Strana 2. Číslo 263

KATOLICK IENY

Dne 25. září 1902.

katolicko-národní straně slovlnské a jménem všech promluví nad hrobam zesnulého velikého slovinského biskupa-vlastence případnou řeč posl. dr. Šusteršič. V Uhrách budí jistou sensaci řeč, již u příle- žltosti Košutovy oslavy promluvil člen magnát- ské sněmovny hr. Štěpán Karolyl. Pravilť, že ko- runovaný král musí doznati, že Ludvík Košut byl nedostlžnou vůdčí hvězdou svého národa a že Maďařl musí mu býti povděční za obnovu uherského státu, parlamentu, rovnosti státních občanů, svobody tisku, atd. Dozná-ll to všeho uherský král, potom ocení prý také projev piety národa. Uveřejňujeme baz po- známky. Hornobavorský selský spolek konal tyto dny pod šlrým nebam v Tuntenhausenu své obvyklé výroční valné shromáždění. Hlavním řečníkem byl poslanec dr. Schädler, jenž žádal přímé volby do bavorského sněmu, a prohlásil, že liberální opposlce proti školským zákonům chtěla za posledního sně- movního zasedání vytlačiti ze školy náboženství. Mi- nistr kultu v. Landmann opuštěn byl od svých mini- sterských kollegů pro svůj odpor protí liberálním přáním a protl würzburským professorům. Ohledně známého telegramu, který zaslal německý císař bavor- skému princl-vladaři, pravil dr. Scbä dler, že císař nemá žádného práva, vměšovati se do vnitřních po- měrů toho onoho spolkového státu, a střed že dá pa- třičnou odpověď jak ve sněmě zemském, tak i na sněmě říšském. Pokud se týče celního tarlfu, vytýkal dr. Schä dler vládě, že nemá dosti dobré vůle. Před- seda valného shromáždění, posl. v. Dalles pro- hlásil pak, že střed úplně souhlasí s vývody poslance dra. Scbä dlera.

Rakouské vyslanectví a oslava 20. září v Římě. Časopisy římské s důrazem zaznamenávají zprávu, že, ačkoliv veškeré veřejné budovy I paláce cizích vyslanectev byly slavn stně vyzdobeny, zůstal palác rakousko-uherského vyslanectví u dvora králov- ského nevyzdoben. Ještě roku lonského byl palác slavnostně vyzdoben. — Na to si již oslavovatelé lupu musí zvyknouti. Rumunští židé. Stalo se skutečně, jak jsme opověděli. Nota, již rozeslaly Spojené státy na pro- spěch rumunských židů, doznala v Anglicku silnéa blahovolné ozvěny. »Times« praví sice, že by bylo předčasno, souditi, zda-li všecky mocnosti přidruží se kroku Spoj. států vůči Rumunsku, ale že jejich nota vyvolala v Anglicku sllný dojem. Nemůže-li rumunská vláda uznatl oprávněnosí velmocí, nechť prý to jenom neprodleně řekne! Ale spoléhá prý na to, že vel- moci nezakročí přece jenom prostředky donucovacíml. — Mnozí vynikající Angličané učinili projevy na prospěch rumunských židů. M. j. ovšem také mlnistr pro osady Chamberlaln, pak Herbert Lardson a lord Rlpon. Ve Vídni a v Berlíně za to neučlnila nota Spojených států žádného zvláštního dojmu. V dobře zpravených vídeňských kruzích proslýchá se, že nota nebude míti žádného jiného výsledku, než-li ten, že svoboda přistěhovalectví bude va Spojených státech ještě dále obmezena. Americká vláda vyhledává totiž dávno již příčinu, aby zabránila přistěhovaleckému proudu nemajetných tříd a zamýšlí nyní využitkovatl k tomuto účelu rumunského živnostenského zákona.

