Románová příloha

„Národních Listů“ k číslu 30l. ze dne 3l. října 1900.

Různé zprávy. = Bouillon professora Laborda. V po slední schůzi pařížské společnosti biologické bylo obšírně pojednáváno o přípravě bouillonu, vynaleze- ného prof. Labordem. Tento bouillon má neobyčejně značnou výživnou hodnotu a jest snadno stravitelný. takže jeví značné účinky při nemocech žaludku a střev, jakož i při jiných chorobách, jež vadí vý- živě, zejmena při úbytích, takže chrání nemocného od další ztráty sil. Tento bouillon připravuje se ná- sledovně: Vezme se dosti silný, podlouhlý kus masa hovězího neb skopového, nejlépe z kýty, přidrží se levou rukou, zahalenou šatem na jednom konci, kdežto druhý konec spočívá na okraji talíře neb silné desky. Na to se strouhá maso ostrým nožem na povrchu; tím způsobem se oddělují zcela drobné vločky, jež se dají do mísy ku přípravě polévky, v množství až 60 a nanejvýš 150 gramů. Tento způsob strouhání masa má výhodu, že přese všecko drobné rozdělení neztratí se ničeho ze šťávy. Drobně nastrouhané maso promíchá se pak dokonale s bouil- lonem, dříve připraveným, jenž však musí býti úplně studený. Tímto promícháním se studeným bouillonem povstane masitá omáčka, jež musí být zcela stejno- měrná a nesmí míti nijakých chuchvalců, aby se pacientu požívání syrového masa neošklivilo. Proto také dlužno při míchání odstraniti veškeré zbytky šlach nebo jiné hrubší částky. Na konec nalije se tato masitá kaše zvolna za stálého míchání do teplé, masité polévky, takže jest příjemně teplá, aniž by se však vařila. Na místě tohoto druhého bouillonu možno vzíti též odvaru tapioky a možno také dle libosti přidati dva žloutky a kde toho stav nemoc- ného dovoluje, též trochu koření. Polévka takto při- pravená obsahuje výživnou hodnotu masa tou mě- rou, jaké nelze docíliti u žádné jiné masité polévky.

Prof. Laborde docílil tímto bouillonem znamenité vý- sledky při výživě nemocných, zejmena u osob stíže- ných úbytěmi. — To je zcela pochopitelné. Ale bylo přece jen nesvědomitou lehkomyslností některých německých listů, že tento prostředek, jenž ve svém oboru koná výtečné služby, vyhlašovaly za neomylný lék proti úbytím. = Sopečné úkazy na Elbrusu »Priazovski Kraj« přináší následující zajímavou zprávu: Elbrus. král hor kavkazských, jevil se dne 6. října na polo zbaven své sněžné koruny. Vrchol obrácený ke Chva- linskému moři jevil se černavý a prostý sněhu. Po- něvadž takovýto úkaz dosud nikdy nebyl pozorován, jeví se nám tu především hádanka: Neprobudily se snad náhle, po tisíciletém lethargickém spánku, vul- kanické síly tohoto obra? Této domněnce zdají se nasvědčovat některé úkazy, objevivší se rovněž dne 6. října, jež mohly býti vyvolány toliko otřesením hory a sice: as ve třetině výšky sněhem pokrytého hor- ského kůžele objevily se ve stejné úrovni dvě černé skvrny, od nichž se táhly dolů dvě čáry, jež bylo možno porovnat s venkovskými cestami, a končily na zasněženém výběžku skalním. Jest zajisté opráv- něna domněnka, že se na těchto místech utrhly a zří- tily skalní hmoty. V takovéto podobě jevil se Elbrus až do 7. října do večera, kdy opět byl vrchol jeho úplně pokryt sněhem. Na druhém vrcholi hory ne- byly podobné změny pozorovány.

= Zlodějský účetní. William Schreiber, účetní v bankovním závodě v Elizabethportu, se již asi dva měsíce pohřešuje a jeho nepřítomnost počíná nyní ředitele banky znepokojovati. Ředitelové z počátku tvrdili, že jsou knihy Schreibrovy v pořádku, nyní ale doznávají, že byl zjištěn schodek 50.000 doll. Ztrátu uhradí ředitelové, kteří o celé záležitosti opatrně mlčí, avšak je známo, že Američan Surety Co. dává uprchlého podvodníka stíhati. Zmizelý byl u banky zaměstnán 10 roků. Dne 2. srpna nastoupil dovolenou a odebral se do New Yorku, kde se se- známil s jakous dívkou, pro niž najmul byt, který okrášlil knížecím přepychem. Později odcestoval s dívkou do Saratogy, kde platil za byt a stravu 20 doll. denně. Tam se seznámil s Joe Vendingem, s kterým navštěvoval Schreiber koňské dostihya vyhrál prý 10.000 doll. Před třemi týdny odjel s dívkou do Paříže a od té doby není po něm ani stopy. Vždy šatil se elegantně a vyhledával veselé společnosti. Schreiber jest svoboden a bydlel se svou sestrou. = Pomsta drožkářova. Z Paříže se ozna- muje: Dvaačtyrycetiletý drožkář, Camille Aubertin měl hezkou ženušku blondýnku, jež jej podváděla se svým sousedem, hezkým 28letým cídičem příborů, Cyprianem Weilerem. Aubertin zpraven byl o ne- věře své manželky anonymním dopisem a již den na to přesvědčil se, že udání bylo pravdivé. Jen na chvíli zmocnila se podvedeného manžela zuřivost. Pak vypil klidně svůj absinth, usedl na kozlík, roz- vážel mezi dnem svoje pasažéry a osnoval pomstu.

