Strana 2.

NÁRODNÍ LISTY.

19. ledna 1903.

Císlo 19.

neboť na místo přichvátal generál Funston se svými vojáky a dokonal dílo, které zrádce Pla- cido započal. Finanění nehody Lva XIII. Nynější papež dal zrušiti nedávno tak zvané notariáty papežské, kteréž na př. vyhotovovaly za mastné honoráře dispense svatební a p.,a dal z podnětu kardinála-vikáře Parrocchia, zatím zesnulého, přenésti obchody jejich na papežský vikariát, aby se přímé přijmy téhož značně zvýšily. Každému z notářů, jichž úřady zrušeny, vyplatiti dal papež praskrovnou nábradu po 50.000 lirách. Notáři protestovali však, i do- sazen ve Vatikáně smírčí soud, aby rozhodl zdaž jsou zvýšené požadavky jich oprávněny čili nic. A smírčí soud ten vyměřil notářům náhradu pateronásobnou, totiž po 250.000 lirách. Dne 11. t. m. musil náměstek vikářův sděliti papeži těžkou tuto ránu; učinil tak šetrně opatrně, přes to ale konstatoval prý, že pape- žovy — plíce jsou ještě plny svěžestia síly . . . Německé pikle všude. »Timesům« sděluje se z Washingtonut Americký vyslanec v Bogotě, hlavním městě jihoamerické republiky Kolu mbie, sdělil vládě Unie, že evropšti zástupei v Bogotě, z v lá š tě ale zástupce německý, používají vlivu svého, aby zamezili podepsání smlouvy mezi Unií a Kolumbií ve příčině přenesení práv k zřízení průplavu panamského na Uni. Německo nad to vyjednává, nedbajíc prostě doktriny Monrocovy s Kolumbií ve příčině pro- nájmu neb odstupu některého místa pro lodní stanici svou. Kolumbijský zástupce ve Washing toně, Herron, sdělení Hortovo dot vrzuje.

Z Francie. Problémem středoevropské otázky zabývají se horlivě francouzští politikové a publicisté. Ovšem dospívají někdy k velmi fantastickým zá- věrkům, jež znovu potvrzují pravdu, že vlast poety Maeterlineka, snícího o českém divadl v Pešti, je bohatší obrazotvornosti, nežli vědo- mostmi geografickými a národopisnými. Pierre de Coubertin ve »Figaru« rozepsa se o otázce rakouzsko-německé pod titulem »Co budeme dělat?« Krise zdá se panu Coubertinovi hrozivou. Nastane zápas rozvášně- ných národností a boj o severní čásť Rakouska, kterou Hohenzollerové chtějí odejmouti. Francie se musí míti na pozoru a zaujmouti náležité stanovisko vůči blížící se neodvratně prý válce. Nesmi se — dle »Figara« — opakovati, co se dělo, když Francie r. 1870 se skloněnou hlavou a zavřenýma očima vrhala se vstříc ka- tastrofě. Otázka vážná se vyskytuje: má Francie důvody seriosní, aby vypovězením války zabrá- nila Německu vzeti německých krajů v Rakou- sku? Pan de Coubertin odpovídá: Důvody ci lově existují, ale ty neplatí v politice. Důvody prospěchu? To je něco jiného. Nutno uvážiti, že ve válce rusko-francouzsko-německé Francie bude jen assistovati Rusku a při tom bude vy dána nejprvnějším a nejhorším ranám. Momen- tanní osud Čech by byl rychle vyřízen: český kosočtverec je jako v síti pavoučí zachycen strate- giekými liniemi a v Berlíně je vše s neuvěři- lelnou přesností připraveno, aby okupace Čec byla provedena bleskurychle.

Potom obrátí se Němci k Rýnu a Vogesám Kdyby však štěstí přálo franko- ruské armádě, jisto je, že zakročí Anglie, která sice nemá lásce Německo, ale nepřeje též ničeho dobrého Francii ani Rusku. Anglie nepotřebuje v Evropě tasiti meče, stačí jen, aby rozpoutala boj ve lrancouzských koloniích asijských. Pan de Coubertine ujišťuje že nechce bý prorokem, ale tvrdí, že v těch budoucích kon- fliktech by Francie nejhůře byla postižena. při dobrém výsledku by prý Francie musila za platit, vykrvácet se . . . a pan Coubertine rad Francouzům, aby neupírali své chauvinistické pohledy ke krásnému Rýnu, opěvovanému bo jovně Beckrem a Mussetem, ale do jiné, exo- tické dálky. Na březích Nigru a Nikongu pr je příští velikost Franeie, tam je tajemství její moci . . . v lajemné pevnině románů Jule Verneových, jichž horlivým členářem je a článkář »Figara«. Pan Coubertine, originální muž, volá dále proč všechen ten poprask? abychom zabránili Německu cestu do Terstu! Taková lapalie ! Jen ať má Německo Terst, tím ve Středozemí na stane rovnováha s anglickým loďstvem. Francii podle moudrosti p. Coubertina nemůže ubližio Německo ještě větší, ještě silnější a bohatší. Francie prý v otázce rakouské nemá přímých a vilálních zájmů. Ať Němci pohllí Čechy celé Rakousko, ať mají Rýn, Labe i Středo- zemí, jen když Francie bude vládnouti negrům na břozích Nigru. Politika koloniální je zdrojem sily — politika kontinentální je pootevřeným hrobem, dle pana Coubertina. Názory zajímavé a — nové. Jak jsou da leko od velké politické kampaně Chéradamovy a od slov Paula Deschanela: »Otázka česká- je otázkou francouzskou!«

