2
masthead
V Praze, ve středu dne 21. srpna 1901.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
U přilehami (.Naučný Obzor' ve
středu a „Literární Hlidko
v nátsk) piedelist sei
Praze v sěministree
n něsio . . . . . . 2 K —
6 K —
n čtvst lsta . . . . .
s drojí člopfškoo
na něst
nz ětvt let
7Koo
ve filsikách
P Kton
sa měsíe . . . . .
Poštout
ma měste
nk . . .
s dvojí zásllkou
son
ki
ns čterí lela
na něsí
Praha
U přilehy
5
article
Podstata vládní politiky
rakouské.
Podstata vládní politiky
rakouské.
V Řecku střídalo se, jak známo, po
dlouhá léta ministerstvo, v jehož čele stál
Trikupis, s ministerstvem, jehož chefem by
Komonduros. Rok Trikupis, potom zase rok
Komonduros a na to opět Trikupis. Jeden
kabinet za druhým, jako noc za dnem a den
za nocí. Až konečně nadešel okamžik, kdy
jako nová hvězda na politickém obzoru vlasti
novořecké zaskvěl se pan Papalopulos.
V Rakousku zdálo se z počátku, že
rovněž tak se bude díti, že Trikupis centra
listický bude si s Komondurosem federalisti-
ckým podávati kliku. Chvilku — máme
ovšem na mysli chvilku historickou — sku-
tečně tak se dělo. Centralistu Schmerlinga
vystřídal Beleredi, jenž únorovou ústavu,
tento zdroj vší bídy v této říši zastavil
potom následovalo pověstné ministerstvo ob-
čanské, za jehož trvání položen základ k tak
zvanému »národo-hospodářskému rozkvětu«
a jež politickou energii naproti opposici
osvědčovalo tím, že na ni posílalo dragouny
a zavíralo ji do kriminálu. Po něm nadešla
episoda Hohenwartova, načež vrátila se Víden
opět ke svým zamilovaným tradicím, jejichž
představiteiem stal se Auersperg.
Trikupis
Komonduros
Papalopulos
Schmerling
Beleredi
Hohenwartův
Víden
Auersperg
Řecko
Rakousko
6
article
Rozumí se, že vlády necentralistické —
Belcredi i Hohenwart — byly efemérky
kdežto útisk vlád ústaváckých a jejich řádění
mělo pokaždé trvání několikaleté. Schmerling
vládl plných pět let, ministerstvo občanské
dvě a Auersperg s Holzgethanovým inter
mezzem déle než sedm let. Po těchto sedmi
létech stala se věc zvláštní. Němec a centra-
lista Herbst postavil si se svými zpupnýmí
druhy ve vídeňském parlamentě hlavu i ode-
přel vládě prostředků, jichž měla zapotřeb
k uchvácení Bosny a Hercegoviny. Tím pak
osud své strany zpečetil. Německorústaváckou
společnost stihl tragický osud. Nejdříve po-
jem ústavnosti skompromitovala tou měrou,
že stala se z ní karikatura a když byla
podstatu konstitucionalismu otrávila násilím
a ničemnou sofistikou, na níž německý libera-
lismus hned od počátku byl zbudován, potom
zahráti si chtěla na rytíře ústavnosti. To
se ví, že pochodila, jak toho zasloužila.
Belcredi
Hohenwart
Schmerling
Auersperg
Holzgethanův
Němec
Herbst
Bosna a Hercegovina
7
article
Vláda ústavověrná byla smetena, a když
ústaváčlí velkostatkáři pod nátlakem rozho-
dujících kruhů deset ze svých mandátů po-
stoupili konservativným soudruhům,-bylo
rázem po německo-ústavácké většině na radě
říšské
Nastoupil Taaffe a udržel se při vládě
bezmála sedmnácte let. Doba ministerského
života v Rakousku neslýchaná. V době tak
dlouhé vystřídalo se před tím kabinetů sedm.
Rozumí se samo sebou, že pátráno bylo po
arkanu, kterým se velice obratný ten muž
v postavení nanejvýše choulostivém při vesle
udržel. A co se ukázalo? Byl hrabě Taaffe
ve spojení s nějakým politickým skřítkem,
nebo měl plivníka, který ho zásoboval poli-
tickým rozumem, neb jaké to byly čary.
pomocí jichž hrabě Taaffe operoval?
