1
masthead
Romänová příloha
2
masthead
„Národnich Listů“ k čislu 125. ze
3
masthead
dne 7. května 1901.
5
article
= Krádež v královském zámku. Z Mad-
ridu se oznamuje: Těchto dnů objevena v knihovně
zdejšího královského zámku značná krádež. Knihovna,
jež obsahuje značné poklady starých rukopisůa
knih, obsahuje také jednu z nejkrásnějších sbírek
minci na světě, čítající asi 12.000 kusů. Vynikající
numismatik seňor Vives zabývá se po několik let
sestavováním katalogu sbírky. Když učenec onehdy
srovnával katalog se sbírkou, zjistil, že chybí 57 zla-
tých mincí západo-gothských, arabských a jiných,
jako na př. některé kusy Jiřího III. anglického, dále
kusy holandské, jakož i turecké, egyptské atd. Na
štěstí zloději, kteří patrně nebyli znalci, zanechali
nejvzácnější kusy, jako na př. minci Ferdinanda II.,
Leonského, jediný exemplář toho druhu, jenž exi-
stuje. Mimo mince zmizely též dva medaillony vé-
vody z Berry a Ferdinanda VII. Konečně zloději str-
hali a ukradli zlaté a stříbrné spony, kování, erby.
desky a jiné ozdoby ze 16 drahocenných knih. Cel-
ková cena ukradených věcí jest velmi značná. Aby
prodeji ukradených věcí v cizině bylo zabráněno
zaslaly úřady všem konsulům a zástupcům španěl-
ska telegrafické zprávy a zaslaly jim přesný popis
ukradených věcí. Bibliotéka královského paláce zalo-
žena byla Filipem V. a náleží mezí nejznamenitější
podobné ústavy v Evropě.
= Zánadné kresby. Z Paříže se oznamuje
Známý rytec Fernand Desmoulin vystavil v gallerii
Petitově řadu podivných kreseb, jež nazval »Mediani-
míques«, totiž kresby, zbotovené mediem. Přes to
však popírá Desmoulin, že by sám byl mediem.
Jiří
Ferdinand VII
Filip
Desmoulin
Petitův
Mad
Berra
Evropa
Paříž
Ferdinand II
6
article
Osobnosť umělcova mimo to vylučuje veškeré pode-
zření, že by si chtěl dovoliti nechutný šprým. Vy-
stavil as 100 kreseb, mezi nimi krajíny a obrazy
s figurami, z nichž zejmena poslední také s uměle-
ckého stanoviska jsou zajímavé. Desmoulin jest ryt-
cem a rytířem čestné legie. Jest to velmi zajímavá
umělecká osobnosť a osvědčil se vždy jako upřímný
milovník svého umění a jest podivno, kterak sámo
svém případě mluví jako o stavu pathologickém, ja
koby mluvil o cizinci nebo osobě, jež je mu lbo-
stejna. Nade všecku pochybnost upřímně a velmi
skromně charakterisuje cenu těchto prací, jež vlastně
nepovažuje za práce svoje. »Nemobu si toliko vy-
světlit, jaké moci jsem poslušen při kresbě těchto li-
nií, neboť neschvaluji jich umělecké formy. Krajiny
hraničí s impressionismem, postavy podobají se po-
stavám Rodinovým. Některé kresby, postrádající urči-
tosti, vzbuzují vzpominky na Watteaua neb Lancreta
a když se na ně dívám, mobu si jedva uvědomit, že
jsem je kreslil sám; tak cizí jsou mému cítění. O
12. června minulého roku nalezám se pod vlivem
této cizí moci. Onoho dne byla mi vnuknuta první
kresba a od té doby provedl jsem ve 240 dnech 322
takovéto kresby. Nezabývám se spiritismem, ba nikdy
jsem se ani nepokusil o klepání stolkem. Po rodin-
ném večírku, při němž provozovány spiritistické po-
kusy, jichž jsem se nezúčastnil, podlehl jsem těmto
bezděčným kreslícím pohybům, pod jichž vlivem jsem
všechny tyto kresby vytvořil. Když jsem večer seděl
u stolu, chopila se moje ruka bezděčně tužky a kreslila
soustředné čáry od okraje ke středu a vytvořila tak
Rodinův
Watteau
Lancret
7
article
