1
masthead
Ročník padesátý třetl.
2
masthead
V Praze, v úterý 4. února 1913.
Praha
4
article
Haranni avečerni listy
předplání se
v Praze v admlnísteae
mě sle
a trtretá . 8 k =
s dvojl donáško
Praha
6
article
riera: :
na měso e fliálkách
Poštou:
riotá! :
dvojí zlollko
9
article
Obnova války nebo prodloužené příměří?
Obnova války nebo prodloužené příměří?
Do 2. hodiny noční nedošly žádné
zprávy, jež by určitě oznamovaly, že
dle ohlášek dřívějších o 7. hodině večer
obnoveno bylo nepřátelství. Nezaručené
zvěstí naopak oznamovaly, že příměřív
poslední chvíli na radu mocností v Solijí
bylo prodlouženo, aby ještě v poslední
chvílí dána Turecku možnost přistoupiti
na podmínky míru a zabránítí tak nové-
mu krveprolití.
(Viz „Poslední zprávyl“l.)
Turecko
10
article
Dobojovat!
Dobojovat!
„Nestihne-li dnes do 7 hodin večer z
Cařihradu zpráva, že Turci přijali veškeré
podmínky společné noty velmocí, pak pro-
pukne válka neprodleně znovu.“ Tak zní
úřadní telegrafická depeše bulharská ze
dne 3. t. m. a tolikéž náš sofijský zpravo-
daj nám zvěstuje současně: Rozhodující o-
sobnost vládní mně dnes prohlásila: „Mů-
žete býti jistým, že dnes večer válka za-
počne znovu.“ Ježto pak do pozdní večerní
hodiny odnikud ani slechu, že by Turci byli
v poslední chvíli povolili: tož asi tou
dobou, co tuto úvahu píšeme
— po dvouměsíčním klidu — znovu
hřmí děla slovanská jak u jezera
Skaderského, tak na březích Marice
proti Odrinu, možno i na čáře ča-
taldžské a na výspě gallípolské.
S myslí hluboce dojatou a srdcem mocněji
tepoucím zaznamenáváme historické da-
tum dneška, jimž zahájen poslední akt gi-
gantického zápasu, osvobozujícího křesťan-
ské národy na Balkáně konečně zcela o
půltisícileté despocie osmanské.
Kéž v nových, posledních těch bojích
štěstí válečné zůstane věrno junákům jiho-
slovanským i hellenským jako doposud, a
vítězně dorazí a dobijou starou lidožernou
zaň na Bosporu, ať prapor svobody, lid-
skosti a osvěty národní zavlaje nad celým
šírým poloostrovem balkánským, vráceným
Jeho statečným národům.
Marika
Cařihrad
Turec
Balkán
Bospor
11
article
Blahé zaslíbení tohoto žádoucího ví-
tězství shledáváme v krásné, bratrské svor-
ností všech spolčených států, jevicí se dnes
v/stejné účinnosti vzájemné na bojištích,
jako se jevila dříve i napotom u stolů kon-
krenčních. Srbové chvátají ku pomoci Bul-
harům i Černohorcům, a tolikéž Řekové
věrně pomáhají na pevnině i na moři. Na-
proti tomu neumlkají, přes všechno popí-
rání turecké vlády pověsti o vášnivých
sporech a různicích v táboře tureckém za
sruby čataldžskými, které prý i krvavými
vzpourami se vybíjejí. Možno ovšem, že hla-
hol polnic a dunění děl utlumí tyto roz-
broje, ale že nicméně branná síla Osman-
stva není taková, aby mohla s úspěchem
podniknouti offensívu a v širém poli vy-
hrávati proti bulharské a srbské armádě
velké bitvy, možno pokládati za jisté. Ani
nejnadšenější turkofilové v německém
tisku netroufají projevit víru, že by Turci
mohli kdy ještě vše, co během čtvrt roku
ztratili, vydobýti mečem zpět. Prapor Mo-
hamedův již zázraků nedělá. Početně snad
jsou si obapolné válečné síly dnes rovny;
ale jaký rozdíl v mravné jich hodnotě. Jaká
převaha duševní statečnosti, křepkosti, u-
kázněnosti a uvědomělého nadšení vlaste-
Srba
Řek
Turec
12
article
TAR
TAR
neckého v plucích slovanských, podavších
tolik důkazů obdivuhodného hrdinství
sebeobětování pro myšlenku, že podobné-
ho zápalu svatého snad jen při našich hu-
sitských plucích bývalo když nečítali pře-
sily nepřátel, ale řítili se na ně za zpěvu
písně Žižkovy: „Tenť Pán velí se nebáti zá-
hubců tělesných, veliť i život ztratiti pro
lásku blížních svých.“ Zdaž ono krásné
heslo bratří Tábora „Řetuj druh druhého!“
— nevyznívá nám vstříc i z té nynější
slavné epopeje bratří jihoslovanských? Kéž
dobojují s ním velký svatý svůj boj šťastně
až do plného vítězství, a kéž i po vítězství
konečném zůstanou sobě na dále ne-
rozlučnými bratry, kteří se v lásce a do-
brotě porovnají vespolek o kořist doby-
tou, jež slove pospolitá svoboda vlastía
národů balkánských.