Sjezd české strany agrární. Rolnictvo, organisované ve »Sdružení če ských zemědělců« a ve straně agrární, počtem asi 400 účastníků, sjelo se v sobotu a v ne děli k valné hromadě »Sdružení českých země- děleů« a ke sjezdu politickému. Politickou si- tuací obírali se na sjezdu posl. Žďárský říšský poslanec a předseda Sdružení St. K u bn a oba ve shodě konstatovali mírumilovnos strany agrární vůči ostatním stranám českým Ovšem netajili se, že vyhlídky naší politiky ne- jsou uspokojivě. Výkonný výbor strany agrárn před své stranníky předstoupil s vypracovaným programem, vydaným tiskem. Poslanec Prášek program objasnil delší řečí. Neposkytuje nic ne- vidaného, jest v něm od začátku až do konee obsažen starý český národní politický program zásadní, doplněný statí národohospodářsko soci ální, v níž se zdůrazňuje potřeba politiky agrární z důvodů stavovských. Valnou hromadu »Sdružení českých země děleů« zahájil pan St. Kubr. Řečník vzpomněl vyloučení posl. Em. J. Hrubého ze strany řka, že musil odejíti ze strany agrární mužo tejí organisaci velice zasloužilý, ale zpronevě- živší se jejím zásadám. Jeho místa zaujali t- jemník p. Hybš a red. Klecanda. Na t uvítal přítomné hosty: za Ústřední jednotu hospodářských společenstev řed. Sedlák a, za české sdružení zemědělské rady pp. posl. Heřm. Jandu a Niklfelda, za Jednotu řepařů dra. Janovského a Novotného, z Ústř. hosp. společ. tajemníka Marjanka a j. Při volbách do výboru zvolení: předsedou opětně Stan. Kubr, do výboru pp. Ant. Zá- vorka, Ant. Švehla, J. V. Markalous, V. Paďour, B. Froněk, Jan Dvořák, J. R. Čepek, J. A. Prokůpek, Jos. Syrový.

Za náhradníky pp. Ant. Mohl, Jan Vojtě- chovský, Ot. Nebeský, Fr. J. Soj ka, Lad. Jozek. Za přehlížitele účtů pp. K. Ger- ner, J. Svatoš a Pav. Novotný. K dotazu p. Truhláře, zda měl výbor Sdružení vůbec tušení o stycích posl. Hrubého s kartelem, odpověděl posl. Kubr: Pozorovali jsme jedině to, že v našem orgánu nebyly již oliskovány články proti kartelu jako dříve. Po 10minutové přestávce konal se sjez českého rolnictva za předsednictví p. St. Kubra, který udělil slovo p. Žďár- skému, jenž přednesl referát »0 činnosti sněmu zemského«. Přešel po úvodních slovech ihned k afféře poslance Hrubého. (Výkřiky, hanba mu!) V dalších vývodech panšálně obvi- ňoval českou žurnalistiku ze strannictví a nepřá- telství vůči straně agrární; všeobecně zejmena tvrdil, že sněmovní referenti denních listů umlčo- vali činnost agrárních poslanců na sněmu zem- ském. Posluchačstvo bouřlivě souhlasilo. Když se ukázaly marny snahy přílomných referentů, aby pan Ždárský odlišil vinníky od těch, jimž se křivdí, opustili zpravodajové den- ních listů pražských síň. Jen referent »Hlasu Národa« zůstal. Na to posl. St. Kubr podal zprávu »0 činnosti na říšské radě«: »Rozbít to ve Vídni všecko«, to byla devisa poslanců rolnických po vzoru mladočeském. Ale kratince na to pro- hlásila strana mladočeská, že brannou předlohu propouští z obstrukce. Poslanci strany agrárn a národně-sociální pustili se do obstrukce, kterou ovšem, vzhledem k tomu, že nedosti znali jed- nací řád, provedli bez účinku. K otázce česko-německého vyrovnání uved řečník, že strana agrární přijala pozvání drem.

