ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 5c5ba060-75a3-11dc-a4b9-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 26 celkem · entity: place 47, work 4, person 72, org 6
1 masthead
Ročník XXXXVIIL
2 masthead
V Praze, ve čtvrtek 21. května 1908.
Praha
3 masthead
Číslo 140.
4 article
Na ranní n odpol. lIst předplací set v Praze v administraei na měsí na čtrrt leta . . . . 6 K —h s dvejí čonšskou na měsí na čtvst lata . . . . 7 K 50 h ve sllanšchr na měfe . . . . . . 2 K 30 h Pr oštou: na tvr la . . . . 9 R eon s dvojí zisllkou za mřsl na měve n čtvrtt. . . . K
Praha 30 R eon
5 article Po bouřce v německých sklenicích.
Po bouřce v německých sklenicích. Také dnešní vídeňské listy přeplněny jsou zprávami o tuhých pranicích německých svobodomyslných a klerikálních studentův na třech německých universitách: vídeňské štyrskohradecké a inšprucké dále prohlášeními stran: křesťansko-sociální německonacionální a německo- pokrokové v téže příčině; item sliby ministerského před sedy p Becka, konejšícího snažně oba roz vaděné tábory a posléze úvahami o tom zdali lze rozbroj povstalý nějak ještě utlu- miti, či nutno-li se různo, ba nepřátelsky rozejíti, ať hned neb později? — Němečtí klerikálové, podporováni feudály (hr. Frant. Thunem a soudr), jsou krajné rozhořčení na ministra vyučování Mar- cheta, že drží ochrannou ruku nad »rou- hačem« prof. Wabrmundem i žádají na Beckovi svorně s křesťanskými sociály h la vu Marchetovu. V Inšpruku vydávaný křesťansko-sociáln denník »Tiroler Auzeiger« žádá kategoricky »Marehet musí zmizet. Dříve nebude v Ra kousku klidu.« — »Neboť«, tak odůvodňuje bar. Morsey, »tento ministr jest masem i kostí z průměru obyčejných liberál ních profesorů« — již jsou klerikálům trnem v očích. »Nechť ministerský předseda na- hlédne, že situace nesmí záviseti na revoltu- jících profesorech nebo studentech, že situace neslove: Marchet či Beck, nýbrž: Beck Otázka Wahrmundova není pouhou tyrolskou záležitostí, nýbrž otázkou všeho katolického lidu a k této otázce zaujme křesťansko sociální strana postavení, bude-li potřeba za jeden muž. Ona podrobí revisi otázku. bylo-li zparlamentění vlády dobrým. Již dnes ukazuje se, kterak případ Wahrmundův vy- řizuje na — zádech našich katolických studentův, na újmu katolického názoru světo- vého. Na našich, katolickými fundatory založených universitách, jakouž je nepopíra- telně universita vídeňská, jeví se proti nám (klerikálům) nejkrutější nesnášelivost.
Beck František Thun profesor Wabrmund Tiroler Auzeiger Morse Wahrmundův Mar
6 article
Studenti, požívající nadace katolických dobro- dincův, profesoři, kteří o nadacích takých vystudovali, chtějí nás z universit vyhazovat. Toho nesneseme. Ministerský předseda necho volí mezi námi a liberály. Při hlasování o pilném návrhu Kolowratově (na zvýšení odvodu zeměbranců) zachránili jsme jej my. křesťanští sociálové a nikoliv liberálové mi nistra Marcheta.« Včera pak (19. května) přijalo křesťan- skosociální sdružení za předsednictví dra. Luegra resoluci, v níž prohlásilo se soli- dárním se štyrským klerikalním poslancem Hagenhofrem, jenž se 200 sedlaky proved- demonstraci před universitou štyrsko-hra deckou, odsuzujíc co nejnstřeji štvanici proti Hagenhofrovi »se strany židovské za tím účelem nastrojenou, aby vnešena byla roz- tržka do řad Němců«. Křesťansko-sociální sdružení domahá se úplné rovnoprávnosti pro stoupence katolického směru na univer sitách, vyslovuje politování nad tím, že p
Kolovratův Hagenhofr nadace katolický dobro
7 article