S nevýslovným zadostučiněním zname-
náme, kterak i nejzarytější nepřátelé Slo-
vanstva a milovníci Turků dnes v žurna-
listice své již počítají s nepochybným ne-
odvratným pádem půlměsíce a s příští mo-
hutností osvobodivších se národů Pobal-
kánska. Tak na př. vídeňská „N. Fr. Pr.“
včera (2. února) v úvodním článku snažně
touží po přátelství Rakouska s Ruskem.
poněvadž není na dále příčin, proč
by na sebe žárlily a řevnily k vůli východ-
ní otázce. Praví výslovně: „Nechť v pon-
dělí znovu zahájená válka jakkoliv do-
padne, Balkán již náleží balkán-
ským národům. Ti nedají se již
velmocemi mistrovat. „Hle, jak
proti jejich radě a vůli vypověděli přímě-
řil Až pak mezi sebou rozdělí evropské
dědictví po Turecku, odpadne veškera pří-
čina ku sokovství mezi Rakouskema
Turek
Tara
Žižkov
Tábor
Francie
Rakousko
Rusko
Balkán
Turecko
13
article
Ruskem, které po století obě ty mocnosti
proti sobě jitřilo, poněvadž se mohlo mlu-
vit o možném zápasu obou těch císařství
nad Orientem. Nyní jest událostmi
dvou měsíců tato politika ce-
lého století rozkotána.“ —
Zajímavo jest, když tato „Neue Freie
Presse“ dnes nadhazuje marnou již otázku
„jak mohlo vše jinak dopadati“
kdyby za krymské války Rakousko bylo šlo
s Ruskem, aneb kdyby ještě bylo přijalo
nabídku Ruska o přátelské rozdělení oba-
polných svých oborů vlivu na Balkáně? —
Vděčí pak hr. Berchtoldoví, že poměr mezi
Ruskem a Rakouskem tak štastně uhladil,
že dnes odjíždí zeť arcivévody Friedricha
prine Gotíried Hohenlohe s vlastním li-
stem císaře našeho k caři ruskému. Obsa-
hu onoho listu ovšem nezná, ale dohaduje
se ho: nepochybně prý se týká hranic bu-
doucího Albánska a našeho poměru k Srb-
sku, a tlumočí prý asi caru po čem všechno
obyvatelstvo rakousko-uherské touží — po
trvale přátelských stycích našich s Balká-
nem a zejména se Srbskem. — Jiný, ofi-
ciosní list vídeňský „Neues W. Tagblatt
však opět hádá, že list mocnářův asi ob-
sahuje přání, aby bylo lze odvolati vojsko
na hranicích rusko-rakouských nahroma-
děné a tak sobě navzájem osvědčiti přátel-
ství a dobré sousedství, sproštěné všech o-
bav minulých dnův. — Nepochybuje, že ta-
to tužba bude v Petrohradě vřele vítána.
čímž míru evropskému přibude nový pilíř.
