1
masthead
Ročník padesátý třetí.
2
masthead
V Praze, ve středu 5. února 1913.
Praha
4
article
soranníavečerní llsty
předplácí set
V Praze v administraci
K —b
sa čtvrt leta . . . . 6 K — h
s dvoji donáškout
na měste. . . . . . 9 K
n čtvrt leta . . . . 7 K 6lnh
ve dllálkáchi
ca měsíe . . . . . 2 K 80
Poštout
ta měsle.
sa měsle.
ta čtvrt lsta . . . 9 K 50
s dvojí zásilkou
na měsle
na čtvrt leta
Dnešní číslo pro Prahu jest oa
stranách, s přílohou pro venkov
o 12 stranách.
Praha
5
article
Poslání kn. Hahenloha.
Poslání kn. Hahenloha.
Zeť arciknížete Bedřicha, kn. Gottfried
Hohenlohe-Schillingsfürst, přijel včera do-
poledne do Petrohradu, aby caři Mikuláši
odevzdal vlastnoruční list císaře Františka
Josefa. Telegraf již oznámil, že mimořádný
posel našeho panovníka byl téhož dne
Carském Sele, kde se zhostil významného
úkolu, jenž po celé Evropě vzbudil největší
pozornost a byl přijat jak ve státech troj-
spolkových, tak i v trojdohodových co nej-
sympatičtěji jako nový krok k zachování
míru evropského.
Kn. Gottfried Hohenlohe není v Petro-
hradě poprvé a s cestou do Carského Sela
je dobře obeznámen. Býval od r. 1905 do
1907 vojenským atašem při rakouském po-
selstvu u dvora ruského a od té doby udr-
žuje prý přátelské styky s dvorními kruhy
ruskými. Tato okolnost a jeho blízký, pří-
buzenský poměr ku panovnickému domu
rakouskému obrátily k němu asi pozornost
panovníkovu, když hledána osoba, které se
mělo svěřiti důležité poselství ke dvoru ru-
skému. O důležitosti tohoto poselstva ne-
může býti pochyby již vzhledem k tomu,
jak okázale bylo ohlášeno. V posledních
měsících vypraveno z Vídně k cizím dvo-
rům několik mimořádných poselstev,z
nichž některá svěřena osobě ještě bližší
panovníkovi, ale veřejnost nebyla o nich
tak okázale zpravována, jako o poselstvu
kn. Hohenloha. Již to je důkazem, že se
u dvora tomuto poselstvu přikládá mimo-
řádný význam.
Bedřich
Hohenlohe
Schillingsfürst
Mikuláš
František Josef
Petrohrad
carský Selo
Evropa
Petrahradit
Selo
Vídeň
6
article
Ale to jest prozatím asi vše, co veřej-
nost o tomto poselstvu zvěděla. Všechno o-
statní, co orgány veřejného mínění o něm
píší, jsou pouhé dohady, kombinované z
vnitřní situace rakouské a z nynějších po-
měrů mezinárodních. Obsah panovníkova
listu není znám a jen z toho, že mírumilov-
nost císaře Františka Josefa a jeho snaha
po udržení míru v Evropě jest povýšen
nade vši pochybnost, možno souditi s urči-
tostí, že i jeho list k caři ruskému může bý-
ti jen na prospěch zachování míru.
S tím by souhlasila i doba, zvolenák
vyslání mimořádného poselství. Válka bal-
kánská schylovala se ke konci, když vláda
Kiamila paší přistoupila na radu velmácía
projevila ochotu uzavříti s balkánským
svazem mír i za cenu Drinopole a Egejských
ostrovů. Ale osudný výstřel Enyera beje,
jenž zasáhl ministra vojenství Nazima, zma-
řil mír a spolu s ním dvouměsíční úsilí vel-
mocí, roznítil znova uhasínající již plameny
válečné a jiskry z požáru balkánského o-
hrožují zase celou Evropu. Nejvíce ovšem
nejbližší sousedy, Rakousko a Rusko, kte-
ré ze všech evropských států mají na Bal-
káně největší zájmy. Dle toho, jak se zájmy
těchto dvou velmocí na Balkáně křižují.
stoupá a klesá stupeň vřelosti přátelství
rusko-rakouského. Dnes jeho teploměr sto-
ji skoro na nule.
