1
masthead
Ročník XXXXVIIL
2
masthead
V Praze, ve čtvrtek 21. května 1908.
Praha
4
article
Na ranní n odpol. lIst
předplací set
v Praze v administraei
na měsí
na čtrrt leta . . . . 6 K —h
s dvejí čonšskou
na měsí
na čtvst lata . . . . 7 K 50 h
ve sllanšchr
na měfe . . . . . . 2 K 30 h
Pr oštou:
na tvr la . . . . 9 R eon
s dvojí zisllkou
za mřsl
na měve
n čtvrtt. . . . K
Praha
30
R eon
5
article
Po bouřce v německých
sklenicích.
Po bouřce v německých
sklenicích.
Také dnešní vídeňské listy přeplněny
jsou zprávami o tuhých pranicích německých
svobodomyslných a klerikálních studentův na
třech německých universitách: vídeňské
štyrskohradecké a inšprucké
dále prohlášeními stran: křesťansko-sociální
německonacionální a německo- pokrokové
v téže příčině; item sliby ministerského před
sedy p Becka, konejšícího snažně oba roz
vaděné tábory a posléze úvahami o tom
zdali lze rozbroj povstalý nějak ještě utlu-
miti, či nutno-li se různo, ba nepřátelsky
rozejíti, ať hned neb později? —
Němečtí klerikálové, podporováni feudály
(hr. Frant. Thunem a soudr), jsou krajné
rozhořčení na ministra vyučování Mar-
cheta, že drží ochrannou ruku nad »rou-
hačem« prof. Wabrmundem i žádají na
Beckovi svorně s křesťanskými sociály h la vu
Marchetovu.
V Inšpruku vydávaný křesťansko-sociáln
denník »Tiroler Auzeiger« žádá kategoricky
»Marehet musí zmizet. Dříve nebude v Ra
kousku klidu.« — »Neboť«, tak odůvodňuje
bar. Morsey, »tento ministr jest masem
i kostí z průměru obyčejných liberál ních
profesorů« — již jsou klerikálům trnem
v očích. »Nechť ministerský předseda na-
hlédne, že situace nesmí záviseti na revoltu-
jících profesorech nebo studentech, že situace
neslove: Marchet či Beck, nýbrž: Beck
Otázka Wahrmundova není pouhou tyrolskou
záležitostí, nýbrž otázkou všeho katolického
lidu a k této otázce zaujme křesťansko
sociální strana postavení, bude-li potřeba
za jeden muž. Ona podrobí revisi otázku.
bylo-li zparlamentění vlády dobrým. Již dnes
ukazuje se, kterak případ Wahrmundův vy-
řizuje na — zádech našich katolických
studentův, na újmu katolického názoru světo-
vého. Na našich, katolickými fundatory
založených universitách, jakouž je nepopíra-
telně universita vídeňská, jeví se proti
nám (klerikálům) nejkrutější nesnášelivost.
Beck
František
Thun
profesor
Wabrmund
Tiroler Auzeiger
Morse
Wahrmundův
Mar
6
article
Studenti, požívající nadace katolických dobro-
dincův, profesoři, kteří o nadacích takých
vystudovali, chtějí nás z universit vyhazovat.
Toho nesneseme. Ministerský předseda necho
volí mezi námi a liberály. Při hlasování
o pilném návrhu Kolowratově (na zvýšení
odvodu zeměbranců) zachránili jsme jej my.
křesťanští sociálové a nikoliv liberálové mi
nistra Marcheta.«
Včera pak (19. května) přijalo křesťan-
skosociální sdružení za předsednictví dra.