Friedrich
Srb
Rusko
Rakousko
Balkán
Obsa
Srbsko
Petrohrad
Orient
Neue Frei Presse
Neue W
14
article
recka za nezvratně rozhodnutý a prohlašují,
že prý na válku Turkům žádných milio-
nův nepůjčili a nepůjčí, čemuž však
vzhledem ku posavadním pruským
podporám Turecka (německými strategy.
plány, instruktory a — děly) málo kdo
uvěří. Za to lze důvěřovat ujištění vlády
francouzské republiky, že před uzavřením
míru Turecku nebude půjčen ani frank. Bz
této zlaté pomoci z ciziny však — dlou-
ho-liž vydrží Turecko válčit?
Chvástají se sice Mladoturci, že prý
vydupou za nedlouho sta milionů z půdy
asijské, ale znalci poměrů malousijských
nad podobnými kejkly jen krčí rameny. Již
také z této příčiny ja doufati, že obnovená
válka nepotrvá dlouho, že padne za krátko
již Odrin a snad i Skadar, čímž konečně
bude zlomen poslední turecký vzdor a do-
jde na bojíšti k uzavření definitivního míru
Před rozhodnou hodinou.
čm. Ze Sofije, 3. února. (Zvl. telegr.
„Nár. Listů“.) Budeme se bíti? S touto
otázkou se dnes setkávám na všech mí-
stech, na ulicích, v kavárnách i při sou-
kromých návštěvách. Přes noc utvářil se
jakýsi optimistický proud, neví se na
čem založený, snad na nesprávných in-
formacích zdejších listů, dle nichž prý
Turci odstupujínepouze Odrin,
ale celou čáru Midia-Enos.
Zástupci velmocí vyhledali včera
Gešova v budově ministerské rady; vy-
konávají prý na vládu poslední tlak. Nic
z těchto doslechů a kombinací není
správným, naopak, dle informací vlády
v Cařihradě nepozorují se ani příznaky
smířlivější nálady a vyslanci vyhledal
Gešova k vůlí informacím. Situace zůstá-
vá nezměněna a táž jakou jsem vám te-
legrafoval včera. Rozhodující osobnost
vlády mně dnes prohlásila: „Můžete býti
jistým, že dnes večer válka započne
znovuí“
Turek
Turecko
Skadar
Sofijá
Turec
Cařihrad
15
article
V Sofiji se čeká.
V Sofiji se čeká.
Ze Sofije, 3. února. (K. k.) Nebu-
de-li vláda až do 7. hodiny ve-
černí vyrozuměna, že Ture-
cko přijímá nezměněně kol-
lektivní notu mocností, bu-
dou neprodleně zahájeny opět bo-
je u Drinopole.
Zakročení Nemecka v Sofiji?
Z Londýna, 3. února. Berlinský kore-
spondent „Daily Express“ oznamuje svému li-
stu, že císař Vílém pověřil německého vy-
slance v Soliji, aby u krále Ferdinanda činil
vážné námitky proti pokračování ve válcea
radil mu, aby zanechal nepovolné politiky.
Z Mnichova, 3. února. („N. W. T.“) Ofi-
ciosně se prohlašuje proti tvrzení zahranič-
ního tísku, že Německo u balkánských vlád
podníklo pouze přátelské kroky, aby vyšly
vstříc Turecku, nečínílo však žádný nátlak.
Bulharská ochota k náboženským
ústupkům v Drinopoli.
Z Londýna, 3. února. (K. k.) Reuterova
kancelář jest zmocněna prohlásiti, že bul-
harská vláda jest ochotna dáti souhlas k ná-
vrhu mocností, aby v Drinopolí po jejím
odstoupení spojencům byl jmenován a na-
stolen zástupce kalifův.
Ferdinand
Sofijá
Drinopol
Londýn
Mnichov
Německo
Turecko
Daily Express
16
article
Této záležitosti týkají se také zprávy
edělující:
Z Paříže, 3. února. Očekává se zde
nejbližších hodinách depeše francouzského vy-
slance v Sofiji, kterému jako ostatním vele-
vyslancům bylo nařízeno, aby předložil bul-
harskému ministerskému předsedovi tuto
otázku jako závazný dokument: Byla by bul-
harská vláda ochotna příznati tak zv. nahí-
boví jako zástupcí kalifovu veškera nábožen-
ská svrchovanostní práva nad musulmanský-
mí posvátnými místy v Drinopolí, jestlíže oto-
manská vláda by se odhodlala vydati Drino-
pol beze všech podmínek?
Naděje až do poslední chvíle.
