ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 67159390-66c5-11dc-9cfc-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 13 celkem · entity: place 15, person 19, org 2
1 masthead
V Praze, v úterý dne 14. května.
Praha
2 masthead
K číslu 132.
3 article
Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K —h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80 h
Praha
4 title
NARU
Nara
5 article
Dojmy cisařovy návštěvy na ně- mecký tisk pražský. Císařova návštěva v Čechách, oznámená dnes již jako naprosto zajištěná, zavdala tisku zdejšího kasina, zejmena pak »Bohemii«, pod- nět k oněm povědomým hořkosladkým úvahám o pražské německé posici. Jsou okamžiky v ži- votě »německé kolonie v Praze« (jak před ne- dávnem zdejší Němectvo nazval jistý professor německéo university pražské), ve kterýchž hne se v našich Němcích cosi z onoho hnutí, jakéž přepadává schudlé vdovy po vysokých hodno- stářích, o jakýchž dí trefná německá fráse, »že viděly kdysi lepší časy«. Ve starých tretách z dob dávno zašlých se staromodní grandezzou objevuje se tu německá pensistka malostranská se svými nároky na »vznešený význam«, ji rodem prý a báječnými konexemi příslušící. Tak přináší dnešní »Bohemia« předehrou k cí- sařově návštěvě anachronistickou úvahu o »yzne- šeném významu Němectva« v Praze. Že mocnář hodlá navštiviti také Litoměřice a Ústí, tím prý vyhoví pochopitelnému přání německého srdce. Neboť zemské hlavní město není prý dnes už městem — »přes všechen vznešený význam, německému živlu v Praze pří slušící — na němž by Němci císaře tak mohl uvítati a pozdraviti, aby tím německý národní kmen, nejvíce to kvetoucí části země přiměřeně byl representován.« Praha prý musí býti mě stem ryze českým, toť prý heslem, jehož prak tické, ve volbě prostředků bezohledné proveden soustavně se uskutečňuje.
Litoměřic Němec Čechy Praha Bohemia
6 article
V příčině zevního českého nátěru města bylo prý vše možné vykonáno, toť také přijde prý k platnosti na novém mostě, jehož vysvě- cení císař bude přítomen. O representa c hlavního města země, píše »Bohemia«, ve smyslu jednostranněs českém zjednal si zásluhy předchůdce nynějšího starosty a svůdný jich lesk oslňuje, jak se při nedávném uvitání knížete- arcibiskupa ukázalo, také pana dra. Srba. Za- jisté prý jej nezaslepi tak, aby v okamžiku, kdy bude státi před zeměpánem, zapomněl — nechť se prý cítí sébe více českým slarošťou — že má respektovati onu zásadu rovnoprávnosti, kterouž sám slavnostně uznal a kteráž jej za- vazuje, aby prý císaře v hlavním městě země pozdravil také jmenem druhé národnosti. Této povinnosti nebude prý zbaven ani tím, že bude starostům německých měst poskytnuta příležitost, mocnáře uvítati. Nehledě ani k směšnému, naprostému ana chronismu o nějakém vznešeném významu ně meckého živylu v Praze, o němž se nám ne ustále se strany německého tisku kňourá, po- všímneme si jen praktického významu požadavku německého, aby starosta města Prahy uvítal mocnáře také německy. Není o tom nej- menší pochybnosti, že německému tisku ani ně- meckému živlu v Praze nejde vážně o to, aby byl starostou král. hlav. města Prahy při uvítání císaře zastoupen.
