1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 232. ze dne 26. srpna 1903.
2
article
= Vylákané dědictví. Tajemná afféra vylákání
dědictví ve velkém slohu zaměstnává státní zastupi-
telstvo berlínské. Jde tu o mladou vdovu tajného
komerčního rady šl. Zimmermanna, jež uprchlas
magnetisérem Willym Reichelem, známým v nejlep-
ších kruzích berlínských. Je to týž »professor«
Reichel, jenž svým magnetickým léčením vzbudilv
Berlíně značnou pozornost a hrál též roli v procesu
známého media Volesky Toepferovy, jež později ze-
mřela v Americe. Nebožtík tajný komerční rada šl
Zimmermann oženil se ve věku šedesáti pěti let se
svou posavadní hospodyní. Byla o 40 let mladší
než on a známá krasavice. Stížena chorobou ža
ludku dověděla se od rady zemského soudu Ehmka
náhodou o domnělém léčení magnetiséra Willya Rei-
chela. Ačkoliv ji rada Ehmke důtklivě zrazoval, vy-
hledala šl. Zimmermannová přece r. 1895 Reichela
a dala se od něho delší dobu léčit. R. 1901 zemřel
šlechtic Zimmermann a ustanovil vykonavatelem své
závěti svého přítele, radu Ehmka. Mezi Reichelem
a Ehmkem vznikly později neshody, způsobené dů-
věrným přátelstvím šl. Zimmermannové s magne
tisérem. Při pořádání pozůstalosti obvinil vykona-
vatel závěti šl. Zimmermannovou, že odcizila z pozu-
stalosti více než 4 milliony marek. Reichel a šl.
Zimmermann
Reichel
Voleska Toepferův
Ehmke
Zimmermannová
Ehmk
Berlín
Amerika
Willya Rei
rada Ehmek
3
article
Zimmermannová v odvetu za to obvinili radu
Ehmka z neuvěřitelných věcí. Podali na něj
trestní udání u státního zastupitelstva a docílili
vskutku, že proti Ehmkovi zavedeno řízení na od-
nětí svéprávnosti. Během procesu měl býti rada
Ehmke odevzdán do ústavu choromyslných, aby byl
pozorován jeho duševní stav. Afféra tato je tak po-
divná, že ministr spravedlnosti uznal za dobré, vy-
žádat si akta o této skandální historii, aby prozkou-
mal, bylo-li vůbec příčiny pochybovat o doševním
stavu vykonavatele závěti a na čem se zakládá
tvrzení rady Ehmka ve příčině millionového zpro-
nevěření. Šl. Zimmermannová a pan »professor«
jemuž za značnou sumu opatřila také titul baronský
adopcí, meškají zatím již v Americe.
Zimmermannová
Ehmke
Amerika
4
article
= Edison o telegrafu a telefonu. Z Nov. Yorkn
dochází zpráva o dvou výrocích Edisonových v pří-
čině telegrafu bez drátů a o psacím přístroji ve spo-
jení s telefonem. Edison prohlásil, že je nemožno,
aby se Německo mohlo pokusit rušiti Marconiovu
telegrafii bez drátu zřízením zvláštních zachycovacíeh
stanic. Naopak prý telegrafování zjemnělým zladěním
přístrojů bude úplně bezpečné a záhy bude možno
telegrafovati 500 slov za minutu přes ocean. —
Druhý výrok Edisonův týká se doplnění Edisonova
telefonu a fonografu zařízením, jež přijímá mluvené
slovo, automaticky je zaznamenává a může je opa-
kovat jak písmem, tak zvukem. Konal by tedy tento
přístroj službu stenografa i písaře na stroji.
