2
masthead
V Praze, ve středu dne 16. října 1901.
Praha
4
article
Na rivnut n odpol. Hnty
o přilohami („Naněný Obzor“ ve-
středu a „Literární Hlidka
v pátek) přodplácí se:
Praze v administrael
2 K —
na měsíe
6 K —
ne čirzě leta . . . ..
s dvojí donáškou
na měsíe . . . . ..
na čtvů leta
ve fifaikách
9 K80k
za něsío . . . .
Pošton:
na měsíe, .. . . . .
sdvojí zdsilkou
ra člvsl lete
sa prěst
Praha
5
article
Kandidátní listina
Kandidátní listina
pro užší volby v kurii obcí venkovských
Kandidatury národní strany svo-
bodomyslné.
Olresy soudní:
1. Vrchlabský, roketnický, jilemnický a vy
socký: Jan Barták, rolník v Kališti
2. Litomyšlský a poličský: František
Dostál, rolník v Morašicích.
3. Votický a sedlčanský: Jan Kožmín
rolník v Nechvalicích.
4. Jindřichohradecký, lomnický, třeboňský
a novobystřický: Alexandr Korb, ta
jemník okresního zastupitelstva v Třeboni
(Volby ty konají se ve středu 16. října.
Barták
Dostál
Kožmín
Korb
Olres
Morašice
Nechvalice
Třeboň
6
article
Kandidatury společné.
Kandidatury společné.
Okresy soudní:
5. Smíchovský, zbraslavský, berounský, kla-
denský a unhoštský: JÚDr. Antonín
Sobotka, advokát a městský radní ve
Zbraslavi.
6. Domažlický a novokdýnský: MUDr. An-
tonín Steidl, statkář v Baldově u Do-
mazlic.
(Volby tyto konají se ve čtvrtek dne 17. října.
Kandidatura samostatná.
Okresy soudní:
7. Prachatický, netolický a volarský: JUDr.
Miroslav Stránecký, kandidát advo-
kacie na Král. Vinohradech.
(Volba koná se ve středu dne 16. října.
Žádáme přátelsky, ale též důtklivě vše
chny stoupence národní strany svobodomyslné,
jakož i všechny příznivce nutné národní do-
hody, aby se k volebnímu osudí dostavili
počtem úplným a aby svorně volili navržené
kandidáty.
Výkonný výbor nárední strany svobadomyslné.
Po dohodě s pp. důvěrníky doporučuje
se k volbě poslance do rady říšské z a mě-
sta Karlín a Smíchov za kandidáta
pan JUDr. František Fiedler, professor
na české vyšší škole technické v Praze.
(Volba koná se dne 21. říjn a.)
Výkonný výkor národní strany svobodomyslné
V PRAZE, dne 15. října 1901.
Sobotka
MUDr
Ana
Steidl
JUDr
Stránecký
Král
Fiedler
Zbraslav
Baldov
netolický
Karlín
Smíchov
Praha
český vysoký škola technický v Praga
7
article
Bludné cesty.
Bludné cesty.
K panu dru. Körbrovi osud nebyl skou-
pým. Dal mu příležitost i možnost státi se
slavným. Dal mu do rukou vedení tohot
státu v jedné z oněch velikých chvil dějin-
ných, kdy dosavadní směr, který dávají státy
a národové svým zákonodárstvím, svou poli-
tikou, svou správou atd., trhá vytknuté hráze,
kdy se hlásí neodbytná nutnost revise sou-
časného stavu, kdy veliké spasné slovo
a mocný čin udává nové lepší cesty, na nichž
září budoucí pokrok. Pan Körber příšel
s hlučnými slovy, jeho činy tratí se v písku
malého, všedního živola, jeho slova nelekají
se vysokých koncepcí, jeho činy mluví o opaku.
V národnostní politice jest pan
Körber zajímavým jen pro persona potud, že
své rovnoprávnostní ody paroduje ochotou ku
přáním velkoněmeckým, v otázce sprá vy
nechává německému byrokratismu úplně
volnou ruku; v hospodářské poli
Körber
8
article
tice jsou jeho rozpaky největší. Při
šel ji reformovat. Vodními a železnič-
ními stavbami chtěl kypřiti půdu pro budoucí
rozvoj, hotový déšť zákonů na povznesení
průmyslu, zemědělství a živnostnictva měl
vzpružiti povadlou podnikavost a ruch ob-
chodní a nové obchodní smlouvy měly býti
krytbou nového Rakouska.
