2
masthead
V Přaze, v útery dno 12. února 1901.
4
article
Na ranní a odpol. listy
předplácí nen
v Praze v sdministrael
na mžsje . . . . . .
na čtvrt leta . . . . 6 K —
s dvejí donáškou
na měste
na čtvrt leta . . . . 7 K 50 h
ve Elialkácht
na měsío . . . . . . 2 K B0h
Poštout
za měste
na čtvrt leta . . . . 9 K 60
s drojí zásilkeu
na měste
na čtvrt leta . . . 11 K 40
Praha
5
article
Bude-li konec této „nepleše“
Bude-li konec této „nepleše“
Jako by ještě nebylo dosti na všech
těch posavadních kouscích zvičilé nesnášeli-
vosti a zloby, co se jich němečtí chauvinové
natropili od Sedanu proti nám, tuží se dnes
pod komandem Wolfa, Schönerera a Prada
teprv o závod, jakoby přímo hořeli touhou
vyniknouti co možná také zde v »Ostmarce«
hledaným »hunnským« talentem. Nemine
téměř dne, aby nám nebylo odrážeti nový
nájezd jejich svévole a zpupnosti. »Doba jest
pro nás Němce nyní opět z míry přízniva.
jako už dávno nebyla!« šeptají staří lišáci
mladým dravcům a tito se činí.
Po čem od července r. 1848 toužili
čeho však pro nezdolnou sílu skutečnosti
nikdy dosíci nemohli, aby totiž v ústředním
parlamentě Cislajtanie byla výslovně
němčina prohlášena za výhradn
ieho jazyk jednací, takže by žádný
slovanský, vlaský neb rumunský poslane
nesměl tu více promluviti svým jazykem
rodným: toho by rozbažení němečtí slovano-
žrouti hrozně rádi dosáhli dnes stůj co stůjt
a že to nejde z příma a rázem, pokoušeji
se o to podskokem: Wolf poroučí a první
místopředseda Němců Prade naléhá na no-
vého presidenta sněmovny poslanecké jmenem
celé levice, aby zavedl z vlastní své moci
proti všemu právu, zákonu a
zvyku brutálně urážející nás Slovany no
votu: aby totiž nepřijímal, neda
předčítati a nedal protokolo-
vati žádných interpellací, petic
a návrhů sepsaných jazyky slo-
vanskými neb vůbec neněme-
ckými. Vše má býti německé — jinak se
to odmítá a vrací nečtěno, právě tak jak
to dělají zpupné německé obce a okresní
výborové němečtí zfanatisovaní duchem
mommsenským.
Wolf
Schönerer
Prado
Němec
Prade
Slovan
Sedan
6
article
S touto vyzývavostí zahajují na úsvitu
dvacátého století němečtí furibundové říšskou
radu králövství a zemí obývaných 64 pro
centy Slovany a pouze 33 procenty Němei
Tak začínají osvědčovati tu svou vlaste-
neckou ochotu ku »plodné práci« — to jest
jich první odpověď na výzvu císařské řeči
trůnní: »Pracujte, pánové.«
Počátek práce jejich záleží v tom, že
nasazují hořící doutnák na dynamit, který
by stačil celý parlament cislajtánský vyhodi
do povětří. O tom přece nemůže býti zádně
pochybnosti, kdyby na zejtří předseda par-
lamentu učinil jim po vůli a prohlásil, že
nedá přečísti žádnou interpel-
laci a petici, než bude-li podána
jazykem německým, jakožto jednacím
a úřadním jazykem parlamentu, že
by takoyé rozhodnutí a prohlášení rázem
rozpoutalo bouři uraženého práva a sebe-
vědomi slovanských zástupcův, která by roz
vrátila celé to lešení cislajtanského toho par
lamentu »privilegovaných« do základů.
Takového svévolného a krutého pří
koří, takového urážlivého pychu velko
německého nesnesl by zajisté ani nejtrpěli-
vější Slovan déle. Jak že, to by měla býti
nám Slovanům odměna za to, že od r. 1848
pro ten boží mír odříkali jsme se dobro-
volně a s nevídaným sehezapřením v tom
ústředním parlamentě svého přirozeného
práva, že jsme tu neřečnili du-
sledně a stále my Slované všickni
svými jazyky, že jsme nepožadovali,
aby každá vládní předlohaa
vůbec každý návrh, o němž jsme
tu měli hlasovat, byly nám po-
dány a ztlumočeny těž na ja zyk
náš, a všechny naše řeči aby byly steno
grafovány v našich jazycích pro officiální
protokol sněmovní tak správně a důkladně
jako Němcům v řeči jejich německé?
Slovan
Němec
7
article
To bylo naše nepopíratelné právo, na
němž jsme měli státi od padesáti let. Avšak
my Slované zatím ve svém pověstném dobrá-
ctví od půl století skromně se odříkali ve
Vídni všeho právního justamentu a spokojo-
vali se vždy s tím, když jen v principu, zá-
sadně, nebude nám naše právo od Němcůa
od vlády upíráno, pak že v praxi vždy bu-
deme šetrně činiti dobrovolnou koncessi žá-
doucímu dorozumění a usnadníme jednání
parlamentu tím, že budeme co možná mluvit
v něm německy, byť si nám to činilo sebe
větší obtíže.