Po dohodě mürzstegské byly rusko-
rakouské styky ne-li přátelské, tedy aspon
dobře sousedské. Prvé ochlazení nastalo
na jaře r. 1908, když tehdejší baron a po-
tom hrabě Aehrenthal v delegacích ohlásil
stavbu sandžacké dráhy, jež měla spojiti
bosenskou železniční síť u Mítrovice s dra-
hou solunskou. Rusko se okázale počalo
sbližovati s Anglií a demonstrovalo to
schůzkou caře Mikuláše s králem Edvar-
dem VII. v Revlu. Hned na to zadul ostrý
vítr s Balkánu, přišla v létě mladoturecká
František Josef
Nazim
Mikuláš
Evropa
Drinopol
Rakousko
Rusko
Bala
Balkán
Anglie
Edvardema
Mítrovice
7
article
revoluce, obnovení turecké ústavnosti, v
říjnu annexe Bosny a Hercegoviny a poměr
rusko-rakouský sklesl na bod mrazu. Za
krise celoevropské, vzniklé marným odpo-
rem Srbska proti annexi a rakouskou mo-
bilisací na srbských hranicích, car Mikuláš
demonstroval svou nechuť k Rakousku zná-
mou okružní cestou z Livadie do Racconig
na schůzku s králem Viktorem Emanuelem,
voliv raději dlouhou cestu přes Německo a
a jižní Francii, jen aby se vyhnul Rakou-
Poměry se nezlepšily do smrti hr.
Aehrenthala dne 17. února 1912 a zůstávají
i za hr. Berchtolda podnes tak chladné, že
po vypuknuti balkánské války v říjnu mi-
nulého roku rakouská vojenská správa, há-
jíc Berchtoldovy „životní zájmy rakousko-
uherské monarchie na Balkáně“ učinila t.
zv. vojenská opatření netoliko na jižní hra-
nici říšské, nýbrž i na severovýchodu. Ze
zpráv samotné vojenské správy je známo,
že tato mimořádná vojenská opatření po-
hltila neb ještě pohltí na 300 milionů korun,
a připočítají-li se k nim ztráty rakouského
průmyslu a obchodu, dospěje se k závrat-
nému číslu celé miliardy korun, o které se
zmenší bohatství rakouských národů jen
proto, že teploměr přátelství rusko-rakou-
ského sklesl na bod mrazu.
Mikuláš
Emanuele
Aehrenthal
Berchtold
Berchtoldův
Bosna a Hercegovina
Rakousko
Livadie
Racconig
Německo
Francie
Raka
Balkán
8
article
Vítězstvím křesťanských států balkán-
ských, jež — doufáme — v brzku bude ú-
plné, mění se však zájmy sousedních vel-
mocí na poloostrově a s uznáním hesla
„Balkán balkánským národům“ přestanou
se tam křížiti zájmy ruské a rakouské. Ru-
sko nejednou v poslední době uznalo ofi-
ciálně oprávněnost obchodních zájmů ra-
kouských na balkánském poloostrově, a
stejně časté prohlášení Rakouska, že ne-
touží po dalším záboru území balkánského,
umožňuje opětné dorozumění obou soused-
ních velmocí, jež by učinilo zbytečnými
„vojenská opatření“ po obou stranách hra-
nic rusko-rakouských. Oboustrannou de-
mobilisací spadla by můra nejistoty s prsou
celé Evropy, vrátil by se klid a stará důvě-
ra, ožil by průmysl a obchod, aby ze svých
výtěžků pomohl zaceliti těžké rány, způso-
bené v posledních měsících.
Balkán
Rakousko
Evropa
9
article
Takový účinek očekávají od poslání
kn. Hohenloha netoliko mluvčí veřejného
mínění německého, italského, francouzské-
ho a anglického, nýbrž i petrohradské „No-
voje Vremja“, jemuž nikdo nebude přičítati
smýšlení austrofilské. Nacionalistický ru-
ský list vidí v podnětu stařičkého panovní-
ka rakouského snahu, napraviti chyby, jichž
se rakouská diplomacie dopustila prot
dobrým stykům s říší ruskou a projevuje
přesvědčení, že vzácný tento krok rakou-
ského mocnáře bude ruskou společnost
přijat co nejpřátelštějí.
V zájmu evropského míru i my bychom
uvítali, kdyby poslání kn. Hohenloha mělo
očekávaný účinek, neboť jest naše přesvěd-
čení, že přátelství rusko-rakouské bylo by
netoliko na prospěch národů rakouských
nýbrž i nejpevnější oporou velmocenského
postavení říše habsburské.
sku.
