1
masthead
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 60. ze dne 2. března 1900.
3
article
= Spisovatelské jubileum. Z Petrohradu se
oznamuje: Padesátileté spisovatelské jubileum A. M.
Žemščužnikova, jehož aforitické poesie pod pseudo-
nymem »Kuzma Prutkov« staly se v celé ruské spo-
lečnosti populárními, bylo těchto dnů okázale osla-
veno. O druhé hodině odpolední shromáždili se
v bytu sedmdesátidevítiletého oslavence nejčelnější
zástupci ruského spisovatelstva. Zastoupeny byly;
společnost ruských spisovatelů, jejíž deputace podala
blahopřejnou adresu, dále ruský spolek literátů
jmenem společnosti přátel ruské literatury blahopřál
oslavenci professor A. J. Veselovskij z Moskvy. Na
to senátor Koni a V. S. Solověv oslovili stařičkého
spisovatele vřelými řečmi. Hrabě Lev Nikolajevič
M Žemščužnikův
Kuzma Prutkov
A J Veselovský
Solověv
Petrohrad
Moskva
ruský spisovatel
Lev Nikolajevič
4
article
Tolstoj zaslal oslavenci následující přípis: »Milýa
drahý příteli Alexeji Michajloviči! Jsem velice po-
těšen, že se mi naskytla příležitost připomenout
se Tobě srdečným blahopřáním ke Tvé neunavnéa
šlechetné padesátileté spisovatelské činnosti. Také
sobě přeji štěstí ke přátelskému svazku k Tobě, jenž
trvá skorem padesát let a nikdy ničím nebyl zaka-
len. Tvůj milující Tě přítel Lev Tolstoj.« — Na
všechna tato blahopřání A. M. Žemščužnikov hluboce
dojat mohl odpověděti toliko následujícími vřelými
slovy: »Kdybych byl mladší, mohl bych to, co nyní
cítím, lépe vyjádřit, ale jsem příliš stár a příliš dojat,
že nenalezám slov, abych mohl vyjádřit svoje city.«
= Zatčení penězokazi. Z Paříže se ozna-
muje: Ve čtvrtích Montrouge a Plaisance byly v
poslední době hojně v oběhu padělané pěti- a dvou-
franky a četní obchodníci stěžovali si na značné
škody, jež jim způsobeny oběhem znamenitě napo-
dobených peněz. Policie po dlouhou dobu všemožně
se namáhala, aby vypátrala prámen, z něhož ply-
nuly padělané peníze v takovém množství a konečně
se jí to podařilo. V jedné vinárničce ve čtvrti Mont-
parnasse objevena pokoutní zastavárna, již provozo-
valí dva lidé nanejvýš podezřelí. Tito lidé přijímali
všechny věci, jež vůbec měly nějakou cenu a půjčo-
vali na ně větší sumy, než v kterékoli zastavárně.
Tolstoj
Alexej Michajlovič
Žemščužnikov
Plaisance
Toba
Paříž
Montrouge
Mont
5
article
Peníze, jež vypläceli nebožákům kteří se k nim
uchylovali, byly ovšem padělané. Tuto pokoutní za-
stavárnu zřídíla si společnost penězokazů, po nichž
pátráno, a domnívala se, že takto způsobem nej-
méně nápadným odbude svoje padělky. Zastavené
cenné předměty byly ovšem co možná nejdříve pro-
dávány. Na udání obou majitelů pokoutní zastavárny
mohl býti zatčen též náčelník penězokazů, jakýs
Louis Berriot, v němž poznán obratný rytec, jenž si
byl již odbyl trest pětiletého žaláře. Žbohatlý zloči-
nec právě se chystal oženit se. Po ostatních členech
společnosti penězokazů se ještě pátrá.
= Neštěstí na moři. Z Londýna se ozna-
muje: Bouře, jež minulého úterka večer zuřila po
celé Anglii, byla provázena též značnou nepohodou
na pobřeží, jež měla v zápětí četná neštěstí na moři.
Brigantina »Lizzie and Edith« ztroskotala se blíže
Yarmouthu. Kapitán a tři osoby z mužstva, kteří již
zápasili s vlnami, byli záchránným člunem vyloveni.
Ostatní čtyři osoby z mužstva utonuly. Minulé středy
ráno shleda! pobřežní strážce v Pendunu, že neda-
Jeko Lands Endu stroskotal se parník. Toliko stožáry
lodi vyčnívaly nad vodu. Záchranný člun, jenž se
přiblížil k parníku, nemohl zjistiti jmeno lodi, jejíž
veškeré mužstvo bezpochyby zahynulo ve vlnách.
