1
article
— Vylovení rybníka v městských sadech
Za četného účastenství obecenstva a za přítomnosti
některých zástupců obce byl dnes ráno zřízenci
velkoobchodníka s rybami p. Kozla vyloven rybník
v sadech před nádražím Františka Josefa. Vyloveno
bylo přes 3 metr. centy vypasených kaprů.
— Otrávené koroptve. V okolí tak zvaném
Kuklíku u Kutné Hory nalezl polní hajný v posled-
ních dnech větší počet otrávených koroptví. Zahy-
nuly požitím jedu, uchystaného pro polní hrahoše.
— Domnělé loupežné přepadení. Do vše-
obecné nemocnice přivezen byl dnes o 2. hod. noční
vozem záchranné stanice 32letý zlatník z domu
č. 1868—II. v Sokolské třídě se zlomenou levou
nohou. Zraněný udal lékařům, že byl na Fügnerově
náměstí přepaden dvěma neznámými muži, z nichž
jeden ho popadl za řetízek u hodinek a druhý chtěl
na něm peníze. Když se bránil, povalili prý ho
lupiči na zem a jeden z nich skočil mu tak silně
na nohu, že mu ji zlomil. Na to prý utekli. Jak se
vyšetřilo, byla tato loupežná historie vymyšlena.
Policie vyšetřila, že Šmíd hrál v Jansově kavárně
v Sokolské třídě č. 1867 v karty, při čemž se s ne-
známým jedním hráčem pohádal. Hádka pokračovala
i na ulici a když dostupovala větších rozměrů, dal
se onen muž na útěk a Šmíd za ním. Při tom
sklouzl a zlomil si nohu.
— Zemřela v soudní síni. Majitelka ústav
pro zprostředkování služeb v Šumperku, Zerhanová,
zažalovala faráře P. Wolfa z Rejpotína, protože prý
nechtěl jí zaplatiti odměnu za to, že obstarala mu
služku. Ve středu konalo se o žalobě této líčení
u okresního soudu, při kterém se Zerhanova tak
rozčílila, že raněna byla mrtvicí a v soudní síni
skonala.
František Josef
Kuklík
Šmíd
Jansův
P Wolf
Rejpotín
Zerhanův
Kutná Hora
Fügnerův náměstí
Šumperk
Zerhanová
2
article
— Sebevražda nevěsty. V Olomouci zmizel
dne 29. října 20letá Štěpánka Barašova, která měla
se za několik dní provdati, z domu rodičů a byla
dne 31. vytažena z řeky Moravy utopená. Nechtěla
jíti k oltáři s mužem, jehož si měla vzíti, protože
měla známost s jiným.
— Zjištěná osobnost oběšence. V mrtvole
sebevraha, který včera byl nalezen v Král. Oboře na
břízce pověšený, poznán byl bývalý řezník František
Schraier z domu č. 1018—I. Příčina sebevraždy není
známa.
— Záhadná příčina úmrtí. Včera o 10. hod.
dopolední nalezena byla ve svém bytě v domě č. 28
na Havlíčkově nám. 70letá vdova Alžb. Fabianová
na posteli mrtva. Lékař dr. Feigl vyslovil domněnku,
že stařena se nadýchala svítiplynu, který v noci
z roury ucházel a tím že se otrávila. Za příčinou
zjištění smrti byla mrtvola dopravena do patholog
ústavu.
— Zemřel ve vězení. Tragický osud stihl Ant.
Brožka, 83letého schudlého mistra kamennického
v Ústí nad Orlicí. Stařeček již dlouhá leta oslavoval
svátek sv. Václava tím, že si o něm vždy několikráte
vystřelil z pistole, nabité na slepo. Také letošního
roku tak učinil, ale zle pochodil. Byl udán že dopustil
se přestupku proti zbrojnímu patentu a v těchto dnech
odsouzen do vězení na 48 hodin. Nikdy netrestaný
stařec se nad trestem tímto velice rmoutil a nastou
pil jej dne 27. října s velkým žalem a zdrcen tak,
že trestu nepřežil. Zemřel ve vězení, kteráž okolnost
způsobila ve městě velký rozruch.
— Vystěhovalci. Včera ubíralo se Prahou 17
osob z Haliče do Ameriky.
