Ročník XXXXIX.

net nmšlar nolnv

V Praze, v úterý 22. června 1909.

s mr vosor o

olnžrosllosjojssbs lastoe p

Číslo 170.

Ma ranní a večerní listy předplácí ne V Praze v adlministraci na měsle na čtvrt ista : . . . 6 K — s dvojí donáškou na měsle na čtvrt leta : . . . 7 K 62h ve filiálkáchí 2K90h na měsic. Poštou: na měsle, na čtvrt ieta . . . . 9 K o0l s dvojí zásilkou na měsie na čtvrti leta Pan ministr dr. Žáček dává s odhlasovat — důvěru! »Toť kletbou zlého činu, že dále plodě, stále rodí zlo.« A v politice chyba velká rovná se zlému činu. Nepopíratelně těžce pochybil ministerský předseda bar. Bienerth tím, že proti jednomyslnému usnesení parla- mentu z 11. března t. r. neopřel se co nejrázněji zlému úmyslu »bosenského mi- nistra«, Maďara Buriána, když tento chtěl udělit maďarským spekulantům koncesi ke zřízení agrární a obchodní banky pro Bosnu a Hercegovinu, která by — nadána jsouc neslýchanými výsadami — prováděla vyvazování selských usedlostí v zabra- ných těch krajích jihoslovanských na svou pěst, čímž více než 800.000 slovanských rol- níků bylo vydáno na pospas lichvě madar- ských nabobů. Chybou další bylo, když baron Bienerth dal sobě tento svůj neblahy kompromis schváliti radou ministerskou, že také český ministr krajan dr. Žáček, ač z rodičů selských pochází a dobře zajisté věděl jak Čechové i Jihoslované o tomto činu Burianově a Bienerthově soudí, nie méně se proti němu nevyslovil, nýbrž svůj souhlas k němu udělil.

Z toho následoval pak logicky nevý. slovně trapný rozpor, v němž ocitnul se dne 8 t m. v plném parlamentě český mini str a poslanec dr. Záček s veškerým českým poselstvem, ba s celou Šlo- vanskou jednotou, když došlo ke hlasování o návrhu Šusteršičově. K čemu se nesl návrh ten? Byl to poslední pokus o od- vrácení pohromy od ubohého onoho sel- ského lidu bosensko hercegovského, byl to návrh diktovaný lidskostí k zachránění většiny slovanského selského lidu oněch zemí k říši přivtělených, před maďarskou hamiž- ností, před schudnutím, ba vyvlastněním bídným. Návrh Šusteršičův káral všeobecně povolení dané ke zřízení maďarské banky agrární, žádal, aby stát neručil za banku tu při jejích operacích penězi poplatníků a — to byl nejvlastnější jeho účel: vyzýval vládu Bienerthovu, »aby odepřela souhlas svůj každé ústavě pro Bosnu a Hercegovinu, která by neobsah - vala povinné vyvazení robotí- cích rolníků (»kmetů«) správou státní.« — Jak neměli pro tento stejně h u ma nn jako politicky rozumný návrh hlasovati veškeří zástupci lidu českého pospolitě s jiho- slovanskými svými kolegy? Radi byli by ovšem získali též Poláky pro něj, aby mu zajistili většinu a vděk lidové straně polské, již podobalo se také, že dojde k dohodě žádoucí i s většinou kola polského; tu však ministerský předseda bar. Bienerth s panem Biliňským v posledním okamžiku učinili na předsedu kola polského Glabiňského nátlak opačný a Poláci odflankovali i přidali se k Nemcům. — Došlo tedy k rozhodné bitvě, jejíž výsledek byl velice nejistý; závisel na třech, čtyř hlasech. Nuže, tu obrátili se čeští poslanci na svého ministra-krajana dra Žáčka, zapřísahajíce jej, aby nehlasoval proti spravedlivé, slovanské věci, i nemůže-li. jak by jako poslanec český měl hlasovati