Nám slova neimponovala a sku-
tky dnes mluví o malém muži. Reformo-
vati hospodářský život Rakou-
ska znamená osamostatniti Ra-
kousko odNěmecka, vyprostiti je
z přediva německých zájmů, opu-
stiti politiku tohoto státu z po-
sledních třiceti let, úkol, na který
pan Körber neměl ani vůle ani síly. Jebo
činy to praví. Uvádíme jeden ze mnobých.
Německá politika obchodní měla,
co se této říše týče, vždy pevný cíl a směr:
připoutati Rakousko hospodář-
sky co nejtěsněji k Německu, uči-
niti z něho zemi, která svým mezinárodním
obchodem závisí na Německu. To mělo se
v prvé řadě státi tím, že obchodními smlou-
vami se poskytla řada výhod rakou-
skému vývozu surovinnému a stí-
žil rakouský vývoz tovarový a na
druhé straně usnadnil přístup ně-
meckým tovarům na rakouský
trh. A zároveň vytlačovalo se Rakousk
systematicky ze starých tržiš
balkánských a ruských. Ve vedou-
cích kruzích této říše pro význam hospodář-
ského rozvoje porozumění nebylo. Německo
mělo tedy snadnou hru a také situace plně
využilo. A bude dle všeho využívati i na
Körber
Rakousk
Rakousko
Německo
9
article
Jedním z našich hlavních vývozních před-
mětů jest dříví. Z celkového vývozu r. 1900
ceněného na 1.942,002.501 K, připadalo na
vývoz dříví 249,673 242 K. Do Německa
vyvezeno dříví za 145,052.000 K a sice za
105,024.000 K dříví surového, řezaného z
40,028.000 K a za 4 mill. K dužinek. Ne-
poměr surovinného vývozu a vý-
vozu polotovarů (řezaného dříví) jest
na prvý pohled patrný. A nepoměrem tím
jest v náš rozhodný neprospěch vinna —
rakouská obchodní politika . .
V Německu vyrostl v posledních dese-
tiletích mocný dřevařský průmysl a živý
ruch stavební. Potřebné suroviny ovšem Ně-
mecko nemá, alespoň ne v té míře, jaké
třeba. Nejhlavnějšími dodavateli jsou Rakou-
sko, Rusko a Švědsko. Potřeba Německa
není malá. V r. 1896 činila 328.385 vagonů
(z Ruska dodáno 142,377, z Rakouska
124.422, ze Švédska 422 atd.), roku 1900
stoupla však již na 491.652 vagonů, z nichž
bylo kulatého dříví z Rakouska (dle něme-
cké statistiky) 151.330, Ruska 97.559, Švěd
ska 427, Ameriky 1983 vagonů.
Náš vývoz dříví do Německa týká se
v prvé řadě dříví kulatého (suro-
viny), které od nás německé továrny stále
víc a více odebírají. Dvě věci jim napomá-
hají: německý celní tarif a do-
pravní sazby našich dráh, a obe
na účet našeho domácího prů-
myslu.
S prvky průmyslového ruchu vyrůstal
i nám dřevařský průmysl, v prvé řadě pily.
Obdobný poměr byl kdysi i ve Švédsku.
Kdežto však švédské vlády vším úsilím o to
dbaly, aby tento průmysl mohutněl, dál se
u nás opak. Německým dřevěným
Německo
Rusko
Rakousko
Švédsko
Amerika
11
article
tovarům povolován ochotně vstup
na naše trhy a vývoz surového
dříví podporován účinně doprav-
ními sazbami našich dráh. Dostalo
se mu sníženého dopravného (na vagonu asi
10 K ve srovnání s pravidelnými sazbami)
a různých drobných výhod jiných. Německo
stavu toho dovedlo plně využiti; nejvíce
však postaralo se obchodními smlouvami,
aby krátkozrakost rakouské politiky obchodní
jen tím více prospívala zájmům německým.