Spočítati daly by se ty řeči slovanské.
proslovené během půl století v parlamentě
vídeňském; ani jediné však nedostalo se cti,
aby byla zapsána stenograficky v protoko
sněmovní. Vymlouváno se, že k tomu není
stenografů po ruce, že by pověření různo-
jazyčných protokolů činilo nepřemožitelné ob
tíže — a my dobrácky si to nechali líbit
Spokojovali jsme se stále tím, když aspon
v zásadě se uznává naše rovné oprávnění
řečniti vlastním jazykem, spokojovali jsme se
tím, když aspoň naše slovanské interpellace
a petice se čtly a zapisovaly v protokoly sně-
movní v původním svém znění.
Tento ústupek jsme činili od let v tom
bláhovém domnění, že Němci plně uznají
naši skromnost a ocení tuto naší oběť, při-
nášenou nami existenci tohoto nám tak ne-
příznivého parlamentu, klerý byl by v tu
chvili býval postižen osudem biblické věže
babylonské, jakmile bychom sobě my Slo-
vane byli řekli: »Od nynějška deba-
tujme všichni napořád a bez
výminky jen svými rodnými ja-
zvky!« Kdysi dějiny snad odsoudí nás pro
tuto skromnost a zdrželivost, snad nazvouji
hříšnou slabostí a chybou osudnou.
Ale ti, jimž záleží na udržen
jednoty tohoto soustátí habs
Slovan
Němec
Vídeň
8
article
burského, měli by nás pro tuto naši
chybu vděčně blahoslavit a všechno na-
sadit, aby německá neuznalost, zpupnosta
útočnost z ní nekořistila a nás úderem své
pěsti nevyburcovala všecky k bezohledné,
zoufalé sebeobraně a odvetě. A o to a nie
méně snad již této hodiny se jedná.
Dosud žádný slovanský klub nevystoupi
s návrhem, aby základní ústavní zá-
kon, prohlašující v čl. XIX. rovnopráv-
nost všech jazyků zemských
v životě veřejném, byl proveden lo-
gicky především na místě, kde soustřeďuje
se veřejný život, totiž v zákonodárném
sboru pro společné důležitosti
království a zemí v něm zastou-
pených tím způsobem, že by všech
sedm zemských jazyků království a zemí těch
byly též rovnoprávnými jednacími ja-
zyky obou sněmoven rady říšské, v nichž
by netoliko poslanci skládali slib, ale v nichž
by též vláda a předsednictvo byly povinny
mluviti s poslanci neněmeckými.
9
article
Ale naproti tomuopovažuje
se dnes drzá, Wolfem a Schönererem ovlá
daná ta menšina německá požadovat a usi-
lovat, aby slovanská ta většina byla poko-
řena a oloupena i o tu trošku svého
posavadního práva, aby jí bylo ná-
silně vzato, co po řadu let bez
nejmenší obtíže a nesnáze bylo
v poslanecké sněmovně prakti-
kováno, čemu nebrání ani jediný paragraf
jednacího řádu sněmovny, co ale naopak
káže státní základní zákon ústavy
a raisona státní.
Na tento posavadní stav právní, utv
zený dlouholetou zvyklostí, žene dnes re-
voluce pangermánská útokem,
hledíc strhnouti terrorem svým předsedua
vládu Körbrovu na svou stranu a pro svou
věc. Nuže, zejtřek ukáže, zdali se jí i tento
rozmach sveřepý podaří! »Neplechou« na-
zývá Wolf a Prade to minimum posa-
vadní šetrnosti presidia ku právu
slovanské většiny.
Nuže, jsme žádostivi, najde-li se ra-
kouský státník, který konečně zahřmí těm
catilinarským existencím prušáckým v Ra-
kousku svoje Quousque tandem a poví jim,
že tato říše nehodlá déle snášeti neplechu
jejich vlastizrádné svévole?
Wolf
10
article
Milana Obrenoviče není!
Milana Obrenoviče není!
Milan Obrenovič dokonal dnes odpoledne
život ve svém vídeňském bytě po několikadenní
nemoci. Chřipka měla u něho za následek za
pálení plic, jemuž podlehl. Snad při té příleži
tosti spolupůsobila také nějaká starší choroba
pomohla zmařiti život, pro který nepřátelé
Srbska budou hořké slzy prolévati. Za to však
Srbsku a srbskému národu se uleví. Ba mnohem
více. Úmrtím Milanovým rozřešena je pro Srbsko
jedna z nejtěžších a nejnepříjemnějších otázek.
Dokud Milan žil, Srbsko nemohlo nalézti vnitřní
ustálenosti ani ustálenosti svých zahraničných
poměrů. Milan síce posledního půl léta byl
nucen zdržovati se mimo Srbsko, do něhožsi
netroufal vrátiti se, nemaje jistoty, jak by byl
přivítán. Ale nepřestával pilně pracovati, aby
nynější pořádek v zemi zvrátil a připravil si
cestu nazpět. Že měl v Srbsku dosud přívržence,
potvrdila sama nynější skupšlina, jejíž poslane
předem prohlásili, že by odepřeli dáti své hlasy
návrhu zákona, kterým by Milan na vždy by
prohlášen za psance.