Siguatární státy berlínské smlouvy, které si prý ne- tají, že židé v Rumunsku nalézají se v bědných po- měrach, nevidí přece, že by nynější důvod byl vhodný k zakročení jejich, protože právě rumunský živnostenský zákon výslovně ustanovuje rovnoprávné postavení židů s jinými státními občany rumunskými. Ještě s větší neochotou potkává se nota Spojených států v Německu. »Köln. Ztg.« praví zřejmě, že je- dnotllvé státy musejí se tázati, zda-li záležitost, jež týká se clzích poddaných, ospravedlňuje zjednání vlastního státního zástupce. Pokud se týče Německa, není jako jednotlivý stát na otázce rumunských židů nikterak súčastněno a není povoláno, aby hrálo vůdčí úlohu; tím méně, ano nlkterak se neklame o ne- snázích a obtížích toho onoho podnlkání. V Petro- hradě si vedou, jako by o notě Spojených států ani nevěděli a také vláda rakousko uherská na ní dle všeho ani neodpoví. Na bulharskou půjčku bylo upsáno v Pe- trohradé 1,683 750 rublů. Srbští královští manželé navštíví ruské carské manžely asi v polovici měsíce října v Ll- vadli a provázeti je bude předseda srbského mini- sterstva dr Vulč. Exabbé a předseda ministerstva Com- bes nalezl pojednou velikého chvalořečníka v tajeném »vynikajícím radikálním politikovi«. Týž velebí Com- besa v liberálním arc ť časopise takto: »Combes jest energický muž silné vůle a útoky naň podnikané jej utvrzují jen v přesvědčení, že vzal na sebe nesnadnou úlohu, ale že jest povinen, aby ji také provedl. Com- bes jest republikánem z přesvědčení, jest v ohledu tomto fanatikem a klade rád důraz na to, že by za republiku položil i svůj život, ba že by nepovažoval ani za žádnou oběť, aby za ni zemřel. Možná, že v této obětovnosti a v tomto sebeodříkání leží ještě

stopa prvního klášterního vychování, oněch nauk sebeobětování, kterýž vyžaduje náboženství a pro něž má katolické náboženství tak mnoho povznášejících příkladů. Repu- blika stala se nyní Combasovi vírou, I zachoval si pro tuto svou novou víru tytéž vřelé pocity, jaké chová pro svou náboženskou víru mladistvý, idaály naplněný klášterní žák. Také bez řeholního vycho- vání byl by Combes dojista republikánem z přesvěd- čení, ale měl by nadšení prázdnou střízlivost, studený klid a jednotvárnou suchost Brlssona, o jehož re- publikánství nebude dojista nikdo pochybovati. Naž Combes není fanatlkem a také kdyby byl zůstal du- chovním, neměl by žádného smyslu pro fanatismus. Jest k tomu příliš měkký (!), příllš snášelivý (l!) a s nadšením vykonával by povlnnost lásky k bliž- nímu, ukládanou mu jeho náboženstvím jako vzneše- nou zásadu náboženskou. Combas jest mužem umír- něným, (?) osvědčuje svou umírněnost ve všech otáz- kách politlckých, není žádným nebesoborcem. Doka- zoval to také po celý svůj politický život. Ale Combes jest protiklerikálem a připisuje si poslání, aby potíral klerlkalismus. Považujeť jej za nebezpečí pro stát, pro republiku.« — Zaznamenáváme, ale tážeme se: Může býti to »mnišské« vychování tak špatné, když dovede rozvinouti takové vlastnosti charaktera, jaké připisuje tento neznámý radikál Combesovi? Také Waldeck- Rousseau byl klášterním žákem, a jeho přátelé tvrdí, že také on mnoho děkuje klášteru. Ale potom jest nepochopitelno, proč právě tito mužové tak zuřivě pronásledují klášterní školy. Či chtějí míti snad v re- publlce jen samou »nadšení prázdnou střízlivost« a »jednotvárnou suchoste?

