Strana 2. Číslo 292

KATOLICK LY,

Dne 24. října 1900.

proti kněžím a náboženství! Mezi jiným také pro- hlásil: »Žádný kněz vám nic dobrého neudělal, ne- držte s knězem.« Jeden z přítomných na to se otázal: »Ptám se vás: Znáte vp. Š.? Když zemřel u vás dělník z továrny, kdo se ujal sirotků? Kněz. A ta- kových případů bych vypravoval mnoho na osadě.« Na to odpověděl řečník opět totéž podle socialisté methody: »Žádný kněz vám nic dobrého neudělal.« Hlas: »To je vaše logika.« Toužil se obhajoval: »Já neznám logiku, nemohu míti akademické vzdělání.« Jeden volič prohodil: »Nepotřebujete ho, jen budte spravedlivým. Soupis stipendií vykazuje řadu zakla- datelů kněží. Syn pokladníka nemocenské pokladny v Třeboni právě studuje zadarmo v malém semináři v Budějovicích založeném kněžími. Za to umíte na kněze jen všecko zlé házeti.« Dále tvrdil, že mravnost má se ukazovati především na kněžích a zatím prý se fara kněžskými dětmi jen hýbá.« Na to povstal volič a prohlásil: »Dokázati! Před celou osadou vy- zývám vás, abyste odvolal, sice jste utrhač bídný. Ž tolik let působení tři kněze zdejší musí osada jen ctíti — a v celém okolí nenajdete kněze, na něhož blátem házíte. Naše osada kněze své ctí. Až přijdete jinam ve svém volebním okresu, povědí vám osadníci voliči o svých kněžích podobně a zastanou se jich znova. Dnes jste své straně demokratické dal nátěr utrhačů.« Na tato slova směšně se řečník vymlouval: Ctím Jablonského a Beneše.« Shromáždění nedůvě- řivě hledí na řečníka, většina se rozchází, přátelé trvají v kruhu kolem řečníka »demokratického. « — Kněží mohou se s dobrým svědomím postaviti všude a vyprovodí »řečníky« tak, že již nepřijdou.

Zprávy politické. alqat V Praze, 23. října.

Dr. Baernreither o českém národě. Na voličské schůzi ústavověrných velkostatkářů v Plzni promluvil dr. Baerenreither o české otázce a národu českém následovně: »Povinností vlády je, aby vždy silnou rukou ustanovila míru státních nutností. Nej- větší překážkou vládě jsou dnes národnostní snahy Čechů, kterým politikové, noviny, kněží, učitelé, bez výminky své služby věnují a jejichž záchvěvy jdou až do nejzazší vesnice. Předrážděná politická obrazo- tvornost maluje lidu politické mezinárodní vztahy před oči, kterých ve skutečnosti není. České dějiny vykazují několik příkladů přílišného napínání národ- nostní síly, a to bylo vždy před úpadkem národním, který pak následoval. Úpadek ten přijde i dnes, a jistě. Co si dříve Evropa nedala líbiti od Husitů, co Rakousko v 17. století dovedlo od sebe odehnati. to je dnes již ještě nemožnější než dříve. Tésně jsou spojeny velmoci evropské, a jejich zájmy určuje běh světové politiky. Na této věci výbojní národnostní politikové na VItavě nic nezmění. Český stát v srdci Evropy, obklopen Němci, který by chtěl proti ní si vésti nepřátelsky, jest rakouskou a spolu evropskou nemožností. Jest postaráno o to, aby stromy nerostly do nebe, a Rakousko má síly dosti, aby českou otázku dovedlo stráviti. Dnes jest nemožno mluviti o nějaké násilnické politice. Ruka, která má v Ra- kousku zjednati pořádek, nesmí zraniti národnostních čivů nižádného národa. Nejedná se o to, potlačiti skutečné národní potřeby českého národa, nýbrž český lid přesvědčiti, že na základě daných nyní poměrů

