Dne 25. září 1902.

KATOLICKÉ LITY.

Číslo 263. Skrana 3.

zvláště členové řádu jesuitského věrné Čechy k sva- tyním svatých patronů vodili: Balbín, Votka, Svo- boda... Maturu sloužil dp. Janota, načež slav- nostní kázání před chrámem Páně přednesl za hoj- ného a pozorného posluchačstva žižkovský kaplan vp Karel Janda, promlouvaje o potřebě společnosti křesťanské. O půl 12. hod. sloužil slavnou mši sv. vsdp. kanovník msgr. dr. Jos. Burlan za četné assistence okolního duchovenstva. Bylí tu vdpp. faráři borecký, tmaňský, lodenický, sv. Jana pod Škalkou, vdp. vikář Vilím, dp. MIx a, dp. katecheta beroun- ský, zemský poslanec p. Vojáček a j. K 5. hod. odpolední bylo slavné požehnání a po něm promluva na rozloučenou pod širým nebem dp. Václ. Janoty, katechety holešovického, jenž promluvil o zachování v srdcích: Krista a Marle. U kříže pak za osadou tetínskou promluvil dp. Dlouhý-Pokorný, vy- slovil politování nad tím, že dosud Čechové nepřestá- vají tupiti své sv. patrony (Viz »Českou Demokracil« z 20. září t. r.), jakž i za života jich mnoho truchli- vých chvíl jim spůsobovali, ba i smrt některým přl- pravili. Prosí Boha za odpuštění jim na přímluvu sv. Ludmily ... Po 9. hodině večerní navrátili se pout- níci a poutnice, potěšeni a osvěženi, do matlčky Prahy. Bylo by záhodno, aby katolíci pražští větší pozornost věnovali poutím tetínským. Kdo jednou putoval na Tetín, místo to posvátné si věru zamiluje . ..

Zprávy denni. * Krajinský sjezd německých katolíků, v kostele a ve dvoraně hotelu »U Londýna« v B- líně odbývaný, se zdařil. Agitace dra. E senkolba při- spěla jen ku zvýšení významu sjezdu. Dokázalo se, že netřeba výhružek protisjezdových spojených nepřátel katolické církve se báti. Vyzvání Eisenkolbovo upo- slechlo asi 100 stoupenců různého názoru ve věcech náboženských i společenských. Z těch asl polovička mezi řečí dra. Eisenkolba, pozůstávající ze známých již otřepaných frází, odešla. Na ullci se neudála ani ta nejmenší výtržnost. Průvod asl 6—700 katolíků, doprovázený hudbou, ubíral se ulicemi a po náměstí do kostela, kde měl P. Innerkofler O. SS. R. kázání s přiměřeným obsahem o pronásledování církve Kri- stovy, které zůstane známkou jejího božského původu a pravdy. Odpoledne se odbýval sjezd dle vzoru loni v Litoměřlcích daného za předsednictví prlnce Zdeňka Lobkowltze. Baron Zesner pojednal o kultuře a pokroku pod vlivem církve katolické, red. »Volku« Tschulik o neblahém a zahanbujícím vlivu fráze ve veřejném životě, P. Boissl S. J. o papežství.

Posluchači doprovázeli zejména posledního řečníka já- sotem. Skandální kronika apoštolů protiřímských za- vdala řečníkům časté příležitosti před posluchači od- krýti jejich farizejství za častých projevů opovržení nebo rozveselení celého shromáždění. Všicbni budou v ohrožené části severních a severo-západních Čech rozhlašovat, že již netřeba vyhrůžek protisjezdových se obávat, které mají jediný účel, katolíky zastrašit, aby účinné zbraně spolkového života a tisku ke své obraně nepoužili. Kéž by konečně ideál nauky katolické v celé své hloubce a mohutnosti beze všeho příměsku německo nacionálního opportunísmu — od veškerého duchovenstva v severních Čechách byl pojat a za přl- spění nejširších vrstev lidu německého i českéhc, do- kud ještě nevěře a socialismu nepropadl, soustředěním a svorným působením všech povolaných orgánů, kněší i laiků, k duševnímu obrození lidu byl použit. Pak by se hnutí »Pryč od Říma« stalo katolikům v Ra- kousku právě tak užitečným, jako Kulturkampf kato- tolíkům v Německu. Avšak zdá se, že nacionalismus převládá katolicismus a plodí řevnivost a nesvornost i tam, kde dle slov Kristových mají býti především všichni »unum« svorni.