Körbrem ji zaslané, ale když si přečetli návrhy vládní, prohlásili poslanci agrární, že o těch ná- vrzích nejednají. Vláda ovšem také dávala po- slancům agrárním na jevo, že je přehližl, ne- pozvavši je k poradám o zákoně cukerním, když však po prvním obstrukčním dnu byli poslane Kubr a Prášek pozváni ke Körbrovi, prohlásil prý tento, že strana mladočeská prý prohlásila, že jest jen pro kontingentování, ne však prot rayonování. (Slyšte !) Houževnatá naše obstrukce byla bojemna nůž. Budiž pro všecky časy řečeno, že vydržel s námi jen mladočeští poslanci (Jmenovat !): Udržal, Jaros, dr. Foři, dr. Dvořák, Sokol Kratochvíl. (Sláva jim!) Na to nastala debata o obou referátech. jíž se zúčastnili pp.: Paďour, dr. Janovský, Dürich, Nebeský a posl. Zázvorka, jenž vnesl do debaty otázku »Národní rady« a že S. č. z. si přeje, aby přivedena byla »Národní rada« k životu. Potom vybízel k obeslání všeslovanské výstavy v Petrohradě rolnictvem českým. Na konec přijata byla resoluce, v ní vyslovuje se poslancům agrárním důvěra i sou- hlas s jejich jednáním jak na sněmu zemském, tak i na radě říšské. Na to přikročeno k jednání »0 programu strany agrární«. Referát o něm podal poslanec Prášek. Řečník omlouval nedostatek jednoli- tého programu tím, že ve »Sdružení« sešlose původně rolnictvo různého politického nazírání. Program byl schválen. Do výkonného výboru strany agrární zvo leni pp.: Kubr, Žďárský, Kulič, Zázvorka, Vá- vra, Staněk, Dürych, K. Prášek, V. Jilek, Nový. Novák, Zelenka, Suhrada, Náprstek, Babánek. Hons, Výborný, Tužil, Mašek, Struna, Vejlupek Novotný, Chaloupka. Ke konci referovali pp. Švehla a Klecanda o denníku české strany agrární. Usnesení určite nebylo učiněno. Mají se konati přípravy. Sjezc byl o 4. hod. odpol. skončen.

O vídeňských smiřovačkách a taktice českého poselství v minulých schůzích říšské rady jednáno včera dopoledne ve schůzi veřejné, svolané Občanským klubem n Král. Vinohradech do hlavní dvorany Ná- rodního domu. Hlavním řečníkem byl a stano visko klubu v otázce této po zahajovacích slovech p. Fallady se svého stanoviska vyložil p. d Novotný. Klub zaslal — jak uvádí řečník — ještě před rozhodnutím o obeslání smiřovaček výkonnému výboru memorandum, jímž na posel- stvo české vznesen důtklivý appell, aby při jed- nání konferenčním trvalo na úpravě otázky státo- právní a odmítlo veškeré plány německé s ve- škerým důrazem. Výzva tato byla zcela upřím- nou a poctivou a nečelila nijak proti nynější české delegaci. Několik lidí — nechci říci, že celá dele- gace — snížilo do té míry naše národní poža- davky, že bychom hanbiti se musili, kdyby to býti měla mluva české duše. Není poprvé, co děsné nebezpečí národ náš ohrožuje. Již dříve hřešeno

bylo na zájmech českého národa. Tak zvaná kon- cesse vnitřní češtiny úřadní je pro národ náš pro rovnoprávnost jeho jazyka pravým poniže- ním. To nejlépe patrno už z nynějšího chování německého soudcovstva a úřadnictva vůbec. Něm- ci jásají, že mají nás tam, kde nás míti chtěti: u otázky rozdělení král. českého. Zapomnělo se jednati o tom, aby odstraněna byla z našeho práva skvrna tam, kde český člověk doposud byl jen deptán, sužován a pronásledován: aby od- straněno bylo do nebe volající bezpráví, jež děje se v tak zv. uzavřeném území našim českým menšinám! (Pochvala, potlesk.) Koncesse, která nám se slibuje tak zv. vnitřní úřadní češtinou, není — jak z podstaty předložených zásad vysvítá — ničím jiným, leč holou komedii, již zastřen býti má chystaný plán zavedení státní němčiny a rozdělení českého království. (Pochvala a po- tlesk.) Proto jenom litovati dlužno, že v době tak vážné a kritické, v době, kdy jde o to, oktroyo- vati národu českému státní němčina, nebyla vy- burcována prolestní bouře po všech českých vlastech proti úsilí našich nepřátel.