Z Londýna, 3. února. (K. k.) Reuterova
kancelář oznamuje z Cařihradu: Ačko-
liv příměří vyprší dnes o 7.
hodině večerní, přecese ještě
oficiální kruhy nevzdaly vš
naděje, ženedojde k obnovení
nepřátelství. K této naději oprav-
ňují rozklady, jež učinily v Sofiji ně-
mecký a anglický vyslanec. Vý-
sledek těto akce očekává se zde s vel-
kým zálmem. Německé rozklady jdou
dále než anglické a zdůrazňují, že ture-
cké návrhy znamenají dostatečnoul ochotu.
Reuterův
Paříž
Drinopolit
Drina
Londýn
Cařihrad
Ačko
17
article
Zatím konány jsou zde roz-
sáhlé přípravy, aby vše bylo
hotovo pro všechny možné
eventuality.
Z Caříhradu, 3. února. »Tanin« píše:
Dnes večer chvěti se bude okolí Čataldže
Galipoli a Drinopole dělovými ranami. Obě-
tujme statky a životy za náboženství. Jinak
běda nám. Jiný list komitétu píše: »Politika,
která se neopírá o bodáky, je nesmyslná.«
V hlavním městě je klid.
Z Berlína, 3. února. Dnes na konci bursy
byly rozšiřeny zprávy, že přece dojde
k míru. Také v Pařiži a Londýně
přispěly podobné zprávy kupev-
nění nálady.
Z Bělehradu, 3. února. Srbské veřejno-
sti nebylo ještě večer známo, zda válka opět
propukne. V politických kruzích převládá
názor, že Turecko posledním okamžikem
odhodlá se k ústupkům.
Uzavření přístavů ve Varně a Burgasu.
Ze Sofije, 3. února. (K. k.) Přístavy ve
Varně a Burgasu byly prohlášeny za uza-
vřené pro plavbu obchodních lodí, poněvadž
poblíže obou přístavů byly položeny plo-
eepssn
voucí mniny.
Domnělé srbské posily k Drinopoli.
Sl Z Bělehradu, 3. února. (Pův. tel.
»N. L.«] Zpráva zdejšího listu »Pravda«, že
další dvě srbské— divise byly poslány na
pomoc Bulharům, není pravdivou. Ve vojen-
ských kruzích vládne přesvědčení, že za-
tim by Drinopol padla dříve než
by stihly na bojiště.
Galipoli
Bulhar
Drinopol
Berlín
Pařiž
Londýn
Bělehrad
Turecko
Burgas
Sofijá
19
article
Sl-k. Z Bělehradu, 3. února. (Zvl. teleg.
„Nár. L.“) Všechny příznaky v mezinárodn
situaci svědčí o tom, že bojiště u Drinopole
jest už jen episodou či doslovem epochy
otřesu a všeevropského znepokojení, z ně-
hož bohda Evropa včetně Balkánu vyjde
jako z osvěžující lázně. Diplomatické sféry
proniknuty jsou nebývalým optimismem ve
příčině všech sporů. Vlastnoruční list ra-
kouského císaře ruskému caru cení se tu
Bělehrad
Drinopol
Evropa
Balkán
20
article
V drobném prodeji,
vednro 1. . . a li
ní čisjakách na venkov
Feenrni
Inaeráty
platí se hotově 2apřed
Předplacení a Insert
sdminlstraco v Mariansk
Tam nach ázejí sa t
redákce Hskárna a skpedroi
„Národních Listů-
Bukoplny se nievr race
21
article
jako dalekosáhlá záruka všeevropského
míru. Srbsko nijak není znepokojeno timto
aktem. Celá řada okolností svědčí, že sta-
řičký mocnář také ve sporu rakousko-srb-
ském promluví spravedlivé slovo.
Perspektiva obnovené války.
Kc. Z Bělehradu, 3. února. Obnova nepřá-
telství mezí balkánskýmí spojenci a Tureckem
se přijímá zdejším tiskem jako toužebné vy-
svobození z tísnívé nejistoty. „Politika“ píše,
že nový boj nebude pouze pokračováním do-
savadních válečných operací, nýbrž že na-
stává nejvíce komplikovaný oddíl balkánské
války. Boje o Cařihrad se nepovedou pouze
na čataldžské linii, povedou se též na Darda-
nelách, po souši i na moři, a možno též, že
i na březích. Malé Asle.