Luegra resoluci, v níž prohlásilo se soli-
dárním se štyrským klerikalním poslancem
Hagenhofrem, jenž se 200 sedlaky proved-
demonstraci před universitou štyrsko-hra
deckou, odsuzujíc co nejnstřeji štvanici proti
Hagenhofrovi »se strany židovské za tím
účelem nastrojenou, aby vnešena byla roz-
tržka do řad Němců«. Křesťansko-sociální
sdružení domahá se úplné rovnoprávnosti
pro stoupence katolického směru na univer
sitách, vyslovuje politování nad tím, že p
Kolovratův
Hagenhofr
nadace katolický dobro
7
article
veškerých dosavadních vyjednáváních o zá
ležitostech vysokoškolských ministr Marche
jednal pouze s poslanci německo-svobodo
myslných stran a nikdy s poslanci křesťan
sko sociálními, i čeká strana křesťansko
sociální nyní na příslušné rozho
nutí vlády. Kdyby odpověď vlády ne
uspokojila, pak budou poslanci křesťansko
sociální hlasovati proti rozpočtu mi
nistra vyučování.«
Touž dobou měl svaz německo-
nacionální schůzi, a tu všichni řečníci
plni nevole nad klerikálním násilím prot
štvrsko-hradecké a inšprucké universitě pro-
hlásili, že »spojení s křesťansko-sociáln
stranou k společnému postupu v národních
otázkách německých je za daných poměrů
nemožné, poněvadž křesťanští so-
ciálové vzdor vší zdrželivosti německých
svobodomyslných stran a všem jejich náma
hám, aby vytvořen byl pokojný stav, ne-
ustále obnovují bojproti svobodě
vyučování na vysokých školá ch
podrobujíce se při tom úplně ve
dení klerikálů.«
March
8
article
Dle toho podobalo se, že jest roztržka
mezi klerikálním a liberálně-německým tá
borem včerejškem hotova. Avšak u večer
téhož dne, na valném shromáždění všech
liberálních stran německých, jemuž obcoval
ministři Marchet, Prade a Derschatta — ně-
mečtí pokrokáři z Čech a Moravy
jali důkladně přilévati vody do vína. Jim
jde neskonale více o zkrácen
nás Čechův o rovné právo ve
vlastech našich nežli o celou osvětu a svo
bodu lidskou. Ve chvíli, kde vláda Beckova
chce řešiti otázku jazykovou v Čechách sli
beným Němcům říšským zákonem ja
zykovým, jest prý nejživotnějším zájmem
Němcův v Čecbách opatřiti se pokud možná
největší brannou mocí, zajistiti si pomoc
všech Němcův mimočeských bez rozdílu víry
a názorův proti nám Čechům. Po mnoho
měsícův pracovali tedy již vůdcové Němcův
českých o docílení spolku na výboj a odboj
s německými křesťanskými sociály a kleri
kály v národních otázkách, právě těchto dnův
měl býti spolek ten zpečetěn — a tu, na
stojte, pro selskou výpravu Hagenhofrovu
před universitu štyrskohradeckou, pro stu
dentské kravaly na universitě inšprucké
vídeňské, má celá tato velká novostavba ně-
mecké pevnosti býti pobořena a rozkotána?
Marchet
Prade
Derschatt
Jim
Čechův
Němec
Němcův
Čecho
Čechy
Morava
Beckov
9
article
Ten byl tenor řečí Pergeltovy
ještě několika jiných německo-pokrokářských
poslanců z Čech a Moravy a neminul se
s účinkem na většinu »liberálů« německých
z ostatních zemí. »Od skupiny ke skupině
německé ozývá se otázka, komu by pro-
spěla trhlina mezi německými liberály
klerikály za nynějšího ohroženého (!) posta-
vení Němců v Čechách? Jistě jen Čechů m,
Slovanům a feudálům.
Celé to hnutí klerikální řízeno prý jest
z panské sněmovny hrabaty Frant. Thunem
Latourem, Clam-Martinicem a Walterskirche
nem, kteříž dychtí dostat otěže do rukou
proto nabádají křesťanské sociály k politice
jež by musila ministerstvo Beck- Marchetove
vyhodit ze sedla. Dědicem Beckovým bylo
by ministerstvo klerikální nebo ministerstvo
úřadnické, vládnoucí s § 14. I jeliž prý
v zájmu německých stran hnáti věci do
těchto koncův?« »Možno že události samy je
do nich doženou, a že Němcům nezbude
žádné volby více. Pak by to ale s in-
teressy německými dopadal
daleko hůře než nyní za vlády
Beckovy.«
Proti těmto úvahám německých pokro-
kářů z Čech marně namítal radikál německý
K. H. Wolf, že neví německý lid
žádných výhodách národních.
jež byly by Němcům vzešly z posavadní
jejich dobré vůle k velké straně kle-
rikální. »A proto jen, abychom udržel
situaci, máme přinášeti klerikálům další
oběti? K tomu německý lid nebude míti na-
prosto chuti.
Pergeltův
Němec
Čecho
František
Thun Latour
Martinic
Beck
Beckův
Wolf
Čechy
Morava
Slovan
Walterskirche n
10
article
Ano, kdybychom mohli poukázati na ve
liké vymoženosti a prospěchy, kdybychom
mohli vládu donutit k ráznému
zakročení proti revoltujícím
Čechům (viz Tittův a tempo telegram br
Coudenhovovi !). ano, pak by lid německý
rozuměl tomu našemu spojenství s klerikály.