Berriot
Londýn
Anglie
Lizzie and Edith
Jeko Land
6
article
U velkého počtu jiných lodí, jež ztroskotaly, po-
dařilo se mužstvu nalézti spásy na ochranných
člunech.
= Novorozeně 16 liber těžké. V těchto
dnech narodilo se v Chicagu nejtěžší děcko ze všech,
jež se zde zrodily vůbec. Otcem dítěte, které vážilo
dvě hodiny po narození 16 liber, je M. G. McCon-
nell. Dítě je úplně zdravé a má se k životu. McCon-
nell byl 15 let policistou na Stanton av. a pak jme-
nován byl hlavním inspektorem pohřebním, kteréžto
místo má dosud. Je 6 stop vysoký a 250 liber těžký.
pravý athlet. Jeho choť je vysoká ženština a silná.
Porodila již tři chlapce a tři dcerky. Když chtěla
porodní babička novorozeně obléci, nebylo prádélko
dosti velké a musila vzíti košilku z děcka tříletého.
Ale ani ta nebyla dosti velká a musili vzíti ještě
větší. Chlapec má neobyčejnou chuť k jídlu a musí
býti nejen kojen, ale i krmen.
= Chovanka policejní strážnice. Petro-
hradský časopis »Rossija« vypravuje následující hi-
storku: V žumpě jednoho domu v suvorovské čtvrti
na Vasilij-Ostrově nalezl těchto dnů dvorník polo-
zmrzlé děcko asi čtrnáctidenní, jež dopraveno do po-
rodníce. Zde dostalo se děcku pečlivého ošetřování
a díky silnému ústrojí děcka podařilo se, udržeti ne-
mluvně na živu. Policisté ze strážnice, kteří byli ob-
starali dopravu děcka do porodnice, odhodlali se, že
i na dále budou pečovati o opuštěné dítě. Poněvadž
děcko nalezeno ve čtvrti suvorovské, dáno mu na
policii jmeno Suvorovskij. Na to uspořádána sbírka,
aby budoucnost děcka byla zabezpečena. Policejní
strážnici ve čtvrti zavázali se, že budou přispívati
měsíčně na vychování děcka po 20 kopejkách, re-
vírní dozorci po 30 a 50 kopejkách, příručí pristavů
M G McCon
Petro
Chicago
Stanton
Rossija
kopějka
7
article
(komisařů) po jednom rublu, pristavové po třech ru-
blech, takže zabezpečeno tímto způsobem as 14
rublů měsíčně. Časopis vyzývá obecenstvo, aby při
nepříliš skvělých poměrech policejního mužstva při-
spělo dary k uskutečnění šlechetného úmyslu poli-
= Proti alkoholismu. Z Paříže se nám ozna-
muje: Přes to, že všude na děsně řádění alkoholismu
naříkají, nedějí se skoro nikde opatření proti této
skutečné metle člověčenstva. Někteří francouzští ge-
nerálové-lidumilové zahájili právě rozhodnou akci
která směřuje k obmezení zhouby zla mezi francouz-
ským vojskem. Tak vydal náčelník druhého armád-
ního sboru v Amiensu přísný zákaz, by se v kasár-
nách kořalka atd. před obědem neprodávala. Majitel
kantin nedostane, dle rozkazu generála, od sklepů
atd. klíče až po obědě a nesmí prodávati lihové ná-
poje vůbec než v určité hodiny a konsumentům, kteří
mají povolení. Velitel desátého armádního sboru ge-
nerál Donop v Rennes, vydal právě ještě přísnější
rozkaz: zakázal výčep lihovin v kasárnách vůbeca
předložil ministru vojenství návrh, by se tak ve všech
posádkách stalo. Opatření tato jsou zajistě dobrým
příkladem Francie pro sousední státy, v nichž zlo
mnohem více rozšířeno.
= Starý žák taneční školy. Athénské časo-
pisy vypravují malou, velmi veselou historku, jež ve
hlavním městě řeckém nemálo baví. Jakýs řecký
smírčí soudce, ačkoliv se již těšil ctihodnému stáří,
chtěl se učit tančit a došel k vůli tomu k tanečnímu
mistru. Smluvili se o cenu a pan smírčí soudce
počal cvičit kroky do předu i na zad, provádět
drobné skoky i poklony, zkrátka učil se všemu, co
cistů.