* Milosrdné sestry a protestantská svo- boda. Sedmdesát let již mají katolíci vévodství brun- švického zaručenou rovnoprávnost v zemské ústavě — na papíře. Jak proti tomu ale vypadá to ve skuteč- nosti? Roku 1895 žádalo obyvatel tvo města Brun- šviku, čítající tehdy 7589 duší, o připuštění čtyř mi- losrdných sester za účelem ošetřování nemocných. Žá- dost tato byla však odmítnuta, poněvadž prý jich není potřebí. Roku 1900 opakovali katolící tuto žádost, předloživše ministerstvu žádost s 1000 pod- pisy. Žádost tato postoupena byla evangelickému konventu, aby se týž o ní vyslovil. Krátce na to byla žádost katolíků znovu zamítnuta. Letos domní- vali se katolíci, že snad přece dosáhnou toho, čeho po dvakráte marně se byli dovolávali. Ziídili si ssyl pro staré ženy a žádali o připuštění čtyř milosrdných sester k vedení domácnosti téhož. V žádosti zároveň bylo podotknuto, že kongregačními předpisy vyloučen jest styk sester s obyvatelstvem, takže se není luthe- ránům třeba obávati, že by jej hleděly získávati pro katolicismus. A výsledek? Minulou neděli ohlásili duchovní s kazatelen smutnou zvěst, že i tato žádost byla ministerstvem zamítnuts. Tak jednají protestanté tam, kde jsou ve většině! Sociálních demokratů se nebojí, ty šel pastor Welker až do Mnichova vybíret k boji proti katolické církvl, ale před několika milo- srdnými sestrami mají větší strach než čert před kří- žem. O ta zlatá protestantská snášelivost. Kde je mezi sto katolíky jeden protestant, ihned žádá s ostat- ními rovné právo, jakmile však jsou ve většlně prote- stanté, nedopřejí toho nejmenšího práva katolické menšině.

* »Mezinárodnost« sociální demokracie. Redaktor Pelant ze soclálně-demokratické »Rovnostl« mluvil na české protestní schůzl v Brně proti lákání českých dětí do německých škol. »Rovnost«, aby ukázala, jak to socialisté upřímně mysleli, sdělila vý- sledek schůze se čtenáři až za týden, kdy již bylo po zápise do škol. Teď ale do tř tice přispěchal orgán německých socialistů brněnských a napadl redaktora Pelanta pro jeho řeč v Besedním domě.- Tak vypadá ta svou nestranností tak ráda se holed- bajací »mezinárodní« soctální demokracie v nedbal- kách. Poláky pomáhá hakatistům rdousit v Poznaň- sku a Horním Slezsku a v Brně nechce svým če- ským »soudruhům« ani dovolít pronéstl neviňoučké slovo na obranu proti německé zuřivosti. Škoda, že již je po »dělníoké« výstavě, to by byl pro ni pěkný obrázek. * Kam to spějeme? Pod tímto titulem přl- nesla včerejší »Politik« úvodník, z něhož několik my- šlének uvádíme: Německý živel v Rakousku zhýčkán jest vládou do nejvyšší míry. Následek toho jest, že energle Němců rakouských přešla v zuřivost, jejich sebevědomí ve zpupnost, jejich síla v naprostou bez- ohlednost. Mohou si to ovšem dovoliti, vědí dobře, že vláda nenechá jim zkřiviti ani vlasu na hlavě. — Jest naprosto bez obdobných příkladů v dějinách lid- stva, do jakých extrémů vypěstován jest u Němců nacionalismus v nejhorší formě. Okřídlené slovo Grill- parzerovo: »Vom Humanismus durch den Nationa- lismus zum Bestlalismus« jest na Němce, zvláště v Če- chách, jako dělané. To už není politický boj, to jest přímo vyhlazovací válka proti všemu, co jest české. A jakými raffinovanými zbraněmi jest válka vedena!