O jak prostičkým byl prostředek, jímz
se udržoval nad vodou. Bylo to umění kla-
mat obě strany. Usmíval se stejně v pravo
i v levo, ale o to pečoval, by na pravici
neviděli, ukazovalli levici vlídnou tvář a aby
levice nepozorovala, když tu i tam pomazlí
se drobet s pravicí. Semo tamo hodil mali
čkost pravici, podruhé levici.
Učinil-li nějaké opatření, dovedl věc vždy
navléci, aby obě strany v domnění byly, že
stalo se tak na jejich prospěch a nejednou
se přihodilo, že krutě se srazily v hádce
o to, proti komu vlastně čeliti mělo, co mi-
nisterstvo podniklo. A když nic nepomohlo,
měl hrabě Taaffe ještě vždy v zásobě opojné
prostředky, jimiž bezpečně krotil nebezpeč
vzpoury. V jedné kapse měl pilulky slibu.
ve druhé prášky hrozeb.
Taaff
Rakousko
8
article
»Jen dvě léta vyčkejte a uvidíte, jak
poměry se změní.«
»Vy odvažujete se tvrditi, že, nebude-l
vám ve všem vyhověno, z vládní většiny vy
stoupíte? Opovažte se. Zapomínáte na pro
středky, které máme po ruce, abychom
zdrtili váš vzdor?«
A strany skutečně po takovém vládním
ponaučení se schlíplýma ušima se odklidily
dále a — čekaly
Však lid a strana nebývají pokaždé
pojmy totožné. Na té i na oně straně vzmá-
hala se nespokojenost a když hrabě Taaífe
svou známou odpovědí na dotaz Plenerův
ohledně státního práva, vyhnuv se české
Charybdě, dal se unášeti německou centrali-
stickou Scyllou, tu byl osud jeho zpečetěn
Než minula dvě léta, byl nemožným i s punk-
tacemi, jimiž se zachrániti chtěl i se stranou
v národě českém, jež byla by mu sedla n
lep, kdyby nebyl včas zaburácel hněv ná-
roda tak důkladně, že také tomuto způsobu
vlády učiněn byl konec, neboť Steinbachov-
ské intermezzo s všeobecným přímým a rov
ným volebním právem byla již jen fuga zou-
falství, vložená do Taaffovské symfonie před
samým finalem.
Plenerův
Skylla
9
article
Co potom následovalo, je známo. Dne
v čele politiky vládní je — dr. Körber
A jaký jest program tohoto nejnovějšího
spasitele Rakouska, jemuž přičítá se táz
obratnost, táž chytrost i totéž štěstí jako hr
Taaffovi?
Dr. Körber vládne bez programu zrovna
tak, jako hr. Taaffe. V tom jsou si oba na
vlas podobni. Shrneme li smělou rukou oponu,
za níž se skrývá všechno to nynější státní
umění se vším, co s ním souvisí, co spa-
tříme? Tutéž kuchyni jako za Taaffa, tytéž
ingredience a tytéž recepty
Nevládnout v pravo ani v levo — aspon
zdánlivě — neengažovat se zde ani tam —
aspoň ne tak, aby mohl býti chycen za
slovo — a z každé choulostivé věci vyvlék
nouti se jako had. Varovati se jakéhokol
rozhodného skutku, nepronésti určitého slova
však slibovati tu i tam a trousiti drobty
v levo i v pravo, dle potřeby. Tak vypadá
taktika páně Körbrova.
doktor
Körber
Taaff
Körbrův
Rakousko
10
article
Taaffe tak dlouho s ní vystačil, pro
by nedovedl to také dr. Körber? A kdyby
snad jen deset let se svou methodou vysta
čil, rozhodující kruhové by byli spokojeni.
Na delší dobu se zde nekalkuluje. Še vzhle
dem k národům a k jejich osudu a štěstí se
vůbec v Rakousku politika nedělá.
Körber není nic jiného a také nemá ni-
čím jiným být, než plagiátem Taaffa.
Je ovšem pravda, že ani v politice dva
krát věc totožná se neopakuje a proto lze
pozorovati i na panu dru. Körbrovi jisté nu-
ance, tak na příklad zdá se býti poněkud
pravdymilovnější než byl hr. Taaffe, však
dr. Körber neprovádí svou politiku tak la-
cino jako ji po doby provozoval zesnulý pán
Nalžovský, který sám kdysi doznal, že do
vede opentlit celý generální štáb velké strany
Taaff
Körber
doktor
Rakousko
11
article
košíčkem čerstvých jahod. Pan Körber nu-
cen byl dělnost parlamentu koupit po čer-
tech draze. Ti, kteří dali se k činnosti po-
hnouti, však tržní cenu ještě v kapse nemajío
však již to, co se stalo a co v důsledcíeh
prvních kroků dále se státi musí, pohlt
obnosy, s jakýmiž dosud žádný chéf vlády
a finanční ministr rakouský nekalkuloval.