Smluvný celní tarif německý zatěžuje totiž
dovážené dříví kulaté 0.30 mk. na 1 q, ře-
zaného však 0.80 mk., jinými slovy: něme-
cké clo z vagonu kulatého dříví činí 30 mk.
řezaného 80 mk. To jest vlastně dovozní
prémie na prospěch suroviny
domácího průmyslu. Počítá-li se, že
asi 100 vagonů dříví kulatého rovná se 55
vagonům řezaného, jest tedy německé elo
na řezané příví asi o 36 m. nepoměrně
vyšší. Důsledky tohoto stavu nemohly býti
ovšem jiné, než že rakouský (a s ním
i český) průmysl dřevařský ocit-
nul se v permanentní ostré krisi
a že Německo vytvořilo si na náš účet
s našimi surovinami výnosný průmysl dře-
vařský. Jak jinak vytvořily se poměry ně-
mecko-švédské! Ve Švédsku bylo pro zacho-
vání domácího průmyslu jiné porozumění.
německý nepoměr celní vyrovnán rozumnou
politikou dopravní a výsledkem toho jest, že
Německo dováží dnes ze Švédska
52.000 vagonů dříví řezaného
jen asi 5000 vagonů dříví kula-
tého a že tedy pracovní mzda
za polotovar a výnos zpracování
zůstávají v zemi. O výnos tento
my rok co rok přicházíme, odplaví
se po řekách a vyveze po dráhách.
Německo
Švédsko
12
article
Jest pochopitelno, ze by se každá jiná
rozumná vláda snažila o napravení toho stavu,
že by hledala cesty, aby bohatý
surovinný materiál našich lesi
byl vzpruhou domácímu prů-
myslu, třeba zatím jen pilám, papírni-
ckému průmyslu a pod. I to by znamenalo
pokrok. A zvláště by se snažila a to v době,
kdy Rusko, největší vedle nás dodavatel
Německa — se chystá zatížiti tak
vysokým vývozním clem své
dříví, že tato naše soutěž v budoucnosti
podstatně klesne. Německo prohlašuje
svým návrhem celního tarifu, že zůstane
své dosavadní politice v tomto
směru věrno, ba zvyšuje dovozní
clo na řezané dříví na 1.25 m.
z 1 q. Při tom jest u nás nedosta-
tek práce a v Pošumaví přímo
bída.
Co dělá pan Körber, co dělá sociální
politik pan Böhm-Bawerk? Snaží se alespoň
nejkřiklavější nepoměry ve prospěch našeho
průmyslu i obchodu (neb i na tento nutno
míti zření) chrániti?
Státní dráhy obírají se sle-
vami (respective upravením) dovozného
na dříví z Haliče a Bukoviny do
Vídně dováženého a zároveň mluví
se nesměle o zrušení sazební ch
výhod pro vývoz surového dříví
do Německa. Prvé opatření jest darem
velkostatkářům baličským a Vidni. Vídeň
byla dosud zásobována z Uher a alpských
zemí. Dopravní sazby, hlavně následkem od-
děleného počítání dopravného na dráze se-
verní a státní, zdražovaly značně o sobě
Körber
Böhm
Bawerk
Rusko
Německo
Pošumaví
Halič
Bukovina
Vídeň
Uhry
13
article
lacinější dříví haličské. Pan Körber řeší tuto
otázku na prospěch svých — politických
plánů . .
A dopravné vývozu? Zrušením dosa
vadních výhod — ač-li se pan Körber
i k tomuto drobtu odhodlá — stoupne do-
pravné na vagonu as o 10 K — příkrý ne
poměr mezi celními sazbami německými na
dříví kulaté a řezané bude tím je n ne-
patrně posunut, výhody něme-
ckého průmyslu budou zachovány
na náš neprospěch i dále. Doma se něco
činí, ut aliquid fecisse videatur, a zatímse
současně s bázní na to mysli, a by
jen probůh německé výhody ne
byly ani v nejmenším dotčeny
Že platime svými surovinami
bídou svého dělného lidu a dřív
svého průmyslu — co po tom hospo-
dářskému panu Körbrovi!
