ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 5bbc2690-6601-11dc-8586-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 30 celkem · entity: place 85, person 135, org 6, work 1
1 masthead
Ročník XXXX.
2 masthead
V Přaze, v útery dno 12. února 1901.
3 masthead
Číslo 43.
4 article
Na ranní a odpol. listy předplácí nen v Praze v sdministrael na mžsje . . . . . . na čtvrt leta . . . . 6 K — s dvejí donáškou na měste na čtvrt leta . . . . 7 K 50 h ve Elialkácht na měsío . . . . . . 2 K B0h Poštout za měste na čtvrt leta . . . . 9 K 60 s drojí zásilkeu na měste na čtvrt leta . . . 11 K 40
Praha
5 article Bude-li konec této „nepleše“
Bude-li konec této „nepleše“ Jako by ještě nebylo dosti na všech těch posavadních kouscích zvičilé nesnášeli- vosti a zloby, co se jich němečtí chauvinové natropili od Sedanu proti nám, tuží se dnes pod komandem Wolfa, Schönerera a Prada teprv o závod, jakoby přímo hořeli touhou vyniknouti co možná také zde v »Ostmarce« hledaným »hunnským« talentem. Nemine téměř dne, aby nám nebylo odrážeti nový nájezd jejich svévole a zpupnosti. »Doba jest pro nás Němce nyní opět z míry přízniva. jako už dávno nebyla!« šeptají staří lišáci mladým dravcům a tito se činí. Po čem od července r. 1848 toužili čeho však pro nezdolnou sílu skutečnosti nikdy dosíci nemohli, aby totiž v ústředním parlamentě Cislajtanie byla výslovně němčina prohlášena za výhradn ieho jazyk jednací, takže by žádný slovanský, vlaský neb rumunský poslane nesměl tu více promluviti svým jazykem rodným: toho by rozbažení němečtí slovano- žrouti hrozně rádi dosáhli dnes stůj co stůjt a že to nejde z příma a rázem, pokoušeji se o to podskokem: Wolf poroučí a první místopředseda Němců Prade naléhá na no- vého presidenta sněmovny poslanecké jmenem celé levice, aby zavedl z vlastní své moci proti všemu právu, zákonu a zvyku brutálně urážející nás Slovany no votu: aby totiž nepřijímal, neda předčítati a nedal protokolo- vati žádných interpellací, petic a návrhů sepsaných jazyky slo- vanskými neb vůbec neněme- ckými. Vše má býti německé — jinak se to odmítá a vrací nečtěno, právě tak jak to dělají zpupné německé obce a okresní výborové němečtí zfanatisovaní duchem mommsenským.
Wolf Schönerer Prado Němec Prade Slovan Sedan
6 article
S touto vyzývavostí zahajují na úsvitu dvacátého století němečtí furibundové říšskou radu králövství a zemí obývaných 64 pro centy Slovany a pouze 33 procenty Němei Tak začínají osvědčovati tu svou vlaste- neckou ochotu ku »plodné práci« — to jest jich první odpověď na výzvu císařské řeči trůnní: »Pracujte, pánové.« Počátek práce jejich záleží v tom, že nasazují hořící doutnák na dynamit, který by stačil celý parlament cislajtánský vyhodi do povětří. O tom přece nemůže býti zádně pochybnosti, kdyby na zejtří předseda par- lamentu učinil jim po vůli a prohlásil, že nedá přečísti žádnou interpel- laci a petici, než bude-li podána jazykem německým, jakožto jednacím a úřadním jazykem parlamentu, že by takoyé rozhodnutí a prohlášení rázem rozpoutalo bouři uraženého práva a sebe- vědomi slovanských zástupcův, která by roz vrátila celé to lešení cislajtanského toho par lamentu »privilegovaných« do základů. Takového svévolného a krutého pří koří, takového urážlivého pychu velko německého nesnesl by zajisté ani nejtrpěli- vější Slovan déle. Jak že, to by měla býti nám Slovanům odměna za to, že od r. 1848 pro ten boží mír odříkali jsme se dobro- volně a s nevídaným sehezapřením v tom ústředním parlamentě svého přirozeného práva, že jsme tu neřečnili du- sledně a stále my Slované všickni svými jazyky, že jsme nepožadovali, aby každá vládní předlohaa vůbec každý návrh, o němž jsme tu měli hlasovat, byly nám po- dány a ztlumočeny těž na ja zyk náš, a všechny naše řeči aby byly steno grafovány v našich jazycích pro officiální protokol sněmovní tak správně a důkladně jako Němcům v řeči jejich německé?
