Číslo 293.

V Praze, dne 25. října 1900.

Ročník IV.

Redakce, administracea expedice: Praha, Pštrossova ulice, číslo 200-II. Nefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí Hezapečetěné reklamace jsou porta prosty Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní V pondělí a po svátku vždy po dvanácté ho dině polední. Jednotlivé číslo za 8h

KAl Telefon redakce č. 1126 Slunce vychází v 6 hodin 39 minut ráno. Slunce zapadá ve 4 hodiny 49 minut večer

ULILKt

Čtvrtek: S v. Krispina. Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Jindřicha na Nov. městě od 24.—28. t. m. Předplatné pro Prahu s donáškou do domu: 2.80 měsíčně . . . .. čtvrtletně . .. K 8.40 celoročně. . .. K 83.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně. . . .. čtyrtletně ... K 9.— celoročně. . .. K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . . . celoročně.... K 48.— po Ameriky, Franoie, Švýcarska, Italie, Bel- gie, Anglie a Ruska: Stvrtletně ... K 13.20 celoročně ..: K 52.80 Telefon redakce č. 1126.

Tažení proti anarchii či moderní „žabomyšoválka“. = Profesoři vlaští z Lambroso, Enrico Ferri, R. Laschi, jak píše Fiamingo v »Cent. Rev.« »po- výšili populární sympatie s politickým zločinem k hodnosti vědecké theorie« a dali zločinům značku »společenských funkcí« a jednali s nimi jako »známkami pokroku a předzvěstovateli veřejného blaha«. »Jest proto zcela přirozeno,« — píše jme- novaný profesor — »že shovívavost tato dostou- pila vrcholu pravého kultu politického zločinu, kte- rou lze pozorovati v zemi, jež má prvenství v zlo- činnosti ve všech jeho barbarských a krvavých formách. Zločin jeví se pravidelně v jeho dvou hlavních formách — hrubé, primitivní a brutální, a v rafinované, moderní a civilisované formě. — První volí násilí, aby se vyjádřila, druhá bere úto- čiště k šibalství; v jedné zločin užívá svalů, v druhé spoléhá jen na mozek. Kdežto na jedné straně kvetou červené květy vražd, lupičství a žhářství, na druhé straně bují zločiny bankovní, obchodní lsti, podvodu atd.« Vidíme ve článku prof. Fia- minga potvrzenou pravdu, tak často vyslovenou. Zločin byl okrašlován a — zdomácněl. Co teď se vyjednává o novou konferenci proti- anarchistskou, která má podepříti trůny i úctu k panovníku, přichází z Německa zpráva, že tam dámy zavřeny jsou, že učily děti polsky, a že v El- berfeldu na ulicích prodávají tajní policisté obrazy císaře německého, a když někdo učiní poznámku, která se zdá prodavači podezřelou — činí kroky — proti »nebezpečnému individuu«, jichž dle po- sledních výkazů jest vždy větší řada. Taký způ- sob války jest žabomyšoválka, ale ne důstojný boj.

Dáma učící polštině jest nebezpečnou státu; cho- dec pouliční, jenž bez rozvahy vyhrkne — jest ne- bezpečný, však nastojte — nadčlověk Nietsche jest »velikán« a jest muž »geniální«, ač tento muž na- psati směl hrozná slova: »Der ganze Moral ist eine beherzte lange Fälschung«. Kdo má tedy právo stíhati zločin proti spo- lečnosti, když celá morálka jest »dlouholetým zúmy- slným švindlem?« Jest Nietsche jedinkým, jenž tak mluvil a psal? — Kniha Maxe Stirnera: »Die Einzige und sein Eigenthum« jest ještě daleko horším a roz- vláčnějším výkladem Nietscheova nesmyslu. To jest jen nevinný celkem závěr všeho filosofování Stirnerova: »Čo nazývám svým právem, to jest moje moc; jsem svým vlastním pánem. Nikdo mi nemá poroučeti. Mohu dělati, co chci, jen když k tomu mám sílu.« To se rozsévá bez závady, a po ulici se sbírá klidný občan, jenž pokrčí rameny před špiclem. Toť jest žabařství, kdežto praví nepřátelé se odchovávají. Všeobecně lze znáti úbytek smyslu monarchistického v hlubo- kém poklesnutí úcty před každou autoritou. Nej- větší lupičství spáchána v tomto století v Italii, kterou sám Vlach líčí jako nejzločinnější zemi evropskou (Cont. Rev.). »Není ani jediného Itala,« — píše Fiamingo — »který by nepřipisoval hlu- boké finanční neštěstí nerozumným skutkům vlády, ten sbor odsuzující vládu, která se zdá, že činí vše,

