2
masthead
V Praze, v úterý dne 2. ledna 1900.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předplicí sei
v Praze v admínistrael
na měníe
. 6 K —
na čtvrt let
a dvolí denáško
na niěa
na čtvrt leta . .
ve flislkách
2 K 9nn
na neěsfe.
Pošton:
. . . ko
s dvojí zásilkoe
a n
nna. . . . nk
Praha
NN
5
article
Národní List
Národní List
politický, svobodomyslný denník,
založený a pevně zorganisovaný JUDrem
Juliem Grégrem, hájiti budou
i ve svém XXXX. ročníku vytrvale
na všechny strany nezávisle jen a je-
dině prospěch českého národa.
Budou bojovati za jeho program
státoprávní, za jeho snahy a potřeby
osvělové i hospodářské.
Vydavatelstvo i redakce učinily
nová opatření, aby Nár. Listy tomuto
úkolu v miře úplné dostály.
Po zrušení novinového kolku pro-
dávaji se Národní Listy v Praze i n
na venkově-
za cenu sníženou
Grégr
Praha
národní List
7
article
v drobném prodeji
v Praze ranní číslo
. . . 5 kr. jen 4 kr. — Sn
místo
odpolední místo . . . 2 kr. jen 1 kr. — 2h
na venkově ranní číslo
místo . . . . . 6 kr. jen 5 kr. = 10h
odpolední místo . . 2 kr. jen 1 1/2 kr. — 31
Na „Národní Listy“ ranní a odpoledn
předplácí se.
v Praze v administracl:
zl. 1.— = 2K
na měsíe
na čtvrt leta . . . . zl. 3.— = 6k
s dvojí donáskou-
zl. 1..25 = 2 K 50h
na měsic .
zl. 3.75 = 7 K 50h
na čtvrt leta.
Ve fillálkách pražských:
zl. 1 15 = 2 K 30h
na měsíe
Jednotlivá čísla ranní prodávají se za 4 kr. = 8l
„ odpolední „ „ „ 1 kr. = 2h
Ve filiálkách venkovských,
s jednou zásilkou: s dvojí zásilkou:
naměsíc zl. 1.60=3 K 20h zl. 1.90 = 3 K 80h
na čtvrt
leta zl. 4.80= 9 K 60h zl 5.70 = 11 K 40
jednotiivá cisla ranní prodavají se za 5 kr. 2: 10
.„ odpolední „ „ 11/2 kr. = 3h
Na venek poštou:
v Rakonsko- Uhersku:
na měsíc . . . . . zl. 1.60 = 3 K 20h
na čtvrt leta . . . zl. 480 = 9 K 60h
s dvojí zásilkou:
na měsíc . . . . . zl. 1.90 = 3 K 80h
na čtvrt leta
zl. 5.70 = 11 K 40h
Dále předplácí se čtvrtletně s jednou
zásilkou:
do Německa a Srbska
zl. 6.—= 12K
do Ameríky, Francie,
Švýcarska, Italie,
Belgie, Turecka, An-
glie, na Černou Ho-
ru, do Bulharska,
Rumunska a do Ru-
ska
jakož i do zemí nále-
žejících světovému
zl. 10..50 = 21K
spolku pošt. odd.
Praha
RakonskoUhersko
Německo
Srbsko
Francie
Švýcarsko
Italia
Belgie
Turecko
an
Černá
Bulharsko
Rumunsko
Ameríka
8
article
zl. 6.90 = 13 K 8oh
9
title
Vydavatelstvo a redakce Nár. Listi
10
article
Na úsvitě roku 1900.
Na úsvitě roku 1900.
Po těžkých zápasech a protivenstvích
vstupujeme s myslí vážnou, ale neohro
ženou v nový rok, čtyřicátý to rok naší
publicistické práce ve službě českého národa.
S myslí vážnou a bolestí roztrpčenou nad
nezaslouženě krutou a dlouhou zkouškou.
jakouž tak šlechetný, tak vzdělaný a statný
národ podnikati musí v této říši, aby uháji
v ní sobě svého dědictví po předcích svých.
kteří ji byli založili v naději na bezpečnější
uhájení neodvislosti a svobody tohoto staro-
slavného království proti nájezdům cizáctva.
