ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 65a6fec0-661d-11dc-8642-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 26 celkem · entity: place 45, person 32, org 7
1 masthead
Ročník XXXXI.
2 masthead
V Praze, ve středu dne 16. října 1901.
Praha
3 masthead
Číslo 285.
4 article
Na rivnut n odpol. Hnty o přilohami („Naněný Obzor“ ve- středu a „Literární Hlidka v pátek) přodplácí se: Praze v administrael 2 K — na měsíe 6 K — ne čirzě leta . . . .. s dvojí donáškou na měsíe . . . . .. na čtvů leta ve fifaikách 9 K80k za něsío . . . . Pošton: na měsíe, .. . . . . sdvojí zdsilkou ra člvsl lete sa prěst
Praha
5 article Kandidátní listina
Kandidátní listina pro užší volby v kurii obcí venkovských Kandidatury národní strany svo- bodomyslné. Olresy soudní: 1. Vrchlabský, roketnický, jilemnický a vy socký: Jan Barták, rolník v Kališti 2. Litomyšlský a poličský: František Dostál, rolník v Morašicích. 3. Votický a sedlčanský: Jan Kožmín rolník v Nechvalicích. 4. Jindřichohradecký, lomnický, třeboňský a novobystřický: Alexandr Korb, ta jemník okresního zastupitelstva v Třeboni (Volby ty konají se ve středu 16. října.
Barták Dostál Kožmín Korb Olres Morašice Nechvalice Třeboň
6 article Kandidatury společné.
Kandidatury společné. Okresy soudní: 5. Smíchovský, zbraslavský, berounský, kla- denský a unhoštský: JÚDr. Antonín Sobotka, advokát a městský radní ve Zbraslavi. 6. Domažlický a novokdýnský: MUDr. An- tonín Steidl, statkář v Baldově u Do- mazlic. (Volby tyto konají se ve čtvrtek dne 17. října. Kandidatura samostatná. Okresy soudní: 7. Prachatický, netolický a volarský: JUDr. Miroslav Stránecký, kandidát advo- kacie na Král. Vinohradech. (Volba koná se ve středu dne 16. října. Žádáme přátelsky, ale též důtklivě vše chny stoupence národní strany svobodomyslné, jakož i všechny příznivce nutné národní do- hody, aby se k volebnímu osudí dostavili počtem úplným a aby svorně volili navržené kandidáty. Výkonný výbor nárední strany svobadomyslné. Po dohodě s pp. důvěrníky doporučuje se k volbě poslance do rady říšské z a mě- sta Karlín a Smíchov za kandidáta pan JUDr. František Fiedler, professor na české vyšší škole technické v Praze. (Volba koná se dne 21. říjn a.) Výkonný výkor národní strany svobodomyslné V PRAZE, dne 15. října 1901.
Sobotka MUDr Ana Steidl JUDr Stránecký Král Fiedler Zbraslav Baldov netolický Karlín Smíchov Praha český vysoký škola technický v Praga
7 article Bludné cesty.