= Zajímavý nález mincí. V Audiernu, v depar-
tementu Finistěre, nalezen při přestavbě domu, nále-
žejícího bývalému lékaři námořnictva z Brestu po-
klad, jenž vzbuzuje pozornost nejen svou hmotnou
cenou, ale i po strance technické. Nalezeno několik
stříbrných prutů a stříbrné mince, ražené zvláště za
Ludvíka III. a Ludvíka XIV. Úhrnná váha nálezu
jest 58 kilogramů. Stříbrných mincí s hlavou Lud-
víka XIV. jest dosti značné množství, 900 tolarů po
Edison
Edisonův
Marconiův
Ludvík
Ludvík XIV
Lud
Německo
Brest
5
article
6 fr., 1800 po 3 fr. a 350 po 30 sous. Znázorňuji
Ludvíka XIV. skorem ve všech dobách jeho života
z r. 1643 jako dítě, z r. 1655 v době plnoletosti,
z r. 1660 jako muže s vlasem splývajícím až na ra-
mena. Z roku 1679 jsou mince dvojího rázu, z Pa-
říže a z Rennes. Roku 1683 nahražena královská
palma sluncem. Také v ohledu technickém jsou tyto
mince pozoruhodny, neboť naznačují dobu, kdy za
Ludvíka XIV. nahraženo lití mincí válcováním a ra-
žením na stroji. Předpokládá se, že tento poklad
byl skryt nějakým šlechticem r. 1709, tedy šest let
před smrtí Ludvíka XIV., kdy vydáno vyzvání krá-
lovské ke všem šlechticům, aby vydali svoje stříbro
k roztavení, by se odpomoblo panujícímu tehda
hladu. Ludvík XIV. byl první, jenž svoje stříbrné
náčiní vydal k tomuto účelu.
Ludvík XIV
Ludvík
Rennes
6
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Pěkné platy. Jedno z nejlépe placených mís
při obecní správě ve Velké Britannii jest uprázdněno
úřad městského účetního v Glasgowě. Město toto,
jakožto vzor moudré a prozíravé správy dává též
ostatním obcím příklad pokud se týče placení služ-
ného svým úřadníkům a platí svému městskému
účetnímu 3500 l. st. ročně. Posavadní majitel tohot
místa, sir James Marwick ovšem městskou správu
Glasgowa povznesl na nynější její výši. Když ser.
1873 uvázal v úřad, stanoveno jeho služné na 2500
1. st., pozvolna mu zvyšováno až na 3500 I. st.a
nyní odchází na odpočinek s pensí 2500 1. st. I v sa-
mém Londýně jest jen málo tak výnosných úřadův
v obecní správě. Náčelník okresního zastupitelstva
Jondýnského má toliko 2000 1. st. služného a musíme
hledati u bohaté korporace londýnské City, abychom
nalezli služné značné výše. Lordmayor ovšem, jenž
má služné 10.000 l. st., potřebuje tuto maličkost, aby
uhradil náklady prvního dne své vlády: na zastaralý
průvod lordmayorský a obvyklý banket. Ale městský
»ruorder« nemá takovýchto povinností a může klidně
strávit svoje služné 4000 I. st. Co se týče městského
účetního, nezadá Londýn ničeho Glasgowu: jeho
služné činí rovněž 3500 1. st. »Common Sergeant-
má 2500 1. st., syndikus City dostává 2250 1. st., »re-
membrancer« doslovně »upomínatel«, jehož úřad nedá
příliš mnoho práce, dostává 2000 l. st. Vedle toho
jeví se platy hlavního kontrolora 1750 a náčelníka
policie 1500 1. st. skorem chudobné. Náčelník policie
jest toliko v čele policie pro samu City. Ostatně
Londýn má svoji »Metropolitan Police«, jejíž náčel-
ník má roční služné 2500 1. st.
James Marwick
Velká Britannia
Glasgow
Londýn
Metropolitan Police
Common Sergeant
7
article
Zemřelí v Praze.
Dne 21. srpna 1903. Bauerová Marie, poslu-
hovačka, 70 roků, 601-VII. Ženíšek Bohuslav, syn
obchodníka, 18 roků, 387-I. Jelínkova Soběslava,
dcera typografa, 10 měsíců, 1547-II. Cabálek Jaroslav
syn obuvnika, 11/2 roku, 1639 II. — U milosrd-
ných bratří: Pták František, kovářský pomocník,
64 roky. — Ve všeobecné nemocnici: Týce
Václav, opatrovník v ústavu choromyslných, 25 roků.
Kopřiva František, obchodní příručí. 23 r. Chrpova
Božena, dcera truhláře, 10 roků. Boušová Alžběta,
manželka posunovače na dráze, 39 roků. — U mi-
losrdných sester: Chlupatá Rosalie, manželka
zedníka, 68 r. Šittlerová Kateřina, manželka tiskaře,
41 rok. — V chudobinci: Procházková Marie.
vdova po dělníku, 82 roky.