— Kdyby národ český ode dne svého politi-
ckého vzkřísení byl se rozbažil po panstv
nad německou menšinou v zemi, kdyby byl
na svůj program před čtyřiceti lety napsal
»Já chci býti ve svých odvěkých vlasteck
ve jmenu svě dvoutřetinové většiny, ve jmenu
tisíciletého práva svého pánem a vládcem
já žádám, aby správa těchto trojjediných
vlastí byla vrácena toliko svnům mým, aby
jazyk můj byl jedině panujícím jazykem stát-
ním v těchto zemích našich a tyto aby ne-
měly s ostatními zeměmi rodu habsburského
nic společného kromě dynastie«: — kdyby
takové požadavky byl národ český kdy na-
psal na program svůj a na nich nezvratně
setrval: pak by dalo se arci vysvětliti, proč
vrazil na tak houževnatý odpor u vlád ra
kouských, jako u Němců zdejších. —
Ale čeho zatím od prvopočátku poža-
doval a podnes požaduje národ český o
Rakouska?
Němec
Rakousko
11
article
Samostatnost pro své trojjediné, nedílné
historické vlasti v rámci federativního Ra-
kouska takovou, aby sobě veškeré s voje
záležitosti a potřeby opatřovaly svézákonně
svými sněmy zemskými a svou zemskou,
témto sněmům odpovědnou vládou; avšak
záležitosti, které po rozumu uzná za spo
lečné všem národům habsburské říše, jest
ochšten vyhraditi ústřednímu, spravedlive
složenému sboru delegátů zemí a národů
ústření vládě říšské odpovědné tomuto za-
stupželstvu.
Jinými slovy: po zásadném uznán
svéhy virtnálního práva na plnou samostat
nost vlastí svých, jest ochoten a hotov do
brovilně dáti říši, což říše jest, což ke sku-
tečnénu jejímu prospěchu, síle a moci jes
nevylnutelné.
Tazeme se, jest to program, na nějž by
nemol přístoupiti vlády v pravdě rakou-
ské? Li neodpovídá program ten naopal
úplně duchu samého zakladního, po
dnes platného zákona této mon
archie: sankce pragmatické, jakož i duchu
neodvolatelného císařského diplomu
ze dne 20. října 1860, jehož slov jsme se
dnes před třiceti devíti lety dovolávali n
tomto nístě jako zaslíbení lepší budoucnosti
našemu těžce zkoušenému národu?
A jaké byly a zůstaly požadavky naše
co do práva a panství jazyka našeho v těchto
našich vlastech od první svatováclavské pe-
tice naší za právo z března r. 1848 až p
dnešní den?
Prostě a poctivě tyto: I. Řeč česká
německá pokládati se mají v celém králov-
ství českém, na Moravě a ve Slezsku (tam
i řeč polslá) za rovnoprávné j a z y ky
zemské a tudíž má míti každý obyvate
těchto vlastí stejné právo, aby svou věc na
kterýkoliv zeměpanský soud neb úřad vznášel
v řeči své II. Všecky c. k. soudy
úřady jeou pak povinny ve všech
instancch o té věci jednati, i
Morava
Slezsko
12
article
rozhodovati a vyřizovati v též
řeči. III. U všech úřadův a soudův první
stolice budiž úřadovacím jazykem
jazyk, kterým mluví většina ob
vatelstva okresu. U jiných úřadův a
soudův, jichž působnost vztahuje se na více
okresů neb celou zemi, budiž jak českého
tak německého jazyka rovným právem
stejně užíváno jakožto jazyka úřa-
dovacího. V dapisování s úřady neb
soudy souřadnými heb vyššími budiž uži
váno vlastního jazyka úřadovacího. Iv
Následkem toho budiž k ustanovení ve
službě veřejné v Čechách a na Moravě ne-
zbytným požadavkem znalost obojího jazyka
zemského (ve Slezsku též polského). Avšak
vzhledem ku dosavádním poměrům buďtež
úřadníci nyní ustanovení, kteří jen jednoho
jazyka zemského znalí jsou, dosazeni k tako-
vým c. k. úřadům a soudům, kde jazyk ten
jest úřadovacím, ale vždy budiž hleděno
k tomu, aby u každého zeměpanského úřadu
byl aspoň jeden konceptní úřadník znalý
dokonale obou jazyků zemských. —
Tážeme se všech spravedlivých a soud-
ných lidí: jsou či nejsou to požadavky nej-
slušnější, nejrozumnější, jaké se
v zemích obývaných 6 milliony Čechův.
