ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 57eb8350-7135-11dc-aa7c-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 25 celkem · entity: place 39, org 8, person 84, work 5
1 masthead
Ročnik XXXXIV.
2 masthead
V Praze, v úterý dne 12. července 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 191.
4 article
Na ranní a odpol. listy přodylácí ser v Praze v administrne za měsie . . . . . . na čtvrt léta . . . . 6 K — s dvojí donáškor na nělsíe tnt leta . . . . 7 K 50h vo filialkách: ma měsí . . . . . . 2 K 30h Pošton: a mězíe ko za čtrrt lela . . . . s drojí zísilk sa něsl n ri lás . . . k P p
Praha Pošton
5 article Válka.
Válka. Z Petrohradu, 10. července. (Pův. te- legram »Nár. Listů«.) Dopisovatel časopisu »Ruse ujišťuje, že ruský útok bajo- netem působí na Japonce velkým mo- rálním dojmem. Při srážce dne 4. července Japonci před útokem bodá- kem o překot utíkali. Odevšad docházejí svědectví o ja- ponských ukrutnostech. Ruští ranění vojíni prosí své soudruhy, by je ra- ději zabili, nežli aby ponechali je v rukách nepřítele. Nemirovič Dančenko telegrafuje z Inkou: Velitel auglické lodi »Espie- gle« vysvětlaje svůj příjezd rozka- zem admirála v Čifa. Rusové nedo- volili anglické lodi vjezd do přístavu. Obrněná loď »Sivuě« obdržela rozkaz z Mukdenu, aby zakotvila při ústí Liao, načež loď »Espiegle« odplula. Dopisovatel »Nového Vremene« te- legrafuje, že Liao byla po 10 dní ná- sledkem neobyčejně prudkých lijáků rozvodněna. Ovoce v Mandžursku již dozrává, zejmena švestky a broskve, Generál Kaštalinský zotavil se ze své nemoci. (Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz na straně 4)
Ruse Japonec Nemirovič Dančenko Rus Kaštalinský Petrohrad Mukden Liao Nový Vremen
6 article V Kutné Hoře a — v Chebu
V Kutné Hoře a — v Chebu Náhoda tomu chtěla, že v týž a jeden den udály se v království českém dvě velké a vý- znamné manifestace: v naší starobylé Hoře Kutné včera veliké shromáždění lidu če- ského nadšeným souhlasem provázelo zname- nitou řeč vůdce delegace české dra. Bedřicha Pacáka — v Chebu touž dobou opěe valné shromáždění lidu osvědčovalo okázale svůj souhlas nejsmělejším vlastizrádným řečem Velkoněmců Ira a Sehönerera. Drasticky stanuly to proti sobě snahy. tužby, záměry a cíle obou národův v nešťastné vlasti našl. Čeho žádáme na Rakousku my Čechové »Žádáme něco, co by státu rakou skému škodilo?« tázal se dr. Pacák »Nikoli, my žádáme, co nám po zá- konu a právu náleží. My nejsme nesmi- řitelní za každou cenu, ale my chceme co nám po právu patří a zachováme se vůči státním faktorům tak jako oni proti nám. Vyčitá se nám, že prý se neohlížíme na oblíže státu.
Pacák Ir Čecho doktor Kutná hoře Cheb Kutná Rakousko
7 article
Prosím, ohlíží se stát po našich oblížích? My také nejsme proti nějaké dohodě s Němci a se státem, ale jen na základě sprave dl- nosti.« — Kterak naproti tomu ozývala se v týž den němacká duše v Chebu. Bouřlivého souhlasu doellil Iro, když zvolal do shromážděníi Hodlá-li stát rakouský zhynouti morem slovanským a jezovitským, nechť si klidně zemře, avšak my Němci v Ostmarce chceme žiti a probojovati se do Všeněme- cka budoucnosti. S bouřlivým jásotem uvítaný Prusofil Schönerer opětoval své staré programové heslo: Žádné vyrovnání s Čechy a Slovany vůbec, dokud nebude něměina pro všecky věky zákonem zajištěna jako státní i armádn řeč, načež prorokoval do slova: Německo- rakouský spolek, upevněný Bismarkem, roz- padne se téhož dne, jakmile nynější panovnik zavře oči; (čerpáno z »Bismarkových Vzpomí- nek« II. 255: »Spojenecká věrnost Rakouska ku Německu stojí na dvou očích«.) Pak na- stane čas, kdy německý císan hohenzollernský postará se o to, aby také v Rakousku byl zjednán pořádek ve prospěch Němcův.