Leč takto bude lépe, nastaneli jasno mezi
námi!« — Většina německých »libe-
rálův« však mínila, že konečně přece jen
pomoc klerikálův a křesťanských sociálů stojí
za jednu mši a tak obětovala svobodu i osvětu
(kromě ministra osvěty pana Marcheta, jejž
podepřela svou nadšenou důvěru), znovu —
panstvíchíivosti Němcův »v ze-
mích sudetských« jako vždy... Pouze sla-
boučkým hláskem na konec zavzdychala, že
v případě, »kdyby v budoucnosti
ukázalo se spojenství s křesťanskými sociály
v národních důležitostech nemožným,
vina z toho nespadala by na hlavy stran ně-
mecko-pokrokových, kteréž v umírně-
nosti a zdrželivosti šly až po meze nej-
krajnější.«
Doložíme li, že během téhož dne mini
sterský předseda bar. Beck měl důvěrné
porady s Luegrem jako svobodomysln
němečtí ministři Marchet, Derschatta a Prade
s klerikálními kolegy svými Ebenhochema
Gessmanem, za kterých si navzájem slibo-
váno, co se jen slíbiti dalo — můžeme miti
dnes již za jisté, že »vrána vráně oči ne-
vyklove«, ale že opět němečtí liberálové
křesťanští sociálové usednou vedle sebe
proti nám — jako sedávali od desíti let
Čecho
Coudenhove
Marchet
Němcův
Beck
Luegr
Derschatt
Prade
11
article
Říšská rada.
Říšská rada.
Poslanecká sněmovna.
(Schůze 69.)
Ve Vídni, 20. května.
(Původní zpráva telef. »Nár. Listů «.)
Na jednacím pořadu poslanečké sněmovny
byla dnes Halič, její poměry národní a jej
politická správa. Dostala se tam pilný m návrhem
ruským, který leží již několik neděl. Čekalo se
že zavraždění mistodržitele haličského hr. Po-
tockého vzbudí ve sněmovně neobyčejný ruch
pravou sensaci. Jaké sklamání! Sněmovna cho-
vala se naprosto nesdílně. Přispěl k tomu pod-
statně navrhovatel posl. Ceglinský. Nepochybu
jeme, že je výborným ředitelem ruského gymna-
sia v Přemyšlu; ale řečníkem parlamentním
politikem jest špatným. Mluvil celé dvě hodiny
a brzy rozprášilo se nevalné jeho posluch ačstv
docela. Zapomněl, že také v řečnictví jest eko-
nomie, že nejvěší časové rozpjetí výkonu př
odůvodňování pilného návrhu jsou tři čtvrti ho
diny, nanejvýše hodina, což jest pro parlamen
přespříliš.
Jemu odpověděl také velice zevrubně pře
seda kola polského praf. dr. Glabiňski. Vypočí
tával, jak pokročili Rusové v království halic
ském za prvních 40 let v právech jazykových
pokud jde o školství i pokud jde o jiné obory
Ale nejedná se ovšem o to, zdali Rusové pokro
čili za tu dobu, neboť zajisté pokročili měrou
mnohem větší také Poláci, ale jde o to, a to jest
kardinální otázkou: zddali Rušové v královstv
haličském mají práva, klerá jim přísluší? Na
otázku tuto možno dáti odpověď jen zápor
no u.
doktor
Glabiňski
Rus
Polák
Vídeň
Halič
Přemyšl
poslanecký sněmovna
poslanečký sněmovna
12
article
Největší posluchačstvo měl posl. dr. Gle
bovický. Jeho řeč byla ve skutečnosti dramati
ckým výstupem, při kterém spolupůsobili kromě
dra. Glěbovického a jeho nejbližších přátei
politických Morkova a P. Daviďáka ještě četn
poslanci ukrajinští a sociálně-demokratičtí, toli
kéž pak polští. Byl to dialog velice pestrý a zají
mavý, ovšem na některých místech na úrovni
děsně nízké; bylo slyšeti, že se poslanci obot
ruských skupin haličských ve sněmovně víden
ské před cizím forem a cizím jazykem navzájen
titulovali „pes“. Dojem takové scény nemůže
býti než trapný. Vůbec soudíme, že rozprava
o Haliči nikomu ve sněmovně poslanecké nepro
spívá: neprospívá zemi, ani neprospívá vzájem
ným poměrům obou národů, ji obývajícími
Tentokráte přibyl moment ještě nový: že dostaly
se do křížku obě skupiny ruské. Dr. Glěbovický
jest vůdeem staroruské. Jest bez odporu velic
talentovaný, véený a co je hlavní jeho předností
jest obratným řečníkem a parádním debatteu
rem. Také odečte-li se z výkladů jebo, co pově
děl, aby získal přízeň Poláků, také odečte-li se
v čem nelze s ním naprosto se srovnati, zbýva
výkon velice slušný. Dr. Glěbovický je ve sně
movně teprve rok a již tam nabyl posice takové
jaké tam před ním neměl žádný ruský poslane
z království haličského. Hlavním činitelem jeho
parlamentního vzrůstu jsou: inteligence, snáše
lívost a umírněnost, jakou na všechny strany
osvědčuje.