aby ochudila 25 mill. obyvatelstva, a co by zdrželo osobní svobedu, denně vystupuje čelněji a s hrozi- vější intensitou. Jest těžko potkati Itala poněkud vzdělaného, který by se nevydával za »literárního anarchistu« aneb aspoň »marxova socialistu«.« Ted má Italie »Muciů Šcaevolů« poněkud tedy více, než by si sama vláda její přála. Toto faktum ne- zapře ani chvalořečný článek, který se ocitl sou- časně s »Cont. Rev.« v »N. Century« o situaci v Italii, kterýž psal Mr. Dalla Vecchia, kde ve- lebí se pokrok Italie v posledních 30 letech až do nebe. Však nepokoje sicilské, násilnictví milánské, 2 třetiny všech příjmů, odváděných do státního fisku, mluví tak zřejmě, že nelze býti dlouho na rozpacích, která z dvou perokreseb moderní Italie jest pravdě bližší, zda prof. Fiaminga či Della Vecchia. Poslední milánské volby, při nicbž volili mrtví a zločinci, a zkrátka více hlasů odevzdáno bylo, než bylo v seznamu voličů — přinesly vítězství vlády italské. Pravá to »žabomyšoválka«, v níž zvítězila, ale na druhé straně utrpí daleko větší porážku, kterou lze vyjádřiti slovy anarchisty Emila Henryho před soudcem: »Pochopil jsem, že vzletná slova: čest, obětování, povinnost jsou fíkovým li- stem pro hanebné ohavnosti.« Každé nezasloužené zklamání občana jest jeho roztrpčení — a nepokoje zárodek S těmi pryč i bez konferencí protianarchistických.

Volební ruch. Čechy. Německý pokrokový vo- lební ústřední výbor jednohlasně jmenoval kandidátem pro volbu do říšské rady za pokrokovou volební skupinu litoměřicko-ústeckou ma- jitele hospodářství dra. Aloise Baura, horlivého po- mahače nechvalně známého agitatora dra. Václava Titty v Třebenicích. — Za městskou skupinu Stříbro- Marianské Lázně kandidují něm. pokrokáři Jindřicha Svobodu, poštmistra v Tachově, kterýž, jak známo, ve volných svých hodinách projíždí se také na Pe- gasu, ale na německý Parnas dosud se nevyšvihl. Morava. V Brně konána byla včera v Besed- ním domě schůze katolicko-národního voličstva z br- něnského okresu za venkovské obce. Ve schůzi bylo mnoho horleno proti opětnému zvolení dřívějšího po- slance za tento okres Martinka. Člen redakce »Lid. Novin«, jenž zastával se mladočeské politiky, byl shromážděním umlčen a musil okamžitě ze schůze odejíti. Němečtí pokrokáři kandidují za V. vol. kurii znojemsko - hodonínskou statkáře Ferd. Pemsla. Halič. Ve Lvově konána byla schůze voličů, na kteréž promluvili bývalý říšský posl. Rutowski. zemský posl. Romanowicz a redaktor Rewakowicz.

Rutowski a Romanowicz vykládali, že nedá se popí- rati veliký dosah nynějšího volebního ruchu v Ha- liči. Vinou konservativních vůdců kolo polské prý pozbylo v Rakousku dosavadních sympatií. Usneseno vyzvati dosavadní poslance města Lvova, ministra Pientaka a dra. Dulembu, aby se postavili před své voliče a konečně se vyjádřili, trvají-li ještě na pro- gramu demokratickém. Posl. Romanowicz pravil, že solidarita v kole polském na říšské radě sloužila je- dině k tomu, aby pomaháno bylo Čechům. Protože otázka solidarity klubovní by mohla vznítiti rozkol mezi polskými demokraty, nechať se naléhá zatím na reformu stanov kola polského. Redaktor Laszko w- nicki žádal přímo, aby voličové města Lvova bez okolků provedli rozbití solidarity polského klubu.

Poslanec Rutowski odvětil, že nejde polským de- mokratům o její rozbití, nýbrž spíše o to, aby kon- servativní většina kola polského byla co nejvydatněji potírána. Jenom prý sedmi mandátů potřebuje ještě opposice polská a potom prý bude míti v kole pol- ském většinu. (Mravně zbankrotělý pan Rutowski bohdá těžce se zklame. Red.) Bukovina. V Bukovině zahájena byla silná agitace, aby všichni poslanci této země utvořili v příští poslanecké sněmovně zvláštní »Bukovinský klub«, protože by prý účinně mohl hájiti místní bukovinské zájmy. Agitace tato zůstane asi bezúspěšnou, protože noví poslanci budou sestávati z tak různých živlů, že nelze na jejich součinnost ani pomysliti. Tyrolsko. Vedení křesťansko-sociální strany ve Vídni učinilo následující usnesení: Křesťansko- sociální strana prohlašuje, že nebude se míchati do sporu ba- rona Dipauliho s dr. Schöpfrem. Na základě toho není nikomu dovoleno, aby jménem kře- sťansko-sociální strany — pokud byla zastoupena ve vídeňské obecní radě nebo v dolnorakouském sněmě, anebo ve sněmovně poslanecké — vstupoval do tohoto volebního boje.« Dr. Schöpfer pa- trně následkem toho pohoří se svou agitací. Vorarlberk. Katolická německá strana ve Vorarlberku vydala právě provolání, v němž m. j. se praví: Jako katolickým mužům jest nám náboženství nejdražším statkem a nejdrahocennějším klenotem. Tento

