Z úřadního věstníku. Z Vídně, 2. března. (C.-B.) Ministr ob- chodu Quido svob. pán Call jmenován předsedou ústřední komise pro světovou vý- stavu pařížskou r. 1900. Z Vídně, 2. března. (C.-B.). Lesním technikům X. hodnostní třídy při politické správě povoleno užívati místo dosavadního titulu lesních inspekčních techniků názvu inspekčních komisařů lesních II. tř. a lesním technikům politické správy v IX. třídě hod- nostní místo dosavadního titulu inspekčních komisařů lesních názvu inspekčních komisařů I. třídy. K 90. narozeninám papežovým. Z Vídně, 2, března. (C..-B.) Listy uve- řejňují u příležitosti 90. narozenin papeže nadšené články. „Vaterland« vzpomíná prací a skvě- lých výkonů papežových ve prospěch nej- výšších zájmů lidstva a ve prospěch míru cěleho světa. »Fremdenblatte píše Celý okruh zemský vzpomíná ve vřelé úctě šlechetného kmeta, který se osvědčil jako mistr prozíravého státnického umění a jako bystrý znatel veškerých politických poměrů. »Neue Freie Presse« označuje jako nejvyšší triumf Lva XIII., že dobyl vítězství za vítězstvím, aniž by byla někde v Evropě patrna jeho touha po kulturhim Dol v ba Dementi. Z Pešti. 2. března. Zpráva některých listů, že říšský sněm bude rozpuštěn a nové volby vypsány na podzim, s příslušných míst se vyvrací. DvoZ francouzského senátu. Z Paříže, března. (C.-B.) Na po- daný dotaz odvět Waldek-Rousseau, že nelze vyhověti přání poslanecké sněmov- ny, by záložníci letos nebyli povoláváni ke 28. a 13dennímu vojenskému cvičení. Vláda že však pokud možná poskytne úlevy.

Z francouzské sněmovny. Z Paříže, 1. března. (C.-B.) Při pro- jednávání námořního rozpočtu přimlouval se admírál Rileunier za stavbu velkých kři- žáků. Posl. Lockroy má za to, že jest nutné přivésti pro námořnictví velké pe- něžní oběti. Řečník skončil pak vzdáním holdu vojenským a mravním ctnostem ná- mořnictva. (Souhlas.) Ministr námořnictví Lanes'san hájil pak jednotlivé položky uvěru pro celou řadu velkých křižáků a do- vozoval potřebu rozmnožení loďstva, aby se dostalo pobřeží a osadám ochrany a Francii tak silného námořnictva, na jaké má právo. (Souhlas.) Z italské sněmovny poslanecké. Z Říma, 2. března. (C.-B.) Ve sně- movně pokračováno v rozpravě o předloze t. zv. »decreto legge«. Se všech stran ozývá se netrpělivé volání: »Hla- sovat!« Za všeobecné nepozornosti Son- nino přimlouvá se za předlohu a vyslo- vuje se, provázen pochvalou z lavic vládní strany a lomozem nejkrajnější levice, proti obstrukci, již nazývá cizozemským výrobkem. Obstrukcí osvojuje prý sobě menšina právo veta proti všem zákonům, jí nemilým. Z dějin polských prý viděti, jakých hrozných ná- sledků natropilo liberum veto, decreto legge jest oprávněným prostředkem ke zdolání obstrukce. Po doslovu zpravodajovu odro- čeno další rokování na zejtřek Válka jihoafrická. Z Cařihradu, 1. března, (C.-B.) Když byl anglický velevyslanec sdělil zprávu o kapi- tulaci Cronja, zaslal sultán, který vyslovil nad tím své uspokojení, blahopřejný telegram královně Victorii

Denní zprávy. lnlálne K dnešnímu číslu přiloženo jest po- kračování románu anglického spisovatel Halla Caina „ Křesťan“t, str. 221—224. la ebudy Opavě měli opět velký den. Předevčírem sešli se opátrní germánští otcové staré slovanské Opavý, aby na veliké se usnesl věci. Konvent řádu německých rytířů, jenž nad tamějším kostelem proboštským vykonává patro- nát, usnesl se totiž na tom, dosaditi na místě faráře Schuma, jenž odchází na odpočinek, ka- plana P. Kazimíra Rašku, který na místo to největší má nároky. To ale zle popudilo p. Waltra Kudlicha a p. Rochowanského, tyto dva velitele »německého Slezska« vůbeca »rýže némecké Opavy« zvlášť a proto za ná-