Co ale nyní?
Dosavadní millionový déšť, jenž schladi
na chvíli opposičním a obstrukčním duchem
rozžhavené mozky, opakovati již se nebude
již proto ne, že páry později kondensované
z nichž liti se bude zlato, vystupují z kapes
i z ohnivzdorných pokladen obyvatelstva
Když ale bude po nich, jak potom zažehnat
nebezpečí?
O to na štěstí mimo ty, již bezpro-
středně na svých pažích nesou břemeno
vnitřní politiky, nikdo se nestará. V rozho
dujících kruzích vnitřní politika vlastně nic
neznamená. Pardon! Má význam jen po
tud, pokud poskytuje prostředky, jichž třeb
na udržování a rozmnožování armády a po-
kud pomáhá dělat politiku zahraničnou.Ji
nak ať se tluče, jak se tluče.
A proto jsou pošetilci, kdož se domní
vají, že nynější vláda má nějaký politický
program. Ani jí nenapadá zbytečností tou
si hlavu lámat. Žije den za dnem a důvě
řuje v boha a štěstí junáckému.
Körber
12
article
Je tomu skutečně tak?
Ano: Programu, kterým by vlády sna
žily se urovnati neshody a odkliditi v zájmu
šťastného soužití národa příčiny ke vnitř
ním zápasům, tu není. Ale jen tak na zdař
bůh, třeba že zvráceně, tato říše své dějinné
poslání přece nekoná. Není-li to program, je
to tradice, kterouž se řídí a kterouž ve
Vídni chovají jako drahý skvost, jako kleno
státní, abychom tak řekli, a jež přes to nen
ničím jiným, než tak trochu broušeným
oblázkem s mizerným lomem světla, bez
jakékoli vnitřní ceny, jaký by se právem
hodil na smětiště.
Je to stará terezianská, Josefem m.
utvrzená tradice, jež obsažena ve dvou nám
známých a pro nás osudných slovech
v centralisaci a germanisa ci.
Tím dnem, kdy zrušena byla
ve Vídni česká dvorní kancelář
nastoupil zlý genius panstv
v této říši. A moc tohoto zlého duch
dosud nezlomena. Dosud brání obludy ger-
manisace a centralisace neněmeckým náro-
dům v Rakousku vstup ve chrám štěstí.
Dosud jest rozhodující tato neblahá tradice, jež
je příčinou, že tento stát nemůže se pozdraviii
z těžké choroby, v níž úpí a vyšinouti se
k velké a slavné úloze, jež mu dějinami
předurčena a na niž současně hřeší.
To mějme na paměti a nedejme se kla-
mat do větru mluvenými a papírovými dů
kazy přízně, neboť tento stát, jak je, se svým
arciněmeckým, nám nepřátelským apparátem.
nám přítelem nikdy býti nemůže.
Musil by změniti se z fundamentu, že
by ale tak učinil, k tomu nikde nejmenších
známek. Střelka v našem politickém aneroidu
ukazuje na politickou nepohodu a jako lide
moudří dle toho se opatřme.
Josef m
Musil
Vídeň
Rakousko
13
article
Politické zprávy domácí.
Co Chorvaté dělat nemají.
Viktor Garady, jenž dosud psal v maďar-
ských listech proti Chorvatům a spílal jim, na-
psal do »Magyar Hirlapu« článek, ve kterém
jim najednou lichoti. Srby nazývá společným
nepřítelem Maďarův i Chorvatů, jejž dlužno po-
tírati spojenými sílami na Drávě, Sávě i na
Přímoři. Chorvatských aspirací Maďarům nen
se báti, jeť Chorvat na nás odkázán a bez nás
by jej silnější Srbsko pohltilo. Katolický chor-
vatský národ nikdy od nás neodpadne, nebo
počítá na naši podporu, na naši vydatnou po-
moc, až jednou udeři hodina rozhodného boje
proti pravoslavným Srbům. Chorvaté a Srbové
bojují spolu již déle sto let o vůdčí úlohuv
jižním Slovanstvu. Vzájemná nenávisť jejich
je strašná a smír není možný. Proto boj tak
dlouho trvati bude, až jeden zvitězí a druhý
padne. Že vítězi budou Chorvaté, každý, kdo
zná jihoslovanské poměry, směle může tvrditi.