jest proň nutno, své národnostní tužby na míru roz- umovou uvésti, aby možno bylo spolužití obou ná- rodů při zachování celistvosti mocnářství!« — Ač nelze nikterak souhlasiti s řečníkem, přece jest zá- hodno stopovati rozumové vývody našich politických odpůrců a učiti se z nich. Nedá se upříti, že slova dra. Baerenreithera mají zlaté zrnko pravdy, a bylo by si jen přáti, aby rozhodující činitelové ve Vídni slov těch si vsimli a dle nich také jednali a nenapí- nali národnostní tetivy, jako se to děje s německou zprostředkovací řečí. Naše strana katolická byla vždy názoru, aby vůdcové českého lidu se brali cestami rozumovými a neodvažovali se na srázné spády poli- tických komediantů, honíce se za okamžitým úspě- chem předrážděných řečí. Hospodářství místodržitele hrab. Mer- veldta v Tyrolsku. Dnešní »Vaterland« obírá s hospodářstvím místodržitele hraběte Merveldta v Inno- mostí a v celém Tyrolsku. Dokud mělo Tridentsko svou samosprávu, nebylo v jižním Tyrolsku o italské irredentě ani slechu. Nyní podrývají na jihu irre- dentisté a ostatní celou zemi Wolfiáni nejhoršího zrna. A v Innomostí v místnostech c. k. místodržitelství? Tam se neděje nic, ani když na těchto agitacích be- rou podíl c. k. státní úředníci. »Vaterland« volá proto, aby vlaskému území vrácena byla samospráva a konečně, aby hrabě Merveldt, který si počíná jako politický Heli, byl nahražen jinou pracovitou silou.

Radění Opitzlanů v Tyrolsku. Dnešní »N. Fr. Pr.« měla hody. Přinesla dlouhý článek z Bolzana, ve kterém si jako prohnaný gourmand pochutnává na krtčí práci dra. Schöpfra, Rohrachera a jiných trabantů P. Opitze. Pravé salto mortale pro- vádí zmíněný list radostí nad tím, kterak tyrolští se- dláci se naučili řemeslu od vídeňských křesťanských sociálů a kdekoliv ve voličské schůzi se objeví malí vinaři z Kalternu, kterým velkovinař baron Dipauli »ubírá« chceba. Tam je pravý čarodějský rej, tam se to vede »křesťansko-sociálně«, to jest sypou se na- dávky na Dipauliho. A převelikou radost má zed- nářský list nad činností profesora bohosloví dra. Schöpfra, kterému dosud stařičký biskup dr. Aichner pražádné důtky neudělil a nevaroval bráti účast na politickém boji a dává mu velice pochvalné vysvěd- čení. Bohužel, ty tam jsou časy, kde poctiví Greuta- rové neboli černí němečtí Češi přicházeli do Vídně tam i pro spravedlivou věc českou položili své slovo. A proto tím opuštěnější budou čeští poslanci ve Vídni, čím více bude se i v německém kleru šířiti bacilus Opitzianus. »Neue Fr. Pr.« tvrdí, že strana Schöpfe- rova postaví kandidáty proti dru. Kathreinovi, Zallin- grovi, Haueisovi a Foedrovi.

Čeští kněži vypovězení z Německa Večerní listy pražské přinesly zprávu z Lipska za- slanou, že dva rakouští katoličtí kněži Herol'da Sviderský z Prahy, kteří byli na zkušební cestě českými spolky v Duryňsku v průmyslových okresích, byli vypovězeni z německé říše. Podle těchto zpráv by to byl nový kulturní boj, kdyby se zakládaly na pravdě. Jen že musíme s potěchou konstatovati, že kněží se jmény Herold a Sviderský v Praze vůbec není. Jméno Sviderský v kněž- ském katalogu naprosto neexistuje. Není vyloučena možnost, že jména jsou překroucena, avšak přes to dlužno o věrohodnosti těchto zpráv pochybovati, dokud nebudou zjištěna jména a podrobnosti.

Pruští junkeři na berlínském dvoře ustupují flnaněním baronům. Časy se měnía lidé v nich. Tyto dny přinesl berlínský »Börsen- courier« článek, ve kterém se posmívá pruským jun- kerům, že minuly již dny jejich slávy. Za panování starého Viléma byli junkeři rozhodujícím živlem na dvoře pruském. Ale od okamžiku, kdy povstalo ve- liké Německo a Berlín se stal střediskem jeho, sláva pruského junkera nápadně pobledla. Na dvoře císaře německého nemohou již vystupovati páni Quitzové, Kökeritzové, Itzenplitzové a podobní, statky jim nie nevynášejí, jsou zadluženi a život v Berlíně je drahý. Za to nyní derou se do popředí zástupci nynější buržoasie, hlavně členové finančního světa, páni Schulze, Müller, Cohn a pod. Stal se případ, že paní jednoho finančnika byla na dvorním plesu od- strkována dámami pánů junkerů, avšak nic si z toho nedělala a pravila ku své sousedce: »Račte uvážiti, že můj briliantový kolier je mnohem dražší než celé zadlužené panství zde přítomné rodiny X.« atd. Ano, časy se mění, a staré rody mizí a noví lidé opanují svět. Dnes panuje zlatá internacionála Israelova, lao kvo která se panstvím svým nikterak netají.

