždy jen primus inter pares; skvělý vzor kollegům svým v neunavném vykonávání nej- vyšších povinností k časopisu, vždy věrně, ne- ohroženě, poctivě a obétavé stojíeímu ve službách národa českého.
Listův Julius Grégr Juliu Grégr
19 article
Vzpomínky starého novináře českého sáhaji až do roku 1848, do první periody poli- tického časopisectva českého. Ta ovšem byla velice krátká. Požala Karlem Havlíčkem a jim i skončila. Karel Havliček byl v letech 1848 1849 i nadáním i prací jediný skutečným žurna- listou českým Vštehni ostatní spisovatelé čest, kteří přispivali do jeho novin, byli toliko ochotníci, víc neb méně způdobili k úkolu ta kovému. Když pak Havlíček musil přeněsti svo »Noviny« z Prahy do Kutné Hory, opustili ho. Žurnalistická způsobilost a síla byla úplné vy- čerpána dřive než minulo půl druha roku. — Politický dennik »Čas«, založený JÚDrem. A.
Havlíček Praha Kutná Hora
20 article
Krásou roku 1860, už šťastně počal shirdma- ždovati ve své redakci spisovatele a politiky, kteří k žurnalistice politické měli zjevné nadání, z nichž někteří práci žurnafistickou patrně chtěli si zvaliti úkolem živótním. Však v »Časee na to nedošlo. List przy byl opuštěn právě těmito spoluprazovníky, kteří si zřídili nové středisko sve v denníku »Hlase«, založeném JUDram. Antonínem Finkem. Hlavními členy re- dakce Finkova »Hlasu« byli Karel Sladkovský, Jan Neruda, Fr. B. Kořinek, Vincene Vávra Prokop Chocholoušek, Josef Barák. To by pevný sbor redakční, veřejně dokonale akkredi tovaný a »Hlase jako list výborný těšils v celém národě velikému rozšíření a zasloužené oblibě. Redakční sbor »Národních Listův« byl se- staven zajisté z vynikajících vlastencův, velmi obratných stylistův, dokonalých odborníkův zvlášte ve vědách právnických, z mužův vesměs na- dšených pro práva a blaho národa a pro rozkvět vlasti, z pracovníkův velice pilných a svědo- mitých; ale choval v sobě velmi málo žurna- listův, mnohem měně, než jich bylo v redakci »Hlasu«. Byli to většinou zase ochotníci, jichžto životním povoláním nebyla práce novinářská, z nichž nejeden za krátko s redakcí se roz- loučil. Za tehdejších poměrův nebylo jinak
Krása Hlas Finek Finkův Sladkovský Neruda Kořinek Vávra Prokop Chocholoušek Barák Listův Francie
21 article FEUILLETON.
FEUILLETON. vadopi. (I. Otec synovi.)
22 article
Drahý synu Odkládám dopis tvůj, jímž mi oznamujes svůj sňatek. Nevím, kolikráte jsem jej četl, ale cítil jsem pokaždé, kterak mi vlhly oči. Nesko nalá Iitost zachvívala mým srdcem, když jsem při tom vzpominal na tvojí zesnulou matku, jež tě tolik milovala a jež neměla jiného přání než aby tě viděla v pevném, jistém postavení aby viděla uskutečněno, co jsme kdysi nazývá vali tvoji budoucnosti, a pak aby ti mohla po žehnati, jdoucímu k oltáři. Ach, kterak dobrá ta žena se vši vroucností mateřské své láskya ze vší hloubky duše své vyžadovala si toho n Bohu, v nějž pevně věříla a od něhož spl tužeb svých očekávalal Bohužel, nedočkala se ani prvého, an druhého.
bůh
23 article
Jaká litost mnou lomeuje, že mi nebyl dopřáno, abych s ní sdilel všechnu tu radost abych její dobré, láskyplné oči víděl zality bla- ženými slzami ! Přece však jsem učinil, co jsem ji vždy sliboval. Dobelhal jsem se na její rov na tom tichém hřbitově našem a všeptal jsem tam vše, o čem jsi mne zpravil, ve studenou trávu a oprehalé květiny a jsom přesvědčen, z mne šlyšela. Ba, bylo mni, jakobych cítil, kter l se mrtvé její srdce zachvělo uspokojením, v můj sluch dolétalo jemně a sotva postižitelně Díky ... Buď požehnán . . t Nuže, výřizuji ti poselstvi matčino, vzka zuji ti také její požehnání. Budiž zdráv, hochu dralý a buď šťaslenl Zveš mne na svatbu, ač dobře víš, že m levá noha jest ochromena a že se dostaviti ne mohu, jakkoli bych rád. Budu s tebou v duch v těch okamžicích, budu je počítati a budu žehnati. Neboť jsem se na tobě dočkal radosti Dospěl jsi a dostihi cíle, jak jsem. jej vída jenom v nejsmělejších nadějích svých, ba před stihl jei mě očekávání. Jakého jsi dobyl čest- něho postavtní, jak jsem na tebe hrd! Blaho- přáli mi stali přátelé, když o tom došla zpráva a blahopřáli mi upřimně. Snad jiní, vzdálenější lidé mi i záviděli, ale to se nedotýkalo měh srdce. Byl pem pln pýchy nad synem svým. ale pýchy ušlechtilé, nikoli domýšlivosti. A srd oteckému byl by prominuto i trochu domýšli vosti, pravdasl?