neboť v tom boji pomůže jim Vídeň jako Pešt
Němec jako Maďar, v té příčině Němec je Ma-
daru spolehlivým a vílaným spojencem. Kdyby
zvílězil Srb, byl by pro nás Maďary ztracen
nejen Balkán, nýbrž i Přímoří a po tom snad
Chorvatsko. Proto Uhry potřebují silnéh
katoliekého Chorvatska, jež musí vyssáti srbský
národ, čímž jej přivede do sféry uherského
státu. My potřebujeme věrného a především
spolehlivého slovanského národa, který by nám
byl mostem na Balkán. Tímto mostem může
býti pouze katolický národ chorvatský, jenž
vždycky věrně bojoval pod maďarským prapo-
rem. Za to chorvatští magnáti stali se maďar-
skými magnáty a junáky-
Rozumným Chorvatům dán maďarským
publicistou bezpečný návod, co dělati nem ají
chtějí-li býti národem samostatným, slovanským
a čestným.
Chorvat
Garady
Magyar
Srba
Maďarův
Přímor
Maďar
Němec
Srb
Dráva
Vídeň
Ma
Balkán
Chorvatsko
Uhry
14
article
Prví královští uherští důstojníci.
Dne 18. t. m. vyšli z nově kr. uherské
akademie pro vzdělání důstojníků prvi poručici
K této pro Uhry významné události zvolen by
den narozenin králových. Čistých král. - uher
ských poručíků bylo na poprvé šest. Byli hne
vřaděni do rozličných pluků společné armády
R. Rozhořčení nad nejnovějšími ma-
ďarskými násilnostmi proti Srbům a Slo-
vákům. Zdálo se, že Maďaři úplně již upu-
stili od násilnické své taktiky, která je v prve
polovině minulého stoleti připravila nejen o sym-
patie Chorvatů, Srbů, Slováků a Rumunů, ale
malém by byla podkopala i existenci maďar
ského národa a uherského státu. Zvláště o
dnešní vlády Szellovy slibovali si i lidé nedů-
věřiví zcela jiný postup vůči nemadarským ná
rodům. Nuže, zklamání jest nyní úplné, poně
vadž den ke dni rozmnožují se fakta, která do-
svědčují, že liberalism páně Szellův a jeho
spravedlivost může podati ruku svobodomysl-
nosti a právnímu citu hr. Tiszy a bar. Banffa.
Jmenovitě dvě události pobouřily veškeré nema-
darské mysli v Uhrách a v Chorvatsku : Štvan
proti Slovákům a pronásledování Srbův.
Českému obecenstvu jest známo, že po
třicetileté politické nečinnosti Slováci se chy-
stají k politické akci a to s programem, který
především hlavní důraz klade na posvátnost
nedotknutelnost koruny sv. Štépána, na svéráz-
nost a nedílnost uherské vlasti a uherského
státu. Potom teprve žádá se velice skrovná ná-
rodnostní autonomie, do jisté míry po
dobná státní a národní autonomii Chorvatska
Nuže, veškeré maďarské časopisectvo bez roz
dílu stran a směrů vystupuje proti slovenským
národnostním požadavkům právě proto, že Slo-
váci uznávají uherský stát. Tak »Pester Lloyd«,
Srba
Maďar
Chorvat
Slovák
Rumun
Szellův
Tisza
Srbův
svatý . Štépat
Pester
Lloyd
Uhry
Chorvatsko
15
article
V arobném prodejit
ranni číslo o sobě . .
odpolední .
. . . . ts 2h
Ve filialkách na venkověe
ranní čislo. . . . . . . . 10h
odpelední.
. . . . . . . 5h
Inserát
platí se hotové rapře
Přadplacení a insarty pšijímá sdmint-
strace v Marinaské ulikci č. 3.
Tam nasházají sa tíž redakea
Uskárna a szpsdise „Márodsich Lista.