Štěpánek Barašův
Král
Schraier
Fabianová
doktor
Feigl
Brožek
svatý . Václav
Olomouc
Morava
Havlíčkův já
Ústí nad Orlice
Praha
Halič
Amerika
3
article
Ze soudní síně.
Ze soudní síně.
Hilsner po druhé před soudem.
(Zvláštní telegraf. zpráva »Nár. Listů«.)
Z Písku, 3. listopadu.
Líčení den osmý.
Přes prudký lijavec tlačí se velké množstv
obecenstva ku přelíčení. Dnešek vyhražen je za-
vraždění Klímovy. Předvoláno je 15 svědků, mez
nimi rodiče zavražděné Marie Klímovy, František
a Anna. Kromě nich soudní lékaři dr. Václav
Michálek z Polné a dr. Malkovský
z Písku, tento místo nemocného dra. Prokeše
z Polné, který pro nervosu nemohl se dostaviti
k líčení.
Znalci Frant. Hulíček a Josef Vyhlídka
vypovědí o nalezených šatech Marie Klímovy
Universitní professoři dr. Bělohoubek a dr
Gintl z Prahy mají podati dobré zdání, jak
dlouho šaty Klímovy ležely v lese, když
byly nalezeny.
Tyto šaty totiž, jak známo, zaslány byly
pražské universitě za příčinou vědeckého zkou-
mání.
Dosud podali dobré zdání jen oba znalei
z oboru střižného zboží, pp. Hulíček a Vy
hlídka písemně. Zkoumání šatů fakultou praž-
skou je skončeno a dnes sem došlo. Veškerá
corpora delicti jsou rozložena na stolku před
křeslem předsedovým.
Líčení zahájeno o 3/4 na 9, Od svědkyně Anežky
Jarošové došlo vysvědčení nemoci.
Předseda dává přečísti napřed k orientaci
porotců protokol o místním ohledání, který sepsán
byl 8. října r. 1899 soudní komisí po nalezení
mrtvoly, resp. kostry Klímovy. Podle protokolu toho
kostra nalezala se v houštině, přikrytá čerstvým
chvojím a mokrým mechem. Na kostře byly ještě
vlasy.
Podle kostí se poznalo, že je to kostra ženská.
Tomu nasvědčoval také nalezený zbytek ženských
vlasů. Dostavili se také rodiče Klímovy a přítelkyně
její Marie Friedlova, a všichni prohlásili, že to není
kostra Klímovy. Teprve po nějakém čase, kdyžv
Hilsner
Klímův
František
Anna
doktor
Michálek
Malkovský
Prokeš
Hulíček
Josef vyhlídka
Bělohoubek
Gintl
Jaroš
Friedlův
Písek
Polná
Praha
4
article
lese nalezeny byly šaty, prohlásili rodiče, že tyto
šaty náležejí jejich dceři.
Nyní prohlédli také kostru své dcery.
Pak předvolán jako první svědek otec za-
vražděné Klímovy, 70letý stařec se vpadlými tvářemi.
Je domkářem ve Věžnici.
Předseda: Františku Klímo, máte nějaké ne-
přátelství proti Hilsnerovi?
Svědek: Prosím, pane předsedo, já nevím
udělal-li to on. Potom vzat svědek do přísahy.
Předseda: Vaše dcera zmizela asi před třem
roky ?.
Svědek: Ano.
Předseda: Vypravujte, co o tom víte.
Svědek: Sloužila u p. Jana Štokanzla. Dne
17. července odešla a nevrátila se již. Teprve po-
zději nalezena kostra, ve které jsme poznali hlavně
podle velikosti, vlasů a čelistí svou dceru.
Předseda: Ale dříve jste řekli, že to není
vaše dcera.
Svědek: O, ano.
Předseda: Ne. Teprve později. Víte, že po-
zději ještě něco bylo nalezeno?
Svědek: Ano, šaty.
Předseda: Poznáváte v těchto šatech šaty
své dcery?
Svědek: O šaty jsem se nestaral. To byl
věcí mé ženy.
Předseda ukazuje svědkovy šaty.
Svědek: Prosím, já to nevidím a mnoho tomu
nerozumím.
(Pokračování.)
Klímův
Klíma
Hilsner
Štokanzl
5
article
JUDr. Karel Motejl proti zástupcům
c. k. finanční prokuratury.