Přál bych sobě z té duše, by aspoň teď ko nočně, v době tak rozhodující, všichni poctivě smýšlející příslušníci všech stran, bez rozdílu k nastávajícímu boji podali si ruce! (Potlesk. Řečník pojednává dále o projevu redakce „Národních Listů“ a vyslovuje se stanoviskem, v tomto projevu vyznačeným, za potlesku shro- máždění, úplný souhlas. Ve Vídní musí rozhodující kruhové dospět ku přesvědčení, že na tisíce českých lidí v Če- chách ještě jest, kteří právo svoje nedaji si vzíti nikdy! (Pochvala a potlesk.) Po řečech pp. Zázvorky, Otta z Jilem- nice, Fencla, Šeplavého a Klofáče. kteří odmítavě kritisovali taktiku českého posel stva, zakončil p. dr. Novotný schůzi rekapi- tulací debaty a appeilem na delegáty české v smiřovačkách vídeňských, aby zahodili před- ležené jim potupné předlohy a povznesli otázku českou nejen na říšské radě, nýbrž i na sněmu království českého v celé její výši.

Dopis z Paříže. V Paříži v lednu 1903. (Spolkový život.) Mnoho bylo již psáno o zahraničních Češích, však po většině lidmi, kteří sami zůstávají doma a sledují život zahraničních Čechů leda podle časopiseckýeh zpráv. Dlužno tudiž bráti podobné úvahy s jistou reservou. Poměry českých spolků za hranicemi jsou namnoze smutné. Záležitosti osobní ubíjejí často společenský život kolonie, která jinak při dobré shodě a vůli mohla by znamenitě pro spívati. Velikou část viny nese naše intelligence. vyhýbající se takřka šmahem českému spolko vému životu za hranicemi. Málo českých stu- dentů, úřadníků, umělců, učenců najdeš v českých zahraničních spolcích. Ovšem nebývá vždy od- měnou vděčnost za upřímnou, poctivou snahu aneb alespoň uznání. Jisto však je, že by spol- kový život zahraničných. Čechů nenalezal se v stavu tak zuboženém, kdyby intelligence naše, dlicí za hranicemi, konala zde povinnost po- spolitosti národní. Bývá ovšem pohotově vždycky dost výmluv. Leč, co platno! Škoda celková je příliš zřejma. Neúčastí intelligence dostává se vedení spolků do rukou zpravidla nepovolaných. jimž namnoze i náležitého uvědomění národního se nedostává, o nějakém stupinku vzdělání ani nemluvě.

Jak výdatně dalo by se po mnohé stránee působiti, kdyby intelligent český, octnuv se v cizině, nepovoloval nižšímu pudu sobeckému. který jej svádí lepiti se na šosy všelikým čini telům naší myšlence národní nepříznivým, spolkům pěstujíeím cizáctví a nepřízeň všemu českému slovanskému pod vlajkou rakušáctví, kterých bývá všude na snadě. Ovšem, v našich spolefeh není mnoho »salonního« života, není lakovaných kavalírů, ale český člověk za hranicemi dobře veden, nesváděn na scestí, mohl by se zcela důstojně representovati před cizinou. Spolek, jenž by byl skutečným středem dotýčné české kolonie, mohl by se státi známým a uznávaným střediskem českého živlu, kamž by se rádi uchylovali i krajané jen dočasně do ciziny za vítavší i pouzí turisté, rady a pokynu žádoucí Za dnešního stavu věci není na podobná střediska pomyšlení. Malo je zahraničních spolků. jichž poměry by byly uspořádány a nerozhárány vnitřními spory a rvačkami. As před rokem místní poměry v česk pařížské kolonii pohnuly hlouček uvědomělýeh našinců pokusiti se o sblížení všech pařižských Čechů. Však hned při prvních pokusech sbli žení se ukázalo, že myšlénka prozatím nena- chází pravého pochopení. Nejméně porozuměn osvědčil pro věc sám jediný český spolek zde existující.

