Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 156, ze dne 9. června 1903.

Rüzné zprávy.

= Baronessa pokusila se o sebevraždu. Z Pre- špurku se oznamuje: Baronessa Amelie Lahirettova bydlící na blízkém zámku Gattendorf, dáma 17letá, pokusila se těchto dnů o sebevraždu, vypivši roztok fosforu. Na štěstí byl pokus její v čas zpozorován a lékařská pomoc na rychlo povolána. Jest naděje, že baronessa bude zachována na živu. Pozoruhodno jest, že mladá dáma již před třemi roky se pokusila o sebevraždu. Tebda nalezala se v jakéms zdejším pensionátu a v sebevražedném úmyslu vrhla ses okna prvního patra. Avšak mimojdoucí kominník ji zachytil, tak že baronessa vyvázla bez pohromy. = O oloupení pasažérů spacího vagonu na dráze moskevsko-kurské, o němž jsme již přinesli telegra- fickou zprávu, oznamují se následující podrobnosti; Když se pasažéři spacího vagonu probudili, shledali k nemalému svému úžasu, že zmizely jejich šaty, jež byli před spaním odložili. Někteří měli sice ve vaku, na nějž zloděj nepřišel, ještě trochu šatstva, ale většina jich měla na sobě jen to, v čem byli večer před tím, než ulehli. Situace byla velmi choulostivá, ale prozatím nezbylo, než pokračovati v cestě do Moskvy. Ti, kdož měli v Moskvě přátele, telegrafo- vali jim, aby poslali na nádraží nějaké šaty, mno- bým však nezbylo, než odebrati se tak jak byliv uzavřených drožkách do hotelu a poslat si pak pro krejčího. Závidění hodný jest zdravý spánek, jemuž se všichni okradení těšili a jenž zlodějí značně usnadnil jeho práci.

= Dynamit v černošském kostele. Z Chicaga se oznamuje: Zdejšími černošskými kazateli hlásané křižácké tažení proti hernám mělo za následek, že odpůrci tohoto hnutí podnikli během minulé noci dy- namitový útok na kostel Institutional na Dearborn streetu. Tam konala se večer bromadná schůze, v níž černí kazatelé líčili broznými barvami nebezpečí hazardní hry. Sotva že bylo po schůzi, strašlivý vý- buch otřásl celou budovou. Jak vyšlo na jevo. vy buchla tu dynamitová bomba. Několik lidí, kteří ještě zbyli v kostele, vyvázlo sice bez pohromy, avšak zdi budovy utrpěly vážné trhliny. Od počátku tažení proti hernám dostával černošský kazatel R C. Ram- son, vůdce tohoto hnutí, stále výhružné dopisy. Pa- chatelové dynamitového útoku nebyli dosud vy- pátráni. = Příšerné neštěstí při vzletu balonu. Z Cagliari na Sicilii se oznamuje: O svatodušní pondělí uspo- řádal v Iglesias větroplavec Maria Petroni vzlet ba- lonem »Trinacria«. Když se balon vznesl, zůstal hor- ník Cotza, jenž pomáhal při připravách ke vzestupu, viset na jednom z lan a byl stržen vzhůru. Velký dav lidu, jenž byl vzestupu přítomen, byl z počátku jako zkamenělý, pak ozval se jediný výkřik hrůzy. Cotza, unesen do výše as sto metrů, pozbyl sil, pu- stil se lana a klesl do blubiny, dopadnuv s roztříště- nými údy mrtev jako beztvárná hmota. Větroplavec. jenž nemohl nikterak přispět nešťastníkovi, nemohl po této katastrofě provést ihned sestup, neboť balon jemuž bylo pádem nešťastníkovým pojednou ulehčeno vyrazil prudce do výše a letěl dále, hnán dosti sil- ným větrem. = Neštěstí na kolotoči. Z Brusselu se oznamuje Hrozné neštěstí událo se na pouti v blízkém Trevue renu. Mimo jiné kratochvíle byl tu též kolotoč, po- báněný malým parním strojem. Tvořil hlavní atrakc