Srba Praha Bohemia
7 article
Jim jde jediné o to, aby dr. Srb při uví- tání tom německy mluvitiv byl nucen, o to škodolibé zadostučinění,že starostové ústecký a litoměřický vzdor tomu, že tamější české menšiny jsou poměrněm daleko silnější než německá v Praze, budou císaře vítati jen německy. Dvojí pokoření žádají tedy Němci pro český jazyk: v Praze nemá býti dosti důstojný. dosti vydatný a hodný, aby byl jím císař do- statečně uvítán, v Litoměřicích a Ústíí musí býti však český jazyk od starostů úplně ignorován. Tato domýšlivost jest ve své pyramidálnosti příliš směšná, než aby nějak obzvláště rozčilo- vala. Němcům pražským o nějaké zastoupení sťarostou pražským zajisté nejde, ba snad bysi fo do opravdy zakázali, aby jich mluvčím byl Čech dr. Srb, který přece není žádným jejich mandatarem nebo zvolencem, neboť byl povolán do sboru volbami, vykonanými za demonstrativní abstinence pražských Němců. Jim běží zvláště o fikci, že Praha jest městem dvojjazyčným, o illusi bankrotáře, který. ač dobře ví o poměru svého majetku mezi aktivy a pasivy, přijímá nezasloužené pocty solidního obchodníka. Podle brimboria, do »Bo- hemie« z Vídně telefonovaného, praví se, že v německých parlamentních kruzích s hlubo- kým díkem se konstatuje, že ceštou císařovou Čislo v Praze za 2h a na venkově za 3h
Jim Srb Němec Čo Praha Litoměřice Bo Vídeň
8 article SII
SII Předplacení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.
9 article
do ,středisek německého průmyslu v Čechách oceňuje se vynikajícím způsobem význam ho- spodářské práce, německým (!) obyvatelstvem v Čechách vykonané. Na druhé straně klade se prý největší důraz na to, že se císařova návštěva těchto míst nevykládá snad v ten smysl, aby Praha byla předsta- vena jako město české, naopak má se prý za to, že lze z dobrých příčin za to míti, že sestavením cestovního programu jeví se karakter Prahy jakožto dvoj- jazyčného města způsobem nepo- chybným uznán. Tak tedy v Praze má německá pýcha býti do krajní míry úkojena naprostou rovnoprávností, v »Deutschböhmen« však na vrchol vyhnána naprostým jejím potřením. Šílenství tohoto po- žadavku samo sebou se poráží, neboť něco tak neztravitelného nebylo českému, tak výtečnému žaludku již dávno předloženo. Starosta král. hlavního města Prahy za- chová se při uvítání Jeho Milosti krále v sídle jeho předků tak, jak mu káže jeho důstojenství starosty slovanské Prahy, jak mu káže ne- psaný však železný zákon reciprocity, a zvyklosti nezlomně zachovávané se strany sta- rostů hlavních měst obou ostatních zemí koruny svatováclavské při podobných příležitostecha jak mu ukládá známý už způsob, jakým zachovají se starostové »0 bou středisek německého průmyslu v Čechách. Čech není v Čechách a na Moravě žádným robencem Němců a my tlumočíce požadavek tento, jsme si toho vědomi, že zastáváme mínění všech Čechů v království i v Praze. Dost dlouho bylo starosty pražskými pro- váděnoi rovné právo jazykové podle původní české poctivosti, když se však od starostů v mě- stech něm. odpovídalo důsledným potíráním jeho, jest příkazem téže české čestnosti přijati výklad a praktiku Němci vnucenou, neboť opak bylo by sebezahlazování a sebepokořo- vánlí. A toho bohdá nebudet
Němec Čecho Čechy Praha Morava
10 title
FEUILLETON.
