V Praze, v sobotu dne 6. června.

K číslu 153

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administrac na měsíc 2 K. — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3' K 20 s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARU

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Nejbližší úkoly poslanecké sněmovny. Z Vídně, 6. června. Ve včerejší schůzi sociálně-politického výboru, který se zabývá zákonem o pojišťování soukromého úřadni- ctva a sešel se o 9. hodině dopolední, bylo sděleno, že příští schůze poslanecké sně- movny koná se v pátek 12. června. Stejné sdělení učinil hr. Vetter poslancům ve sně- movně. Když však podán byl pilný návrh Klofáčův, podepsaný také Slovinci a Chor- vaty o věcech makedonských, byl tento plán zaměněn v ten rozum, aby se příští schůze konala v úterý. K tomu přispěla také úvaha, že bude třeba k projednání zákona, kterým se upravuje nedělní klid, snad dvou schůzí a že třeba bude také celé schůze na zákon o lokálních dráhách pro letošní rok zajistiti. Předlohy vyrovnací. Z Vídně, 6. června. Celotýdenní prázdně mělo býti užito ke skoncování prací ve vý- boru celním a vyrovnacím. Předseda onoho dr. Baernreither vrátí se v úterý z Brusselu, kde mešká na cukerní konferenci. Po jeho příjezdu budou vyřízeny odstavené položky. Rychlým tempem to nepůjde. Soudí se, že sotva za týden se tak stane. Z toho vidno, že celní výbor v nejlepším případě bude hotov se svými poradami v třetím týdnu červnovém. Někteří členové tohoto výboru odeberou se do Pešti, aby tam se členy hospodářského výboru, kteří se zabývají cel- ním tarifem, jednali o některých změnách odstavených položek a přivodili takto brevi manu nějaký kompromis. Patrně s tímto stavem věcí souvisí vyjednávání, které vláda vede s některými stranami. Včera byli u ministerského předsedy členové parlamentní komise klubu polského Jaworski, Abrahamowicz, Vodzi- cki a Dzieduszicki a dle »N. Fr. Pr také důvěrníci německo-lidové strany Der- schatta a Chiari. V poslaneckých kru-

DNl zích se vypravuje, že německo-lidová strana chce položiti své votum pro vyrovnací před- lohy jen pod tou podmínkou, dá-li jí dr. Körber záruku, že také po vyřízen vyrovnacích předloh parlamen tem zůstane nynějšlí směr ně- mecký. Takové záruky dr. Körber — kdyby také chtěl — dáti nemůže. Neboť ne- může ručiti za sebe. Kdo pak by mohl také v Rakousku říci dnes, že zejtra ještě bude. Německé strany se sejdou v úterý k po- radám, jak se zachovají ve výboru, kde do- jde na čl. 9. celní a obchodní smlouvy o že- lezničních tarifech. Dnes večer se sejde uherská kvotová deputace, které bude sdě leno nuncium kvotové deputace rakouské. Uherská deputace své nuncium rakouské již zaslala. O poradách, které se konaly včera v klubu poslanců českých o jeho taktice, jsou listy tentokráte v úplné nejistotě. Konečně přece poslanci dbali výtek, jim činěnýcha zachovávají mlčení. Tím vysvětluje se, že list, jenž pokládá se vážným, jakkoliv jinými pokládán jím není, »Neue Fr. Presse« a to- likéž pražská »Bohemia« uveřejnily včera od- poledne zprávu: »Má se za to, že český klub projednání rozpočtového provisoria obstruo- vat nebude.« Dnes však, po 12 hodinách uveřejňuje vídeňský list zprávu tuto: »Zdá se, že Čechové budou druhé čtení provisoria obstruovati.« K situaci v Uhrách.