Obrázky z Rakouského Přímoří. (Pův. dopis »K. L.«) ol (Hrob i škola v Materadě. Církevní rozdělení v Rak. Přímoří. Staroslovanská glagolice v Istrii.) + Jak daleko může sáhati zášť a národní fana- tismus, o tom svědčí případ v Malém Lošinji (na ostrovech istrijských), kde odchovanci italských irre- dentistů zabili pro nevinou chorvatskou píseň mladík Ostromana, jehož vděčný národ zvěčnil »písní Ostro- manovou«.

Ale ne dosti na tom, zášť i pohanský šovinismus sáhá i po smrti na hroby, což dokázalo nyní zednář- sko irredentické obecní zastupitelstvo města Umaga na západním břehu moře jaderského. Umago bylo dříve chorvatské město »Humak«, to jest hum, čili malý břeh, vyvýšený nad mořem a ještě podnes celé okolí Umaga jest čistě chorvatskéa mezi nimi jest obec Materada. V této obci zemřela rolníku Mateu Tonkelovi žena, jíž postavil na hřbi- tově manžel na památku kamenný pomník s chorvat- ským nápisem. To však byl veliký hřích proti Italům; kde pak by oni trpěli několik slov ve slovanském jazyku na hřbitově, kde oni poroučejí. Slavná obecní rada města Umaga ve své mou- drosti se usnesla, že slovanský nápis z pomníku na hřbitově musí býti vymazán a na jeho místo dán nápis italský neb latinský, jinak bude pomník se slovanským nápisem úředně ze hřbitova vyklizen. Proti tomu nálezu zuřivé městské rady odvolalse rolník Tonkela na c. k. hejtmanství v Poreči (P- renzo), které tento nezákonitý čin obecní rady města Umaga zrušilo. Než obecní rada se proti tomu zru- šení odvolala na c. k. místodržitelství v Terstu, ba až na samé ministerstvo do Vídně, jež všechny roz- hodly jako vyšší instance, že obecní rada Úmaga porušila zákon. Dle cís. dvorních rozhodnutích dne 23. srpna 1784 i 12. srpna 1788 přátelé a příbuzní zemřelého mají právo svým zemřelým postaviti na hrobě (hřbitově) památku lásky i úcty. Oni mají právo to učiniti jakýmkoli způsobem, dokud se tím

vinností dbali, k tomu jest ustanoven magistrát a čle- nové sami bdí nad sebou. Takto se stala Marianská Kongregace v Če- chách v dobách věků minulých organisační jednotou ku pěstování křesťanského života. Laikové. přední muži, bojovali s pomocí Boží a pod ochranou Matky Neposkvrněné v prvních řadách s duchovenstvem katolickým na obživu národa našeho v Čechách. Kon- gregace Marianská byla jedním z mocných činitelů, že českoslovanské vlasti naše katolické jsou. Za do- klad podáme několik příběhů. V bouřlivých dobách 30leté války konávaly kongregace pražské slavné a kající poutě k sv. Ivanu »pod skálou«, kterých se vysoká šlechta česká četně súčastňovala. Roku 1620 bral se nevídaný průvod k Bohorodičce do Staré Boleslavi na den sv. Vá- clava; mimo to vymohli kongreganisté, že den sv. Václava, předního dědice českého, byl za svátek opět svěcen, jelikož před tím od nekatolíků zrušen byl. ti nekatoličtí vlastenci národa Svatováclavského!- Příklad lásky synovské podali z kongregace stu- dujících u sv. Klementa dva bratří šlechtici, Jan a Vlém ze Svarova, kteří 6 roků se modlili, až otce svého na katolickou víru obrátili. Šlechta katolická v Kongregaci Marianské se zvláště vyznamenávala Příležitostí měla drahně. Jestliže před bělohorskou bitvou volávala missionáře na panství svá, tím více po válce zuřivě k lidu zuboženému, namnoze prote- stantskému. A missionáři sami synové vlasti, kterou milovali, získali si v brzce lid dovolávajíce se předků ne evangelických neb helvetských, nýbrž katolických, jako sv. kníže Václav katolický byl. Vrchnost sama