Bludné cesty. K panu dru. Körbrovi osud nebyl skou- pým. Dal mu příležitost i možnost státi se slavným. Dal mu do rukou vedení tohot státu v jedné z oněch velikých chvil dějin- ných, kdy dosavadní směr, který dávají státy a národové svým zákonodárstvím, svou poli- tikou, svou správou atd., trhá vytknuté hráze, kdy se hlásí neodbytná nutnost revise sou- časného stavu, kdy veliké spasné slovo a mocný čin udává nové lepší cesty, na nichž září budoucí pokrok. Pan Körber příšel s hlučnými slovy, jeho činy tratí se v písku malého, všedního živola, jeho slova nelekají se vysokých koncepcí, jeho činy mluví o opaku. V národnostní politice jest pan Körber zajímavým jen pro persona potud, že své rovnoprávnostní ody paroduje ochotou ku přáním velkoněmeckým, v otázce sprá vy nechává německému byrokratismu úplně volnou ruku; v hospodářské poli
Körber
8 article
tice jsou jeho rozpaky největší. Při šel ji reformovat. Vodními a železnič- ními stavbami chtěl kypřiti půdu pro budoucí rozvoj, hotový déšť zákonů na povznesení průmyslu, zemědělství a živnostnictva měl vzpružiti povadlou podnikavost a ruch ob- chodní a nové obchodní smlouvy měly býti krytbou nového Rakouska. Nám slova neimponovala a sku- tky dnes mluví o malém muži. Reformo- vati hospodářský život Rakou- ska znamená osamostatniti Ra- kousko odNěmecka, vyprostiti je z přediva německých zájmů, opu- stiti politiku tohoto státu z po- sledních třiceti let, úkol, na který pan Körber neměl ani vůle ani síly. Jebo činy to praví. Uvádíme jeden ze mnobých. Německá politika obchodní měla, co se této říše týče, vždy pevný cíl a směr: připoutati Rakousko hospodář- sky co nejtěsněji k Německu, uči- niti z něho zemi, která svým mezinárodním obchodem závisí na Německu. To mělo se v prvé řadě státi tím, že obchodními smlou- vami se poskytla řada výhod rakou- skému vývozu surovinnému a stí- žil rakouský vývoz tovarový a na druhé straně usnadnil přístup ně- meckým tovarům na rakouský trh. A zároveň vytlačovalo se Rakousk systematicky ze starých tržiš balkánských a ruských. Ve vedou- cích kruzích této říše pro význam hospodář- ského rozvoje porozumění nebylo. Německo mělo tedy snadnou hru a také situace plně využilo. A bude dle všeho využívati i na
Körber Rakousk Rakousko Německo
9 article
Jedním z našich hlavních vývozních před- mětů jest dříví. Z celkového vývozu r. 1900 ceněného na 1.942,002.501 K, připadalo na vývoz dříví 249,673 242 K. Do Německa vyvezeno dříví za 145,052.000 K a sice za 105,024.000 K dříví surového, řezaného z 40,028.000 K a za 4 mill. K dužinek. Ne- poměr surovinného vývozu a vý- vozu polotovarů (řezaného dříví) jest na prvý pohled patrný. A nepoměrem tím jest v náš rozhodný neprospěch vinna — rakouská obchodní politika . . V Německu vyrostl v posledních dese- tiletích mocný dřevařský průmysl a živý ruch stavební. Potřebné suroviny ovšem Ně- mecko nemá, alespoň ne v té míře, jaké třeba. Nejhlavnějšími dodavateli jsou Rakou- sko, Rusko a Švědsko. Potřeba Německa není malá. V r. 1896 činila 328.385 vagonů (z Ruska dodáno 142,377, z Rakouska 124.422, ze Švédska 422 atd.), roku 1900 stoupla však již na 491.652 vagonů, z nichž bylo kulatého dříví z Rakouska (dle něme- cké statistiky) 151.330, Ruska 97.559, Švěd ska 427, Ameriky 1983 vagonů. Náš vývoz dříví do Německa týká se v prvé řadě dříví kulatého (suro- viny), které od nás německé továrny stále víc a více odebírají. Dvě věci jim napomá- hají: německý celní tarif a do- pravní sazby našich dráh, a obe na účet našeho domácího prů- myslu. S prvky průmyslového ruchu vyrůstal i nám dřevařský průmysl, v prvé řadě pily. Obdobný poměr byl kdysi i ve Švédsku. Kdežto však švédské vlády vším úsilím o to dbaly, aby tento průmysl mohutněl, dál se u nás opak. Německým dřevěným