Volili jsme tento případ zúmyslně. Jest
typickým. Dává příležitost k řešení ve
velkém stylu, ve smyslu neodvislé ho,
samostatného Rakouska, vnucuje
přímo lepší cestu než byla dosavadní —
v rakouském státníku vyvolá
nejvýše rozpaky z ohledů na Ně-
mecko! Německo bez našeho dříví ne-
může býti; sám osud dává příležitost k po-
vzneseni jednoho našeho odvětví průmyslo-
vého bez újmy obchodu — pan Körben
viděti nechce.
Vše, co v poslední době ubírá síly
moci Rakousku, vše, co podkopává jeho vý-
znam, vše, co vyssává jeho hospodářskou
zdatnost, vše to těšilo se zvláštním vídeň-
ským sympatiím. Děje posledních let přímo
nutí tuto říši k obratu, k novým směrům
skutečně rakouské, samostatné politiky i hospo-
dářské i kulturní i sociální, většina národů
bojuje za tuto lepší budoucnost — kde jest
pan Körber s velikými slovy — kde? Jeho
činy po velkých slovech jsou nejvýše —
nepatrnými, bezcennými příštipky... A mají
býti prostředky hospodářské politiky tohoto
státu i nadále?
Körber
Körbr
Körben
Rakousko
Německo
14
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 15. října. (Všeněmci
vláda.) V posledních dnech vyskytlo se ve
lvovských listech několik poznámek o vlivu
českých voleb na říšskou radu a dru. Körbrovi
se učinila výtka, že vzrůst strany všeněmecké
jest následek jeho politiky. Krakovský orgán
stančiků, jichž předním politickým heslem jest
sloužiti každé vládě a nedopustiti na ni po-
hany, odpovídá nepřímo svým lvovským sou-
druhům, ujímaje se dra. Körbra, o němž pravi.
že jeho politika odpovídá nejlépe nynějším po-
litickým poměrům, »kterě dru. Körbrovi jsou
lépe známy než komukoliv jinému. « Zvláště pak
nalehá »Czas« na dra. Körbra, aby se nedal
svěsti projevovaným tu a tam přáním, by za-
ujal konečně pevné stanovisko proti Schönererovi
a jeho nohsledům. V zásadě není prý proti
potírání tendencí, jež představují Schönererovci.
V tomto konkrelním případě soudí však, že
»ostrý boj s německým radikalismem skonči
by jen novým jeho úspěchem. Vláda, která by
podníkla takový boj, byla by okamžitě opuštěna
právě od těch, kdo ji k němu radili (míní se
tu němečti pokrokovcí a nacionálové Pozn. red.)
a ve chvili rozhodné padla by s hanbou ku
větší cti pána na Rosenavě.«
Jest to vskutku velice pohodlné stanovisk
politické strany. Spoléhati ve všem na moudrost
Praha
15
article
v drobném prodejíi
ranní číslo o sobě . . . za 8h
pdipoladni
. . . . na 2h
re flialkách na venkově-
ranní číalo. . . . . . . . 10h
sdpolodní . . . . . . . . 6b
Inserá t s
platí se hotevě sapřel.
Fledplacení a inserty pšlliné zdraint-
strace v Hariasské ulici č.3.
Tam nacházaží se těš redakee.
tiskárna a ezpsdice .Firedeich Listl,
Bakopány se nevraesjl.
Hariasský ulice
16
article
milostivě vlády a vyhnouti se už předem ka-
ždému boji, poněvadž v boji může vyhráti také
nepřítel. Ale přes to bude »Czase i dále hrdinně
naříkati nad vzrůstáním radikalismu.
V Praze, 15. října. (Po uherských
volbách.) Kol. Szell užil příležitosti, kdy de-
putace kapošvárských voličů příšla mu projevit
svou úctu, ke krátkému proslovu, v němž vytkl
význam provedených právě uherských voleb.