Němec Němcův Cheb Všenout Čechy Německo Rakousko Prusofil Schönerer Bismarkův Vzpomí
8 article
Paličskou svou řeč zakončil ovšem voláním »Heil Alldeutschland«, kteréž bylo bouřně opě- továno. Na 10.000 Němců účastnilo prý sete národní slavnosti chebské. Mohli bychom býti zvědavi, co řeknou na zejtří Körbrovi officiosové těmto oběma projevům? Ale nejsme. Po starém mravu: buď před tou vlasti- zradnou manifestací Němců chebských zavrou zbaběle obě oči, anebo budou Ira a Schönerera jednoduše zlehčovat jako plané mluvky, jichž řeči netřeba bráti vážně. Za to však bezpečně s veškerou jízlivostí vrhnou se na dra. Pacá k a na voličstýo české, vyslovivší mu dů- věru i plný souhlas s postupem českého posel- stva a žádající je, »aby v ostrém odporu proli nynější nám nepřátelské vládě a nynějšímu vládnímu systému vytrvalo.« Neboť, co záleží Körbrovi na všech těch německých »snech o budouenosti Rakouska !« To jsou mu nevinné, odpustitelné hračky .. Neskonale více ho zajisté zamrzí o sobn úraz, jaký utrpěl včerapřed veškero veřejností, když dr. Pacák jeho stát- nickou honetnost takto přibil: »Ministerský předseda popřel, že by takové prohlášení byl učinil. Já se tomu divím, že to může popírat, aniž by se zarděl. Mně i kollegům z parla- mentní komise, kteří jsme s ním nesčíslněkrát jednali, stále přece říkal: »Tomu nedají Němci souhlas, s tím nebudou Němci souhlasiti.« Toho přece se ctí nemůže popříti! Ale já mu mohu ještě eklatantnější důkaz říci. Mně řekl jeden velice vážný německý po- slanec, s nímž pan ministerský předseda jest v ůzkých styeích: »Körber nám slí- bil, že bez našeho souhlasu vám ničeho neučiní. My takto jsme v dobrém postavení a kdybychom dali něčemu souhlas. novím, kam by to došlo. Proto žádný souhla nedáme.«
Němec Ir doktor Pacák Körber Rakousko Heil Alldeutschland
9 article
To jest zajisté klassický dokument k rakou ským dějinám našich dnů. Možno se pak diviti že za panství takového státníka, takové éry ra kouské a takového systému rostou zdejším, mo ravským a slezským kohoutům německým hře bínky až do potvorně výše Chebského pronun ciamenta. Nedávno před Schönererem mluvil německý pokrokář Bachmann a německý nacionál Prade. Z jejich řečí číšela též zpupná snahap nejbezohlednějším »spořádání« Rakouska a Čech výhradně na prospěch Němců, jakou může jen buditi vědomí vysoké protekce stejně smýšle jících držitelův moci a patronův všech německo nacionálních choutek. Professor Bachmann odhaluje své tužby po roztrhání Čech, jakoby tyto byly hofovou mrtvolou, vydanou na pospas nožům německých »sekefrmajstrů«, výslovně spolehal při tom v pomoc Körbrovu, řka: »Doufáme, že vláda Körbrova bude míti pro tyto potřeby německého lidu právě tak bdělé oko, jako pro potřeby státní.« — Liberecký výtečník Prade však onehdy na komersu německo národního spolku — pořádaném na počest »Bundu Něme v Čechách« — ještě bujněji si zahulal »Proud národní, uchvacující všechen ně- mecký lid, nezná žádných zem- ských a říšských hranic; to jso mu jen čáry, kteréž narýsovali