Eakoriny ze nevracsji
Márodsich List
16
article
když byl pochválil státoprávní stanovisko Slo-
váků na rozdíl od »bludného myšlení Srbů
Rumunů,« píše doslovně: »Kdo program své
strany začíná jednotou a nedilností uherského
státu, jak to učinili Slováci, ten logicky ne-
může žádati, aby se stát rozpadl na několik
mnohojazyčných skupin.« Kdo tedy uznává
uherský stát, nechce však býti Maďarem, ten
jest pomatencem ne-li šilencem. A kdo proti
tomu státu bojuje, poněvadž jest přesvědčen,
že v dnešní své formě nemůže býti spravedli-
vým vůči nemaďarským národům, ten jest zrád-
cem a vyvrhelem. Tak tedy Slováci se mají
pomaďařiti jmenem zdravého rozumu a ostatní
Nemaďaři jmenem maďarské státní moci !
Veškerá maďarská bezohlednost zračí se
však v zákazu, který ve Velké Kikindě byl
vydán pod č. 6205 adm. ex. 1901 proti sjezdu
srbské omladiny, jež po dvaceti lelech pocitila
v sobě tolik mužnosti a sily, že požádala o
jednu skrovnou čásť svých občanských práv.
Zákaz se odůvodňuje mezi jiným takto : »v
úvodu zákl. čl. XXXXIV. z r. 1868, když se
mluví o národní rovnoprávnosti, uznává se jen
jeden jediný maďarský národ . . . kdežto program
sjezdu mluví o srbské omladině a o zvláštních
srbských přáních.« Tak tedy na základě zákonu
o národní rovnoprávnosti zakazuje se i sám
název »srbská omladina« a »srbská přáni«a
dává se rozuměti, že mladí Srbové mohou s
sejiti jen jako maďarská omladina
srbského jazyka s maďarskými přáními
ve zvláštní srbské řeči.
Ještě více provinili se Srbové tím, že se
opovážili dáti do programu poměr vůči státu
ústavě, který dle zákazu každému maďarskému
státnímu občanu musí býti zřejmý, takže ne-
může býti předmětem žádné debaty. Tomu však
dlužno rozuměti takto: O tom poměru k ústavě
a státu mohou debatovati jen — Madaři.
Srba
Rumun
Slovák
Maďar
Velká Kikinda
17
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 20. srpna.
Zmizelo-li ruské slavjanofllstvo?
V posledním čísle Vergunova »Slovanskéh
Věku« umístěn je pražský dopis G. A. Iljin-
ského o přednášce prof. N. I. Karějeva »o my-
šlenkových proudech v obecném životě ru-
ském«, již měl ruský učenec v »Umělecké Be-
sedě« přede dvěma měsíci.
Dopisovatel po zásluze oceňuje nestran nost
přednášejícího a jasnost jeho výkladu. V ně-
čem jej doplňuje a jako opponent vystupuje
proti jeho tvrzení, že slavjanofilstva za našich
dní v Rusku není. »Slavjanofilstvo
nejen že jest«, píše, »nýbrž vítěz-
ství slavi, byť bez lomozu bubnův třeba
jen novinářského. Jako všecka veliká kulturná
hnutí slavjanofilstvo rozšířilo se znenáhla, avšak
organicky, a v nynější době často slýcháme
mluvit o myšlenkách, aniž nám napadne, že
jsou slavjanofilského původu. Slavja no-
filstvo musilo zvítězit, nebo
není ničím jiným, leč důsledným
liberalismem: západníci snažili seo
společensko-individualnou emancipaci, úloha pak
slavjanofilů je tatáž — plus emancipa ce
národně-kulturná.«
* Přes tento nedostatok pisatel považuje
pražskou přednášku prof. Karějeva za ohromný
pokrok potud, pokud byla spravedlivým oceně-
ním slavjanofilstva. V době, kdy představitelé
universitní nauky urbi et orbi hlásají, že slav-
janofilství je totožno se slovanožroutstvím, jako
to učinil prof. Zděchovský na letošním sjezdu
slovanských novinářů v Dubrovnice, hlas zna-
Iljin
profesor
Karějev
Praha
Rusko
18
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Němci v Severní Americe.
Napsal Jan Wagner.
Matka Germanie již dávno nemůže uživit
všechny své syny. Již před staletimi vyvínul se
u nich »Drang nach Osten«, pomocí něhož za-
plaveny německými kolonisty Polsko, Volyň,
Kavkaz, Bosna, Hercegovina, Srbsko, v nejno-
vější době též Malá Asie a Palestina. Avšak
pouhý Východ Němcům nestačil: měli již záhy
také svůj »Drang nach Westen«. Již asi před
200 léty začali se stěhovati do žírných prérií
amerických. Toto stěhování na Západ nabylo
obrovských rozměrů, zvláště ve druhé polovie
minulého stoleti, takže čítá nyní Amerika dos
přes 7 millionů německých osadníků.