Slovan Němec
7 article
To bylo naše nepopíratelné právo, na němž jsme měli státi od padesáti let. Avšak my Slované zatím ve svém pověstném dobrá- ctví od půl století skromně se odříkali ve Vídni všeho právního justamentu a spokojo- vali se vždy s tím, když jen v principu, zá- sadně, nebude nám naše právo od Němcůa od vlády upíráno, pak že v praxi vždy bu- deme šetrně činiti dobrovolnou koncessi žá- doucímu dorozumění a usnadníme jednání parlamentu tím, že budeme co možná mluvit v něm německy, byť si nám to činilo sebe větší obtíže. Spočítati daly by se ty řeči slovanské. proslovené během půl století v parlamentě vídeňském; ani jediné však nedostalo se cti, aby byla zapsána stenograficky v protoko sněmovní. Vymlouváno se, že k tomu není stenografů po ruce, že by pověření různo- jazyčných protokolů činilo nepřemožitelné ob tíže — a my dobrácky si to nechali líbit Spokojovali jsme se stále tím, když aspon v zásadě se uznává naše rovné oprávnění řečniti vlastním jazykem, spokojovali jsme se tím, když aspoň naše slovanské interpellace a petice se čtly a zapisovaly v protokoly sně- movní v původním svém znění. Tento ústupek jsme činili od let v tom bláhovém domnění, že Němci plně uznají naši skromnost a ocení tuto naší oběť, při- nášenou nami existenci tohoto nám tak ne- příznivého parlamentu, klerý byl by v tu chvili býval postižen osudem biblické věže babylonské, jakmile bychom sobě my Slo- vane byli řekli: »Od nynějška deba- tujme všichni napořád a bez výminky jen svými rodnými ja- zvky!« Kdysi dějiny snad odsoudí nás pro tuto skromnost a zdrželivost, snad nazvouji hříšnou slabostí a chybou osudnou. Ale ti, jimž záleží na udržen jednoty tohoto soustátí habs
Slovan Němec Vídeň
8 article
burského, měli by nás pro tuto naši chybu vděčně blahoslavit a všechno na- sadit, aby německá neuznalost, zpupnosta útočnost z ní nekořistila a nás úderem své pěsti nevyburcovala všecky k bezohledné, zoufalé sebeobraně a odvetě. A o to a nie méně snad již této hodiny se jedná. Dosud žádný slovanský klub nevystoupi s návrhem, aby základní ústavní zá- kon, prohlašující v čl. XIX. rovnopráv- nost všech jazyků zemských v životě veřejném, byl proveden lo- gicky především na místě, kde soustřeďuje se veřejný život, totiž v zákonodárném sboru pro společné důležitosti království a zemí v něm zastou- pených tím způsobem, že by všech sedm zemských jazyků království a zemí těch byly též rovnoprávnými jednacími ja- zyky obou sněmoven rady říšské, v nichž by netoliko poslanci skládali slib, ale v nichž by též vláda a předsednictvo byly povinny mluviti s poslanci neněmeckými.
9 article
Ale naproti tomuopovažuje se dnes drzá, Wolfem a Schönererem ovlá daná ta menšina německá požadovat a usi- lovat, aby slovanská ta většina byla poko- řena a oloupena i o tu trošku svého posavadního práva, aby jí bylo ná- silně vzato, co po řadu let bez nejmenší obtíže a nesnáze bylo v poslanecké sněmovně prakti- kováno, čemu nebrání ani jediný paragraf jednacího řádu sněmovny, co ale naopak káže státní základní zákon ústavy a raisona státní. Na tento posavadní stav právní, utv zený dlouholetou zvyklostí, žene dnes re- voluce pangermánská útokem, hledíc strhnouti terrorem svým předsedua vládu Körbrovu na svou stranu a pro svou věc. Nuže, zejtřek ukáže, zdali se jí i tento rozmach sveřepý podaří! »Neplechou« na- zývá Wolf a Prade to minimum posa- vadní šetrnosti presidia ku právu slovanské většiny. Nuže, jsme žádostivi, najde-li se ra- kouský státník, který konečně zahřmí těm catilinarským existencím prušáckým v Ra- kousku svoje Quousque tandem a poví jim, že tato říše nehodlá déle snášeti neplechu jejich vlastizrádné svévole?
Wolf
10 article Milana Obrenoviče není!
Milana Obrenoviče není! Milan Obrenovič dokonal dnes odpoledne život ve svém vídeňském bytě po několikadenní nemoci. Chřipka měla u něho za následek za pálení plic, jemuž podlehl. Snad při té příleži tosti spolupůsobila také nějaká starší choroba pomohla zmařiti život, pro který nepřátelé Srbska budou hořké slzy prolévati. Za to však Srbsku a srbskému národu se uleví. Ba mnohem více. Úmrtím Milanovým rozřešena je pro Srbsko jedna z nejtěžších a nejnepříjemnějších otázek. Dokud Milan žil, Srbsko nemohlo nalézti vnitřní ustálenosti ani ustálenosti svých zahraničných poměrů. Milan síce posledního půl léta byl nucen zdržovati se mimo Srbsko, do něhožsi netroufal vrátiti se, nemaje jistoty, jak by byl přivítán. Ale nepřestával pilně pracovati, aby nynější pořádek v zemi zvrátil a připravil si cestu nazpět. Že měl v Srbsku dosud přívržence, potvrdila sama nynější skupšlina, jejíž poslane předem prohlásili, že by odepřeli dáti své hlasy návrhu zákona, kterým by Milan na vždy by prohlášen za psance.
