1
article
vější epidemie nemoci této zavlékly z Persie
a Egypta přes moře Středozemní, kdež ovšem
také ostrovy, v moři tomto se nalezající, ušetřeny
nebyly.
A pak do toho přišla válka třicetiletá, ne-
blahá pro národ český a po dobu trvání její ná-
padně málo mluví se v historii o neštovicích.
Dějepis snad neměl času v bouřlivých těchto do-
bách detailně všímati si epidemií neštovic, maje
jiné důležité věci na starosti.
Vždyť neštovice byly v té době jistě ne-
blahým průvodcem stejně neblahé války, prů-
vodcem, který jako nezbytný a neodpuditelný byl
považován a proto také o něm speciálně nebylo
psáno.
Někdy mor válku doprovází, jindy jiná ne-
moc, stejně zhoubná, tehdy neštovice — a každá
z nemocí těchto nejlepší půdu mívala a mívá
v těžkých dobách válečných. Válka třicetiletá
minula, minuly s ní poznenáhla a pomalu
zhoubné její následky, na desetiletí mnohde
dobré poměry zdravotní podrývající — — ale
neštovice nevymizely . .
Stejnou silou, neoslabeny zuřily dále, pro-
hánějíce se Evropou, útrapy i smrt rozsévajíce
a znovu setkáváme se s nimi v století osm-
náctém.
Skorem celá Evropa byla v století tomto
neštovicemi zaplavena a nejvíc obětí udávily
neštovice tehdy ve velkých, rozsáhlých městech.
kde zdravotní poměry daleko byly za poměry
zdravotními na venkově, kde, když nic jiného.
aspoň více než dosti měli lidé zdravého, ne
zkaženého vzduchu.
A pěknou měly neštovice příležitost v sto-
letí osmnáctém zuřiti dle své nenasytné vůle -
Krvavé, dlouhotrvající války vlekly je za sebou
s jinými útrapami a nemocemi — a když válek
nebylo, aneb když tyto přestaly, zvýšená kom-
munikace, obchodní i jiný styk obyvatelů a ná-
rodů evropských, dobrým byl nosičem nákazy
nemoci tak rozšířené a zakořeněné.
Persie
Egypt
Evropa
2
article
Tehdy snad každý člověk neštovice pro-
dělal — a bílou vranou byl ten, kdo pochlu-
biti se mohl, že dosáhl roku třicátého věku
svého a byl neštovicemi ušetřen. Pozoruhodný
jest výrok Hildbrandtův, učence-lékařez
téže doby pocházejícího a poměry rozšíření ne-
štovic dobře charakterisujícího: »Může se státi,
že tu neb jinde zemře člověk, který sám za
života svého tvrdil, aneb o němž to tvrdí po-
zůstalí jeho, že po celý život svůj neštovic ne-
prodělal. Ale u takového člověka naprosto není
vyloučeno, že neštovice prodělati mohl jižv
těle mateřském.. .«
A výrok tento dnes vědecky jest potv
zen. Jsou zaznamenány případy, že na novoro-
zencích znáti byly stopy proběhlých neštovie,
kterými matka byla postižena, když byla tě-
hotnou.
Historie líčí také strašlivou úmrtnost nešto-
vicemi v století osmnáctém. Číslice, udávající
— ovšem ne spolehlivě — množství těch, kteří
podlehli v Evropě nemoci této, jde do
millionů.
Jiný vědec, neštovicemi se zabývající
hlavně statistikou onemocnění jimi a úmrtností,
Oesterleen, vypočítal, že v dobách, než
očkování proti neštovicím v Evropě bylo zave-
deno, zmíralo ročně deset až dvacet lidí ze sta
neštovicemi. V počtu tom z velké většiny zahr
nuty jsou děti.
Proč hlavně děti, snadno si vysvětlíme tím
způsobem, když připomeneme si, že nemoc tu
tehdy každý skoro smrtelník prodělal, a jakmile
jednou ji prodělal a šťastně vyvázl, v dospělej-
ším a dospělém věku dostatečně byl immuniso-
ván před novou nákazou. A když i nakrásně
podruhé neštovicemi ochuravěl, byl průběh jich
mírný a nesmrtící.