kresbu, poněkud neforemnou, jež mne velmi překva-
pila. Kresby této první periody podepsal jsem bez-
děčně: »Institeur« (učitel). Pozdější, jež jsou mno-
hem dokonalejší, mají podpis: »Ton Vieux Maitre-
— a později: »Astarté«. Zejmena tento poslední pod-
pís zdá se mi směšný, ale jest mi vnuknut. Poslední
kresby provedeny jsou trojbarevně barevnými tuž-
kami. Z pravidla držím tužku v sevřené pěsti, nikdy
tak, jako řádný kreslič. Podpis »Ton Vieux Maitre-
jest mi nesrozumitelný proto, že jsem nikdy neměl
učitele kreslení a také jsem nikdy nebyl žákem ně-
kterého mistra. Mně jest vše to nevysvětlitelno. Vět-
šinu kreseb považují za úplně nedokonalou a celou
tuto uměleckou činnost za jakýsi druh divu, jejž lze
stěží vysvětlit. Myslím, nechať je to div jakýkoli, že
bude uveřejnění jeho zajisté zajímavé. Některé kresby
zhotovil jsem obráceně, některé potmě; některé, jež
mi byly náhle pod rukou utrhnuty, ještě když tužka
spočívala na papíře, jeví stopy slz, jiné jsou podo-
bizny. Na jedné z těchto kreseb má zobrazená osoba
na hlavě klobouk a vlasy způsobem zcela pravdě-
nepodobným zkadeřeny, kdežto můj model, jenž stál
v atelieru za mnou, když jsem tvář kreslil, byl bez
klobouku a měl účes zcela obyčejný. Desmoulin
mluví o umělecké ceně těchto kreseb tak lhostejně,
jakoby šlo o díla umělce jemu neznámého. Uznává
cenu některých z nich, jiné kritisuje přísně a libuje
si, nadsazovati jejich nedostatky. Obraz, znázorňující
tři hlavy v profilu na způsob medaille, »Sosies« dvě
zcela stejné ženské tváře, jiný obraz ženy s lupením
révy ve vlasech a impressionistická krajinka, již
Desmoulin kreslil obráceně, jsou nejnápadnější obrazy
této zajímavé výstavy.
Astarta
Ton Vieux Maitre
8
article
= Zajímavé nálezy v Egyptě. Rev. dr. W.
C. Winslow v Bostonu, místopředseda společnosti na
prozkoumávání Egyptu, dostal úřadní zprávu o
prof. Petria, že objevil,v Abydu zápisky králů před
panováním Meny, jenž založil panovničí rodinu 4 800
let před Kristem. Prof. Petrie píše: »Nalezli jsme
jména Narma Ka, a jednoho krále, jenž jest pojme-
nován znamením ryby, a bezpochyby dvou jiných
králů , Deba a Sama z Mena. Jest tu asi 30 nápisů
a těžký pás zlata se jménem Aha (Mena). V brobce
Chasechomui byly nalezeny kamenné, vásy, kteráž
každá měla zlatou poklíčku, připevněnou zlatým drá-
tem, pak dva široké opasky ze zlata a asi tucet
stolních nádob a mis, kromě asi 160 vzorků náčiní
v měděném plechu. Časté použití slonoviny v tehdejší
době jest dokázáno objevením 40 popsaných slono-
vých kusů a kamenů a dvou lvů, zhotovených ze
slonoviny.
Zemřelí v Praze. vonoh
Dne 1. května 1901: Živný Josef, syn typo-
grafa, 11 měsíců, 1711—II. Macnaň Bohumil. syn
kamenotiskaře, 3 dny, 1912—II. Čapek Vojtěch, syn
obuvníka, 10 měsíců, 741—VII. Reachová Cecilie,
manželka sluhy, 60 roků, 683—I. Malfertheinová
Eliška, soukromnice, 63 roky, 1283—II. Pavleček
Stanislav, zámečník, 28 roků, 439—VII. Švejkovská
Marie, vdova po dělníku, 59 roků. 246—VII. Lancin-
grová Josefa, manželka písaře, 36 roků. 440—III
Klika Josef, stavbyvedoucí, 46 roků, 1809—II. Ko-
mers Karel, c. k. místodrž. rada v. v., 83 r., 160—I.
— U Alžbětinek: Dědová Františka, vdova po
dělníku, 42 roky. — U milosrdných bratří
Pucsalik Josef, dráteník, 31 rok. — U milosrd-
ných sester: Juklová Kateřina, vdova po zed-
níku, 72 roky. — V chudobinci: Kinzlová Anna,
vdova po účetním, 82 roky.
