1
masthead
Ročník XXXXIII.
2
masthead
V Praze, ve středu dne 21. ledna 1903.
Praha
4
article
Na ranuí n odpol. listy
pledpláoí s
v Praze v admlsistra
na měsíe . . . . .
na čtvrt ksta
s ávojí doná i, K S0
na měsi
na čtvít lota . . . . 7 K 50l h
ve slsnd: z m0
na ntěsíe .
Pošlos:
k. . . K ol
s drejí zlaili u
nk dtvsl leta . . . . 11 K ao
na měsíe
Praha
6
article
Smiřovačky
Smiřovačky
Dne 14. října 1902 doručil předseda miní
sterstva dr. Körber českým a německým zástup-
cům „pověstné vládní zásady jazykové“, kteréž
ve všech českých kruzích jednomyslně byly od-
mítnuty. Poslanci čeští ještě téhož dne prohlá-
sili, že o oněch vládních zásadách není možno
ani mluviti, ani jednati; porady se zúčastnili zá
stupci všech českých stran. Zásady ony
odmíll tehdy i orgán české sociální demokracie.
Vládní zásady byly prošpikovány duchem staro
rakouským, byrokratickým, centralistickým.
Jednomyslný odpor veškerého veřejného
mínění českého tenkráte podráždil „vášně pro-
stou vytrvalost“ dra. Körbra, tak že již dne 16.
října m. r. se uchopil slova a rozvinul otázku
jazykovou jakožto novou součásť svého pro-
gramu, jednostranně hospodářského. Pravii
tehdy: Podal jsem zástupcům nejblíže zúčastně-
ných stran v posledních dnech výklad zásad, dle
nichž vláda hodlá upraviti jazykovou otázku v
Čechách a na Moravě. Musím však pověděti více.
Prohlašuji, že vláda tuto otázku ne-
vezme již s jednacího pořadu, nýbrž
ve přihodné době podáme návrhy zákonů
upravení jazykových poměrů u zeměpanských
úřadů v Čechách a na Moravě, jakož i o zřízení
krajských úřadů v Čechách a budeme se do-
máhati vyřizení jejich s veškerou
rozhodností. Myslíme, že máme k tomu
právo, protože hodláme přivésti jazykovou otázku
z theoretických sporů ku praktickému řešení
Možná, že se náš pokus zhati — ale otázka jes
dána a musí býti zodpověděna.
doktor
Körber
Pravia
Čechy
Morava
7
article
Dále se dotkl ve své řeči poměru českého
voličstva ku poslancům českým takovým způ
sobem, že uchopil se dr. Pacák slova k roz-
hodné odvětě. Prohlášení své sice předseda mini-
sterstva v následujících dnech oslabil, vylučuje
z něho jakýkoli osten proti českým poslancům.
ale ten dojem zůstal, jakoby po případě hodla
zkoušeti své štěstí při nových volbách. Rovněž
neušlo tehdy pozornosti, že dr. Körber výslovně
poznamenal, že rakousko-uherské vyrovnání nen
hotovo, on však že chápe se řešení otázky jazy
kové „dříve, než došlo k definitivní shodě mez
oběma vládami o otázce vyrovnání.“
Srovnávajíce toto prohlášení dra. Körbra
s jeho prohlášeními dřívějšími, tázali jsme se
právem, jak se srovnává tento nejnovější pro-
gram s jeho programem původním, hospodár
ským?
Ba tenkráte řada vídeňských časopisů přímo
se domnivala, že rakousko-uherské vyrovnání m
čase až do r. 1907 ..
Říjnové bojovné vystoupení předsedy mini-
sterstva vedlo k tiché obstrukci české, prová-
déné pilnými návrhy tak výdatně, že nedošlo
ani na vyřízení vladní předlohy o povolení pro-
zatímního rozpočtu.
V tomto parlamentním semknutí odhodlal se
předseda ministerstva již po čtrnácti dnech i ke
věcnému zmírnění svých zásad jazykových.
doktor
Pacák
Körber
8
article
Nejprvé prohlásil na malou radost Vše-
němců, že v Rakousku nelze prohlásiti němčinu
za jazyk státní; a uznal též význam kabinetního
listu císaře Ferdinanda z r. 1848.
Zatím uplynula první polovina měsíce listo
padu a různí prostředníci se snažili zjednati
půdu ke konání porad v záležitosti jazykového
sporu v Čechách. Po dlouhých poradách mezi
stranami německými dáno bylo ostatními kluby
Němcům v Čechách povolení, aby vzhledem ke
zvláštním poměrům zdejším připravili návrh
smíru česko-německého.