Oesterleen udává doby, kdy ze
všech zmírajících dětí vůbec z
určitou dobu někdy více než polovice jich zhy-
nulo neštovicemi ..
Hildbrandtův
Oesterleen
Evropa
3
article
Nechci unavovati laskavého čtenáře žádnými
statistickými daty a suchými čislicemi — ale
něco uvésti musím, ovšem zcela stručně:
Mösen vypočítal na základě dlouhých
svědomitých studií, že od roku 1758 do roku
1770 zemřelo v Berlíně neštovicemi skoro 7000
lidí (přesně udává, ač ne docela spolehlivě,
6705 lidí), jinými pak chorobami v téže době
zhynulo 84 428 lidí.
Ze všech lidí tedy, kteří v nedávném ob
dobí vůbec zemřeli, neštovice zardousily skoro
půldeváta procenta!
Dle výpočtů téhož autora zmíralo v Prusku
ročně neměně a ne více než 40.000 lidí nešto
vicemi. — Číslice, která mluví!
Jiný autor, který zabýval se statistikou ne-
štovic, Junker, vypočítal, že během tří let
(1794—96) v Německu severovýchodním ze-
mřelo neštovicemi více než 200.000 obyvatel.
Roku 1713 pohřbila na př. Paříž během
necelého roku na 20.000 lidí, kteří podlehli ne-
štovicím, v Rusku byly poměry ještě smutnější
tam zmíralo průměrně i 200.000 lidí ročně ne-
štovicemi a kapitán Kook udává, že v roce.
tuším, 1767 na Kamčatce všecko obyvatel-
stvo až na nepatrný zbytek neštovicemi bylo
udoláno . ..
Junker
Berlín
Prusko
Německo
Paříž
Rusko
Kamčatka
4
article
Co jsou neštovice?
Neštovice jsou sdělné, nakažlivé onemoc-
nění, jehož drobnohledný škůdce však podnes
nebyl vypátrán. A přenesou se neštovice z člo-
věka na člověka buď přímým stykem s nemoe-
nou neštovicemi osobou, nebo nepřímo šatstvem.
prádlem, knihami atd. Neštovice možno vočko-
vati, ale, zdá se, že i jiným způsobem do těla
nákaza vniká, snad dychadly, jak někteří autoři
se domnívají.
Nemoc sama má různé formy, o nichž
nechci se zmiňovati, stačí podotknoti, že nešto-
vice od nejlechčí formy až po formu nejtěžší,
tak zv. neštovice černé (variola haemorhagica)
jsou onemocněním vážným, a nebýti spasného
očkování, nikdy by nebyly neštovice tak potla-
čeny, jako dnes, kdy epidemie neštovic v civi-
lisovaném státě vskutku je vzácností . ..
A nyní několik vět o očkování samotném.
5
article
Dávno před tím, než proslulý Jenner
očkování v život uvedl, vědělo se, že ten, kdo
jednou neštovicemi byl postižen, podruhé tak
snadno jimi neochuraví.
Také leckde, zvláště v Anglii, se pozoro-
valo, že lidé, kteří náhodou nakazili se nešto-
vicemi kravskými a tyto prodělali, neštovicemi
lidskými málokdy se nakazí. A toho všimlsi
také lékař anglický Edvard Jenner (1749-
1823) a na základě těchto studií, dlouhá léta
trvajících, zbudoval svůj vynález, kterým síla
zhoubné a obávané nemoci byla zlomena.
Jenner byl ranlékařem v Berklevv
Anglii. Třicet let důmyslného studia stál jeho
objev, ale pojistil mu nesmrtelnost v historii
mediciny.
Jenner studoval také neštovice zvířec
a lidem, kteří jimi ochuravěli, vočkoval nešto-
vice lidské. A nastojte . . . Žádný z pacientů
kravskými neštovicemi stižených, pravý m
neštovicemi, které mu byly vočko
vány, neochuravěl.