Blaha
24 article
Leč, syna drahý, stále se mi zdá, že jes něco mezi náti . . . V těch slzách, jež vytryskly z radosti nad tvojí zdárnou existencí a nad štastnou, slibnou budoueností celé rodiny tvé pociťoval jsem vždy krůpěj přehořké hořkosti A stará výčitka táhla mojí myslí. Je to ulm, že jsem seslaral? Že jsem sn na mysli své i v povaze soslábl? Nikoli, synu drahý, výčitka t pociťoval jsem po leta. Vracela se mi vždy, klykoli jsem uslyšel o nějakém tvém novém úspčchu a patřil, kterak pevnými kroky postupuješ k cili vytčenému. Hlle, drahý synu, v okamžiku, kdy jsi do vršil stavbu svého života, ve chvili, kdy přestá váš býti jenom srnem a zakládás vlastní domá nost, novou rodinu, jejíž budeš hlavou, přicház k tobě otec, aby ulehčil srdci svému tak dávn již stona jícímu. Vím, tuším, citíin to, kterak zajisté i v tob na dně duse tvě, stojí hořká jakási slitina, je nemůže se rozplynouti ničím jiným, než upřím ným, vroucím slovem otce tvého. Vím předobře že z tvých úst nikdy nevyšla výčitka, ale ne- mohl jsem necítiti jistý chlad, kterýž zavanu mezi námi od jednoho večera mladého tvéh života. A tvoje dlouhé vzdalování se domova. tvoje vyhýbání se domu otcovskému, i když js byl dosti na blízku a kdy by byla slačila pů denní jizda, abys mne uviděl — vše to mi na- svědčovalo, že nejsi smířen s otcem svým. Tvoje hrdost nedopouštěla, abys promluvil první to slovo a chápu to, milý hochu. Nuže, přichází tedý otec tvůj, starý muž, směřující vždy více v ona místa, kam přadešla mne matka tvá, při- cházi, aby řekl: »Zapomeň, drahý synu !« Mám přece omluvu pro své tehdejší kruté jednání. Nespatřuj v tom výčitku, musím-lis toho dotknouli. Dopustil jei se tehda skutku,
25 article
následkem něhož ti hrozilo vyloučení ze školy nekáranosti takové, jíž jsem se zhrozil v obave o tvůj celý další život. Vím, synu, byl jsi mlád, abys nebyl dovedl rozeznati zlo a dobro a abys nebyl nepochopil, že jsi učinil cosi, co může míti následky pro tebe velmi osudné a otei tvěmu způsobiti hanbu. Je mi trpko přiznati se tobě, že právě moje vlastní zkušenosti z mládí objevily mi sráz, na jehož pokraji se ociťuješ. A v tom okamžiku neočekával jsem od tebe než litostné přiznání kajícím slovem byl bys odzbrojil můj hněv. Le ty, hochu milý, postavils si hlavu — a tu jsem v tobě spatřil zase jen svůj vlastní obraz: vzdon a neústupnost zdědil jsi po mně, jako jsem já ji zdědil po svém otci. Byla v našem rodě. A pak tedy jsem se necítil. Dyl jsi ve věku takovém, kdy jsem se dávno domníval, že již netřeba na tebe dostupovati trestem télesným, ž stačí slovo, jež v tobě probudí úvahu a pohn tě k uznání pokleska.
26 article
Slyšel jsem za dveřmí tvoji matku, snažně ba prosebně ti domlouvající, abys se přiznal slyšel jsem, kterak se v jejtch slovech roze chvívá pláč, svědčící o bolesti, i o starosti, stra chu jejím, kterak věc skončí. Ale když tys po sledně vyslovil svoje vzdorné »ne!« bylo roz- hodnuto. Treba že ti bylo tehda již čtrnáct le a třeba že jsi byl na svůj věk zrostlý, mně jsi odolati nemohl. Vzpomínám, hochu drahý, jak nesmírně přisně jsem tě tenkrát polrestal. Hněv mnou lomeoval a neustal jsem, až mi ruka umdlela. Svíjel jsi se pod mýma rukama, zprvu bez hlesu, neboť aspoň tim jsi mi chtěl čeliti, ale konečně tvůj němý vzdor se proměnil ve výbuch zlostného pláče, a když tě matka polo odvedla, polo odnesla do ložníce, slyšel jsem dlouho do noci štkání tvě a nemohl jsem za- puditi pomyšlení na tvé cukající rty — ach,t druhdy tak milá ústa, na nichž lpělo tolik mých polibků Však, synu drahý, nemenší byla moje bo- lest. Neboť toho večera ztratil jsem dítě. Již jsem v tobě neviděl svého drahého synka Jaro- slava, pbsud dítě důvěřivé, nelušící — v tom okamžiku stal jsi se v mých očich č lo věk em. a náhle cosi cizího zavanulo na mne z cele tvé bytosti. Něco mezi námi bylo přerváno. O toho dne nepolibil jsem tě již na ústa, jako jsem činíval vždy, když jši mi dával dobrou noc a odeházel na lůžko. Nemohl jsem se k tobe skloniti, neboť bych i byl chtěl zapomenouti n vše — šlehy na tvěm těle dlouho mi připama- továvaly, co se mezi námi událo. A ty, v jehož malém srdci usadil se hněv proti otci nemilo- srdně trestajicímu, nepřicházel jsi, abys mi ústa nastavil.