doktor
Gle
Morkov
P Daviďák
Glěbovický
Polák
Halič
13
article
Osvědčení, kteréž učinil jménem vlády bar
Beck, možno rozložiti na dvě části: jedna byla
věnována zavražděnému místodržiteli haličské
mu, druhá jeho nástupei
Zejtra dostanou se k slovu jako generáln
řečníci o pilnosti ruského návrhu dva zajímav
mužové: býval, ministr a bývalí předseda kola
polského hr. Vojtěch Dzieduszyeki a posl. D
szyňski.
z Vídně, 20. kvělna. (K. k)
Předseda dr. Weiskirchner zahájil schů
v 11.20 hod.
Po přečlení došlých spisů mezi nimi
jsou dolazy posl. Habermanna a sp. po invali-
ditě vojáků V. Janouška ze Škvrňan a Em. Dítěte
způsobené týráním, projednává se pilný návrh Ce
gliňského
Beck
Dzieduszyeki
doktor
Weiskirchner
Habermann
V Janoušek
Vídeň
Škvrňany
14
article
V drobném prouejíí
ranní číslo o sobě . . . za 9
odpoladni
. . . za 2
Ve Hllalkách na venkově:
ranní čísla. . . . . .
10h
odpolední . . . . . . . . 4a
Inserátv
plati se hotevě napřel.
Předplacení a inserty přijímá sdmini-
strace v Marianské ulicí č. a.
Tam nacházejí se též redakee
tiskáraa a ezpedice „Národních Listě“
Dekopisy se sevzaeeji
15
article
* správním systemu v Haliči.
Posl. Cegliňský prohlásil, že synům ruskéhio ná-
roda příčí se teroristický způsob boje a terorismus
vůbec je dalek politických programů všech ruských
stran. Byl-li právní řád tak strašně překročen, mu-
sily k tomu býti také strašné příčiny. Vězí v halič-
ském správním systému, který místodržitel hr. Po-
tocki zdědil po svých předchůdcích a ustálil svou
autoritou. Tento system zavinil zvláště kulturní, so-
ciální a hospodářský úpadek obyvatelstva. Rečník
líčí zkracování Rusů v ústřední a polský vliv v obec-
ní správě
Nouzově podpory nebyly obcím doručeny z po-
litických důvodů. Vytýká panující polské straně, že
odnimá svévolnými činy Rusům jich zákonné zastou-
popí Vodčí myšlenkou zemských voleb bylo, zara-
ziti vltězný postup demokratické unie polského klubu
proti straně šlechtické. To stalo se na újmu Rusů.
Jejich mandáty dostaly se šlechticům, jimž ústřední
vláda nadržovala. Rusům nezbývá, než obrátiti se
na parlament, aby přičinil se o pilnost návrhu. (Hluč-
ná pochvala mezi Rusy.)
Posl. dr. Glabiňski vytýkal radikální ukrajinské
straně terorismus a osočování. Řečí Cegliňského
má se rozvinout tak zv. haličská debata. Přes důle-
žitě úkoly sněmovní a přes to, že tato debata může
jen zvýšiti rozhořčení nad haličskou vraždou, usnesl
se polský klub nevyhýbati se neplodné debatě, pro-
tože nemůže a nesmí couvati před terorismem. (Hluč-
ná pochvala mezi Poláky.) Správa Haliče jest části
obecné státní správy a má tytéž nedostatky a chyby.
jenže v Haliči jeví se nápadněji než jinde. Obyvatel-
stvo, v němž je hluboce zakořeněn odpor proti byro-
kratické správě, očekává brzké její zreformování.
Posl
Rus
doktor
Glabiňski
Polák
Halič
16
article
Ruský národ za posledních čtyřicet let vzmohl se
ve všech oborech
Vzpomínaje pronásledování Poláků v Prusku
praví řečník, že by Poláci v Prusku, ba i ve Slezsku
a Bukovině byli šťastni, kdyby měli táž práva, jako
haličští Rusové. Poláci zaslupovali ve sněmovně
vždy zájmy celé země a nikdy nečinili rozdílu mezi
západní a východní Haličí. Zasazovali se také o
zájmy ruských sedláků a jako unikum v Rakousku
zřídili ruské národní spořitelny. Rusové chtějí po-
ruštiti východní Halič, avšak my — praví řečník —
tam zůstaneme. (Pochvala mezi Poláky, výkřikya
vřava mezi Rusy.) jako domácí praobyvatelé a bu-
deme usilovat, abychom venkovské obyvatelstvo pol-
sky zachránili před poruštěním.