»Boj za liberální myšlenky — pravil K. Szel
— může býti veden s platným výsledkem jen
tehdy, je-li podporován směrodatnými živly. Vím,
že za liberální stranou stojí veliká většina zemé
a ne uměle sestrojená většina a že tedy libe-
rální politiku a liberální vládu podporuje vět-
šina země. Proto přičílám velikou váhu mrav-
nímu výsledku letošních voleb. Měl jsem od-
vahu, vstoupiti do boje čistých voleb. Měl
jsem odvahu vstoupiti do tohoto boje se záko-
nem o kuriálním soudnietví v ruce, do boje,
v němž se svobodně projevila vůle národa, pro-
tože jsem věděl, že se v Uhrách věc svobodo-
myslnosti a nynějšího vládního programu těší
důvěře většiny země. Těší mne tedy dvojná-
sobně, že většina země dala za pravdu mně
ne těm, kdo hned počátok boje provázeli vše-
možnými špatnými věštbami.«
K Szel
Praha
Uhry
17
article
S výsledkem voleb jest spokojena také
národní strana slovenská. »Nehle-
díme při tom — piše její orgán »Nár. Nov. « —
na dobyté čtyři mandáty a na milé naše první
vítěze, nýbrž na všechny okresy, kde jsme měli
své kandidáty. Jakkoli se těšíme vítězům, nám
mocněji bije srdce při pohledu na statné, krásné,
imposantní menšiny. V nich je zárodek budou-
enosti, v nich je posvátné zaslibení zdarua
vývoje dalšího. Nikde nebylo zklamání! Všude
bylo cítiti týž tlukot srdce našeho lidu. Všude
osvědčil se náš lid a »národnost, slovenčinaa
slovenskost« byly ony vnitřní popudy, které jej
vedly pod naše prapory, které jim umožnily
opřiti se úplatkům i hrozbám. Tyto m en-
šiny obrátí se za pět let v jisté,
nerozborné většiny.«
V Praze, 13. října. (Odpověď dru.
Praha
18
article
Kathreinovi.) Bývalý předseda poslanecké
sněmovny a vůdce německých klerikálů, dr.
Kathrein, uznal za dobré, nadhoditi ve svém
tyrolském orgánu utázku, nebylo-li by možno
pokusiti se o znovuzřízení staré pravice na říšské
radě. Potřeboval by jí, jak přímo doznává, na
hájení zájmů rakouských klerikálů. Na tuto na-
bídku odpovídá dr. Engel ve svých »Hl. od
Bl.«: »Pochybujeme o vzplanuti starých lásek.
Nám alespoň se zdá, že poslancové čeští sotva
budou pospíchati do sdružení, v němž právě a
nejvíce od strany p. Kathreinovy tak trpkého
dostalo se jim zklamání a černý den 17. října,
jenž tak ostře připomíná pád jazykových vý-
nosů, o jichžto zrušení též p. dr. Kathrein a
jeho stoupenci mají svou nepopíratelnou zásluhu,
nejméně jest způsobilým k navázání nových
družebných styků. Rovněž Polákům a zejmens
p. ryt. Jaworskému lze vyčltati, že k obmýšlené
těžké a bolestné urážce českého citu byli lho-
stejnými. Kdyby tehdy celá ostatní pravice, jak
nařizovala jí spojenecká povinnost, byla položila
všechnu svou váhu ve prospěch zaručeného
práva, byl by zůstal národ český tak bolestného
zklamání ušetřen; a tato trapná vzpomínka ne-
věry klásti se bude jako šedý mráz na každou
vypučivší snad květinku nového přátelství. Možno
odpustiti, ale nezapomíná se.«
Ze Lvova, dne 13. října. (Ruština na
lvovské universitě.) Ruští posluchačí
theologické fakulty lvovské university, kteří jsou
zároveň chovanci rusko-sjednoceného duchovního
doktor
Kathrein
Engel
Polák
Jaworský
Lvov
poslanecký sněmovna
univerzita
lvovský univerzita
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Na Gornergrat!
Vstávali jsme v Zermattu zemdleni a
spánkem neposilněni. Naše improvisovaná lůžka
na krátkých chaises-longues v salonu, jež jsme
musili z nedostatku jiného noclehu vděčně
přijmouti, neposkytla nám tolik pohodlí, kolik
jsme potřebovali po cestě ze Zenevy do
Zermattu.