a byl stále hojně obsazen, zejmena dětmi. Zatím, co všichni koně měli svoje jezdce a všechny vozíky svoje pasažéry, vypověděl regulátor parního stroje činnost a kolotoč počal vířit s příšernou rychlostí. Rychlost pohybu byla tak hrozná, že se očitým svědkům zdálo, jakoby se dívali do obrovského ka- leidoskopu. Osoby, jež se nalezaly na kolotoči, byly následkem odstředivosti metány všemi směryz kola ven. Záhy potom počaly se rozleťovatz kolotoče koně a vozíky. Většina osob odnesla to pouhým leknutím a lehčími pohmožděninami, pře to však byla pohroma dosti těžká. Byloť zjištěno, že přes dvacet osob, většinou dětí, bylo těžce raněno. Mají většinou přeražená žebra a polámané ruce a nohy. Zatím co ranění odnášeni, vířil kolotoč, jejž naprosto nebylo možno zastavit, stále prudčeji, až konečně se nadobro rozbil a trosky jeho rozlétly se na všecky strany. Jediný muž byl se dosud až do poslední chvíle držel svého koně. Teď byl rovněž vymrštěn z kola a roztříštil si lebku o praporovou žerď, stojící několik metrů opodál. Byl okamžitě mrtev. Jeho manželka a tři dítky, jež s ním byly na kolotoči, jsou rovněž těžce raněni, jedno z dětí tak těžce, že sotva vyvázne životem.

= Po letech dopaden. Pověstný bankovní zlodě; Josef Killoran, který v roce 1895 v Henrym Russellem a Charliem Allenem z vězení v Ludlow streetu v Nov Yorku tehdejšímu šerifovi uprchl, byl v noci na ne- děli zatčen. Dle tvrzení policejního inspektora Mc Cluskýho Killoran a Allen po útěku z vězení v Ludlow streetu odcestovali do Evropy, kdežto Russell zůsta v Americe a byl před rokem zatčen, avšak proti záruce propuštěn zase na svobodu. Od té doby není po Rus- sellovi ani stopy. Killoran a Allen „pracovali“ v Evropě s rozhodným úspěchem a zejmena společně s jakýmsi anglickým lupičem okradli jednu banku v Brusseru o 75.000 dol. Killoran byl chycen, kdežto ostatní dva uprchli s penězi do Anglie. Killoran byl prohlášen za nevinného a po svém propuštění z vězení odebral se do Paříže, kde z podílu na loupeži v Brusselu skvěle žil. Ale byl později v Londýně dopaden při loupežia odsouzen na 10 roků do žaláře. As před měsícem se Mc. Cluský dověděl, že jest Josef Killoran se svým bratrem Johnem a Eddie Mc. Leonem, rovněž pověst- ným zlodějem, zase v Americe. Dále bylo zjištěno, že se tito tři výtečníci scházejí zhusta v Mornmgside Parku s jakýmsi Geo. Watsonem, který prý není nikdo jiný nežli bankovní zloděj Eddie Hyatt. A skutečně byi celý tento čtverlístek v Morningside Parku zatčen.

Zemřelí v Praze. Dne 1. června 1903: Šašek Vladimír, syn sta- vitele, 11/2 roku, 180—II. Vokřálova Josefa, dcera ko- váře, 1 rok, 195—I. Zdeňková Anna, manželka úřad- ního sluhy, 59 roků, 790—I. Kliková Josefa, vdova po dozorci vězňů, 62 roky, 401—II. Ascherová Barbora. soukromnice, 70 roků, 1068—II. Rydvanova Antonie dcera dělnice, 9 měsíců, 580—VII. Jiráčkova Marie. dcera jircháře, 9 měsíců, 272—VIII. Engländrova Anna dcera jircháře, 14 dní, 464—VIII. Taftová Kateřina, manželka konduktora, 65 roků, 1131—II. — Ve vše- obecné nemocnici: Rozova Františka, dcera švadleny, 13 roků. Svoboda Václav, ekonom, 52 roky. Vykysalová Barbora, manželka cementáře, 39 roků. Prokop Antonín, sluha na c. k. stát. dráze, 29 roků. — U Milosrdných sester: Němcová Alžběta, vdova po rolníku, 76 roků. Tripauer Matěj, nádenník, 50 roků.

