1
article
naší věci dotud lépe, pokud nepadne tato houževnatá
tvrz nepřátelská. »Z ovzduší vídeňského« jest ža-
lostná elegie česká, »Na Bledském jezeře« a »Na
hřbitově bledském« jsou elegie slovinské. Obě po-
slední spisovatel prodechl čistou a suggestivní nála-
dovostí. — »Na slovanský vzduch!« jest výzva k če-
ským lidem, aby na místě nehostných lázeňských
míst německých pro letní dny vybrali si některý
z rozkošných koutků haličsko-karpatských, v nichž
výkvět Poláků v idyllické svornosti jako jediná rodina
trávívá své chvilky prázdninové.
Feuilletony o Paříži (zejmena o loňském rum-
rejchu výstavním), pak momentky z Ostende, Amste-
rodamu, z holandského rychlíku vynikají všemi vlast-
nostmi, které musí míti cestopisná causerie, aby se
příjemně vemluvila ve přízeň čtenářovu. Autor stí-
nuje ostře a všecku podívanou staví do perspektivy
české. Prvky zdravého humoru, causeriemi pro-
trousené, výhodně napomáhají účinku.
Paříž
Ostende
Amste
2
article
Polovinu knihy zabírají »povídky«. Umělecké
perličky s realistickou pečetí jsou arabesky »Na letním
bytě« a »Cizinec«. Sytost výrazu plně přiléhá k dra-
stickým motivům. V ostatních kusech vypozorovati
lze jistou sourodost pojetí. Spisovatel jí ani neza-
pírá, přesvědčen, že nemusí býti závadou dojmu,
jaký máme z čistého umění. Věc týče se národní
tendenčnosti, prochvívající děje povídek. Proč by však
nemohl býti moment vlasteneckého cítění dobrým
předmětem umělecké práce? Autor sáhá k momentu
tomu s mužným sebevědomím. Nebojí se debaty
o jeho umělecké oprávněnosti. V povídce nejdelší
(»Zbytečný«) hrdinou je český muž, jenž stal se
obětí národnostních štvanic. Osvědčeného úřadníka
českého rodu vyhnal po mnohaleté osvědčené práci
továrník Němec ze služby. Nerad to učinil, ale agi-
tace jej přinutila. Látka z posledních chvil.
Řeferent pro svou osobu váží si v kniza nej-
upřímněji »moravských obrázků«. V nich obráží se
—is—
individualita autorova nejsvětleji.
Němec
Řeferent
3
article
* Kürschners Bücherschatz Nr. 248.
Celestyne. Novelle von Jan Lier. Aus dem
Böhmischen von Franta Hájek. Berlin, Eisenach.
Leipzig, Herrman Hilger Verlag.
Nesčetné do slova »sbírky zábavného čtení«
kterými německý knihový trh snaží se vyhověti po-
třebám nezměrného »oceánu« svého čtenářstva, mají
dosti pernou konkurenci ve sháňce materiálu. Po
slední dobou vlivem ruských a norských proudů ve
světovém zápasení duchů přišel na Západě, u Fran-
couzů, a po nich i u Němců do módy jakýsi hltavý
exotism. Čím nevšímavěji veliký čtenářský svět jindy
se stavěl vůči literaturám malých národů, tím horli-
věji vede si dnes u své snaze seznati, kde, co a jak
se myslí a píše v nejodlehlejším koutku vzdělaného
světa. Německé časopisy ve svých přílohách i feuille-
tonech, všeliké Haus a Familien-Bibliotéky hemží
se překlady z dánštiny, norštiny, holandštiny, ma-
ďarštiny, novořečtiny, ba i rumunštiny. Polák Sien-
kiewicz během krátkého desítiletí podmanil si do
slova všechen vzdělaný svět. A nadešla doba, žei
překlad z češtiny pod čarou německého časopisu —
třeba nejzuřivější protičeské tóniny — není žádnou
neslýchaností. Móda je právě svrchovaná, absolutní
velitelka. Tak se stalo, že redakce berlínsko-lipské
»domácí knihovny« velmi ochotně sáhla po zadaném
jí překladě české práce, hodící se výborně do jejího
programu. Lierova »novella« není uprostřed těch 250.