lady »povznešené« učinili v obecním zastupitel- stvu tento návrh: Především budiž vysloveno politování nad tím, že dosazen byl tajuplně a s neobyčejným spěchem na místo fa- ráře při kostele proboštském kněz s na- prosto českým smýšlením. V dů- sledcích tohoto jmenování prohlašuje obecní zastupitelstvo že nezúčastní se žádné církevní slavnosti, ne- dostane-li se mu záruky, že zůstane úřadování a vedení matrik ve farním úřadě výhradně německé, že nebudou zanešena jména českým způsobem do matrik, že nebudou české, beztoho až příliš zbytečné české bohoslužby v tomto kostele ještě rozmnožovány a dokud se duchovénstvo farní nézaváže, že zdržovati se bude všech národně českýh agitací a snah. Nic víc. Toť se ví, že návrh přijat byl jedno- hlasně za vzrušujícího volání: Heiló! — Stalt se veliký čin. — Zde ale máme před očima obrázek Slezska a národnostních poměrů, panu- jících v jeho hlavním městě. V Opavě samé žije poměrně třikrát tolik Čechů, co žije v Praze Němců, okolí opavské je naskrz české, kdežto v okolí pražském marně bys hledal Němce. Zdali pak ale kdo se zde pozastavuje nad tím že zejmena ve vyšším duchovenstvu zdejším nalezají se největší nepřátelé národnosti naši a velice bojovní mužové, jakým je na př. kanovník Frind a jiní, že téměř ve všech kostelích prázdným lavicím káže se ně- mecky? V Opavě ale žádají na faráři. aby vnucoval i českým stranám úřadní němčinu, a by farář jako Čech s osad- níkem Čechem německy jednal. aby německé, nesrozumitelné vy- stavoval mu doklady a dokonce, aby poctivá jmena česká falšoval a zanášel je do knih německým pravopisem a tím pomáhal kraj svůj odnárodňovat. To všechno žádá zpupností nepříčetná německá chasa na českém knězi v tu dobu, kdy na jiném místě fařizejsky líčí mu ochotu k výrovnání a ke smíření.

— Výtvarní umělci čeští usnesli se, jak známo, na tom, emancipovati se od zněm- čilé »Krasoumné společnosti pro Čechy«, v níž hlavní slovo vedou Němci, jejíž vnitřní úřado- vání je německé, jež Němce ve všem protežuje a němčinu všude do popředí staví a zříditi če- skému umění samostatné středisko i se samo- statným výstavním palácem, v němž nekrčilo by se české umění v síních s německými nápisy napřed. Vlastenecké toto snažení našich umělců výtvarných nazval v návalu ger- mánské zuřivosti zdejší »Tagblatt« »velikým povykem proti německému uméní!« Z českých výtvarníků nikomu se o nějaké válce podobného druhu ani nezdálo, snahou jejich bylo a je pouze se spojiti a nebýti odkázánu na milost »České spořitelny«, tedy ústavu, jenž není vlastně ničím jiným než válečnou kasou našich národních nepřátel.

Čeští umělci neodhodlali se k ničemu jinému, než k tomu, co dávno již provedli umělci ji- ných národů, vymanivše se z pout starých zvetšelých sdružení a zařídivše se po způsobu moderním — žádný spravedlivý člověk nemohl jim tedy činiti z toho výtky — jen pan professor Václav rytíř Brožík. Týž uveřejňuje v »Pr. Tagblattu« přípis, v němž velmi důrazně prohlašuje, že není členem výboru Jednoty výtvarných umělců, neboť kdyby prý jím byl, nepři- pustil by býval usnesení, které se obrací proti Rudolfinu. Litujeme velice, že český umělec tak vynikající jde ve věci tak důležité jinou cestou než ostatní jeho soudruhové. Litujeme toho proto, že také umělec je povinen v krutém zápasu, jejž svádí národ, k němuž se hlásí, přispěti ze všech svých sil k čestně obraně národních zájmův a k vítěz- ství a že z povinnosti tě právé ten vylučovati se nemá, který pílí svou, talentem a okolnostmi posunut byl do popředí společnosti. Anebo máme také my (tomu již věřiti, že pan Brožík nechce býti už umělcem českým, nýbrž — rakou- ský mp

— K otázce auskultantské. Z kruhů auskultantských se nám píše: Poslední dobou jevil se silný nával absolvovaných právníků, vstupujících k finančním úřadům. Vyhlídky u úradů finančních jsou dosud ještě slušné. Tak rozmnožen bude osobní stav finančních úřadů o celou řadu finančních radů a zvláště koncipistů. V Čechách zřízeny budou čtyři nová okresní ředitelství. I u politických úřadů osobní status rozmnožen. Absolvovaný právník, vstou- nee pivší do služby politické, má sice z počátku jen adjutum 500 zl., vedlejší příjmy (diety) jeho činí však často 300—500 zl. ročně. Velice smutné vyhlídky však zavládly u soudů, zvláště pokud jde o postavení auskultantské. Dříve čekal auskultant 7, 8 ano i 9 let, než se stal adjunktem, měl sice nepatrné adjutum 500 až 600 zl., měl ale vedlejší příjmy v dietách, které činily ročně 150, 200 ano i 300 zl.