Trvalo to skoro tři neděle, než návrh něme-
cký dozrál, ba ještě v posledním okamžiku odlo-
ženo jeho uveřejnění, jež se stalo konečně dne
4 prosince m. r.
Na nepřijatelný návrh německý žádala ví-
deňská žurnalistika nalehavě českou odpověd
takže musilo jí býti důrazně připomenuto, že
má býti i poslancům českým popřáno času, aby
svou odpověď náležilě mohli uvážiti. Pamělní
spis českých poslanců na návrhy německé vydán
Nejprvá
Ferdinand
Němec
Rakousko
Čechy
9
article
byl dne 17. prosince m. r. a protože v něm
projevována byla ochota, účastniti se porad vlá-
dou zamýšlených, došlo ke svolání jejich drem.
Körbrem ke dni 3. ledna t.r.
Porady tyto setkaly se již po své formální
stránce s rozhodným odporem Němců morav-
ských, a když konečně dr. Körber předloži
účastníkům konferenei známé návrhy zákonů
k uspořádání jazykových poměrů v Čechách
zvláště a na Moravě zvláště, seznáno, že pojal
za základ požadavky Němců jak co do otázky
jazykové tak co do rozdělení země — a že vlastně
jsou návrhy ony v podstatě pouhým podrobnějším
rozvedením vládních zásad říjnových.
Zákonného a právního stanoviska rovno-
právnosti obou zemských jazyků v návrzích těch
nedbáno, a byly tudíž nezpůsobilým podkladem
k jednání, což rozpoznáno bylo ihned jak v Če-
chách, tak na Moravě, přes to, že činily se pokusy
— zmásti veřejné mínění.
Včera měla se konati první věcná schůze
účastníků česko-německých konferenci, ale trvání
její bylo na mále.
Předseda klubu českých poslanců dr. Pacál
podal prohlášení, v němž klidně a jasně vyložil
důvody, pro něž zástupci národa českého ne-
mohou přijati vládní návrhy za podklad jednání
protože se jim nedostává pochopení platného
práva jazykového v Čechách.
Vytkl též nedůvodnost pokusu, uvésti pro-
vedení zákonů o právu jazykovém v souvislost
s politickým rozdělením země na kraje, a vyslovi
přesně podmínky případné reformy správních ú-
řadů v Čechách.
Němec
Körber
doktor
Pacál
Čechy
Morava
10
article
Německý mluvčí opakoval známé odjinuč
výklady o německé ochotě a sebezapření a dr
Körber — své návrhy odvolal, po-
znamenav, že záleží na dohodě obou národův.
Tím byla vlastně konference smiřovací od-
byta, protože zastoupené strany po krátké poradě
se rozešly
Tak skončila tedy druhá kapitola vládn
akce ve sporu česko-německém. Kdo stopova
její průběh od prohlášení zásad říjnových, n
mohl jiného konce se naditi.
Vzemích českých vůbec není možné opustit
odvěké zásady rovnosti obou národů a rovného
práva obou jazyků u všech úřadů veřejných —
a tyto zásady se nepřežijí, dokud v nich žijí obe
uvědomělí národové. Jednostranná, co do územ
obmezená práva jazyková budou vždy považo-
vána za pokus rozbiti jednotu království českého
a zjednati Němcům nadvládu nad národem naším.
Méně jasnou jest situace, jež nyní nastala,
pro předsedu ministerstva dra. Körbra a vládu
vídeňskou.
Vláda se sice namáhala, aby zachovala
zdání, že podnět k těmoto poradám nevyšel od
ní; ale i kdyby nebylo známého úsilí její důvěr-
níků při akci této, zůstal zde nepopíratelný
„corpus delicti“ obou vládních návrhů.
a tak nemůže býti ani na okamžik pochybnosti
že nezdar konferencí znamená po-
rážku nynější vídeňské vlády.
Jaké důsledky učiní odtud předseda mini-
sterstva? Vrátí se k myšlénce své ze dne 16. října
m. r. o nových volbách? Či spoléhá se, že zvý-
šená průmyslová a zemědělská cla tarifu se
Szellem smluveného stačí ke sjednání většiny pro
rakousko-uherské vyrovnání?
Jest dr. Körber vůbec počátkem čtvrtého
roku své vlády dále, než když nastoupil?