Rev
doktor
W C
Winslow
profesor
Petria
Krist
Narma
Sam
Aho
Josef
Čapek
Vojtěch
Stanislav
Marie
Karel
František
Pucsalik
Egypt
Boston
Abyd
Mena
Praha
ko
Reachová Cecilie
III Klik Josef
Macnaň Bohumil
U Alžbětinka : Dědová
Juklová Kateřina
Kinzlová Anno
23
article
Odvedte mne odtud, zašeptala, třesouc se na
Odvedte mne odtud, zašeptala, třesouc se na
celém tele.
— Jste velmi slaba, nemůžete jíti.. . Počkejte
trochu! pravil jsem starostlivě a posadil jsem ji do
křesla, které jsem přitáhl nohou, drže ji neustále ko-
lem těla.
Přicházela pomalu k sobě. Stál jsem před ni, dívaje
se na ni smutně.
— Borisi, pravila, otřevší si rychlým pohybem oči,
vy jste všechno slyšel... To se dovolil říci syn matce . ..
Vy jste svědkem, že jsem činila vše, co jsem mohia . ..
Já jsem se před ním ponížila . . .
— Vy vidíte, v jakém stavu se nachází, začal jsem
omlouvat svého přítele, on neví, co se s ním děje . ..
Ale vy jste pravila, čas... Jsem jist, že Vasa časemi. l.
Nemyslil jsem vůbec na to, co jsem jí povídal, ne-
věděl jsem, jak bych skončil... Ale ona sama sebe ne-
klamala:
— On, pravila, stahujíc obočí, on jest neoblomný
a zarputilý!... jako otec.
a Na okamžik se zamyslila.
— Nemám již syna — vše jest skončeno! rozhodla,
usmívajíc se trpce a bolestně. Nemluvila ke mně, zapo-
mněla na mou přítomnost, jenom její ústa vyslovila mimo-
volně ten smutný závěr, tanuvší ji v tomto okamžiku
na mysli.
Pozvedla oči a pojednou, jakoby teprve nyní mne
byla zpozorovala, zarděla se studem, hrdosti.. . . Snad jí
teprve nyní napadlo: co pak on? proč jest zde? proč
zde přede mnou stojí? jaký zlý posměch osudu mne nutí,
vyzývati tohoto chlapce za svědka, za soudce? ...
Boris
Vasa
24
article
Podívala se vytřeštěně na něj . . .
Co obětovati? ptala se chvějícím se hlasem.
oe
Všechno! pravil, rozpřáhnuv ruce.
A ty ode mne žádáš takových obětí?
— Což jest možno to žádati? Vasa se usmíval tiše
a smutně. — Což možno něčeho požadovati? opakoval
živěji. — Matka... taková, která miluje..., přináší je
sama a nemyslí vůbec, že oběti přináší ..
— Opustiti všechno štěstí svého života! přerušil
ho vášnivě Ljubov Petrovna.
— Vy chcete štěstí! A oči hochovy se přísně a bo-
jácně upřely na matku. — Vy jste docílila toho svého
zvláštního štěstí. Čím bych vám mohl já nyní býti ? . ..
Ona zaplakala.
— O, Vaso ... Vaso, pravila lkajíc, vždyť jsi mým
synem, nosila jsem tě pod srdcem... a tvé narození mne
činilo tak nevýslovně šťastnou! Doufala jsem tak dlouho,
že mně budeš vším!... Mohu-li tě vyrvati ze srdce ! . .
Tys nechtěl nikdy vniknouti do měho postavení, tys myslil
pouze na něj. Ale pomysli... vždyť vidíš sám, že jest
odsouzen, dávno odsouzen: zůstaneme brzy jen... dva,
jen my dva... co potom? Budeš snad i pak nepřítelem
své matky..., poněvadž jsi nyní mým nepřítelem, nepří-
telem své matky, Vaso — čtu to na tvé tváři . .
Mýlila se, nebylo to nepřátelství, ale nekonečná, ne-
snesitelná muka, jevící se v jeho tváři, jeho zamračené
oči pozvedly se tupě na matku a znova sklopily. Neod-
pověděl.
— Jen přemýšlej... V hlubokém hlase Ljubovy
Petrovny to znělo tak měkce — zeptej se sama sebe
v houbi srdce: což jest možno, aby syn nenáviděl své
matky... aby si přál viděti ji nešťastnou? ...
Zapomenutá otázka.
Vasa
Matek
Ljubov
Vasa