Bauerová
Marie
Jaroslav
Kopřiva
František
Chrpův
Božena
Šittlerová
Praha
Soběslav
Ženíšek Bohuslav
Pták František
Týc Václav
Boušová Alžběta
chlupatý Rosalia
Procházková Marie
8
article
Král.české zem. divadlo v Praze.
Král.české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
256. hra v předpl.
(4. čtvrtka.)
Cyklus českých oper V. — Po 12.
Pád Arkuna.
Zpěvohra o předehře »Helga« a o 3 dějstvích »Dar-
gun«. — Slova od Anežky Schulzové. Hudbu složil
Zdeněk Fibich. Dirigent Karel Kovařovic. Režisér
Robert Polák.
Helga.
OSOBY: Gunar, R. Polák. Helga, jeho dcera, M. Ku-
bátova. Absalon, B. Benoni. Dargun, jeden z kněží
a bojovníků Svantovítových, V. Kliment. — Místo
děje: Sídlo Gunarovo v Dánsku. — Doba: Kolem
roku 1148.
Dargun
OSOBY: Dargun, velekněz Svantovítův na Arkuně,
V. Kliment. Jaroměr, Rutan, synovci knížete Teti-
slava, Otak. Mařák, B. Pták. Radana, Rutanova
choť, R. Maturová. Dolen, kněz Svantovítův, Emil
Pollert. Absalon, biskup z Roeskilde, kancléř říše
dánské, B. Benoni. Margit, dcera Helgy, schovanka
Absalonova, M. Kubátova. — Místo děje. I. jednání:
na břehu mořském pod Arkunem. II. jednání: bu-
kový les na Rujaně. III. jednání: vnitřek chrámu
Svantovítova na Arkuně. Doba: v létě roku 1168,
Po prvním dějství »Darguna« přestávka.
Po prvním dějství »Darguna« přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec o 3/411. hod.
Král
Helga
Schulz
Fibich
Kovařovic
Robert Polák
Gunar
Absalon
Benon
Dargun
Svantovítův
Gunarův
Arkuna
Kliment
Mařák
Pták
Radan
Rutanův
R Maturová
Pollert
B Benon
Margit
Absalonův
M Kubátův
Praha
Dánsko
Rutana
Teť
Rujana
národní divadlo
český oprat
Dargun
9
article
Ve středu 26. srpna.
10
title
Lidové divadlo „ Urania“ v VII. části Prahy.
Praha
lidový divadlo
11
article
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
Ve středu 26. srpna.
Začátek o 7. hod,
Po čtvrté: Sedm havranů.
Velká výpravná romanticko-kouzelná báchorka se
zpěvy o 7 obrazech. Napsal E. Pohl. Přel. J. Vrch-
lický. Rož. F. Šípek. Dirigent E. Stary.
Konec před 10. hod.
E Pohl
F Šípek
kouzelný báchorka
12
article
Aréna na Smíchově (blíže Palaokéh
Aréna na Smíchově (blíže Palaokéh
mostu).
Ve středu 26. srpna.
Začátek o 7. hod.
Cyklus frašky XX.
19237
Pohostinská hra pí. Mař. Zieglerové.
Božská Yvetta.
Vandeville o 3 jedn. Dle Laufsova »Plukovníka Pam-
pertona« pro české jeviště upravil a scenoval Josei
Kubík. Rež. Josef Kubík. Dirigent Jar. Hess
Denní prodej lístků nalezá se u knihkupce p. Urbánka
v Praze a v trafice proti zimnímu divadlu na Smí-
chově »u Libuše«.
Ziegler
Yvetta
Laufsův
Pam
Josei Kubík
Kubík
Hess
Urbánek
Libuše
Smíchov
Praha
13
article
Pištěkovo lidové divadlo vaesrantoh
Pištěkovo lidové divadlo vaesrantoh
na Král.
Ve středu 26. srpna.
Začátek o 7. hod.
Lidové představení za poloviční ceny.
Po osmé: Jan Hus.
19226
Dramatická báseň o 5 jedn. od J. K. Tyla.