3 milliony Němcův a 150.000 Polákův my
sliti dají? Dá se mysliti rozumější, demo-
kratičtější zásady nežli jest naše: že státní
úřady a úřadníci jsou k vůli lidu zde (a ni-
koliv lid k vůli nim), pročež mají lidu právo
konati v jeho řeči mateřské? Da se mysliti
právně korrektnější zásady nežli ta, aby
pro jistotu soudnictví a práv
veřejného, každá záležitost byla
všemi instancemi projednán
původním jazykem strany a nikoliv na zá
kladě překladů a výtahův jinojazyčných?
Iva
Čechův
Němcův
Polákův
Čechy
Morava
Slezsko
13
article
Či by si dali Němci líbit, aby o jejich přích
soudních bylo jednáno pomocí překladatelův
jiným, než jejich jazykem?
Jaký křik by strhli veškeří jejich právní
a to právem, že tím trpí jistota práva a justice.
Prostě, spravedlivě národ český rozřešil dávn
v programu svém otázku jazykovou na zá
kladě poctivé rovnosti všech zem
ských jazyků v úřadě, ve škole a zi-
votě veřejném, jak to druhdy též sam
němečtí liberálové uznávali za jediné spra-
vedlivé, čehož dokladem čl. XIX. základních
zákonů platné ústavy říšské jimi schválený
Ejhle, tedy legitimnost, střízlivou
umírněnost, věcnou účelnost
naproston spravadlivost všech
našich snah a tužeb, celého n
šeho programu národniho a stá-
toprávního! Mohlo by se myslit: tento
program každá rozumná, prospěchu říse
a dynastie dbalá vláda rakouská může při
jati za svůj a vynasnažiti se, aby o jeh
spravedlivosti přesvědčila německé obyvatel
stvo našich vlastí.
A zatím jakého odporu, jaké nepřízně
jakého pronásledování zakusili jsme za těch
39 let pro svou věrnost k tomuto programu
k naší svaté věci. A jak nemá se nám srdce
hořkostí svírati při vzpomínce na vešker
ta muka přestálého 39letého příkoří a utr
pení, když do dnes nikde neznamenáme, ž
by to Rakousko dostávalo oči, že by ryzíty
snahy a spravedlivé požadavky národa na-
šeho docházely porozumění, uznání a ochotné
vůle u řídicích kruhův této říše, tak aby
přecházely ve skutečný a živý program vlády
rakouské.
Pravil kdysi slavný státník a vůdce
Němec
Rakousko
14
article
Maďarů František Deák: »Nesnesitelnýto
Maďarů František Deák: »Nesnesitelnýto
stav pro národ, když dobré právo jeho jest
sice uznáno, ale nicméně nevcház
v zákon.e
A v takovém nesnesitelném
stavu ociťuje se dnes, půl století po krá-
lovském manifestu ze dne 8. dubna 1848.
čtyřicet let po nezrušitelném říjnovém diplomu
z roku 1860, třicetři léta po vyhlášení
rovnoprávnosti národní základním XIX. člán-
kem ústavy říšské a dvaceldevět let po uznání
státního práva zemí koruny české králov-
ským reskriptem ze dne 14. září 1871 —
národ český, když mu ordonancemi Claro-
vými a Kindingerovými vyrváno i to sousto
rovnoprávnosti jazykové v úřadech vlastí
jeho, které si byl tak pracně a tolikaletou
námahou konečně na Vídni vydobyl. »Míra
trpělivosti lidu českého jest do-
vršena a poslední bije hodina«..
zavzněl z moravského sněmu na sklonku
předešlého roku výstražný hlas ku lehko-
krevným konsulům vídeňským. Videant et
caveant!