Körber
Němec
11
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 20. ledna. (Kdo je vine
obstruke!?) Sněmovní události minulého
týdne zavdaly polským listům opět podnět
k úvahám o neudržilelném stavu rakouského
parlamentu a k řešení otázky, kdo smutný ten
stav zavinil. Na tuto poslední otázku odpovídají
svorně. Zavinilo jej násili německé levicev
době Badenově a Thunově, a sice násili, pá-
ebané nikoli na obranu ohroženě národnosti,
nýbrž na udržení německé nadvlády. Toto ná-
silí, jak píše »Dzien. Pol.«, vyšinulo parla-
mentní stroj z kolejí a mstí se nyní nejen na
Němeích, ale i na celém státě a na vládě,
která ustoupila německé zvůli. »Dzien. Pol.«
zná pro uzdravení parlamentu jediný. Poláky už
dávno doporučovaný lék, zostření jednacího
Th. Merunowiez v »Gaz. Narod.« nevěř
však v účinnost tohoto léku. Kdo bude po
nové úpravě jednacího řádu chtít rušiti sně-
movní jednáni, učiní to přes sebe ostřejší para-
graťy. Lépe by bylo odstraniti příčinu nespoko-
jenosti, a pak nikoho nenapadne sněmovnl
jednání rušiti. Vina nynější nedělnosti sněmovni
svádí se ve Vídni důsledně na Čechy. Th.
Merunowiez se plá, jsou-li Čechové vskutku
vinni parlamentními zmatky, a odpovídá
»Vinník nalezne se okamžité, všimneme-lis
jen průběhu nynějších smiřovacích konferencí.
Badenův
Thunův
Pol
Polák
Čecho
Praha
Gaza
Vídeň
Čechy
12
article
České požadavky lze shrnouti vlastně v jeden:
aby čeští úřadníci v Čechách a na Moravě
mohli o podáních, na která dle platných již
předpisů musí se dáti vyřízení v jazyku č-
ském, také česky referovati, kdežto nyní musejí
udávati, že referují německy, ač je všeobecn
známo, že to není pravda (?). Ale Němci si
řekli, že fikce (?) německého úřadování v če-
ských zemích nesmí býti porušena, že se Če-
chům nesmí ani na vlas ustoupiti na útraty
národnosti, jíž v Rakousku náleží panství
proto nelze se díviti, že Čechové nekapitulují
před tak vyzývavým jednáním s nimi, zvlástě
když mají dosti moci a mají vhodné k tomu
prostředky v rukou, aby si patříci jim ústupky
třebas i vynutili. Kdo je tedy vinen — ptá s
pisatel — Čechové či Němci, že česká obstrukce
tak opanovala parlament? Trochu méně hrdo-
pyšné zaslepenosti se strany Němců, trochu
smířlivosti a politické rozvahy a česká obstrukce
zanikne a důležité pro stát otázky vyřídís
jedna po druhé. Tolik jest jisto, že nyní vázne
všechno jen pro fikci německého úřadního ja
zyka v českých krajích
V Praze, 20. ledna. (Hr. Apponyi
branná předloha.) Vzhledem k pověstem
že mezi hr. Apponyem a Kolom. Szellem došlo
pro brannou předlohu ke konfliktu a že br
Apponyi pohrozil i složením předsednické hod
nosti ve sněmovně, sděluje »Budap. Hirlap«, že
spor nenabyl ani z daleka takového ostří, jak
mu přisuzují pověsti. Pravda jest prý, že ně
kteří členové liberální strany, k nimž náleží i hr
Němec
Čecho
Apponyi
Čechy
Morava
Rakousko
Praha
Hradec
13
article
Apponyi, pronesli vzhledem k navrženým novým
vojenským břemenům určitá přání a d
věrně je sdělili také předsedovi ministerstva
O těchto přáních konferoval Szell již nejednou
s hr. Apponyem způsobem zeela přálelským
hr. Apponyi pro snazší přehled podal je Szellovi
také písemné. Více se zatím nestalo a proto
všeliké kombinace a konsekvence, pojené k těmto
rozpravám jsou při nejmenším předča sne
Dle zpráv, došlých dnes z Pešti, může však
odpor proti branné předloze nabyti vážnějšího
rázu, poněvadž ony změny, jichž si přejí býval
členové národní strany, k nimž náleží i hr
Apponyi, narazí prý na odpor ve Vídni, zvlášt
proto, že i ministr honvédů bar. Fejervary prý
prohlásil, že k nijakému dalšímu vyjednáván
nesvolí. Čeká se, že hr. Apponyi v nejbližš
době vysvětlí své stanovisko v konferenci libe-
rální strany.