súčastnila se v posvátné missii; kníže pán neb hrabě chodě s celou rodinou na kázání, ke sv. zpovědi a ke stolu Páně přiměl snadno bez nucení osadníky své. Toť věru apoštolské působení Kongregace Marianské v Čechách; jinde se dálo podobně. Kongregace Marianská osvědčila se též veliko- lepě u mládeže akademické za 30leté války na hrad- bách pražských. Nejen v Čechách, ale všude, kde Švédové řádili, i v Němcích, bylo hrůzy a bídy, které vylíčiti nelze. Když roku 1639 docházela zpráva, že strašlivý Banner, jemuž Čechové říkali Pannýř, se svým vojskem hranice byl překročil, povstal strach po Praze nevídaný. Dnem i nocí konány modlitby v kostelích a po domech; utíkáno se s neobyčejnou důvěrou k Rodičce Boží a sv. Václavu, dědici če- skému. To povzbudilo purkmistra pražského, lže sám v mocnou královnu, Marii Matičku Boží, neoblomné nabyl důvěry. Usnesla se tudíž rada městská se svou hlavou vzíti si studentstvo na pomoc, aby uhájili Prahu. O seřadění šiku a vůdcovství byl požádán P. rektor kolleje Klementské. Mládež akademická měla svou sílu v Kongregaci Marianské; postačiloť ve jménu Panny Marie osloviti horlivé ctitelé její, že česť Rodičky Boží a sláva aka- demie vyžadují, aby táhli proti nepřátelům křesťanství na pomoc. Studentská legie byla brzy pohotově; jedni se cvičili ve zbrani, druzí vyváželi náspy, aby se Švédovi mohli opříti. Za čtvrnáct dní byli hotovi. Tu se roznesla zpráva, že nepřítel strojí útok na hrad pražský. Akademická či spíše Marianská legie, vedená svými profesory jesuity, ve jménu Panny

Marie připravuje boj; i nastal boj a šťastně bojováno bylo pod ochranou Panny Marie. Toť jeden příběh z mnohých oné doby. — Za výpravu obdrželi aka- demikové od c. k. vojenského velitelstva skvostný pra- por na důkaz uznalosti, na jehož pravé straně byl obraz Matky Boží Marie Panny, na levé pak český lev, jakožto odznaky boje za sv. víru a milenou vlast pod ochranou královny Marie. Proto na snadě jest, že odpůrcové katolické církve brojili neustále proti kongregaci, jmenovitě ve století minulém. Avšak hlavy církve sv. se jí ujímaly, zejména roku 1748 hájil velký papž a jeden z nej- učenějších, kteří na apoštolské Stolici seděli, sám bý- valý člen Marianské družiny v Římě, Benedikt pa- pež XIV., ve zlaté bulle »Gloriosae Dominae« vý- borný úkol její a potvrdil jí znova. Pravíť tento: »Nebeské královny Rodičky Boží Marie taková jest úcta, tak schválena výrokem bož- ským a pravdivou naukou církve sv., s takovou útě- chou se koná ode všech křesťanů věrných, že se až zbytečnou zdá apoštolská naše přímluva, aby kře- sťany ku vroucné službě její roznítila. Jako Bůh sám poctil Marii, tak ji ctí církev svatá. Tak sv. Ignac, když za praporem Ježíše Krista v těžký boj se od- vážil na větší slávu Boží a na spásu svých bližních, jak sám sebe, tak vojíny své postavil pod mocnou ochranu Bohorodičky a stoupencům svým, kteří v To- varyšstvu jeho Bohu sloužiti hodlají, jako závětem při- kázal, aby ve všech úřadech a ve všech pracích svých a v každém nebezpečenství útočiště brali k Marii královně, která pomoc u Božího trůnu vyjedná. Mou- dře pak a výborně jest v řádě jejich zařízeno, že křesťanskou mládež i vědami i dobrými mravy vzdě-