Obrenovič
Milanová
Milan
Milan sit
Srbsko
11
article
Zlý příklad vždycky mocněji působí, než
dobrý, lidé ve škole demoralisace jsou chápa-
vějši, než ve škole mravnosti. Uhohé Srbsko
podléhalo záhubnému vlivu Milanovu přes 30
let. Nedá se ani myslit lidská společnost, která
by po tak drahnou dobu odolávala svodům dé-
mona, zaujímajícího dlouho nejvyšší a i potom
nejvlivnější místo v zemi. Avšak stvůry vždycky
jsou zbabělé a jestliže Milan se domníval,že
jeho věrní byli by schopni obětovati se zaň
kdyby proti němu vystoupil zákonitý král, dožil
se v posledních měsících krutého zklamání
Sami ze sebe Milanovci nebyli by se sebral
k převratu, který by povalil nynější pořádek
nazpět uvedl Milana. Avšak on i jeho spřežene
snažili se působiti ke změně v Srbsku vlivem
zahraničným a za tím účelem zahájili prozatím
širokou novinářskou agitaci z Německa, jež po
kládá se přímo za podvedeno od krále Alexandra
proto, že nepojal za manželku německou prin-
ceznu, kterou mu připravilo.
Milanův
Milan
Uhohý Srbsko
Srbsko
Německo
12
article
Poměr Milanův k hrab. Goluchovskému
správci okupovaných zemí je příliš dobře znám
a není třeba při této příležitosti o něm se zm-
ňovati.
Po mnoha úspěších trojspolkové politiky na
Balkáně a po rozšíření německé sféry až k
Bagdadu je neočekávané úmrtí Milanovo těžkou
ranou pro »Drang nach Osten«. Milanovci, zba-
veni své hlavy, zmizí tak, jako v Bulharsku
Stambulovci. Jen veřejná demoralisace v část
národa, či určitěji řečeno intelligence, bude ješte
delší dobu špinavou stopou milanovštiny. Je
však opravněna naděje, že srbský národ dovede
z krve své výpuditi tuto nákazu, a to tím spíše.
že mezi lidmi normálně poctivými a normálně
slušnými v Srbsku nemůže mínění o zhoubnost
a zvrhlosti milanovštiny se různiti.
Toho je si v zájmu Srbska přáti, k tomu
musejí všichni dobři Srbové nyní nejúsilovněji
pracovati: aby úmrti Milanovo znamenalo mravný
obrod národa, zesílení národních prineipů, po
vzlet národních ideálů.
Milan Obrenovič byl člověk bohatě nadaný
imponujícího zevnějšku, ohnivého temperamentu
úchvatné výmluvnosti. Hřivna jeho přišla úplně
na zmar v blátě jeho nemravnosti a zkaženosti.
jež se stupňovala až k tomu, že se stal úhlav
ním nepřitejem národa, jehož osudy říditi by
povolán.
Milanův
Srba
Obrenovič
Balkán
Bagdád
Bulharsko
Srbsko
Drang nach
13
article
Psychologický problem, který se v tomto
nepřátelství jeví, vysvětluje se tím, že v jeho
žilách bylo málo krve, kterou by měl se srb-
ským národem společnou, anebo snad že vůbec
srbské krve v sobě neměl, a že v prvých le-
tech svého panování, když ještě zaň vládlo vla-
dařstvo, skládavší se z Blaznavce, Gavriloviče
a Jovana Rističe, vznikla v něm nedůvěra a
opovržení k těmto mužům, kteroužto nedůvěru
potom rozšířil na všechen srbský národ, a když
národ za nelásku neodplácel láskou, odpor jeho
stupňoval se v nenávisť. On si byl plně vědom,
že národem ctěn a milován býti nemůže, a
všeho spíše od něho se nadál, než úcty a lásky
Známý vůdce radikálů, pro tak zv. zaječar
ské povstání žalařovaný a r. 1887 amnestovany
přišel k němu po udělení amnestie ku slyšení
Milan jej oslovil: »Já vím, že tobě se stala
křivda, že bys nikdy proti mně nepovstal, ani
ruky nepozdvihl.« »I pozdkihl, kdyby třeba
bylo!« zněla odpověď. — »Za to tě ctím«, řekl
Milan a vyznamenal jej vysokým řádem.
Gavrilovič
Ristič
Milan
Blaznavka
14
article
Zlé svědomí Milana mořilo. Vytýkalo mu
skutky takové, že sám pokládal za nemožné,
aby se nenašla srbská ruka, která by ho
sprovodila. Kromě attentátu Jeleny Markovičové
a její přítelkyně paní Kničaninové byla naň pro-
vedena řada drobnějších attentátů, které vesměs
selhaly. Milanova nedůvěra k srbskému národu
a stálé očekávání spiklenecké dýky stupňovaly
se nemírným požíváním alkoholu až k šílenstvi.
Když spiklenci nepřicházeli, chorobná fantasie
sama mu je předváděla. Necítil se nikde bez-
pečna, nedůvěřoval nikomu ze svého okolí, ani
vlastnímu synu, králi Alexandrovi. Ze stálého
strachu vyvinul se trvalý stihomam a kdyžv
červenci 1898 Djuro Kneževič na něj neškodně
vystřelil, ve své psychose chtěl nejkrutším způ-
sobem umořiti všechny své odpůrce, jimiž byl
všichni čestní a vlastenečti mužové v Srbsku,
a stal se vinníkem zločinů, pro které byl nikol
neprávem srovnáván s Neronem.
Na Rakousko-Uhersku zůstane věčná skvrna,
že se tu našli politikově a novináři, kteří Mila-
novi tleskali pochvalu, jej povzbuzovali a
omývali.