Nezbývalo než utvořiti spolek nový, který by mohl býti střediskem uvědomělých pařiž- ských Čechů, bez rozdílu stavu. Činnos a účel tohoto spolku, jenž nese jméno »Volné sdružení pařížských Čechů« (Palais Royal — rue de Valois 9) jsou vyznačeny v následujíeíeh třech bodech jeho stanov: 1. Sblížení a společně vzdělávání svých členů. 2. Pořádání veřejných přednášek, kursu řečí a jiných předmětů, naučné vycházky, lite- rárně-umělecké večery a založení knihovny čítárny. 3. Každý může se státi členem, kdo sou- hlasí s jeho základním účelem a platí 1 frank měsíčně. Za krátké své jednoroční činnosti spolek zdárně prospívá, neboť našel ve svém středu muže opravdové snahy, nikoliv jen chvilkového zápalu, kteři nelekají se obětí pro věc dobrou. V místnostech spolkových vyučuje se fran couzskému jazyku (tři běhy velmi četně navští- vené), anglickému a ruskému jazyku, střihu esperanto, probírají se časové děje politické a vývoj politických a demokratických institue v XIX. století, pořádalo se již několik zdaři lých, naučných vycházek do pařížských museí a pořádá se každý měsíc přednáška z různých odvětví vědy. Kdyby čeští studenti, umělci a učenci, kteř do Paříže zavítají na delší dobu, podali »Vol- nému sdružení« ruky pomocné, jako jich již několik učinilo a nestranili se bez příčiny spol- kového života, neboť každý upřímný našine jest nám srdečně vítán, mohl by spolek brze se státi vzorem všem českým spolkům zahra- E. N. ničným.

Defraudace ve svato-václavské záložně. V zasedací síni advokátní komory pražské včer dopoledne konala se schůze advokátů, těch, kteří byli svými mandanty vyzváni, aby žalobami donu tili sv.-václavskou záložnu k vyplacení vkladů. Do- posud bylo zažalováno vkladů v celkovém obnosu 215.000 K a třebaže docílen smír v celé řadě pro- cesů, není přece vyloučeno, že některá žaloba mohla by mít nejzhoubnější následky pro záložnu. Poně- vadž akce sanační je v plném proudu, jde pouzeo získání času, aby opatřeno bylo potřebné množství peněz. Z toho důvodu kuratorium působilo na svo- lání advokátů, kteří v procesech proti záložně inter- venovali. Do schůze dostavili se jmenem kuratoria pp. dr Javůrek a dr. Scheiner, v zastoupení záložny pp. dr. Rašín a dr. Zavadil, dále dostavili se z pozvaných pp. dr. Vejvar, dr. Šebesta, dr. Matys, dr. Pospíšil dr. L. Goldberger, dr. Kreal, dr. Petřík, dr. Funkl, dr. J. Kvíčala. Ve schůzi podáno vylíčení nynější situace a žádáno o příročí. Právní zástupcové vkladatelů povolili příročí až do konce měsíce února. Sbor důvěrníků členů záložny takto se ustavil předsedou p. Schwarz, pokladníkem p. Jirout, jedna telem p. dr. J. Zavadil, účetními pp. Sedlák a Jirka kontrolorem p. Kubánek, právním rozhodčím ve vě- cech sporného členství rada p. Kleiner. Dnes koná s schůze, v níž projednáno repartiční řízení.

Denní zprávy.

Em. K. Liška. Jeden z nejdražších, lásky nejhodnějšíeh a také nejmilejších umělců českých, jeden ze za- kladatelů moderního rezvoje českého výtvarnictví a jeden z učitelů generace tou dobou v mistry dospívající, prof. Em. K. Liška rozžehnal se včera se svělem, aby vyplnil český rov v r. 1903 první, který žalně tkne se celého národa. Básník- malíř šera a magiekých přísvitů, světa vidin, duchů a půlnoční melaneholie, nevýslovného a je nom zobrazitelného stesku po drahých, od nát odešlých duších, odebral se tam, odkud návrat jest jenom ve vzpomince, zpřítomnění jenom myšlenkou, silou živé lásky. Komu nevytanul by na mysli při zprávě o úmrtí prof. Lišky nej krásnější z posledních obrazů Liškových, jeho »Vdovec«, líčící osiřelého mladého rolnika, který v noci usnul nad kolébkou děťátka, zanechanéh mu matičkou, jejíž zjev, sesuna se na měsíč ních paprseích otevřeným oknem z plna svílicích, poklekl u kolébky. Sám nyní odešel v ty světy neznáma, s nimiž byl poeta Liška v neustálém styku, pro- středkovaném mléčnými proudy měsíční záře- kterou dovedl tak nevyrovnatelně mistrovsky Rána, kterou Liška odchodem svým způ sobil nám všem, zasazena především naší umě- lecké obci, k jejíž nejpřednější elitě náležel. Jeho vlastní skromnost a zůmyslné stavěnís do pozadí nedopouštěly, aby jeho jméno zazní- valo na veřejnosti plností zvuku, se jménem tím pro vždy v dějinách umění českého spojenou jako se často stává, také při úmrti Liškově teprve znamenáme celou velikost muže, když už není možno dalšími zásíuhami ji přimnožiti. Na veřejnosti české všeobecně proslulo jméno Liškovo poprvě r. 1879 společně se jměny ostatních vítězů konkursu o uměleckou výzdobu Nár. divadla, v užším spolku s nejpříbuznějším druhem svým v umění, J. Schikanedrem, s nímž zadal z Mnichova vlisy »Tři doby historie české«.