Nyní byl Jenner tomu, co tušil, na po
sitivní stopě. Zkoušel nyní očkovati lidi látkou
z kravských neštovic. Roku 1796, 14. května,
očkoval osmiletému chlapci Philippsovi ne-
štovíce z kravské lymfy, a když hoch reake
prodělal, očkoval ho asi po šesti nedělích lymfou
z neštovic pravých.
A hoch Phillips — neochuravěl jimi.
Po dvou létech zase pokusy své Jenne
rozšířil: lymfou z kravských neštovic očkoval
chlapce, a když neštovice se mu ujaly, očkoval
lymfou z těchto dětí jiné — a tím způsobem
po pět let zkoušel účinek ochranný před ne-
štovicemi pravými. A to, co tušil, vlastně o čem
byl přesvědčen, také vskutku bylo pravdou: ani
jedno z takto očkovaných dětí pravými nešto-
vicemi se nenaka zilo.
Jenner
Anglie
Philips
6
article
Nyní měl Jenner prakticky dokázáno to,
co dávno na základě svých studií byl tušil
o čemž z celé duše byl přesvědčen.
Také roku 1798 vydal spis o svém nálezu
a nazval ho: »An Inguiry into the
causes and effects of the variolae
vaccinae, or of the Cow-Pox, by
Edward Jenne r«.
Zajímavá, vědecky populární brožura tato
rychle rozšířila se po vší Evropě, stejně rychle
překládána do všech evropských jazyků a z
nedlouho kolovala skoro v celém světě.
Autority anglického lékařstva, jako Word-
will, Pearson a jiní, vědecky vyzkoušeli
objev Jennerův a jednohlasně positivní cenu
jeho podepsali.
Od roku 1799 pak očkování po Anglii ví
a více, velice utěšeně se šířilo a mělo v zápětí
zřízení bezplatných ústavů očkovacích.
To se ví, že jako každá dobrá věc, i očko-
vání nalezlo své odpůrce, kteří epochálnímu ob-
jevu házeli klacky pod nohy — a kdo první
tenor zpívali v odboji tomto, byli — lé kar
londýnští . .
I očkovaní lidé neštovicemi ochuraví —
tak tvrdili, opírajíce se o to, že v epidemii
londýnské r. 1805 asi padesát lidí očkovaných
neštovicemi ochuravělo.
Sněm byl nucen na základě toho svolati
komisi, která nestranně věc vyšetřila a konsta-
tovala, že byly sice případy ochuravění nešto-
vicemi mezi očkovanými, ale že průběh nemoci
u nich byl mírný — snad ani jedno procento
ochuravělých nesmrtící — —
Očkování bylo rehabilitováno tímto dobro-
zdáním — a rychle rozšířilo se po celé Evropě
kulturní.
A účinek očkování tou měrou rozšíře-
ného? . .
Epidemie neštovic mizely víc a více, stá-
valy se řídšími a řídšími — až po nějakém
desetiletí začaly znova. — Proč?
Jenner
Jenne
Pearson
Jennerův
Evropa
Anglie
Inguira into the causes and effect
or of the CowPox
Wordwill
7
article
Poněvadž účinek očkování, chránící očko-
vaného před infekcí neštovicemi, během něko-
lika let mizí, i jest nutno očkování nové, tak
zvaná revaceinace.
To je dnes jasně dokázáno — ale dlužno
podotknouti, že Jenner sám nevěřil, že by
očkování poskytovalo ochrany proti neštovicím
jen na určitou dobu. Jenner myslil, že jed-
nou očkovaný člověk požívá ochrany proti ne-
štovicím po celý život, ale dnes lékařská věda
ví, že očkování positivní ochranu působí ne
více než pět let.
Po zavedení revaccinace epidemie neštovic
zase byly pojlačeny.
Ve Švédsku nucené očkování za-
vedeno bylo roku 1816, a jaký mělo vý-
sledek?
Před zavedením očkování zmíralo ve Švéd-
sku ročně přes dva tisíce lidí z millionu nešto-
vicemi. A po zavedeném očkování nuceném
počet zmírajících z millionu lidí neštovicemi do
roku 1855 klesl na 190 . .