V Praze, 20. ledna. (Rakouské vá
lečné loďstvo na Východ.) Z Pulje se
oznamovalo, že se tam vyzbrojuje eskádra, zá
ležející ze tří bitevních lodí, dvou křižáků
devíti torpédových lodie, aby se pod velentm
kontradmirála Kneiszlera vydala do východních
vod a tam učinila na Portu nátlak ve věci make-
donských oprav. Z poloúřadní strany se zpráva
ta opravuje v ten smysl, že jde jen o obvyklá
jarní cvičení loďstva, kleré bude křižovati v Adrla-
tickém moři a ve východní části Středozemního
moře, aby tam ukázalo rakouskou vlajku. S ma
kedonskou otázkou není prý toto ovičení a spo
předběžně v nijakém spojení. Ale — do-
dává poloúřadní list — během cvičební plavhy
Kneiszler
Pešť
Vídeň
Praha
Adrla
středozemní moře
14
article
tádu-
může nastati potřeba, že eskádře bude nařízeno
aby se odebrala do cizích vod a ukázala se
také u břehů levantinských.
Ze Záhřeba, 17. ledna. (Spor o územ
ve Rěce.) Hranici mezi územím samospráv-
ného města Rěky, jež protizákonně prohlášeno
za území uherské a mezi sousední chorvatskou
obcí sušackou tvoří potok Řečice, vtékající ně-
kolika rameny do přístavu rěckého. Celé delt
potoka Řečice počítalo se dosud k obci sušacké
Nyní však běží o úpravu jednoho z ramen po-
teka, zvaného „mrtvý průplav“, a město Rěka
činí nároky na přivtělení celého pozemku v deltě
ke katastru městskému, k čemuž prý dala svo-
lení také již vláda uherská, aniž se ovšem optala
sněmu chorvatského, připustí-li oddělení této
části územi chorvatského. Opposiční listy chor-
vatské tážou se právem bána, ví-li o tomto no-
vém uherském útoku na území chorvatskéa
hodlá-li hájiti práv království chorvatského.
Záhřeb
Rěky
Řečice
15
title
Politické zprávy zahraničně.
16
article
V Prazo, 20. ledna.
17
article
Rusko a Srbsko.
Nestor, redaktor oddílu slovanské politiky
v „HooM Be“, byl mezi osobami, které
hr. Lamzdorfa doprovázely při jeho nedávné cestě
do Bělehradu a do Sofie. Z článků jeho o tétc
cestě obzvláštní pozornosti zasluhuje ten, který
se týká Srbska, poměru Ruska k němu a králov-
ským manželům a rusko-rakouské politiky v Srb-
sku. Srbsko je stát, ze kterého by vídeňská žurna-
listika ráda vypudila všechen ruský vliv a nanesla
mezi něj a Rusko horu nedorozumění, aby na
vždy byl zakován v okovy vlivu rakousko-něme-
ckého. Protože tato žurnalistická agitace mate
často i názor českého obecenstva, bude svěde-
ctví Nestorovo důležito pro každého, kdo chce na
věci balkánské a srbské pohlížeti zdravě. Nestor
píše: Útrapy Makedonie a Starého Srbska, rod-
ných Bulharům a Srbům, jevily se nejbolavějším
místem balkánského slovanského těla, na něž
podle nadějí slovanských Rusko bylo povinno vy-
líti hojivý balzám. Kromě toho v Srbsku byla
druhá krajně bolavá otázka: odpustilo-li či ne-
odpustilo-li Rusko Srbsku přízrak milanovštiny?
Srb
Bulhar
Srba
Ruska
Rusko
Srbsko
Bělehrad
Sofie
Makedonie
HooM Be
18
article
Je nakloněno či není novým vládcům? Z počátku
Srbové byli hotovi věřiti ruskému odpuštění a pří-
chylnosti, když hosudár v kritickém okamžiku
poskytl Srbsku mocnou mravnou podporu, přijav
pod svou ochranu ženitbu srbského krále
osvobodivšího Srbsko od Milana
západníchtenat. Avšak když na to nebyly
splněny naděje v narození dědice srbského trůnu.