vznešený statek však jest v nebezpečí a sice hnutím, které vyvolali němečtí radikálové pod heslem »Pryč od Ří- ma!« Ani jediný hlas nesmí dostati kandidáti, kteří se tak dobře dovedou srozuměti s Wolfem a Schöne- rerem a to tím méně, že tato strana odpadnutím od víry také pomýšlí na zradu cíšaře a vlasti. Pro naše poslance jakožto zástupce veskrze německé země jest však také čestnou věcí, abý také v národních otáz- kách s ostatními německými stranami, které stojí na půdě myšlénky německého státu a odda- nosti k císaři, svorně postupovali, tak aby postavení německého lidu, kteréž mu dle historické minulosti patří v zájmu státu všemi prostředky hájili a aby proti všelikému znásilnění s veškerou rozhodností vy- stupovali. Volby volitelů na Smíchovsku byly pů- vodně stanoveny na den 29. října t. r.; leč, aby prý se mohli socialisté súčastniti, byly odloženy na den 28. října t. r. V uvážení, že to jest neděle, domní- váme se, že určení toto jest nesprávné, poněvadž se znesvěcuje den nedělní.

Zprávy politické. V Praze, 24. října. Císař přijel dnes o 6. hod. ranní v průvodu generálních pobočníků hr. Paara a šl. Bol'frasa z Jedlové do Pešti odtud pak odjel o 9. hod. več. ve zvláštním dvorním vlaku do Vídně. K situaci. Německým levičáckým stranám ne- zavděčí se nikdo a nikdy. Vláda sama vyhovuje jim- pohříchu! ve všem, co chtějí a čeho si přejí, ale to všecko je málo. Levičáci viděli by nejraději, aby utiskla český národ, tak aby přišel o poslední svuj dech. Vláda Körbrova učinila by jim po vůli ráda snad i v ohledu tom, neboť o jejím čistě německém srdci a ledví nemůže podle dosavadních jejich skutků pochybovati nikdo. Ale vláda není a nemůže býti přece jen žádnou levičáckou stranou; nelze jí proto skloniti své hlavy před každým povelem levičáků.

Nemůže proto přistoupiti ani na povel, jejž jí dali němečtí liberálové ve svém famosním volebním pro- volání, ani na diktát, jejž jí dal dr. šl. Baernreither poslední neděli v Plzni. Lámati českou oposici ko- lem, je dnes již anachronismem. Aby usmířena a uti- šena byla, dlužno s ní vyjednávati. Vláda to ví a proto nepřekvapují rozličné známky, podle nichž by vyjednávati i chtěla. Že však německá oposice musila by z toho, co drží neprávem, to ono z ruky své vy- dat, je takováto dobrá vůle vlády v očích levičácké oposice zločinem. Mluvčí její orgány prozrazují to docela zjevně a nepokrytě. Na štěstí netřeba se bát projevů a výlevů jejich zlosti již ani vládě a českému národu tím méně. Tento, jako byl vždycky, jest na- kloněn ku smíru ještě také dnes, ale musí to býti poctivý, spravedlivý a čestný Bylo to prohlášeno na všech táborech, kteréž byly za posledního leta v Če- chách pořádány. A byla to jen nefalšovaná odezva českého citu. Přistoupí-li Němci na stanovisko spra- vedlnosti, bude v Čechách a v českých zemích vůbec pořádek a mír ihned. Ale na druhé straně zase ne- bude tohoto míru, dokud Němci neopustí stanovisko svého panovačného justamentu. Jako my, ví to rov- něž tak dobře i vláda. Chápeme proto, že nehodlá ihned přistoupiti k násilnému drcení české oposice.

Nedělá toho z lásky k našemu národu, nýbrž diktuje jí to pouhý — rozum. Přejeme si v zájmu říše, aby při něm — setrvala. Sensační pověsť. Uherská »Informace« do- vídá se z důvěryhodné prý strany, že pan arci- vévoda František Ferdinand v nej- bližší době vzdá se nástupnictví na prospěch svého bratra arcivévody Ottona, po případě jeho nejstaršího syna, dvanáctiletého arcivévody Karla. Během listopadu sejde prý se za tím úče- lem ve Vídni za předsednictví císaře veliká rodinná rada. — Této zprávě nepřikládáme naproto žádné víry, neboť, kdyby se pan arcivévoda chtěl trůnu vzdáti, byl by tak učinil hned při svém sňatku, že by se k tomu však odhodlal nyní následkem možné