Němce najdeš rozptýlené po celé Unii
v jednotlivých však státech tvoří celé osady.
Tak zvlášť ve větším množství žijí v Novém
Yorku, Chicagu, Cincinnati, O., Michiganu,
Iowě, Nebrasce, Kansasu, Texasu a zejmena ve
Wisconsině, kde hlavní město Milwaukee má
většinu obyvatelstva německého a německou
správu obecní.
Němec
Wagner
Osten
severní Amerika
Polsko
Volyň
Kavkaz
Bosna
Hercegovina
Srbsko
Palestina
Nový York
Chicago
Cincinnati
Michigan
Iowa
Nebraska
Kansas
Texas
Wisconsina
Milwaukee
Drang nach Westen
19
article
Ačkoliv těchto pionýrů Germánstva, kteř
mohou se vykázati velmi četnou intelligencí, jes
závažný počet, přece v Unii čeká je týž osud
jako všechny jiné přistéhovalce, nevyjímaje an
naše krajany: splynou s anglosaským obyva
telstvem v jediný národ, zapomenou na svůj
libozvučný jazyk, jejž tak rádi jiným, zejmena
slovanským národnostem vnucují a nezanechají
po sobě ani tolik, jako mnohý český Skřivánek,
z jehož jména u jeho potomků ztrati se snad
háček nad r nebo čárka nad a. Němci v té
věci jdou dále: nejen že rychle osvojujísi
angličinu i americké mravy, ale také svá jména
nakvap předělávají na anglická. Herr Koch krátce
po svém příchodu do Nového Yorku jmenuje
se již Mr. Cook a podobně ze Schmidta stane
se »čistokrevný« Yankee Smith, ze Schuhmachra
— Shoomaker, Fischera — Fisher, Weise —
Wise, Waidmanna — Whiteman, Neumanna —
Newman a tak do nekonečna. Stačí, napíše-li se
německé jméno anglickým pravopisem.
Němec
Herr Koch
Cook
Schmidt
Fischer
Fisher
Weis
Wise
Waidmann
Whiteman
Neumann
Newman
Nový York
Yankee Smith
Schuhmachr
20
article
Němci, ať jsou usazeni kdekoliv mezi jino
rodým živlem, jsou horlivými šířiteli sociálně-
demokratických zásad a pohrdají národnost.
totiž ne svou, ale cizl, neboť i ten nejčervenějš
německý sociální demokrat nikdy neopomene
pracovati pro krále pruského a na zvětšení ně-
meckého fátrlandu, neboť — »das Vaterlan
muss grösser sein . . «
Herr Bebel na rajehstágu v Berlíně povi
německé vládě leckdys pernou pravdu do očí.
ale proto přece svého času neopomenul se vy-
jádřiti před císařem Vilémem II., že němečt
sociální demokratě i při svých zásadách do-
vedou vždy proliti svou krev ve prospěch slávy
a moci Německa. Věc jest ostatně všeobecne
známa, ale proto jsou přece lidé mezi námi,
kteří mají oči a nevidí, mají uši a neslyší.
Lidmi těmi jsou naši »češti« sociální de-
mokraté, kteří klidně snesou jakoukoliv urážku
od svého německého »soudruha«, při čemž ne
opomenou nikdy všemi silami pracovati proti
svému vlastnímu národu, z něhož pošli a jen
je — živí ..
Němec
Herr Bebel
Vilém II
Berlín
Německo
21
article
Američt Němci jsou však mezi německým
kolonisty v cizině aspoň poněkud výminkou
poangličují se příliš rychle, což má zcela při-
rozeně v zápěti, že ztrácejí všechen svůj zájem
o to, co děje se »draussen«, jak nazývá se ně-
mecká říše Němců v Unii a v případě války
Strýce Sama s Německem nekonali by zajisté
takové služby své staré vlasti, jakou jinak
ochotně konají němečtí kolonisté na Rusi, kdež
prolo jsou po právu »náviděni«.
Takovými milými kolonisty na jižní Rus
byli němečtí menonité, jimž jejich víra zaka-
zuje pozdvihnouti zbraň proti spolubližním.