Německo Rusko Rakousko Švédsko Amerika
11 article
tovarům povolován ochotně vstup na naše trhy a vývoz surového dříví podporován účinně doprav- ními sazbami našich dráh. Dostalo se mu sníženého dopravného (na vagonu asi 10 K ve srovnání s pravidelnými sazbami) a různých drobných výhod jiných. Německo stavu toho dovedlo plně využiti; nejvíce však postaralo se obchodními smlouvami, aby krátkozrakost rakouské politiky obchodní jen tím více prospívala zájmům německým. Smluvný celní tarif německý zatěžuje totiž dovážené dříví kulaté 0.30 mk. na 1 q, ře- zaného však 0.80 mk., jinými slovy: něme- cké clo z vagonu kulatého dříví činí 30 mk. řezaného 80 mk. To jest vlastně dovozní prémie na prospěch suroviny domácího průmyslu. Počítá-li se, že asi 100 vagonů dříví kulatého rovná se 55 vagonům řezaného, jest tedy německé elo na řezané příví asi o 36 m. nepoměrně vyšší. Důsledky tohoto stavu nemohly býti ovšem jiné, než že rakouský (a s ním i český) průmysl dřevařský ocit- nul se v permanentní ostré krisi a že Německo vytvořilo si na náš účet s našimi surovinami výnosný průmysl dře- vařský. Jak jinak vytvořily se poměry ně- mecko-švédské! Ve Švédsku bylo pro zacho- vání domácího průmyslu jiné porozumění. německý nepoměr celní vyrovnán rozumnou politikou dopravní a výsledkem toho jest, že Německo dováží dnes ze Švédska 52.000 vagonů dříví řezaného jen asi 5000 vagonů dříví kula- tého a že tedy pracovní mzda za polotovar a výnos zpracování zůstávají v zemi. O výnos tento my rok co rok přicházíme, odplaví se po řekách a vyveze po dráhách.
Německo Švédsko
12 article
Jest pochopitelno, ze by se každá jiná rozumná vláda snažila o napravení toho stavu, že by hledala cesty, aby bohatý surovinný materiál našich lesi byl vzpruhou domácímu prů- myslu, třeba zatím jen pilám, papírni- ckému průmyslu a pod. I to by znamenalo pokrok. A zvláště by se snažila a to v době, kdy Rusko, největší vedle nás dodavatel Německa — se chystá zatížiti tak vysokým vývozním clem své dříví, že tato naše soutěž v budoucnosti podstatně klesne. Německo prohlašuje svým návrhem celního tarifu, že zůstane své dosavadní politice v tomto směru věrno, ba zvyšuje dovozní clo na řezané dříví na 1.25 m. z 1 q. Při tom jest u nás nedosta- tek práce a v Pošumaví přímo bída. Co dělá pan Körber, co dělá sociální politik pan Böhm-Bawerk? Snaží se alespoň nejkřiklavější nepoměry ve prospěch našeho průmyslu i obchodu (neb i na tento nutno míti zření) chrániti? Státní dráhy obírají se sle- vami (respective upravením) dovozného na dříví z Haliče a Bukoviny do Vídně dováženého a zároveň mluví se nesměle o zrušení sazební ch výhod pro vývoz surového dříví do Německa. Prvé opatření jest darem velkostatkářům baličským a Vidni. Vídeň byla dosud zásobována z Uher a alpských zemí. Dopravní sazby, hlavně následkem od- děleného počítání dopravného na dráze se- verní a státní, zdražovaly značně o sobě
Körber Böhm Bawerk Rusko Německo Pošumaví Halič Bukovina Vídeň Uhry
13 article