Král
Jan
Tyl
Pištěkův lidový divadlo
14
article
všude vysílány hlídky; sbory, střežící vládní sklady, byly
zdvojnásobeny; trojnásobná stráž dnem i nocí střežila pa-
láce faraona i adona a konečně byl co nejpřísnější dozor
zřízen nad chrámy.
Za těchto poměrů nebezpečí, jež hrozilo Josefovi od
spojení Armaisa s Hišelat, zdvojnásobilo se a to tím spíše,
že spojení toto bylo blízkým uskutečnění, pokud mohl
souditi dle nahodile vyslechnuté rozmluvy Asnat s je-
jím bratrem, z níž seznal, že princezna i Armais ko-
nečně se dohodli a že po návratu tohoto z Heliopole
mladí chtěli při první vhodné příležitosti promluviti s Apo-
pim a vyprositi si jeho svolení.
Josef usoudil, že Armais, dělaje rozhodný krok
chtěl především poraditi se s Potiferou. A Potifera v ka-
ždém případě mohl Apopimu nabídnouti kompromis, jenž
odstranil by všechny obtíže, s podmínkou, že farao pro-
hlásí za následníka trůnu manžela své dcery. Žrecové
ochotně připojí se k faraonovi, jenž vyšel z jejich středu
a s tím zároveň zmizí všechna spiknutí a všeliké zahrá-
vání si žreců s Taa III. K vůli tomuto účelu mohl Apopi
obětovati i kancléře, svou kreaturu, kterou mohl snadno
i zničiti. Takovým způsobem byl by Josef obětí na usmí-
řenou a národ, uspokojený ve své zášti, otevřeně vrátil
by se k panující dynastii.
Josef za příčinou tou pokusil se co nejdříve, pro-
vdati Hišelat za cizího korunního prince; avšak farao,
patrně za vlivu dcery, oznámil, že nechce se s ní roz-
loučiti. Tu v hlavě Josefově zrodila se myšlenka, vnuk-
nutá mu kdysi zesnulým otcem — myšlenka oženiti ses
Hišelat a zmocniti se trůnu, na místě toho, aby nechal
dosednouti na něi svého neiúhlavněišího nepřítele. Čím
280 —
Josef
Armais
Apa
Josefov
15
article
která její muž najisto učiní proti žrecům, upadla v zou-
falství. Duševní pobouřenost Asnat byla tak mocná, že
ani nepřemýšlela o tom choulostivém postavení, v němž
octla se před mužem, neopatrně mu vyzradivši, že vío
chystaném útoku.
Den příjezdu Josefova oslavován byl s královským
přepychem. Za svítání ve všech chrámech byly přinášeny
oběti; se skřípáním zubů padali žrecové tváří k zemi
před sochami bohů, děkujíce jim za to, že zachránili ži-
vot prvního hodnosty země a snad ještě nikdy nebyl tak
proklínán ten, jejž na rozkaz faraonův měli úřadně
oslavovati.
Sám Apopi osobně uvítal Josefa u chrámu Socheta
když adon se slzami radosti a vděčnosti v očích klesl
před ním a políbil zemi, farao ho zdvihl, objal ho jako
syna a dovolil mu příště líbati své nohy.
Po vykonaných obětech v chrámu Sochet Apopiv
průvodu svého kancléře vrátil se do paláce, kde pořádán
velkolepý kvas, jehož zúčastnil se celý dvůr a vynikající
hodnostové v městě. Po návratu domů Josef byl nucen
přijati ještě celou řadu deputací; teprve když nastal večer,
mohl vzdáliti se do svých vnitřních pokojů a přikázav,
aby za žádnou záminkou ho nikdo nevyrušoval, odeslal
všechny pryč. Josef z rány dosud úplně se nevzpamatoval;
rozčilení celého dne úplně vyčerpalo jeho síly. Bledý a
unavený ulehl na lůžko v kolonádě, čekaje na Asnat;
musila aspoň nyní přijíti, aby ho uvítala.
Avšak jeho čekání bylo marné; při nejmenším še-
lestu vyskakoval, domnívaje se, že zaslechne lehké kroky
Asnat a doufaje, že každým okamžikem objeví se v stínu
její štíhlá postava. Což pak ona, považujíc sebe za spolu-
vinnici žreců, neodvažuje se přijíti? Josef vyskočil, skoro
Želozný kancléř.
bůh
Josef
Asnat
příjezd Josefov