Číslo 292.

V Praze, dne 24. října 1900.

Ročník IV.

Redakce, administracea expedice: Prahe, Pštrossova ulice. číelo 200 II. Nefrankované dopiey se nepřijímají, rukopisy se nevracejí. Hezapečetěné reklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátk vždy po dvanácté h díně polední.

KAIULILKt LIS Jednotlivé číslo za Telefon redakce č. 1126

Předplatné pro Prahu s donáškou do domu měsíčně. . . .. 2.80 čtvrtletně . .. 8.40 celoročně . . .. K 33.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně. . . .. čtvrtletně . .. celoročně.. . . K 36.— Předplatné do cizozern- ska: Německa a Srbska: čtyrtletně . .. K 12.— celoročně. . .. K 48.— Do Ameriky, Francte, Švýcarska, Italie, Bel- gle, Anglie a Ruska: Štvrtletně . .. K 13.20 eloročně ... K 52.80 Telefon redakce č. 1126.

Slunce vychází v 6 hodin 38 minut ráno. Slunce zapadá ve 4 hodiny 50 minut večer.

Středa: Sv. Rafaela, archanděla. Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Jindřicha na Nov. městě od 24.—28. t. m.

Tažení proti anarchii či moderní „žabomyšoválka“. = Po výtečných přímo výsledcích, jakých se dopracovala konference míru v Haagu, chystá se nová konference vlád proti anarchii. Kolikátá to už je konference proti anarchii, nelze žurnalistovi ani říci, jen možno konstatovati, že jako po dešti bývá bláto, tak po každém atentátu se dostavuje konference proti anarchii. Konferenční páni se sjedou a rozjedou zase na útraty svých států. »Pester Loyd« má opět prvotinu ohledně kon- ference proti anarchii, kterou obešlou vlády, aby si vyměnily své názory o anarchii a její potírání. Vláda italská nemá na svolání konference žádného podílu, čemuž my, katolíci, rádi věříme, poněvadž by to vypadalo až příliš směšné, aby vláda spo- jené Italie svolávala do boje proti anarchistům.

Italie by ovšem měla potírati anarchii docela v nejvyšších vrstvách; Italie, která na 150 aten- tátech, jež se v tomto století v Evropě a v Ame- rice udály, má více než třetinu účastníků: ona byla anarchii domovem, útočištěm a školou. Papeži a církvi vypovězen boj a tajné spolky oslavovaly anarchii, vychvalovaly a učily jí. Jen jediný fakt třeba nám uvésti, totiž osmý prosinec z r. 1856, kdy v Neapoli při prohlídce vojska Ferdi- nand II. byl zasažen od jednoho z neapolských vojáků jménem Agesilao Milano, který byl sice za několik dnů odsouzen a odpraven, ale za Viktora Emanuela II. nastala úplná změna, a Milano oslavován jako politický mučeník a národní hrdina. Avšak jaký podivný osud! Syn Viktora Emanuela — Humbert — stal se pak obětí kralo- vraždy. Proto rádi věříme, že vláda italská není svolavatelkou konference proti anarchii, vždyť by to bylo směšné, nebo za její vedení vzrostla mo- derní anarchie, což se stalo hlavně vyhubením víry v srdcích lidu, tou měrou, jak jsme již uvedli a výsledek pak jest znáti na poměru, který uvádí profesor Fiamingo v »Contemporary Review« (po- slední číslo), v němž dokazuje, že ze 150 kralo- vražd jest více než třetina práce, kde v tom ohledu byli účastni Italové. Prof. Fiamingo nade- psal svůj článek v angl. »Review« »Italský anar- chismus«. Jest nyní všeobecně nápadno, že mladý italský král nebyl přítomen při slavnosti prolomení »brány Piovy«. Jedni to pokládají za jednoduchou

zdvořilost ku starci, jakým jest Lev XIII., proti němuž vlastně čeliti mají pouliční kravaly, pořá- dané ložemi italskými. Jiní chtějí v tom viděti konservativnějšího ducha vlády a jakési zabočení od revolučních zásad. Byla by to ovšem příliš jednoduchá změna vlády odstraniti toliko obvyklý kraval, jaký lůza římská si dovoluje. Král zkrátka se kravalu nesúčastnil, snad proto, že poznal, že jest to zřejmou úchvalou anarchie- Jest anarchie dvojí: Jedné se dopouští lidé dýkou, jako Agesilao Milano, neb vrah Carnotův, aneb revolverem a podobně, a druhá anarchie se páchá pérem a ústy, ta pak jest matkou anarchie skutku a jest také daleko nebezpečnější, jak kaž- dému soudnému člověku jest zcela pochopitelno. Jen vládám anarchistickou konferenci svolávajícím není dosti jasno, že nelze nazvati důsledným svo- lávati konferenci proti anarchistům dýky, prachu a jedu a nechati celé oslavné sloupce tisknouti na oslavu královražd a anarchie. Vždyť jest to z výslechů anarchistických dosti známo, jak se pa- chatelé stali anarchisty. Vždyť jest známo, že anarchii propagují ve svých spisech Cesare Lom- broso, Enrico Ferri, R. Laschi, kteří dle slov Flaminga »povýšili populární sympatii s politickým zločinem na důstojnost vědecké theorie.« Proto jest to jednání při nejmenším nedůsledným a musí míti též výsledek přiměřený.