Maďar
Deák
Claro
Vídeň
zákon . e A
15
article
Ale přes všechnu truchlivost této pouště
útrap a zklamání nastupujeme svoji další
pouť do roku čtyřicátého jejím hložím, úska-
lím a pískem nedozírným s myslí neohro-
ženou a s vírou neochvějnou, »že na ko-
nec přece jen zvítězíme!« Neboť rozhled po
dráze vykonané utěšuje nás jistotou, že jsme
nezápasili a netrpěli na vzdor všemu na-
darmo, ale že jsme svou poctivou, vytrvalou
prací platně přispěli k pozdvižení
utužení ducha českého, k roz-
nícení věčného svateho ohně
vlastenecké horlivosti a stateč
nosti v soudobém pokolení ná
roda českého, že jsme oživil
v srdcích millionů jeho synů a dcer vě-
domí českého práva a cit česke
povinnosti, tak celou šíří vla st
českomoravských zaznívá dne
jednosvorné volání probuzeného,
statečného šestimillionového národa: Vratt
nám samostatnost naší trojje
díné vlastil Obnovte náš staroslavný
český stát — jen tak nás usmíříte, jen tak
se s vámi vyrovnáme !«
O to jsme se za svě 39leté činnost
publicistické, troufáme, poctivě přičinili
tento velký svatý cíl zůstane nám
i na dale vůdčí hivězdou naší, za kterou
jdeme a půjdeme neohroženě do bouřía
zkoušek dalších, vždy věrně se svým lidem
pro drahý národ svůj český, buďsi jak bud
za heslem našeho nezapomenutelného Juli
Grégra:
»Per ardua ad astral-
Grégr
16
article
Zemřelým druhům redakčním.
Zemřelým druhům redakčním.
Vzpomínky, vzpomínky vypřádají se zpo
šedin politického novináře českého. Krev jeho
věkem ochladlá a v proudění zvolněná z nena-
dání se zahřívá teplými paprsky, vnikajíeími do
ni odněkud z veliké dálky, a rychlejí i mocněji
bije mu do spánkův. Srdce jeho siří se mla
distvou silou, dávno umiklou, ule procitnuvší
v něm oním všemohoucím kouzlem, které i sta
rému, vichřicemi otrhanému a blesky otříska
nému kmeni, osamělému na lesní mýtině, z jar
ozdobuje vrcholek zelenou kšticí.
Vzpomínky starého novináře českého na
prosto netýkají se vlastní jeho osoby: upinajít
se k dobám, které v životě národa českého o
jeho zázračného obrození koncem stoleti minu-
lého náležejí k nejpamátnějším, k dobám, kdy
celý národ český opět objevil se na dějíšt
světovém s vědomím netoliko vší sily své du
17
article
V drobném prodejír
ranní čísle o sob
za B
odpoledni
. za zh
Ve dlialkách na venkovět
ranní čislo. .
od polední-
. . . . . . 3h
Inserát
platí se hotově napřed
Předplaconí a Inserty přijdm é zdrmínl-
strsce v Marianské nlici č.3.
Tam nachásejí se též rečlabee
tiskárna a expelics „Národnich Listae
Bakopisy se novraesji
Národnich Listae Bakopisa
18
article
chovní a hmotné, ale i všech práv svých přiro-
zených a dějinných, a zároveň s ohnivým
nadšením k neustupnému boji za tato práva
s blahými nadějemi, že tento boj jeho brzy
skončí úplným vítězstvím pravdy.
Na samém počátku oněch dob vznik
i tento politický denník náš a redakce jeho
stala se jevištěm velikého kusu národního život
českého za třicet devět let, právě minulých.