V saloně bylo chladno a sychravo. Bílá.
hebká mlha, jež před okny stála, hledíc k nám
zsinalou tváří, naplňovala pokoj hřbitovním
smutkem. Třesouce se zimou i únavou, odbý-
vali jsme toilettu s takovým úžasným kvapem
že předem jsme věděli o všech jejích nedo-
statcích. Na stole stála umyvadla, džbánky
s vodou, na fauteillích nalezli jsme včera na
rychlo odložené sukně, bluzy, klobouky atd.,
ale vlhkem pomačkaně a úplně bez fagony.
Na pouti Švýcarskem uvykli jsme již to-
muto vojenskému spěchu, s kterým z rána
házeli jsme na sebe turistickou toiletu, sbírali
hole, dalekohledy, Baedeckra, mapy a hlavně
rance, v nichž jsme měli všechen cestovní
majetek.
Za půl hodiny stáli jsme vždy úplně při
praveni a vítězni, neboť pravidelně náš nepřítel
únava ležela zdolána kdesi u našich nohou.
Ještě zákmit slabosti, ještě trochu nechuti,
ještě malé zivnuti, ale pak, náhle, jako na
povel vše překonáno, hole vztýčeny a salon
opustili jsme pevně a klidně, jako bychom spal
deset hodin na lůžkách knížecích.
Šest hodin ráno. V hotelu dosud největšl
klid. Jediný sklepník tiše prochází jídelnou
beze slova přináší obvyklou čokoládu, žemle,
máslo a med. V jídelně není ještě níkoho a
atmosféra je těžká jako v hojně obydlených
ložnieích, které nebyly z rána vyvětrány. Ky
tice na stole je povadlá a jako zatížená brutál
ním snem.
Pijeme čokoládu, mažeme si žemle ztuh-
lým máslem a medem. Horká čokoláda rychle
nás oživuje, takže nabýváme důvěrv. ačkoliv
Baedecker
Zeneva
Zermatt
Švýcarsko
20
article
venku stále visí šedavá loktuše horské mlhy.
jakoby stará žena opřela se zády o okno.
Rozhodli jsme se pro cestu na Gornergrat
za každého počasí a ne dráhou, neboť listek
pro každého z nás za 18 franků zdá se nám
zbytečným. Mimo to po včerejší jízdě ve vlaku
ze Ženevy do Víge a z Viěge do Zermattu
těšíme se na pochod sebe namáhavější, jen když
unikneme společnosti vecpané s námi do va-
gonu a profanující svou massou tato velebná,
vysoká místa.
Sklepník nám šeptem sděluje, že v jídelně
spalo velmi mnoho turistů (proto ta atmosféra
uzavřené ložnice !) a že budeme mít v poledne
jistě krásně! Myslíme si, že je k nám velm
charmantní, neboť probuzené ráno je v potu
zemdlené a těžce nemocné. Nedoufáme v pranie
ale nejsme sklíčeni.
Ženeva
Víge
Viěge
Zermatt
21
article
Zermatt z větší části ještě spí. Úzká ulice
hötelová je pusta, krámy i okenice uzavřeny.
na kostrbaté dlažbě duní krok. Jdeme kolem
tiskárny, v níž tiskne se kuriosita zermattské
výšky 1600 m. »Journal de Zermatt« se zprá-
vami hótelovými, turistickými, s illustracemi švý-
carských ledovců atd. List je denně vyplněn
denné rozebrán. Na dnešek i tiskárna proměněn
byla v noelehárnu; patrně některý hotel pro-
najal ji jako svou dependenci. Malý hrbitůvek
zermattský, na němž pochováno tolik oběti od-
vážných tour po ledovcích, leskne se matným
jiním a jeho nízké dřevěné kříže jsou jako
slzami smáčené. — —
Jdeme v mlhách, jejichž konce nikde ne
vidíme. Celý kraj je v nich ztopen a marně
hledáme alespoň silhoueltu bizarrního Matter
hornu, jehož obraz tane nám na mysli z foto
graflií, z pohlednic i z titulního listu zermatt
ského časopisu, kolorován naší fantasil, doplněný
naší toužicí duší — ten neviditelný neznámý
jenž jako ohromný pes bdi u kolébky maléh
Zermattu v letních smavých měsíčních nocech
i v zimních bílých, kdy Zermatt mrtvý lež
v rakvi sněhem zaválé.