Praxe však uči, že těmito »spolubližními« jsou
pouze Němci, neboť vůči jiným národnostem.
zejmena Slovanům a Francouzům, jich nábo-
ženské přesvědčení jim nevadí vystoupiti se
zbraní v ruce. Rusko, jako zástupce slovan-
ského světa, musí se dříve nebo později srazit
s Německem a v případě takovém osadníci,
jako byli menonité, mohli se státi státu nebez-
pečnými. Toho byla si záhy vědoma ruská
vláda, která záhy se zařídila, aby pobyt meno-
nitům na Rusí znemožnila. Menonité, kteří sy-
stematicky odpírali službu vojenskou, chopilis
Němec
Sam
Francouz
Německo
Rus
Rusko
Němec
22
article
poutnické hole a zaměřili do moderní zaslíben
země, Severní Ameriky. První proud usadils
v anglické Manitobě v Red-river reservacir
1874; roku přištího jakož i za let následu-
jících přišli další přistěhovalci, kteří po zemi
se rozptýlili. Roku 1879 bylo německých me-
nonitů 3617 duší, nyní však jest jich asi 7000.
Jejich osady sestávají z 30 vesnic, jež roz-
kládají se po obou stranách Red-riveru mezi
městy Riverville a West Lynne. Na západn
straně mezi Pembinskými horami a Emersonem
měli r. 1879 vzděláno 141.324 akrů půdy.
O rozptýlenosti Němců po Unii svědč
nejlépe názvy měst, jež svými jmeny prozrazují
německý původ, jak může nás o tom poučit
zběžný pohled na mapu. Takž najdeme v Uni
jmena: Altona, Berlín, Bismarek, Bern, Carls-
ruhe, Cobourg, Dresden, Jura, Mannheim, Luther,
ba dokonce i Wallenstein, při čemž Němcům
nikterak nevadilo, že Valdštýn byl — rodilý
Čech.
Na poangličení Němeů přispívá velice něm
čina sama svými vlastnostmi. Němci evropšt
nebo do Ameriky nově přibyli »greenhornse
velice vytýkají svým krajanům a zvláště něme
ekým novinářům, že přibírají do němčiny an
glická slova a anglické fráze, což ostatně činí
též naši zámořští krajaně. Výčilky tyto jsou
najisto neoprávněny: jazyk jest živý organism
slouží praktickým potřebám a není divu, z
nových-li okolností poměrům se přízpůsobuje.
Emerson
Němec
Luther
Valdštýn
severní Amerika
Manitoba
Reda
Riverville
West Lynn
Pembinský hora
Uni
Altona
Berlín
Bismarek
Bern
Carls
Drážďany
Jura
Mannheim
Čechy
Amerika
23
article
Ostatně v němčení dá se anglické nebo fran-
couzské slovo velmi snadno poněmčiti; třeba
jen dáti slovu přiměřenou koncovku a pak je
vesele skloňovati nebo časovati dle známého
šimla.
Jako naši krajané za oceánem, tak
Němci mluví zvláštní jazykovou směsicí, ktere
se diví každý nově přibylý zelený. Avšak ne-
trvá dlouho a tento zelený, aniž by toho pozo-
roval, začne sám užívati anglických slov: nezná
již parník (Dampfer) ale steamer nebo boat.
tramway jest car (česky kára), Wirthshaus =
saloon a Geschäftsstube = office,
Tím začne německý greenhorn, ale v krátce
mu to již nestačí; brzy naučí se po německu
časovati anglická časoslova, ale pak není již
více greenhorn ale dokonalý fellow citizen, jenž
při nejbližší »election« (volbě) hlasuje pro
sticket«, který nejlépe odpovídá jeho pře-
svědčení.
Oblíbené slovičko u Němců je thůe (thů).
jež kladou všude tam, kde Angličan uživá
slovesa do; na př. : Němec neřekne »nevidíme
ale »ich thue nicht sehen« (I do not see)
»ích thue nicht hören« (I do not hear). Více
však, nežli poskytuje pověstná pennsylvanská
»duteh« (němčina), žádati se nemůže. Synek
stojí u plotu a volá na svého tatíka z Duryn-
ského lesa: »De cow (Kuh) is iwwer die Fenz
(fence = plot) gedschumpt (to jump = skákati)
und hot de wheat (pšenici) gedämädseht (damage
= škoda).«
Pak není ovšem divu, přijde-li takový
zámořský »onkl« po letech do rodné obce na
návštěvu k příbuzným a nikdo mu — neroz-
umí. O americké němčině podává zajímav
zprávy Karel Eugen Schmidt; uvádíme z něho
některé ukázky.