veškerých dosavadních vyjednáváních o zá ležitostech vysokoškolských ministr Marche jednal pouze s poslanci německo-svobodo myslných stran a nikdy s poslanci křesťan sko sociálními, i čeká strana křesťansko sociální nyní na příslušné rozho nutí vlády. Kdyby odpověď vlády ne uspokojila, pak budou poslanci křesťansko sociální hlasovati proti rozpočtu mi nistra vyučování.« Touž dobou měl svaz německo- nacionální schůzi, a tu všichni řečníci plni nevole nad klerikálním násilím prot štvrsko-hradecké a inšprucké universitě pro- hlásili, že »spojení s křesťansko-sociáln stranou k společnému postupu v národních otázkách německých je za daných poměrů nemožné, poněvadž křesťanští so- ciálové vzdor vší zdrželivosti německých svobodomyslných stran a všem jejich náma hám, aby vytvořen byl pokojný stav, ne- ustále obnovují bojproti svobodě vyučování na vysokých školá ch podrobujíce se při tom úplně ve dení klerikálů.«
March
8 article
Dle toho podobalo se, že jest roztržka mezi klerikálním a liberálně-německým tá borem včerejškem hotova. Avšak u večer téhož dne, na valném shromáždění všech liberálních stran německých, jemuž obcoval ministři Marchet, Prade a Derschatta — ně- mečtí pokrokáři z Čech a Moravy jali důkladně přilévati vody do vína. Jim jde neskonale více o zkrácen nás Čechův o rovné právo ve vlastech našich nežli o celou osvětu a svo bodu lidskou. Ve chvíli, kde vláda Beckova chce řešiti otázku jazykovou v Čechách sli beným Němcům říšským zákonem ja zykovým, jest prý nejživotnějším zájmem Němcův v Čecbách opatřiti se pokud možná největší brannou mocí, zajistiti si pomoc všech Němcův mimočeských bez rozdílu víry a názorův proti nám Čechům. Po mnoho měsícův pracovali tedy již vůdcové Němcův českých o docílení spolku na výboj a odboj s německými křesťanskými sociály a kleri kály v národních otázkách, právě těchto dnův měl býti spolek ten zpečetěn — a tu, na stojte, pro selskou výpravu Hagenhofrovu před universitu štyrskohradeckou, pro stu dentské kravaly na universitě inšprucké vídeňské, má celá tato velká novostavba ně- mecké pevnosti býti pobořena a rozkotána?
Marchet Prade Derschatt Jim Čechův Němec Němcův Čecho Čechy Morava Beckov
9 article
Ten byl tenor řečí Pergeltovy ještě několika jiných německo-pokrokářských poslanců z Čech a Moravy a neminul se s účinkem na většinu »liberálů« německých z ostatních zemí. »Od skupiny ke skupině německé ozývá se otázka, komu by pro- spěla trhlina mezi německými liberály klerikály za nynějšího ohroženého (!) posta- vení Němců v Čechách? Jistě jen Čechů m, Slovanům a feudálům. Celé to hnutí klerikální řízeno prý jest z panské sněmovny hrabaty Frant. Thunem Latourem, Clam-Martinicem a Walterskirche nem, kteříž dychtí dostat otěže do rukou proto nabádají křesťanské sociály k politice jež by musila ministerstvo Beck- Marchetove vyhodit ze sedla. Dědicem Beckovým bylo by ministerstvo klerikální nebo ministerstvo úřadnické, vládnoucí s § 14. I jeliž prý v zájmu německých stran hnáti věci do těchto koncův?« »Možno že události samy je do nich doženou, a že Němcům nezbude žádné volby více. Pak by to ale s in- teressy německými dopadal daleko hůře než nyní za vlády Beckovy.« Proti těmto úvahám německých pokro- kářů z Čech marně namítal radikál německý K. H. Wolf, že neví německý lid žádných výhodách národních. jež byly by Němcům vzešly z posavadní jejich dobré vůle k velké straně kle- rikální. »A proto jen, abychom udržel situaci, máme přinášeti klerikálům další oběti? K tomu německý lid nebude míti na- prosto chuti.