Není Malterhornu — nevěříme v jeho exi-
stenci, neboť nemůžeme si pomysliti, že tato
hustá šedavěbílá clona jej pohltila. Nevěříme,
že kolem nás jsou hory, lesy, vodopády, past-
viny! Z daleka sice hučí cosi k nám dutě
jít Zermatt
Zermatt
22
article
smutně jako dohasínající život těchto mlhou
zahalených výšin, ale nejsme dosti silni, abychom
představili si divoké proudy Vispy, zde v této
sychravé poušti, anebo pěnicí se vodopád, jejž
mlhy neměly síly zadržet!
Několik turistů nás předešlo zamlkle jak
bludné stíny.
Několik podivných, zčernalých chatrčí kři
vých, polorozbitých a zase na novo slepených,
stojí před námi jako malé hejno zubožených
hladových ptáků. Malými okny hledí na nás po-
plašeně a zoufale. Je to vesnička »Zum Seee
nedaleko Zermattu a my chápeme teprve nyní
hrůzu a poušť matterhornské krajiny, do které
turistický proud zanesl zermattský přepych ob-
chodní a hötelový. Tak, ano takto vypadalo by
vše jako vesnička »Zum See«, kdyby tisíce
tisíce turistů všech národností nerušilo mír výšin.
jejichž temena lesknou se neposkvrněným stříbrem
šedin věčnosti. Takto — ano! Ale kde jsouti.
kdož mají sílu zde žít? V chatrčích je placho.
Jen zvonek na krku kozy někde ve chlévě
se ozval.
Zrezavělý kříž, promáčknutý plot, balvany
o něž se chatice opíraji! Marně hledáme člo
věka, jehož bychom snižili svou zvědavost
přinesenou s pohodlných měst, v nichž noclel
na chaises-longues je trestem anebo odř
kaním.
Zermatt
Zum Seee
Zum Sea
23
article
Mlhy — mlhy — mlhy ! Za chvíli i cha
tice za námi v ní utonuly jako povodní se-
rvány. Zdá se nám skutečně, že kdesi tonou
bez pomoci a bez výkřiku.
Halíme se úžeji do plášťů a stoupáme
Cesta před námi, pokud ji vidíme, je kamenitá
schůdná polud, pokud nemáme velkých nároků
Opíráme se o hole a hledáme krok poloklesavý
a pevně napadavý, jímž uvykli jsme do ho-
stoupati. V srdci máme beznaději a smutek
v duši hynou nám představy nedostatkem sil
Mlhy kolem kol. I obloha stala se mlhou
slunce na ní zhýnulo.
Jdeme tak skoro dvě hodiny, mlčky do
sebe pohrouženi, někdy vyrušení plachým tu
ristou, anebo klející společností. Předcházejí
nás a my z toho vidíme, že stoupáme velice
zvolna. Nám je to lhostejné. Na hioře nic náa
neočekává, co bychom mohli buď ztratiti anebo
zmeškati.
24
article
Náhle v té husté nabělalé mlze vysoko
před námi zalesklo se několik zlatých nití! Za-
stavili jsme se s úžasem! Jakoby zlatá vlákna
kdosi s nebe hodil a ona uvázla v mlhovém
moři. Nebylo možně, aby to byly paprsky slu-
neční, neboť východ byl za námi a přece
vlákna se množila, tvořila jakýsi neurčitý vzor,
jenž zdál se zachvívat a lesknul se zlatou
záři! Bylo to pohádkově krásné ! Záhadné
Jako zlatý přelud mlhami semknutý, jako
vzduchem plovoucí diadem ztracený andělem
Dech jsme ztajili. Mlhy bělaly, stávaly se zá
vojem! Ale ten závoj dosud zastíral a dosud
kryl! Jen zlatá vlákna stále se množící na
něm se chvěla a zářila — zaplétala se v určité
kontury, kolem nichž lísaly se závojové vlny
vždy slaběji a slaběji, vlákna se tratila, kontury
vitězily.