Němec
cow
Kuh
Karel
Eugen
Schmidt
Duryn
Wirthshaus
die Fenz
hot jít wheat
24
article
Známé jest v americké češtině nesprávně
přeložené slovo šlapati (častovati). Podobných
slov vědomě i nevědomě špatně pochopených
mají Němci hojnost. Řekne-li americký Němec
»Ich habe zehn Dollar gespendet,« neznamená
to, že věnoval deset dollarů k dobročinnému
účelu, neboť americko-německé »spenden« po-
chází od anglického »spend« (výlohy) a má také
jeho význam.
Tak také z five-dollar-bill (pělidollarově
bankovky) stal se Fünfdollarbild, z avenue —
Ebene, z licence (dovolení) — Leisten a když
někdo řekne, »das bietet Alles«, míní tím »da
hört alles auf« — this beats everything.
Podnájemník jest u amerického Němee
Ruhmer (roomer), jenž, je-li řádný člověk, musí
koncem měsíce steppen (step = jíti) do P'arleru
(parlor = pokoj kvartýrské), dá několikadolla-
rovou bankovku a dostane na obrat »den schmalen
Kesh« (small cash = drobné penize). Ráno pak
po gebrekřestown (breakfast = snídaně), jde do
city (měsla) do svého officu. Při tom wohkt
(walk = jiti pěšky) nebo »reitet auf der Care
Cestou čte svůj »Päper« (newspaper = novinyo
a má velikou radost, jestli Editer (editor =
redaktor) ho »gemenschent« (mention = zmínka).
že včera večer byla u něho »Surprise-party«.
Němec
Fünfdollarbild
Eben
Leisten
Němee
P ' arler
Päper
25
article
Jestliže Editer opomenul tak učiniti, zajde k němu
a ... Kickt (kiek = šlápnouti, stěžovati si).
Řekne tomuto nešťastnému uřuži, že »mitaus
von seinem Päper thun kann« (do without his
paper = obejíti se bez časopisu), že bere ho
beztoho jen proto, aby podporoval »Deutsch-
thum« a že jsou mu anglické časopisy milejší,
jelikož mají mnohem vice »Njuhs« (news =
zpráv, novinek) z »draussen« (Německa). Redaktor
ze strachu, aby nepřišel o abonenta, napíše žá-
danou noticku, bäckt Pardon (beg pardon) a
slibí, že v příštím čísle hodlá poblishen (to
publish) žádanou »notice«.
Když tento poameričtělý Teuton vyřídil svou
záležitost u redaktora, jde do svého officu, kde
pozdraví ostatní »elerks« a »bookkeepers« (účetní)
a zvlášť přívětivě pokyne hlavou na Terpreiterin
(femininum od »typewriter = písař na stroji).
Pustí se do práce, jest velmi »bissig« (busy =
pilný), přijímá Köstemers (customer = zákazník)
a »macht Bills aus« (make out bills = vy-
pisovati účty). Na to podívá se oknem a vidí
»am Corner« (na rohu) »dieBums *) (Bummler
und Loafers (tuláky)«, jak žvýkají čů (chew =
tabák) nebo se fajtují (fight = rvačka).
Deutsch
Teuton
Corner
Německo
macht Bills aus
Bummler und Loafer
26
article
Ještě dopoledne zaskočí si do saloonu, ke
chce lunschen (luneh = masitá snídaně), kde
bývá od známých getrietet (treat = častovati).
Jelikož každý trýtuje dle řady, musí »fünf Drink
nehmen«, což není mu právě po chuti, ale »gegen
die Habit (zvyku)« nelze nie dělat. On schmeilt
(to smile = usmívati se) nuceně, ale ví, jak se
má ve společnosti chovat. V tom přiběhl do
saloonu »office-hoy« (poslíček) a oznamuje mu,
že Baas (boss = pán) čeká »für ihn« (na něho).
Ve velikém hurry (spěchu) puttet (to put = po-
ložiti) peníze na bar (pul!), barkeeper dá mu
»schmalen cash« a výtečník spěchá do officu,
aby vyslechl přání svého basse.
Němčina toho druhu jest ovšem Němeům
v Evropě usedlým a angličiny neznalým naprosto
nesrozumitelna.
Toť se rozumí, že američtí Němci nemají
žádného sedláka, ale pouze farmera. Je-li ně
který sedlák hloupý, pak jest Huscher (hoosier,
*) Bum (Bummler) jest původu čístě německého.
Slova užívá se jen v Americe, nikoliv však v Anglii
Němec
Evropa
Amerika
Anglie
Baas