Novell
Lier
Hájek
Leipzig
Herrman
Hilger
Verlag
Fran
Němec
Polák
Lierův
Aus
Berlín
Eisenach
Siena
Kürschner Bücherschatz
4
article
svazečků ostatní světové produkce dosud v Bibliotéce
vyšlých věru na žádnou hanbu naší spisbě. Čte se
velmi moderně. A odečteme-li neodolatelnou potřebu
titulní rekyně, zůstávati v řeči stůj co stůj tak
duchaplnou, jako je autor v písmě, mohl by vzdě-
laný německý čtenář, je-li jen trochu na obvyklém
štíru s mimoněmeckou etymologií jmen místnícha
osobních, míti zcela snadno illusi díla kteréhokoli
z oblíbených norských mistrů, třeba pana — Jonáše
Jonáš
5
article
Lie-a. Tím není nic řečeno na úkor věrnosti domá-
cího koloritu české novelly. Kdo zná sázavské lesy
kolem Vyžlovky a Aldašínu, vycítí z realistného
způsobu Lierovy kresby zvláštní vůni skutečnosti.
A podnikatel staveb pan Chládek je zrovna fotogra-
ficky věrný typ českého povýšence osudu, sprosťáčka-
buržousta. Překlad páně Hájkův je znamenitě vý-
stižný, jemně tepaný, elegantní. A tak by celku ne-
bylo vytknouti leda snad — české jméno překla-
datele. Překlad spisu do jiného jazyka je vždycky
druh uznání, pravda. A uznání má vždycky větší
cenu, přichází-li se strany druhé, než prokazujeme-li
si je sami. Svazeček je s pietou illustrován.
Albowiem.
Lierův
Chládek
Hájkův
Vyžlovka
Aldašín
Liea
6
article
Z českých listů.
Z českých listů.
* »Český lid« končí právě svůj desátý ročník.
Desítiletí bývá obyčejně slaveno již jako jubileum
a »Český lid« mohl by to učiniti právem. Je dílem
dvou universitních professorů dra. Zíbrta a dra.
Niederla, kteří dali v něm základ k soustavnému
studiu českého lidu a shromažďování bezpečného.
ověřeného materiálu pro zkoumání našeho du-
ševního a společenského bytu. Bylo toho věru po-
třebí, po těch nespolehlivých, ať z dobré vůle, at
úmyslně nesprávných sbírkách lidového podání, li-
dových zvyků, hospodářských institucí ald. »Český
lid« naučil náš venkov dívati se vážněji na duševní
plody lidu, vážiti si uměleckých památek lidových.
slovem vážiti si vlastní práce a při tom nelpětí na
pověrách. Dnes je materiál jím nasbíraný vzácnou
pomůckou vědeckou a doufejme,, že bude jí i v roč-
nících příštích.
* Th. Vodička pokusil se v »Časopisu Matice
moravské« o úmornou, ale vděčnou práci. Sestavil
v gramatický systém »Palackého řeč spisovnou«.
Spisovný jazyk našich předních autorů je jistě po
gramatické i stylistické stránce zajímavý. Vždyť za
minulé století byl téměř každý nucen tvořiti si ne-
jen svůj zvláštní styl, ale zápasiti též s řečí nedosti
propracovanou a známou, čímž přispíval k tvoření mo-
derní řeči spisovné. Studie o gramatice, zvláště našich
starších belletristů, jistě by značně přispěly k po-
znání vývoje naší mluvy spisovné.
V témž čísle časopisu K. Kadlec referuje o ny-
nějším stadiu »sporu o zádruhu slovanskou« článkem
Zíbrt
Niederle
Vodička
Palacký
K Kadlec
7
article
»Rodinný nedíl ve světle dat srovnávacích dějin
právních«, v němž polemisuje se s vývody J. Pekaře
a klade důraz na požadavek, aby otázka ta z od-
borně právnického stanoviska byla řešena.
* B. V. Spiess zahájil v »Květech« řadu
studií o »povídkách českých z doby našeho vzkříšení«
referátem o literatuře rýbrcoulovské z konce 18.
století. Přispívá tím platně k poznávání toho silného
literárního proudu, jenž v podobě knížek pro lid,
neznámých dnes, literárně neoceněných svazečků
zaplavoval české i německé obyvatelstvo Čech a
svým vlivem přetvářel naše lidové podání. Dnes
ještě práce tato, nevděčná a obtížná nebývá dosti
doceněna. Stále ještě vyhledáváme jen skvělé plody
literární, a na ty massy literární produkce, jíž krmí
se široké vrstvy, pohlížíme s patra. A přece bude-l.
míti jednou literární studium cenu pro život, bude
jedním z hlavních jeho úkolů probrat a vyložit tyto
zapomenuté, umělecky bezcenné spousty látek, ideí.
obrazů, názorů, jež tiše ale stále prosakují do lidu
a působí na jeho duševní formaci znenáhla, ale tím
bezpečněji. Článek Spiessův rozbírá podrobně po-
vídku z r. 1794, vydanou V. Krameriem a shledává
k ní shodné prvky.