A pojednou jakoby ohromná opona n
jevišti spadla strměl před námí Matter-
horn 1 — — —
Co říci? Bílý, lesknoucí se, pyšný
smělý, ozářený sluncem, jež jsme neviděli, stál
před námi vévoda zermattských výšin. Náhle
neočekávaně zjevil se nám a koupal své ostré,
bílé témě v modru nebes !
25
article
Zdálo se nám, že kdosi věčný, nyní kolem
nás letící dotknul se našeho čela. Nebylo divu,
že tato chvíle byla nepřiznanou modlitbou.
A mlhy klesaly hloub, jakoby rychle sté-
kaly po přikrých stráních alpských titanů
tyto omyté, dosud navlhlé a spici ponechávaly
slunci, jež násilně se dralo ze svých pout
k rannímu objetí.
Slunce vřelé jásající, divoké mužnou silou
měsíce srpna, vrhalo proudy svých žhavých po-
libků na kolosy, jejichž prsa byla nahá a ležela
před ním klidně a odevzdaně. — —
Nad námi bylo modro, tmavé modro —
které nát připomnělo jezero lehmanské. Matter-
horn jako veliků jachta na jeho hladině tiše
stál. — — —.
Budeme míti tedy skutečně krásně! Přidal
jsme do kroku, duše se v nás zvedla v úsměvu
A znova statečně stoupali jsme cestou,
která místy stávala se dosti neschůdnou, zvlášte
tam, kde jsme si serpentiny »nadskakovali«,
Sli jsme dlouho nízkým lesem, který později
plazil se již větvemi jako dokonávající zvíře.
Neměl více síly se vztýčiti. Octli jsme se nad
propastí, jejíž dno tvořilo zermattské údolí. Ale
dna jsme neviděli. Skleslé mlhy jako bílé, z lehka
vařící se vody je zastíraly a rozmnožovaly nám
řadu nezapomenutelných pohledů, jež stávají se
ve vzpomínkách mučící žizní.
Jen ještě jednou — jen jedinkrát!
Kotouče vzedmutých mlh hluboko pod
námi v údoli oslňovaly jako oheň magnesia.
Slunce se o ně opíralo, tříštilo, s nimi se rvalo.
Přidal
Kotouč
Matter
26
article
Obraz se stále měnil. Hned to byla kluzká
hladina lesklého ledu, hned bílý matný, čerstvé
napadalý sníh, hned ohromné údoli zdálo se
býti naplněno nejjemnějším kajčím peřím, jež
se slabě vlnilo, jakoby do něho vítr zavíval.
Ještě daleko, daleko k obzoru viděli jsme bě-
lounké, hebké vlny, jež čím dál tím více jevily
se býti bílou pěnící se řekou.
Opadávaly skoro nepozorovatelně, ale opa-
dávaly přec. Tu a tam spatřili jsme již osady
v půvabné zeleni alpských údoli a konečněi
Zermatt vynořil se na dně a svilil bílými svými
hötely. Ale jak malý, jak titěrný!
Stoupali jsme již těžce po stezce, která
místy ztrácela se mezi kamením, balvanya
vinula se nad sráznou propastí do nakonečné
výše. Veliké náplasti snéhové ležely na úbočí
všeho horstva, ale ledovce skrývaly se ještě
stále za Gornergratem, na který jsme již s na-
pjetím všech sil stoupali přes tři hodiny bez
odpočinku a skoro také bez oddechu.
Minuli jsme botel Riffelalp, před nímž
v nádherném osvětlení vzešlého slunce hovělo
si množství turistů, kteří patrně zde přenocovali.
Cesta stávala se již obětí a děsnou námahou.
Bezpočtukrát litovali jsme, že jsme přece ne-
vyjeli dráhou, tím malým divem švýcarské
podnikavosti, ale vždy znova sebravše zbytky
sil drali jsme se vzhůru kamenitou cestou
plnou zaláček, neschůdnou, jen lehce nahozenou
na mrtvém úbočí Gornergratu. Trochu modrých
lueyanek, skrytých mezi kamením, budí více
soucitu než radosti a dolétající sem zvuky
zvonku na kostelíku riffelalpském byly smutne
jako píseň nemocného ptáka.
Riffelalp