Milan
Jelen Markovič
Kničaninová
Milanův
Alexandrov
Kneževič
Mil
Srbsko
Rakousko
Uhersko
15
article
Smrť zde vykonala veliký čin. Srbský ná-
rod zbaven jest úhlavního svého nepřítele a ne-
návistníka, jehož chytrosti, bezohlednosti a krve-
žíznivosti stále se musel obávati.
O chybách jeho charakteru, které měl jak
osoba soukromá a které jsou příliš dobře známy
na tomto místě pomlčíme.
Hledejme, zdaž národu svěmu také něco
dobrého prokázal.
On si počítal za zásluhu, že území srb-
ského státu válkou s Turky rozšířil a povýšil
Srbsko z knížectví na království.
Co se týče rozšíření srbského území, ono
není zásluhou Milanovou, nýbrž bylo následkem
všeobecné situace, přivedené vítězstvími ruskými
a černohorskými. Milan už před válkou r. 1876
přídal se k západnímu směru evropské politiky
a k vypovědění války Turkům svolil teprve,
když byl okolnostmi donucen a jiné možnosti
před sebou neměl. Odpor panovníkův proti osvo-
bozující válce oslabil účinnost srbských zbraní,
jež z války nevyšly ověnčeny slávou.
Ale přímo do hanby srbskou armádu Milan
zavedl r. 1885, když lehkomyslně vytáhl proti
Bulharům a dožil se tak hanebné porážky na
Slivnici, že sám pokládal za nemožně, aby se
ještě na trůně udržel a spěchal odevzdati jej
královně Natalii, jež ukázala v tom okamžiku
více ducha než on a zadržela jej od kroku,
kterým by byl dovršil svoje zbabělství, nikol
ovšem k neštěstí srbského národa.
Co se týče povýšení Srbska na království,
v tom soudný člověk žádné zásluhy spatřovat
nemůže, protože pouhý titul není ničím jiným,
než stínem. Naproti tomuto plus stojí ohromné
minus 400 mill. státního dluhu, jejž Milan uvali
na stát, byvší před ním úplně bez dluhů.
Milanová
Milan
Turek
Bulhar
Natalia
Srbsko
16
article
Milanovci rádi ukazovali na Milanovu zá-
sluhu o zvelebení srbské armády. To se dálo
týmž způsobem a postupem, jakým se děje ne-
ustálé zbrojení ve všech státech evropských.
Ne zvětšení srbské armády rozhoduje o tom,
dobyl-li si Milan v této příčině skutečné zá-
sluhy, nýbrž jakým duchem ji naplnil. A tu
opět dospiváme k výsledku zápornému. Milan
vychovával srbského vojáka proti srbskému ná-
rodu a při některých příležitostech, jako v Mila-
novci Goračici, svého času se ukázalo, že vy-
chovatelství jeho přinášelo ovoce, kterého si přál.
Milan si z vojínů vychovával pretoriance,t
bylo jeho hlavním účelem.
Po smrti Milanově bude třeba, aby v Srbsku
energicky vyhladili každou stopu milanovštiny
všude, kde ji najdou, v každém oboru veřej
ného i pospolitého života, v oboru státní správy
i vojenství, jež je třeba proniknouti národním
srbským duchem.
Teprve nad mrívolou Milanoveu Srbsko
může znova vzkvétati, a toho se zajisté od mla-
dého, čilého a nadaného národa brzy dočkáme.
Historie podrobila Milanem srbský národ
mnohým krušným, bolestným, krvavým zkou
škám. Avšak boje a zkoušky očisťují!
Milanův
Milan
Goračice
Mil
Srbsko
Milano
17
article
Milan Obrenovič IV. (* 22. srpna 1854 v Buku
rešti). Otec jeho Miloš, kapitán v rumunském vojště
byl syn Jevrema, bratra Miloše Obrenoviče I., matka
Marie Katardžiová byla bojarka rumunská. Milan
meškal v Rumunsku a studoval v Paříží, do Srbska
přicházel jen někdy na pozváni knížete Michala, tak
že byl zde téměř neznámý. Když dne 10. června 1868
kníže Michal padl rukou úkladných vrahův, zbýval
z rodiny Obrenovičů jediný mužský potomek, čtrná-
ctiletý Milan. Plukovník Blaznavac postavil se v čelo
vojska a způsobil prohlášení Milana za knížete, jenž
22. června slavil svůj vjezd do Bělehradu. Na dobu
jeho nezletilosti ujalo se vlády vladařstvo, sestavené
z Blaznavce, Rističe a Jovana Gavriloviče a úspěšné
si vedlo. Turecké vládě ohlásilo, že přijme jen ta-
kový berat o potvrzení knížete, v němž sultán záro-
veň uzná právo následnické na srbském trůně. Mezi
Srbskem a Tureckem i mezi Srbskem a Maďary a
vladou vídeňskou vyvíjelo se napjetí, jež vzrostlo.
zvláště když r. 1871 Blaznavac s knížetem Milanem
Obrenovič
Jevrem
Katardžiová
Milan
Michalus
Michal
Blaznavac
Ristič
Gavrilovič
Maďar
Buka
Rumunsko
Paříž
Srbsko
Bělehrad
Turecko
18
article
zavílal k caru Alexandru II. do Livadie na Krymua
tento uvítal sedmnáctiletého Milana jako sobě rovného
panovníka. »Přijímám vás jako své vlastní dítě«.