Malby tyto v Národním divadle oba mistři společně provedli, bohužel za potravu plamenům srpnové pohromy r. 1881. Ale od té doby Liška, po devítiletém pobytu v Mnichově, za- znamenán byl v zlaté knize úcty a lásky národa, radostně překvapeného netušeným rozmachem jeho umění, osvědčeným právě na výzdobě zlatého domu nadvltavského. Liška náleží k oněm českým plným a mo hutným talentům, kteří nabyvše vzdělání v cizině nejdříve sami sebe npšli a počali býti svými každém vzhledu. Byl sice oddán cele jednomu thematu, noci a jejim světelným zázrakům, ale to, čeho na této látce umělecky dobyl, náležt k pomníkům českého umění druhé poloviny XIX. věku. Nejpopulárnějšími, ježto nejpočetnějšími re- produkcemi rozmnoženy jsou, zůstanou obrazy z počátečné periody Liškova tvoření: »K ri- stus na modlitbách«, »P. Maria« nádherná »Hagar na poušti«, kteréž spo- lečně s nejslavnějším Liškovým obrazem »Se Michelangelůve na jubilejní výstave roku 1890 oslňovaly statisíce, jakožto hlavní pi- líře mladé, ale znamenité proslulosti, založené sensačním obrazem mistrovým »Maximinia- novi se oběti jeho zjevují«, dokonče- ným roku 1888. Také tento obraz stal se, jak známo, obětí plamenů, původem neopatrné in- stalace při umělém jeho osvětlení.

Námětům této koloristické a světelné ten- dence odevzdal se pak „ Liška úplně, vyhověv »Kristem«, »Marií« a »Hagarou na poušti« pů- vodnímu svému poslání jako malíře posvátných předmětů, za jakého vzdělával se na Klaarovu nadaci v Římě (roku 1885), jeho biblí stal se na čas Byron; nadšení tomu dodal nezapome- nutelného výrazu svou »Astartou Manfredovise zjevující«. To byl nejosobitější výtvar Liškův, jemuž nie podobného nenásledovalo co do vnitřního básnického procitění, až zase objevil se jeho »Vdovec«, lidovému cítění českému nejbližší nejoriginálnější ze všeho díla Liškova. Vše ostatní jest veliké, monumentální, zaručující Liškovi jméno evropské, mezinárodní. Jeho »Michelangelo« prošel výstavami všech měsl evropských, umělecky slynoucích a získal mu čelná vyznamenání. »Michelangelo« a fenome- nální »Obějí Maximinianovy«, tento doklad technické, malířské, stylové, komposiční velikost českého mistra, prošly v nesčetných reproduk eích všemi čelnými časopisy světa a přispěly k oslavě českého jména. »Astarta« jest svědkem nejintensivnější ná lady nitra Liškova, prodehnutého poesií všenárodní jeho »Vdovecs přímou odlikou jeho českého nitra nejpamátnějším darem jeho a lidu českému nej milejším kusem z uměleckého dědietví Liškova Jest také nejživějším vybavením osobního dojm ze Ryku s Liškou, tímto laskavým, mírným tichým, neobyčejně dobrým mužem a přítelem nezapomenutelným.

Em. K. Liška, historický malíř český, professor umělecko průmyslové školy v Praze, narozen r. 1852 v Mikulovicích na Moravě. Dětská léta strávil v Milev- sku, kdež otec jeho byl správcem. Když malka jeho. ovdověvši, přestěhovala se s ním do Prahy, navštěvo- val reálku; u věku 17 let vstoupil na malířskou aka- demii, kdež E. Rom a později Swerts byli jeho učiteli Za let v Praze strávených prožil mnoho zápase a jakmile hmotné poměry mu dovolily, byl mez těmi, kteří, eítice nedostatečnost zdejšího odbor- ného školování, vypravili se do ciziny. Cilem jeho byl Mnichov, kam odebral se r. 1876. Po tři semestry navštěvoval tam školu prof. Seitze, záhy viděl se pal nucena malovati drobnější obrázky na prodej (» Starý mládenec«, »Ráno popeleční středy« a v. j.), kteréž na živém trhu mnichovském nalezly snadno kupce. Takto ztrávil v Mnichově devět let, hláse se odtamtu ovšem pokaždé, když česká kolonie mnichovská, teh- da dosti četná, nějakým způsobem vystoupila na ve- řejnost. Odtamtud konkuroval též spolu se Schikane- drem o výzdobu Národního divadla a bylo jim svěřeno vymalování vlysu, který zdobil královskou loži pře požárem a nyní je nahrazen Brožíkovou praci. Nějaký čas pobyl mezi tím též v Praze, když maloval nástěn- ný obraz v kapli ústavu slepců a když hotovil kopi desky Mánesova Orloje, kteráž pak na místo originálu byla zasazena. Navrátiv se do Prahy byl L. r. 1888 jmenován professorem na umělecko-průmyslové škole.