Obrenovič Milanová Milan Milan sit Srbsko
11 article
Zlý příklad vždycky mocněji působí, než dobrý, lidé ve škole demoralisace jsou chápa- vějši, než ve škole mravnosti. Uhohé Srbsko podléhalo záhubnému vlivu Milanovu přes 30 let. Nedá se ani myslit lidská společnost, která by po tak drahnou dobu odolávala svodům dé- mona, zaujímajícího dlouho nejvyšší a i potom nejvlivnější místo v zemi. Avšak stvůry vždycky jsou zbabělé a jestliže Milan se domníval,že jeho věrní byli by schopni obětovati se zaň kdyby proti němu vystoupil zákonitý král, dožil se v posledních měsících krutého zklamání Sami ze sebe Milanovci nebyli by se sebral k převratu, který by povalil nynější pořádek nazpět uvedl Milana. Avšak on i jeho spřežene snažili se působiti ke změně v Srbsku vlivem zahraničným a za tím účelem zahájili prozatím širokou novinářskou agitaci z Německa, jež po kládá se přímo za podvedeno od krále Alexandra proto, že nepojal za manželku německou prin- ceznu, kterou mu připravilo.
Milanův Milan Uhohý Srbsko Srbsko Německo
12 article
Poměr Milanův k hrab. Goluchovskému správci okupovaných zemí je příliš dobře znám a není třeba při této příležitosti o něm se zm- ňovati. Po mnoha úspěších trojspolkové politiky na Balkáně a po rozšíření německé sféry až k Bagdadu je neočekávané úmrtí Milanovo těžkou ranou pro »Drang nach Osten«. Milanovci, zba- veni své hlavy, zmizí tak, jako v Bulharsku Stambulovci. Jen veřejná demoralisace v část národa, či určitěji řečeno intelligence, bude ješte delší dobu špinavou stopou milanovštiny. Je však opravněna naděje, že srbský národ dovede z krve své výpuditi tuto nákazu, a to tím spíše. že mezi lidmi normálně poctivými a normálně slušnými v Srbsku nemůže mínění o zhoubnost a zvrhlosti milanovštiny se různiti. Toho je si v zájmu Srbska přáti, k tomu musejí všichni dobři Srbové nyní nejúsilovněji pracovati: aby úmrti Milanovo znamenalo mravný obrod národa, zesílení národních prineipů, po vzlet národních ideálů. Milan Obrenovič byl člověk bohatě nadaný imponujícího zevnějšku, ohnivého temperamentu úchvatné výmluvnosti. Hřivna jeho přišla úplně na zmar v blátě jeho nemravnosti a zkaženosti. jež se stupňovala až k tomu, že se stal úhlav ním nepřitejem národa, jehož osudy říditi by povolán.
Milanův Srba Obrenovič Balkán Bagdád Bulharsko Srbsko Drang nach
13 article
Psychologický problem, který se v tomto nepřátelství jeví, vysvětluje se tím, že v jeho žilách bylo málo krve, kterou by měl se srb- ským národem společnou, anebo snad že vůbec srbské krve v sobě neměl, a že v prvých le- tech svého panování, když ještě zaň vládlo vla- dařstvo, skládavší se z Blaznavce, Gavriloviče a Jovana Rističe, vznikla v něm nedůvěra a opovržení k těmto mužům, kteroužto nedůvěru potom rozšířil na všechen srbský národ, a když národ za nelásku neodplácel láskou, odpor jeho stupňoval se v nenávisť. On si byl plně vědom, že národem ctěn a milován býti nemůže, a všeho spíše od něho se nadál, než úcty a lásky Známý vůdce radikálů, pro tak zv. zaječar ské povstání žalařovaný a r. 1887 amnestovany přišel k němu po udělení amnestie ku slyšení Milan jej oslovil: »Já vím, že tobě se stala křivda, že bys nikdy proti mně nepovstal, ani ruky nepozdvihl.« »I pozdkihl, kdyby třeba bylo!« zněla odpověď. — »Za to tě ctím«, řekl Milan a vyznamenal jej vysokým řádem.
Gavrilovič Ristič Milan Blaznavka
14 article
Zlé svědomí Milana mořilo. Vytýkalo mu skutky takové, že sám pokládal za nemožné, aby se nenašla srbská ruka, která by ho sprovodila. Kromě attentátu Jeleny Markovičové a její přítelkyně paní Kničaninové byla naň pro- vedena řada drobnějších attentátů, které vesměs selhaly. Milanova nedůvěra k srbskému národu a stálé očekávání spiklenecké dýky stupňovaly se nemírným požíváním alkoholu až k šílenstvi. Když spiklenci nepřicházeli, chorobná fantasie sama mu je předváděla. Necítil se nikde bez- pečna, nedůvěřoval nikomu ze svého okolí, ani vlastnímu synu, králi Alexandrovi. Ze stálého strachu vyvinul se trvalý stihomam a kdyžv červenci 1898 Djuro Kneževič na něj neškodně vystřelil, ve své psychose chtěl nejkrutším způ- sobem umořiti všechny své odpůrce, jimiž byl všichni čestní a vlastenečti mužové v Srbsku, a stal se vinníkem zločinů, pro které byl nikol neprávem srovnáván s Neronem. Na Rakousko-Uhersku zůstane věčná skvrna, že se tu našli politikově a novináři, kteří Mila- novi tleskali pochvalu, jej povzbuzovali a omývali.