byla slova k Milanovi od cara pronesená. Přízen
ruská byla Milanovi zabezpečena. Milan
přijal 22. srpna 1872 vládu. Zdála se počínati nová
doba, která povede k splnění tužeb národních a ve
které kníže a národ třeba obětmi sebe většími uchopí
se díla osvobození na Balkánském polo-
ostrově. Kníže jmenoval Rističe předsedou mini
sterstva a měl v Kragujevci po té trůnní řeč, na kte-
rou skupština jednomyslně odpověděla adressou. Troj-
spolek Rakousko-Uherská, Ruska a Německa r. 187
měl takový vliv na vládní poměry v Srbsku, že nic
nesmělo se diti bez svolení těchto tří velmoci. Milan
Rističe, jenž snažil se sjednati s Rakousko Uher
skem příznivější poměty, jmenovitě shodou o želez-
nici r. 1873 propustil a dosadil zaň Marinoviče, jenž
vedl politiku ve smyslu ochotném Rak. - Uhersku
Turecku. Následky byly hnedle všude citelny. Radi-
kálně-socialistická strana, »komunci« zvaná, vystupo-
vala v popředí nejprve jako spojenec konservativců,
potom jako úhlavní jejichodpůrce. Na jaře r. 1874
zajel nástupce propuštěného zatím Rističe, Marinovič,
s Milanem do Cařihradu, odkudž se vrátil s úplnou
nepořízenou. Při odchodu Milanově sultán Abdul
Milan
Milan zabezpečit
Kníže
Ristič
Uher
Marinovič
Milanův
Abdul
Kragujevac
Rakousko
Rusko
Německo
Srbsko
Turecko
Cařihrad
Troj
19
article
Azis položil důraz na vasallní poměr Srbska k Tu-
recku, poukázal na dobrodiní Srbsku prokazovaná a
na špatný za to vděk. Cesta Milanova ke dvorům
evropským byla národu proti mysli, jelikož knížea
s ním i Srbsko nedošly oné platnosti jako dřívev
Livadii. V listopadu r. 1874 přijala skupština adressu
příkře opposiční a 3. prosince došlo k prudkému
osobnímu sporu mezi poslanci a ministry. Sestavení
nového ministerstva převzal Čumič, načež v březnu
r. 1875 byla skupština rozpuštěna. Při nových vol-
bách propadla vládní strana a Milan povolal telegra-
ficky Rističe a Jevrema Grujiče, kteří meškali v Kar-
lových Varech, aby pospíšili zříditi novou vládu.
V Hercegovině bylo zatím propuklo povstání a vá-
lečné zápletky stávaly se hrozivými. Bylo zřízeno
ministerstvo pro velkou dobu, předsedou jeho jmeno-
ván Stevča Michajlovič. V Srbsku soustřeďoval se
horlivý povstalecký ruch. S Černou Horou a s Ře-
ckem uzavřena alliance. Turecko nebylo připraveno.
Milanův
Milan
Ristič
Jevrem Grujič
Stevča
Kara
Hercegovina
Srbsko
Černá Hora
Turecko
20
article
Milan zahájil 18. září r. 1875 v Kragujevci skupětinu
trůnní řečí, v níž dotýkal se upokojivě poměrů do-
mácích, poukázal na hrozivé soustřeďování Turků na
hranicích a oznamoval své zasnoubení s 16letou Na-
talil Petrovnou Kečkovou, s níž dne 17. října r. 1870
slavil sňatek. Válečné hnutí rostlo každým dnema
k němu hlásila se s mladistvým zápalem i kněžna
Povstání šířilo se i v Bosně, kde u Šamce nad Sávou
objevil se sám Petr Karaďorděvič, a propukalo na
srbských hranicích. Milan na nalehání velmocí po-
volal opět Rističovo ministerstvo k veslu. Květnové
usnesení tří mocí v Berlíně, že zachovají neutralitu,
kdyby i Srbsko a jiný stát vstoupil do války, bylo
posilněním politiky Rističovy. Úkorem Srbsku bylo
zmařené povstání bulharské v květnu 1876, jemuž
hromadným vražděním Turci učinili přítrž a zbavili
Srby vydatného spojence. O Vidov dan, historický
den svatovítský, prohlášen Milan od povstalců za ho-
spodára Bosny a kníže Mikuláš za hospodára Herce-
goviny. Dne 30. června vydal Milan válečný mani-
lest. Na počátku července překročeny hranice smě-
rem k Niši a vrchní velitel, ruský generál M. G. Čer-
ňajev, vydal manifest k národům balkánským.