Smrt překvapila prof. E. K. Lišk u takořka př práci. Ještě v pátek dopoledne dlel v ústavě, odkudž před polednem odebral se do svého bytu. Cítil s nevolným, zemdleným. Ulehl a včera o půl 4. hod. odpolední zemřel. Lékař konstatoval, že mrtvice uči- níla náhlý konec jeho životu. Télesné ostatky zesnu- lého budou z domu smutku v čís. 154 v Bubenči převezeny do ústřední kaple na olšanském hřbitově, kde se bude konati pohřeb ve středu odpoledne. Mánům Liškovým paměť nehynoucíí —- Ve směšné tirády propukly včer všechny německé listy nad vítězstvím, jehož »dobyli« Němci na 9 mužích, kteří bez roz- myslu a bez příčiny pustili se v boj se sjedno- cenou falangou německou počtem 150 mužů, jimž pomáhalo mimo to 60 Poláků a 35 mimo- českých Slovanů, nehledě k Vlachům, Rumu- nům atd. I pan Breiter a radikálové polat ponechali je tentokráte osudu, který dal se předvídati. Jak neopatrnou byla tato epi- soda v boji česko-německém, patrno právě z toho, že z ní Němci kořistí ale tak, jako by bůh ví čeho se byli dodělali, kdežto tato bitka nanejvýš může jen býti pánům Něm- cům poučením, jak by to dopadlo, kdyby obstrukci se vrhl celý český klub. »N. F. Pres- se« ostatně po slovech radosti nad dobytým triumfem stává se střízlivou i uvažuje o s- tuaci, jež se jí přes zdolání radikálně-české ob- strukce nezdá býti růžovou. Co prý se stane, Čechové-li vůbec obstrukce zanechají, nebji oddáli až k rakousko-uherskému vyrovnání?

Nic jiného, než že na sněmě zcelí se opět slo- vanské a autonomistické strany a že ze své číselné převahy nad Němci a z rozháranost jejich budou kořistiti. Proto prý Němci nesmí založiti ruce v klin, nýbrž míti na zřeteli, že autonomistům o nic jiného nepůjde, než dostati se ke vládě neb pojistiti si takový vliv v ní, aby na dále díti se mohlo, co dělo se déle než 20 let za vlád minulých. Proto prý Němci dobře učiní, když zřeknou se na dále všeho dělání nových programů a programečkůa když spokojí se přirozeným tmelem — ne- přátelstvím slovanským a federalistickým.

To, co »N. Fr. Presse« radí Němcům, dovolili bychom si doporučiti Slovanům a nám v první řadě. Programem sebe krásnějším nie se ne- vymůže, když průvodkyní opposiční vůle není síla a síly není tam, kde jeden táhne v levo, druhý v pravo a kde každá stranička na ohni národního nadšení chtěla by uvařiti svou extra- polívčičku, aby potom nadšení to dusiti a na- mahati se mohly pro své vlastní interessy. — Kluby občanské. Klub voličt novoměstských koná dnes v pondělí o 8. hodině večer v dolním sále restaurantu Cho- děrova, ve Ferdinandově třídě, klubovní ve- řejnou schůzi, na jejímž programu nalézá so rozhovor: „O zavedení pitné a užit- kové vody do Prahy“, jejž zahájí okresní lékař p. MUDr. L. Prokop Procházka. Hosté jsou vítáni. — Osobní. Dosavadní konirolor poštovní pan Josef Hájek jmenován byl vrchním poštovním kontrolorem v Praze. — Pan Frant. Kadlee z Dobříše, stavbyvedoucí p. stavitele Leiského v Par- dubicích odbyl u místodržitelství zkoušku z pozem- ního stavitelství a uznán byl oprávněným místrem zednickým. Rodluné zprávy. Pan Frant. Dejnož ks, ředitel obchodní školy na Mělníku, slavil sňatek svůj se sl. Anuškou Hladíkovou, učitelkou z Heř- manova Městce. — Arcivévoda Ferdinand Karel dnes ráno odiel z Prahy do Písku ku přehlídce prvního praporu pěš. pluku č. 11. — Úmrti. Dne 16. ledna zemřel v Libotěnici pan Václav Benda, dlouholetý člen obecního zastupitel- stva a bývalý člen okresního výboru v Roudnici n.