Vlastnoruční list císařův odevzdán
carovi.
Z Petrohradu, 4. února. (P. t. a.) Ca
Mikuláš přijal ve 3 hodiny odpo-
ledne prince Hohenloha v Carském
Sělu ve slyšení.
Z Petrohradu, 4. ledna. (K. k.) Dnes
večer konala se na rakousko-uherském vel-
vyslanectví intimní hostina, které zúčastnil
se princ Bohumír Hohenlohe, ministr zahra-
ničních záležitostí Sazonov s chotí a pánové
z velvyslanectví.
Mikuláš
Hohenlohe
Sazonov
Petrohrad
10
article
Nová válka
Nová válka
Dělostřelecký útok na Drinopol.
M. Ze Solije, 4. února. (Zvl. tel. »Nár
Listů«. Bombardování Drinopole
trvalo po celý den nepřetržitě.
městě zuřil požár, který velmi se rozšířil
Z Paříže, 4. února. »Liberté« oznamuje,
že dělovou palbou na Drinopol
způsobeny byly strašné spoust
ve městě i v pevnosti. Palba trvá stále.
Rozhodnutí očekává se v několika dnech.
Z Berlina, 4. února. »Voss. Ztg.« ozna-
muje ze Sofije, že v nejbližších
dnech očekává se kapitnlace
Drinopole. Po ní budou Turci opětně
vyzváni, aby přijali veškeré podmínky
balkánského svazu. Budou-li se zdráhati,
zahájeny budou s velkou intensitou válečné
operace na všech bojištích až do
úplného zdolání Turků. Potom
budou jim dány ještě krutější podmínky než
nyní.
Cařihradské zprávy o novém boji.
Z Cařihradu, 4. února. (4. hod. odpol.)
Zpráva, vydaná ministerstvem vnitra,
potvrzuje, že Bulbaři zahájili včera
o půl 8. hod. več. na východní a jižní
straně pevnosti drinopolské palbu z děl
a ručníc a bombardovali město. Tu-
recké vojsko odpovídalo zmužile na
palbu. V městě jest klid. (7)
Voss
Turek
Drinopol
Solija
Paříž
Berlín
Turec
Cařihrad
Bulbař
11
article
Neutrální pásmo v Drinopoli.
Neutrální pásmo v Drinopoli.
Z Cařihradu, 4. února. (V 1 hod. odpol.)
(K. k.) Velvyslanci sdělili Portě žádost kon-
sulů v Drínopoli, aby bylo zřízeno neutrální
pásmo, kam by se mohli cizinci uchýliti.
Velvezír Mahmud Ševket paš
prohlásil, že jest ochoten žádosti
této vyhověti, ale především j est
k tomu třeba souhlasu Bulharů
Bulhar
Cařihrad
Velvezír Mahmud
12
article
Boje na poloostrově Galipolském
a u Čataldže.
Boje na poloostrově Galipolském
a u Čataldže.
Z Cařihradu, 4. února. (K. k.) Ne-
přátelství bylo zahájeno také na
poloostrově Galipolském. Bulharská
jízda napadla přední hlídky ture-
cké. Proslýchá se, že dnes odpo-
ledne bude zahájeno nepřátelství
na čáře čataldžské.
Turecké loďstvo na podporu boje.
M. Z Caříhradu, 4. února. (Zvl. tel
»Nár. Listů.«) Turecké loďstvo zaujalo dnes
postavení na obou křídlech čataldžské linie.
Vládní kruhy jsou toho názoru, že nabíd-
nutým rozdělením Drinopole pro-
jevena nejvyšší míra smířlivosti,
přes kterou nelze jíti. Kdyby vel-
moci ještě dále naléhaly, bude nynější kabi-
net nahražen ještě radikálnějším a méně
koncesím přístupným, než je nynější.
Cařihrad
Drinopol
13
article
Válečný plán bulharský?
Válečný plán bulharský?
Z Berlína, 4. února. »Loc. Anz.« ozna-
muje z Paříže: O nejbližších záměrech bul-
harské vojenské správy se proslýchá, že zá-
padně od Galipole koncentrované bulharské
vojsko za řecké pomoci podnikne útok na
Feria pašu. Zahájení této akce, kterou ohro-
žovány jsou Dardanely, závisí od dvou před-
pokladů: Řekům musila by se zdařit doprava
dostatečného množství vojska na některé
místo Galipole a oblehání Drinopole musilo
by míti v brzku dobrý výsledek.