Bachmann Prade Čo Němec Bunda Rakousko Čechy Körbrov národní spolek
10 article
Jcizáci přes tělo našeho ná- roda... To jest síla posice, jakou německý lid v Rakousku zaujímá, to jest příčina, proč naše německá obstrukce své doby v rakouském rajehsrátě zvítězilaa proč naproti tomu česká obstrukce musí podlehnout. Proti Čechům, Polákům a Jihoslovanům možno v Rakousku dobře vlásti, avšak nikdy trvale proti Němcům. Neboť moc a sila Němců jest také mocí a silou rakouského státu, s ni tento stojí i padá. Vštípiti tento skutek co nejdůkladněji ostatním národnostem, kteří tu s námi žijí a upraviti zá- konodárství a správu státu našeho tak, aby především německému národu byl zde opatřen vzduch i prostor, toť úkolem pravé národní politiky v naší vlasti . . . Nedejme se mýliti heslem o rovnoprávnosti! Lidé nejsou bratry a není žádné rovno právnosti mezi lidmi, mezi národy a jazyky, nýbrž právo jest toliko kolisající vá- hou a jediný meč může právo udržet. Proto sahá také moc národa německého v tomt státě právě tak daleko, až kam dosahuje jeho síla, aby právo jeho uhájila«, Cynická tato mluva německo-nacionálníeh násilníkův, spolehajících jednak na víden- ské protektory, jednak na berlin- ského »bohatého strýce«, není nám věru žádnou novinou, nýbrž starou písničkou, kterou jsme slýchali už od časův Havličkových ve všech možných toninách. Ale dnes bodá nás v sluch její refraln. jenž zní: „My Němci potřebujeme jen vyčkat, až vy Mladočeší budete rozmačkáni mezi kamany svých frakčních zápasův; s vašimi nástupci rozdělanými zájmy stavovskými, snadno budeme hotovi.“ — Nepromluvil tu dr. Pacák z duše v šech upřímných a věrných Čechův, když včera položil svědomí i rozumu českému otázku: „Zvítězíme vespolným sebepotírá- ním, nebo společnou prací?“ —
Čecho Polák Jihoslovan Němec Havličkový Pacák Čechův Rakousko
11 article Z moderní Anglie.
Z moderní Anglie. (Typy a mravy londýnské.) Anthropologové shledávají v anglické spo lečnosti zajímavou směsici skřížení racy nor- mandské, anglo saské i keltické. Anglický jazyl je podobnou divnou spleteninou germánsko- francouzskou. A z této směsi různých složek vlivů vyhráněl se nejrázovilější, nejosobitější typ: Angličan. Pro pozorovatele fysionomif, společnosti mravů málo kde naskytá se tak hojných, rapid- ních, okamžitě se nabízejících dojmů jako v Londýně. Hned na první pohled poznává, že je v jiném světě, mezi jinými lidmi. A pro českého pozorovatole je těch dojmů více, nežl pro německého nebo francouzského, o tolik více, že méně je vyspělý náš život kulturní, veřejný a společenský nežli u těch velkých národů. Proto snad zaznamenávám někdy podrobnosti jež by se mohly zdáti nepatrnými, nevýznam nými, ale u porovnání k našim poměrům při bývá jim na důležitosti, neb aspoň na za jímavosti. Typ anglický je výrazem fysické síly duševního klidu, energie, brutálnosti i reservo vanosti, robustní hybnosti, hllavosti a pracovi tosti. Takové je asi resumé mých pozorován z ulice a interieurů. Celkem však, zejmena v zevnějšku, shledal jsem moderní Angličany poněkud jiné, nežli jak se jevili Taineovi pře čtyřiceli léty, jak je v té době líčil Dicken