dle usnesení klubu českého pro návrh Šu- steršičův, aby aspoň odešel ze sněmovnya zdržel se hlasování. Leč dr. Žáček, tona v největších rozpa- cích, ukazoval k tomu, že je vázán usnese- ním rady ministerské hlasovati proti návrhu Šusteršičově, z kteréhož úvazku nemůže se vyvětiti čestně, leč by podal demisi. Vskutku prý ji také ministru Bienerthovi podával, Než, tento mu prostě odpověděl, že nyní přece uprostřed bitvy nemůže jíti k císaři do Schönbrunnu, načež pan dr. Žáček rozhodl se konečně a hlasoval s Němci prot celému českému poselstvu, proti celé slovanské jednotě, proti celému návrhu Šusteršičovu ! — Po hlasování tom prý teprv podal de- misi, avšak patrně jen tak na oko, nebot ministerský předseda bar. Bienerth ji ani v patřičné formě nepředložil panovníkovi k rozhodnutí. — Dávno již nic tou měrou a tak trapně nepohnulo českou veřejností jako tento ko- rmutlivý »charakterní obraz« vídeňský. — Jestli co, tato neblahá aféra Žáčkova připo- mínala myslícím lidem veškeru dočasnou naši politickou mizerii. Kde to jsme proti Maďarům i Němcům? Dalo-liž by se pomyslit, aby německý ministr krajan, octnuv se v po- dobné kolisi, hlasoval proti všem svým rodákům a tak osvědčil skutkem. že mu více záleží na tom, co by rozhodnut jeho řekla vláda nežli vlastní jeho sourodáci a poslanci, k jichž svazu náleží. Když však již se stalo, když se dr.

Žáček již rozhodl dne 8. t. m. hlasovati jako poslanec český proti všem ostatním poslancům národa českého i proti spojencům našim jihoslovanským svorně s Němci, a by hlasem svým pomáhal nachýli vítězství ke straně vlády, proti níž všechen lid český trvá ve svorné a roz- hodné oposici:, pak bylo, trvame, jeho čestnou povínnosu, aby ani hodiny děle nepodržel mandátu paslaneckého, nýbrž vrátil jej loyálně svým voličům českým na Přerovsku. Buď křeslo ministerské ve vládě Bienerthově, nebo mandát českého lidu jedno nebo druhé — tak zněl zajisté příkaz celé strohé situace; ale podržet obojí?. .. Podržet i tehda, když se již z lůna vo- ličstva ozývá dunění nevole? A la ozývá se již dnes nejen ve sloupcích neodvislých ná- rodních časopisů, nýbrž i v celé řadě četně navštívených veřejných schůzí voličstva, na kterých odsuzováno hlasování páně Žá- čkovo proti návrhu Šusteršičovu co nejroz- hodněji. Tak na příklad na valné schůzi v Kojetíně přijata jednomyslně protestní resoluce, v níž voličové páně Žáčkov praví: »Projevujeme nynější vládě svou plnou nedůvěru, neschvalujeme jednání svého poslance ministra dra. Žáčka o návrhu Šusteršičově, naopak projevujeme nad tím své politování a zá- dáme ho, aby, když už v rozporu mezi če- skými poslanci a vládou na škodu národaa voličů podlehl vlivu ministerského předsedy, v zájmu politické váhy a cti delegace mandat svůj voličům vrátil.«