Pergeltův Němec Čecho František Thun Latour Martinic Beck Beckův Wolf Čechy Morava Slovan Walterskirche n
10 article
Ano, kdybychom mohli poukázati na ve liké vymoženosti a prospěchy, kdybychom mohli vládu donutit k ráznému zakročení proti revoltujícím Čechům (viz Tittův a tempo telegram br Coudenhovovi !). ano, pak by lid německý rozuměl tomu našemu spojenství s klerikály. Leč takto bude lépe, nastaneli jasno mezi námi!« — Většina německých »libe- rálův« však mínila, že konečně přece jen pomoc klerikálův a křesťanských sociálů stojí za jednu mši a tak obětovala svobodu i osvětu (kromě ministra osvěty pana Marcheta, jejž podepřela svou nadšenou důvěru), znovu — panstvíchíivosti Němcův »v ze- mích sudetských« jako vždy... Pouze sla- boučkým hláskem na konec zavzdychala, že v případě, »kdyby v budoucnosti ukázalo se spojenství s křesťanskými sociály v národních důležitostech nemožným, vina z toho nespadala by na hlavy stran ně- mecko-pokrokových, kteréž v umírně- nosti a zdrželivosti šly až po meze nej- krajnější.« Doložíme li, že během téhož dne mini sterský předseda bar. Beck měl důvěrné porady s Luegrem jako svobodomysln němečtí ministři Marchet, Derschatta a Prade s klerikálními kolegy svými Ebenhochema Gessmanem, za kterých si navzájem slibo- váno, co se jen slíbiti dalo — můžeme miti dnes již za jisté, že »vrána vráně oči ne- vyklove«, ale že opět němečtí liberálové křesťanští sociálové usednou vedle sebe proti nám — jako sedávali od desíti let
Čecho Coudenhove Marchet Němcův Beck Luegr Derschatt Prade
11 article Říšská rada.
Říšská rada. Poslanecká sněmovna. (Schůze 69.) Ve Vídni, 20. května. (Původní zpráva telef. »Nár. Listů «.) Na jednacím pořadu poslanečké sněmovny byla dnes Halič, její poměry národní a jej politická správa. Dostala se tam pilný m návrhem ruským, který leží již několik neděl. Čekalo se že zavraždění mistodržitele haličského hr. Po- tockého vzbudí ve sněmovně neobyčejný ruch pravou sensaci. Jaké sklamání! Sněmovna cho- vala se naprosto nesdílně. Přispěl k tomu pod- statně navrhovatel posl. Ceglinský. Nepochybu jeme, že je výborným ředitelem ruského gymna- sia v Přemyšlu; ale řečníkem parlamentním politikem jest špatným. Mluvil celé dvě hodiny a brzy rozprášilo se nevalné jeho posluch ačstv docela. Zapomněl, že také v řečnictví jest eko- nomie, že nejvěší časové rozpjetí výkonu př odůvodňování pilného návrhu jsou tři čtvrti ho diny, nanejvýše hodina, což jest pro parlamen přespříliš. Jemu odpověděl také velice zevrubně pře seda kola polského praf. dr. Glabiňski. Vypočí tával, jak pokročili Rusové v království halic ském za prvních 40 let v právech jazykových pokud jde o školství i pokud jde o jiné obory Ale nejedná se ovšem o to, zdali Rusové pokro čili za tu dobu, neboť zajisté pokročili měrou mnohem větší také Poláci, ale jde o to, a to jest kardinální otázkou: zddali Rušové v královstv haličském mají práva, klerá jim přísluší? Na otázku tuto možno dáti odpověď jen zápor no u.
doktor Glabiňski Rus Polák Vídeň Halič Přemyšl poslanecký sněmovna poslanečký sněmovna
12 article
Největší posluchačstvo měl posl. dr. Gle bovický. Jeho řeč byla ve skutečnosti dramati ckým výstupem, při kterém spolupůsobili kromě dra. Glěbovického a jeho nejbližších přátei politických Morkova a P. Daviďáka ještě četn poslanci ukrajinští a sociálně-demokratičtí, toli kéž pak polští. Byl to dialog velice pestrý a zají mavý, ovšem na některých místech na úrovni děsně nízké; bylo slyšeti, že se poslanci obot ruských skupin haličských ve sněmovně víden ské před cizím forem a cizím jazykem navzájen titulovali „pes“. Dojem takové scény nemůže býti než trapný. Vůbec soudíme, že rozprava o Haliči nikomu ve sněmovně poslanecké nepro spívá: neprospívá zemi, ani neprospívá vzájem ným poměrům obou národů, ji obývajícími Tentokráte přibyl moment ještě nový: že dostaly se do křížku obě skupiny ruské. Dr. Glěbovický jest vůdeem staroruské. Jest bez odporu velic talentovaný, véený a co je hlavní jeho předností jest obratným řečníkem a parádním debatteu rem. Také odečte-li se z výkladů jebo, co pově děl, aby získal přízeň Poláků, také odečte-li se v čem nelze s ním naprosto se srovnati, zbýva výkon velice slušný. Dr. Glěbovický je ve sně movně teprve rok a již tam nabyl posice takové jaké tam před ním neměl žádný ruský poslane z království haličského. Hlavním činitelem jeho parlamentního vzrůstu jsou: inteligence, snáše lívost a umírněnost, jakou na všechny strany osvědčuje.