Řek
Berlín
Paříž
Dardanely
Drinopol
Anza
14
article
na Balkáně.
Bulharští delegáti do Caříhradu?
Z Cařihradu, 4. února. (4 hod. odpoledne.
(K. k.) Podle pověsti, jinak dosud nepo-
tvrzené, přibudou prý do Cařihradu ofi-
ciosníbulharští delegáti, aby vyjed
návali o rozřešení drinopolské otázky.
Bulharský názor o vývojí dalších událostí.
Ze Solfje, 4. února. (K. k.) Jak v kru-
zích diplomatických, tak také ve
vládních kruzích bulharských pře
vládá názor, že Drinopol bude dobyt bě-
hem týdne a že pak znovu bude zahájeno jed-
nání o mír. Všeobecně se cčekává, že Ture-
cko bude pak povolnější a že se
pak rychleji dospěje k uzavřen
míru. V úřadních kruzích jest úplná ochota
k tomu, aby povolena byla náboženská práva
musulmanským institucím v Drinopoli a aby
jmenován byl vysoký duchovní hodnostář
podle tripolského vzoru. V tomto směru nelz
očekávati žádných obtíží.
Pověst o dobytí Skadru.
Z Paříže, 4. února. Došla sem zpráva,
že spojeným Srbům a Černoborcům zda-
řilo se již Skader dobýti. Do večera ne-
došlo však úřadní potvrzení této zprávy.
Srba
Balkán
Caříhrad
Drinopol
Paříž
15
article
Boj o Janinu.
Boj o Janinu.
Z Paříže, 4. února. Večerní listy ozna-
mují z Janiny: Velitel řeckého voj-
ska u Janiny vyzval celou po-
sádku ke kapítulaci. Zaručil Turkům
volný ústup se zbraněmi a vojenskými po-
ctami. Velitel Janiny odtušíl, že musí napřed
učiniti o tom sdělení vládě, poněvadž nechce
město vzdáti na vlastní zodpovědnost! Zdá
se, že Albánci, kteří dosud bojovali na straně
Turků, počínají obraceti.
Turek
Janin
Albánec
Paříž
16
article
Mezinárodní situace
Mezinárodní situace
V Londýně stále optímisté.
M. Z Londýna, 4. února. (Zvl. tel. zpráva
„Nár. Listů“.) V politických kruzích přes
všechno zahájeni nepřátelství panuje optimi-
stická nálada, opírající se o úvahu, že žádná
z bojujících stran nemá več doufati, ale může
mnoho záratiti.
K návštěvě vyslance Spalajkoviče v Bělehradě.
Z Bělehradu, 4. února. (K. k.) [Z úřadního
srbského pramene.) Naprostou smyšlénkou jsou
zprávy zahraničních listů, že za pobytu srb-
ského vyslance v Sofijí Spalajkovičev
Bělehradě se vyjednávalo mezi Bulharskema
Srbskem a že byly při tom opětně vytčeny hra-
nice mezi oběma státy. Pobyt vyslance Spalaj-
koviče v Bělehradě neplatil ani této otázce ani
jiným otázkám politickým, nýbrž měl jen infor-
mační ráz. Vůbec jsou planým výmy-
slem všechny zprávy tuzemských
i zahraničních listů o neshodách
mezi bulharskou a srbskou vládou
pro příští hranice obou států.
Dr. Danev o Drinopoli.
Z Vídně, 4. února. President sobrání D aney
jel dnes přes Vídeň do Sofije. Ku zpravodaj
vašeho listu vyslovil se takto: „Jsem celý
den v železničním vagoně a naprosto beze zpráv.
Na otázku, co soudí o stanovisku Turecka v příčině
Drinopole, odtušil, že Turecku by bylo dovoleno
dosadit zástupce kalífátu v Drinopoli, kdyby ji
odstoupilo, neboť náboženské zájmy moha medánů
musí tam být příslušně chráněny. Již v Londýně
doktor
Danev
Drinopoli
Londýn
Bělehrad
Spalaj
Vídeň
Sofijá
Turecko
Drinopol
Spalajkovičev Bělehrad
Bulharskema Srbsko
17
article
V drobném prodeji
ranní člslo e sobě . . za 8h
večerní . . . . . . . za d h
Ve flálkách na venkově-
ranní číslo . . . . . . . 10
večern
lnseráty
plati se hotově napřed.