Milan
Turek
Kečková
Karadjordjevič
Rističův
Srba
Mikuláš
M G Čer
Kragujevac
Boseň
Šamka nad Sáva
Berlín
Srbsko
Vidov
Bosna
Milano
Niš
21
article
Srbové nemohli proniknouti proli přemoci turecké, jež
vždy u větším počtu se soustřeďovala proti Srbsku, ale
ani Turci nemohli domoci se žádné strategické po-
sice proti Srbům, až teprve 29. října s napjetím
všech sil Abdul Kerim paša prorazil k Džunisua
zmocniv se průsmyku na řece Moravě, měl otevřenou
cestu do Srbska. Po radě Černajeva obrátili se
Milan a metropolita Michael s prosbou k Alexandru II.
z jehož rozkazu hr. Ignatěv zakročil v Cařihradě
tak, že již 31. října povoleno příměří do 31. pro-
since, načež dle zásady status quo ante uzavřen
mír. Ruských dobrovolníkův bojovalo ve válce té
přes 2000. Srbsko bylo poraženo, ale význam jeho
tím nebyl zastřen. R. 1876 prohlášen Mílan králem
ve hlavním stanu v Alexinci 16. září a z a vřavy
válečné narodil se prine Alexandr, jemuž
Alexandr II. byl kmotrem a dle něhož obdržel
i jmeno. R. 1877 vstoupilo i Rusko do
války. V únoru r. 1878 uzavřeno příměií
a 3. března mír svatoštěpánský, po
kterém 13. července následoval mír berlínský.
Srba
Milan
Michael
Alexandr II
Ignatěv
Alexandr
Srbsko
Turec
Morava
Cařihrad
Rusko
Černajev
22
article
Srbsko stalo se samostatným a územh
jeho rozšlřeno nad Nišavou, Moravou
a Toplici o čtvrtinu a 600.000 du ší.
S nadšením přijata 7. července trůnní řeč Milanova
od skupštiny. Dne 13. listopadu 1879 zahájena první
skupština rozšířeného Srbska. Zvláštní úmluvou
s Rakouskem ze dne 8. července 1878 bylo Srbsko
vázáno dohodnouti se o stavbě železnic, o obchodní
smlouvě a studovali otázku celní jednoty. S této
sešlo, železniční smlouva přijata v červnu r. 1880
od skupštiny, za to obchodní smlouva narazila na
obtíže a vedla k napjetí s rakousko-uberským za-
hraničným úřadem. Milan postavil se na stranu to-
hoto a Ristič, za něhož srbské poměry zdarně se
počaly vyvíjeti, propuštěn. Milan vystoupil nyní sám
v popředí vládní. Na shromáždění bělebradského
občanstva vyhlášen za zrádce vlasti ten, kdo by se
odvážil převzíti vládu po Rističovi, jenž hájí pro-
spěchy srbské proti cizině. Ostří toho namířeno bylo
proti Milanovi. Nové ministerstvo sestavil M. Ga-
rašanin, sám zaujal v něm vnitro, Piročanac před-
sednictví, Mijatovič zahraničné věci. Se sou-
hlasem Milanovým spojila se nová vláda s ra-
dikálními »komunci«. Stranou pokroku čili na-
predňaků mělo se krýti toto sdružení, které se roz-
padlo hned při otázce zadání stavby železnice. Místo
výhodné smlouvy, která Srbsku nabízena, předložila
vláda skupštině s Bontouxem uzavřenou umluvu,
státu velíce neprospěšnou. Sám Milan zasazoval se
o smlouvu s Bontouxem, za níž stálo Rak. UUhersko,
proti které vyvstala ve skupštině silná opposice. Tři
půjčky železniční, za něž dán v zástavu nejen důchod
železniční, ale i celní a, kdyby ten nestačil, i důchod
přímých daní, a které uzavřeny za podmínek velmi
krušných, byly počátkem hospodářského rozvratu
Milanův
Milan
Ristič
Mijatovič
Milanová
Srbsko
Nišava
Morava
Toplica
Rakousko
23
article
Srbska. Milan, nespokojen s duchovenstvem, zahájil
i církevní boj v Srbsku. Dne 29. října 1881 sesadil
metropolitu Michnela a podřídil si církevní správu
ustanovením archijerejského sboru. Roku 1882 Union
générale, která podnikala slavbu železnic, octla se
v úpadku a Bontoux zatčen a v Paříži odsouzen, ba
vyšlo na jevo, že i Milan měl na machinacích po-
dílu. Za těchto okolností prohlášeno 6. března r. 1882
Srbsko za království. Došlo k prudkým bojům ve
skupštině, 57 poslanců složilo mandáty, chtějíce do
bnati vládu k rozpuštění škupštiny a k novým vol-
bám. Milan odmiti žádost vlády za propuštěnou
trval na tom, že se musí nalézt prostředek, aby
vzdorní poslanci byli zkrocení. Vypsány pouze volby
doplňovací. Když v červnu skupština opět zahájena,
vzdalo se 51 radikálů s několika liberály zase man-
dátů. Skupština, ač k uzavírání nezpůsobilá, po přání
Milanově prohlásila opposiční volby za neplatné
povolala za poslance propadlé kandidáty, mezi nimiž
některým bylo připadlo jen po 2 hlasech. Skupština
takto sehnaná odhlasovala pak vše a v tisní finanční
pomáháno si dluhy. Dne 29. října r. 1882 podnikla
vdova po bývalém plukovníku Markovičovi útok na
život krále Milana, což policejní horlivosti bylo novou
pobídkou. Ze dvou přítelkyň Markovičovy nalozen
Kničaninova uškrcena ve vězení a druhá otrávena.
sama Markovičova za krátko záhadně zemřela. Po
zději vytýkal M. Garašanin Milanovi ve »Videlu«
orgánu pokrokové strany, že spáchal vraždy ty.