11 article
dot do m olv j Postilion Flinta. v. a oo bods Vzpomínka od Julie Vlasákové, mnsila o b Byl první máj lsilogiT v ož s s Ráčíte mínit, to že nepatří dohromady, po- stilion a první máj? Račte jenom laskavě vy- slechnouti! Nechci líčiti první máj dle Máchy s hrdliči- ným cukrováním a kvetoucím hájem, ale takový. jaký jsem prožila na venkovském městečku v době, kdy jisté vrstvy lidu si chtěly udělat z prvního máje zasvěcený svátek a jiné vrstvy se toho bály ! Tenkráte vřelo a vířilo ve všech myslích Venkované čekali, že u nás »v městě« bude hrozné vzbouření a měšťáci čekali, že ven- kované přijdou to »vzbouření« dělat. Bájily se hrozné věci. Pošetilý strach i pošetilá radost propukaly tu a tam. Vše bylo k smíchu a na pováženou zároven. Největší strach měli židé. Ubožáci ! Odte doby už jejich okna lecjaké »vzbouření« odsto- nala a jim se přece mezi námi dobře vede Jim se stále nosí výdělky a oni je od nás sebe vědomě berou, aniž se k nám jenom o vlas přibližují. Ba skoro naopak! A není to na po- váženou? Ještě říkají »my že je nemáme- rádi.« I máme a měli bychom ještě více, kdyby byli Čechy ! Ale žid narodí se jako my v českém místě chodi s námi do školy, nepřijde dál než do Prahy za obchodem nebo do Boleslavi k odvodu a my jsme Češi, ale on je — Němec
Flint Vlasák Mácha Jim Čecho Čech Němec Praha Boleslav
12 article
Ate abych to nezamluvila! Tak byl první máj! Já byla jsem první rok expeditorkou na poště. Několik dní před prvním dostali jsme nařízení, aby se prvního držela noční službau telegrafu a četník aby poštu provázel při jízdě na dráhu a z dráhy. Jemine! Četník s poštou a já celou no kromě dne předcházejícího i následujícího ve službě! Až jsem se zachvěla — což jestli se mi při tom »vzbouření« něco stane? Tak důle- žitou věc musila jsem ohlásit svým podřizeným; totiž listonošoví a postilionovi. Mezitím co jsem hlasem, jak jen možná slavnostním, jim naří- zení slavného ředitelství z archu překládala, sbíral listonos po zemi rozházené kusy provazů a ani si toho nevšiml. Co pak ten! Ten byl už v patáliích ostřílený. Byl vojákem v roce 1866 a chlubil se přes tu chvíli kulkou v levé lopatce. Já mu sice kdysi namítla, že se ani pro- zrazovat nemá, že dostal kouli do zad a staro- římská matrona že by ho s podobným poraně- ním ani domů nepřijala. Nu, čítala jsem, 19 let a měla jsem jiné představy o chrabrosti vojí- nově než listonoš. Ten přehodil v ústech viržinko z koutku do koutku, odplivl si a řekl: »Ví, ona tomu rozumí jako koza petrželi. Tenkrát utíkali jinší páni než já, a maminka? Ta radostí plakala, když jsem přišel živ.« Nu, na takového hrdinu jsem se neodvážila a proto jsem se otázala jenom postiliona po přečtení toho nařízení: »Tak rozumíte, Flinto ?s Flinta se chvíli na mne koukal, čemu má vlastně rozumět? Vždyť jezdil na oráhu noc co noc, tak pojede i dnes; bude-li při tom četník
13 article
tak ať je — ale pohladiv si vlasy od temene k čelu, kývl hlavou, že rozumí. Poctivá duše tenhle Flinta! Jmenoval se vlastně Frinta, ale nikomu nenapadlo, jinak mu říkat než Flinta. I má známá Pražka, objednávajíc si všeli- cos z venkova, žádala to »obratem Flinty«. Je- zdil den za dnem šestkrát na dráhu a zpět a noc za nocí vstával o půlnoci, jel na dráhu a tam setrval, pobíhaje za každého počasí od vlaku k vlaku, přijímaje a odevzdávaje poštu a vracel se v pět hodin ráno. Za to bral 4 zlaté týdně a dělal to už 23 roky a dělá to ještě dnes. Tisíce, ba milliony peněz odvezl a přivezl za ta leta! Někdo jiný jinde by dostal za tu poctivou službu, za tako- vou řadu let záslužný kříž nebo aspoň pochvalu, ale Flinta nedostal nic a také nic nežádá. My- slím, až zemře, teprv se na něj rozpomenou a uzná se, jaká že je to čest pro úřad i obee, míti takového služebnika. Poctivá duše ten starý, věrný Flintal Večer skutečně hloučky venkovanů přichá- zely do města. Starý žid Pentlář, dej mu Pán- bůh věčnou slávu, aspoň dvacetkrát běžel na četnictvo, aby ho hlídalo. Když mu »na svou duši« nemohli slíbit, že ho budou všichni tři hlídat, zavřel už ve tři hodiny krám a sám vlezl si ve sklepě do bedny. Když tak kolem desáté hodiny večer se lidé z ulic vytráceli a četník tenkráte ještě s chocholem se u mne stavil a pověděl, že jde za město k továrně, tam že to »asi začne«, tu i mně naskočila husí kůže. Daleko jsem pro ni tenkrát neměla. Ach, bože, škoda těch krásných, hloupých letl
Flint Frinta Pražka