Před okresním soudem na Ovocném trhu v úřa-
dovně radního tajemníka p. Weissa konal se dnes
dopoledne spor, v análech tohoto soudu velmi řídký,
ba ojedinělý. Pražský advokát pan JUDr. Karel Mo-
tejl domáhá se cestou soudní zadostučinění, poně-
vadž jej urazili dva zástupcové eráru ve známém
sporu Ústřední Matice školské proti eráru o uznání
pravosti testamentu rytmistra Ant. Bergra; spor tento
jest právě projednáván u zemského soudu.
Žalovanými pro přestupek proti bezpečnosti cti
jsou pp. JUDr. Julius Eisenbach, tajemník c. k.
finanční prokuratury v Praze a JUDr. Jan Rohlena,
c. k. vrchní finanční rada při c. k. finanční prokura-
tuře v Praze.
Žaloba, již jmenem p. JUDra. Karla Motejla po-
dal advokát pan dr. Ant. Schauer, dokonale vyli-
čuje celý příběh a proto uvádíme ji slovně:
Žaluji pana JUDra. Julia Eisenbacha a p. JUDra.
Jana Rohlenu pro přestupky proti bezpečnosti cti
mé, spáchané v odpovědi c. k. finanční prokuratury
v Praze jmenem odúmrtního eráru ve sporu s Ústř.
JUDr
Motejl
Weissa
Karel molybden
Antonín
Bergr
Julius Eisenbach
Rohlen
doktor
Schauer
Eisenbach
Praha
6
article
Maticí školskou v Praze jako universální dědičkou
pana Bedřicha Schnella a spol. o uznání pravosti
testamentu pana Antonína Bergra z 3. ledna 1881u
c. k. zemského soudu v Praze dne 26. července 1900
pod čís. G. IV. 153/700 podané, kteroužto odpověd
koncipoval a sepsal pan JUDr. Julius Eisenbach
schválil a podepsal pan JUDr. Jan Rohlena a uvá-
dím na odůvodnění žaloby své následující
Dne 19. června 1897, ve druhý den inventur
po panu Bedřichu Schnellovi, nalezl František Kro-
páček v bytu páně Schnellově pod popruhem listinu,
obsahující poslední pořízení a opatřenou podpisem
»Antonín Berger« dto. 3. ledna 1881, kterou mně,v
bytě přítomnému vykonavateli poslední vůle Bedřicha
Schnella, ihned odevzdal a kterouž jsem já jakožto
poslední vůli Antonína Bergra c. k. zemskému soudu
předložil.
Dle této poslední vůle měl nárok na dědictví
Antonína Bergra jakožto příbuzný z otcovské
strany mimo jiné také pan Bedřich Schnell, re-
spektive jeho universální dědička Ústřední Matice
školská v Praze.
Schnell
Bergr
JUDr
Julius Eisenbach
Rohlen
František kra
Schnellův
Berger
Praha
7
article
C. k. finanční prokuratura jmenem c. k. od-
úmrtního eráru popřela pravost této poslední vůle
zahájen byl u c. k. zemského soudu v Praze o pra-
vost její spor žalobou Ústřední Matice školské a spol.,
dne 30. dubna 1900 na odúmrtní erár podanou.
K žalobě této byl přiložen opis (sub lit. Z) svě-
deckého protokolu mého ze dne 30. května 1897,
poněvadž jsem k žádosti žalobcův toho dne u c. k.
okresního soudu pro dolní Nové město v Praze jako
svědek ku zjištění důkazu o nálezu testamentu Anto-
nína Bergra vyslechnut byl. Jako svědek potvrdil
jsem dle pravdy: Po skončení inventury že byly
ještě různé předměty v bytě rovnány a prohlíženy
manželé Kropáčkovi, jimž zařízení bytu bylo testa-
mentárně odevzdáno, že svědka — buď oba z nich,
či jeden — požádali, aby mohli si nábytek jim od-
kázaný odvézti, že na to svědek svolení dal. načež
pak manželé Kropáčkovi se služkou svou Růženou
Švihovou počali nábytek oprašovati a skládati. Pro-
tože před konáním inventury od smrti zůstavitelovy ni-
kdo do bytu, k němuž klíče ihned po smrti téhož
k sobě svědek vzal, přístupu neměl a při soudní
prohlídce, která za přítomnosti c. k. notáře Frant.