Radikálové pokračovali v odhodlané opposici. Milan
opíral se zvláště o důstojnictvo. V lednu r. 1883
rozmnoženo stálé vojsko na 27 praporů s 25.000
muží a národní vojsko zřízeno ve 4 armádní sbory
Milan
Michnel
Milanův
Markovič
Markovičův
Kničaninův
M Garašanin
Milan v
Videla
Srbsko
Paříž
25
article
v počtu 112.500 mužů. Zároveň však Milan vydal
rozkaz, aby veškero národní vojsko odevzdalo zbraně.
V srpnu r. 1883 skupština rozpuštěna, při nových
volbách však zvítězili radikálové, kteří na sjezdu
v září za předsednictví inž. Nikoly Pašiče se ustavili
v stranu, jež chtěla převzíti veřejnou moc. Minister-
stvo Piročancovo a M. Garašaninovo 1. října odstou-
pilo. Milan povolal k veslu Nikolu Christiče, jenž
zřídil ministerstvo absolutistické. Na Timocku odepřel
lid vydati zbraně a došlo tu ke vzbouření. Král
3. list. zavedl výjimečný stav, zrnšil všecky ústavní
svobody a zahájil boj proti radikálům. V Zajčaru
zřízen náhlý soud, před nějž od 16. listopadu do 19.
prosince postaveno 819 osob, z nichž 94 odsouzeny
k smrti a 20 popraveno a 567 odsouzeno k dlouho-
lelému žaláři a nucené práci. Pašič prchl do Bulhar-
ska, Taušanovič odsouzen do žaláře. Skupština ještě
v prosinci rozpušlěna a v lednu r. 1884 vykonány nové
volby dle vůle Christičovy. Dne 18. února 1884 na-
stoupilo zase ministerstvo Garašaninovo, za něhož
dovršován rozvrat hospodářský. Když v září r. 1885
sjednotila se východní Rumelie se sever. Bulharskem,
podnikl Milan, pobádán z Pešti, proti Bulharsku
válku, která však skončila pro něho velmi nepříznivě.
U Slivnice vrazil 17. listopadu na odpor bulharský a
18. a 19. listopadu armáda pod velením Milanovým
byla poražena a zahnána na útěk. Nové porážky
následovaly 22. listopadu v Dragomanském průsmyko,
24. listopadu u Caribrodu a 27. listopadu u Pirotu.
Milan
Pašič
M Garašaninův
Christič
Bulhar
Taušanovič
Christičův
Slivnica
Milanová
Rumelie
Bulharsko
Pešť
Caribrod
Pirot
26
article
Za deset dní obrátila se válka v pravý opak. Vítězný
postup bulbarský zastaven diplomatickým zakročením,
v němž jmenovitě Rakousko Ubersko ujalo se Milana.
Jeho vláda tvářila se stále válečně, avšak radikálové
a liberálové viděli jedinou spásu v osvobození Srbska
od absolutismu a v opravě ústavy. Teprve 3. března
r. 1886 podepsán mír srbsko-bulharský v Bukurešti.
Radikálové ozvali se opět na sjezdu v Niši v únoru
r. 1886. Posléze počal se Milán štířiti i s Garašani-
nem, jenž za propukajících rodinných sporů trval
při královně. Dne 13. června r. 1887 po mnohých
obtížích sestoupilo se koaliční ministerstvo za před-
sednictví Rističova, které v lednu r. 1888 ustouptlo
ministerstvu radikálův za předsednictví generála Savy
Gruiče, jehož 27. dubna vystřídal opět Nikola Christič,
tentokráte jako prospěšuější plnomocník vůle Mila-
novy. Král pocifoval nemožnost setrvati v zemi,
kde všechny strany byly mu nepřátelské, chtěl urov.
nati poměry a odejíti. K příkrým sporům domácím
byl se přidružil i neméně příkrý spor s králov-
nou Natalií, s níž rozveden byl roku 1888.
R. 1889 oznámil Milan manifestem, že se vzdává
trůnu srbského ve prospěch svého syna Alexandra,
jemuž sám první složil hold jako novému králi. Do
jeho zletilosti ustanovil vladařstvo, do něhož po-
vola! Rističe a generály Belimarkoviče a Protiče.
Milan
Garašani
Rističův
Sava Gruič
Christič
Mil
Alexandr
Ristič
Belimarkovič
Protič
Rakousko
Srbsko
Bukurešť
Niš
Milán
27
article
Tím skončilo panování Milana Obrenoviče IV. Po
zději vzdal se Milan i veškerých rodinných práv a
státního občanství srbského a přijal 2 mill. franků
z Volžskokamské banky v Moskvě. Milan zvolil
Paříž za své sídlo. Státní převrat, způsobený
v Srbsku v noci na 13. dubna r. 1893 králem Alex-
andrem, jenž svrhl vladařstvo a propustil liberální
ministerstvo, nezlepšil poměrův domácích. Milan
vrátil se 22. ledna 1894 z Paříže do Bělehradu. Král
5. hřezna jmenoval Milana svým zástupcem v nej-
vyšším velitelstvu armády, nejvyšší soud však pro-
hlásil přítomnost Milanovu v Srbsku za nezákonnou.
Již 2. dubna 1895 nastoupilo ministerstvo Nikola-
jeviče, osobního přítele Milanova a koncem října N.