Paříž
Amiens
Rennes
Francie
8
article
jest podstatou tanečního umění. Avšak dny míjely.
starý pán cvičil se do úpadu, ale nedovedl se udr
žeti v taktu. Učitel pozbyl konečně trpělivosti a pro
hlásil, že jest v koncích se svým uměním. Nedo
vede-li jeho žák tančit, je to vlastní jeho vinou. Žák
byl na nejvýš rozhorlen a když všechny domluvy
byly marny, podal žalobu na svého učitele a vyhrál
proces. V důvodech rozsudku pravil soudce: Vzhledem
k tomu, že zdravý člověk, jenž není tělesně sláb,
není neschopen přiučit se tanci, odsuzuje se učitel,
aby pokračoval v hodinách, až žák jeho dovede
tančit.
= Zachránila dvě dítky. Z Nev Yorku s
oznamuje: Paní Rosa Raabová zachránila ve středu
dvě dítky od smrti v plamenech. V domě na vých.
167. ul. vypukl požár. Paní McCabcová, která bydlí
na nejhořejším poschodí, odešla odpoledne z domu
a nechala své dvě malé dítky bez dohlídky. Paní
Raabová, která bydlí v domě naproti, náhodou spo-
zorovala, že v bytě paní McCabcové hoří, a bez
dlouhého rozmyšlení spěchala do hořícího bytu, kde
hořely záslony a pohovka. Paní Raabová uchopila
dítky do náruče a vynesla je na ulici. Jiný soused
zavolal Jamesa Smitha, bratra paní McCabcové, který
bydlí v témž domě, načež společně plameny uhasili.
Škoda jest nepatrná.
Raabová
McCabcová
Smith
Něva York
9
article
Král. české zem. divadlo v Praze.
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
Dnes v pátek 2. března.
155. hra v předpl.
3. čtvrtka.
Král
Praha
národní divadlo
10
article
Naši furianti.
Obraz ze života v české vesnici o 4 dějstvích. Napsal
Lad. Stroupežnický. Vypravil režisér p. J. Šmaha.
OSOBY: Filip Dubský, sedlák a starosta obce ho-
nické, p. Řada. Marie Dubská, jeho žena, pí. Sklená-
řová-Malá. Václav, jejich syn, p. Mušek. Petr Dubský,
Filipův otec a výměnkář, p. Mošna. Jakub Bušek,
sedlák a první radní v Honicích, p. Šmaha. Františka
Bušková, jeho žena, pí. Čapková. Verunka, jejich
dcera, pí. Matějovská. Martin, jejich syn, 14 let starý,
pí. Bláhová. Matěj Šumbal, sedlák a obecní výbor, p.
Pštross. Marie, jeho žena, pí. Danzerová. Pavel Ko-
žený, sedlák a ob. výbor, p. Havelský. Kašpar Šmej-
kal, sedlák a obecní výbor, p. ze Steinsberku. Va-
lentin Bláha, vysloužilý voják, p. Sedláček. Josef
Habršperk, švec, p. Šamberk. František Fiala, krejčí,
p. Kafka. Terezka, jeho žena, pí. Pštrossová. Krystina,
Matěj, Pepička, Josífek, Manča, František, Filípek,
jejich děti, pí. Hübnerová, m. Kroupa, m. Kalinova,
m. Kroupa, m. Kaucká, m. Suchánkova, m. Kaucká,
Obecní kovář, p. Kindl. Karel Kudrlička, učitel v Ra-
doticích a písař obce honické, p. Focht. Tobiáš Ne-
dochodil, cestující obchodník s dřevěným nádobím
od Domažlic, p. Loos. Markytka, jeho sestra, cestu-
jící obchodnice s dřevěným nádobím od Domažlic,
pí. Kvapilová. Vojta, čeledín na živnosti Dubského,
p. Horník. Závodčí četníků z města Rotic, p. Pulda.
Marek Ehrmann, majitel hospody v Honicích. p. Vojan.
Rozárka, jeho žena, pí. Archlebová. První, druhý
selský synek, p. Morda, p. Karásek. První muzikant
p. Pešek.
Po prvním jednání delší přestávka.
Začátek o 7. hodině.
Konec o 10. hodině.