Nebo resoluce, přijatá na schůzi leto- vické: »Občanstvo, shromážděné na ve- řejné schůzi v Letovicích, odsuzuje hlasování dra. Žáčka s vládou proti jednomyslné vůl všech českých poslanců a jasnému zájmu české politiky. Voličstvo vyzývá dra. Žačka, aby se vzdal poslaneckých mandátů, ježto porušil povinnost, kterou s mandáty na sebe vzal.« Ba i v samém Přerově, kde míva dr. Žáček nejvíce hlasů, sešlo se na veřejné schůzi dne 16. t. m. přes půl tisíce voličů, příslušníků to různých politických stran usnesli se po ostrých protestních řečech svorně na resoluci, v níž vyslovují dru. Žá- čkovi naprostou nedůvěru a vyzývají ho, aby se vzdal mandátu. Než, pohříchu, dr. Žáček rozhodl se podržeti si obojí: i křeslo ministerské mandát svůj poslanecký, a tak pomocí svých oddaných přátel osobních zahájil včerejškem svůj obranný zápas za uhájení si říšského mandátu svého. Dal si svolati do Přerova měšťanosty a radní měst svého volebního okresu, přijel na schůzi jejich sám a hájil tu svého činu ze dne 8. t. m. dlouhou. řečnicky účinnou sebeobranou až dosáhl od těchto representantů obecní samosprávy vytoužené votum neobmezené důvěry.

Zda povážil, kterak tím prohlubuje pro past mezi sebou a veškerým českým po selstvem? Neboť dáti si schvalovati své hla sování jako vlastenecky jedině správné, pak dává tím odsuzovati opačně hlasování všeho českého poselstva jako nerozumné a pochy- bené; dobývaje si pochvaly a po- tlesku svému činu, vyvolává tím osvědčení nesouhlasu s celou oposicí českého poselstva a sto- jícího za ním lidu českého v Čechách i na Moravě! Toho také ovšem opět sotva dá si uvě mělé oposiční voličstvo líbit a tak vznikne nezbytně nejen ve volebním okresu páně Žáčkově, ale asi po celé Moravě jitření rozhořčení myslí, které sotva již ulehne dokud p. dr. Žáček nesloží buď svých man datů poslaneckých, nebo svého úřadu mini sterského. Vysoké školství v rozpočtovém výboru 1909. Píše prof. dr. O. S rdín ko. md n II. Dodatkem ku prvnímu článku jest záhodn uvésti některé důležitější resoluční návrhy zpra vodaje Górského. První jeho resoluce žádá, aby vláda co nej dříve zvýšila dotace vysokoškolských ústa vů dle návrhů příslušných profesorských sborů Druhá resoluce týká se úpravy kolej ného a zní doslovně takto: C. k. vláda se vy- zývá, aby studovala otázku nové úpravy kolej- ného a jeho mírné zvýšení a aby předložila osnovu zákona, ve které by přišly ku platnost následující zásady: 1. že pro nemajetné studenty také v budou- cnosti nenastane při povolování osvobození o kolejného a při vyměřování státních podpor pro studie žádné zhoršení a žádné zmenšení; 2. že profesorům, se zvláštním zřetelem ku přednostům ústavů, část kolejného připadne;

3. že rovněž taková část bude zajištěna uni- versitám s věnováním pro mimořádné auto- nomní dotace jednotlivých vědockých ústavů. Důležitější jest resoluce, týkající se nových vysokých škol, která jakožto přípravu pro ně žádá, aby vláda úsilovně připravovala budouei nové vysoké školy poskytováním stipendií absol ventům vysokých škol, subvencováním věde ckých spolků, zřizováním vědeckých pokračova- cích kursů, dotováním studijních knihoven a po- dobnými opatřeními v těch případech a v těch místech, kde jsou dány předpcklady pro nerušený běh sťudií a pro po kojný vývoj těchto vzdělávacích ústavů. — Přihlédněme nyní k českému vyso- kému školství, pokud zpráva rozpočtového výboru se o něm zmiňuje. Pro pathologickou anatomii soudní lékařství zamýšlí se vystavěti no- vou budovu na Slupských pozemcích, aby ústavy thooretické v dosavadní budově lékařské fa- kulty se mohly rozšířiti. Vypracování detailního projektu této novostavby bylo nařízeno místo- držitelství. Technieké práce pro novostavbu íakulty právnické a thoologické jsou v plném proudu (?1) a dle nich mají býti tyto novostavby do 1. srpna 1912 provedeny a zcela k potřebě upraveny. Projekty pro filosofickou fa kultu české university mají býti dle přání uni versity předmětem veřejné soutěže.