Pozdě v noci přijel k restauraci, kde Weiler byl za- městnán, a když cídič odcházel, zavolal na něho: »Hej! Weilere, nechtěl bys se mnou popít sklenku vína?« Weiler netuše ničeho zlého přijal vyzvánía když oba spolu přátelsky popili vína, navrhl Aubertin mladíkovi, aby se posadil do vozu, poněvadž byt jeho se nalézá na cestě do remisy. Weiler usedl do vozu a Aubertin se rozejel. Již po několika minutách po- bídl koně do střeštěného trysku. Weiler znepokojen tázal se: »Kam to jedeme?« — »Však uvidíš,« od- pověděl drožkář a vůz jel dále k pustému rozhraní města. Mezi polemi drožka zastavila a než se Weiler nadál, vytrhl jej Aubertin z povozu a zásadil mu držadlem biče tak prudkou ránu do hlavy, že beze smyslů klesl. Na to položil Aubertin tělo omdlelého svého soka před kopyta koně, sedl opět na kozlík, přejel přes Weilera, až mu kosti praskaly, odebral se do remisy, kdež odevzdal povoz, načež se sám udal na policejním komisařství. Policejní strážníci vyslaní na místo nalezli Weilera beze smyslů s rozmačkaným hrudníkem a rozdrcenýma pažema, dosud sice živého. ale v tak hrozném stavu, že není nijaké naděje, že by se mohl ještě vzpamatovat.

= Velká krádež obrazů. Z Amsterdamu se oznamuje: Obrovská krádež obrazů, při níž nejdeo odcizení jednotlivých kusů, nýbrž celé sbírky, za- městnává nyní soud a policii v Haagu. Toliko na- prostá nevšímavost majitele obrazárny umožnila, že oba zlodějové, bývalý sluha okradeného a jakýs ko- vář, zcela klidně a beze všeho chvatu mohli z domu odnésti nejvzácnější kusy a prodati je. Okradený totiž nebydlí ve svém vlastním domě, nýbrž v ho- telu, v pensionátě. Obrazy nevisely na stěnách, ný- brž ležely nakupeny na sobě na chodbě. Počet ukradených obrazů páčí se na 236 a mnohé z nich nalezají se již v uschování u soudu. Avšak zloději sami doznali, že značný počet ukradených obrazů prodali přímo do Belgie. Cena těchto obrazů páčí se

dle povrchního odhadu as na 150.000 holandských zlatých. Zloději dostali za ni od překupníka, jenž také byl zatčen, celkem 600 zl. Mezi ukradenými obrazy nalezají se mistrovská díla Jana Steena (Spící manželé) a Ostadea (Piják piva). Každýz těchto kusů odhadnut jest na 10—12 tisíc zlatých. Dále pravé kusy od Palameda, Houckgeesta, Ván der Werffa, Wouvermannsa, van der Neera, Fransa van Mierisa, Willema van Mierisa (Houslista), Goverta Flineka, Droogsloota, Wynandsa, Heemskerka, Ruys- daela, Caspora Netschera, především však Avercampa, za jehož jeden obraz majitel dal 21 jiných cenných obrazů. Mimo to pohřešují se ještě četné, nanejvýš drahocenné delftské a saské porcelány, dále několik tuctů drahocenných, vzácných bronzů. Tyto kusy uloženy byly v koších v kolně, sousedící s domem okradeného.

Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. Začátek o 3. hod. Ve středu 31. října. Představení pro lid. Maloměstské tradice. Veselohra o jednom dějství od V. Štecha. V panském čeledníku. Obrázek ze staročeské domácnosti o 1 dějství. Napsal Ladislav Stroupežnický. Námluvy. Veselohrao jednom dějství. Rusky napsal A. Pp. Čechov. Přeložil Fr. Mikulejský. 44. hra v předpl. 4. čtvrtka. CARMEN. Opera o 4 dějstvích od Jiří Bizeta. Slova dle novelly Meriméovy od Meilhaca a Halévyho. Přeložila Eliška Krásnohorská. Režisér Rob. Polák. Dirigent Karel Kovařovic. Po prvém dějství přestávka.