Dne 2. června 1903: Matoušková Anna, vdova po dělníku, 72 roky, 90—II. Vydra Joseí, syn krejčího, 21/2 měsíce, 556—II. Peřina František, nástrojářský pomocník, 49 roků, 25—V. Vacek Otakar, mědikovec, 22 roky, 17—VII. Kouba Jakub, c. k. vrch. poštovní officiál, 58 roků, 738—VII. Huněk Antonín, číšník, 46 roků, 395—III. Löwit Jindřich, dítě, 260—V. Ši- máčková Marie, manželka spisovatele, 38 r., 1183—II. Černý Eduard, horní inženýr, 65 roků, 695—VII. — Ve všeobecné nemocnici: Kraus Moric, učitel náboženství, 58 roků. Boháčková Žofie, bez zaměst., 41 rok. Hájková Marie, nádennice, 45 roků. Šimáčková Marie, bez zaměst., 71 rok. — U Milosrdných sester: Linka Václav, kotlář, 61 rok. — U Alžbě- tinek: Perglova Milada, dcera dělníka, 16ž4 roku. — V městském chorobinci: Kuh Ludvík, 42 roky.

Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. V úterý, 9. června. 213. hra v předpl. (1. čtvrtka.) Braniboři v Čechách. Zpěvohra o třech dějstvích. Složil Bedřich Smetana. Text K. Sabiny nově upravil V. J. Novotný. Dirigent Karel Kovařovic. Režisér Robert Polák. OSOBY: Olbram, rychtář pražský, V. Kliment. Junoš, Jan Tausentmark, mladí měšťané pražští, O. Mařák, B. Benoni. Oldřich Rokycanský, V. Viktorin. Warne- mann, setník Braniborů, A. Krössing. Jíra, poběhlík, R. Flgar. Ludiše, dcera Olbramova, A. Bobkova. Bo- huš, synek Olbramův. G. Horvátova. Děčana, jejich chůva, M. Klánová. Kmet, E. Pollert. Biřic, R. Polák. Poběhlík, A. Hlaváček. Rytíři a zbrojnoši, čeled Olbramova, venkované, vojsko braniborské, poběhlíci a žebráci pražští, soudcové. — Děj se konáv Kundraticích u Prahy na statku pražského rychtáře Olbrama, v Praze a na českém venkově roku 1279 v době bezkráloví na jaře. Po prvním dějství přestávka. Začátek o 7. hod.

Konec o 3/410. hod.

Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy V zahradě I. pražského měšť. pivovaru. V úterý 9. června. Začátek o 7. hod. Po druhé: Madam Sans Gene. Veselohra o 4 jednáních. Napsal V. Sardou. Přeložil B. Frída. Režisér F. Šípek. Konec o 1/210. hodině. ištěkovo lidové divadlo vahre

na Král. V úterý, 9. června. Začátek o 7. hod. Po třetí: Václav Beneš-Třebízský. Obraz ze života o 6 jedn. Napsal B. M. Satalický.