Eulnera a svědkovy dne 17. května 1897 byla před-
sevzata, testamenty staršího data byly nalezeny, na-
řídil svědek manželům Kropáčkovým, aby každý pa-
pírek, v bytu nalezený, jemu ukázali a nic mimo ná-
bytek z bytu neodnášeli.
Bergr
Kropáček
František
Kropáčkův
Praha
Nová město
Anta
8
article
Potvrdil jsem jako svědek přísežně dále způsob,
jakým mně testament Antonína Bergra ze 3. ledna
1881 Františkem Kropáčkem odevzdán byl, že totiž
týž papírek dotyčný, jak mně byl ihned sdělil, na-
lezl pod popruhem jedné židle, kterou, chtěje jí od-
vézti, na druhou židli lenochem dolů postavil. Vylo-
žil jsem dále jako svědek, že na základě porovnání
písma s p. drem. Hanckem, bývalým zástupcem p.
Bergra provedeného, nalezl jsem subjektivního pře-
svědčení o pravosti poslední vůle.
Na zmíněnou žalobu podala c. k. finanční pro-
kuratura odpověď 26. července 1900, kterou, jak ře-
čeno, sepsal pan dr. Julius Eisenbach a kterou schvá-
lil a podepsal pan dr. Jan Rohlena, kteří tudíž zod-
povědni jsou za obsah odpovědi této a za trestní
činy, v ní spáchané.
laei
V odpovědi této jest česť moje napadena beze
vší příčiny způsobem takovým, že musím se
domáhati satisfakce touto cestou soudní.
Přikládám výtah odpovědi a sice výtah oněch
míst, jimiž jednak přímo, jednak nepřímo česť moje
je napadána.
Výtah ten obsahuje jednak rubrum odpovědi,
jednak strany 48—56, dále výňatek ze stránky 79,
přepis stránky 121—123, stránky 141—146, 159—161
i činím uctivý návrh, by k líčení originál odpovědi
od pana dra. Přemysla Šámala, advokáta v Praze,
byl vyžádán, pokud se týče aby týž k líčení byl
obeslán, neboť c. k. zemský soud v Praze odpovědi
té postrádati nemůže. V odpovědi dovozují žalovaní,
že testament mnou c. k. zemskému soudu předlo-
žený jest padělkem a sice padělkem pana Bedřicha
Schnella, dne 10. května 1897 zemřelého.
Bergr
Kropáček
Hancke
doktor
Julius Eisenbach
Rohlen
Šámal
Schnell
Praha
9
article
Zároveň pak naznačují žalovaní v odpovědi na
různých místech, jakobych si toho byl vědom, že pan
Bedřich Schnell tento testament Antonína Bergra pa-
dělal, že jsem vše zařídil, aby listina ona Františkem
Kropáčkem v oné židli páně Schnellově byla nale-
zena, obviňují mne tedy z účastenství na podvodu.
Vysvítá to jednak z posměšného způsobu psaní
o tom, že František Kropáček našel onen testa-
ment. Na stránce 51. odpovědi naznačují žalovaní,
jakoby pan František Kropáček již napřed byl věděl,
že tam dole pod popruhem židle bude vyčnívati pa-
pírek a že po obrácení židle uzřel to, co již oče-
kával.
Na stránce 52. činí žalovaní návrh, aby Frant.
Kropáčkovi při jeho výslechu byly dány zejmena
otázky, zda o tom papírku již dříve něco věděl,
zdali věděl, že listina z 3. ledna 1881 anebo vůbec
nějaký papírek v jedné z oněch šesti židlí bude
schován, zdali se pustil do manipulace oprašování
židlí za tím účelem, aby při té manipulaci mohl vy-
táhnouti nějaký papírek a zdali své služce vzal
z ruky židli k účelu právě zmíněnému, aby při ma-
nipulaci oprašování mohl vytáhnouti ze židle nějaký
papírek.
Dále navrhli, aby jemu byly dány otázky, zdali
nařízení panem drem. Karlem Motejlem
pánům manželům Kropáčkovým dané,
aby každý papírek v bytu nalezený
jemu, dru. Motejlovi, ukázali, mělo tvo-
řiti jakousi přípravu k nalezení a zdali
snad ví, kdo ten papír do židle zastrčil, totiž v židli
schoval.