Milan Jelen Markovič Kničaninová Milanův Alexandrov Kneževič Mil Srbsko Rakousko Uhersko
15 article
Smrť zde vykonala veliký čin. Srbský ná- rod zbaven jest úhlavního svého nepřítele a ne- návistníka, jehož chytrosti, bezohlednosti a krve- žíznivosti stále se musel obávati. O chybách jeho charakteru, které měl jak osoba soukromá a které jsou příliš dobře známy na tomto místě pomlčíme. Hledejme, zdaž národu svěmu také něco dobrého prokázal. On si počítal za zásluhu, že území srb- ského státu válkou s Turky rozšířil a povýšil Srbsko z knížectví na království. Co se týče rozšíření srbského území, ono není zásluhou Milanovou, nýbrž bylo následkem všeobecné situace, přivedené vítězstvími ruskými a černohorskými. Milan už před válkou r. 1876 přídal se k západnímu směru evropské politiky a k vypovědění války Turkům svolil teprve, když byl okolnostmi donucen a jiné možnosti před sebou neměl. Odpor panovníkův proti osvo- bozující válce oslabil účinnost srbských zbraní, jež z války nevyšly ověnčeny slávou. Ale přímo do hanby srbskou armádu Milan zavedl r. 1885, když lehkomyslně vytáhl proti Bulharům a dožil se tak hanebné porážky na Slivnici, že sám pokládal za nemožně, aby se ještě na trůně udržel a spěchal odevzdati jej královně Natalii, jež ukázala v tom okamžiku více ducha než on a zadržela jej od kroku, kterým by byl dovršil svoje zbabělství, nikol ovšem k neštěstí srbského národa. Co se týče povýšení Srbska na království, v tom soudný člověk žádné zásluhy spatřovat nemůže, protože pouhý titul není ničím jiným, než stínem. Naproti tomuto plus stojí ohromné minus 400 mill. státního dluhu, jejž Milan uvali na stát, byvší před ním úplně bez dluhů.
Milanová Milan Turek Bulhar Natalia Srbsko
16 article
Milanovci rádi ukazovali na Milanovu zá- sluhu o zvelebení srbské armády. To se dálo týmž způsobem a postupem, jakým se děje ne- ustálé zbrojení ve všech státech evropských. Ne zvětšení srbské armády rozhoduje o tom, dobyl-li si Milan v této příčině skutečné zá- sluhy, nýbrž jakým duchem ji naplnil. A tu opět dospiváme k výsledku zápornému. Milan vychovával srbského vojáka proti srbskému ná- rodu a při některých příležitostech, jako v Mila- novci Goračici, svého času se ukázalo, že vy- chovatelství jeho přinášelo ovoce, kterého si přál. Milan si z vojínů vychovával pretoriance,t bylo jeho hlavním účelem. Po smrti Milanově bude třeba, aby v Srbsku energicky vyhladili každou stopu milanovštiny všude, kde ji najdou, v každém oboru veřej ného i pospolitého života, v oboru státní správy i vojenství, jež je třeba proniknouti národním srbským duchem. Teprve nad mrívolou Milanoveu Srbsko může znova vzkvétati, a toho se zajisté od mla- dého, čilého a nadaného národa brzy dočkáme. Historie podrobila Milanem srbský národ mnohým krušným, bolestným, krvavým zkou škám. Avšak boje a zkoušky očisťují!
Milanův Milan Goračice Mil Srbsko Milano
17 article
Milan Obrenovič IV. (* 22. srpna 1854 v Buku rešti). Otec jeho Miloš, kapitán v rumunském vojště byl syn Jevrema, bratra Miloše Obrenoviče I., matka Marie Katardžiová byla bojarka rumunská. Milan meškal v Rumunsku a studoval v Paříží, do Srbska přicházel jen někdy na pozváni knížete Michala, tak že byl zde téměř neznámý. Když dne 10. června 1868 kníže Michal padl rukou úkladných vrahův, zbýval z rodiny Obrenovičů jediný mužský potomek, čtrná- ctiletý Milan. Plukovník Blaznavac postavil se v čelo vojska a způsobil prohlášení Milana za knížete, jenž 22. června slavil svůj vjezd do Bělehradu. Na dobu jeho nezletilosti ujalo se vlády vladařstvo, sestavené z Blaznavce, Rističe a Jovana Gavriloviče a úspěšné si vedlo. Turecké vládě ohlásilo, že přijme jen ta- kový berat o potvrzení knížete, v němž sultán záro- veň uzná právo následnické na srbském trůně. Mezi Srbskem a Tureckem i mezi Srbskem a Maďary a vladou vídeňskou vyvíjelo se napjetí, jež vzrostlo. zvláště když r. 1871 Blaznavac s knížetem Milanem