Učiníme, seč budeme, abychom zajistili celé
zemi a oběma národům pokojný rozvoj a budeme
hlasovali proti pilnosti. (Hlučná pochvala a potlesk
mezi Poláky)
Posl. Ostapčuk líčí uliskování ruských sedláků.
Polák
Rus
Posl
Prusko
Slezsko
Bukovina
Halič
Rakousko
17
article
Panující politická soustava v Haliči je pokračová ním
historických poměrů, jež byly kdysi přípravou pro
zánik království polského. Řečník polského klubu ne-
uvedl ani jediného fakta, aby seslabil výtky Ceglin-
ského. V zájmu pokojného spolužití obou národů tře-
ba prozkoumati poměry. Kéž neodepře se pomoe
k nápravě. (Hlučná pochvala.)
Posl. Hlibovický prohlašuje, že staroruská slrana
uznávala již dávno, že správa potřebuje nápravya
podala příslušné návrhy. Vytýká Mladorusům, již ho
přerušují protestními výkřiky, že o posledních říš-
ských volbách páchali na Starorusech největší ná-
silnosti. Mislodržiteli hr. Potockému mají co děkovati
za mnoho mandátů. Ruská národní strana nemá
slyků s úřadními kruhy v Rusku. Malý ruský kmen
ve východní Haliči, severní Bukovině a hoř. Uhrách
— od r 1848 nevědecky nazývaný „Rusíny“ — tvoří
národně kulturní část všeho ruského národa. (Opětná
výkřiky posl. Trylovského, Bačinského a Starucha)
Nemůže k oficiálním kruhům Ruska chovati
sympatie, dokud nenahlědnou, že je vrchovatý čas,
aby jejich vnitřní i zevnitřní politika byla slovanská
a aby vyprostily se z berlínského komanda. (Po-
chvala.) Ač uznáváme zásadu národně-kulturní jed-
noty všech národních kmenů ruských, je přece hlavní
zásadou našeho politického programu, aby naše poli-
tická činnost týkala se pouze východní Haliče a se-
verní Bukoviny, končila na hranicích rakouského
mocnářství a vždy rozvíjela se na zákonně legální
půdě.
Národně-kulturní snahy slovanských národů nía-
jí se rozvíjeti stále na půdě nynějších stá tních území
Posl
Potocki
Rusín
Bačinský
Halič
Rusko
Uhry
Bukovina
Mladorus
severní Bukovina
18
article
FEUILLETON
FEUILLETON
V Praze, dne 20. května.
(K Cařihradu.) Nevim, byl-li jsem pro-
buzen rachotivým, prudkým zatrhnutím vlaku
či září nově vyšedšího slunce — s prvním jeho
úsvitem probudil jsem se čilý jako skřivánek, sou
hlasíte-li s tim poetickým obrazem. Nastalo jitro
kdy po dvoudenní nepřetržité jízdě spatříme ky-
nečně Cařihrad. A bylo mi tak nějak volně a
blaze, že bych byl málem zatrilkoval — povi-
dám: jako skřivánek!
čřipomínal jsem si, že za noci — bylo to
někde v Adrianopoli — málem byl bych viděl
barém. Skutečný Turkův harém. „Honem se po-
divejte, ale honem, je tu harém,“ zaslechl jsem
hlas milého svého spolucestovatele, ale než jsem
si uvědomil, že nalézám se ve vlaku a ten vlak
že stojí v jakémsi tureckém nádraži, bylo již
pozdě: harém byl zatím ve vlaku. Byly prý tři,
jako domina v redutách zakuklené paničky
s nimi jejich pán a velitel — taky mohly ještě
chvili počkat, maškary, než se probudím!
A dále za Adrianopolí Kuleli-Bergas, Baba-
Eski, Čerkesköi a tucet j' ných stanic stejně
libezných jmen — pěkně se spalo pod tím tu-
reckým nebem. Na mžik jenom na jednom
z těch nádraží, v polosvětle jediné blikavé sví-
tiiny spatřil jsem několik postav s nezbytným
fézy, a ty postavy oblehaly nádražní buffet
pily rakiji, že Mohamed, jenž byl vyznavačům
islamu přísně zapověděl pití »pojných nápojů.
najisto se v hrobě obracel. Co jsem měl dělat!:
Obracel jsem se chvíli taky a nezbylo, než za
mhouřiti oči nad tou zkažeností. Oči se mi sklí
žily a — jakož jsem se ostatně hned na začátku
zmínil — probudil jsem se až áno.