lacinější dříví haličské. Pan Körber řeší tuto otázku na prospěch svých — politických plánů . . A dopravné vývozu? Zrušením dosa vadních výhod — ač-li se pan Körber i k tomuto drobtu odhodlá — stoupne do- pravné na vagonu as o 10 K — příkrý ne poměr mezi celními sazbami německými na dříví kulaté a řezané bude tím je n ne- patrně posunut, výhody něme- ckého průmyslu budou zachovány na náš neprospěch i dále. Doma se něco činí, ut aliquid fecisse videatur, a zatímse současně s bázní na to mysli, a by jen probůh německé výhody ne byly ani v nejmenším dotčeny Že platime svými surovinami bídou svého dělného lidu a dřív svého průmyslu — co po tom hospo- dářskému panu Körbrovi! Volili jsme tento případ zúmyslně. Jest typickým. Dává příležitost k řešení ve velkém stylu, ve smyslu neodvislé ho, samostatného Rakouska, vnucuje přímo lepší cestu než byla dosavadní — v rakouském státníku vyvolá nejvýše rozpaky z ohledů na Ně- mecko! Německo bez našeho dříví ne- může býti; sám osud dává příležitost k po- vzneseni jednoho našeho odvětví průmyslo- vého bez újmy obchodu — pan Körben viděti nechce. Vše, co v poslední době ubírá síly moci Rakousku, vše, co podkopává jeho vý- znam, vše, co vyssává jeho hospodářskou zdatnost, vše to těšilo se zvláštním vídeň- ským sympatiím. Děje posledních let přímo nutí tuto říši k obratu, k novým směrům skutečně rakouské, samostatné politiky i hospo- dářské i kulturní i sociální, většina národů bojuje za tuto lepší budoucnost — kde jest pan Körber s velikými slovy — kde? Jeho činy po velkých slovech jsou nejvýše — nepatrnými, bezcennými příštipky... A mají býti prostředky hospodářské politiky tohoto státu i nadále?
Körber Körbr Körben Rakousko Německo
14 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 15. října. (Všeněmci vláda.) V posledních dnech vyskytlo se ve lvovských listech několik poznámek o vlivu českých voleb na říšskou radu a dru. Körbrovi se učinila výtka, že vzrůst strany všeněmecké jest následek jeho politiky. Krakovský orgán stančiků, jichž předním politickým heslem jest sloužiti každé vládě a nedopustiti na ni po- hany, odpovídá nepřímo svým lvovským sou- druhům, ujímaje se dra. Körbra, o němž pravi. že jeho politika odpovídá nejlépe nynějším po- litickým poměrům, »kterě dru. Körbrovi jsou lépe známy než komukoliv jinému. « Zvláště pak nalehá »Czas« na dra. Körbra, aby se nedal svěsti projevovaným tu a tam přáním, by za- ujal konečně pevné stanovisko proti Schönererovi a jeho nohsledům. V zásadě není prý proti potírání tendencí, jež představují Schönererovci. V tomto konkrelním případě soudí však, že »ostrý boj s německým radikalismem skonči by jen novým jeho úspěchem. Vláda, která by podníkla takový boj, byla by okamžitě opuštěna právě od těch, kdo ji k němu radili (míní se tu němečti pokrokovcí a nacionálové Pozn. red.) a ve chvili rozhodné padla by s hanbou ku větší cti pána na Rosenavě.« Jest to vskutku velice pohodlné stanovisk politické strany. Spoléhati ve všem na moudrost
Praha
15 article
v drobném prodejíi ranní číslo o sobě . . . za 8h pdipoladni . . . . na 2h re flialkách na venkově- ranní číalo. . . . . . . . 10h sdpolodní . . . . . . . . 6b Inserá t s platí se hotevě sapřel. Fledplacení a inserty pšlliné zdraint- strace v Hariasské ulici č.3. Tam nacházaží se těš redakee. tiskárna a ezpsdice .Firedeich Listl, Bakopány se nevraesjl.
