1
masthead
12. července 1901.
3
masthead
LÍDKA LITERÁRNÍ.
4
masthead
ZVLAÁSNÍ
ZVLAÁSNÍ
k číslu 190.
5
masthead
PRLOHA „NARODNNIC
7
article
Cimelie.
2— Věstník České akademie, vycházejíc
pravidelně se značným opozděním, přináší v po-
sledním květnovém čísle »Přehled rukopisných
cimelií bibliotheky klementinské nově spořáda-
ných« od kustoda téže knihovny, J. Truhláře.
Mnohému čtenáři je asi podivné slovo cimelie
záhadou, a přiznávám, že sám jsem po filo-
logickém původu jeho nikdy nebádal. Stačí.
víme-li, že označuje jím každá knihovna své
vzácnosti, které obyčejně na zvlášť bezpečném
místě uchovává. Bývají to rukopisy, prvotisky
i vzácné tisky pozdější než z 15. století, listiny
atd. Uchovávání jich ve spořádané knihovně
není tak jednoduché, jak by se zdálo. Vzácnosti
té které knihovny bývají často vyhledávány
a žádány k nahlédnutí a studiu: jsou tu-
risté, kteří si neodpustí ani jediný kodex,
zaznamenaný v jich »průvodci« a žádosti jich
těžko lze nevyhověti. Učenci často potřebují
vzácných památek ke studiu, vydavatelé co chvíli
dožadují se jich k reprodukcím, není divu, že
je potřebí podrobného řádu a zvláštních opatření,
aby žádostem mohlo býti vyhověno, a zároveň
aby vzácné památky byly chráněny. Neboť —
a na to třeba položiti důraz — úkolem knihoven
je nejen učiniti odkazy minulých věků čtenářům
přístupnými, ale také konservovati je a uchová-
vati před zhoubnými vlivy okolností — i lidí.
Sjezdy archivářů a bibliotékářů podaly již ně-
kolikráte křiklavé případy vandalismu, jehož do-
pouštěli se na starých rukopisích i vážní vědečtí
pracovníci a snažily se celou řadou předpisůa
pokynů učiniti hynutí starých památek přítrž.
J Truhlář
Český akademie
8
article
Avšak i když věnuje knihovna svým vzá-
cným rukopisům a tiskům všemožnou péči, ne-
snadno zabraňuje pohromám, jež stihají sta ý.
sebe pevnější pergamen, něžné barvy iniciálek,
konopí režných provázků v deskách, strouchni-
vělé pletivo papíru — a tu velmi zhoubně pů-
sobívá, když tyto křehké, zvetšelé pomníky mi-
nulého umění a zmizelé vědy co chvíli putují
z ruky do ruky zvědavých návštěvníků, kteří
sliní prsty při obracení listů, ohmatávají písmena,
nanášená rumělkou, rýpou nehtem do zlata orna-
mentů a všelijak jinak dávají své zvědavosti
průchod. Aby byly vzácné rukopisy a tisky
chráněny před pouhými zvědavci a přece zase
aby obecenstvo, hledající poučení, mohlo si je
volně prohlížeti, zřízují se v knihovnách zvláštní
skříně výkladní, pečlivě chráněné proti prachu
koženými vložkami v mezisténí a proti slunci
záclonami, účelně zařízené a bezpečné, k pře-
chovávání cimelií, jež leží tam pod sklem volně
rozloženy, rozevřeny na některé význačné stránce
a opatřeny stručnými popisy, jež doplňuje tišténý
katalog.
9
article
Universitní knihovna pražská postrádala do
nedávna takového opatření a poklady její tím
velice trpěly. Kustos Truhlář podotýká výslovně.
jak neblahé mělo to zvláště pro některé nena-
hraditelné památky následky. Konečně před ne-
dávnem skříně opatřeny a kustos Truhlář pře-
hlédl a doplnil výběr vzácností v nich vyložený
Jednoho však je vskutku litovati. Byla-li již pod-
niknuta náprava dřívějšího ubohého stavu, bylo
by lze očekávati, že bude dokonalá v každém
směru. Ze stesku však, obsaženého v úvodu
ke katalogu cimelií, že »skříně ty sice nevynikají
ani úhledností ani praktičností, ale vůči dřívěj
šímu stavu ...« atd., je patrno, že opatření ne
stalo se takové, jak bychom mohli očekávati
tím spíše, kdy již knihovna musejní má o své
rukopisy přímo vzorně postaráno.
Katalog páně Truhlářův je stručný, spo
lehlivý, vzorně vypravený. Škoda jen, že ne-
vydal ho o sobě, tím větší škoda, že podobných
publikací máme velice pořídku. Jak by byl pěkný
takový výběr a popis našich vzácností rukopis-
ných a prvotiskových předních našich knihoven
společně vydaný.