Přodplaceni a inserty přijima
administrace v Mariapské ul., a.
Tam nacházejí se těi
redakce, liskárna a expudiee
„Národnlch Llstů-
Rukopisy se nevracei
Národnl Llstus
Mariapský ulice
18
article
projevil jsem souhlas s tímto návrhem a prohlásil
jsem docela otevřeně, že Bulharsko by skutečně
bylo šťastno, kdyby záměr ten se uskutečnil, nebot
po uzavření míru budeme mít asi milion tureckých
poddaných a hodláme navázat obchodní styky
Malou Asií. Naše zájmy nutí nás z té příčiny, aby-
chom s Turky žili v nejlepším poměru sousedském.
Tím by však nebylo docileno všechno a naprosto
nestačí, aby Turci pouze prohlásíli, že se Drino-
pole vzdávají. Musí to také skutečně prověst. Ne-
smí zůstat ani jediný muž z turecké posádkyv
Drinopoli. Jakmile veškerá pohotovost z těchto
pevností vytáhne, pak jsme ochotní jednat o nár.
Jak se zdá. Evropa se domnívá, že nynčjčí válk
nevedeme dosti vážně, ale nechť zví, že pro nás
je tato válka zrovna tak válkou cxislenéní, jako
byla válka prvá a že jako v prvém tažení budeme
si počínat rozhodně i v tažení druhém.
(Víz „Poslední zprávy .)
Bulharsko
Turec
Drina
Evropa
19
article
Z parlamentních výborů.
Z parlamentních výborů.
Z finančního výboru.
Z Vídně, 4. února. (K. k.)
Vídeň
20
article
Ve dnešní odpoledni schůzi linaněniho
výboru bylo hlasováno o projedraných paragra-
fech 4. hlavní části zákona o osobni dani z přijmu.
Nejprve bylo usneseno, aby v této hlavní části
slovo „osobní daň z příjmu nahraženo bylo slo-
vem „dan z přijmů. § 153. „Kdo dani podlčhá“.
přijat byl ve znění vládní předlohy vyjma bod2.
d), o němž hlasování prozatím bylo odloženo. Dále
byl schválen dle znění vládní předlohy § 285.
§ 154. (Osvobozeni) byl hlasovaním dle jmeu za-
mítnut návrh Rennerův, aby zrušeno bylo osvo-
bození císaře, členů cisařské rodiny, pokud se týce
apanáží, důstojníků, duchovních a mužstva, pokud
se týče jich aktivních přijmů a to při členech cisar-
ského domu, 33 proti 11. při důstojnících a du-
chovních 28 proti 18 a při mužstvu 32 proti7
hlasům. Na to byl schválen 3 128. (základy zdančni
pro daň důchodovou) — paragraf tento byl od-
sunut při projednávání předcházející skupiny —
dle znění vládní předlohy. Rovněž tak i § 156. (zá-
klady zdanění pro daň z příjmůl. Pak schválen byl
dle změněného vládního znění odstavec 2. 5 157.
v tom smyslu, že slovo „členové rodiny“ nahraže-
no bylo „příslušníci domácnosti“. Odstavee 5. a 6.
157, schváleny byly dle znění vládní předloky.
Rennerův
21
article
Rovněž byl vládou navržený nový odstavec k
157. schválen s pozměňovacím návrhem zprave-
daje dra. Lichta, dle něhož příslušníci domácnosti
ručí za uložené berni tresty. Návrh Bauchináerův.
dle něhož příspěvky, jež poskytují rodiče, nežijící
ve společné domácnosti, mají býti pro dárce po-
ložkami, jež se odpočítávají, bylo schváleno
Dále schválen byl § 160. odst. 3., dle něhož
jako srážka připuštěný obnos pojišťovacích premi
na život zvyšuje se a to pro poplatníka samolnéh
z 200 na 300 korun a pro spolupojištěně, manželk a
a děti, ze 400 na 600 K. Ku § 160, odst. 4. plat-
ného zákona schválena byla posl. drem. Vškov-
ským navržená změna, proti níž vyslovil se zpra-
vodaj dr. Licht. 21 proti 16 hlasům, dle niž možnosl
srážky přísněvků nemocenským, úrazovým atd. po-
kladnám nemá býti vázána podminkami zákonne
anebo smluvní povinnosti. Zařadění vojenské taxy
mezi daně, z nichž možno činiti srážky, schváleno
bylo dle vládní předlohy ku § 160. čís. 5. Naproti
tomu dodatečný návrh Viškovského, týkajicí se
možnosti srážky poplatků z převodu nemovitého
majetku, byl zamitnut. § 160. čís. 7. byl dle ná-
vrhů zpravodaje dra. Lichta a posl. Bauchingera
a Viškovského schválen v tomto znění: „Odečteny
býti mohou: .... 7. obnosy, jež na základě právní-
ho závazku poplatník platiti musí za účelem po-
zvolného umoření dlužného kapitálu, lpícího na
jeho pozemkovém majetku nebo domu, dokud tyto
obnosy nepřevyšují ročně jedno procento původ-
ního ohnosu kapitálu, jenž má býti umořen a jestli-
že roční celková annuita obnáší méně než 1000 K.