divoké štvanici, zahájené pro tu příčinu proti krá
lovským manželům srbským vídeňským a pešt-
ským tiskem, podařilo se zasíti v srbském národě
nové pochybnosti. Knížata černohorský a bulhar
ský jeden za druhým byli přijati v Petrohradě
kdežto návštěva srbského krále byla odkládána
Pochybnosti srbského národa rostly; je začaly
účinně vykořisťovati nespokojeně živly a v Srbsku
nadešla krise, vyvolavší pád ministerstev Vuji
čova a Velimírovičova. Vujič, známý rusofil
musil přímo prohlásiti králi, že skládá se sebe
vládu, nemoha dostátí svému úkolu. Král jmeno-
val úřadnické ministerstvo, nehledě při tom k po-
pulárnosti osob, než jen k oddanosti jejich dy
nastii. Tím ale ještě více otřásl láskou národa
k dynastii a, aby neviděl nespokojených tváři
ujel, abychom neděli „utekl“ do nehostinného
Niše, kde žije takořka v ležení svého vojska.
v němž vidí nejpevnější svoji oporu. Byla t
chvíle velmi nesnadná, plná mož-
nosti nejkormutlivějších násled-
ků ne pouze pro Srbsko a jeho dyna-
stii, nýbrž i pro budoucnost Slova-
nů evropského východu, jejímž klíčem
je srbské království. V tomto rozhodném
okamžiku přibyl k srbskému králi
posel ruského cara oznámiti srb-
skýmkrálovskýmmanželům, žebla-
há přízeň hosudára imperátora k
nim se nezměnila.
Srba
Milan
Vujič
Srbsko
Petrohrad
Niš
evropský východ
20
article
Účin tohoto kroku je nevylíčitelný. Viděl
jsem krále i královnu. Jsou jako proměněni, opět
plni bodrosti, usmířeni s těžkými zkouškamia
s pevným přesvědčením hledí do
budoucnosti. Příjezd hr. Lamzdorfa působil
na srbský národ mocněji kouzelného prutu; je-
diné jeho mávnutí a sesypala se budova
lstia pletich, kterou nepřátelé Slo-
vanstva dvacet roků stavěli, sou-
stavně Srbům vnukajíce, že Rusko vzdalo se
svého dějinného poslání a hledí na Slovany očima
Západu, t. j. jako na kořisť, kterou možno děliti
nesrdečnými a bezzásadnými kompromissy se sou-
sedy. Věčné klevety o tom, že Rusko
rozdělilo se o Balkánský polo-
ostrov s Rakouskem, jemuž pone-
chalo srbský národ, znenáhla počaly silně
viklati víru Srbů v Rusko. Avšak příjezd carského
posla dostačil, aby rázem rozptýlil všechny obavy
a vrátil srbským srdeím nezvratnou víru, že
Rusko zůstává nezměnně věrno svým velikým
dějinným úkolům. Od nynějška Srbsko a Srbové
s důvěrou patří na svou budouenost.
Katolická eírkev jako pomocník
germanisace.
U nás co den množí se známky, že kato-
lická církev zůstává věrna svému historickému
poslání ve Slovanstvě a krotí národní hrdost Slo-
vanův, aby se stali pokornými beránky a nepříčili
se v nenasytném jíenu německém. Poláky pod
pruským jhem katolická cirkev pomáhá již po-
němčovati jen což děláš.
V městě Inovraclavi je mezi polským oby-
vatelstvem pouze 30 Němců katoliků. K vůli těm
několika Němcům budou v polských chrámech
zavedena také německá kázání. Tím namlsáni
Němci kladou církevní vrchnosti požadavek, aby
v každé farnosti, kde žije třeba je-
diný Němec, každé prohlášení farního úřadu
činěno bylo také v jazyku německém. Rozumí se,
že toho dosáhnou.
Srba
Polák
Němec
Rusko
Rakousko
Srbsko
Inovraclav
Slovan oko západ
Stvanův
21
article
Proti projevům Viléma II.
Proti projevům Viléma II.
Ve včerejší schůzi říšského sněmu ujal se
slova posl. Schädler, vůdce bavorského křídla
středu, aby vylíčil roztrpčení Bavorův nad de-
peší hněvivou, kterou Vilém II. poslal v létě ze
Svinemünde bavorskému princi-vladaři, když
bavorský sněm škrtl z bavorského rozpočtu na
umění 100.000 marek, a v níž Vilém II., míse
se tak do vnitřních věcí bavorských, nabízel
princi-vladaři oněch 100.000 m. z vlastní kapsy.