Truhlář
Truhlářův
10
article
České spisy.
* Jan Kryštůfek, »Dějiny nové doby
Díl IV. Za podpory České akademie císaře Františka
Josefa pro vědy, slovesnost a umění. V Praze, Bur
sík Kohout.
Čtvrtý díl rozsáhle založeného díla obírá se po-
čátkem bouřného roku 1848. Nejprvé líčí osudy
druhé republiky francouzské od ustavení se proza-
tímné vlády Lamartinovy až po prohlášení druhého
císařství, načež přecházi k Rakousku. Jest přiro-
zeno, že v této části vede si spisovatel zvlášť široce
neboť chce nakresliti dějinný základ, na němž naše
dotud neupravené poměry spočívají. Proto podává
zevrubný obraz vývoje uherských poměrů za doby
Metternichovy a líčí stav národa našeho za dob po-
litického i národního jeho úpadku.
Dějiny Kryštůfkovy jsou dějinami proudění politi-
ického, které v XIX. stol hýbalo Evropou. Tu není lze
očekávati, aby spisovatel, který svou bytností více méně
s tím neb oným směrem souvisí, stál při líčení svém
na stanovisku pozorovatele blízkého sice událostem,
ale vzdáleného jejich příčinám, který s chladnou
myslí historicky vyškolenéko soudce události řadía
oceňuje. Toho nedovedli ani Gervinus ani Thiers
ani Sybel. Ve třech příčinách, určených stanoviskem
národním, konfessionálním a politickým, má historik
novodobý úsudek vlastními názory podmíněný. Proto
nepřekvapuje, že spisovatel pohlíží na kaleidoskop
dějin novodobých s hlediště českého, že drží se
věcech náboženských směru mírně osvícenského
že v politickém nazírání hoví zásadám liberálním,
prostým příměsků radikálných.
Kryštůfek
František Josef
Lamartinův
Metternichův
Kryštůfkův
Gervinus
Thiers
Sybel
Praha
Bura
Rakousko
Evropa
11
article
Stanovisko toto jako červená nit projímá všechny
dotud vyšlé části spisu. V ličení únorové revoluce
a druhé republiky vzdává sice čest republikánskému
nadšení Lamartinovu, ale jediným mužem pravým
za těžkých oněch dob jest jemu Cavaignac, ač se
osvědčil býti mužem činu toliko při podlačení anar-
chistické vzpoury, ale ne tam, kde byl povolán, aby
byl řídícím státníkem zánovní republiky. Klidně, ale
správně posuzuje Kryštůfek Napoléona III., který
obral si úkolem ve snahách svých za dosažením
panství svého strýce, ale poměry za konsulátua
druhé republiky i osobní vlastnosti obou Napoléonů
byly diametrálně rozdílny. Onde oslňující genius vá-
lečnický i vladařský, tu karrikatura s vypůjčenými
od strýce frásemi i formami. Národní dílny Louis
Blancovy ovšem docházejí i Kryštůfkova odsouzení
jako prvý utopistický zjev řešiti sociální otázku se
stanoviska přirozeným poměrům se příčícího.
Soustavu Metternichovu posuzuje Kryštůfek ne-
příznivě a ukazuje, k jakým důsledkům vedlav
Uhrách. Rozmach agitace Košutovy pod praporem
velkomaďarským a fiasko konservativců rázu Szé
chényiova jest po jeho soudu následkem převrácené
vídeňské politiky, při čemž ovšem dlužno vyšetřovati
pokud Metternich byl toliko štítem a nástrojem moc-
ných činitelů, v temném pozadí působících.
Prof. Kryštůfek nadán jest pěkným darem dikce.
Jeho způsob méně vypravující, ale spíše nakloněný
k reflexím, čtenáře neunavuje. Ale rušivý dojem
vzbuzují příliš četné i vážné omyly tisku, které
obsah pěkného díla na místech mnobých zatemňují.
Max Dlo uhy.
Lamartinův
Blancův
Kryštůfkův
Metternichův
Kryštůfek
Košutův
Metternich
profesor
dlo
Uhry
Napoléona III
12
article
* Dr. Jan Herzer a Čeněk Ibl, Slovník
francouzsko-český. — Dr. Jan Herzer, Slovník
česko francouzský. Kapesní vydání. V Praze,
J. Otto.
Nakladatelství Ottovo v krátké době předložilo
praktické naší potřebě veliký Štercingrův Slovník
německo-český, Herzrův a Iblův Slovník francouzsko-
český a nyní vydávati počíná opět z péra Herzrova
prakticky upravený Slovník česko-německý. K ve-
likým slovníkům řadí se Ottovy slovníky kapesní.
z nichž Čechův polsko-český na tomto místě byl již
po zásluze oceněn. Ve dvou nevelikých svazečcích.
ale tak upravených, že vyhovují i zvýšeným poža-
davkům — francouzsko-česká část čítá toliko 600.