Angličan Anglie Londýn
12 article
Křepká zdravost je patrna u většiny mužů všech povolání, ač neschází též hysterické, maladivní fysionomie nervosních esthetů a vlasatých bo hémů, ale jsou mnohem vzácnější nežli v Pa- říži. Málokde je viděti tolik svěžích, čorveně zbarvených tváří jako v Londýně. Ale známý typ John Bulla, jak jej kreslí »Punch«, jak jej viděl Taine (primitivní fysické zvíře, zkrocene civilisací, otrlý, vypasený jedlik s tlustými, ru- dými, apoplektickýmil tvářemi vroubenými licousy fysionomie býči atd.) jsem potkal velmi zřídka Nynější Angličaně nenosí především licousů, kromě těch starých pánů, které je vidět v bí lých cylindrech, ve spodkách a veslě z téže látky. Buďto jsou úplně oholeni nebo nosí kníry Chamberlaine a ministr pro Irsko Georges Wyndham jsou pravými představiteli anglické moderní elegance. Licousy některých rakouských lordů, vzbuzujících představu anglických toryů, jako bývalého místodržitele hr. Thuna nebo mi- nistra zahraničních záležitostí hr. Agenora Go- luchowského, připomínají spíše poměščíky elegány z gubernie, jimiž projižděl Čičikov na honbě za mrtvými dušemi, nežli anglické gentle- many naší doby. V anglické společnosti je vidět též málo břichatých Falslaffů a John Bullů. Vypasení a pivem nalití šosáci a buršáci němečtl jsou pokládáni za vzor vulgárnosti, muž, zvláště mladý, jehož tvary přecházejí v beztvárnost tuku, je zajisté pravým opakem mužného zjevu.
Bulla Angličana Chamberlain Wyndham Thun Londýn Punch Irsko Agenor go
13 article
Takových pivních, nabubřelých figur mnichov- ských, vídeňských i pražských je velmi málo zříti nejen v Paříži, ale i v Londýně, kde mnozi, náchylní k tloustnutí, nepijí pivo, nejed polěvku a šermují, jezdí na koni, hrají eriquet, jen aby nenabyla jejich taille neesthelické šíře. Anglická fysiognomie mužská vyjadřuje někdy neobyčejnou strnulost a tvrdost, zasmu- šilost a brutálnost a na ulicích, v barech, v music hallech, na velkých smetištích lidstv zahledl jsem tváře ošklivosti a zvířeckosti logar- tovských karrikatur. Ale v Londýně uzřel jsem též nejkrásnější, nejjemnější obličeje mužské, připomínající antický typ Byrona a delikátní hlavu Shelleye a věřim tanečnici Cléo de Me- rode, jež pravila, že nejhezčí muž, jejž viděla, byl mladý Brit. Nápadné je množství intelli- gentních, oduševněných fysiognomií, které lz pozorovati ve všech vzdělaných vrstvách angli- cké společnosti, mezi aristokraty i obchodniky úřadníky i kněžími. Pravé vzory fysické jakosti anglické racy jsou červenokabátní vojáci house- guards a life guards, statní, athletičtí, vysocí širokopleci chlapíci, dobře živení, sebevědomě si vykračujíci s malými hulkami v rukou. Je- jich celý zjev nasvědčuje tomu, že jim kaprá- lové nevyrážeji zuby fackami, kadeti a lajtnanti nenadávají nejsurovějšími výrazy, neboť zde jsme ve vlasti svobody a rovnosti, kde nikdo neodváži se být hrubým ani k nejnižším sluhům.