Stroupežnický
J Šmaha
Dubská
Václav
Filipův
Mošna
Bušek
Šmaha
Bušková
Čapková
Matějovská
Martin
Bláhová
Šumbal
Pštross
Marie
Danzerová
Pavel ko
Kašpar
Bláha
Sedláček
Habršperk
Šamberk
Fiala
Kafka
Terezka
Krystin
Matěj
Pepička
Josífek
Manča
František
Filípek
Hübnerová
Kroupa
Kalinův
Kaucká
Suchánkův
Kindl
Kudrlička
Focht
Tobiáš
Loos
Kvapilová
Vojta
Pulda
Ehrmann
Vojan
Karásek
Pešek
Honice
Virginie
Ra
Domažlice
Rotice
11
article
»P. S. — Jelikož jest doba vánoční, dopřál jsem
si tu radost a poslal jsem trošku vánočních pochoutek
vašemu milému, starému dědouškovi a jeho líbezné ne-
líčené domácnosti, avšak oni jistě bezpochyby dávno na
mne zapomněli a já je nechci uváděti do rozpaků zby-
tečnou vděčností, prosím vás, abyste jim nepomohla
zjistiti pramen jejich.«
Narovnala dopis a složila jej, dala do kapsy a šla
domů: Zde očekával ji jiný dopis. Byl od faráře:
»Tak ty jsi nám přece poslala Ježíška! To se do-
cela podobalo mému uprchlíkovi, samé čtveráctví a scho-
vávačka ! Jakou jsme měli radost! — Ráchelka a já totiž,
neboť se musíme tvářiti, jako bychom se domnívali, že
teta Anna o tom nic neví, jelikož se zlobila na našeho
marnotratníka, že utrácí tolik peněz. Chalse to přinesl do
hovorny, když teta Anna byla nahoře, a snad tak archa
úmluvy vcházela do Jerusalema, v jakém slavnostním
tichu vstupoval. Oh, je! oh je! Bochník perníku a
mandle a sýr a krocan a libra tábáku a šňupavý tabák!
K vůli tetě Anně musilo vše se díti ve velké tichosti, ale
bojíme se, že to bylo hrozně žvatlavé ticho a že horlivě
se šuškalo a šeptalo. Bůh Ti žehnej, že jsi na nás
vzpomněla a starala se o nás!. Přišlo to tak včasně,
jakoby to byl můj drahoušek sám, dar, přicházející od
Hospodina; a když lidé se mne ptají, nebojím-li se, že
je má vnučka zcela opuštěna v tom velkém, bezbožném
Babyloně, říkám jim: »Ne; vy neznáte mé Glory, ona
je všecka samá odvaha, nervy a síla, dokonalý luk oce-
lový, chvějicí se sympatií a silou.«
Ježíšek
Ráchelka
Anna
Jeruzalém
Babylón
12
article
mysliti si to, neboť byly prázdné jako pleva. Zde je asi
nějaké jiné vysvětlení, jen kdyby je mohla vypátrati.
Druhý večer v divadle uplynul tak, jako prvý, jenže
měly dámy po druhém jednání návštěvu houfu družek
umělkyň od jiné společnosti a tu volné a lehké zvyky
důvěrného rozhovoru ustoupily jakémusi opatrnému a pře-
pjatému slohu a dle mody velkých dam rozprávěly o ran-
ních návštěvách a zanechaných navštívenkách a pěti-
hodinovém čaji.
Při představení byl výjev, kdy všechny tři děvy
zpívaly spolu a Glory se vyplížila ke schodům a poslou-
chala. Když se vrátila do oblékárny, srdce jí poskakovalo
a oči, jak se zahlédla v zrcadle, jakoby chtěly vylézti
z hlavy. To bylo směšné! Pomyslí-li na všechnu pověsť,
všechen poplach o takovýchto hlasech a zpěvu jako tento,
kdežto ona — jen kdyby mohla získati poslechu!
Avšak mrak zaplašil v okamžiku sluneční záři z její
tváře a ona mumlala opětovně: », Bože, netrestej mar-
nivého domýšlivého tvora !«
Nicméně byla šťastna a veselá a třetí večer přišla
do divadla dříve než ostatní oblekačky a zpívala si, když
vyndala obleky, neboť srdci jejímu se počínalo ulehčovati.
Náhle zpozorovala, že někdo stojí u otevřených dveří.
B to starší pán, s lysou hlavou a soví tváří. Byl to
divadelní režisér; jmenoval se Sefton.
»Jděte, má dívčinko,« řekl. »Když máte takový
hlas, proč pak se nedáte někomu slyšeti?«
Její tlustá milost přišla onoho večera pozdě a družky
její byly již dávno oblečeny a čekaly, když se vehnala
jako netopýr s roztaženými křídly, křičíc. »Pryč z cesty!
Betty Belimanová jde! Ona přišla pozdě.«
Křestan.
Bož
Belimanová