Hariasský ulice
16 article
milostivě vlády a vyhnouti se už předem ka- ždému boji, poněvadž v boji může vyhráti také nepřítel. Ale přes to bude »Czase i dále hrdinně naříkati nad vzrůstáním radikalismu. V Praze, 15. října. (Po uherských volbách.) Kol. Szell užil příležitosti, kdy de- putace kapošvárských voličů příšla mu projevit svou úctu, ke krátkému proslovu, v němž vytkl význam provedených právě uherských voleb. »Boj za liberální myšlenky — pravil K. Szel — může býti veden s platným výsledkem jen tehdy, je-li podporován směrodatnými živly. Vím, že za liberální stranou stojí veliká většina zemé a ne uměle sestrojená většina a že tedy libe- rální politiku a liberální vládu podporuje vět- šina země. Proto přičílám velikou váhu mrav- nímu výsledku letošních voleb. Měl jsem od- vahu, vstoupiti do boje čistých voleb. Měl jsem odvahu vstoupiti do tohoto boje se záko- nem o kuriálním soudnietví v ruce, do boje, v němž se svobodně projevila vůle národa, pro- tože jsem věděl, že se v Uhrách věc svobodo- myslnosti a nynějšího vládního programu těší důvěře většiny země. Těší mne tedy dvojná- sobně, že většina země dala za pravdu mně ne těm, kdo hned počátok boje provázeli vše- možnými špatnými věštbami.«
K Szel Praha Uhry
17 article
S výsledkem voleb jest spokojena také národní strana slovenská. »Nehle- díme při tom — piše její orgán »Nár. Nov. « — na dobyté čtyři mandáty a na milé naše první vítěze, nýbrž na všechny okresy, kde jsme měli své kandidáty. Jakkoli se těšíme vítězům, nám mocněji bije srdce při pohledu na statné, krásné, imposantní menšiny. V nich je zárodek budou- enosti, v nich je posvátné zaslibení zdarua vývoje dalšího. Nikde nebylo zklamání! Všude bylo cítiti týž tlukot srdce našeho lidu. Všude osvědčil se náš lid a »národnost, slovenčinaa slovenskost« byly ony vnitřní popudy, které jej vedly pod naše prapory, které jim umožnily opřiti se úplatkům i hrozbám. Tyto m en- šiny obrátí se za pět let v jisté, nerozborné většiny.« V Praze, 13. října. (Odpověď dru.
Praha
18 article
Kathreinovi.) Bývalý předseda poslanecké sněmovny a vůdce německých klerikálů, dr. Kathrein, uznal za dobré, nadhoditi ve svém tyrolském orgánu utázku, nebylo-li by možno pokusiti se o znovuzřízení staré pravice na říšské radě. Potřeboval by jí, jak přímo doznává, na hájení zájmů rakouských klerikálů. Na tuto na- bídku odpovídá dr. Engel ve svých »Hl. od Bl.«: »Pochybujeme o vzplanuti starých lásek. Nám alespoň se zdá, že poslancové čeští sotva budou pospíchati do sdružení, v němž právě a nejvíce od strany p. Kathreinovy tak trpkého dostalo se jim zklamání a černý den 17. října, jenž tak ostře připomíná pád jazykových vý- nosů, o jichžto zrušení též p. dr. Kathrein a jeho stoupenci mají svou nepopíratelnou zásluhu, nejméně jest způsobilým k navázání nových družebných styků. Rovněž Polákům a zejmens p. ryt. Jaworskému lze vyčltati, že k obmýšlené těžké a bolestné urážce českého citu byli lho- stejnými. Kdyby tehdy celá ostatní pravice, jak nařizovala jí spojenecká povinnost, byla položila všechnu svou váhu ve prospěch zaručeného práva, byl by zůstal národ český tak bolestného zklamání ušetřen; a tato trapná vzpomínka ne- věry klásti se bude jako šedý mráz na každou vypučivší snad květinku nového přátelství. Možno odpustiti, ale nezapomíná se.« Ze Lvova, dne 13. října. (Ruština na lvovské universitě.) Ruští posluchačí theologické fakulty lvovské university, kteří jsou zároveň chovanci rusko-sjednoceného duchovního
doktor Kathrein Engel Polák Jaworský Lvov poslanecký sněmovna univerzita lvovský univerzita