Bauchináerův
doktor
Licht
Viškovský
Bauchinger
22
article
Tato srážka jest však připustna jen při dani pod-
léhajícím přijmu, jenž nepřevyšuje 3600 K.
§ 161. odst. 2. schválen byl ve znění vládní
předlohy.
Všechna ostatní ustanovení vládní předlohya
podaných k nim pozměňovacích a dodatečných ná-
vrhů, jež týkají se 8§ 153., 155., 159., 160., 162.
163. a 165., odsunuta byla až ku projednávání dvou
nejbližších skupin.
Dále bylo usneseno, aby o návrhu Staňkově
ku § 158. „s duchovními korporacemi nakládáno
budiž jako s domácnostmi“, dále o návrzích obou
zpravodajů ku § 163, odst. 1. (zdaňovací základy
pro pozemkový majetek) provedena byla nová de-
bata.
Staňkov
24
article
Atlantis.
Atlantis.
Obrovská ostrovní země, tak praví stará
báj, byla při zemětřesení pohlcena vlnami oce-
ánu a vyčnívá dnes leda nepatrnými výspam
nad povrch moře; jmenovala se Atlantis a le-
žela, neznámo kde, na západ starého světa-
snad jsou její zbytky na souostroví blíže afri-
cké souše, snad spojovala v nepamětných do-
bách Evropu s Amerikou, ale snad se v ne-
jasné pověsti zachovala jen zkomolená upo-
mínka na země nového světa, na kterých již
před Kolumbem a před normanskými plavci
přistály prý kdysi foinické či punské obchodn
koráby. Obrazotvornost má tu volné polea
leckdo, kdo cestuje na hrdém transatlantiku
a jehož oči bloudí mezi dvěma nekonečnostm
nebe a moře, spočine snad náhle svým zra-
kem na určitém bodu s pověrčivou hrůzou,
zda právě tam není pohřben kus šestého dílu
světa; a leckdo, kdo na svém parníku připadá
si jakoby prostřed jiných dvou nekonečnost
života a smrti, naslouchá snad dolů, zda z pod
místa, přes něž jede, nevzlétá lákavý hlas an-
tické Vinety, zírá v hloub, zda nevzpíná se
k němu mrtvolné žití dávno zaniknuvších pří-
šer. Neboť je jisto, že na širém moři v blíz-
kosti osmahlých plavců a cizokrajných do-
jmů bují fantastika i strach, a i statečný muž
„učí se na moři modlit“, a pokud zústává
ušetřen reálného demona v podobě mořské
nemoci, zakoušívá občas metafysickou hrůzu
ze zániku a vůči přírodě zbožně nenávistné
pocity bezmocnosti, které nejsou totožné s bo-
jácnosti a zbabělostí vnitrozemského tvora.
Kolumbus
Atlantis
Evropa
Amerika
ležel
25
article
Gerhart Hauptmann těmto pocitům věno-
val celou knihu. Neboť jeho poslední román
Atlantis“, byť obsahoval bohatý milostný dě
avpředváděl ostře karakterisované jednotlivce.
vlastním hrdinou má Atlantický oceán
vlastním předmětem hrůzu a obdiv, hrdost a
mdlobu, pokoru a záští, pozorování a sny
v nitru člověka, jenž z nicotných důvodů se
odváží přeplavby přes „velký rybník“, zažije
s lodí nehodu, cylon a ztroskotání, zachrání
se s pramalým počtem trosečníků a dostane
se do Nového Yorku; tam vzpomínky na lodní
katastrofu stanou se mu takměř smrtelné, ale
posléze se přece vyhojí ze svého chorobného
přecitlivění, až má nejen pod nohama, nýbrž
pod celou svou existencí pevnou solidní půdu.