Schädler pravil: Přátelé moji, stojíce na půdě
říšské ústavy, dávají císaři přes trpké
zkoušky trpělivosti to, co císaři ná-
leží. Nás říše neomrzela, nieméně mnohé udá-
losti tlumí naši radost z říše a vy-
volávají obavy před imperialisti-
ckými a vojenskými proudy, při
čemž nemusí se ani mysleti na Lippe nebo
Brunšvík. Svinemündská depeše císařova vyvo-
lala zvláště v bavorské mé vlasti silné roz-
trpčení. Zminěných 100.000 marek zamít-
nuto bylo bavorským sněmem z politických
příčin. (Slyšte! v levo.) Většina sněmu chtěla
tím protestovati proti slabosti, jakouž projevilo
bavorské ministerstvo kultu oproti nepřislušnému
protestu senátu university virepurské. Vladař
věc nepojal osobně, Tím nápadnějším bylo, že
mimobavorský monarcha hluboké rozhořčení nad
tím projevil. Většina sněmu bavorského použila
nepopíratelného práva svého, zamitnouti některé
položky. (Tak jest! ve středu.) To že má býti
škaredým nevděkem k rodu wittelsbašskému,o
němž Vilém II. v depeši své mluvil? Potom
bylo by zastupitelstvo lidové jen k tomu, povo-
lovati penize? Ale právě odpírati peníze jest
vlastně jediným právem parlamentu, jímž může
koruně dáti na jevo, že ministři pozbyli jeho
důvěry. Čemu se bráníme rozhodně, jest zma-
tení ústavních a parlamentních poměrův. De-
peše císaře klade na mistě spolu-
působení vlády a lidového zastu-
Vilém II
Bavorův
Vilém
Lippe
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V končinách polárních.
Z výpravy Sverdrupovy-
Podává V. No vý.
Hlavním cílem výprav polárních před půl sto-
letím bylo, objeviti cestu ku polárním končinám
Vysoká cena 20.000 liber ustanovena za od
měnu šťastnému objeviteli a jiná menší, 5000
liber tomu, kdo jen polovici dráhy urazí. Trvalo
dosti dlouho, nežli proniklo přesvědčení, že v
krajinách polárních prospěchů praktických hle
dati nelze. Pak teprve obrácen zřetel ke vědecké
stránce otázky. Cíl dnešních výprav polárních
jest kosmopolitický. Výsledky jich má býti obo-
hacena věda, jíž se může zajisté každý stát
účastným. Věda snaží se nabýti dokonalou před-
stavu o planetě, kterou obýváme. Jenom na zá-
kladě jejím možno správně usuzovat o planetách
jiných. V nabývání poznatků třeba ovšem postu-
povati soustavně. Proto nesprávné jsou výtky,
činěné výpravám posledním, že nepodařilo se
jim ještě dosáhnouti pólu. Pól, jako mathemati-
cký bod, není pro vědu o nic více důležit, než
kterýkoli jiný bod neznámé končiny. Dosáhnouti
ho, může býti cílem ctižádostivého jednotlivce
může býti předmětem sportu, nikdy však důstoj-
ným cílem povšechné snahy. Jinak má se věe.
podaří-li se výpravě proniknouti blíže ku polu
a obohatiti zásobu dosavadních poznatků země-
pisných. Tabula rasa na mapách tak pomalu vy-
plňována jest novými obrazy a poskytnuta mož-
nest, řešiti problémy, které se druží k otázceo
krajinách polárních vůbec. Každé přiblížení se
ku pólu sluší tedy vítati jako vědecký zisk.
Právě na sklonku loňského roku přibylo no-
vých zpráv. Ze dvou velikých výprav, které před
pedávnem se vrátily. Zajímá nás zvláště výprava
Sverdrupův
23
article
norská s vůdcem, kapit. Svedrupem, rázovitou
postavou z výpravy Nansenovy. Bylt nerozluč-
ným soudruhem Nansenovým jak na cestě
Gronsku, tak na veliké výpravě polární r. 1893
až 1896. Cílem cesty jeho, která byla podniknuta
jenom o málo dříve než jiná výprava americká
ve stejném směru, bylo — vyzkoumati rozlohu
Gronska na severu a ostrovů při jeho severním
pobřeží. Dále měla cesta jako pokračování vý-
zkumů Nansenových, zjistiti, kam až sáhá
hloubka, Nansenem severně Asie konstatovaná
K tomu družily se ještě jiné otázky, které čekaj
svého rozřešení, mezi nimiž měly být také zprávy
Naresovy o palaeokrystickém moři, jednak do-
plněny, jednak vysvětleny. Konečně objetím vý-
chodního pobřeží Gronska měla býti na jisto
určena jeho ostrovní povaha. Hlavní váha kla
dena tu na systematické pozorování v krajích
polárních.