Presideut francouzské republikya šmejdy Humbertovské. Známý publicista Tal- meyr vypravuje v časopisu »Soleil« pro Francouze velice pikantní historku. Účelem jejím jest, vysvětliti, proč rodina Humbert-Dansigaarova požívá pořád ještě veselé svobody. President Loubet choval vždycky k bývalému ministru spravedlnosti velikou úctu a dal tudíž také po jeho smrtl pozvati se od jeho syna Fride- rica do Vives-Ears. Loubet věřil rovněž tak pavně jako státní rada Jacquln v millonové dědlctví Craw- fordské, a proto prý mu napadlo, aby svého syna Pavla oženil s Evou Humbertovou. Paní Teréza má více dopisů, jež napsal Loubet ještě jako president republiky a v nichž jest řeč o tomto svatebním pro- jektu. Chová je jako svátost a nosí je stále při sobě, a slce, jak vypravuje Talmeyr, ve svých — punčo- chách. Pokusy o vloupání se ve Vives-Esux a v Céle- raynu, jejichž původcové nebyli vypátráni, dlužno prý prostě přípsati na vrub policle, jež obdržela rozkaz, aby za každou cenu nalezla dopisy nejvyššího náčel- níka státu. Prázdná pokladníční skříň byla otevřena prý na podnět Waldeck-Rousseaua, protože, jasně na vše pohlížeje již po leta, nalezl jen tento prostředek kterýmž bylo by zabráněno sňatku Loubet Humbert- skému. Talmeyr nazývá proto »nejubozším mužem Fraucie« (»Le plus pauvre homme de France«) pre- sídenta Loubeta, jenž proti svému svědomí musí pro- následovati jeptišky a důstojníky, protože jeho ministři mu vyhrožují zatčením rodiny Humbertovy. K událostem na Panamské převlace.

Jak známo, děje se doprava mezl mořem Atlantickým a Tichým oceanem po železniční trati, kteráž vede na příč převlakou Panamskou a vede z Colonu neb Aspinwallu na moři Karaibském rovnoběžně s Lessepso- vým průplavem do Panamy, jež leží na stejnojmenném zállvu. Světova tato dopravní trať, která sprostředkuje obchod od moře k moři, jest nyní, po celý rok již v Kolumbil zuřící občanskou válkou povážlivě ohro- žena. Za účelem zabezpečení dopravy obssdily nyní Spojené státy jmenovanou železniční trať vojensky.

Americké válečné koráby přibyly před Colonu již před několika týdny a vylodnily v posledních dnech na pevnínu také vojsko a děla. Doprava bojujícího kolumbljského vojska po železnici smí díti se jen pod dozorem amerického velltele a s eskortou americkou. Před transportem musí kolumbljské vojsko odložiti zbraň, kteráž pak dopravuje se za nimi ve zvláštních vlacích. Spojené státy chtějí tímto způsobem zabezpe- čiti neutrální povahu Isthmické dráhy a zároveň také nerušenou dopravu obchodní. Východně a západně od železniční trati mohou si kolumbijští občané uře- závati navzájem třebas hlavy, ale dráha sama nesmí se státi předmětem boje. Prosebné provolání boerských gene- rálů. Boerští generálové podepsali dnes v Amstero- damě své provolání. Podepsali je Botha, De- larey a Devett. Praví v něm nejprve: Boerové byli po bojl, jenž trval přes 2 1/2 roku, přlnuceni, aby přijalí nabídnuté jim podmínky míru. Zástupcové, shromáždění ve Veresniglngu, uložili generálům, aby odebrali se do Anglicka a vymohli tam úlevu v bez- mezné nouzi, která stihla dřívější republiku Protože generálům nepodařilo se, nalézti v Anglicku pomocl, musili vydati provolání k Evropě a Americe. Děkují za podpory, poskytnuté ženám a dětem v táborech koncentračních. Příslušníci republ!ky j s ou

po válce úplně zničení. Celé zpusto- šení země nelze ani vypsatl. 30.000 domů a mnoho obcí bylo spáleno a zni- čeno. Generálové prosí proto za milodary ve pro- spěch vdov a sírotků, lidí zmrzačelých a nuzných, jakož také za milodary ve prospěch výchovy dítek. Mluví o hrozných následcích války jen proto, aby ukázali, jak veliká jest bída, nikoli proto, aby mysli rozčilovali. Malý obnos, kterýmž Anglicko přispěje na základě podmínek kapltulace, nepostačí úplně, ani kdyby byl desstkrát rozmnožen, aby sám a sám úplně uhradll ztráty, utrpěné válkou. Vdovy a sl- rotci, lidé zmrzačelí a nuzní a dítky, v jejlchž pro- spěch vydávají generálové své provolání, neobdrží z onoho obnosu buď ničsho nebo málo. Provolání končí prosbou za bratrské spolupůsobaní výborů v roz- ličných zemích.