Ve středu 31. října.

Začátek o 7. hodině. Konec po 10. hod.

Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech. Ve středu 31. října. Začátek o 1/27. hod. Dvacátěšesté lidové představení za poloviční ceny. Po třetí. 25262 Cesta kolem světa za 80 dnní. Sensační hra o 12 obrazích. Dle J. Vernea napsal A. Pulda.

Svandovo divadlo na Smichove. Ve středu 31. října. Začátek o 7. hod. Cyklus Národní jednoty česko-slovanské. Večer první. Zasněžení. Veselohra o jednom jednání od E. Schachta. Horacova přísaha. Veselohra o jednom jednání od H. Murgera. PAS T.

2515 Veselohra o jednom jednání od J. Sčeglova.

před takovouto důležitou novinou vše ostatní pozbývá za- jímavosti. — Tomu se pranic nedivím, odvětil Pille- Miche, chodil tak často k stolu Páně; zdálo se, jakoby Pánbůh patřil jen jemu. — Ach, ano! podotkl Měne-a-Bien, to mu zrovna tak posloužilo jako mrtvému střevíce. Nevíte-li, že před bitvou na Pělerině nedostal ještě rozhřešení? Připravil Goguelu-ovu holku o poctivost a měl na svědomí smrtelný hřích. Proto řekl abbé Gudin, že musí obcházet dva mě- síce jako duch než odejde úplně. My všichni tři jsme vi- děli, jak se kolem nás mihnul; je zsinalý, studený, lehký a páchne hřbitovem. — A Jeho Důstojnost pravila ještě, kdyby se duch mohl někoho zmocniti, že si jej vezme s sebou za sou- druha, dodal čtvrtý chouan. Pitvorná tvář tohoto posledního výrušila Marche-á- Terra ze zbožného snění, do něhož byl zabrán v údivu nad tímto zázrakem, kterýž mohla vroucí víra, dle mínění abbého Gudina, opětovati u každého bohabojného obránce náboženství a krále. — Vidíš, Galope-Chopine, pravil s jakousi důstoj- ností k nově získanému soudruhovi, k čemu nás může přivésti nejmenší zameškání povinností, jež nám ukládá svaté naše náboženství. Svatá Anna d'Auray nás tímto napomíná, bychom pro nejmenší provinění druh ke druhu byli neuprosni. Tvůj strýc Pille-Miche si vyžádal, aby ti bylo svěřeno střežení Fougěra, Gars k tomu svolujea bude ti dobře zaplaceno; ale víš, z jaké mouky u nás pečeme koláče pro zrádce? — Zajisté, pane Marche-a-Terre.

prehla. Slyšela na blízku kroky muže i domnívala se, že je to Montauran; aby jemu uprchla, neznala překážek: byla by překročila zdi a letěla vzduchem, byla by nalezla cestu do pekel, aby jen nemusila čísti plamenná slova: On tebou pohrdá! jež napsána byla na čele tohoto muže a jež vnitřní jakýsi hlas v okamžiku tomto jí hlásal zvu- kem trouby. Když takto chvíli běžela, nevědouc kam, sta- nula pociťujíc vanutí vlhkého vzduchu. Tu však ji vydě- sily kroky více osob, tak že sestoupila ze strachu po schodech, jež vedly do jakéhosi sklepení. Na posledním schodě naslouchala, snažíc se rozeznati, kudy se ubírají její pronásledovatelé; avšak přes to, že venku byl dosti značný hluk, slyšela žalostné sténání hlasu lidského, kte- réž její hrůzu ještě zvyšovalo. Paprsek světla, zalétnuvší tam s hořejších schodů, vzbudil v ní obavu, že její útulek není neznám její pronásledovatelům; aby pak jim unikla,

nalezla nové síly. Po chvíli, když sebrala opět své my- šlenky, bylo jí velmi nesnadno vysvětliti, kterak se do- vedla vyšplhati na zídku, na níž se nyní ukryla. Z po- čátku ani nepociťovala nepohodlí, kteréž jí nepřirozená poloha jejího těla způsobovala; konečně však se stalo ne- pohodlí toto nesnesitelným, neboť se podobala pod vykle- nutým obloukem skrčené Venuši, kterouž milovník umění postavil do výklenku příliš nízkého. Tato dosti široká zed žulová oddělovala chodbu, vedoucí směrem schodiště, od sklepení, z něhož se ozývalo sténání. Brzy po té uzřela neznámého, oblečeného v kozí kůži, an sestupoval pod ni a ubíral se do sklepení; nečinil však ni nejmenšího po- hybu, z něhož by se mohlo souditi, že po něčem horlivě slídí. Chtějíc zvěděti, je-li pro ni nějaká vyhlídka na zá- chranu, čekala slečna de Verneuil s netrpělivostí a úzkostí, až by světlo, jež neznámý nesl, osvětlilo sklepení, na Chouaní. — 225-