Obrenovič Jevrem Katardžiová Milan Michalus Michal Blaznavac Ristič Gavrilovič Maďar Buka Rumunsko Paříž Srbsko Bělehrad Turecko
18 article
zavílal k caru Alexandru II. do Livadie na Krymua tento uvítal sedmnáctiletého Milana jako sobě rovného panovníka. »Přijímám vás jako své vlastní dítě«. byla slova k Milanovi od cara pronesená. Přízen ruská byla Milanovi zabezpečena. Milan přijal 22. srpna 1872 vládu. Zdála se počínati nová doba, která povede k splnění tužeb národních a ve které kníže a národ třeba obětmi sebe většími uchopí se díla osvobození na Balkánském polo- ostrově. Kníže jmenoval Rističe předsedou mini sterstva a měl v Kragujevci po té trůnní řeč, na kte- rou skupština jednomyslně odpověděla adressou. Troj- spolek Rakousko-Uherská, Ruska a Německa r. 187 měl takový vliv na vládní poměry v Srbsku, že nic nesmělo se diti bez svolení těchto tří velmoci. Milan Rističe, jenž snažil se sjednati s Rakousko Uher skem příznivější poměty, jmenovitě shodou o želez- nici r. 1873 propustil a dosadil zaň Marinoviče, jenž vedl politiku ve smyslu ochotném Rak. - Uhersku Turecku. Následky byly hnedle všude citelny. Radi- kálně-socialistická strana, »komunci« zvaná, vystupo- vala v popředí nejprve jako spojenec konservativců, potom jako úhlavní jejichodpůrce. Na jaře r. 1874 zajel nástupce propuštěného zatím Rističe, Marinovič, s Milanem do Cařihradu, odkudž se vrátil s úplnou nepořízenou. Při odchodu Milanově sultán Abdul
Milan Milan zabezpečit Kníže Ristič Uher Marinovič Milanův Abdul Kragujevac Rakousko Rusko Německo Srbsko Turecko Cařihrad Troj
19 article
Azis položil důraz na vasallní poměr Srbska k Tu- recku, poukázal na dobrodiní Srbsku prokazovaná a na špatný za to vděk. Cesta Milanova ke dvorům evropským byla národu proti mysli, jelikož knížea s ním i Srbsko nedošly oné platnosti jako dřívev Livadii. V listopadu r. 1874 přijala skupština adressu příkře opposiční a 3. prosince došlo k prudkému osobnímu sporu mezi poslanci a ministry. Sestavení nového ministerstva převzal Čumič, načež v březnu r. 1875 byla skupština rozpuštěna. Při nových vol- bách propadla vládní strana a Milan povolal telegra- ficky Rističe a Jevrema Grujiče, kteří meškali v Kar- lových Varech, aby pospíšili zříditi novou vládu. V Hercegovině bylo zatím propuklo povstání a vá- lečné zápletky stávaly se hrozivými. Bylo zřízeno ministerstvo pro velkou dobu, předsedou jeho jmeno- ván Stevča Michajlovič. V Srbsku soustřeďoval se horlivý povstalecký ruch. S Černou Horou a s Ře- ckem uzavřena alliance. Turecko nebylo připraveno.
Milanův Milan Ristič Jevrem Grujič Stevča Kara Hercegovina Srbsko Černá Hora Turecko
20 article
Milan zahájil 18. září r. 1875 v Kragujevci skupětinu trůnní řečí, v níž dotýkal se upokojivě poměrů do- mácích, poukázal na hrozivé soustřeďování Turků na hranicích a oznamoval své zasnoubení s 16letou Na- talil Petrovnou Kečkovou, s níž dne 17. října r. 1870 slavil sňatek. Válečné hnutí rostlo každým dnema k němu hlásila se s mladistvým zápalem i kněžna Povstání šířilo se i v Bosně, kde u Šamce nad Sávou objevil se sám Petr Karaďorděvič, a propukalo na srbských hranicích. Milan na nalehání velmocí po- volal opět Rističovo ministerstvo k veslu. Květnové usnesení tří mocí v Berlíně, že zachovají neutralitu, kdyby i Srbsko a jiný stát vstoupil do války, bylo posilněním politiky Rističovy. Úkorem Srbsku bylo zmařené povstání bulharské v květnu 1876, jemuž hromadným vražděním Turci učinili přítrž a zbavili Srby vydatného spojence. O Vidov dan, historický den svatovítský, prohlášen Milan od povstalců za ho- spodára Bosny a kníže Mikuláš za hospodára Herce- goviny. Dne 30. června vydal Milan válečný mani- lest. Na počátku července překročeny hranice smě- rem k Niši a vrchní velitel, ruský generál M. G. Čer- ňajev, vydal manifest k národům balkánským.