Z Pešti, 6 června. Situace v parla- mentě je nezměněna. Vládní tábor dává vy- hlašovati, že setrvává na svém stanovisku, strana neodvislosti a strana osmačtyřicátníků se včera usnesly setrvat v postupu obstruk- čním a že provozovati bude odboj proti vládě a jejím předlohám s dosavadní vytrva- lostí, pevností a nadšením a že práci v par- lamentě si usnadní v ten rozum, že v každé schůzi promluví jen jeden řečník a že po- dány budou četné návrhy na hlasování dle jmen a interpellace vlády. Ale věří se, že přes všechno vzájemné se kasání, přese Čislo v Praze za 2h a na venkově za 3h Předplaceni a inseráty přijímá administraca v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.

všechno vyvracování jednání o kompromis, přece se vyjednává, nikoli sice mezi Szel- lem a opposicí, nýbrž mezi stranou vládní a opposicí a že se vyjednává o vě- cech národních, které ovšem s kontingentem vojenským nesouvisí. Poslanec Rakoszy podá dnes zvláštní interpellaci. V král. peštské opeře provozuje se nyní, jako ve vídeňské opeře cyklus Wag- nerových skladeb. Jde to z těžka. Onehdy se stalo, že následkem ochuravění jednoho pěvce vystoupiti musil náhradník beze vší přípravy a zpíval pak velkou roli svou drže na jevišti noty v rukou. Poslanec Rakoszy chce vytknouti ve svém dotazu na ministra vnitra, že pořádáním těchto her rozšiřuje se německý duch v Maďarsku. Aby takový do- taz podán byl na sněmu českém v příčině provozování německých her v Národním di- vadle! Celý německý svět od Hamburku až po Bělák by se bouřil a českému národu by nadal inferiorních. Dr. Pomjanov odvolán z Vídně? Z Vídně, 6. června. »Zeit« oznamuje na svůj vrub, že zdejší diplomatický zá- stupce bulharský dr. Pomjanov byl te- legraficky vládou odvolán. K této své zprávě dodává list, že pan Pomjanov zavinil odvo- lání své stykem s vídeňským tiskem, ve kterém ukázal velký nedostatek zdrženlivosti a že bývalému ministru Luckanovi poskytl bytu ve vyslanectvu, což je prý diplomatický faux pas. Dr. Pomjanov jest zde teprv od lonska. Ve věcech makedonských jako ro- zený Makedonec působil pro své rodáky. Opustí prý Vídeň co nevidět. Není však ještě rozhodnuto, zdali se vrátí do Sofie čili nie.

Telegrafické zprávy. Z Vídně, 6. června. (C.-B.) [„, Wiener Ztg.“) Císař propůjčil vrehnímu představenému kan- celáří krajského soudu v České Lípě Josefu Chládkovi při jeho dobrovolném odchodu na trvalý odpočinek titul kancelářského ředitele.

FEUILLETON. Pan katecheta Třesohlavý. Doktor theologie pan katecheta Třesohlavý byl typem pravého professora. Jeho tvář, plná drobných vrásek, pozakryta byla z veliké části chromnými koštěnými brejlemi, sedícími na konci špičatého nosu. Dlouhé, prošedivělé vlasy padaly mu na límec černého, šosatého kabátu, v nějž halila se jeho vysoká, suchá postava až po kolena. Zlým professorem pan katecheta ne- byl, ba naopak, někdy až přílišným dobrákem. Jodinou vadou, která by se mu mohla snad vy- tknouti bylo, že dělil své žáky, co se prospěchu a chování týkalo, na dvě skupiny. První určena byla ke spasení, a příslušníci její dostávali samé známky chvalitebné a výborné. Ta druhá pak, da leko jsouc menší prvé, předurčena byla dostateč nou známkou k věčnému zatracení. Jiných zná- mek pan katecheta naprosto neznal a k omluvě jeho musím dodati, že zmíněným tříděním žáků přece nikdy nikomu neublížil. První místo mezi zatracenci zaujímal Pe šina — ten studentík malý, bělovlasý, se rtut místo krve v žilách — jak se o něm sám pan katecheta vyjadřoval. Pešina, jsa si vědom svého osudu i určení, s plnou resignací se mu oddával. Zhola nic se totiž neučil a vyváděl panu katechetovi čtveráctví za čtveráctvím. Tu mu po- ložil na židli u kathedry mokrou houbu, na níž pan katecheta, zapisuje do třídní knihy, s celou chutí se posadil, nebo mu nakřidoval ze spodu kathedru, tak že si pan katecheta kalhoty na obou kolenou důkladně zabílil. Podobným způ- sobem škádlil Pešina pana katechetu téměř sy. stematicky, ale se džbánem chodí se tak dlouho pro vodu, až se ucho utrhne!