Dle pravděpodobného odhadu mají Turci
u Galipole k ochraně Dardanel 60.000 mužů,
spojencí v Rodostu proti nim 80.000 mužů.
Hlavní turecká síla na linií čataldžské nepře-
sahuje jistě počet 160.000 a proti nim stojí
160.000 Bulharů, 20.000 Řeků a na 40.000
Srbů. Srbská armáda se pak v nejbližší době
značně doplní. U Drinopole jest proti posádce
40.000 Turků 100.000 spojenců.
Turek
Bulhar
Řek
Srba
Srbsko
Bělehrad
Turecko
Cařihrad
Dardanely
Drinopol
22
article
Tímes“ o sítuaci.
Z Londýna, 3. února. (K. k.) „Times“
praví o situaci: Situace má, i kdyby válka
znovu vypukla, dvě nadějné stránky. Za prvé:
že válka bude asi krátká, a za druhé, že moc-
nosti, jak se zdá, jsou absolutně jednotného
názoru. Po této stránce zasluhuje řeč něme-
ckého velevyslance, v sobotu pronesená,
zvláštního povšimnutí. Kníže Lichnowsky mlu-
vil ve výrazích, které rádi srdečně opětujeme,
o přátelských stycích, které jsou nyní mezi
Německem a Anglií a o jejich součinnosti ve
věci míru. List poukazuje na článek „Nord-
deutsche Allg. Ztg.“, který dokazuje nutnost
semknutí mocností slovy, které „Times“ často
samy užily. Nejzájímavější zpráva však, oprav-
ňující k největším nadějím, jest, že Jeho Veli-
čenstvo císař František Josef zaslal carovl
vlastnoruční list.
Lichnowský
František Josef
Londýn
Německo
Anglie
Nord
Times
23
article
Mezinárodní sltuace.
Mezinárodní sltuace.
Požadavky Rumunska.
Z Londýna, 3. února. Rumunské poža-
davky vůči Bulharsku jsou tyfo: 1. Bulhar-
sko vzdává se veškerých práv v Dobrudží,
2. Bulharsko zaručuje Kucovlachům veške-
rá práva v dobytých zemích. 3. Bulharský
exarchát potvrdí zřízení kucovlašského
biskupství. 4. Veškeré tvrze kolem Silistrie
budou zrušeny. 5. Východně od Silistrie
upraveny budou hranice tak, že rumunské
hranice na Černém moři o 2 anglické míle
se rozšíří a Rumunsko bude s to, aby zřídilo
si válečný přístav.
Anglické uspokojení nad chováním Německa
Z Londýna, 3. února. (K. k.) List „Daily
News“ píše: Dosáhli-li jsme dohody s Něme-
ckem, jež uspokojuje nejen nyní, nýbrž oprav-
ňuje též k velkým nadějím do budoucnosti,
znamená to poněkud více než ovoce dobře
smýšlejícího pacifismu. — „Daily Tele-
graph“ praví: Ačkoliv nedávné ohrožení
evropského míru přispělo znáčně ke sblížení
„Downing Streetu“ a Wilhelmstrasse, doufá-
me přece určitě, že, až pomine toto společné
nebezpečí, seznají oba národy a jich vlády
z toho, jak nutným a přirozeným jest pro ně.
pěstovati na trvalém základě styky nejužší
důvěry
Bulhar
Rumunsko
Londýn
Bulharsko
Dobrudža
Silistrie
Německo
Nout
Daily Tela
Downing Street
Wilhelmstrass
24
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Z Flaubertových dopisů.
Flaubertův
25
article
Téže
Téže
V pátek, 22. října 1846, o půlnocl.