Zřízení nové budovy pro universitn knihovnu a sice v blízkosti nových kolej ních budov, označuje zpráva rozpočtového vý boru za noutnou potřebu. K resolučním návrhům dra. Kramáře, loň- ského roku příjatým, přičiňuje zpráva tyto in- formace: 1. Stavba české gynaekologické kliniky a oddělení ve všeobecné nemocniei jest tak dalece připravena, že projekt potřebuje pouze některých technických zlepšení. Protože nemocniční fond, spravovaný ministerstvem vnitra, by nemohl hraditi příslušný nákla 800.000 K, poskytne ministerstvo vyučování ne toliko kvotu na ně připadající (300.000 K), ný. brž i zbytek 500.000 K a sice na účet oněak 13 milionů K, které byly v r. 1907 a 1908 vě- novány pro vypravení kliník. 2. Mezi ministerstvy příslušnými se vyjed- nává, aby bylo zavedeno jednání (na návrh misto držitelství) o koupi pozemků k účelům lékař ských ústavů české university, speciálně hy gienického a fysiologického ústavu Ony pozemky jsou vzdáleny asi 150 m. od ho- řejší části Slupských pozemků a patří obci vino- hradské.

3. Projekt pro aseptický pavilan české chirurgické kliniky jest závislý od mini- sterstva vnitra. Náklad je rozpočten na 400 000 korun; ježto nemocniční fond, z něhož více než polovina by se měla platiti, jest velice v tísni, vázne provedení. 4. Detailní projekty pro novostavbu druhého přírodovědeckého(mineralogického, geo logického atd.) a zeměpisného ústavu české uni- versity byly prozkoušeny a povolení má se státi v nejbližší době. Novostavba chemiekého ústavu če- ské vysoké školy technické v Praze má býti do 1. října 1910 úplně hotova. Nej- bližší stavební akce týká se stavby hlavní bu- V drobném prodejir ranní čislo o sobě . . za 8h večerní . . . . . . . za 4 h Ve filiálkách na venkově ranní čialo . . . . . . . l večerní . . . . . . . . 5 h Inseráty platí se hotově napřed. Předpl cení a inserty administrace v Marianské ul., 3. Tam nacházejí se též redakce, tiskárna a expedice Národních Listů“ Rukopisy se novraceji.

dovy pro českou techniku v průčelí proti uliei Resslové a na Zderaze. — Počátkem stud. roku 1909—10 zanrýslí se aktivovati nové elektro- technické oddělení při české technice v Praze. Stavba české techniky v Brně má býti hotova do podzimu 1910. Zřízení čtyřletého od- dělení kulturně-technického při této škole od podzimu 1908 bylo povoleno. Oddělení elektro- technické má býti aktivováno od počátku stud. roku 1909—10. Zřízení oddělení technicko- chemického má přijiti na řadu až později. Z přijatých resolučních návrhů, které českého vysokého školství se týkají, uvedány buďtež tyto: 1. poslance prof. Čelakovského: Vlá- da se vyzývá, aby novostavbu kolejních budov české university brzo předsevzala a zvláště pro kolejní budovu filosofické fakulty plány veřej- nou soutěží získala; aby stavbu ústavu patho- logicko-anatomického co nejdřive provedla; aby urychlila stavbu gynaekologické kliniky; aby předsevzala stavbu hygienického a fysiologické- ho ústavu a potřebný pozemek ihned koupila; aby zjednala nápravu poměrů na psychiatrické klinice; aby převzala stavbu ústavu matemati- cko-přirodovědeckého při filosofické fakultě; aby provedla brzo stavbu hlavní budovy české techniky v Praze; 2. poslance Šrámka: Vláda se vyzývá, aby zařadila do příštího rozpočtu náklad na stavbu a vypravení ústavů české techniky v Brně; aby zřídila při této škole oddělení elektrotochnické, kulturně technické a che- mické; 3. poslance Staňka: Ministerstvo vyučo- vání se vyzývá, aby vypravilo moderně oddělení