Gerhart Hauptmann
Nový York
Atlantis
26
article
Symbol, obsažený v názvu knihy, zdůvodněn
jest snem, jejž sní hlavní postava románu
krátce před ztroskotáním lodi; zdá se mu, že
hluboko pod mořem vkročil na onu zázračnou
potopenou zemi, na níž se setkává se svými
známými, dávno zemřelými. Přikládá svému
nočnímu vídění zprvu značnou důležitost, od-
dává se při vzpomínce na čislice a fakta, jež
ve snách uslyšel, prorockým dumám, a počíná
věřiti v astrální těla nebožtíků i v telepathi-
cké účinky a mocnosti. Ale když se vyhojil
a ve zdravé nové lásce nalezl náhradu za ná-
ruživou oddanost k mladičké vilné komediant-
ce, k vůli níž se vydal na cestu, nemá již ani
vzpomínka na hrůzný sen a na báj o Atlantidě
vlivu na jeho očištěnou mysl, zocelenou do-
brodružstvími i zklamáními, ba teď se již ani
nehrozí, když na zpáteční cestě do Evropy
ocitá se s lodí v těchže končinách, kde ně-
kolik neděl před tím byl se ztroskotal jeho
parník. Atlantis, tak zdá se napovídati Haupt-
mannův titul i román, pozbyla moci nad
ozdraveným: Atlantis však žije příšerným
svým poloskutečným žitím hluboko pod vlna-
mi nejenom mořskými, nýbrž na dně všeho
lidského myšlení a vzpomínání, a je k tomu
třeba buď velké krátkozrakosti a lhostejnosti
anebo naopak velikých bojů a bolů, aby člo-
věk se oddával praktické účelné činnosti
neztrácel se v snění a pláčí a úděsu nad
dobrodružnými možnostmi a potopenými sku-
tečnostmi.
Haupt
Atlantida
Evropa
Atlantis
27
article
Realismus v plné své síle, důslednější než
jak se může uplatniti v dramatice, jest vý-
zbrojí a též ballastem Hauptmannova vypra-
vovatelského umění. Má záviděníhodný dar
názorného a detailného pozorování, leckdy až
detektivskou přesnost a důkladnost postřehu
má krásnou pokornou úctu ke všem životním
jevům a zdravý smysl pro realitu ať vnějšího
či vnitřního dění; a tak jeho zraku a popisu
neujde žádná maličkost, ať se týká lodního
zařízení či symptomu mořské nemoci, zabar-
vení moře či odstínu konversace, dovednosti
varietních artistů či německých způsobů při
jídle a piti, tak mění se první část románu
v jakýsi chronologicky spořádaný a úzkostlivě
zaznamenávající denník několika dní, stráve-
ných na lodi, jenž se vzornou pravidelností
od jitřních snů přes výpočet ranního jídelního
lístku vede k lunchi a k siestě a k západu
slunce a k večernímu koncertu i ke snům
před půlnocí. Přirozeným následkem této me-
thody jest, že se ztrácí perspektiva, t. j. že
jest v umění úmyslně ponechána táž nespořá-
danost a jednoplošnost a stejnorozměrnost jako
Hauptmannův
28
article
ve skutečném životě, takže čtenáři teprve
nastává úkol plastického přetvoření přečet-
ných jednotlivostí, z nichž leccos působí spíš
kvantem nežli intensitou a může se bez ujmy
celku vytratiti z mysli. Tak jako Hauptmann
v předcházejícím románu o náboženském
blouznivci Quintovi postupoval lincárně v lí-
čení duševního života, tak i nyní hromadí
fakty a údaje a úkony, tak i nyní předkládá,
lze-li tak říci, převzácnou surovinu přeboha-
tých myšlenek a námětů, v nichž jest uzavře-
na duše vyšších snad, méně štědrých, méně
životních, ekonomičtějších, přepodstatňujících
uměleckých děl: ale byť s literárního hlediska
a zvlášť se zřetelem na budouci možnosti epi-
ckého umění bylo možno Hauptmannově tech-
nice mnoho vytýkati, jest nutno uznati, že
právě tímto jeho realismem vyvolává dojem
čehosi velkého, nesoustředěného, neohraniče-
ného, jest nutno poklonit se imponující jeho
schopnosti, již vytěží z psychologie své ústřed-
ní postavy tolik lidsky, obecně lidsky jíma-
vého a platného.