Starý člen její, pamětník a svědek onoho nevy-
pravitelného vzrušení, jež v myslech českýeh
po všech končinách vlastí našich způsobilo
první číslo »Národních Listův«, na počátku
ročníku jejich čtyřicátého vzpomíná,
vzpomíná — —
Slyší kolem sebe v hlubokém tichu za-
znívati jaré, milé hlasy tolika svých druhův,
dávno ztichlé pod ledovými rty smrti; vidí
z rámcův obrazů, rozvěsených po stěnách re-
dakce, vystupovati postavy tolika věrných bo-
jovníků národních, odešlých na věčnost s mečem
pravdy české ve stuhlé pravici: cítí osvěžující
moc vlasteneckého žáru, planoucího z jejich
zrakův; patři, jak všichni toužebně ohližejí se
po jednom ze své řady, s nimž přátelsky s
pozdravují a kolem něhož seskupují se v těžkém
kruhu. Jest to Julius Grégr. Rytiřské po-
stava, s energickou, duchaplnou tváři, jiskrné
oči upřeny na mapu k.layství českého, již obé
ruce rozvinutou pevně v sobě tiakiv. — Juliua
Grégr, organisátor redakce »Národních Listů«,
sám nejpilnější a nejzdatnější člen její. A při
tom vždy jen primus inter pares; skvělý vzor
kollegům svým v neunavném vykonávání nej-
vyšších povinností k časopisu, vždy věrně, ne-
ohroženě, poctivě a obétavé stojíeímu ve službách
národa českého.
Listův
Julius Grégr
Juliu Grégr
19
article
Vzpomínky starého novináře českého sáhaji
až do roku 1848, do první periody poli-
tického časopisectva českého. Ta ovšem byla
velice krátká. Požala Karlem Havlíčkem a jim
i skončila. Karel Havliček byl v letech 1848
1849 i nadáním i prací jediný skutečným žurna-
listou českým Vštehni ostatní spisovatelé čest,
kteří přispivali do jeho novin, byli toliko
ochotníci, víc neb méně způdobili k úkolu ta
kovému. Když pak Havlíček musil přeněsti svo
»Noviny« z Prahy do Kutné Hory, opustili ho.
Žurnalistická způsobilost a síla byla úplné vy-
čerpána dřive než minulo půl druha roku. —
Politický dennik »Čas«, založený JÚDrem. A.
Havlíček
Praha
Kutná Hora
20
article
Krásou roku 1860, už šťastně počal shirdma-
ždovati ve své redakci spisovatele a politiky, kteří
k žurnalistice politické měli zjevné nadání,
z nichž někteří práci žurnafistickou patrně
chtěli si zvaliti úkolem živótním. Však v »Časee
na to nedošlo. List przy byl opuštěn právě
těmito spoluprazovníky, kteří si zřídili nové
středisko sve v denníku »Hlase«, založeném
JUDram. Antonínem Finkem. Hlavními členy re-
dakce Finkova »Hlasu« byli Karel Sladkovský,
Jan Neruda, Fr. B. Kořinek, Vincene Vávra
Prokop Chocholoušek, Josef Barák. To by
pevný sbor redakční, veřejně dokonale akkredi
tovaný a »Hlase jako list výborný těšils
v celém národě velikému rozšíření a zasloužené
oblibě.
Redakční sbor »Národních Listův« byl se-
staven zajisté z vynikajících vlastencův, velmi
obratných stylistův, dokonalých odborníkův zvlášte
ve vědách právnických, z mužův vesměs na-
dšených pro práva a blaho národa a pro rozkvět
vlasti, z pracovníkův velice pilných a svědo-
mitých; ale choval v sobě velmi málo žurna-
listův, mnohem měně, než jich bylo v redakci
»Hlasu«. Byli to většinou zase ochotníci, jichžto
životním povoláním nebyla práce novinářská,
z nichž nejeden za krátko s redakcí se roz-
loučil. Za tehdejších poměrův nebylo jinak
Krása
Hlas
Finek
Finkův
Sladkovský
Neruda
Kořinek
Vávra
Prokop Chocholoušek
Barák
Listův
Francie
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
vadopi.
(I. Otec synovi.)