zemědělské při české technice v Praze; 4. poslance Němce: Vláda se vyzývá, aby zřídila laryngologiekou kliniku při české univer- sitě v Praze 5. poslance V. Kotláře: Vláda se vy- zývá, aby vážně přikročila, zařaděním příslušné položky do nejbližšího rozpočtu, ke zřízení vy- soké školy zvěrolékařské v Praze; aby s urychle- ním zemědělské oddělení české techníky v Praze potřebnými ústavy opatřila; 6. poslance prof. Čelakovského: Vlá- da se vyzývá, aby vystavěla novou budovu pro universitní knihovnu a aby přeložila společnou technickou knihovnu do účelných místností. Konečně budiž dovoleno uvésti krok ku prvnímu úspěchu nedávno založené organisace „Českého ústředního spolku uči- telů vysokoškolských“, kterýžto spo- lek podal říšské radě čtyři petice o některých stavovských požadavcích prostřednictvím svého místopředsedy poslance dvor. r. proť. dra. J. Celakovského. Veškerá desiderata, v oněch peticích obsažená, předložil posl. J. Maštál- ka rozpočtovému výboru ve formě resolučních návrhů a výbor je schválil a vládě doporučil. Resoluční návrhy ony byly přijaty v tomto znění: 1. Vláda se vyzývá, aby obnos 96.000 K, určený na vzdělání akademických sil učitel- ských, vzhledem k rozvoji vysokých škol zvýšila na 180.000 K a tento zvýšený obnos zařadila do rozpočtu na r. 1910. 2. Vláda se vyzývá, aby zařídila, aby byl povolen rektorům vys. škol technických po čas jich funkce funkční přídavek ročně 4000 K děkanům jednotlivých oddělení neb fakult funkční přídavek 2000 K ročně. 3. Vláda se vyzývá, aby měla k tomu zřetel,

FEUILLETON Kněžna de Dino. Ve Francii přišly nyní do mody ženy Re- staurace. Ostatně byly to snad také posledn velké dámy, jež psaly politické memoary. Take se tedy s opravdovou hltavostí vrháme na po- smrtné knihy, vytrysklé z péra těchto brillant- ních a smělých dam: Mme. de Boigne, Mme. de Lieven a dnes zvláště Mme, de Dino. Kněžna de Dino (1783—1862), jejíž vnuč- ka, hraběnka de Castellane, vydala její V z po- mínky a princezna Radziwillova dva svazky její Kroniky , byla nejmladší dcerou knižete kurlandského, Petra de Bir n, a oné pověstné kněžny, jež se měla vdáti za strýce krále Gu- stava Adolfa a mnoho řečí o sobě vzbudila za Napoleona a jejíž nejstarší dcera Vilemína se stala princeznou de Rohan, Pavlina, druhorozená princeznou z Hohenzollern-HIechingenů, třetí kněžnou z Acerenza a pak onou slavnou kněž- nou de Sagan. Tato poslední, o níž píši, se pro- vdala za hraběte Edmonda de Talleyrand, cb- držela od strýce Talleyranda, pověstného stát- níka, jejž následovala na vyslanectva do Vídněa Londýna, titul kněžny de Dino, a později po- stupně nosila tituly kněžny de Talleyrand a na- posledy kněžny de Sagan. Svižné péro pí. de Boigne není k ní diskretnější, než k ostatním při- telkyním. Přece však ji dopřává chvály, že je totiž „jako všechny dcery kněžny kurlandské eminentně velkou dámou“. Nutno však přece čísti Mme. de Dino samu. Ve svých Vzpomínkách vypravuje, 12. července 1822, jak byla přivedena ku psaní.