19 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Na Gornergrat! Vstávali jsme v Zermattu zemdleni a spánkem neposilněni. Naše improvisovaná lůžka na krátkých chaises-longues v salonu, jež jsme musili z nedostatku jiného noclehu vděčně přijmouti, neposkytla nám tolik pohodlí, kolik jsme potřebovali po cestě ze Zenevy do Zermattu. V saloně bylo chladno a sychravo. Bílá. hebká mlha, jež před okny stála, hledíc k nám zsinalou tváří, naplňovala pokoj hřbitovním smutkem. Třesouce se zimou i únavou, odbý- vali jsme toilettu s takovým úžasným kvapem že předem jsme věděli o všech jejích nedo- statcích. Na stole stála umyvadla, džbánky s vodou, na fauteillích nalezli jsme včera na rychlo odložené sukně, bluzy, klobouky atd., ale vlhkem pomačkaně a úplně bez fagony. Na pouti Švýcarskem uvykli jsme již to- muto vojenskému spěchu, s kterým z rána házeli jsme na sebe turistickou toiletu, sbírali hole, dalekohledy, Baedeckra, mapy a hlavně rance, v nichž jsme měli všechen cestovní majetek. Za půl hodiny stáli jsme vždy úplně při praveni a vítězni, neboť pravidelně náš nepřítel únava ležela zdolána kdesi u našich nohou. Ještě zákmit slabosti, ještě trochu nechuti, ještě malé zivnuti, ale pak, náhle, jako na povel vše překonáno, hole vztýčeny a salon opustili jsme pevně a klidně, jako bychom spal deset hodin na lůžkách knížecích. Šest hodin ráno. V hotelu dosud největšl klid. Jediný sklepník tiše prochází jídelnou beze slova přináší obvyklou čokoládu, žemle, máslo a med. V jídelně není ještě níkoho a atmosféra je těžká jako v hojně obydlených ložnieích, které nebyly z rána vyvětrány. Ky tice na stole je povadlá a jako zatížená brutál ním snem. Pijeme čokoládu, mažeme si žemle ztuh- lým máslem a medem. Horká čokoláda rychle nás oživuje, takže nabýváme důvěrv. ačkoliv
Baedecker Zeneva Zermatt Švýcarsko
20 article
venku stále visí šedavá loktuše horské mlhy. jakoby stará žena opřela se zády o okno. Rozhodli jsme se pro cestu na Gornergrat za každého počasí a ne dráhou, neboť listek pro každého z nás za 18 franků zdá se nám zbytečným. Mimo to po včerejší jízdě ve vlaku ze Ženevy do Víge a z Viěge do Zermattu těšíme se na pochod sebe namáhavější, jen když unikneme společnosti vecpané s námi do va- gonu a profanující svou massou tato velebná, vysoká místa. Sklepník nám šeptem sděluje, že v jídelně spalo velmi mnoho turistů (proto ta atmosféra uzavřené ložnice !) a že budeme mít v poledne jistě krásně! Myslíme si, že je k nám velm charmantní, neboť probuzené ráno je v potu zemdlené a těžce nemocné. Nedoufáme v pranie ale nejsme sklíčeni.
Ženeva Víge Viěge Zermatt
21 article
Zermatt z větší části ještě spí. Úzká ulice hötelová je pusta, krámy i okenice uzavřeny. na kostrbaté dlažbě duní krok. Jdeme kolem tiskárny, v níž tiskne se kuriosita zermattské výšky 1600 m. »Journal de Zermatt« se zprá- vami hótelovými, turistickými, s illustracemi švý- carských ledovců atd. List je denně vyplněn denné rozebrán. Na dnešek i tiskárna proměněn byla v noelehárnu; patrně některý hotel pro- najal ji jako svou dependenci. Malý hrbitůvek zermattský, na němž pochováno tolik oběti od- vážných tour po ledovcích, leskne se matným jiním a jeho nízké dřevěné kříže jsou jako slzami smáčené. — — Jdeme v mlhách, jejichž konce nikde ne vidíme. Celý kraj je v nich ztopen a marně hledáme alespoň silhoueltu bizarrního Matter hornu, jehož obraz tane nám na mysli z foto graflií, z pohlednic i z titulního listu zermatt ského časopisu, kolorován naší fantasil, doplněný naší toužicí duší — ten neviditelný neznámý jenž jako ohromný pes bdi u kolébky maléh Zermattu v letních smavých měsíčních nocech i v zimních bílých, kdy Zermatt mrtvý lež v rakvi sněhem zaválé. Není Malterhornu — nevěříme v jeho exi- stenci, neboť nemůžeme si pomysliti, že tato hustá šedavěbílá clona jej pohltila. Nevěříme, že kolem nás jsou hory, lesy, vodopády, past- viny! Z daleka sice hučí cosi k nám dutě