22
article
Drahý synu
Odkládám dopis tvůj, jímž mi oznamujes
svůj sňatek. Nevím, kolikráte jsem jej četl, ale
cítil jsem pokaždé, kterak mi vlhly oči. Nesko
nalá Iitost zachvívala mým srdcem, když jsem
při tom vzpominal na tvojí zesnulou matku, jež
tě tolik milovala a jež neměla jiného přání
než aby tě viděla v pevném, jistém postavení
aby viděla uskutečněno, co jsme kdysi nazývá
vali tvoji budoucnosti, a pak aby ti mohla po
žehnati, jdoucímu k oltáři. Ach, kterak dobrá
ta žena se vši vroucností mateřské své láskya
ze vší hloubky duše své vyžadovala si toho n
Bohu, v nějž pevně věříla a od něhož spl
tužeb svých očekávalal
Bohužel, nedočkala se ani prvého, an
druhého.
bůh
23
article
Jaká litost mnou lomeuje, že mi nebyl
dopřáno, abych s ní sdilel všechnu tu radost
abych její dobré, láskyplné oči víděl zality bla-
ženými slzami ! Přece však jsem učinil, co jsem
ji vždy sliboval. Dobelhal jsem se na její rov
na tom tichém hřbitově našem a všeptal jsem
tam vše, o čem jsi mne zpravil, ve studenou
trávu a oprehalé květiny a jsom přesvědčen, z
mne šlyšela. Ba, bylo mni, jakobych cítil, kter l
se mrtvé její srdce zachvělo uspokojením,
v můj sluch dolétalo jemně a sotva postižitelně
Díky ... Buď požehnán . . t
Nuže, výřizuji ti poselstvi matčino, vzka
zuji ti také její požehnání. Budiž zdráv, hochu
dralý a buď šťaslenl
Zveš mne na svatbu, ač dobře víš, že m
levá noha jest ochromena a že se dostaviti ne
mohu, jakkoli bych rád. Budu s tebou v duch
v těch okamžicích, budu je počítati a budu
žehnati. Neboť jsem se na tobě dočkal radosti
Dospěl jsi a dostihi cíle, jak jsem. jej vída
jenom v nejsmělejších nadějích svých, ba před
stihl jei mě očekávání. Jakého jsi dobyl čest-
něho postavtní, jak jsem na tebe hrd! Blaho-
přáli mi stali přátelé, když o tom došla zpráva
a blahopřáli mi upřimně. Snad jiní, vzdálenější
lidé mi i záviděli, ale to se nedotýkalo měh
srdce. Byl pem pln pýchy nad synem svým.
ale pýchy ušlechtilé, nikoli domýšlivosti. A srd
oteckému byl by prominuto i trochu domýšli
vosti, pravdasl?
Blaha
24
article
Leč, syna drahý, stále se mi zdá, že jes
něco mezi náti . . . V těch slzách, jež vytryskly
z radosti nad tvojí zdárnou existencí a nad
štastnou, slibnou budoueností celé rodiny tvé
pociťoval jsem vždy krůpěj přehořké hořkosti
A stará výčitka táhla mojí myslí.
Je to ulm, že jsem seslaral? Že jsem sn
na mysli své i v povaze soslábl? Nikoli, synu
drahý, výčitka t pociťoval jsem po leta. Vracela
se mi vždy, klykoli jsem uslyšel o nějakém
tvém novém úspčchu a patřil, kterak pevnými
kroky postupuješ k cili vytčenému.
Hlle, drahý synu, v okamžiku, kdy jsi do
vršil stavbu svého života, ve chvili, kdy přestá
váš býti jenom srnem a zakládás vlastní domá
nost, novou rodinu, jejíž budeš hlavou, přicház
k tobě otec, aby ulehčil srdci svému tak dávn
již stona jícímu.
Vím, tuším, citíin to, kterak zajisté i v tob
na dně duse tvě, stojí hořká jakási slitina, je
nemůže se rozplynouti ničím jiným, než upřím
ným, vroucím slovem otce tvého. Vím předobře
že z tvých úst nikdy nevyšla výčitka, ale ne-
mohl jsem necítiti jistý chlad, kterýž zavanu
mezi námi od jednoho večera mladého tvéh
života. A tvoje dlouhé vzdalování se domova.
