Číslo 68.

V Praze, dne 11. března 1900.

Ročník IV.

Redakce, administracee expedice: Praha, Pštrossova ulice, číslo 200—II Hefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy se nevraceji Nezapečetěné reklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní V pondělí a po svátku vždy po dvanácté ho dině polední. Jednotlivé číslo za s

KAl Telefon redakce č. 1126.

ULKE Li

Předplatné pro Prahu s donáškou do domu měsíčně. . ... K 2.80 čtvrtletně . .. 8.40 celoročné . . . . K 33.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně. . . .. čtvrtletně ... K 9.— celoročně. . . . K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . . . K 12.— celoročně.... K 48.— Do Ameriky. Francie, Švýcarska, Italie, Bel- 1e, Anglie a Ruska: čtvrtletně . . . celoročně ... K 52.80 Teleron redakce č. 1126.

Slunce vychází v 6 hodin 25 minut ráno. Slunce zapadá v 5 hodin 57 minut odpol. Neděle: Sv. Konstantin, opat. — Sv. Heraklins.

Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně

U Matky Boží před Týnem od 7.—11. března

Pořádek pouti do Ríma.

Komité pražské v příčině té zřízené ustanovilo odjezd zvláštního vlaku z Prahy na den 18. dubna mezi 7. a 8. hodinou ranní. K tomu cíli budou vydávány zvláštní jízdní lístky platící ku jízdě do Vídně i pak ku zpáteční jízdě na dobu 30 dnů, pro I. třídu za 52 K 40 h, pro II. třídu za 23 K 28 h, pro III. třídu za 12 K 60 h. Pro zpáteční jízdu platí však tyto lístky pouze pro osobní vlaky, pro rychlovlaky ustanovuje se přiměřené připlacení. Z Vídně odjedou poutníci dne 19. dubna dopoledne zvláštním vlakem Cena za cestu, opatření (strava, byty, atd.) na cestě, za 10denní pobyt v Římě s celým zaopatřením (byt, strava, povozy, vstupné, průvodčí po Římě atd.) ustanovena v III. třídě na 125 zl. čili 250 K, v II. třídě na 190 zl. čili 380 K, a v I. třídě na 255 zl. čili 510 K. Po cestě bude po odjezdu z Vídně večeře ve Štýrském Hradci, sní- daně dne 20. dubna ve Videmu (Udine) a opatření po celý den za pobytu v Padově (oběd, večeře a nocleh) ze dne 20. na 21. dubna; následující oběd v Bologni, načež večeře, nocleh a snídaně dne 22. dubna v Lorettě. Odtud odjezď ráno, oběd ve Folignu nebo Assissi, též večeře. Odjezd do Říma v noci z 22. na 23. dubna, kteréhož dne ráno příjezd do Říma, kdež hned na nádraží budou poutníci snídati. Po té odeberou se poutníci povozy pro ně přichystanými do svých bytů. Odpůldne 23. dubna sejdou se všickni účastníci pouti na náměstí před chrámem sv. Petrským mezi 3.—4. hod., aby tam rozdělili se ve skupiny k návštěvám chrámů a pamětností římských.

Za cenu výše udanou obdrží k tomu cíli každý poutník: 1. úplný jízdní lístek objednané třídy vozu z Vídně přes Padovu, Loretto, Assissi do Říma a zpět přes Florenc, Bologni, Udine do Vídně. (Lístky z Prahy do Vídně a zpět k domovu jsou nahoře již zvláště uvedeny; 2. poukázku na večeři ve Štýrském Hradci; 3. poukázku na snídaní v Nabresině, v Gorici neb v Udine (které z těchto míst k tomu vyvolíme, bude ještě určitě udáno); 4. poukázku na oběd, večeři, byt a snídaní v Padově; 5. poukázku na oběd v Bologni; 6. poukázku na večeři, byt a snídaní v Lorettě; 7. poukázku na oběd a večeři buď ve Foligno nebo v Assissi; 8. poukázku na byt s úplným zaopatřením (snídaní, oběd a večeři) pro celých deset dní v Římě; 9. zvláštní poukázky pro jízdy vozem v Lorettě od nádraží a k ná- draží, v Římě od nádraží a k nádraží a ku společným projížďkám při ná- vštěvě kostelů a pamětností římských a kupony dávající oprávněnost ku shlédnutí těchto pamětností; 10. poukázku na oběd neb večeři při zpáteční cestě v Bologni neb v Udine; 11. zvláštní knížečku cestovní s rozvrhem jízdním a krátkým pro- gramem cestovním. Vedle toho obdrží, kdož pojedou do Neapole, zvláštní knížečku s urči- tým počtem útržků čili kuponů pro tuto cestu. Třeba cestujícím poutníkům co nejbedlivěji toho šetřiti, by žádné z těchto poukázek neztratili. Bylo by to tolik jako ztráta peněz, an by si musil každý novou poukázku znovu zaplatiti.