Do Cařihradu bylo sice ještě daleko, ale
na spaní nebylo již ani pomyšlen.. I v soused-
ním kupé ozvaly se hlasy, kdosi přešel chodbou
— jeden za druhým z obyvatelů spacího vagonu
se probouzel.
Turkův
Mohamed
Praha
Cařihrad
Adrianopolis
BabEski
19
article
Venku při dráze bylo vidět červenavé zdivo
jakýchsi pobořených, prastarých náspů a hra-
deb. A hle, zde, tři kroky od hráze trati, dva
turečti vojáci ve tmavomodrých, dlouhých kabá
tech s ohrnutým, beráněím límcem, s fézy na
hlavách a opírajíce se o pušky stojí a hlídají
trať. Opodál druhá a tam zase třeti a čtvrtá
stejně uniformovaná a stejně zamračená dvojíce
— jsou pohromadě dva vždy proto, aby dával
pozor i jeden na druhého. A, jako u nás telegraí-
eí tyče, kmitají se jízdou při eslé eostě další —
střežili trat i celým tím územím, jímž projížděl
jsme za noci. Hodní chlapci!
Již jsení se o tom zmínil, že domorodí p
briganti často brávali si, po dobrém či po zlém
od cestujících něco na památku. Touto pozor
nosti vyznamenávaní cestující, náhodou, vždy byl
příslušníky cizích moeností, . s těmi t. zv
mocnostmi pak mívaly turecké vlády jen mrzuté
tahačky a nepřijemnosti. A jelikož se objevilo,
že z takovýen, ostatně zajímavých přepadávání
vlaků mívali užitek vlastně jen soukromí pod-
nikatelé, t. j. páni briganti a ne ona, slavná
vláda, odejmula soukromým podnikatelům li-
cenci ku provozování živnosti lupičské a raději
dává trať hlídati vojskem. Je to prostředek
jednoduchý a není vlastně drahý. Voják se tu-
ecké vládě neprodraží. Není-li peněz, prostě se
mu neplatí. Je to tak zavedeno a turecký vojáček
je na takový pořádek zvyklý. Nemá přemrště-
ných nároků a nějak se již uživí. Proto je pro
tureckou vládu výhodnější, obsadí-li trať voj
skem, než aby měla mrzutosti s ostatní Evropou
Rozluštění opravdu genialní!
Evropa
20
article
Hradby zmizely a poznovu mihaly se kra
jiny ploché a nízké, vinice a pastviny, zřídka
vesnička nějaká. V dálce, za rovinou, zaleskne
se jakýsi světlý, třpytivý, modravý pruh, jenž
poznovu trati se ve změněné scenerii krajiny
aby po chvíli znovu se objevil a zablesknul na
délném obzoru. Pruh ten je stále bližší a bližší
přibývá, roste a rozšiřuje se do dálky, do mo
dravé, nekonečné dálky —: budiž pozdraveno
moře, ty dávná, nejvěrnější lásko má!
Přímá, daleká linie povrchu jeho zdá se
znenáhla povznášeti se výš a výše, jakoby se
k nebesům pozvedala a s oblohou splývala.
obraz je stále širší a velebnější... Na širé, oce-
lově modravé ploše, kdesi daleko v té nesmír-
nosti vodní pláně zjeví se jakýsi tmavý bod,
druhý, a třetí — lodi, kocábky i plachotní bárky
vyrůstají v tom nekonečném dalegém obzoru
Očí nelze odtrhnouti od té široké, modravě po-
stříbřené vední hladiny, tiché a majestátní, stála
bližší a bližší a stále se rozbíhajíeí v ši
i dál . ..
Snad již tedy za dvě, za půldruhé hodiny
budeme u cíle. Tak blízko již konečně Cařihrad
A pomyšlení, že již se mu blížíme, budí v dušt
takový zvláštní, sváteční i lehce mrazivý pocit.
Caříhrad, slavné, pohádkové město Východu ..
ovšem, ale ta jeho po čertech mizerná pověst.
a ty postavy zamračených bašibozuků, roztrou-
šených podél celé trati, i zde, v tom usmívavém
renu na břehu krásného, modravého maře —
Cařihrad
21
article
a libezná řeč turecká, jež nás tam obklopí a
z níž dosud známe jen slůvko jediné, v Turectu
ovšem první, poslední a nejdůležitější, slůvk.