tvoje vyhýbání se domu otcovskému, i když js
byl dosti na blízku a kdy by byla slačila pů
denní jizda, abys mne uviděl — vše to mi na-
svědčovalo, že nejsi smířen s otcem svým. Tvoje
hrdost nedopouštěla, abys promluvil první to
slovo a chápu to, milý hochu. Nuže, přichází
tedý otec tvůj, starý muž, směřující vždy více
v ona místa, kam přadešla mne matka tvá, při-
cházi, aby řekl: »Zapomeň, drahý synu !«
Mám přece omluvu pro své tehdejší kruté
jednání. Nespatřuj v tom výčitku, musím-lis
toho dotknouli. Dopustil jei se tehda skutku,
25
article
následkem něhož ti hrozilo vyloučení ze školy
nekáranosti takové, jíž jsem se zhrozil v obave
o tvůj celý další život. Vím, synu, byl jsi mlád,
abys nebyl dovedl rozeznati zlo a dobro a abys
nebyl nepochopil, že jsi učinil cosi, co může
míti následky pro tebe velmi osudné a otei tvěmu
způsobiti hanbu.
Je mi trpko přiznati se tobě, že právě moje
vlastní zkušenosti z mládí objevily mi sráz, na
jehož pokraji se ociťuješ. A v tom okamžiku
neočekával jsem od tebe než litostné přiznání
kajícím slovem byl bys odzbrojil můj hněv. Le
ty, hochu milý, postavils si hlavu — a tu jsem
v tobě spatřil zase jen svůj vlastní obraz: vzdon
a neústupnost zdědil jsi po mně, jako jsem já
ji zdědil po svém otci. Byla v našem rodě.
A pak tedy jsem se necítil. Dyl jsi ve věku
takovém, kdy jsem se dávno domníval, že již
netřeba na tebe dostupovati trestem télesným, ž
stačí slovo, jež v tobě probudí úvahu a pohn
tě k uznání pokleska.
26
article
Slyšel jsem za dveřmí tvoji matku, snažně
ba prosebně ti domlouvající, abys se přiznal
slyšel jsem, kterak se v jejtch slovech roze
chvívá pláč, svědčící o bolesti, i o starosti, stra
chu jejím, kterak věc skončí. Ale když tys po
sledně vyslovil svoje vzdorné »ne!« bylo roz-
hodnuto. Treba že ti bylo tehda již čtrnáct le
a třeba že jsi byl na svůj věk zrostlý, mně jsi
odolati nemohl. Vzpomínám, hochu drahý, jak
nesmírně přisně jsem tě tenkrát polrestal. Hněv
mnou lomeoval a neustal jsem, až mi ruka
umdlela. Svíjel jsi se pod mýma rukama, zprvu
bez hlesu, neboť aspoň tim jsi mi chtěl čeliti,
ale konečně tvůj němý vzdor se proměnil ve
výbuch zlostného pláče, a když tě matka polo
odvedla, polo odnesla do ložníce, slyšel jsem
dlouho do noci štkání tvě a nemohl jsem za-
puditi pomyšlení na tvé cukající rty — ach,t
druhdy tak milá ústa, na nichž lpělo tolik mých
polibků
Však, synu drahý, nemenší byla moje bo-
lest. Neboť toho večera ztratil jsem dítě. Již
jsem v tobě neviděl svého drahého synka Jaro-
slava, pbsud dítě důvěřivé, nelušící — v tom
okamžiku stal jsi se v mých očich č lo věk em.
a náhle cosi cizího zavanulo na mne z cele
tvé bytosti. Něco mezi námi bylo přerváno. O
toho dne nepolibil jsem tě již na ústa, jako
jsem činíval vždy, když jši mi dával dobrou
noc a odeházel na lůžko. Nemohl jsem se k tobe
skloniti, neboť bych i byl chtěl zapomenouti n
vše — šlehy na tvěm těle dlouho mi připama-
továvaly, co se mezi námi událo. A ty, v jehož
malém srdci usadil se hněv proti otci nemilo-
srdně trestajicímu, nepřicházel jsi, abys mi ústa
nastavil.