Boykot živnostníků, řemeslníků, odpírání školního vy- učování v řeči mateřské, ba i odpírání práv mateř- štíny v kostele, to jsou zbraně již příliš staré, ač Němcům v Čechách konají dosud výborné služby. Ve své vynalézavosti připadli nepřátelé všeho českého na triky daleko ostřejší a »modernější«. — Ve vea- nické škole působí učitel, jenž se nezdá býtl dostí »alldeutech« — za krátký čas jest odstraněn. Kaplan nebo farář má to neštěstí, že jest Čech; osada po- hrozí odpadem, a duchovní se stěhuje . . . Do ně- jakého německého Vystrkova jest přeložen c. k. státní úřadník Čech. Občané se usnesou, že úřadníkovi ne- najmou byt, nedají stravu, a za krátko vystřídá úřad- níka českého Némec. — Německým územím se staví dráha; otcové města již předem podají žádost, že jen úřadníci a zřízenci německého jazyka smějí na dráve býtl zaměstnáni, a správa dráhy musí je za drahé peníze sháněti ze všech koutů Rakousko Uherska. — Jinde nedovolí purkmistr připevniti na budovu ná- dražní dvojjazyčný nápis, a správa dráhy mlčky tuto drzost ztrpí. Český spolek nějaký chce použíti svého práva, jaké mu podává rakouský zákon o spolcích — připraví výlet do uzavíraného území; místní plátky šivou občanstvo, vybízejí je k demonstracím, bai k přímým násilnostem, a úřad zakročí proti — Če- chům, zakáře jim konání slavnosti. — A takových příkladů mohlo by se cítovati bez konce. Každý Ně- mec v Čechách jest si již dobře vědom, že zcela bez- trestně dovoliti si může proti Čechům sebe horší ne- zákonnost, že v kažcém sporu s Čechem, pokud vláda o něm rozhoduje, musí zůstati vítězem. — Kamto spějeme?

Agitace evangelíků v království če- ském. Pod tímto přinesl »Český Východ«: Není již nijaká tajnost, že evangelická sgitace v Če- chách chystá se ku ofensivě a že zcela chytře roz- kládá i po českých obcích a místech semeniště hesla; »Pryč od Řma!« V jednotlivých městech, kdeje i zcela nepatrný počet evangelíků mezi obyvatelstvem, konají se tajné schůze, jichž účel snadno pochopiti. Tisk, i ten který nečerpá literu z rozlícených pér dvojetihodných pánů la Šádek, zcela prostě anga- žuje se do služeb agitace, v čemž vynikají hlavně orgány knihtiskalů a knihtiskáren. Že evangelická agitace v Čechách má svůj původ v Prusku a živena jest německými markami a má tudíž své politické, protirakouské pozadí, jest obecně známo. Evangelíci v Čechách nesmírně rádi mluví, vlastenčí, panujía poroučí v obcích, ve sborech autonomních i ve spol- cích, ale až na tu kapsu! Kde se o tu jedná, tu přenechává se starost těm druhým, katolíkům, po pří- padě i katolickým kněžím. V strannické sgitaci pro »čisté evangel um« posvěcuje též českým evangelíkům účel každý prostředek. Centrála tato sgitace jest na středním Labi, v okolí Mělníka, hlavně v Bohušovi- cích, kde jsou evangelíci v Čechách počtem nejsilnější a v přímém styku s prušácko-německými »losvonro- misty«. Odbočky sgitační jsou v Čáslavi a v Táboře. Nyní se o to jedná, aby ústředí agitace přeloženo bylo

do Prahy, kde žlvoří hlavní orgán strany, »Čas«. At posud tento agitační orgán bez ohledu, zda slouší helvetům nebo augšpurákům, jen když píše a štve proti katolíkům, byl odkázán hlavně na předplatné evangelíků a spolupracovníků dvojct. pánů, nyní bude »Čas« subvenclován přímo z evang. agitačníhe fondu, do kterého dodává hojné sypání »Gustav Adolf-Ver- ein«. Čí chléb jíš, toho píseň zpívej. Poněvadž to u Čechů přece jenom tak prostě po prušácku nejde, musí se dát celému hnutí česko-vlastenecký pláštík.