Vždy ve středu od 9. hod. do 10. bylo náboženství. Na tuto hodinu zůstával ve třídě s dovolením pana katechety i žid Freund. Jedné středy právě před touto hodinou pohřešil zmí- něný israelita svoje knihy. Marně je hledal v la- vicích a jinde, až mu napadlo, aby se také po- díval do velikého, u kamen stojícího, proutěného koše na papír. Vyzdvihl tedy víko — a vskutkui — na dně koše spatřil svoje knihy. V tom ale. jak se pro ně shýbal, přitočil se k němu Pešina,a převrátiv ho do koše, přirazil za ním víko, které rychle zastrčil kolíčkem v petlici. Freund ocitnuv se v koži marně se namáhal dostati se ven, marně tloukl pěstmi do stěn kože „Otevřte mně, vždyť se tu udusím!“ ozývalo se z vnitřka, ale na otevření nezbývalo již času, nebot právě vstupoval vážně do třídy pan katecheta. Freund nevšimnuv si náhlého ticha ve třídě, po- kračoval v úpěnlivých svých prosbách, bouchaje stále do kože jako divý. Upozorněn tímto hlukem, pokročil pan katecheta ke koži, a uhodnuv již předem, kolik uhodilo — mlčky vytáhl kolíček z petlice. — Víko jakoby pérem vymrštěno, vy- létlo vzhůru a Freund hněvem jsa celý bez sebe. ničeho nevida, ani neslyše, praštil pana katechetu knihou přes hlavu, až se ze slabikáře listy kolem rozletěly. „Tak svět odplácí“ upravuje si brejle zabručel pan katecheta a nestaraje se dále o ohromeného Freunda začal zkoušeti. Zavedeným vyšetřováním vyšlo vše na jevo a Pešina dostal ředitelskou důtku. Ta však ho ani tolik nemrzela, jako okolnost, že otec jeno byv o zmíněné důtce vyrozuměn, přijel navštíviti svého syna, a při té příležitosti dovolil si mu až příliš citlivým způsobem ztlumočiti radostné pře- kvapení nad onou zprávou. — „Pomsta jest sladká,“ myslil si Pešina, a rozhodl se, že se panu

katechetovi, jehož za přímého původce všech svých protivenství pokládal — strašlivě pomstí. Pan katecheta Třesohlavý měl kromě jiných libůstek a zvláštností také zvyk, že se po zápisu do třídní knihy procházel vždy celou hodinu ulič- kou mezi lavicemi. Tu pak v jedné ruce drže ka- talog a ve druhé nerozlučnou tabatěrku, neustále si připlacoval šosy svého dlouhého kabátu. Při této procházce rozhlížel se pan katecheta vždy jako ostříž po třídě, maje v první řadě spadeno na psaníčka svých žáků. Pešina seděl ve čtvrté lavici a tu jakmile ho pan katecheta, procházeje se uličkou, minul, po- ložil před sebe na zem malý složený lístek, který pan katecheta, opětně se vraceje, bleskurychle zvedl. V tom ale okamžiku, když se pan kate- cheta sehnul, vhodil mu Pešina do kapsy jeho šosu malý papírový kornoutek, plný modrého in- keustu. Pan katecheta, došed ke kathedře, za- stavil se, a rozbaliv psaníčko, dychtivě do něho nahlédl. „Nehas! co tě nepálí!“ — bylo ob- sahem malého lístku. Pan katecheta rozhlédl se po třídě, a zahodiv na to lístek do kouta, pokra- čoval v přerušené procházce, připlacuje si oběma rukama úsilovně šosy kabátu. Toho dne býlo ovšem žákům velice nápad- ným, že modrý šátek pana katechety nějak po- dezřele pouštěl. Vždy totiž, jakmile jej pan ka- techeta vytáhl ze šosu a nos nebo ústa si jím přejel — pokaždé zůstavoval po sobě šátek tmavší a tmavší stopy, takže když bylo po hodině a pan katecheta opouštěl třídu, byl v obličeji a zvláště na nose tak modrý, že se ho ve sborovně páni professoři i s panem ředitelem náramně ulekli. Tento kousek se na Pešinu nevyzradil. Msta se mu jak náleží povedla ! Václav V. z Kaštic.