Hauptmann
Quintus
Hauptmannův
29
article
Ne v tom ohledu snad, že tento hrdina
románu, Friedrich von Kammacher, kdysi na-
dějný bakteriolog, jenž se ve vědeckém svělě
znemožníl nešťastnou prací, kdysi milenec ži-
vota a teď roztrpčený manžel choromyslně
ženy, že tento poloviční umělec, jenž svých
sklonů nepěstuje, jest — jako takřka všechny
Hauptmannovy postavy — slabý, neujasněný
člověk přechodné doby (děj se odehrává roku
1892) bez pevného životního nazírání a bez
cílůvědomé vůle: nikoli, to jest právě ze zna-
ků, jež Hauptmannovo dílo odsuzují k tomu
býti dokumentem svého slabého a přechod-
ného věku, a tato „roztříštěnost“, „rozerva-
nost“ náleží snad už dnes k vlastnostem, jež
zajímají nejméně. Ale co má význam víc než
osobní a dobový, jsou pocity, zmítající jeho
duší vždy při styku s nějakou vyšší oblastí
v níž jedinec, ať silný či rozervaný, cíti svou
nicotu a pomíjejícnost: tak v okamžiku, kdy
šalupou dopraven na širé moře, vídí před se-
bou kolmou stěnu parníku se sty a sty světel,
tak ve chvílích, kdy pozoruje vlny, se zdánlivě
nesmyslnou zběsilostí dorážející na koráb, ty
přeskakující se a vzdouvající se příšery, jimiž
proniká lodní kýl, ty rozvírající se a spojující
se hroby nepočítaných obětí; tak ve snu, kdy
zavítává na podmořské ostrovy; tak v mo-
mentu, kdy ráno v polospánku zaslechne slův-
ko „nebezpečí“, s nímž kajutu od kajuty po-
spíchají klidní a stále ještě věcní lodní ste-
wardové; tak potom, když se všech stran
počnou zvonit elektrické zvonky, kdy mísí se
v sebe povely a sten a křik a zvuky koncert-
ní kapely (ostatně, přes leckterou až nápad-
nou shodu jednotlivostí, Hauptmannův román
zůstal prý nedotčen referáty o záhubě Tita-
nicu). Neméně velkým stává se nervosni
Kammacher
Hauptmannův
30
article
Hauptmannův hrdina, když se bez jakýchkoli
sobeckých úmyslů účastní záchranných prací,
když po dlouhé době ulyší, druhý Kolumbus,
vytoužené slovo: „země“ a dá se do pláče,
i když se blíží modernímu Babylonu Severní
Ameriky a prodělává znovu hrůzu a obdiv.
při pohledu na hemžící se davy milionového
města, při poslouchání pišticích hřídelů, supě-
jících strojů, obrovských kladiv a jeřábů, je-
čících píšťal a všech těch vyjících, rozrývají-
cích zvuků, pazvuků, nelibozvuků, jež dopa-
dají do ticha korábu, zvyklého velebné sa-
motě oceánu.
Horečný spěch a úžasná komplikovanost
moderního života, vymoženosti a zázraky
technických věd, jež se nám za krátkou dobu
staly nezbytností a jež naši užaslou mysl plní
zcela novou dobrodružností, poesií, romanti-
kou; úcta k životu a jeho skutečným, střízli-
vým a tím tajemnějším podmínkám: soucit
s sikánv tepfcích, pieta k trosečníkům lodi
a života, účast s mezipalubím a se vším hem-
žícím se davem; chápání těch, kdož u rozžha-
vených kotlů a snad se skřípajícími zuby, jak
titáni, pračujídole v utrobách světového ko-
rábu a umožňují jeho plavbu, jeho pýchu, jeho
lesk: ale především moře, jež hučí a šílí, nese
a pohlcuje, živí a pohřbívá — takové i jiné
dojmy vystřídají se při četbě románu, podpo-
rujíce naši zbožnou a pokornou úctu a lásku
k nesmírnému komplexu, jejž jmenujeme sku-
tečností: ano, „plujeme stále přes tentýž
oceán“ a plujeme s tím dobrodružnější a vy-
zývavější odvahou, čím pevnější máme víru
ve jsoucnost jeho podmořských ostrovů.
Hauptmannův
Kolumbus
severní Amerika