Volební ruch. Čechy. Wolf konal v pondělí se svými dů- věrníky poradu. Wolf bude kandidovati v městské kurii, učitel Josef Kasper ve venkovských obcích a v 5. k urii p. Herzog Proti učiteli Kasperovi kan- didují broumovští rolníka p. Ansorge. Dol. Rakousy. Dr. Grabmayr v »N. F . Pr« uznává za bezúspěšný boj proti německým kato- líkům a českým konservativním velkost tkářůma proto třeba obapolně se snášeti bez obětování zásad. Vítá změnu ve smýšlení katolické strany a přejesi souručenství. Tyroly. Opat Treuinfels bude se ucházeti o mandát v obcích venkovských, poněvadž prý jeho volba za církevní velkostatky jest nejista. Halič. Jednotný postup při volbách se borií. To viděti z toho, že na popud starosty města Kra- kova p. Friedleina výbor za příčinou voleb svolaný neuznal ústředního výboru polského Kola, nýbrž

ustavil se samostatně a postaví svého kandidáta. D. Pieniažek, red. »Czasu« Chylinski, prelát Bukowski okres. starosta Paszkowski pak opustili schůzir Přiznání a odříkání. Píše se nám 21. října konána v Pyšelích schůze voličů V. kurie do říšské rady svolaná národním dělnictvem. Řečnil p. Rak z Prahy, ale co z jeho řeči deopravdy lze bráti, neví z nás nikdo. Mluvil — dostav as po- kyn, že nesmí se proti náboženství zde roztahovati — velmi mírně, skoro jako křesťanský sociál, opíraje vý- vody své o důvody náboženské. Ale při skutku, když měl dokázati své pravé smýšlení — tu ovšem nechtěl přijati do resoluce slova: »poslanec od nás vo- lený musí pracovati na základě kře- sťansko-katolickém.« Za to by se ovšem musil před svou stranou styděti, proto raději nechtěl resoluce žádné, když již tato byla přijata. Inu, myslil, že na slova jeho sedneme hned jak mouchy na lep. Když vytýkal mu dp. Jan Stiebor, místní kaplan, že strana jeho je proti náboženství, ve všech svých listech že proti němu brojí, tu slavně prohlásil, že nikoli, z jednoho prý nelze souditi na všechny. Inu, povídali, že mu hráli! On tomu sám nevěřil.

Když mu dp. kaplan na jeho obvinění duchovenstva, jakoby ono nepracovalo a necítilo s lidem, odpověděl a právem vytkl, že když některý kněz pracuje, za to že mu nadají těch nejsprostších jmen, jak se to spolu srovnává? Pro řeč křesťanského sociála na táboře dobenínském se naň vyřítil list národních dělníků »V před!« Tu nastalo zase odříkání. To prý je ča- sopis Fárkův. O tom prý známo, že byl anarchistou; hle, s panem kolegou najednou nechce nic míti. Ale za chvíli zas přiznal, že právě s křesť. sociály často se stýká a dobře srovnává, že by si mohli podati ruce — zase nové přiznání a za chvíli zase nové; »S p. Austem, demokratem z Kladna prý v mnohém se úplně shodl, že skoro by si byli padli do objetí.« Škoda, že se tak nestalo! To by byla podívaná! Tedy ve chvilce by se přidal k p. Austovi i křest. sociálům a svého Fárka hned se odříká. Odříkáš se satanáše? Optejte se ho a ihned odpoví: odříkám! jen když tím někoho obalamutí. Ale jen trochu upřímnosti, s takým švindlem to strana národně-so- ciální daleko nepřivede — tak pracuje sama jen pro křestanské sociály. Jak socialisté bojují. V neděli týden ko- nala se v Kardašově Řečici voličská schůze, ve kterés se ucházel o mandát socialista Em. Toužil a doufal, že nejlépe pochodí u přítomných, když bude láteřiti