Čísla tato mluví. V Německu bylo nucené
očkování zavedeno zákonem z r. 1874 av
krátké době epidemie neštovic byly zažehnány.
V Rakousku očkování zákonem přímo dosud
není přikázáno. Ale stát hledí na to a vše-
možně přičiňuje se, by očkování co nejhojněji
se provádělo. A od roku tuším 1884 neměli
jsme v Rakousku žádné hrozné epidemie ne
štovic. — —
Jak z denních listů se dovídám, někde v
Vam beřicích epidemie nestovic prý v ne-
dávné době vypukla, že poutě hromadné do-
místa tohoto byly zakázány.
Nechť nikdo nebojí se epidemie neštovic.
Právě v nynější době, na počátku léta, všude
očkování povšechné bylo ukončeno nebo se
ukončuje.
Neštovice dnes nejsou nemocí hroznou —
poněvadž očkování dobrým, skoro nezdolným
jest krunýřem proti otupeným střelám tohoto
dříve tak strašného nepřítele. A ochrana ta
jest zásluhou prostého ranlékaře a n-
glického — vědecky nesmrtelného
Edvarda Jennera — —
Jenner
Švéd
Švédsko
Německo
Rakousko
8
article
Literatura.
Literatura.
Bolení hlavy od MUDra. Otakara Zuny,
prakt. lékaře v Praze, vyšlo jako V. sešit v Panýr-
kově bibliothece lékařských spisů populárních (nakl.
Hejda a Tuček). Skoro každého člověka zabolela
hlava a jistě každý druhý vidí v bolení hlavy ne-
moc samu pro sebe; pro obyčejnost nastalo jakési
skamarádění mezi bolením hlavy a trpitelem. Na -
bolení hlavy, dokud není příliš dotěrné, nevolá se
z pravidla doktor. Proti němu dovede poraditi a rád
pomáhá — třebas většinou nepomůže — soused, sou-
sedka, protože jej také kdysi hlava bolívala — měl
to také, tak ví, jak na to. Co se taková hlava, nej-
dřív v jednom, pak ve více šátcích zavázaná nabolí,
než se připustí, že je to trochu jiné a doktor se za-
volá! Všem těm, kdo hlavu pro bolest zavázanou
nosili, nosí a nositi budou, rozbíjí dr. Zuna svou
knížkou starou víru, že by bylo jedno bolení hlavy.
Mudra
Zuna
Hejda
Tuček
doktor
Praha
Panýr
9
article
Není jedna nemoc: bolení hlavy, ale bolení
hlavy jest v nejčastějších pří padech
známkou nejrůznějších nemocí, které
se za ně schovávají. Proto při každém bolení
hlavy se má zavolati lékař! O tom přesvědčiti
čtenáře, je účelem výborné té knížky. Pěknou řadu
nemocí dává autor na vybranou těm, které hlava
bolí: neuralgie, choroby čidel, neurosy, nádory
mozkové, choroby ledvin, oběhu krevního, jater, ža-
ludku, počátek nemocí infekčních, předzvěst chorob
duševních atd. atd. Kdo knížku dočte, lekne se, co
všecko za takovým kamarádským bolením hlavy se
může schovávat. A autor ve výpočtu nepřeháněl, ne-
přičerňoval, ba tu a tam i vynechati leccos musil,
jak v úvodu praví. Program knížky je šťastně vo-
lený: naučiti obecenstvo správně posuzovati jednu
z nejobyčejnějších útrap; program ten je šťastně pro-
veden bohatostí dokladů, poučení a příkladů, které
mluví. Na knížce je vidět, že psal ji doktor, který
dělá víc než jen automaticky klepat na nemocných
a s nemocnými, ale který přemýšlí vážně a poctivě
o jich nemoci. Psána ježs chutí: to viděti na šťa-
vnatém slohu; ani jedna řádka se na čtenáře ne-
mračí. Rozvrhl knížku dr. Zuna, styl dodával belle-
trista Zuna. Kdo bolestmi hlavy trpí, mnoho užiteč-
ného se doví z knihy Zunovy, již poctivě a směle
každému doporucují.
—ch.
doktor
Zuna
Zunův