J Pekař
B V Spiess
Spiessův
V Kramerius
Čechy
8
article
* Hlídka« má jednu po literární stránce
význačně dobrou vlastnost: že všímá si literatur
cizích soustavně, nejen náhodnými útržky, ale pře-
hlednými referáty, jež nám, k nimž z cizího literár-
ního ruchu mimo nakladatelské reklamy málo do-
léhá, dobře prospívají. Poslední číslo referuje o sou-
časné belletrii srbské, o ruském časopisectví v minu-
lém roce, o moderní literatuře v Indii a nových
směrech v dramatě současném — jak viděti dosti
rozmanitých literárních látek, nečítaje drobné literární
zprávy.
* V »Listech filologických«, jež po-
čínají kromě filologie pěstovati i literaturu moderní.
otiskuje B. Jiránková literární obraz V. B. Třebíz-
ského. Práce je zajímavá jednak autorkou, jednak
methodou. Tuším v dámě, oddávající se literárně-
historickému studiu, jednu z horlivých posluchaček
fakulty filosofické a vědeckých seminářů, která prací
svojí ukazuje, že nezůstává za svými mužskými
kollegy. Methodicky zajímá, že práce opírá se
o schema, postavené Hennequinem pro kritický roz-
bor autora. Podobných pokusů bylo učiněno u nás
již několik; tento poslední je význačný tím, jak
těsně se připíná k předepsané methodě. Pro cvik
mladých literárních historiků je praktické takové
schema, do něhož se zvolený autor dá přímo »roze-
psati«. Ale Sainte-Beure je mi stále ještě milejším
než Taine, a nevím, dá-li se pro literaturu najít
vzorek jako na výrobu čalounů. Jedno je pro nás
při této methodě neocenitelné: že se tím uvarujeme
všech těch citových a často i obmyslných výstřed-
ností a duchaplností, jimiž se české kritiky posledním
časem povážlivě hemží.
Čtenář.
Hlídek
B Jiránková
V B
Indie
Třebíz
Tain
9
article
Ze slovanských listů.
Ze slovanských listů.
* Husův význam oceněn byl náležitě i ve
slovanských literaturách. Ano možno říci, že u ně-
kterých Šlovanů, jmenovitě u Rusů, stalo se tak
ještě mnohem dříve, než u nás, kde do poslední
doby jméno Husovo v officialních kruzích katolických
stíženo bylo a jest těžkou anathemou.
U Rusů význam Husův plně vystihl již Hilfer-
ding, poznamenav o něm ve svém díle »Tyc, ero
reie paci eu« tato paměti-
hodná slova:
»Hus dal popud ruchu reformačnímu, stal se
zakladatelem protestantismu; ano dějepisci praví, že
chtěl býti reformátorem. Ale je-li tomu tak? Hus
tím liší se od Wiklefa, Lutera, Zwinglia, Kalvina,
Chelčického a ostatních zakladatelů sekt protestant-
ských, že nepomýšlel založřti nové učení.
Ctitelům Husovým působí nesnáz poměr jeho
k Wiklefovi. Theorie všecka náleží Wiklefovi, Hus
z ní jen málo pojal, jmenovitě z části věroučné
kusy zcela nepodstatné, sám pak ničeho k nim ne-
přidal — ale zatím, jak nade vše přirovnání
stojí výše než Wiklef! Wiklef byl pouhý
dogmatik; Husa ovládala jediná my-
šlénka: vyplniti věrně mravní zákon
křesťanství. Těžko najíti v dějinách
člověka, kterýž by s tak bezohlednou
opravdovostí plnil celým životem
svým příkazy evangelia. Následoval vzne-
šeného zakladatele víry křesťanské i v tom, že jeho
učení neneslo se k dogmatickým formulím, nýbrž
bylo živé navádění k mravnosti. Ne-
blýskal ani neobyčejnou učeností, ani vtipem vý-
tečného spisovatele nebo kazatele: jeho spisy, jeho
řeči nevynikají nad obyčejnou míru tehdejších plodů
scholastické theologie. To podivuhodné
kouzlo, kterým Hus působil na všecek
národ český, prýštilo pouze z mravní
jeho velikosti a z mravního důrazu
jeho kázání . ..
Husův
Rus
Tyc
Hus
Wiklef
Luter
Zwinglius
Kalvin
Wiklef
10
article
Před Hilferdingem zabýval se hnutím husitským
Novikov ve spisech »Tyc I« (1859) a
»aocie v « (1848). K téže otázce při-
hlíží spis V. Nadlera »IIp e poneni
i EBpon
XIV. XV. « (1864). Větší
životopis Husův napsal Bilbasov »ex Ic«.