27 article
Hrozně jsi byl pokárán, synu drahý, avšal také já jsem trpěl, opakují ti to. Oné noci ne- zamhouřil jsem oka trapným rozčilením a po- citem ztráty zbytku tvého dětství. Neboť jsen tě tolik miloval a tolik jsem se téšil na tvů vzrůst, na tvé dospívání, na okamžik, až stisknu ruku jako sobě rovnému, jako příteli Neboť synové dorůstají otců svých, milý hochu a nezapomeň toho nikdy u svých děti. Jakáto radost, dočká li se otec v synu svém muže. sobě rovného, s nímž může již o všem horořit. s nímž se může v všem radit, jímž jest mravně podporován, posílován, po jehož boku může s důvěrou a pevností zbytek života prozápasit. Všeho toho nadál jsem se taky v tebe, doufa jsem v to, viděl jsem v tohě svého budoucího společníka. Avšak onen den přerval všechn předivo mých nadějí — aspoň na léta. A ješt cosi způsobil. Matka tvá dlouho mi nemohla odpustiti moji prchlivost. Neboť také ona byl o tebe připravena. Citil jsem po oné události, že ruka má je na tebe buď přiliš slaba nebo příliš kruta. Roz- hodl jsem se, že nezbýrá jiného, než aby dal- šiho tvého vychování ujaly se ruce pevné s hlavou rozvážnou. Vyslali jsme tě do ústavu klerýž nám to zaručoval. Zbyl nám syn vzdá- lený, po tvém odchodu naše domácnost se smutněla, neboť sestra tvá byla zcela odlišné povahy, dítě nesmělě, ostýchavé, jako plach pláče, věrný odlitek dobré matky své. Vzpominám jenom na jedno setkání s tebou, tehda, když mne povolali k tobě nemocnému. O, synu drahý, co jsem tehdy prožil! Skláně jsem se nad tebou, ležícím v horečce na roz- páleném loži — a tys mne nepoznal! Libl jsem tvé rty, vnitřním ohněm okoralé a rozpu- kané, zkrápěl jsem tvář slzami, jež ti jen při- dávaly polčivosti, a modlil jsem se — modlil jsem se, hochu! — abys nám byl zachován.
Roza
28 article
Jaké to byly hodiny a dny, jež jsem prožil v strašlivé nejistotě — neboť povinnost nevyhnu telně mine odvolávala daléko na moje stanoviště. a co zažila matka tvá, která u tébe setrvala A když došla zpráva, že jsi zachráněn, třáslo se ve mně srdce radostí dávno nepocíténou pak jsom plakal do vlasů sestry tvé, jejiž hlavu jsem objímal, jakobys to byl ty. V ní, v tomto jediném dítěti, již nám zbylo doma, miloval jsem i febe. Odpykal jsem vše, hochu drahý, ale tva dětská léta se nevrálila! Myslim, že to byl největsí ztráta, ktorou jsom v životě utrpěl. Spalřil jsem tě po letech, když jsi přišel, abys s námi osiřelými pohrbil — malku svoji, moji drahou ženu. Hoře, jež mne tehda skličovalo, bylo mne oloupilo o všechnu sllu. Neměí jsem dosti odvahy, abychi řekl: synu, zapominel jsi ? — — Teď mám tvůj list, hochu drahý — o kolikrát jsem jej přečetl! Nemohu tě brovázeti v okamžiku, kdy budeš vstupovati v nový život, nemohu tě obejmouti, nemohu polibiti tvoje milou, krásnou nevěstu. Ale jestlí ta dlouhá léta našeho rozloučení setřela v tobě poněku vzpominku na onen večer, kdy tvrdá ruka oteova přervala něžný poměr, jenž mezi námi do onoho okamžiku trval, pak, hochu drahý, skloň hlavu svoji, na niž kladu upřímné ruee své, stárnoucí, svraštělé, a bud požehnán, z mfe, za matku svoji — třikráte buď požehnán Budiž požehnána i nevěsta tvoje, a čeho jsi kdys pozbyl odchodem z domu otcovského. ať nahradí tobě její láska a péče. Miluj ji, jako jsem já miloval tři ty drahé duše, jimiž mne život byl obdařil: nezapomenutelnou tvoji matku, tebe a sestru tvou Verunku. Libá tě vroucně upřímný tvůj olec Joset Vpstlon