doktor Gle Morkov P Daviďák Glěbovický Polák Halič
13 article
Osvědčení, kteréž učinil jménem vlády bar Beck, možno rozložiti na dvě části: jedna byla věnována zavražděnému místodržiteli haličské mu, druhá jeho nástupei Zejtra dostanou se k slovu jako generáln řečníci o pilnosti ruského návrhu dva zajímav mužové: býval, ministr a bývalí předseda kola polského hr. Vojtěch Dzieduszyeki a posl. D szyňski. z Vídně, 20. kvělna. (K. k) Předseda dr. Weiskirchner zahájil schů v 11.20 hod. Po přečlení došlých spisů mezi nimi jsou dolazy posl. Habermanna a sp. po invali- ditě vojáků V. Janouška ze Škvrňan a Em. Dítěte způsobené týráním, projednává se pilný návrh Ce gliňského
Beck Dzieduszyeki doktor Weiskirchner Habermann V Janoušek Vídeň Škvrňany
14 article
V drobném prouejíí ranní číslo o sobě . . . za 9 odpoladni . . . za 2 Ve Hllalkách na venkově: ranní čísla. . . . . . 10h odpolední . . . . . . . . 4a Inserátv plati se hotevě napřel. Předplacení a inserty přijímá sdmini- strace v Marianské ulicí č. a. Tam nacházejí se též redakee tiskáraa a ezpedice „Národních Listě“ Dekopisy se sevzaeeji
15 article
* správním systemu v Haliči. Posl. Cegliňský prohlásil, že synům ruskéhio ná- roda příčí se teroristický způsob boje a terorismus vůbec je dalek politických programů všech ruských stran. Byl-li právní řád tak strašně překročen, mu- sily k tomu býti také strašné příčiny. Vězí v halič- ském správním systému, který místodržitel hr. Po- tocki zdědil po svých předchůdcích a ustálil svou autoritou. Tento system zavinil zvláště kulturní, so- ciální a hospodářský úpadek obyvatelstva. Rečník líčí zkracování Rusů v ústřední a polský vliv v obec- ní správě Nouzově podpory nebyly obcím doručeny z po- litických důvodů. Vytýká panující polské straně, že odnimá svévolnými činy Rusům jich zákonné zastou- popí Vodčí myšlenkou zemských voleb bylo, zara- ziti vltězný postup demokratické unie polského klubu proti straně šlechtické. To stalo se na újmu Rusů. Jejich mandáty dostaly se šlechticům, jimž ústřední vláda nadržovala. Rusům nezbývá, než obrátiti se na parlament, aby přičinil se o pilnost návrhu. (Hluč- ná pochvala mezi Rusy.) Posl. dr. Glabiňski vytýkal radikální ukrajinské straně terorismus a osočování. Řečí Cegliňského má se rozvinout tak zv. haličská debata. Přes důle- žitě úkoly sněmovní a přes to, že tato debata může jen zvýšiti rozhořčení nad haličskou vraždou, usnesl se polský klub nevyhýbati se neplodné debatě, pro- tože nemůže a nesmí couvati před terorismem. (Hluč- ná pochvala mezi Poláky.) Správa Haliče jest části obecné státní správy a má tytéž nedostatky a chyby. jenže v Haliči jeví se nápadněji než jinde. Obyvatel- stvo, v němž je hluboce zakořeněn odpor proti byro- kratické správě, očekává brzké její zreformování.
Posl Rus doktor Glabiňski Polák Halič
16 article
Ruský národ za posledních čtyřicet let vzmohl se ve všech oborech Vzpomínaje pronásledování Poláků v Prusku praví řečník, že by Poláci v Prusku, ba i ve Slezsku a Bukovině byli šťastni, kdyby měli táž práva, jako haličští Rusové. Poláci zaslupovali ve sněmovně vždy zájmy celé země a nikdy nečinili rozdílu mezi západní a východní Haličí. Zasazovali se také o zájmy ruských sedláků a jako unikum v Rakousku zřídili ruské národní spořitelny. Rusové chtějí po- ruštiti východní Halič, avšak my — praví řečník — tam zůstaneme. (Pochvala mezi Poláky, výkřikya vřava mezi Rusy.) jako domácí praobyvatelé a bu- deme usilovat, abychom venkovské obyvatelstvo pol- sky zachránili před poruštěním. Učiníme, seč budeme, abychom zajistili celé zemi a oběma národům pokojný rozvoj a budeme hlasovali proti pilnosti. (Hlučná pochvala a potlesk mezi Poláky) Posl. Ostapčuk líčí uliskování ruských sedláků.