Nikoliv, nepohrdám slávou, nepohrdá
me tím, čeho nemůžeme dosíci. Mé srdce více
než jiné bušilo při tomto slově. Dříve trávi
jsem dlouhé hodiny ve snění o svých omam-
ných triumfech, jejich vřava mne rozechvívala,
jako bych ji už slyšel, ale, nevím proč, jed-
noho krásného rána probudil jsem se opro-
štěn této touhy a úplněji než kdyby se byla
naplnila; nalezl jsem se tehdy menším a vše-
chen rozum obrátil jsem ku pozorování své
přirozenosti, svého základu a hlavně svých
mezí; básnící, které jsem obdivoval, zdáli se
mi tím větší, vzdálenější než dříve a z upřím-
ného srdce těšil jsem se tomuto ponížení,
které by jiného udusilo hněvem. Máme-li ja-
kou cenu, vyhledávati úspěch, jest kaziti
si radost a vyhledávati slávu snad zní-
čiti se úplně, neboť jsou dvě třídy básníků,
největší, vzácní, praví místři shrnující lidství;
nejsou zaujati sebou samými, ani svými váš-
němi, odkládajíce svou osobnost, pohružují
ze do cízí, předvádějí vesmír, který se
pbrazí v jejich dílech, zářící, proměnlivý, zná-
sobený jako celé nebe, které se zrcadlí v moři
ze všemi svými hvězdami a se vším azuřem,a
jsou jiní, kteří tvoří, jen aby byli harmonický-
mi, pláčí, aby dojmuli a zaměstnávají se sebou
zamými, aby se stali věčnými; nemohli by
snad jíti dále, kdyby dělali něco jiného, ale
z nedostatku plnosti mají zanícení a nadšení,
lakže kdyby se narodili s jinými temperamen-
ty, neměli by snad genia. Byron byl z tohoto
rodu, Shakespeare z onoho; což mně sku-
žečně říká, co Shakespeare miloval, co zapí-
ral, co cífll. Jest to obr, který poděsí, sotva
svěříme, že je člověkem, nuže, slávu chceme
) Vis číalo »Nár. Listů« ze dne 28. ledna.
Byron
Shakespeare
26
article
Tolikéž v Berlině již uznávají osud Tu-
Berlín
27
article
čistou, pravdivou, pevnou jako jest sláva těch-
to polobohů; překrucujeme se a šroubujeme,
abychom jich dostihli, oklesťujeme svůj talent
od rozmarných naivností a poučných fantasií,
aby se vešel do konvenčního typu, do úplně
hotové formy, nebo jindy pošetile jsme věřili.
že stačí, jako Montaigne a Byron, říci, co si
myslíme a co cítíme, abychom vytvořili do-
brou věc, toto poslední rozhodnutí je snad nej
rozumnější pro lidi původní, poněvadž bychom
měli často více vlastností, kdybychom jich ne-
hledali, a první člověk, umějící správně psáti.
udělal by nádhernou knihu, skládaje své me-
moiry, kdyby je psal upřímně a úplně. Te-
dy, abychom se vrátili ke mně, neviděl jsem
se ani dosti velikým, abych stvořil opravdová
umělecká díla, ani dosti zvláštním, abych jimi
naplnil sama sebe a nemaje zručnosti opatřiti
si úspěch, ani genia, abych si dobyl slávy, od-
soudil jsem se psáti sám pro sebe, pro své
osobní uspokojení tak, jako kouříme nebo je-
zdíme na koni. Jest skoro jistě, že nedám vy-
tisknouti ani řádky, hle jednou pro vždy zá-
klad mého smyšlení o tomto předmětě a mně
samém; jest to tedy tobě, na tebe, kam vše
přenáším; pracuj, hlavně přemýšlej, zhušťuj
svou myšlenku, víš, že krásné zlomky nejsou
ničím; jednota, jednota, v ní jest vše. Celek.
Montaigne
Byron
28
article
hle, to jest, co chybí všem dnešním, velkým
malým. Tisíc krásných míst, žádné dílo. Zhu-
šťuj svňj styl, učiň ho tkaní poddajnou jako
hedvábí a silnou jako pancíř. Promiň mi
tyto rady, ale chtěl bych ti dáti vše, cosi
přeji pro sebe. Zpracovávati předmět jest
mně jako žena, kterou milují; když se vám
vzdává, třesete se a strachujete hrůzou
rozkoše a neodvažujete se dotknouti své
touhy. Pročítal jsem tohoto večera velledskou
episodu z Mučenníků. Jak krásná věc a jaká
poesiel Ale kdybych byl Eudorem a ty drui-
dou, byl bych rychleji podlehl. Nemohu se
ubrániti citu měšťáckého rozhorlení, vídím-li
v knize muže, kteří odolávají ženám; myslii
vždy, že autor mluví za sebe a nalézám to
nevhodným, protože především je to asi ne-
pravdivé. Vyprávíš mi o kritikách; k čemu
znepokojovati se tím. co kosi štěbetají? Udr-
žuji se v mínění, že není dobré kritiky odté
doby, co ji provozují, že slouží jen k nudění
ostatních a ohlupování obecenstva; dělají kri-
tiku, když nemohou dělat umění tak, jako se
stávají vyzvědači, kteří nemohou býti vojínya
chtěl bych věděti, co básníci všech časů měli
ve svých dílech společného s těmi, kteří je
analysovali! Smál by se Plautus Ariostovi.