Milan Turek Kečková Karadjordjevič Rističův Srba Mikuláš M G Čer Kragujevac Boseň Šamka nad Sáva Berlín Srbsko Vidov Bosna Milano Niš
21 article
Srbové nemohli proniknouti proli přemoci turecké, jež vždy u větším počtu se soustřeďovala proti Srbsku, ale ani Turci nemohli domoci se žádné strategické po- sice proti Srbům, až teprve 29. října s napjetím všech sil Abdul Kerim paša prorazil k Džunisua zmocniv se průsmyku na řece Moravě, měl otevřenou cestu do Srbska. Po radě Černajeva obrátili se Milan a metropolita Michael s prosbou k Alexandru II. z jehož rozkazu hr. Ignatěv zakročil v Cařihradě tak, že již 31. října povoleno příměří do 31. pro- since, načež dle zásady status quo ante uzavřen mír. Ruských dobrovolníkův bojovalo ve válce té přes 2000. Srbsko bylo poraženo, ale význam jeho tím nebyl zastřen. R. 1876 prohlášen Mílan králem ve hlavním stanu v Alexinci 16. září a z a vřavy válečné narodil se prine Alexandr, jemuž Alexandr II. byl kmotrem a dle něhož obdržel i jmeno. R. 1877 vstoupilo i Rusko do války. V únoru r. 1878 uzavřeno příměií a 3. března mír svatoštěpánský, po kterém 13. července následoval mír berlínský.
Srba Milan Michael Alexandr II Ignatěv Alexandr Srbsko Turec Morava Cařihrad Rusko Černajev
22 article
Srbsko stalo se samostatným a územh jeho rozšlřeno nad Nišavou, Moravou a Toplici o čtvrtinu a 600.000 du ší. S nadšením přijata 7. července trůnní řeč Milanova od skupštiny. Dne 13. listopadu 1879 zahájena první skupština rozšířeného Srbska. Zvláštní úmluvou s Rakouskem ze dne 8. července 1878 bylo Srbsko vázáno dohodnouti se o stavbě železnic, o obchodní smlouvě a studovali otázku celní jednoty. S této sešlo, železniční smlouva přijata v červnu r. 1880 od skupštiny, za to obchodní smlouva narazila na obtíže a vedla k napjetí s rakousko-uberským za- hraničným úřadem. Milan postavil se na stranu to- hoto a Ristič, za něhož srbské poměry zdarně se počaly vyvíjeti, propuštěn. Milan vystoupil nyní sám v popředí vládní. Na shromáždění bělebradského občanstva vyhlášen za zrádce vlasti ten, kdo by se odvážil převzíti vládu po Rističovi, jenž hájí pro- spěchy srbské proti cizině. Ostří toho namířeno bylo proti Milanovi. Nové ministerstvo sestavil M. Ga- rašanin, sám zaujal v něm vnitro, Piročanac před- sednictví, Mijatovič zahraničné věci. Se sou- hlasem Milanovým spojila se nová vláda s ra- dikálními »komunci«. Stranou pokroku čili na- predňaků mělo se krýti toto sdružení, které se roz- padlo hned při otázce zadání stavby železnice. Místo výhodné smlouvy, která Srbsku nabízena, předložila vláda skupštině s Bontouxem uzavřenou umluvu, státu velíce neprospěšnou. Sám Milan zasazoval se o smlouvu s Bontouxem, za níž stálo Rak. UUhersko, proti které vyvstala ve skupštině silná opposice. Tři půjčky železniční, za něž dán v zástavu nejen důchod železniční, ale i celní a, kdyby ten nestačil, i důchod přímých daní, a které uzavřeny za podmínek velmi krušných, byly počátkem hospodářského rozvratu
Milanův Milan Ristič Mijatovič Milanová Srbsko Nišava Morava Toplica Rakousko
23 article
Srbska. Milan, nespokojen s duchovenstvem, zahájil i církevní boj v Srbsku. Dne 29. října 1881 sesadil metropolitu Michnela a podřídil si církevní správu ustanovením archijerejského sboru. Roku 1882 Union générale, která podnikala slavbu železnic, octla se v úpadku a Bontoux zatčen a v Paříži odsouzen, ba vyšlo na jevo, že i Milan měl na machinacích po- dílu. Za těchto okolností prohlášeno 6. března r. 1882 Srbsko za království. Došlo k prudkým bojům ve skupštině, 57 poslanců složilo mandáty, chtějíce do bnati vládu k rozpuštění škupštiny a k novým vol- bám. Milan odmiti žádost vlády za propuštěnou trval na tom, že se musí nalézt prostředek, aby vzdorní poslanci byli zkrocení. Vypsány pouze volby doplňovací. Když v červnu skupština opět zahájena, vzdalo se 51 radikálů s několika liberály zase man- dátů. Skupština, ač k uzavírání nezpůsobilá, po přání Milanově prohlásila opposiční volby za neplatné povolala za poslance propadlé kandidáty, mezi nimiž některým bylo připadlo jen po 2 hlasech. Skupština takto sehnaná odhlasovala pak vše a v tisní finanční pomáháno si dluhy. Dne 29. října r. 1882 podnikla vdova po bývalém plukovníku Markovičovi útok na život krále Milana, což policejní horlivosti bylo novou pobídkou. Ze dvou přítelkyň Markovičovy nalozen Kničaninova uškrcena ve vězení a druhá otrávena. sama Markovičova za krátko záhadně zemřela. Po zději vytýkal M. Garašanin Milanovi ve »Videlu« orgánu pokrokové strany, že spáchal vraždy ty. Radikálové pokračovali v odhodlané opposici. Milan opíral se zvláště o důstojnictvo. V lednu r. 1883 rozmnoženo stálé vojsko na 27 praporů s 25.000 muží a národní vojsko zřízeno ve 4 armádní sbory