jít Zermatt Zermatt
22 article
smutně jako dohasínající život těchto mlhou zahalených výšin, ale nejsme dosti silni, abychom představili si divoké proudy Vispy, zde v této sychravé poušti, anebo pěnicí se vodopád, jejž mlhy neměly síly zadržet! Několik turistů nás předešlo zamlkle jak bludné stíny. Několik podivných, zčernalých chatrčí kři vých, polorozbitých a zase na novo slepených, stojí před námi jako malé hejno zubožených hladových ptáků. Malými okny hledí na nás po- plašeně a zoufale. Je to vesnička »Zum Seee nedaleko Zermattu a my chápeme teprve nyní hrůzu a poušť matterhornské krajiny, do které turistický proud zanesl zermattský přepych ob- chodní a hötelový. Tak, ano takto vypadalo by vše jako vesnička »Zum See«, kdyby tisíce tisíce turistů všech národností nerušilo mír výšin. jejichž temena lesknou se neposkvrněným stříbrem šedin věčnosti. Takto — ano! Ale kde jsouti. kdož mají sílu zde žít? V chatrčích je placho. Jen zvonek na krku kozy někde ve chlévě se ozval. Zrezavělý kříž, promáčknutý plot, balvany o něž se chatice opíraji! Marně hledáme člo věka, jehož bychom snižili svou zvědavost přinesenou s pohodlných měst, v nichž noclel na chaises-longues je trestem anebo odř kaním.
Zermatt Zum Seee Zum Sea
23 article
Mlhy — mlhy — mlhy ! Za chvíli i cha tice za námi v ní utonuly jako povodní se- rvány. Zdá se nám skutečně, že kdesi tonou bez pomoci a bez výkřiku. Halíme se úžeji do plášťů a stoupáme Cesta před námi, pokud ji vidíme, je kamenitá schůdná polud, pokud nemáme velkých nároků Opíráme se o hole a hledáme krok poloklesavý a pevně napadavý, jímž uvykli jsme do ho- stoupati. V srdci máme beznaději a smutek v duši hynou nám představy nedostatkem sil Mlhy kolem kol. I obloha stala se mlhou slunce na ní zhýnulo. Jdeme tak skoro dvě hodiny, mlčky do sebe pohrouženi, někdy vyrušení plachým tu ristou, anebo klející společností. Předcházejí nás a my z toho vidíme, že stoupáme velice zvolna. Nám je to lhostejné. Na hioře nic náa neočekává, co bychom mohli buď ztratiti anebo zmeškati.
24 article
Náhle v té husté nabělalé mlze vysoko před námi zalesklo se několik zlatých nití! Za- stavili jsme se s úžasem! Jakoby zlatá vlákna kdosi s nebe hodil a ona uvázla v mlhovém moři. Nebylo možně, aby to byly paprsky slu- neční, neboť východ byl za námi a přece vlákna se množila, tvořila jakýsi neurčitý vzor, jenž zdál se zachvívat a lesknul se zlatou záři! Bylo to pohádkově krásné ! Záhadné Jako zlatý přelud mlhami semknutý, jako vzduchem plovoucí diadem ztracený andělem Dech jsme ztajili. Mlhy bělaly, stávaly se zá vojem! Ale ten závoj dosud zastíral a dosud kryl! Jen zlatá vlákna stále se množící na něm se chvěla a zářila — zaplétala se v určité kontury, kolem nichž lísaly se závojové vlny vždy slaběji a slaběji, vlákna se tratila, kontury vitězily. A pojednou jakoby ohromná opona n jevišti spadla strměl před námí Matter- horn 1 — — — Co říci? Bílý, lesknoucí se, pyšný smělý, ozářený sluncem, jež jsme neviděli, stál před námi vévoda zermattských výšin. Náhle neočekávaně zjevil se nám a koupal své ostré, bílé témě v modru nebes !