česko-francouzská 700 stran — srovnán jen lexikální
methodou veškeren slovný a fraseologický poklad
obou jazyků. Pro Slovník francouzsko-český jest mě-
řítkem příbližným Fastrův Slovník francouzsko-český,
vydaný roku 1879. Slovník Herzrův a Iblův jen při
násloví aba — jest bohatští o hesla aba co.
abacus, abaissable, abait, abandon-
nable, abat, abatardité, abattage, a bat
ture. Hesla jednotliva jsou uvedena ve své plat.
nosti fraseologické, výslovnost pak francouzská udána
předem s přihlížením k fonetickým způsobům na-
šeho jazyka.
Kapesní slovníky tyto mají velikou důležitost
praktickou a proto dovolujeme si upozorniti na po-
třebu slovníků toho způsobu, zejmena vlasko-českého
chorvatsko-českého a též rusko-českého, jakkoli nej-
novější dobou dva podobné slovníky byly u nás vy
dány.
doktor
Herzer
Ibl
Otta
Ottův
Herzrův
Iblův
Čechův
Fastrův
Praha
13
article
* Fr. Polívka, Názorná květena zem
koruny české. Svazek III. Rostliny prostoplátečné
Nakladatel R. Promberger v Olomouci. Dílo
není určeno pouze pro odborníka, nýbrž pro každého
přítele přírody. Obsahuje nejen roztřídění a popis
rostlin, ale líčí též jich choroby, škůdce z říše živo-
čišné a pod. Velmi zajímavá jest též etymologie
jmen, jež autor připojuje u každého druhu a při níž
připojuje též jmena z ostatních slovanských řečí
Úprava jest obsahu knihy důstojná, illustrace pro-
vedeny bezvadně.
* Prokop Chocholoušek, Jih. Dí! II.
Čítárna českého lidu svazek XIII. Naklad. Bursík
a Kohout. Svatba benátská, Harač, Krusa, tři
nejpopulárnější povídky oblibeného vypravovatele.
Polívka
R Promberger
Prokop Chocholoušek
Bursík
Francie
Olomouc
14
article
Psány v době, kde neustálý zápas bohatýrů černo-
horských s přemocí tureckou způsoboval u přátela
obdivovatelů jejich obavu, že hrdinný ten lid v ne-
ustálých bojích přece jen vykrvácí, vynikají ne-
obyčejnou živostí a upřímným nadšením a vybudo-
vány na podkladu písní lidových pěvců, zachovávají
též šťastně místní kolorit. Tyto vlastnosti, spolu
s napínavě líčeným dějem, získaly těmto povídkám
neobyčejné obliby v nejširších kruzích čtenářstva
a dosud nepozbyly své účinnosti jako výborná četba
pro lid.
* Jaroslav Vrchlický, Žamberské
zvony a jiné basně. Souborné vydání sv. XXXVIII.
Nakl. J. Otto. První oddíl těchto básní, vyznamená-
vající se tónem tklivě elegickým, je věnován památce
zesnulého prof. E. Alberta. Rovněž teskně vyznívá
druhý oddíl »Nové písně poutníka«. Následující od-
díly »Stopy dnů a nocí«, »Se stromu poznání«,
»V sklonu století« a »Epilog« obsahují básně konte-
plativní úvahy poety myslitele při pohledu na krásu
přírody, při vzpomínkách na herov poesie a filosofie
i na osud člověka a národů. Převládá tu tón tiché
melancholie, opomíjející bouřlivých protestů, oddáva-
jící se resignaci, ale tu a tam probleskne epigrama-
ticky šleh humoru.
Vrchlický
Otta
profesor
Albert
15
article
* Henryk Sienkiewicz, Polský lid.
Menší povídky. Se svolením spisovatelovým přeložil
J. J. Langner. Laciná knihovna národní serie
XXIV., sv. 189. Nakl. J. Otto. Drobné povídky slav-
ného polského autora jsou dobře známy našemu
čtenářstvu. Jeví se v nich týž skvělý vypravovatelský
dar, jako v jeho velkých historických i socialních ro-
mánech a především vskutku podivuhodná bystrost
pozorovatele a názornost líčení. Nechať líčí domácí
půdu neb cizinu, vždycky dovede podati čtenáři do-
konalý obraz osob i krajů, o nichž vypravuje. A při
tom to vroucí vlastenectví, jímž jsou prodchnuty
všechny jeho povídky, aniž by zapadal do neumě-
lecké tendenčnosti. I nejmenší z jeho povídek jest
dokonalé dílo umělecké.