„bakšiš“ — — což, Allah bude s námi, nějak
bylo, nějak bude: podíváme se na tol
Jedeme nyní po vyvýšené hrázi těsně pr
moři. Písčitý břeh volně nakloněnou plochou
sklání se k postříbřené, světélkující hladině vod
vlna za vlnou spěje ku břehu, plazí se po měk-
kém písku, zapění se a zabělá, vrací se a splyne
s přívalem vlny náslodující. Trojůhelník jakých
si velkých, tmavých ptáků vysoko nad mořem
kroučí a jinde hejno drobných čejek prohání
se hladinou a brázdí za sebou dlouhé, třpytivé
pruhy, bílí rackové poletují a hle, tam cosi veli-
kého vynořilo se z moře, obloukem se vymrštil
nad povrch a znovu zmizelo pod hladinou —
delfin... A znovu rozstřikuje se voda, poznovu
se vynořuje a zapadá. Škoda, že vlak letí dál
a nezastaví! Šel bych a takového delfina —
alespoň jednoho! — chytil bych si na udici
na památku — nevídáno, pro nějaký ten pop-a-
tek, jejž bych za to potěšení platil domu.
v Praze, na t. zv. čáře potravní daně ..
Praha
22
article
Vlak supe a hrčí dále podél břehu Bílého
moře. A lidé s fézy nečinně sedí v malých ko-
cábkách při břehu, po vodě vidět rozestřené je-
jich sítě. Vzpomínám si na jednoho ze svých
pražských známých, rybáře náruživého . . . pa-
nečku, zde bylo by proň Eldorado, tady asi na
chytal by — ouklejů... A dále a dále zjevují
se jiné, plachetní lodice, do nekonečna rostou
hle, tam v daleku rýsují se modravě zašeřené
hory a vrchoi jedně, nejvyšší a nejzazší, bělavě
svítí zasněženým čelem — to pozdravují nás
břehy Malé Asie, Princovy ostrovy a zasněžený
horský velikán — Olymp ..
Daleko při obzoru, nad světlou linií moře.
zjeví se lehce nadechnutá, bělavá skupina ně-
jakých sluncem ozářených' staveb. Obraz je stálo
zřetelnějším a bližším, silhouctla stále urči-
tější... město tam vyrůstá a do daleka se šíří
Na zlaté půdě jitřního nebe kreslí se mobutne
obrysy vysokých staveb a kupolí, vysoko přeční
vajících domy ostatní: první, druhá, třetí dža
mie a při každě z nich skupina ostrých, do nebe
se zapichujících hrotů, štíhlé, útlé vížky mina
retů —: tak na obzoru zjevuje se nám již samo
pohádkové město, Cařihrad . ..
A zatín dále jedeme krajem pustým a smut
ným. V pravo stále týž jasný, úsměvný obraa
tichého, třpytivého, širokého moře — v levo
pastviny, roviny pusté, zamlklé a zase vinice
dosud bezlisté. Ale jak dále vlak uhání podě
bílý moře
Eldorado
Asie
Olymp
Cařihrad
23
article
moře, již i lidská obydlí se vyskytují, tvoři již
i celé skupiny a místy i pokus nějaké uličky
I v polích viděti osaměle pracující muže, zapřa
ženého bůvola, vychrtléno, volně se pasoucího
keníka, osla poháněného otrhancem ve fézu.
Neohraničený hřbitov, plný rozvalených,
bělavých kamenů a vyvrácených sloupků, tmaré
cypřiše, mezi nimi roztroušené stádo ovcí —
tu již i celé městečko se stráně až ke trati se
schyluje. Stavení jsou dřevěná, dřevo je stářím
zčernalé a dolení polovice všech oken, kolem
nichž jedeme, opatřena je hustým, rovněž dře-
věným zamřížováním, Nikde otevřeného okna,
nikde pootevřených dveří — jakoby zde bylo
po vymření. Mnohý z těch domků tak je stářím
sešlý, nakřiven a polorozpadlý, že snad ani není
možno, aby v něm lidé přebývali. Ale na ploché
střoše, mezi rozvěšenými tam cáry a hadry
kmitá se postava nějaká. Lze vidět i do ulie
rozlezlých po stráni, kmitají se zabedněné ar-
kýře, zjeví se pobořená vížka minaretu, opět
hřbitov, eypřiše — jiné městečko, věrná kopie
přodešlého. A zase voják, netečný a zamračený
a opět spáleniště dvaciti, padesáti domků —
v ulici do vrchu se táhnoucí dláždění tak úžasně
špatné, jako u nás doma v těch ulicích vydědě-
ných, kde náhodou nebydlí nikdo z městsk
rady... a znovu přejiždíme kolem celých čtvrti
pobořených a opuštěných.