Christičovo. Královým ukazem ze dne 28. dubna pro-
hlášeni Milan a Natalie za účastny všech práv
jako čienové panovnické radiny a královští rodi-
čové. Nejvyšší soud prohlásíl 17. května ukaz ten za
nezákonný, načež 21. května proveden státní převrat,
ústava zrušena z moci královy. Koncem prosince
1896 zřídil Simié ministerstvo ze zástupcův strana
okolnosti nasvědčovaly možnému dohodnutí. Milan
meškal mimo zem, v Srbsku více opěl platil vliv
Nataliin. Simič navštívil koncem dubna roku 1897
s králem Alexandrem černohorský dvůr na Cetyni,
což bylo velice proti mysli Milanovi. Shoda s Černou
Horou a Bulharskem i s radikály byla Milanovi
trnem v očich. Dne 19. října propuštěn Simié a no-
vou vláda zcela ve smyslu Milanové sestavil MDr.
Obrenovič
Milan
Milanův
N Christičův
Natalia
Nataliin
Simič
Milanová
Mdr
Moskva
Paříž
Srbsko
Bělehrad
Bulharsko
Volžskokamský banka
Alex
konec říjen
28
article
Vladan Dorděvič. S opravy ústavy sešlo a 6. ledna
1898 jmenován Milan nejvyšším velitelem vojska srb-
ského. Zároveň nastalo pronásledování pro uražení
veličenstva těch, kteří o Milanovi nepříznivě se vy-
slovili, nebo u nichž nalezeny spisky »Bombe«, »De-
mon Srbije« a j. namířené proti Milanovi. Milan byl
vlaslním vládcem v Srbsku. Dne 6. července 1899
spáchal jakýsi Duro Kněževié, dobrodružná a záhadná
osobnost, na Milana attentát, jenž zůstal beze všech
následků. Milan toho použil k zavedení krutých po-
licejních řádů v Srbsku a k pomstě na radikálech.
Kněževié a 28 společníků, osob, které s attentátem
ničeho neměty, obžalováni pro velezrádu a pokus za-
vražditi Milana. Přes to, že nebylo svědkův a důka-
zův, uznáni všichni až na pět vinnými, Kněževi
popraven a ostatní, bývali ministři, poslanci a vůd-
cové radikálův, odsouzeni k pětiletému až k 20letému
žaláří v okovech. K vůli Milanovi úplně ochladl přá-
telský dříve poměr Ruska k Srbsku. Obrat Milanovi
nepřiznivý způsobila ženitba králova v srpnu roku
1900. Dne 21. července překvapil král Alexandr mi-
nisterskou radu prohlášením, že pojme za manželku
Dragu, rozenou Lunjevíci, vdovu po inženýru Maši-
novi. Milan, jenž meškal v Karlových Varech, odpo-
věděl nešifrovanou depeší, že se vzdává vrehního ve-
lení vojska, a Vladan Dorděvié z Paříže, že s miní-
sterstvem odstupuje. Král přijal odstoupení otcovoa
ministerstva a 22. červěnce ohlásil manifestem ná-
rodu své zasnoubení. Milan, spěchaje nyní, přijel
23. července ráno do Vídně, ale další cesta do Srb-
ska stala se mu nemožnou provedeným obratem.
Dorděvič
Milan
jítmon Srbija
Milan attentát
nepřiznivý
Mach
Dorděvié
Srb
Milano
Srbsko
Rusko
Karlová Vary
Paříž
Vídeň
29
article
Národ přidal se na stranu královu a jeho snoubenky.
Dne 25. července zřízeno nové ministerstvo a 4.
srpna sňatek církevně požehnán. Milanovi dán pokyn,
že jeho pobyt není v Srbsku žádoucí, aby do země
se nevracel. Odstranění Milana vedlo ke sblížení Ru-
ska se Srbskem. Car blahopřál králi a přijal hodnost
prvního svědka o svatbě, po níž brzo následovala
amnestie. Pro vnitřní poměry Srbska mělo vyhoštění
Milanovo příznivý účinek: Milan vystřídal všechny
strany a všechny posléze pronásledoval a vůdce je-
jich ničil. Největší službu prokázal národu svým od-
stoupením roku 1889 a velký krok k nápravě domá-
cích pomě ů srbských znamenalo jeho nedobrovolné
odstoupení v červenci roku 1900.
Milan
Milanův
Srbsko
30
article
Z Vídně, 11. února. (C.-B.) Býv. král
Milan zemřel ve 4 hod. odpol. O 11. hodině
bylo tepů 130 velmi slabých a srdeční činnost
skrovna. Oedem plic šířil se a ve 4 hod. odp.
nastal collapsus.
Srbský král Alexander — dle nezaru-
čené pověsti — přijede prý sem ještě dnes.
Z Vídně, 11. února. »W. Abend post«
sděluje, že v bytu rozkrále Milana při jeho
skonu byli ministr Kallay, ředitel kabinetní
kanceláře bar. Schiessl, bar. Chl u me-
cký a Christič.
Z Vídně, 11. února. (Pol. Corr.) Milan
bude pochován dle svého písemného přání
v Krušedolu, srémském klášteře s poctami
panovnické rodiny.
Srbský vyslanec vídeňský byl povolán hned
po Milanově smrti k cisaři, aby přijal rozkazy,
co se dále má státi.
Milan skonal ve 4.20 hod. odp. V komnatě
byli přítomni: jeho strýc plukovník Konstan-
tinovič, býv. vídeňský a berlinský vyslanee,
Milan
Alexander
Kallay
Schiessl
Christič
Pol
Corr
Milanův
Vídeň
Ický
Krušedol
Konstan