Polák Rus Posl Prusko Slezsko Bukovina Halič Rakousko
17 article
Panující politická soustava v Haliči je pokračová ním historických poměrů, jež byly kdysi přípravou pro zánik království polského. Řečník polského klubu ne- uvedl ani jediného fakta, aby seslabil výtky Ceglin- ského. V zájmu pokojného spolužití obou národů tře- ba prozkoumati poměry. Kéž neodepře se pomoe k nápravě. (Hlučná pochvala.) Posl. Hlibovický prohlašuje, že staroruská slrana uznávala již dávno, že správa potřebuje nápravya podala příslušné návrhy. Vytýká Mladorusům, již ho přerušují protestními výkřiky, že o posledních říš- ských volbách páchali na Starorusech největší ná- silnosti. Mislodržiteli hr. Potockému mají co děkovati za mnoho mandátů. Ruská národní strana nemá slyků s úřadními kruhy v Rusku. Malý ruský kmen ve východní Haliči, severní Bukovině a hoř. Uhrách — od r 1848 nevědecky nazývaný „Rusíny“ — tvoří národně kulturní část všeho ruského národa. (Opětná výkřiky posl. Trylovského, Bačinského a Starucha) Nemůže k oficiálním kruhům Ruska chovati sympatie, dokud nenahlědnou, že je vrchovatý čas, aby jejich vnitřní i zevnitřní politika byla slovanská a aby vyprostily se z berlínského komanda. (Po- chvala.) Ač uznáváme zásadu národně-kulturní jed- noty všech národních kmenů ruských, je přece hlavní zásadou našeho politického programu, aby naše poli- tická činnost týkala se pouze východní Haliče a se- verní Bukoviny, končila na hranicích rakouského mocnářství a vždy rozvíjela se na zákonně legální půdě. Národně-kulturní snahy slovanských národů nía- jí se rozvíjeti stále na půdě nynějších stá tních území
Posl Potocki Rusín Bačinský Halič Rusko Uhry Bukovina Mladorus severní Bukovina
18 article FEUILLETON
FEUILLETON V Praze, dne 20. května. (K Cařihradu.) Nevim, byl-li jsem pro- buzen rachotivým, prudkým zatrhnutím vlaku či září nově vyšedšího slunce — s prvním jeho úsvitem probudil jsem se čilý jako skřivánek, sou hlasíte-li s tim poetickým obrazem. Nastalo jitro kdy po dvoudenní nepřetržité jízdě spatříme ky- nečně Cařihrad. A bylo mi tak nějak volně a blaze, že bych byl málem zatrilkoval — povi- dám: jako skřivánek! čřipomínal jsem si, že za noci — bylo to někde v Adrianopoli — málem byl bych viděl barém. Skutečný Turkův harém. „Honem se po- divejte, ale honem, je tu harém,“ zaslechl jsem hlas milého svého spolucestovatele, ale než jsem si uvědomil, že nalézám se ve vlaku a ten vlak že stojí v jakémsi tureckém nádraži, bylo již pozdě: harém byl zatím ve vlaku. Byly prý tři, jako domina v redutách zakuklené paničky s nimi jejich pán a velitel — taky mohly ještě chvili počkat, maškary, než se probudím! A dále za Adrianopolí Kuleli-Bergas, Baba- Eski, Čerkesköi a tucet j' ných stanic stejně libezných jmen — pěkně se spalo pod tím tu- reckým nebem. Na mžik jenom na jednom z těch nádraží, v polosvětle jediné blikavé sví- tiiny spatřil jsem několik postav s nezbytným fézy, a ty postavy oblehaly nádražní buffet pily rakiji, že Mohamed, jenž byl vyznavačům islamu přísně zapověděl pití »pojných nápojů. najisto se v hrobě obracel. Co jsem měl dělat!: Obracel jsem se chvíli taky a nezbylo, než za mhouřiti oči nad tou zkažeností. Oči se mi sklí žily a — jakož jsem se ostatně hned na začátku zmínil — probudil jsem se až áno. Do Cařihradu bylo sice ještě daleko, ale na spaní nebylo již ani pomyšlen.. I v soused- ním kupé ozvaly se hlasy, kdosi přešel chodbou — jeden za druhým z obyvatelů spacího vagonu se probouzel.