Schnell
Bergr
Kropáček
Schnellův
František
Motejl
Kropáčkův
10
article
Tímto návrhem, respektive v tom obsaženým
tvrzením, obviňují mne pisatel a schvalovatel a pod-
pisovatel odpovědi ze spoluviny na zločinu podvodu,
obviňujíce mne tím, že jsem buď sám papírek do.
židle zastrčil, neb alespoň o tom věděl a že jsem
schválně Kropáčkovi nařídil, aby papírek ten nalezl
a mně ukázal.
Podobné obviňování obsahuje navrhovaný důkaz
a. d. g. na stránce 53.
Na stránce 79. obviňují mne ze strannickostia
tvrdí, že z udánlivého chování mého oproti Vilemíně
Panznerové, která prý mně chtěla pravý rukopis
Antonína Bergra zaopatřiti, vysvítá mé stanovisko
v ohledu porovnání písma, čímž žalovaní naznačiti
chtějí, jakobych si byl vědom nepravosti nalezeného
testamentu a že jsem se proto zpečoval přijati
materiál pravého rukopisu Antonína Bergra k cíli
srovnání písma.
Pokračování téhož obviňování obsaženo jest na
stránce 121—123, kdež žalovaní poukazují na celé
to pozadí, v němž se události historie Bergrova
testamentu odehrávají.
Tu vytýkají, že je prý především nápadno, že
kodicil z 3. ledna 1881 hned se objevil, sotva že ten,
kdo jej padělal, s životem se rozloučil. Dále, že obje-
vení stalo se při tak slavnostní příležitosti, jako jest
úřadní inventura, pak že jsem já, JUDr. Karel
Motejl, předem na to upozornil, aby
každý papírek, jejž by kdo nalezl, mně odevzdal a
tím tedy že jsem již jaksi předem objevení kodicilu
ohlásil.
Kropáček
Panzner
Bergr
Bergrův
JUDr
Motejl
důkaz a . d . g
11
article
Jasněji mne již žalovaní ze spoluviny na
domnělém podvodu obviňovati nemohli!
Na stránce 122. béřou žalovaní v pochybnosta
vytýkají zvláštní prý mé jednání
v příčině prohlášení testamentu, na stránce 123 ná-
padnost celého počínání manželů Kropáčkových,
s čímž osoba moje dle líčení odpovědi ve spojitosti
se nalezá.
Na stránce 142 praví, že jsem jakožto dlouho-
letý právní zástupce p. Bedř. Schnella do jisté míry
jakýmsi pokračováním jeho právnické osobnosti, kte-
rou obviňují z padělání testamentu, dotýkají se
věrohodnosti mé svědecké výpovědí, zejmena větou:
»Avšak smí vůbec pan dr. Karel Motejl při-
pustiti, že pan Bedřich Schnell padělal?« Větou
touto jakož i následujícími vývody tvrdí nepřímo
páni žalovani, že ač jsem byl domněle vědom padělku
páně Schnellova, předce jsem to nedosvědčil.
Jako resumé celého obviňování uvádějí pak páni
žalovaní na stránce 159 následující větu:
»Když c. k. finanční prokuratura procesní ma-
teriál studovala, mnohdy jakoby jí půda pod nohama
mizela, tak těžkým se zdálo, pravdu a klam od-
loučiti.
Kropáčkův
Schnell
doktor
Motejl
Schnellův
12
article
Možná, že c. k. finanční prokuratura tu a tam
byla příliš nedůvěřivou, avšak možno také, že
bahnonepravdy je ještě větší a roz-
sáhlejší a že c. k. finanční prokuratura mnohé, co
je jen přetvářkou a na sklamání vypočtěnou vějíč-
kou, za bernou minci měla a o skutcích více méně
mala fide vykonaných jako o zcela neúskočných a
nezávadných okolnostech pojednala.«
Naznačují tím páni žalovaní, že ještě mírně ob-
viňují mne z činů trestných a nepočestných, poně-
vadž prý je snad bahno nepravdy ještě větší a roz-
sáhlejší. Že se i tato slova na mne vztahují dle
patrného úmyslu pánů žalovaných, je zřejmo z te-
noru celé odpovědi.
Obsah této odpovědi sdělen byl mně drem.
Přemyslem Šámalem dopisem téhož z 21. září 1900,
z něhož jsem se dověděl o neslýchaných oněch
urážkách, žalovanými vůči mně pronešených. Mnou
pak žádaný způsob veřejné satisfakce byl odepřen.
Šámal