Loď „Fram“ opravena na cestu novým smě-
rem. Personál lodi záležel ze 16 osob. Z těch
bylo šest osob odborně vzdělaných. Zásob na
bráno na 5 let, potom něco psů; ostatní mělo
býti doplněno až na západním pobřeží Gronska.
Radius neznámé končiny v severu obnáší
52 zeměp. mil čili 386 km. Perijerie kruhu
onoho dosáhl jediný cestovatel — Cagní — na
výpravě věvody Abruzského. Plocha ta jest
zaujata asi jenom mořem. Obklopena pak je
ostrovy: Špieberky, zemí Františka Josefa, No-
vou Zemljí, skupinou ostrovů Novosibiřských,
zemí Wrangelovou, a potom nad severní Ame-
rikou ohromným arktickým archipelem, rozděle-
ným průlivy na několik skupin. Prostor obepjat
jest kontinenty Asie, Evropy a Ameriky. Veliká
pak mezera mezi Evropou a Amerikcu vyplněna
jest aspoň z části Gronskem a Islandem. Gronsko
odděleno jest od archipelu amerického průlivem,
jenž má v různých částech různá jména. Právě
tento průliv byl cílem výpravy Sverdrupovy.
Nansenův
Fram
Cagní
František Josef
Wrangelův
Sverdrupův
Asie
Evropa
Island
Gronsko
km
Evropa a amerika
24
article
Tak 24. června r. 1898 opustila výprav
Kristianii. Dobré jméno Nansenovo v době, kdy
teprve jeho výzkum byl v pravém světle oce-
ňován, dalo vznik naději, že také nová výprav
jeho průvodce bude šťastna.
Ale již plavba oceánem Atlantským byl
nesnadna, snad jako předzvěst dalších nesnází
V Egedesminde, na západním pobřeží Gronsk
přibráno 30 psů, v Godhavnu doplněny zásohy
uhlí a v poslední stanici, Uperniviku přibráno
ještě několik psů, jichž počet obnášel potom
100. Hned při vstupu do průl. Smithova uká
zaly se překážky ledu, které se potom ještě stup
ňovaly. Dne 17. srpna byla další plavba ne-
možná a první přezimování na 78° s. š., severně
od mysu Sabine nutné. Za ohromné zimy, která
dosáhla až — 50° C., podnikány cesty do nitra
země Ellesmere a mapován fjord Hayesův. Ji
toto první přezimování vyžádalo si oběť jednoho
člena výpravy, lékaře dra. Svendsena, jenž byl
stižen duševní sklíčenosti a na jedné vyjížďce.
kterou uspořádal Sverdrup jenom k jeho ob-
veselení, zastřelil se ranou z vlastní lovecké
pušky, 11. června 1899. Po celou zimu praco-
váno na stanu, jejž mínil Sverdrup přenésti k se-
veru, tam přezimovati a potom v r. 1901 podnik-
nouti cestu do severního Gronska a podél vý
chodního pobřeží k jihu, kde se měl u ostrova
Sabine setkati s lodí „Fram“
Ale loď vybavila se z ledu až začátkem srpna
Ani potom nemohla plouti k severu, nýbrž obrá
tila se do zátoky Foulke, kde se setkal Sverdrup
s Pearym. Od té doby nebylo o Sverdrupovi zpráv
Dr. Stein, jenž vyslán r. 1900, aby vyhledal Sver
drupa, vrátil se r. 1901, nespatřiv ho a vyslovil
domněnku, že snad se dal Jonesským Sundem
na západ.
Sverdrup skutečně, vida nemožnost dostati
se k severu, obrátil se na jih kolem země Elles-
merské. Možná, že mínil z počátku plouti kolem
Nansenův
Smithův
Sabine
Ellesmere
Hayesův
Svendsen
Sverdrup
Peary
doktor
Stein
Elles
Kristiania
Godhavn
Foulke
Jonesský Sund
západ
25
article
záp. pobřeží dále k severu, ale nalezl tam cestu
zatarasenu.