Sienkiewicz
Langner
Otta
národní série XXIV
svatý . 189
16
article
*Ant. Nečásek. Pestří ptáci. Drobná
prosa. Nakl. F. Šimáček. Dvacet drobných povídek,
většinou vážných, jen několik humoresek se nalezá
v tomto svazečku. Jsou to osudy drobných lidí ve
všedních malicherných poměrech, jež nám tu autor
líčí. Nejpravdivější tóny nalezá při líčení té všední
bídy, skličující, vysilující, otupující, jež srdce napl-
ňuje hořkostí a duši zmalátnělostí. Žde také dovede
autor docíliti nejsilnějších účinků, zde naturalistické
líčení nejtěsněji přilehá ku předmětu. Povídky, zabý-
vající se líčením psychologickým, poměru ženy k muži,
jsou přes svoje realistické líčení dějem dost roman-
tické. Humoresky jsou pouhé žerty, na něž as autor
sám neklade valnou váhu.
* Jan Seidl, Nadlesní. Veselohra o jednom
jednání. Lesem a luhem sv. III. Nakl. F. Šimáče k.
Autor zna život lesnický z vlastního názoru a do-
vede postavit na jeviště řadu realisticky vystížených
figurek ze skutečného života, jež provedeny bez kari-
kování, neminou se účinku. Prostý děj líčí život na
prodluženém panství a různé ty dobrodinečky, kteří
se poctivě starají, aby lví podíl při konečné kata-
strofě připadl jim. Dialogy jsou samorostle prosté,
odpozorované skutečnému životu bez řečnických ozdů-
bek. Kus dá se snadno provést i na menším
jevišti.
Antonín
Nečásek
F Šimáček
Seidl
17
article
Z českých listu.
18
article
* V posledním čísle »Osvěty« podává K. Kálal
smutný obrázek »drátenického« pana učitele. Vý-
značnými rysy s upřímnou soustrastí, ale též s pří-
mou opravdovostí nakreslena tu ubohá, žalostná fi-
gura učitele ze Slovenska, z »drátenického kraje«,
neuvědomělého, nevzdělaného vychovatele mládeže,
jenž plazí se bídným životem a existencí svou pro-
půjčuje jen uherské statistické kanceláři možnost, aby
vypočítávala kolik škol zřízeno je v severních Uhrách,
aniž by ovšem bylo řečeno, jaké jsou to školy. Zku-
šenosti, jichž o nich nabyl Kálal, jsou přímo pově-
děno zoufalé; jeho dialogy s učitelem, líčení bídy a
duševní skleslosti učitelů zní tak hrozně, že je nepo-
chopitelno, jak možno to všechno v srdci Evropy v
dvacátém století. Kálalovy články jsou řadou žalob
do nebe volajících. Bohužel, však zůstává hlas jeho
dosud hlasem volajícího na poušti.
* V »Obzoru literárním a uměleckém« věnoval
F. Sekanina obšírnější referát spisům Vrchlického.
K Kálal
Kálal
Kálalův
Sekanina
Vrchlický
Slovensko
drátenický kraj
Uhry
Evropa
19
article
Zmiňuji se o něm, poněvadž jsem v něm našel ně-
kolik případných slov o mělkosti, povrchnosti naší
kritiky. Referent vytýká, že dílu Vrchlického dostalo
se na ojedinělé výjimky příliš málo poctivého studia.
Není potřebí býti obdivovatelem toho kterého autora.
Není potřebí rozplývati se ve chvalozpěvích, neviděti
stínu, mrhati lichocením atd. Ale u autora, jehož
praci velkou a úsilovnou nelze popříti, je potřebí
kritické opravdovosti, pečlivého studia a případné
vážnosti, chceme-li charakterisovati jeho dílo. Refe-
rent případně praví, že »povrchní, nespravedlivé ba-
gatellisování díla nejen že svojí soustavností otupuje
umělecký zájem obecenstva, ale také v umělci vyvo-
lává duševní krisi, jež se zračí v zjevné únavě.«
* V »Rozhledech« V. J. Dušek podává drobný,
charakteristický obrázek přednášky Giomě Carduccia,
slavného básníka a literárního historika italského
v Bologni. Líčení university, přednašky, studentů,
i osobnosti oblíheného professora je vejice živéa
znamenitě přispívá k vyvolání představy nadšeného
Vrchlický
V J Dušek
Bologna
Gioma Carduccia