Hilferding ještě jednou tlumočil své názory o Husovi
v pojednání »Oó30p pi exi«. Celým hnutím
husitským zabývá se též A. S. Kavanov v pojednání
»O in
(»Čtení« moskevské společnosti slovesnosti, 1869).
Z nejnovější literatury ruské spadají sem spisy
vzácného přítele našeho, professora petrohradské
duchovní akademie Palmova: »Tycrcoe enie.
B « (Petrohrad,
1881) a zejmena »K cy o c e-
XV.
Bka« (1889), kde historickými dokumenty ukazuje
na styky Husitů s pravoslavnou církví, zahájené
úspěšně již Jeronýmem Pražským za jeho pobytu na
Litvě. Věcný a obšírný článek o Husovi otiskl též
»i C«, vydávaný v Petro-
hradě nakladatelskou firmou Brockhausovou a Jefro-
novou. Článek pochází z péra p. Gerje a vyznačuje
Hilferding
Novikov
V Nadler
IIp
Husův
Bilbasov
Ic
Hus
A S Kavanov
Bka
Jeroným
Petrohrad
Litva
Petra
akademie Palmův
Brockhausova
Jefro
Tyc I
O in
eXV
11
article
se důkladností, jaké při jiných článcích tohoto slov-
níku o věcech českých nemile pohřešujeme.
Velmi důležitou publikaci o sněmu kostnickém
vydal petrohradský císařský archaeologický spolek,
totiž dílo »Kouiit Cobop, 1414—1418. Consi-
lium Constanciense MCDXIV—MCDXVIII (Petrohrad,
1874)«. Jest to vydání obrázků z kroniky kostnického
měšťana Oldřicha F. Richenthala, účastníka sněmu.
První vydání kroniky vyšlo v Augšpurku r. 1483,
druhé tamže r. 1536 a třetí ve Frankfurtě n. M.
r. 1575. Roku 1869 vydán byl rukopis tohoto díla,
chovaný v archivu kostnickém. Vydání petrohradské
jest věrný otisk rukopisu, nalezajícího se v petro-
hradské akademii umění a pocházejícího z XV. sto-
letí. Obsahuje na 36 listech pouze obrázky s latin-
skými nápisy. Vydání jest facsimile, v barvách,a
obrázky, dosti umělecky provedené, obsahují mnohé
zajímavé zvláštnosti a podrobnosti. Na listě 21.—22.
nalezáme též podobiznu Husovu.
U Poláků učení Husitů nalezlo záhy hojně
přátel. Četní vystěhovalci čeští užívali štědrého po-
hostinství u Poláků a přičinili se nemálo o ší-
ření svých názorů u svých pobratimů. Že působení
toto bylo silné, o tom svědčí breve papeže Mar-
tina V. k arcibiskupovi hnězdenskému roku 1422
a usnesení synody vilenské z roku 1414, jakož
i poznaňské z roku 1471, namířené vesměs proti
Husitům a českým bratřím. Ostatně hojně Poláků
té doby studovalo zajisté na universitě pražské
a símě učení Husova zanesli zajisté i do Polska.
V nejnovější době památku Husovu u katolických
Poláků obnovil svým výmluvným pérem E. Cho-
jecki. Mimo to Michat Glisczyňski vydal o hnutí
husitském důkladné pojednání »Hus i Hussyci«, Var-
šava, 1859.
Cobop
F Richenthal
Husův
Polák
E C
Michat
Hus
Hussyce
Petrohrad
Augšpurk
Mar
Polsko
Vara
12
article
Rozumí se, že bylo by možno uvésti ještě jiné
více méně obšírné a cenné publikace polské, jakož
i jinoslovanské, neboť nebylo vůbec historika, za-
bývajícího se všeobecnými dějinami, aby nemusil
zaujati určité stanovisko i vůči Husovi. Chceme
pouze ještě poukázati k tomu, že ani básníci slo-
vanští nemohli se vyhnouti vznešené postavě Husově.
Matija Ban, býv. ředitel srbského divadla, věnoval
mu celou tragedii »Jan Hus«. Chomjakov a Tutčev
plamennými slovy velebili jeho ryzí, čistý, slovanský
charakter a nadšený pěvec ukrajinský Ševčenko modlí
se vřelými verši:
Hus
Husův
Matija Ban
Chomjakov
Ševčenko
srbský divadlo
15
article
Z cizích revuí-
16
article
* »La Revue« pokračuje ve své serii o debutu
slavných mužů a obírá se tentokráte E. Zolou. Roku
1859 19letý mladík odmrštěn byl podruhé při zkoušce
na bakaláře, a to pro »nedostatečnou znalost fran-
čtiny«. Tím byla Zolovi uzavřena úřadní karriera.
