1
masthead
V Praze, v úterý dne 14. května.
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80 h
Praha
5
article
Dojmy cisařovy návštěvy na ně-
mecký tisk pražský.
Císařova návštěva v Čechách, oznámená
dnes již jako naprosto zajištěná, zavdala tisku
zdejšího kasina, zejmena pak »Bohemii«, pod-
nět k oněm povědomým hořkosladkým úvahám
o pražské německé posici. Jsou okamžiky v ži-
votě »německé kolonie v Praze« (jak před ne-
dávnem zdejší Němectvo nazval jistý professor
německéo university pražské), ve kterýchž hne
se v našich Němcích cosi z onoho hnutí, jakéž
přepadává schudlé vdovy po vysokých hodno-
stářích, o jakýchž dí trefná německá fráse, »že
viděly kdysi lepší časy«. Ve starých tretách z
dob dávno zašlých se staromodní grandezzou
objevuje se tu německá pensistka malostranská
se svými nároky na »vznešený význam«, ji
rodem prý a báječnými konexemi příslušící.
Tak přináší dnešní »Bohemia« předehrou k cí-
sařově návštěvě anachronistickou úvahu o »yzne-
šeném významu Němectva« v Praze.
Že mocnář hodlá navštiviti také Litoměřice
a Ústí, tím prý vyhoví pochopitelnému přání
německého srdce. Neboť zemské hlavní město
není prý dnes už městem — »přes všechen
vznešený význam, německému živlu v Praze pří
slušící — na němž by Němci císaře tak mohl
uvítati a pozdraviti, aby tím německý národní
kmen, nejvíce to kvetoucí části země přiměřeně
byl representován.« Praha prý musí býti mě
stem ryze českým, toť prý heslem, jehož prak
tické, ve volbě prostředků bezohledné proveden
soustavně se uskutečňuje.
Litoměřic
Němec
Čechy
Praha
Bohemia
6
article
V příčině zevního českého nátěru města
bylo prý vše možné vykonáno, toť také přijde
prý k platnosti na novém mostě, jehož vysvě-
cení císař bude přítomen. O representa c
hlavního města země, píše »Bohemia«,
ve smyslu jednostranněs českém
zjednal si zásluhy předchůdce
nynějšího starosty a svůdný jich lesk
oslňuje, jak se při nedávném uvitání knížete-
arcibiskupa ukázalo, také pana dra. Srba. Za-
jisté prý jej nezaslepi tak, aby v okamžiku,
kdy bude státi před zeměpánem, zapomněl —
nechť se prý cítí sébe více českým slarošťou —
že má respektovati onu zásadu rovnoprávnosti,
kterouž sám slavnostně uznal a kteráž jej za-
vazuje, aby prý císaře v hlavním městě země
pozdravil také jmenem druhé národnosti. Této
povinnosti nebude prý zbaven ani tím, že
bude starostům německých měst
poskytnuta příležitost, mocnáře
uvítati.
Nehledě ani k směšnému, naprostému ana
chronismu o nějakém vznešeném významu ně
meckého živylu v Praze, o němž se nám ne
ustále se strany německého tisku kňourá, po-
všímneme si jen praktického významu požadavku
německého, aby starosta města Prahy uvítal
mocnáře také německy. Není o tom nej-
menší pochybnosti, že německému tisku ani ně-
meckému živlu v Praze nejde vážně o to, aby
byl starostou král. hlav. města Prahy při uvítání
císaře zastoupen.
Srba
Praha
Bohemia
7
article
Jim jde jediné o to, aby dr. Srb při uví-
tání tom německy mluvitiv byl nucen,
o to škodolibé zadostučinění,že starostové
ústecký a litoměřický vzdor tomu, že tamější
české menšiny jsou poměrněm daleko silnější
než německá v Praze, budou císaře vítati jen
německy. Dvojí pokoření žádají tedy Němci pro
český jazyk: v Praze nemá býti dosti důstojný.
dosti vydatný a hodný, aby byl jím císař do-
statečně uvítán, v Litoměřicích a Ústíí musí býti
však český jazyk od starostů úplně ignorován.
Tato domýšlivost jest ve své pyramidálnosti
příliš směšná, než aby nějak obzvláště rozčilo-
vala. Němcům pražským o nějaké zastoupení
sťarostou pražským zajisté nejde, ba snad bysi
fo do opravdy zakázali, aby jich mluvčím byl
Čech dr. Srb, který přece není žádným jejich
mandatarem nebo zvolencem, neboť byl povolán
do sboru volbami, vykonanými za demonstrativní
abstinence pražských Němců.