Aréna na Smíchově (bliže Palackéh mostu). V úterý, 9. června. Začátek o 7. hod. Vystoupení paní Mařenky Zieglerové. Novinka. Poprvé: Bámy z Trouvillu. Vaudeville o 3 jedn. Napsali Perieaud Sauliera Darantier. přel. V. Táborský Režisér Jan Kubík. Dirigent Jar. Hess. 13616

zemru, nežli bych sáhl na jeho čest. Měj to na paměti, vznešená paní a nepokoušej svůdnou řečí otroka, jenž vždy poctivě ti sloužil.« Ranofrit se zachvěla a zbledla, zaslechnuvši krutou lekci od člověka, o němž se domnívala, že přivede hoo rozum neslýchaným štěstím a že spatří ho u svých nohou ve vášnivé extásí. A on, ten smělec, ještě se opovažuje připomínati jí minulost a nestojí o nic. .. Pod nátlakem ledového pohledu bez vášně na ni se dívajících oči zdálo se jí, že byla udeřena ve tvář; hlava se jí zatočila i zapotácela se. Josef nehnul se ani z místa a nenapřáhl dokonce ani ruku, aby ji zadržel. Rychle se vzpamatovavši a zaťavši pěšti, Ranofrit postou- pila proti němu; šílená zloba zaměnila její prchavou slabost. »Opovržený červe a ničemný psel« vyrazila ze sebe s hvízdotem, »jak mohl jsi se opovážiti mně odpovědět? Jestliže ty, jako žebrák, válející se u mých nohou, budeš nyní prositi třeba za jediný láskyplný pohled, odkopnu tě jako nějakou havěť. Ano, ty's mým otrokem a já ti ukážu, že mohu s tebou libovolně naložiti tak, jak se mně zachce; odměním se ti za tento okamžik. Tu máš a nyní táhni!« Davši mu políček, s nejvétší zuřivostí ukázala mu záda. Nyní přišla zase řada na Josefa, aby zbledl jako plátno jeho tuniky. Tvář hořela mu jako v ohni a hněv ho dusil; rychle však se opanovav, kvapně opustil střechu. Ranofrit klesla do křesla a začala vzlykati. Duse se zlostí Josef vrazil do svého bytu a za- vřel se. »Ničemná nevěstko!« bručel, zatínaje pěsti; »jak pomstil bych se ti za políček, který dala jsi mně proto, že připomenul jsem ti povinnost?«

ale svobodného — jedna za druhou vyvolávaly v jeho obrazotvornosti, probouzejíce dávno uhaslé city. Syn pouště probudil se v něm a neodolatelně táhlo ho to na volnou prostoru — aby se nadýchal stepního vzduchu. Přepych a zjemnělost jeho nynějšího života zdály se mu zlatou přikrývkou otrockého jařma, jež ho dusilo; palčivá tesknota svírala jeho srdce. Kovový hlas vyjadřo- val všechny odstíny citů, jež ho rozrušovaly. Konečně umlkl a prsty ještě jen lenivě pobíhaly po strunách, do- bírajíce poslední akkordy. Vášnivý pohled Ranofrit, s kterým se setkal, v okamžiku rozptýlil vidiny minulosti a vrátil ho skutečnosti. Pod dojmem všeho toho, co právě znovu promyslil a procítil, Ranofrit probouzela v něm pouze opovržení: cit, který on sám vyvolal, stal se mu protiv- ným a opovržlivý pohled jeho sklouzl po rozvášněné tváři mladé ženy. »Což pak o tebe stojím?« mluvil jasně tento po- hled, avšak Ranofrit nepozorovala ničeho. Vstala a vzavši pohár s vínem z nízkého stolku, jenž stál vedle, podala ho Josefovi. »Pij, osvěž se a jdi si odpočinouti. Děkuji ti za rozkoš, kterou jsi mně způsobil: zpěv tvůj jest skutečně okouzlující a já sama velmi ráda naučila bych se těmto překrásným melodiím.« Josef, složiv ruce na prsou, uklonil se. »Jen poruč, paní; otrok tvůj bude šťastným, když bude ti moci sděliti to nemnohé, co sám zná.« Ranofrit zůstala sama. Schoulila se na svém lůžku, zayřela oči a zamyslila se. Seznala, že vášeň k mladému otroku úplně ji opanovala a strach o budoucnost tiše svíral její srdce. Myšlenka, aby se mu poddala, dosud nepřišla jí do hlavy; byla však příliš vášnivou a neopa- Želozný kanclář.