Chtěj nechtěj musil se ohlédnouti po něčem jiném.
Byl nějaký čas úřadníkem soukromým za 60 fr. mě-
síčně, pak ale rozhodl se býti spisovatelem. Měi už
tehdy ve svém stolku historický román »Křižáci«a
pak veršovanou veselohru »Enfoncé le pion«. Na-
stala mu trpká léta bohemského života, plného strá-
dání a hladu. Nouze byla tak značná, že přítel jeho
dr. Boudet svěřil mu roznesení visitek za 20 franků
odměny. V tu dobu debutoval Zola básněmi v časo-
pise, jejž snad četli sami redaktoři. Byl to list »Tra-
vail«, vydávaný ve čtvrti latinské a vycházející velmi
nepravidelně. »Travail« otiskoval sice rád basně ne-
známých básníků, ale ještě raději — neplatil hono-
ráře. A tu bylo Zolovi zase tak zle, že s vděčností
přijal místo Boudetem mu nabídnuté: příručihov
závodě Hachettově se služným 100 franků měsíčně.
Po tři léta psal Zola verše, veselobry veršované a j.
až r. 1864 konečně nakladatel A. Lacroix přijal jeho
knihu prosy »Les contes a Ninon«. Pěkný úspěch
této knihy rozšířil poněkud slávu jeho a hnedle na-
to byl Zola spolupracovníkem »Petit Journalu«, »Vie
Parisienne«. atd.
* Táž revue otiskuje dvě nevydané kapitoly
Tolstého »Vzkříšení«. Je to kapitola »Trest« a
»V kasematách«. Poněvadž kapitoly ty nejsou v žád-
ném vydání otíštěny a jsou přeloženy přímo z ruko-
pisu Tolstého, vzbudí snad pozornost i u nás.
E Zola
Zola
Měe
Boudet
A Lacroix
Ninon
Petit
Vie Parisienne
Tolstý
Les contes
18
article
* Časopis musea království českého. Ná-
kladem Matice české. Redakcí Ant. Truhláře. Druhý
a třetí svazek. Dr. J. V. Šimák dokončuje přehled
literární »Pozůstalosti Drobnerovy« a Jarosl. Kamper
pokračuje v poutavých životopisných studiích o La-
dislavu Stroupežnickém a Juliu Zeyerovi. Řada jiných
statí a studií. Hojné zprávy.
* Jan Borotínský, Děti si to přály ...
Dramatický akt. Roku 1901. Nakladatel dr. Edvard
Grégr v Praze. Akt byl sehrán v cyklu mladých
autorů v Fištěkově divadle na Král. Vinohradech,
kdež práce tato doznala neobyčejného přijetí. Vý-
prava hry je přístupna i menším jevištím. Právo pro-
vozovací udílí spolek »Máj«.
* L. N. Tolstoj, Otroctví naší doby. Ná-
kladem J. Pelcla v Praze. České vydání Tolstého
spisu bylo hned po vydání v Praze zabaveno. Inter-
pellací na říšské radě stala se konfiskovaná kniha
volnou.
* Sborník věd právních a státních. Nákl.
Bursíka a Kohouta v Praze. Za účastenství členů
české fakulty právnické rediguje professor Bohuš
Rieger. Ročník I. Sešit 4. Na 16 původních prací,
bohatý rozhled literární.
* W. Dylthey, Uvedení ve vědy duchové.
Přeložil E. Hoffer. Nákladem Josefa Pelcla v Praze.
Úvahy spočívající na základním rozlišení přírodya
dějinné společenské skutečnosti, která se pozvedá
nad přírodu.
* Malý slovinsko-český slovník. Sestavil
Jindřich Očenášek. Nákladem J. Otty v Praze.
Přáním českých turistů, ubírajících se do slovinských
Alp, vyhověno přítomnou knížkou.
Antonín
Truhlář
doktor
J V Šimák
Drobnerův
Jarosl
Kamper
Stroupežnický
Zeyer
Jan borotínský
Grégr
Král
L N Tolstoj
J Pelcl
Tolstý
Bursík
Rieger
W Dylthey
E Hoffer
Pelcl
Očenášek
J Ott
Praha
Alpy
Fištěkov divadlo
Intrum