Portugalský král dojede 18. října do Pa- říže, odkud vydá se do Sundrlnghamu na návštěvu krále Edvarda VII. Po svém návratu z Anglicka zdrží se král Carlos I. po delší dobu v Pařížl, a navštíví také presidenta republiky Loubeta. Za nepří- tomnosti královy bude vladařkou královna A mélie. President Roosevelt měl dnes v Logans- Portu řeč, v níž zmínil se o revisi tarifu a pravil, že žádný národ nemohl by v krátkých časových pře- stávkách snésti radikálních změn tarífových položek. Ustavičné, hluboko sáhající změny mohou působiti jen osudně. Ale kde průmyslové potřeby tak rychle se přesunují jako v Americe, kde často člověk se dožije v jednom roce, co dokonává se v Evropě v desíti letech, jest potřebí, aby platných zásad vzhledem k změněným podmínkám bylo jinak použito a že dlužno provésti změny bez hlubokého chirurgického řezu. Neboť již pouhý strach před ním dostačí k ochromení obchodního života celé země. Připojení tohoto problému dlužno klástl ohledy na poměry stran do druhé řady, on pak sám považuje pro svou osobu jmenování tarifové komise za nejlepší.

Volební ruch.

Morava. Hrabě Sellern, kandidát katol. rolníků za volební okres kyjovský, představil se voličům svým minulou neděli na schůzi v Koryčanech. Pro- hlásil nepokrytě, že jest katolíkem a jako takový že zásadám křesťanským všude zjednávati bude platnost. Bude-li zvolen, nevstoupí do klubu velkostatkářů, ný- brž do klubu katolických, národních poslanců. Ze- jména chce se starati o sestátnění gymnasia kyjov- ského, pracovati o zřízení hospodářské školy v kaž- dém okresu, o zřízení české university na Moravě, zavedení přímých voleb, o stranění daně pozemkové a zavedení vzestupné osobní daně z příjmů. Nehledá v mandátu ani peníze ani čest, nýbrž na základě zá- sad křesťanských chce pracovati, aby každému dostalo se, což jeho jest. Když byl ještě promluvil starosta Horák o zrušení pozemkové daně a dp. J. Brázdll o rakouské ústavě, byla hlasováním přijata kandida- tura hr. Seilerna všemi proti sedmi hlasům přítom- ných socialistů, kteří svou agltací pro protikandidáta Urbáška tomuto způsobili darmo trochu ostudy. »Lid. Noviny« lhou o hr. Seilernovi, že má prušácké úřed- nictvo, co zatím veškeré jeho úřednictvo je národnosti české. Posl. dr. bar. Pražák mluvil před svými vo- lič! ve Vyškově. Čechové moravští, pravil, přejí sobě smír, ale pro ten Němci nebudou dříve, dokud nedostanou shora rozhodný pokyn, že týž jest nezbyt- nou státní nutností. Neučiní-li tak přece, utvoří české strany s veškerými velkostatkáři na sněmu většlnu a podniknou za naše národně-politické požadavky boj nejrozhodnější. Kandidatura bar. Pražáka byla na to jednomyslně schválena.

Zprávy církowní. III. pouť na Tetín uspořádal v neděli, dne 21. t. m. Křesťansko-sociálně-vzdělavací a vzájemně se podporující spolek českých žen a dívek pro král. české za vadení vsdp. kanovníka megra. dra. Josefa Burlana, dpp. Janoty, Jandy, Dlouhého- Pokorného a za účastenství vážených bratrských spolků: Jednoty katolického tovaryšstva (s praporem), Jednoty Svatováclavské (s praporem), Jednoty Svato- josefské Praha-VII. (s praporem), Národní jednoty ka- tolické na Smíchově (s praporem) a milého sester- ského Křesťansko - sociálního spolku žen a dívek Praha VII (s praporem). Krásný průvod, čítající přes 300 osob, za velice příznivého počasí půvabným kra- jem ubíral se za hlaholu dojemných zpěvů marian- ských a chorálů »Hospodlne pomiluj nás!« i »Svatý Václave ..,« U kříže přivítal procesí vdp. Jan Brož, zasloužilý farář tetínský, případným proslovem, načež ve svatyni tetínské promluvil k poutníkům, svatyni přeplňujícím, vsdp. msgr. dr. Jos. Burlan nadšenou řečí, přípomínaje obzvláště, jak v dobách těžkých