Cesta, kterou volil Sverdrup na západ —
Jenesským Sundem — byla úplně neznáma
Jenes Sund byl sice objeven již skoro dvě stolel
před tím, Baffinem r. 1616, ale zůstal i poton
neznám, až r. 1838 veplul jím až k 87 1/2° z.d
kapitán Lee na velrybovce „Prince of Wales?
a kapitán Osborn r 1851, a o rok později k
pitán E. A. Inglefield k 84° 10' z. d., kde narazi
na ledovou stěnu. S této strany byla tedy končina
úplně naznáma.
Sverdrup byl nucen již na 84° z. d. přezimo
vati. V zimě založeno směrem k západu, 68 mi
od lodi, skladiště nazvané „Björneborg“ (med
vědí město), pro časté návštěvy medvědů, a ma
pováno jižní pobřeží země Ellesmere. Za jedno
vyjíždky, na níž Sverdrup tříští ledovou byl zdr
žen celý měsíe, zemřel topič lodi — Braskerud
Na jaře r. 1900 podniknuta cesta na západ
velice obtížná. Někde i sekerami bylo raziti cestu
Takovým způsobem uraženo mnohdy za 3 dny
jenom 20 mil. Konečně, urazivši 175 mil od lodi
dne 31. března, rozdělila se výprava. Část ode
brala se k lodi a jenom 4 muži, mezi nimi Sver
drup a Isaksen postupovali dále. Severně o
průlivu mezi ostrovem North Kent a zemi Elles
mere, objevili zátoku 16 km. širokou, do níž
ústí několik fjordů. Postupovali dále k severu, až
na 79° s. š., kde se rozdělili. Sverdrup s jedním
mužem pronikl k severu až k 81° s. š., po obou
stranách maje vysokou zemi. Po cestě, jež trvala
76 dní, za velmi nepříznivého počasí vrátil se
na loď. Isaksen, také s jedním mužem, sledoval
západní pobřeží neznámé země, viditelné na zá-
padě až k 79° s. š., a vrátil se 15 dní po Sver-
drupovi. Za nepřítomnosti Sverdrupovy byla by
loď, dlouho vzdorovavší ledům, málem uprostřed
lodové hradby zničena bývala ohněm.
Sverdrup
Sund
Lea
Osborn
Inglefield
Ellesmere
North Kent
Elles
Sverdrupův
Jenesský Sund
Princ of Wales
km
26
article
Konečně 9. srpna r. 1900 otevřela se tříšt
ledová, ale loď nedostala se dále, než k 89° z. d.,
a tam bylo nutno přezimovati znova. Zima byla
krutá a bouřlivá. Teploměr sklesl až na 50° pod
nullou. Na jaře r. 1901 mapována země loňského
roku objevená. Isakson při tom objevil na ne-
známě zemi průliv a sledoval pobřeží její až k
106° z. d. a 791/2° s. š. Z tohoto místa nebylo
možná spatřiti žádnou zemi. Jenom veliká plocha
ledová se prostírala před cestovateli. Země jest
nízká, 325 m. výšky. Ještě stará zima nepřestala
a již se ohlašovala nová.
Po lovecké vycházce na zaopatření potravy
psům, dne 4. listopadu, připravovala se výprava
na polární noc. Zima šťastně přečkána a na jaře
r. 1902 podnikány zase výpravy. Sverdrup pro-
nikl k severu až k 81° 37 s. š., Isaksen zase
prozkoumával severní pobřeží North Devonu.
Konečně i pro loď nadešla hodina osvobo-
zení ze zajetí ledu. Dne 6. srpna uvolnily se kry
a loď dala se na zpáteční cestu. Ale ani ná-
vrat nebyl bez nesnází. Roury v kotli se propá-
lily a loď musila jenom pomocí plachet plouti.
Dne 19. září dostala se do Stavangeru.
Sverdrup se vrátil, nedosáhnuv sice vytče-
ného cíle, ale vykonav přece čin úctyhodný.
S nesnázemi zápasil hned od počátku. Nedosáhl
sice api oné šířky, jako Peary, ale konal své po-
zorování systematicky. Podle způsobu Nanse-
nova spojoval objev nové končiny zároveň s vě-
deckým prozkoumáním.
Dle kartografických záznamů Sverdrupových
prostírá se asi archipel americký ještě daleko
k západu, směrem k průlivu Beringovu. Mezera
na mapách mezi ostr. pr. Patricka a severním
pobřežím země Grantovy je nyní vyplněna. Cesta
Sverdrupova má zásluhu prvního většího objevu
v severních polárních krajích vůbee
Sverdrup
North
Peary
Sverdrupův
Beringův
Patrick
Grantův
Stavanger