kdyby ho byl znal? Corneille se pod ní vzpí-
ral; Voltaíre přes ní byl sevřen Boileanemí
Bez Schleglů bylo by v moderním dramatě za-
chováno mnoho špatných jmen; a až bude
hotov překlad Hegela, bůh ví, kde budeme.
A přičtěme žurnalisty ty, kteří neumějí ani
skrývati své žárlivé malomocenství.
Eudor
Plautus Ariosto
Corneille
Voltaíre
Boileanemí
Schlegl
Hegel
bůh vědět
29
article
Téže
Téže
V pátek 11. listopadu 184
ve 4 hodiny večer.
Zavrhovati existenci smutných citů pro-
to, že jsou smutné, jest zavrhovati slunce.
pokud není na vrcholuj pravda je v polotónu
právě jako v plné barvě. Měl jsem v mládí
upřímného přítele, který mně byl oddán, který
dal za mne život i peníze; ale nebyl by vstal
ani o půl hodiny dříve než bylo jeho zvykem.
aby se mně zalibil, neurychlil by jediného ze
svých pohybů. Pozorujeme-li život pozorněji
vídíme cedry nížší a třtiny větší. Nicméně
nemilují zvyk některých lidí, kteří snižují ve-
liké nadšení a umenšují neobyčejné vznešeno-
sti. Tak kniha Vignyho, Vojenské otro-
ctví a sláva, mne hned na po-
čátku poněkud zarazila systematickým zleh-
čováním slepé oddanosti (na příklad kultu
císaře), fanatismu člověká pro člověka na
prospěch abstrakcí a suché ideje povinnosti,
ideje, jíž nikdy nepochopím a která se mi
nezdá být ulpělou na lidské podstatě. Co jest
krásného v císařství, jest obdiv pro císaře,
láska výlučná, podivná, vznešená, čistě lid-
ská, hle, proč rozumím tak málo, čím je nám
dnes Vlast. Chápu dobře, čím byla Řekovi,
který měl jen své město, Římanu, který měl
jen Řím, divochovi, kterého obklíčili v jeho
lese, Arabovi, kterého pronásledovalí až pod
jeho stan. Ale my, necítíme-li se v základě
Vigny
Řek
Říman
Řím
30
article
stejně Číňany nebo Angličany jako Francouzí,
není-liž to cízína, kam zalétají všechny naše
sny? Jako děti toužíme žít v zemi papoušků
a sladkých datlí, ulétáme s Byronem nebo
s Virgilem v deštivých dnech, toužíme po
Orientě, přejeme si jít zbohatnout do Indie
nebo v Americe pěstovat cukrovou třtinu.
Naší Vlastí jest země, Vesmír, hvězdy, vzduch,
sama myšlenka, to jest nekonečno v naši hru-
di, ale půtky národa s národem o rozšíření
krajů, člověka s člověkem málo mne zajímaji
a baví jen, když tvoří veliké obrazy s červe-
nými základy.
Maximoví du Cámp.
Číňan
Angličan
Byron
Cámp
Orient
Indie
Amerika
31
article
V dubnu 1846.
Nuda nemá příčiny: chtít o ní přemý-
šlet a přemoci ji rozumem jest tolik jako ne-
rozuměti jí. Byl čas, kdy jsem oplýval pod-
mínkami štěstí a kdy jsem byl opravdu velmí
politováníhodný; největší smutky nejsou ty.
které nosíme na klobouku. Vím, co je to
prázdnota; ale kdo ví? Snad je v ní velikost;
budoucnost v ní klíčí. Střez se snění: jest to
velmí hnusná obluda, která vábí a mnoho mi
už pohltila. Jest to siréna duší: zpívá, volá;
jdeme k ní a už se nevrátíme. Mám velkou
touhu nebo spíše velkou potřebu viděti tě.