Přítel jeden ji zastihl plačící a ptá se: „Máte lékaře? — Ano. — A co vám předepsal? — Zábavu. — Nuže jděte do světa! — Mám jej po krk. — Divadla, procházky? — Unavují mě! — Krajinky? — Vzdalují mě od toho, co miluji! — Starejte se o časové otázky! — Me intriky by dnes mohly býti toliko spiknutím,a kde pak v téhle zemi najíti spiklenců? — Zkuste to s koketerií! — Vyčerpala jsem ji. — Pobož- nost? — Prošla jsem jí. — Nuže pište! — Psát, a co? — Své vzpomínky. — Jaké pláz- novství! — Ne, vy jste viděla kus světa, mnoho věcí, celý váš život byl neobyčejný, charakter váš je bizarní, nic se ve vás a kolem vás nepo- dobá tomu, s čím se já potkávám. Zašlé bolest nejsou dotěrnými společníky; vás zabíjí nechut z přítomnosti a starost o budoucnost; nuže, z této netrpělivosti a z této hrůzy je se vám po- vyrazití: žijte jen ve svých vzpomínkách a do- sáhnete toho!“ A hraběnka de Castellane v několika rysech naznačí, co příště napíše její babička. „Hozena na světové jeviště, do výjimečných okolností po- litických, sama chtěla vysvětliti svůj osud. Dcera posledního panujícího knížete kurland- ského byla ze své vlasti vypovězena dříve, než shlédla světlo světa. Narodila se v Berlíně roku 1793, v předvečer téměř posledního dělení Pol- sky. Královská rodina pruská obestřela její ko- lébku mnohou péčí a v jejím srdci se již pa narození utvořily hluboké svazky, jež ji povždy pojily k zemi, kde našla asyl a osvícená, věrná přátelství Diplomacie, provdavši ji za synovce nej- proslulejšího státníka svého času, učinila ji Fran couzkou jaksi cestou výbojů císařských.

Tomu snad děkujeme za její Kroniku Vkus Polky, nevěsty prince Adama Czartoryské- ho, jak by si byla přála, byl by se zajisté utvoři zcela jinak. Je zajímavo „viděti odraz postup- ných a nevídaných těch událostí na ženu, již příroda utvořila tak, aby cítila událostí těch ce- lou dramatičnost.“ Literární vlastnosti byly náležitě charakteri- sovány p. E. Lamyem, členem Akademie: „Vzdě- lancům bude se libiti prostota, jež nikdy nemíni překvapovati, kde však se vylévá síla, hojnost myšlenek, sensaci, obrazů, jež proudem vypra- vování strženy jakoby klouzaly mezi dvěma vo- dami, aniž se kdy vnucují; instinkt, jenž nechává spíše něco nedokončeno, nežby sektomu vracelatakvěc pře- dělal, dar najíti výtečnost nevy- hledávaným setkáním, umění ne- přizpůsobovati se, přirozený způso držeti pěro tak, jak velká dáma rozmlouvá, se šatí a pohybuje, s roztržitou téměř di- stinkcí, v níž nic nenasvěděuje ře- meslu, ale vše race. Čtenáři pražští se zvláštním zájmem se za- staví u popisu Zaháně ve Slezsku a obrazů ži- vota, jenž se vedl v tomto hradě „hodném Vald- štejna a jeho snů“, plném „nádherných zbyteč- ností“, a kam dojížděli návštěvníci „ze Slez- ska, Berlína, Prahy, Drážďan.“ Příští kněžna de Dino navštívila skutečně Prahu a to v roku