27
article
Hrozně jsi byl pokárán, synu drahý, avšal
také já jsem trpěl, opakují ti to. Oné noci ne-
zamhouřil jsem oka trapným rozčilením a po-
citem ztráty zbytku tvého dětství. Neboť jsen
tě tolik miloval a tolik jsem se téšil na tvů
vzrůst, na tvé dospívání, na okamžik, až
stisknu ruku jako sobě rovnému, jako příteli
Neboť synové dorůstají otců svých, milý hochu
a nezapomeň toho nikdy u svých děti. Jakáto
radost, dočká li se otec v synu svém muže.
sobě rovného, s nímž může již o všem horořit.
s nímž se může v všem radit, jímž jest mravně
podporován, posílován, po jehož boku může
s důvěrou a pevností zbytek života prozápasit.
Všeho toho nadál jsem se taky v tebe, doufa
jsem v to, viděl jsem v tohě svého budoucího
společníka. Avšak onen den přerval všechn
předivo mých nadějí — aspoň na léta. A ješt
cosi způsobil. Matka tvá dlouho mi nemohla
odpustiti moji prchlivost. Neboť také ona byl
o tebe připravena.
Citil jsem po oné události, že ruka má je
na tebe buď přiliš slaba nebo příliš kruta. Roz-
hodl jsem se, že nezbýrá jiného, než aby dal-
šiho tvého vychování ujaly se ruce pevné
s hlavou rozvážnou. Vyslali jsme tě do ústavu
klerýž nám to zaručoval. Zbyl nám syn vzdá-
lený, po tvém odchodu naše domácnost se
smutněla, neboť sestra tvá byla zcela odlišné
povahy, dítě nesmělě, ostýchavé, jako plach
pláče, věrný odlitek dobré matky své.
Vzpominám jenom na jedno setkání s tebou,
tehda, když mne povolali k tobě nemocnému.
O, synu drahý, co jsem tehdy prožil! Skláně
jsem se nad tebou, ležícím v horečce na roz-
páleném loži — a tys mne nepoznal! Libl
jsem tvé rty, vnitřním ohněm okoralé a rozpu-
kané, zkrápěl jsem tvář slzami, jež ti jen při-
dávaly polčivosti, a modlil jsem se — modlil
jsem se, hochu! — abys nám byl zachován.
Roza
28
article
Jaké to byly hodiny a dny, jež jsem prožil v
strašlivé nejistotě — neboť povinnost nevyhnu
telně mine odvolávala daléko na moje stanoviště.
a co zažila matka tvá, která u tébe setrvala
A když došla zpráva, že jsi zachráněn, třáslo
se ve mně srdce radostí dávno nepocíténou
pak jsom plakal do vlasů sestry tvé, jejiž hlavu
jsem objímal, jakobys to byl ty. V ní, v tomto
jediném dítěti, již nám zbylo doma, miloval
jsem i febe.
Odpykal jsem vše, hochu drahý, ale tva
dětská léta se nevrálila! Myslim, že to byl
největsí ztráta, ktorou jsom v životě utrpěl.
Spalřil jsem tě po letech, když jsi přišel, abys
s námi osiřelými pohrbil — malku svoji, moji
drahou ženu. Hoře, jež mne tehda skličovalo,
bylo mne oloupilo o všechnu sllu. Neměí jsem
dosti odvahy, abychi řekl: synu, zapominel
jsi ? — —
Teď mám tvůj list, hochu drahý — o
kolikrát jsem jej přečetl! Nemohu tě brovázeti
v okamžiku, kdy budeš vstupovati v nový život,
nemohu tě obejmouti, nemohu polibiti tvoje
milou, krásnou nevěstu. Ale jestlí ta dlouhá
léta našeho rozloučení setřela v tobě poněku
vzpominku na onen večer, kdy tvrdá ruka
oteova přervala něžný poměr, jenž mezi námi
do onoho okamžiku trval, pak, hochu drahý,
skloň hlavu svoji, na niž kladu upřímné ruee
své, stárnoucí, svraštělé, a bud požehnán, z
mfe, za matku svoji — třikráte buď požehnán
Budiž požehnána i nevěsta tvoje, a čeho
jsi kdys pozbyl odchodem z domu otcovského.
ať nahradí tobě její láska a péče. Miluj ji,
jako jsem já miloval tři ty drahé duše, jimiž
mne život byl obdařil: nezapomenutelnou tvoji
matku, tebe a sestru tvou Verunku.
Libá tě vroucně upřímný tvůj olec Joset
Vpstlon