Turkův Mohamed Praha Cařihrad Adrianopolis BabEski
19 article
Venku při dráze bylo vidět červenavé zdivo jakýchsi pobořených, prastarých náspů a hra- deb. A hle, zde, tři kroky od hráze trati, dva turečti vojáci ve tmavomodrých, dlouhých kabá tech s ohrnutým, beráněím límcem, s fézy na hlavách a opírajíce se o pušky stojí a hlídají trať. Opodál druhá a tam zase třeti a čtvrtá stejně uniformovaná a stejně zamračená dvojíce — jsou pohromadě dva vždy proto, aby dával pozor i jeden na druhého. A, jako u nás telegraí- eí tyče, kmitají se jízdou při eslé eostě další — střežili trat i celým tím územím, jímž projížděl jsme za noci. Hodní chlapci! Již jsení se o tom zmínil, že domorodí p briganti často brávali si, po dobrém či po zlém od cestujících něco na památku. Touto pozor nosti vyznamenávaní cestující, náhodou, vždy byl příslušníky cizích moeností, . s těmi t. zv mocnostmi pak mívaly turecké vlády jen mrzuté tahačky a nepřijemnosti. A jelikož se objevilo, že z takovýen, ostatně zajímavých přepadávání vlaků mívali užitek vlastně jen soukromí pod- nikatelé, t. j. páni briganti a ne ona, slavná vláda, odejmula soukromým podnikatelům li- cenci ku provozování živnosti lupičské a raději dává trať hlídati vojskem. Je to prostředek jednoduchý a není vlastně drahý. Voják se tu- ecké vládě neprodraží. Není-li peněz, prostě se mu neplatí. Je to tak zavedeno a turecký vojáček je na takový pořádek zvyklý. Nemá přemrště- ných nároků a nějak se již uživí. Proto je pro tureckou vládu výhodnější, obsadí-li trať voj skem, než aby měla mrzutosti s ostatní Evropou Rozluštění opravdu genialní!
Evropa
20 article
Hradby zmizely a poznovu mihaly se kra jiny ploché a nízké, vinice a pastviny, zřídka vesnička nějaká. V dálce, za rovinou, zaleskne se jakýsi světlý, třpytivý, modravý pruh, jenž poznovu trati se ve změněné scenerii krajiny aby po chvíli znovu se objevil a zablesknul na délném obzoru. Pruh ten je stále bližší a bližší přibývá, roste a rozšiřuje se do dálky, do mo dravé, nekonečné dálky —: budiž pozdraveno moře, ty dávná, nejvěrnější lásko má! Přímá, daleká linie povrchu jeho zdá se znenáhla povznášeti se výš a výše, jakoby se k nebesům pozvedala a s oblohou splývala. obraz je stále širší a velebnější... Na širé, oce- lově modravé ploše, kdesi daleko v té nesmír- nosti vodní pláně zjeví se jakýsi tmavý bod, druhý, a třetí — lodi, kocábky i plachotní bárky vyrůstají v tom nekonečném dalegém obzoru Očí nelze odtrhnouti od té široké, modravě po- stříbřené vední hladiny, tiché a majestátní, stála bližší a bližší a stále se rozbíhajíeí v ši i dál . .. Snad již tedy za dvě, za půldruhé hodiny budeme u cíle. Tak blízko již konečně Cařihrad A pomyšlení, že již se mu blížíme, budí v dušt takový zvláštní, sváteční i lehce mrazivý pocit. Caříhrad, slavné, pohádkové město Východu .. ovšem, ale ta jeho po čertech mizerná pověst. a ty postavy zamračených bašibozuků, roztrou- šených podél celé trati, i zde, v tom usmívavém renu na břehu krásného, modravého maře —
Cařihrad
21 article
a libezná řeč turecká, jež nás tam obklopí a z níž dosud známe jen slůvko jediné, v Turectu ovšem první, poslední a nejdůležitější, slůvk. „bakšiš“ — — což, Allah bude s námi, nějak bylo, nějak bude: podíváme se na tol Jedeme nyní po vyvýšené hrázi těsně pr moři. Písčitý břeh volně nakloněnou plochou sklání se k postříbřené, světélkující hladině vod vlna za vlnou spěje ku břehu, plazí se po měk- kém písku, zapění se a zabělá, vrací se a splyne s přívalem vlny náslodující. Trojůhelník jakých si velkých, tmavých ptáků vysoko nad mořem kroučí a jinde hejno drobných čejek prohání se hladinou a brázdí za sebou dlouhé, třpytivé pruhy, bílí rackové poletují a hle, tam cosi veli- kého vynořilo se z moře, obloukem se vymrštil nad povrch a znovu zmizelo pod hladinou — delfin... A znovu rozstřikuje se voda, poznovu se vynořuje a zapadá. Škoda, že vlak letí dál a nezastaví! Šel bych a takového delfina — alespoň jednoho! — chytil bych si na udici na památku — nevídáno, pro nějaký ten pop-a- tek, jejž bych za to potěšení platil domu. v Praze, na t. zv. čáře potravní daně ..