24
article
Však již se objevují skupiny domků úhled
nějších, s okny ovšem všude stejně zamřížova
nými, vlak odbočuje poněkud od moře, kmitaj
se úpravnější zahrádky a víly, celá čtvrť vílo
vá — stanice Makreköi, jakési do turečtiny pře
ložené Řevnice. A znovu jede vlak podél maleb
ných zřícenin dávných, mohutných opevnění
Jimi chvílemi zastře se vyhlídka na moře a tu
mezi starým zdívem, jež místy cele zakryto jo
břečťanem a mezi poválenými, s hradeb vypadlý
mi kvádry zjevují se štíhlé, tmavé cypřiše, stádu
koz a ovci osaměle bloudí ruinami. Toť zámel
sedmi věží, Jedikule, pradávné, dalekose
táhnoucí opevnění Cařihradu.
Zbývají už jen krátké zastávky Psamatia
Jenikapu — jsme na zastávce poslední, Kum
paku. Vjeli jsme mezi domy a domky, přiblížily
se cařihradské mešity, stávají se většími a větší
mi. I v pravo i v levo objevují se menší, před
městské džamie, na minaretech vidět nyní i pa-
vláčky, kulaté jejich ochozy i dvířka, jimiž
vohází muezzin, když věřící zve k moditbám.
A okna všech těch domů stále a napořád
zabedněná — v ulicích všude jen fézy, muži
v dlouhých kaftanech i krátkých kazajkách, se
strakatými šátky, uvázanými kol beder, proda-
vači, řvoucí po ulicích, psi, černě zakuklené
Turkyně... ale již třeba, starati se o zavazadla,
znovu, již bůh vi po kolikáté sáhnouti do kapsy
pro pas ... trochu se hlava motá z toho očeká-
vání příštích věeí.
Psamatius
Makreköe
Řevnice
Cařihrad
25
article
Jen bude-li pan Zámečník na nádraží. J
toho času naší spásou u nadějí. Jen aby byl do
stal telegram, odeslan, mu z Vídně —
Pan Zámečník — křestním jménem Vin-
cenc — jest Čech, v Cařihradě usedlý již přes
čtvrt století. Jistě tedy umí turecky líp, než my
všichni dohromady. „Bakšiš“, „harém“ — jaká
pak je to zásoba slov pro konversaci alespoň tu
nejnutnější? Svým povoláním je pan Vincene
dragomanem, průvodčím cizinců. A v Cařihradě
nelze cizinci obejíti se bez dragomana. Ale eož,
vyjelli si pan Zámečník někam do Egypta, Pale-
stýny?
Náš steward pana Vincence zná. Ochotně
slibuje, že jej zavolá, bude-li pan Vincene na
perroně. Rozhlížíme se naposled po kupé, kde
ztrávili jsme plné dva dny a dvě noci, vlak letí
a letí, ještě dvacel minut, ještě patnáct, ještě
deset minut — zmírňuje chod, píská, stále po-
maleji a pomaleji vjíždí do nádraží, kde se to
hemží červenými fézy —
„Herr Vincenz!
Byl tam. Steward ho zavolal r mezi fézy
na perroně nadzvedl se tvrdý černý klobouk.
Zámečník
Vincen
Vincenc
Vídeň
Čechy
Cařihrad
Egypt
Pale
Herr Vincenz
26
article
Přistupuje k vozu starší, hubený muž s dlou-
hou, rozčísnutou bradou, pozdravuje — —
Jsme v Cařihradě. Je k osmé hodině ráno.
A nastal moment, zcela a navlas podobný
tomu, o jakém ve svých „Příhodách, jež na
cestě do Carohradu a zvláště v zajetí svém zku-
sil,“ zmiňuje se Václav Vratislav z Mitrovie.
Tatoť pak jsou slova, jím napsaná již roku —
1591:
„A v pravdě, kdo chce mezi Turky bydliti,
nejinak se chovati musí, než jak do končin je-
jich vkročí, aby hned měšec otevřel a dříve ho
nezavíral, leč odtud zase vyjde: nýbrž peníze,
chce-li co zjednati a viděti, jako nějaké semeno
ustavíčně aby rozsíval — — A byť jiný užitek
z tcho nešel, alespoň to dobré odtud jde, že ji-
ného prostředku není, jímž by Turci, povahy od
přirození divoké a od jiných národů vzdáleni,
šťastněji okroceni a ochlácholeni byli.“
Podařilo se nám, ihned, ještě v nádraží
několik divokých Turků — „ochlácholít
B. K.
Václav Vratislav
Turek
Cařihrad
Carohrad
Mitrovie