25 article
Zdálo se nám, že kdosi věčný, nyní kolem nás letící dotknul se našeho čela. Nebylo divu, že tato chvíle byla nepřiznanou modlitbou. A mlhy klesaly hloub, jakoby rychle sté- kaly po přikrých stráních alpských titanů tyto omyté, dosud navlhlé a spici ponechávaly slunci, jež násilně se dralo ze svých pout k rannímu objetí. Slunce vřelé jásající, divoké mužnou silou měsíce srpna, vrhalo proudy svých žhavých po- libků na kolosy, jejichž prsa byla nahá a ležela před ním klidně a odevzdaně. — — Nad námi bylo modro, tmavé modro — které nát připomnělo jezero lehmanské. Matter- horn jako veliků jachta na jeho hladině tiše stál. — — —. Budeme míti tedy skutečně krásně! Přidal jsme do kroku, duše se v nás zvedla v úsměvu A znova statečně stoupali jsme cestou, která místy stávala se dosti neschůdnou, zvlášte tam, kde jsme si serpentiny »nadskakovali«, Sli jsme dlouho nízkým lesem, který později plazil se již větvemi jako dokonávající zvíře. Neměl více síly se vztýčiti. Octli jsme se nad propastí, jejíž dno tvořilo zermattské údolí. Ale dna jsme neviděli. Skleslé mlhy jako bílé, z lehka vařící se vody je zastíraly a rozmnožovaly nám řadu nezapomenutelných pohledů, jež stávají se ve vzpomínkách mučící žizní. Jen ještě jednou — jen jedinkrát! Kotouče vzedmutých mlh hluboko pod námi v údoli oslňovaly jako oheň magnesia. Slunce se o ně opíralo, tříštilo, s nimi se rvalo.
Přidal Kotouč Matter
26 article
Obraz se stále měnil. Hned to byla kluzká hladina lesklého ledu, hned bílý matný, čerstvé napadalý sníh, hned ohromné údoli zdálo se býti naplněno nejjemnějším kajčím peřím, jež se slabě vlnilo, jakoby do něho vítr zavíval. Ještě daleko, daleko k obzoru viděli jsme bě- lounké, hebké vlny, jež čím dál tím více jevily se býti bílou pěnící se řekou. Opadávaly skoro nepozorovatelně, ale opa- dávaly přec. Tu a tam spatřili jsme již osady v půvabné zeleni alpských údoli a konečněi Zermatt vynořil se na dně a svilil bílými svými hötely. Ale jak malý, jak titěrný! Stoupali jsme již těžce po stezce, která místy ztrácela se mezi kamením, balvanya vinula se nad sráznou propastí do nakonečné výše. Veliké náplasti snéhové ležely na úbočí všeho horstva, ale ledovce skrývaly se ještě stále za Gornergratem, na který jsme již s na- pjetím všech sil stoupali přes tři hodiny bez odpočinku a skoro také bez oddechu. Minuli jsme botel Riffelalp, před nímž v nádherném osvětlení vzešlého slunce hovělo si množství turistů, kteří patrně zde přenocovali. Cesta stávala se již obětí a děsnou námahou. Bezpočtukrát litovali jsme, že jsme přece ne- vyjeli dráhou, tím malým divem švýcarské podnikavosti, ale vždy znova sebravše zbytky sil drali jsme se vzhůru kamenitou cestou plnou zaláček, neschůdnou, jen lehce nahozenou na mrtvém úbočí Gornergratu. Trochu modrých lueyanek, skrytých mezi kamením, budí více soucitu než radosti a dolétající sem zvuky zvonku na kostelíku riffelalpském byly smutne jako píseň nemocného ptáka.
Riffelalp