Dnes právník, vstupující do soudní služby, bude stejně dlouho 7 až i 9 let čekat, nežli se stane adjunktem, má rovněž jako dříve adju- tum 500—600 zl. ročně, nemá však žádných vedlejších příjmů! Postavení auskul- tantů se tedy nyní proti dřívěj- šímiletům zhoršilo ato valně Vláda jim na adjutu nepřidala, za to ale zvět- šila jen požadavky, které na auskultanty klade, zostřila zkoušku soudcovskou, zavedla vědeckou práci a rozšířila auskultantské kursy. Smutné postavení auskultantů budiž výstrahou všem absolvovaným právníkům, hodlajícím snad vstou- pit do služby soudní, v níž by je jako auskul- tanty nic neočekávalo než — zklamání, nespo- kojenost, roztrpčení a bída! Každý učiní dobře, když se obrátí jinam než — k soudu! — Úmrtí. Dnes ráno zemřela pí. A ntonie Kopecká roz. Burggrafová, vdova po hostin- ském v Panské ulici »U dvou kosů« v 48. roce věku svého. Pohřeb koná se v neděli o 3. hod. odp. z ko- stela sv. Jindřicha,

Tragedie P. Kráčmara. Zmínili jsme se, jaký osud stihl redaktora orgánu arcibiskupa dra. Kohna »Olmütz. Ztg.« P. Kráčmara za to, že napsal do brněnského katolického »Hlasu« článek o obsazo- vání kanovnických míst při kapitole olomouckéa zaznamenali jsme také domněnku, že poslán byl na nedobrovolný pobyt do kláštera redemptoristů misio- nářů v Července. Zpráva tato přes popírání orgánů arcibiskupa se potvrdila a P. Kráčmar pobyl v klá- šteře 6 dní na exerciciích, načež, když prozrazeno, co se s ním stalo, byl znovu předvolán před arcibiskupa dra. Kohna. Již po prvním výstupu v arcibiskupském paláci, při němž jeho citlivou a mírnou povahu nej- více zarazila slova: »eine so elende Kreatur«, jevil P. Kračmar stopy hlubokého duševního rozru- šení, ve kterémž stavu musil dlíti 6 dní na exer- ciciích. »Pokáním« tímto byl duševní jeho stav úplně podlomen, neboť když se vrátíl do Olomouce, měl utkvělou myšlenku, že přijede pro něj v městě tomto známý »černý kočáre a že odvěze jej do kněžského vězení. Ubožák, který neprovinil se ničím, nežli že o obsazování kanovnických míst v Olomouci napsal, jsa v poměry dobře zasvěcen, jen úplnou pravdu, se však »černého kočáru« nedočkal, neboť dopraven byl v úterý ráno do — blázince. Kdo má jeho ža- lostný osud na svědomí?

— Z pražských vojenských cvičišť. Píše se nám: Pěkným dokladem k řeči Jeho Excel. p. mini- stra zemské obrany hr. Welsersheimba ve sněmovně říšské rady dne 23. února a k řeči pana poslance Hořice ze dne 26. února, mohly by býti výjevy, ja- kých jsme byli my obyvatelé okolí malého vojen- ského cvičiště karlínského v podzimu denně bezděč- nými svědky, a jsme přesvědčeni, že každému po- slanci bez ohledu národnosti zašla by chuť rozmno- žovat povolením většího kontingentu řady ubožáků, jimž připisuje se hrdý název »statných obranců říše.e Denně na zmíněném cvičišti dopoledne cvičila sev pochodech silná, as sto mužů, tlupa dobrovolníků zdejšího vozatajského pluku, — tedy mužů intelli- gentních, již po ročním výcviku mají vstoupiti do sboru důstojnického, — pod velením poručíka Be- rounského; a tu plni údivu a rozbořčení, že něco podobného jest ještě dnes po tolika interpellacícha přísných rozkazech možno, slýchali jsme denně jak zmí- něný poručík, jenž chováním svým činil dojem prapo- divný, což mezi obecenstvem přímo pronášeno bylo, stále bez ohledu na četné mnohdy obecenstvo řval na dobrovolníky nejsurovější nadávky jako: ge- meines Aas, Schufte, intelligente Pakasch, solche blöde Ochsen, Gesindl, Lausbube, Schwein elendes, »stinkende Lumpen« a mnohé jiné, jichž za- jisté ubozí dobrovolníci nyní již hezký slov- níček znáti musí. Ještě hnusnějším dojmem však působilo na nás zběsilé mnohdy, úplně bez příčiny tlučení dobrovolníků tasenou šavlí, takže mnohdy poručík po »cvičení« šavli ani do pochvy zastrčiti nemohl, jak byla ohnuta, což netoliko já, ale zejmena i dámy v nárožním doměv

I. poschodí dosvědčiti by mohly. A jestliže toto ve- řejné ponižování dobrovolníků sloužilo ku malé cti, tož vyvolávalo u nás údív, žasnutí a odpor a trnuli jsme mnohdy strachy, když tamtéž patřili jsmes náspů na kousky, jakýchž dovoloval si nervosní. — pokud může ovšem ještě toho slova býti užito — poručík Hrubý na dobrovolnících, cvičících se vždy odpoledne v jízdě. Nesmyslné a bezúčelné bi- čování koní, provázené nadávkamí bylo příčinou často velikých zmatků mezi koňmi, takže tito podě- šení shažovali zemdlené jezdce. Pokud bylo možno se informovati, v žádném z předešlých ročníků ne- přihodilo prý se tolik nehod, nemocí i těžkých vnitřních, zlomenin okončetin, ba i poruch duševní činnosti, jako právě v tomto období. A tu zajisté