Milan Michnel Milanův Markovič Markovičův Kničaninův M Garašanin Milan v Videla Srbsko Paříž
25 article
v počtu 112.500 mužů. Zároveň však Milan vydal rozkaz, aby veškero národní vojsko odevzdalo zbraně. V srpnu r. 1883 skupština rozpuštěna, při nových volbách však zvítězili radikálové, kteří na sjezdu v září za předsednictví inž. Nikoly Pašiče se ustavili v stranu, jež chtěla převzíti veřejnou moc. Minister- stvo Piročancovo a M. Garašaninovo 1. října odstou- pilo. Milan povolal k veslu Nikolu Christiče, jenž zřídil ministerstvo absolutistické. Na Timocku odepřel lid vydati zbraně a došlo tu ke vzbouření. Král 3. list. zavedl výjimečný stav, zrnšil všecky ústavní svobody a zahájil boj proti radikálům. V Zajčaru zřízen náhlý soud, před nějž od 16. listopadu do 19. prosince postaveno 819 osob, z nichž 94 odsouzeny k smrti a 20 popraveno a 567 odsouzeno k dlouho- lelému žaláři a nucené práci. Pašič prchl do Bulhar- ska, Taušanovič odsouzen do žaláře. Skupština ještě v prosinci rozpušlěna a v lednu r. 1884 vykonány nové volby dle vůle Christičovy. Dne 18. února 1884 na- stoupilo zase ministerstvo Garašaninovo, za něhož dovršován rozvrat hospodářský. Když v září r. 1885 sjednotila se východní Rumelie se sever. Bulharskem, podnikl Milan, pobádán z Pešti, proti Bulharsku válku, která však skončila pro něho velmi nepříznivě. U Slivnice vrazil 17. listopadu na odpor bulharský a 18. a 19. listopadu armáda pod velením Milanovým byla poražena a zahnána na útěk. Nové porážky následovaly 22. listopadu v Dragomanském průsmyko, 24. listopadu u Caribrodu a 27. listopadu u Pirotu.
Milan Pašič M Garašaninův Christič Bulhar Taušanovič Christičův Slivnica Milanová Rumelie Bulharsko Pešť Caribrod Pirot
26 article
Za deset dní obrátila se válka v pravý opak. Vítězný postup bulbarský zastaven diplomatickým zakročením, v němž jmenovitě Rakousko Ubersko ujalo se Milana. Jeho vláda tvářila se stále válečně, avšak radikálové a liberálové viděli jedinou spásu v osvobození Srbska od absolutismu a v opravě ústavy. Teprve 3. března r. 1886 podepsán mír srbsko-bulharský v Bukurešti. Radikálové ozvali se opět na sjezdu v Niši v únoru r. 1886. Posléze počal se Milán štířiti i s Garašani- nem, jenž za propukajících rodinných sporů trval při královně. Dne 13. června r. 1887 po mnohých obtížích sestoupilo se koaliční ministerstvo za před- sednictví Rističova, které v lednu r. 1888 ustouptlo ministerstvu radikálův za předsednictví generála Savy Gruiče, jehož 27. dubna vystřídal opět Nikola Christič, tentokráte jako prospěšuější plnomocník vůle Mila- novy. Král pocifoval nemožnost setrvati v zemi, kde všechny strany byly mu nepřátelské, chtěl urov. nati poměry a odejíti. K příkrým sporům domácím byl se přidružil i neméně příkrý spor s králov- nou Natalií, s níž rozveden byl roku 1888. R. 1889 oznámil Milan manifestem, že se vzdává trůnu srbského ve prospěch svého syna Alexandra, jemuž sám první složil hold jako novému králi. Do jeho zletilosti ustanovil vladařstvo, do něhož po- vola! Rističe a generály Belimarkoviče a Protiče.
Milan Garašani Rističův Sava Gruič Christič Mil Alexandr Ristič Belimarkovič Protič Rakousko Srbsko Bukurešť Niš Milán
27 article
Tím skončilo panování Milana Obrenoviče IV. Po zději vzdal se Milan i veškerých rodinných práv a státního občanství srbského a přijal 2 mill. franků z Volžskokamské banky v Moskvě. Milan zvolil Paříž za své sídlo. Státní převrat, způsobený v Srbsku v noci na 13. dubna r. 1893 králem Alex- andrem, jenž svrhl vladařstvo a propustil liberální ministerstvo, nezlepšil poměrův domácích. Milan vrátil se 22. ledna 1894 z Paříže do Bělehradu. Král 5. hřezna jmenoval Milana svým zástupcem v nej- vyšším velitelstvu armády, nejvyšší soud však pro- hlásil přítomnost Milanovu v Srbsku za nezákonnou. Již 2. dubna 1895 nastoupilo ministerstvo Nikola- jeviče, osobního přítele Milanova a koncem října N. Christičovo. Královým ukazem ze dne 28. dubna pro- hlášeni Milan a Natalie za účastny všech práv jako čienové panovnické radiny a královští rodi- čové. Nejvyšší soud prohlásíl 17. května ukaz ten za nezákonný, načež 21. května proveden státní převrat, ústava zrušena z moci královy. Koncem prosince 1896 zřídil Simié ministerstvo ze zástupcův strana okolnosti nasvědčovaly možnému dohodnutí. Milan meškal mimo zem, v Srbsku více opěl platil vliv Nataliin. Simič navštívil koncem dubna roku 1897 s králem Alexandrem černohorský dvůr na Cetyni, což bylo velice proti mysli Milanovi. Shoda s Černou Horou a Bulharskem i s radikály byla Milanovi trnem v očich. Dne 19. října propuštěn Simié a no- vou vláda zcela ve smyslu Milanové sestavil MDr.