Jen pro mimořádné případy připouštějí se poutníci, kteří by přáli sobě pouze zaopatření po cestě a nežádali by zaopatření a byt pro desítidenní pobyt v Římě, a ti by pak obdrželi pro cestu z Vídně do Říma a zpět lístek III. třídy za 80 zl. čili 160 korun a lístek II. třídy za 105 zl. čili 210 K. Pouze jízdní lístky bez nároků na jakékoliv opatření se vydávati nebudou. Sazba tedy pro veškeré výlohy poutníků při společné jízdě do Říma se následkem předešlých udání takto utváří: 1. Za jízdu z Prahy (a Velkého Oseku) do Vídně: I. třída 52 K 40 h, II. tř. 23 K 28 h, III. tř. 12 K 60 h. Z Čáslavi do Vídně: I. třída 45 K 92 h, II. tř. 22 K 96 h, III. tř. 11 K 50 h. Z Německého Brodu do Vídně: I. třída 38 K 26 h, II. tř. 19 K 14 h, II. tř. 9 K 58 h. Z Jihlavy do Vídně: I. třída 30 K 60 h, II. tř. 15 K 30 h, III. tř. 7 K 66 h.

Ze Znojma do Vídně: I. třída 15 K 23 h, II. tř. 7 K 66 h, II. tř. 3 K 84 h. Za jízdu z Vídně do Říma a zpět, zaopatření na cestě a při desítidenním pobytu v Římě: v I. třídě 255 zl. čili 510 K, v II. třídě 190 zl. čili 380 K v III. třídě 125 zl. čili 250 K. Jen v mimořádných případech za jízdu bez opatření v Římě: v II. tř. 105 zl. čili 210 K, v III. tř. 80 zl. čili 160 K. Za jízdu do Neapole a zpět a veškeré zaopatření na cestě, ovšem jen pro ty, kdož sobě toho výslovně přáti budou: v II. třídě 100 zl. čili 200 K, v II. třídě 85 zl. čili 170 K. Cesta ta bude trvati 4 až 5 dní a při ní vykonána bude návštěva Ve- suvu, Pompeji, Capri, Posilipu a Belvedere. Přihlásilo-li by se více účast- níků, aby zjednán byl zvláštní vlak, snížila by se značně cena. Kdo by nechtěl Čapri aneb Vesuv navštíviti, obdržel by přiměřenou náhradu. V zájmu věci a náležitého opatření zvláštních vlaků z Prahy do Vídně, z Vídně do Říma (a po případě z Říma do Neapole) a vyjednávání bytů a opatření na cestě a v Římě samém žádoucno, by účastníci pouti se co nejdříve přihlásili, nejpozději se však tyto přihlášky státi musí do 5. dubna b. r. s připojením obnosu za veškeré výlohy cesty. Zavazadel zbytečných nechť s sebou poutníci neberou, již k vůli sobě a k vůli spolucestujícím nechť obmezí se na věci nejpotřebnější. Nechť ohlásí každý ony osoby, s nimiž by chtěl cestu společně konati a společně bydliti, do 5. dubna. Přihlášky přijímá a všeliké dotazy zodpovídá »Poutní komité v Praze« č. p. 223-I., dům Šv.-Václavské záložny v Karlově ulici. Peníze rakouské za vlašské obstará též komité, jinak doporučuje smě- nárnu Živnostenské banky pro Čechy a Moravu na Příkopě.