A tím jest kult Husův. Na tuto vějlčku snad sednou i šlrší katolické vrstvy lidu »svobodomyslného«. S tím evangalíci češt počítají. Ten, který dal podnět k vy- hnání Němců-cizozemců z Čech, má upravovati jim jim zase do Čech cestu, totiž Místr Jan Hus. Avšak ani humanní tváře nemá akce ta postrádati. V roee 1915 za přílešitosti 500leté ročnice smrti Jana Husi, má býti v Praze otevřen evangellcký dům a do té doby musí prý také jisto jistě postaven býti na Staro- městském náměstí Husův pomník. Účel evangelického domu v Praze líčí se na agitačních schůzích jako zá- kladní kámen k novému obrození svangelictví v Če- chách. Postavení Husova pomníku přenechá se kato- lickým Novohusitům. Konečně mají evangelíci po- líknuto na Sokoly. Pracuje se k tomu, aby v mě- stech, kde stávají jednoty sokolské, evangelícl co nej- více do jednot vstupovali a hledělí v nich co nejvíce vliv svůj uplatniti, ovšem prozatím také jenom pod pláštíkem kultu Husova, aby to čertovo kopýtko »Pryč od Říma« hned nezarazilo. Poměry v Rakousku zdají se býti pro velké cíle 1 českých evangelíků nyní velmi příhodné. Ještě žádná vláda v Rakousku ne- počínala si oproti prušácké evangelické propagandě tak shovívavě jako vláda Körbrova. Aby toto agl- tační hnutí bylo soustavně organisované a jednotně vedené, zřizuje se veliká evangelická jednota pro král. české. Finančnictví svěřeno kolínskému pastoru, dvoj- ctihod. p. Duškovl, náměstku superintendenta. Po ce- lých Čechách sbírá sa fond, prý na podporu »Času«. Má se též získati pokrokové mladší učitelstvo smý- šlení protikatolického a využitkovati jeho nespokoje- nost. Zvýšený tlak evangellcký, musí vzbuditi kato- lický protitlak.

Na pranýř postavil »Čas« německou »Politik«, protože prý neuveřejnila celé reklamní provolání če- ského dívčího penslonátu v Praze, nýbrž vynechala passus, kde se mluví o zlozvyku dávat česká děvčata do německých penslonátů a klášterů. »Čas« ve své vlastenecké horlivosti staví výslovně »Politik« na pranýř. Nezapomněl, že tím pranýřuje vlastně též- sama sebe, ježto teprve před několika dny uveřejnil též inserty německého pensionátu z »Relchu«? * Boj o Lipník. (Pův. dopls.) Kdo zná po- měry v Lipníku, ten dotvrditi může, že jen a jen ne- tečnost tamních našinců, nevšímavost a ledabylost zaviňuje to, že o toto české město nutno se bíti se židy. Židé a odrodilci roztahují se tu na prostranném náměstí a v pěkné třídě u nádraží, našinci zůstávají v postranních ulicích la »Betschgasse« neb »Vol- ková ulice«. Stydno je člověku, prochází-li Lipníkem, kterak našinci lámou tu ubohou češtinu a mluví »moravsky«, kterak hyzdí svá jména i na náhrobních kamenech na prostém rozsáblém hřbitově, kterak své firmy označují skorem šmahem napřed německy. A to jsou našinci. Jsou ovšem čestné výjimky, leč těch je málo a »Sokol« tamní, čítající něco na 40 mla- dých členů, ten sotva zmůže veškeru tu netečnost starších občanů. Kdyby v Lipníku bylo více občan- ské, české statečnosti, nebylo by přece naprosto možno, aby tu stále rozpřádal se boj a aby tu vládli ne Němci, ale židé a renegáti. Tak opět jeden »husar- ský« kousek: Německá reklamační komise vyškrtla z voličských seznamů prvního volebního sboru, o nějš hlavně se jedná, tři české voliče a místo nich zařa- dila dva německé a jednoho nového českého voliče, takže by měla německá strana 18, česká jen 12 hlasů. S největším napjetím očekává se nyní, jak se vláda k tomuto novému židovsko-německému násilí zachová.

Zároveň neštítila se německá strana násilí ještě jiného. Do první třídy české obecné školy zdejší zapsáno bylo 81 dítek. Následkem toho musila by býti zřízena pa- ralelka. Aby však se tomu místní školní rada vy- hnula, vyloučila z prvé třídy té sedm dětí. Toť jistě infamic. A podobně děje se v celé řadě moravských měst a míst. * Sv. Janská socha na Pankraci byla za posledních let předmětem sporu. Zastupitelstvo obce pankrác-nuselské jalo se tvrdlti, že dotčená socha představuje Mistra Jana Husa, a zamýšlelo tudíž vše- likým způsobem upraviti ji tak, aby každá pochyb- nost o témž tvrzení zmizela. Kamenníci dali se již do práce, ale příslušnými orgány zvedl se proti takovému počínání protest, kterýž měl za následek zákaz poli- cejní jakékoliv úpravy bez předchozího svolení povo- laných církevních úřadů. Do téhož zákazu podalo obecní zastupitelstvo nuselské stížnost k místodrži- telství, ba až k ministerstvu, jež vrátivši dotčený re- kurs, uložilo místodržitelství, aby nejprve rozhodlo meritorně, zda-li dotyčná socha jest sochou nábožen-