Obrenovič Milan Milanův N Christičův Natalia Nataliin Simič Milanová Mdr Moskva Paříž Srbsko Bělehrad Bulharsko Volžskokamský banka Alex konec říjen
28 article
Vladan Dorděvič. S opravy ústavy sešlo a 6. ledna 1898 jmenován Milan nejvyšším velitelem vojska srb- ského. Zároveň nastalo pronásledování pro uražení veličenstva těch, kteří o Milanovi nepříznivě se vy- slovili, nebo u nichž nalezeny spisky »Bombe«, »De- mon Srbije« a j. namířené proti Milanovi. Milan byl vlaslním vládcem v Srbsku. Dne 6. července 1899 spáchal jakýsi Duro Kněževié, dobrodružná a záhadná osobnost, na Milana attentát, jenž zůstal beze všech následků. Milan toho použil k zavedení krutých po- licejních řádů v Srbsku a k pomstě na radikálech. Kněževié a 28 společníků, osob, které s attentátem ničeho neměty, obžalováni pro velezrádu a pokus za- vražditi Milana. Přes to, že nebylo svědkův a důka- zův, uznáni všichni až na pět vinnými, Kněževi popraven a ostatní, bývali ministři, poslanci a vůd- cové radikálův, odsouzeni k pětiletému až k 20letému žaláří v okovech. K vůli Milanovi úplně ochladl přá- telský dříve poměr Ruska k Srbsku. Obrat Milanovi nepřiznivý způsobila ženitba králova v srpnu roku 1900. Dne 21. července překvapil král Alexandr mi- nisterskou radu prohlášením, že pojme za manželku Dragu, rozenou Lunjevíci, vdovu po inženýru Maši- novi. Milan, jenž meškal v Karlových Varech, odpo- věděl nešifrovanou depeší, že se vzdává vrehního ve- lení vojska, a Vladan Dorděvié z Paříže, že s miní- sterstvem odstupuje. Král přijal odstoupení otcovoa ministerstva a 22. červěnce ohlásil manifestem ná- rodu své zasnoubení. Milan, spěchaje nyní, přijel 23. července ráno do Vídně, ale další cesta do Srb- ska stala se mu nemožnou provedeným obratem.
Dorděvič Milan jítmon Srbija Milan attentát nepřiznivý Mach Dorděvié Srb Milano Srbsko Rusko Karlová Vary Paříž Vídeň
29 article
Národ přidal se na stranu královu a jeho snoubenky. Dne 25. července zřízeno nové ministerstvo a 4. srpna sňatek církevně požehnán. Milanovi dán pokyn, že jeho pobyt není v Srbsku žádoucí, aby do země se nevracel. Odstranění Milana vedlo ke sblížení Ru- ska se Srbskem. Car blahopřál králi a přijal hodnost prvního svědka o svatbě, po níž brzo následovala amnestie. Pro vnitřní poměry Srbska mělo vyhoštění Milanovo příznivý účinek: Milan vystřídal všechny strany a všechny posléze pronásledoval a vůdce je- jich ničil. Největší službu prokázal národu svým od- stoupením roku 1889 a velký krok k nápravě domá- cích pomě ů srbských znamenalo jeho nedobrovolné odstoupení v červenci roku 1900.
Milan Milanův Srbsko
30 article
Z Vídně, 11. února. (C.-B.) Býv. král Milan zemřel ve 4 hod. odpol. O 11. hodině bylo tepů 130 velmi slabých a srdeční činnost skrovna. Oedem plic šířil se a ve 4 hod. odp. nastal collapsus. Srbský král Alexander — dle nezaru- čené pověsti — přijede prý sem ještě dnes. Z Vídně, 11. února. »W. Abend post« sděluje, že v bytu rozkrále Milana při jeho skonu byli ministr Kallay, ředitel kabinetní kanceláře bar. Schiessl, bar. Chl u me- cký a Christič. Z Vídně, 11. února. (Pol. Corr.) Milan bude pochován dle svého písemného přání v Krušedolu, srémském klášteře s poctami panovnické rodiny. Srbský vyslanec vídeňský byl povolán hned po Milanově smrti k cisaři, aby přijal rozkazy, co se dále má státi. Milan skonal ve 4.20 hod. odp. V komnatě byli přítomni: jeho strýc plukovník Konstan- tinovič, býv. vídeňský a berlinský vyslanee,
Milan Alexander Kallay Schiessl Christič Pol Corr Milanův Vídeň Ický Krušedol Konstan