Jim běží zvláště o fikci, že Praha jest
městem dvojjazyčným, o illusi bankrotáře, který.
ač dobře ví o poměru svého majetku mezi
aktivy a pasivy, přijímá nezasloužené pocty
solidního obchodníka. Podle brimboria, do »Bo-
hemie« z Vídně telefonovaného, praví se, že
v německých parlamentních kruzích s hlubo-
kým díkem se konstatuje, že ceštou císařovou
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Jim
Srb
Němec
Čo
Praha
Litoměřice
Bo
Vídeň
8
article
SII
SII
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
9
article
do ,středisek německého průmyslu v Čechách
oceňuje se vynikajícím způsobem význam ho-
spodářské práce, německým (!) obyvatelstvem
v Čechách vykonané.
Na druhé straně klade se prý největší
důraz na to, že se císařova návštěva
těchto míst nevykládá snad v ten
smysl, aby Praha byla předsta-
vena jako město české, naopak má se
prý za to, že lze z dobrých příčin za to míti,
že sestavením cestovního programu jeví se
karakter Prahy jakožto dvoj-
jazyčného města způsobem nepo-
chybným uznán.
Tak tedy v Praze má německá pýcha býti
do krajní míry úkojena naprostou rovnoprávností,
v »Deutschböhmen« však na vrchol vyhnána
naprostým jejím potřením. Šílenství tohoto po-
žadavku samo sebou se poráží, neboť něco tak
neztravitelného nebylo českému, tak výtečnému
žaludku již dávno předloženo.
Starosta král. hlavního města Prahy za-
chová se při uvítání Jeho Milosti krále v sídle
jeho předků tak, jak mu káže jeho důstojenství
starosty slovanské Prahy, jak mu káže ne-
psaný však železný zákon reciprocity, a
zvyklosti nezlomně zachovávané se strany sta-
rostů hlavních měst obou ostatních zemí koruny
svatováclavské při podobných příležitostecha
jak mu ukládá známý už způsob, jakým
zachovají se starostové »0 bou středisek
německého průmyslu v Čechách. Čech není
v Čechách a na Moravě žádným robencem
Němců a my tlumočíce požadavek tento, jsme
si toho vědomi, že zastáváme mínění všech
Čechů v království i v Praze.
Dost dlouho bylo starosty pražskými pro-
váděnoi rovné právo jazykové podle původní
české poctivosti, když se však od starostů v mě-
stech něm. odpovídalo důsledným potíráním jeho,
jest příkazem téže české čestnosti přijati výklad
a praktiku Němci vnucenou, neboť opak bylo
by sebezahlazování a sebepokořo-
vánlí. A toho bohdá nebudet
Němec
Čecho
Čechy
Praha
Morava
11
article
dot
do m olv j
Postilion Flinta. v.
a oo
bods Vzpomínka od Julie Vlasákové, mnsila o
b Byl první máj lsilogiT v ož s s
Ráčíte mínit, to že nepatří dohromady, po-
stilion a první máj? Račte jenom laskavě vy-
slechnouti!
Nechci líčiti první máj dle Máchy s hrdliči-
ným cukrováním a kvetoucím hájem, ale takový.
jaký jsem prožila na venkovském městečku
v době, kdy jisté vrstvy lidu si chtěly udělat
z prvního máje zasvěcený svátek a jiné vrstvy
se toho bály ! Tenkráte vřelo a vířilo ve všech
myslích
Venkované čekali, že u nás »v městě«
bude hrozné vzbouření a měšťáci čekali, že ven-
kované přijdou to »vzbouření« dělat. Bájily se
hrozné věci.
Pošetilý strach i pošetilá radost propukaly
tu a tam. Vše bylo k smíchu a na pováženou
zároven.
Největší strach měli židé. Ubožáci ! Odte
doby už jejich okna lecjaké »vzbouření« odsto-
nala a jim se přece mezi námi dobře vede
Jim se stále nosí výdělky a oni je od nás sebe
vědomě berou, aniž se k nám jenom o vlas
přibližují. Ba skoro naopak! A není to na po-
váženou? Ještě říkají »my že je nemáme- rádi.«
I máme a měli bychom ještě více, kdyby byli
Čechy !