smůtku za svého otce. Tamť sestra její Vilemína uražena tím, že ministři berlinští se stavěli proti jejímu sňatku s princem Ludvíkem Ferdinandem Pruským, „chtěla s jistým trucem ukázati, jak rychle našla utěchu. Volba její padla na prince Ludvíka z Rohanů, jehož velké jméno, neštěst emigrace a sličná tvář, v níž jsem já sama nikdy nenašla ani noblesu, ani ducha, byly jedinými tituly volby, která urazila mnohé soky a zarmou- tila přátele naší rodiny“. Tato Vilemína je táž, o které Míme. de Boigne napsala: „Konec konců jmenovala se kněžnou ze Zaháně a neměnila již jména tak často, jako manžely.“ A dobrá ta dáma dodává „Byla ostatně hezká, vypadala velmi distinguo- vaně a měla způsoby nejlepší společnosti. Vy- značovala se talentem severních žen, spojov ti totiž život nadmíru nezřízený se šlechetnými a počestnými formami.“ A p. Hanoteaux přiloží také veselé své po- línko: „Pěkná jako všechny dcery kněžny kur- landské, tato Vílemína de Biren po celý život hledala své štěstí ve všech manželstvích, poprvé ve francouzském a katolickém, po druhé v ru- ském a pravoslavném a po třetí v rakouskéma protestantském, a v nesčislných intrikách.“ Po princi Rohanovi, s nímž se dala rozvésti 7. března 1905, následoval skutečně prine Trubecký, s nímž též byla rozvedena, a hr. z Schulenburg-Witzen- burgu. Zemřela bez dítek 29. listopadu 1839 na svých náchodských statcích v Čechách; se- stře, kněžně z Dino, nechala svůj titul a své stat- ky v Zaháni.

V druhém svazku Kroniky kněžny de Dino pěkné stránky jsou věnovány různým mě- stům českého severu. Talloyrand, jehož velikou a poslední náruživostí byla kněžna, jež okráslil poslední jeho léta, pečovala o jeho neduživost a takřka sama psávala řeči a dopisy, vše s od- danosti, již bylo lze před světem připustiti po- měry starého strýce vyslance, který, odloučer od nesnesitelné ženy, potřeboval mladou hospo- dyni ke cti svého vyslanectva. Talleyrand tedy zemřel 17. května 1838, usmířiv se, díky kněžně s onou církví, s níž jej tolik skandálů rozvedlo. Pí. de Dino odjela kolem 1840 do Něme- cka, do Berlína a na statky, aby přejala násled nictví své sestry a dohlédla si na záležitosti ma- jetkové, jež od smrti důvěryhodného muže jí tam vázly. Tato cesta do Německa je plna rych- lých krajinek, nalozených jakoby s úplnou n

tečností, a tak příjemných, jako jsou anglické švýcarské 1. svazku. V Drážďanech se velk dáma zastavuje na dvoře saském, pak projíždí Rudohořím a libuje si pěknou cestu z Teplic do Duchcova — „tento zámek hraběte Valdšteina kde Casanova psal své memoiry“ — a 16. čer- vence, po 26milové jízdě „vždy nahoru a dolů“ přibude do Karlových Varů, kde nachází své dvě sestry „vždy ještě jednu proti druhé ve hře pa- tience“, Jeannu kněžnu z Acerenza a Pav- linu, princeznu Hohemzollernskou. Je ze vzácných dam své doby, jež se nedo mnívá, že míti svůj vlastní vkus značí nemii žádného v umění. Četba její je vážná; eklekticky míchá práce theologické, Život kardinál Ximřenesa, Vypravování z dob Me- rovingů od Augustina Thierrya, Italii pre sidenta de Brosses a Kulhavého dábla S nadšením znovu čte memoiry kardinála z Re- tzu, jehož nezapomenutelné portréty se snaž imitovati. Čelba práce Quatreměra de Quiney o Michel Angelovi vzbuzuje u ní opravdovou touhu po Italii. Pohleďme, jak plní 19. červenee v Karlových Varech jednu ze svých hodin: „Má sestra, Hohenzollernská, přinesla sem všecky vzácné dopisy, jež náležely naší matce a jichž se sestra, kněžna ze Zaháně byla zmocnila. Na- vrhla, bych si vzala třetinu a také jsme je i roz- dělily. Moje část obsahuje dopisy nebožtika krále polského (Stanislava Poniatowského), cí- saře Alexandra, bratří a sester Friedricha Vel- kého, Goetha, císaře Napoleona a císařovny Jo sefiny, Velikého Condéa, Ludvíka XIV. a nade vše psaní od Fenelona jeho synovci.