Labem. Pohřeb koná se dnes o 1/23 hod. odpol.v Libotěnici. — Ve Frenštátě na Moravě zemřel v noci na včerejšek pan Emil Křenek, továrník, po delšl nemoci, v 49. roce věku svého. Pochován budev úterý dne 20. t. m. o půl 11. h. dopoledne na míst- ním hřbitově. — Paní Marie Vašáková roz. Kou- bova, vdova po officiálu král. hl. města Prahy a hu- debním skladateli, zemřela v sobotu dne 17. ledna o 1. hod. odpolední v 76. roce věku svého. Pohřeb koná se dnes v pondělí 19. ledna t. r. o 21/2 hod. odpol. z domu smutku v Karlově třídě čis. 37 na olšanský hřbitov. — V sobotu zemřel v Praze po delší nemoci pan Václav Blecha, vrchní správce cís. statků v Velké Jenči, u věku 58 let. Tělesné pozůstatky zesnu- lého budou zejtra dne 20. t. m. v Praze vykropeny a do Velké Jenče převezeny, kde koná se ve středu 21. ledna o 10. h. dop. z domu smulku pohřeb na hřbitov hostivický. — Okresní zastupitelstvo na Smichově bude miti schůzi ve velké zasedací sini okresního domu čp 70 na Smíchově, na Jakubském náměstí, v pondělí dne 26. t. m. o 10. hod. ranní. — Národ Moravě a sobě Tělocvičná jednota »Sokol« v Krásném Březně upsala na stavbu Národního divadla v Brně obnos 50 korun, splatný do konce t. r. Dar tento je tím pozoruhod- nější, že přichází z území národností německou ohroženého a prostředky k vlastnímu sebezachování ne zrovna oplývajícího.

— Lidové přednášky universily. Dnes v úter bude přednášeti v posluchárně ústavu pro všeobecnou experimentální pathologii české fakuity lékařské v uli- ci Kateřinské o půl 8. hod. večerní doc. dr. Alois Velich o „Úkonech ústrojů močových ve zdrav i nemoci“ (s pokusy), 2. přednáška. Vstupenky do šesti přednášek tohoto kursu prodávají se po 1 koruně (pro dělnictvo po 50 hal.). Zápis provádí se půl hodiny před přednáškou v posluchárně — Z kruhů lékárnických. Dne 16. ledna večer konal »Spolek lékárníků kondicinujících« valnou hro- madu v Praze v restaurantu Choděrově. Píše se nám o ní z kruhů dotyčných: Bylo usneseno vším způ- sobem hájiti neprodejnost osobních práv lékárnických á nedopustiti, aby po vůli některých lékárníků maji- telů zákon byl v tom směru změněn. Lékárníci slou- žící, kterým neprodejnost umožňuje postup a osa- mostatnění, svolají po případě veřejné schůze lidu, aby pomocí jeho práv svých zachovali. Také vše obecná stávka magistrů by vypukla, kdyby měli býti zkráceni. Dale bude vymaháno zlepšení poměrů hmotných. — Výstava českého severovýchodu v Hořicích r. 1903. Přihlášky k výstavě dlužno učiniti nejdéle do konce měsíce dubna. Na žádost výstavního vý- boru povoleny jsou přímé lístky a přímé výstaví vozy z okolních nádraží do Hořic.

— Ofertní řízení rakouských státních drah. Ře- ditelství státních drah v Praze vypsalo v pražských úřadních listech ofertní řízení na rozšíření jedne části klenutého viaduktu pražské spojovací dráhy na Vyšebradě. Podklady a podmínky pro dotýčnou na- bídku vyloženy jsou u jmenovaného ředitelství v od- dělení pro udržování trati a slavby, kde lze do nich nahlednouti a kde se také oferentům vydají formu- láře pro nabídky. Lhůta pro podání nabídky končí dne 7. února t. r. o 12. hodiné polední. Vadium ob- náší 7000 korun. — Olympické hry v Chicagu r. 1904. Úřadně s sděluje, že informace o zamýšlených hrách udilí Mr A. A. Burnham, Assistant Secrelary International Olympian Games of 1904 508 Stock Exchange Bl- ding, Chicago U. S. A. — Po schůzi kovodělníků. Ve dvoraně Plodinové bursy na Havličkově náměstí včera dopoledne konala se schůze kovodělníků, v níž pojednáno o panující krisi v odvětví strojního průmyslu. Po ukončení schůze odebrali se účastníci na Příkopy, kde demon- strovali. Začasté volali „Dejte nám práci!“ Proud. provázený množstvím policistů, postupoval až k Va-