Ale žid narodí se jako my v českém místě
chodi s námi do školy, nepřijde dál než do
Prahy za obchodem nebo do Boleslavi k odvodu
a my jsme Češi, ale on je — Němec
Flint
Vlasák
Mácha
Jim
Čecho
Čech
Němec
Praha
Boleslav
12
article
Ate abych to nezamluvila! Tak byl první
máj! Já byla jsem první rok expeditorkou na
poště. Několik dní před prvním dostali jsme
nařízení, aby se prvního držela noční službau
telegrafu a četník aby poštu provázel při jízdě
na dráhu a z dráhy.
Jemine! Četník s poštou a já celou no
kromě dne předcházejícího i následujícího ve
službě! Až jsem se zachvěla — což jestli se
mi při tom »vzbouření« něco stane? Tak důle-
žitou věc musila jsem ohlásit svým podřizeným;
totiž listonošoví a postilionovi. Mezitím co jsem
hlasem, jak jen možná slavnostním, jim naří-
zení slavného ředitelství z archu překládala,
sbíral listonos po zemi rozházené kusy provazů
a ani si toho nevšiml. Co pak ten! Ten byl
už v patáliích ostřílený. Byl vojákem v roce
1866 a chlubil se přes tu chvíli kulkou v levé
lopatce.
Já mu sice kdysi namítla, že se ani pro-
zrazovat nemá, že dostal kouli do zad a staro-
římská matrona že by ho s podobným poraně-
ním ani domů nepřijala. Nu, čítala jsem, 19 let
a měla jsem jiné představy o chrabrosti vojí-
nově než listonoš.
Ten přehodil v ústech viržinko z koutku
do koutku, odplivl si a řekl: »Ví, ona tomu
rozumí jako koza petrželi. Tenkrát utíkali jinší
páni než já, a maminka? Ta radostí plakala,
když jsem přišel živ.«
Nu, na takového hrdinu jsem se neodvážila
a proto jsem se otázala jenom postiliona po
přečtení toho nařízení: »Tak rozumíte, Flinto ?s
Flinta se chvíli na mne koukal, čemu má
vlastně rozumět? Vždyť jezdil na oráhu noc co
noc, tak pojede i dnes; bude-li při tom četník
13
article
tak ať je — ale pohladiv si vlasy od temene
k čelu, kývl hlavou, že rozumí.
Poctivá duše tenhle Flinta! Jmenoval se
vlastně Frinta, ale nikomu nenapadlo, jinak mu
říkat než Flinta.
I má známá Pražka, objednávajíc si všeli-
cos z venkova, žádala to »obratem Flinty«. Je-
zdil den za dnem šestkrát na dráhu a zpět a noc
za nocí vstával o půlnoci, jel na dráhu a tam
setrval, pobíhaje za každého počasí od vlaku
k vlaku, přijímaje a odevzdávaje poštu a vracel
se v pět hodin ráno.
Za to bral 4 zlaté týdně a dělal to už 23
roky a dělá to ještě dnes. Tisíce, ba milliony
peněz odvezl a přivezl za ta leta! Někdo jiný
jinde by dostal za tu poctivou službu, za tako-
vou řadu let záslužný kříž nebo aspoň pochvalu,
ale Flinta nedostal nic a také nic nežádá. My-
slím, až zemře, teprv se na něj rozpomenou
a uzná se, jaká že je to čest pro úřad i obee,
míti takového služebnika.
Poctivá duše ten starý, věrný Flintal
Večer skutečně hloučky venkovanů přichá-
zely do města. Starý žid Pentlář, dej mu Pán-
bůh věčnou slávu, aspoň dvacetkrát běžel na
četnictvo, aby ho hlídalo. Když mu »na svou
duši« nemohli slíbit, že ho budou všichni tři
hlídat, zavřel už ve tři hodiny krám a sám vlezl
si ve sklepě do bedny.
Když tak kolem desáté hodiny večer se
lidé z ulic vytráceli a četník tenkráte ještě
s chocholem se u mne stavil a pověděl, že jde
za město k továrně, tam že to »asi začne«, tu
i mně naskočila husí kůže. Daleko jsem pro ni
tenkrát neměla. Ach, bože, škoda těch krásných,
hloupých letl
Flint
Frinta
Pražka