Kulturní Listy. V Praze, 10. března. K. — Dvě čelnější události zaměstnávaly mysle v témdni právě minulém. Událost jedna byla radostná, druhá žalostná. Prvější byla dvouhodinová Riegrova řeč, muže — muže píši schválně, nikoliv starce — 82letého. Býti ještě mužem při 80 letech, jemuž smysly doposud nevypovídají službu, jest chloubou velikou. Jeden slavný lékař rozesílá právě písemné do- tazy na slavné muže vysokého stáří, jakou životosprávu vedli. Naše mladé pokolení mohlo by p. dra. Riegra poprositi, aby mu vylíčil tajemství svého vysokého stáří. Mohlo by se ho tázati: — Kdy snídáte, a co? čaj, kávu, anebo polévku? Jaké krmě nejraději jíte, co pijete, vodu, pivo, anebo víno? Kterak jste strasti a zlosti života snášel? co jste nejraději pracoval, jaké zábavy hledal, co jste večeříval a konečně kdy se kladete na lože? — A naposled ještě: knejpuje te? Riegrova svěžest je přímo fenomenální a je v tomto stáří k pozorování toliko v Anglii. »Neue Fr. Presse« věnovala Riegrově řeči celý úvodník. Pokud vím, dr. Rieger mluvívá bez náčrtků, bez po- známek a často bez přípravy. Čím to je, že si do- vedl duševní síly zachovati až do věku takového? Pravda, jeho celé tělesné ústrojí svědčilo vždy o ne- obyčejné životní síle a opravňovalo k naději ve vy- soký věk. Jsou ale mnohé příklady, že největší síláci se hřmotnými postavami věku vysokého nedosahují a že

naproti tomu lidé hubení, jak se říká — kost a kůže, zhusta přibližují se k devadesátce Dokladem právě zářivým je postava vznešeného starce Lva XIII. Způsob jeho života jest nad pomyšlení prostý a v tom snad vězí tajemnost vysokého stáří. Moje matka letošním rokem započíná 86. rok. A čím si udržuje zdraví a stálou chuť k jídlu? Tím, že již po leta chodí spat bez večeře. A dnes ještě navléká si jehlu bez brejlí. Na smrt nemá ani po- mýšlení. Ještě prý se jí to zde líbí. Ano dobře, tedy spáti bez večeře prodlužuje věk — řekne si mnohý. Chyba lávky. Můj tatík dosáhl roku 85. a ten až do pozdních let měl ve zvyku, kdykoliv se od někud později večer, anebo i v noci vrátil, sháněti se po večeři. Obyčejně míval v troubě uloženy stu- dené knedlíky, jež by směle se mohly nabíjeti do Maximových děl, a když se jich nažuch, pomodlil se a šel spat. Ráno zase jakoby nic. A nezemřel vysí- lením starobou, nýbrž na ostrý zánět následkem na- stuzení ve sněhové plískanici. Komu tedy věřit? Jíst před spaním, anebo ne- jíst? Čtenář tu má na výběr. Ovšem, co se hodí pro kováře, nehodí se pro krejčího, a kdo pracuje hlavou, nesmí si tolik dovoliti, jako kdo pracuje motykou a pluhem. Kořen prý je vším. Nuže, povšimněme si události druhé minulého týdne, předčasné smrti dra. Hubáčka. Když jsem asi před 28 lety přišel ponejprv do re- dakce »Čecha«, vkročil spatřil jsem u stolku sedět

široká záda. A brzy na to záda ta se pozvedla a) na nich se objevil redaktor Hubáček, tehdy ještě byl jen právníkem. Byla to silná, vysoká postava, zdraví takměř kypícího. Poměrně málo vidívám studujících v tom věku v plné jinošské síle. Hubáček opravňoval k věku vysokému. A přece zemřel u věku, v němž u mužů jeví se největší ži- votní síla. Potkal jsem bo asi před třemi roky a — zhrozil jsem se ho. Nažloutlé tváře a žlutě podlité oči. Viděl jsem, že strom jeho života je podryt. Dr. Hubáček sklesl do hrobu uštván, utýrán. Kdosi, jenž vedle něho pracoval, řekl mi nedávno: Nemyslete si, že ho ty časté obrázky v »Šípech« nerozčilovaly. Hubáček v nich býval po kolik let stereotypní figurkou. Vždyť ale dr. Rieger taky? Ne- jsou povahy stejné. Měl jsem též čest několikráte pobýti v »Šípech«. Mne to bavilo. Koupil jsem si každé takové číslo extra a posílal jsem je domů bratrovi a sestrám, aby taky měli nějakou radost. Někomu to kazí chut k jídlu, mně ale nikdy. Každý má, jak se říká, letoru jinou. Zlobiti se, a kaziti si chuť k jídlu a spaní k vůli lecjakému pišišvorovi, který mi nestojí ani za pozvednutí nohy? Chvála Pánu Bohu při tom sedmém křížku, jejž na- plňuji, chutná mi spaníčko jako mladíku, a humoru mám jako — kaplan, jak napsal Havlíček. Dr. Hubáček stál po mnoho let v nejprudší vřavě politických bojů, kteréž vedly se takřka až na krev. Zápas starých s mladými není nejslavnější