Praha
22 article
Vlak supe a hrčí dále podél břehu Bílého moře. A lidé s fézy nečinně sedí v malých ko- cábkách při břehu, po vodě vidět rozestřené je- jich sítě. Vzpomínám si na jednoho ze svých pražských známých, rybáře náruživého . . . pa- nečku, zde bylo by proň Eldorado, tady asi na chytal by — ouklejů... A dále a dále zjevují se jiné, plachetní lodice, do nekonečna rostou hle, tam v daleku rýsují se modravě zašeřené hory a vrchoi jedně, nejvyšší a nejzazší, bělavě svítí zasněženým čelem — to pozdravují nás břehy Malé Asie, Princovy ostrovy a zasněžený horský velikán — Olymp .. Daleko při obzoru, nad světlou linií moře. zjeví se lehce nadechnutá, bělavá skupina ně- jakých sluncem ozářených' staveb. Obraz je stálo zřetelnějším a bližším, silhouctla stále urči- tější... město tam vyrůstá a do daleka se šíří Na zlaté půdě jitřního nebe kreslí se mobutne obrysy vysokých staveb a kupolí, vysoko přeční vajících domy ostatní: první, druhá, třetí dža mie a při každě z nich skupina ostrých, do nebe se zapichujících hrotů, štíhlé, útlé vížky mina retů —: tak na obzoru zjevuje se nám již samo pohádkové město, Cařihrad . .. A zatín dále jedeme krajem pustým a smut ným. V pravo stále týž jasný, úsměvný obraa tichého, třpytivého, širokého moře — v levo pastviny, roviny pusté, zamlklé a zase vinice dosud bezlisté. Ale jak dále vlak uhání podě
bílý moře Eldorado Asie Olymp Cařihrad
23 article
moře, již i lidská obydlí se vyskytují, tvoři již i celé skupiny a místy i pokus nějaké uličky I v polích viděti osaměle pracující muže, zapřa ženého bůvola, vychrtléno, volně se pasoucího keníka, osla poháněného otrhancem ve fézu. Neohraničený hřbitov, plný rozvalených, bělavých kamenů a vyvrácených sloupků, tmaré cypřiše, mezi nimi roztroušené stádo ovcí — tu již i celé městečko se stráně až ke trati se schyluje. Stavení jsou dřevěná, dřevo je stářím zčernalé a dolení polovice všech oken, kolem nichž jedeme, opatřena je hustým, rovněž dře- věným zamřížováním, Nikde otevřeného okna, nikde pootevřených dveří — jakoby zde bylo po vymření. Mnohý z těch domků tak je stářím sešlý, nakřiven a polorozpadlý, že snad ani není možno, aby v něm lidé přebývali. Ale na ploché střoše, mezi rozvěšenými tam cáry a hadry kmitá se postava nějaká. Lze vidět i do ulie rozlezlých po stráni, kmitají se zabedněné ar- kýře, zjeví se pobořená vížka minaretu, opět hřbitov, eypřiše — jiné městečko, věrná kopie přodešlého. A zase voják, netečný a zamračený a opět spáleniště dvaciti, padesáti domků — v ulici do vrchu se táhnoucí dláždění tak úžasně špatné, jako u nás doma v těch ulicích vydědě- ných, kde náhodou nebydlí nikdo z městsk rady... a znovu přejiždíme kolem celých čtvrti pobořených a opuštěných.