Jubileum 325letého zavedení Marianské Kongregace do zemí koruny Svatováclavské vůbec a dvacátá ročnice její obnovy, která se oslaví dne 28. října t. r. Vzdělal Ant. Rejzek T. J. III (Pokrač. a dokonč) Co jest Kongregace Ma- rianská a jaký má úkol? Dle soustavy své není to snad nějaké jen bra- trstvo, kterým by se jakás takás pobožnost, aneb i jakés liché pobožnůstkářství pěstovalo, jako se mnozí lidé v těch věcech neznalí domnívají a lecky i tak mluví. Kongregace Marianská má jádro, v němž jest zárodek schopen života, který se v pravdě vyvinula mocným činitelem se býti osvědčil. Onať má své stanovy. Cíl její jest, aby byla seřaděna v šik pod zvláštní ochranou Rodičky Boží, o které sv. církev od věků pěje: »Sola omnes haereses interemisti«, t. j. jediná jsi vyhubila veškero kacířství, poněvadž bez Matky Boží se ani pohanský ani kacířský národ neobrátí na víru. Seřaděný šik jest bojovníků Božích ve všech vrstvách společností lidských, jenž má vystupovati z bezčetných středů, kde se cvičí a duchovní zbraně připravuje proti nepřátelům svým a odpůrcům kře- sťanství vůbec. Ve společných schůzích nabývají čle- nové nových sil a návodem duchovního otce obdařeni jakož i dobrou radou života pro sebe i pro jiné, vra- cejí se k povolání svému. V opatrnosti a rozšafnosti spojené s energií vůle, přispívají dle poměrů osobních

a časových potřeb k oživení křesťanstva. Teprve když namnoze zrušeny byly Kongregace Marianské, po- vstaly za náhradu rozličné spolky dobročinnosti; neboť kongreganisté to bývali, kteří se nemocných ujímali, chudých podporovali, vězňů navštěvovali atd. Kongreganisté to byli, kteří i literárně hájili sv. víru a posvátné pravdy v dějinách a na vysokých školách pěstovali vědy a umy. Z čehož všeho viděti jest, že Kongregace Marianská v základě jakés takés bra- trstvo, které by toliko pobožnost pěstovalo, nebyla a není. Avšak z toho též soudný čtenář porozumí, proč moderní nevěrci a bludaři tolik proti Kongregacím Marianským zuřili a zuří. Ze to není snad osobní smyšlený úsudek, nýbrž takto se o ní vesměs smýšlelo, tomu nasvědčují slova francouzského kardinála Bausseta, jenž píše: »Zbož- nost v modlitbě, ve sv. Svátostech a obřadech, pří- slušné a odborné naučení pro muže, krátké sice, za to tím ráznější, pohled na povinnosti a oběti podle stavů — zachovaly vždy v pokolení lidském rovno- váhu šlechetných mravů, pořádek, poslušnost a po- čestnost, na nichž spokojenost v rodině a blahobyt v celých říších závisí.« K tomu se vedou kongreganisté. A podivno; ještě nebyla Kongregace Marianská ani potvrzena, už r. 1577 povzbuzuje hlava církve sv. členy její, udě- lujíc jim odpustky a výsady na dobré skutky, které mají jako členové konati. Jaké skutky to jsou? Návrat bludařů do lůna církve sv., obrácení hříšníků, návod ke složení všeobecné zpovědi, k poslouchání slova Božího, zmaření špatných knih atd. atd. K tomu je vybízel papež sám.

Podívejme se nyní na kongregace pražské, které byly mocny vlivem svým, tak že nepřátelé katolické církve a národa našeho, na nějž volali cizozemee ne- katolické, právě kongreganistů se nejvíce báli. Praco- valiť úsilovně na uhájení křesťanského života a stáli v bouři jako jeden muž. Protestanté sami nasvědčují tomu: nebo r. 1618 za hrozné vlády své ihned Kor- gregace Marianské zapověděly a vydali úkaz, že »na věčné časy zrušují všecky družiny Marianské v Če- chách«. Sotva však že bylo po bitvě bělohorské život katolický odňaté svobody nabyl, obnovily se Kongregace Marianské zase. Ano, hlavní dva zástup- cové katolické víry v Čechách, Martinic a Slavata, kteří vyzývali ke stálosti a důvěře pevné v Boho- rodičku, byli kongreganisté, a to právě tenkráte, kdy z oken hradu na 60 loket českých hloubí vyhozeni byli, měl Martinic úřad předsedy, Slavata byl assi- stentem, Fabricius, písař, členem. Jak mužně si po- čínali, jak v pádu se jí obětovali a jméno Maria volali, jak v příkopu po nich stříleno, aniž je byla koule která usmrtila, toť jsou Čechům věci známé. Zázračně tu ukázala Královna a paní Kongre- gace moc svou. Arci že jest život její podmíněn ži- votem vnitřním, nadpřirozeným. A členové dle sta- nov mají sami vynikati v zachovávání přikázání Bo- žích a církevních. Tím ovšem působí nejen ku své spáse, nýbrž apoštolsky dávají dobrý příklad oněm katolíkům, kteří náboženství katolické kladou za ja- kési vyznání, k němuž se hlásí, ale to si z něho vy- berou co se jim líbí. Když se sami v pořádek uve- dou, budou zajisté ve smyslu katolické církve půso- biti na jiné. Aby pak členové v skutku o výkon po-