Řeknu ti fisíc věcí a smutných! Zdá se mi, že
jsem ve stavu, který se nemění; neproměn-
ném, jest to bezpochyby iluse, ale nemám než
té. Myslím-li o tom, co se může státi, nevi-
dím, co by mne mohlo změniti; chápu základ.
život, obyčejný běh dní a potom začínám při-
vykati práci, za niž děkuji nebesům. Píši nebo
čtu pravidelně osm až deset hodin denněa
jsem všecek nemocný, vyruší-li mne při tom.
Mnoho dní přejde a nevyjdu ani na terasu:
člun není ani na vodě. Žízním po dlouhých
studiích a obtižné práci. Možná že v tom všem
poesie ztrácí, chci říci inspiraci, vášeň, in-
stinktivní pohyb. Bojím se, že věda mne otupí
a přece zase jsem tak nevědomý, že se
rdím sám před sebou. Zvláštní jest, že od
smrti otce a sestry ztratil jsem všechnu lásku
ke slávě. Okamžiky, kdy myslím na úspěchy
svého budoucího uměleckého života, jsoui vý-
Píš
32
article
(Další zprávy víz na str. 40).
33
article
jimečné. Často pochybuji, vytisknu-li jedínou
řádku. Víš-li, že by to byla krásná myšlenka,
ona starého taškáře, který do padesáti let
níčeho nepublikoval a náhle jednoho krásného
dne vydal svá sebraná díla a zůstal při tom?
Běda, sním také, sním jako ty o velikých ce-
stách a ptám se, nebylo-li by moudřejší v de-
seti, patnácti letech zůstati v Paříži dělat spl-
sovatele, číhati před comité des Francais,
zdraviti pány kritíky, hádati se s nakladateli
a platiti lidem, aby vepsali můj životopis mezi
současníky. Umělec, který by jím byl skutečně
a sám pro sebe, bez zaujetí, to by bylo krásné,
takový by snad pociťoval nesmírnou radost.
Jest pravděpodobno, že zábava z procházky
v pralese nebo lovu tygra jest pokažena po-
myšlením, že by z ní bylo možno učinit pěkné
líčení, které by se libilo největšímu množství
měšťáků. žiji sám, velmi sám, víc a více sám.
Paříž
34
article
Moji příbuzní zemřeli; přátelé mne opustili
nebo se změnili. Ten, praví Sakia Mouni, kte-
rý pochopil, že bolest pochází z náklonnosti,
uchýlí se do samoty jako rhinoceros. Ano, jak
pravím, kraj je krásný, stromy jsou plnéa
bezy v květu, ale z toho, jako z ostatního tě-
ším se jen oknem. Připoutávám se k tomu, co
mi zbývá, jako Claude Frollo zavěšený nad
propastí. Píšeš mi o scenáři; pošli mi ten, kte-
rý mi chceš ukázati: Alfred Le Poittevin za-
bývá se něčím docela jiným, jest to podivný
člověk. Pročítal jsem Histoire Romaine od
Micheleta; ne, z antiky mám závrať. žil jsem
v Římě za časů Césara nebo Nerona. Přemý-
šlel jsi někdy o triumfálním večeru, kdy
legie se vracely a vůně hořely kolem vozu
vítěze, za nímž šli přemožení králové? A cir-
kus! Vidíš, tam je třeba žíti, jen tam je dosti
vzduchu, jen tam jest hruď plna poetického
ovzduší, jako na vysoké hoře, až se srdce
rozbuší! Ah, některý den pobesedují se Si-
cilií a Řeckem. Prozatím mám píchání v no-
hách a ležím v posteli.
Mouni
Claud Frollo
Michelet
César
Neron
Řím
Přemý
Řecko
Alfréd Le Poittevinsko
36
article
Duben r. 1846.
Vzal jsem veliký papír s úmyslem, že
ti napíši dlouhé psaní; možná, že ti nepošlu
ani tři řádkyj jak to příjde. Jesti šedivý den,
Dubno