24 article
Však již se objevují skupiny domků úhled nějších, s okny ovšem všude stejně zamřížova nými, vlak odbočuje poněkud od moře, kmitaj se úpravnější zahrádky a víly, celá čtvrť vílo vá — stanice Makreköi, jakési do turečtiny pře ložené Řevnice. A znovu jede vlak podél maleb ných zřícenin dávných, mohutných opevnění Jimi chvílemi zastře se vyhlídka na moře a tu mezi starým zdívem, jež místy cele zakryto jo břečťanem a mezi poválenými, s hradeb vypadlý mi kvádry zjevují se štíhlé, tmavé cypřiše, stádu koz a ovci osaměle bloudí ruinami. Toť zámel sedmi věží, Jedikule, pradávné, dalekose táhnoucí opevnění Cařihradu. Zbývají už jen krátké zastávky Psamatia Jenikapu — jsme na zastávce poslední, Kum paku. Vjeli jsme mezi domy a domky, přiblížily se cařihradské mešity, stávají se většími a větší mi. I v pravo i v levo objevují se menší, před městské džamie, na minaretech vidět nyní i pa- vláčky, kulaté jejich ochozy i dvířka, jimiž vohází muezzin, když věřící zve k moditbám. A okna všech těch domů stále a napořád zabedněná — v ulicích všude jen fézy, muži v dlouhých kaftanech i krátkých kazajkách, se strakatými šátky, uvázanými kol beder, proda- vači, řvoucí po ulicích, psi, černě zakuklené Turkyně... ale již třeba, starati se o zavazadla, znovu, již bůh vi po kolikáté sáhnouti do kapsy pro pas ... trochu se hlava motá z toho očeká- vání příštích věeí.
Psamatius Makreköe Řevnice Cařihrad
25 article
Jen bude-li pan Zámečník na nádraží. J toho času naší spásou u nadějí. Jen aby byl do stal telegram, odeslan, mu z Vídně — Pan Zámečník — křestním jménem Vin- cenc — jest Čech, v Cařihradě usedlý již přes čtvrt století. Jistě tedy umí turecky líp, než my všichni dohromady. „Bakšiš“, „harém“ — jaká pak je to zásoba slov pro konversaci alespoň tu nejnutnější? Svým povoláním je pan Vincene dragomanem, průvodčím cizinců. A v Cařihradě nelze cizinci obejíti se bez dragomana. Ale eož, vyjelli si pan Zámečník někam do Egypta, Pale- stýny? Náš steward pana Vincence zná. Ochotně slibuje, že jej zavolá, bude-li pan Vincene na perroně. Rozhlížíme se naposled po kupé, kde ztrávili jsme plné dva dny a dvě noci, vlak letí a letí, ještě dvacel minut, ještě patnáct, ještě deset minut — zmírňuje chod, píská, stále po- maleji a pomaleji vjíždí do nádraží, kde se to hemží červenými fézy — „Herr Vincenz! Byl tam. Steward ho zavolal r mezi fézy na perroně nadzvedl se tvrdý černý klobouk.
Zámečník Vincen Vincenc Vídeň Čechy Cařihrad Egypt Pale Herr Vincenz
26 article
Přistupuje k vozu starší, hubený muž s dlou- hou, rozčísnutou bradou, pozdravuje — — Jsme v Cařihradě. Je k osmé hodině ráno. A nastal moment, zcela a navlas podobný tomu, o jakém ve svých „Příhodách, jež na cestě do Carohradu a zvláště v zajetí svém zku- sil,“ zmiňuje se Václav Vratislav z Mitrovie. Tatoť pak jsou slova, jím napsaná již roku — 1591: „A v pravdě, kdo chce mezi Turky bydliti, nejinak se chovati musí, než jak do končin je- jich vkročí, aby hned měšec otevřel a dříve ho nezavíral, leč odtud zase vyjde: nýbrž peníze, chce-li co zjednati a viděti, jako nějaké semeno ustavíčně aby rozsíval — — A byť jiný užitek z tcho nešel, alespoň to dobré odtud jde, že ji- ného prostředku není, jímž by Turci, povahy od přirození divoké a od jiných národů vzdáleni, šťastněji okroceni a ochlácholeni byli.“ Podařilo se nám, ihned, ještě v nádraží několik divokých Turků — „ochlácholít B. K.
Václav Vratislav Turek Cařihrad Carohrad Mitrovie