Druhého dne: „Včera jsem byla na mši uprostřed nesmírných zástupů, nebo tenhleten kraj je výlučně katolický. Malé kapličky, velká Boží Muka, ex-vota, roztroušena po horách. jsou v neděli hojně navštěvovány a lid klade na ně svíčičky a kvítka. Navštívila jsem dvě ta- ková nábožná místa, jež se i pěkně v kraji vyjí mají.“ Člověk si nedovede představit, jakým efek tem takové svěží koutky přírody působí upro- střed této Kroniky čí mdále tím více přecpané politikou a resumující dopisy všech korespon- dentů pí. de Dino, zvláště pí. de Lieven, jež jí občas pošle takovouto zprávu: „Anglická krá- lovna slehla, jako když slepice vejce snese, prá vě tak lehce ... Bude mít 17 dětí jako její b bička.“ Stránka velmi zajímavá se vztahuje ku prvé- mu vsloupení, 17. května 1840, v Lillu, do že- lezničního vagonu. Z Luttychu píše nazejtří: „Navzdor železnici jsme byli z Lillu sem 14 smrtelných hodin na cestě. Opravdu, má-li jí člověk použiti, musí učiniti 20mílovou zacházku. Z Courtrai nutno zajeti do Gentu, dostihnouti Malína a pak, přes Louvain a Tirlemond Luttych. Značně mnoho času ztrácíme na nesčetných sta- nicích, kde vystupují a vstupují cestující. Má-li ostatně člověk vlastní povoz, vyžaduje to mnoho času, než jej naloží a složí a musí ještě zaň tak draze platiti, že úspora železniční není nijaká.

Jeť to zajisté obdivuhodný vynález, jehož me- chanismus je zajímavá podívaná. Vše se děje s dokonalou správností a pořádkem, nicméně je to, dle mého náhledu, mrzutý způsob cestování: není kdy něco viděti; tak jsme jeli kolem zdí mnohých měst, jež bych si byla ráda prohlédla; přes vesnice se vůbec ani nejede a vždy jen rovně polem bez jiných událostí, než jsou stu- dené a vlhké tunely, do nichž se řítí kouř lo- komotivy, div že vás neudusí. Odnáší-li vítr jen trošičku kouř, můžete si mysliti, přídáte-li k to- mu otřásání stroje, že jste na parníku. Iluse moje byla tím větší, že těžkost od žaludkua jisté zmámení mne po celý čas neopustily. Při- jíždím zkrátka rozlámána a to čím dále tím více s nechuti po únavách a mrzutostech. V Meninu musili jsme za pronikavého větru opustiti vůz pro celní prohlídku; teprve když byli z polovice hotovi, ptali se nás po pasech: po přehlédnutí našich kvalit, jak řekl strážník, zastavil horli- vost svých pomocníků a mohly jsme odjeti.“ Abychom vzbudili pojem o tklivé notě, jež nabývá někdy takové ceny v péře veliké svě- tačky, tisícerými starostmi nejvyšší politiky zmí- tané, dovolujeme si ještě tuto poslední citaci: „Otevřela jsme právě starou zásuvku a našla v ní papíry z mého dětství, dopisy abbéa Piatola a mnoho věcí toho druhu, jež mě dojaly, tak svatební dar, jejž mi byl dal kníže Primat: je to zpívající a křídly třepetající pláče ve zlaté kleci; a pak rytiny a práce čalounické. Vše to je tolik vzbuzených stínů! Máť tahleta minulost, pojednou s takovou pravdivostí detailů vzkří- šená, cosi neobyčejně slavnostního!

William Ritter. nssr tl