Byron Shelley Cléo jít I Brita Paříž Londýn
14 article
Ony komické karikatury šviháků, gigrlat, strizzi, jež vynalezl vídeňský esprit modní a jež našly i hojného napodobení na boulevardech v Praze a v Plzni, jež tak utěšeně vystihuji duševní i tělesní klackovitost té mládeže, k níž Neruda pronesl dosud stále časová, peprná slova »o dobře vychovaném našem mladikovi — naši budouenosti« (»Proti srati« str. 160), marně byste hledali v ulicích Piceadilly, Haymarketu neb Strandu. Angleký dandysmus — ostatně toto slovo přichází z módy — je něco zcela jiného nežl nevkusné nedělní šviháctví komi a maloměst- ských synků. Angličané se strojí vkusně a uhlazeně přes všechny odvážnosti kravat a vest. Mez nejlépe oblékané Londýňany patří mladý ra- kouský velvyslanec hr. Mensdorf. Mají mnohé své zvláštnosti a manie. Za londýnské sezony. V drobném prodejii raaní číslo o sobě . . . za Sh odpoledni . . . za 2 h Ve filialkách na vunkově: ranní čésle. . . . . . . . 10h cdpolední . . . . . . . . 3h Inserát platí se hotově zapřel. Fředplacení a inserty přijímá zdmini- strace v Marianské slici č. 3. Tam nacházejí se tés rrdale tiskárnk s ezpedice „Národněch Lista“ Rukopisy se nevracsji.
Angličan Londýňan Národněch List Praha Plzeň Piceadilla Haymarket
15 article
trvajíel od dubna do polovice července, i za nejvělších paren nevyjde odpoledne genileman jinak nežli v cilindru a redingotu. Za žádnou cenu by po 1. hod. odpolední se neobjevil v Hyde Parku neb na hlavních třídách ve sla- měném klobouku neb v saku. Od 7. hodiny ne- existuje pro něj jiný úbor nežli frak neb smo- king. Angličan jinak neobědvá. Viděl jsem v Italii takového gentlemana, jenž do hotelové jídelny přicházel vždy ve fraku, ač obědval zcela sám. Též do divadla nejde londýnská společnosť jinak, nežli ve velké večerní toaletě. V tomto ohledu jsou v Londýně přísnějšía ceremonielnější nežli v pařížské společnosti. Ve společenském styku však vládne velká prostota a nenucenost. Citite se zcela volným v londýnském saloně. Není nijakých obřadností ani zvláštních komplimentů. Když jste předsta- veni, polřásáte rukou dámě jako pánovi. Naše dvorně rukylibání dají si sice londýnské dámy velmi rády libit, pokud cizinec je tak naivním nebo mazaným, že se nepřizpůsobí mravu angli- ckému, ale muži to pokládají za jakýsi bar- barský neb exotický zvyk. Dámy veházejí do salonu nepozdravujíce, při představování se neukláněji, všechno odbude se shake handem a tím nejnedbalejším sans- géne mezi známými, který cizinci, zvyklému na přehnané poklonkování a malovliovské galant- nosti, připadá skoro jako nedostatek zdvoři- losti. Přílelkyně, setkávající se ve společnosti, obyčejně se libají. Jinou zvláštnosti angliekou je, že k diner jsou dámy voděny pány, ale po dessertu samy odcházejí do salonu.
Angličan Přílelkyně Londýn
16 article
Mužská společnost setrvává ještě u stolu, zapaluje si doutníky a vyprazdňuje nedopité číše. Po nějaké půl hodině se gentlemani odebírají za dámami do salonu neb do music- roomu. Zmínil jsem se v prvním dopise z Lon- dýna o velké galantnosti Angličanů, kteři sme- kají pouze před ženou a králem. To myv Praze jsme k sobě jinak zdvořilí. Nikdy neopo- meneme si dáti příslušné tituly: pane rado, pane professore, pane doktore, pane oficiále i pane assistente! a kdybychom na kloboukách nosili péra jako rytiři na přilbách neb baretech, zametali bychom jimi prach pražských ulic při pozdravech. Když se vrátím z ciziny, nemohu se vpra- vit do té pražské zdvořilosti, jež bohužel se omezuje zvláště jen na krásný gest kloboukem. A vzpomínám na úžas Alfonse Muchy nad velebnými komplimenty, jaké viděl jen v Praze i na Chéradamovy vtipy na naše stálé titulování se. Vysvětloval jsem mu, že v Rusku řeknu třeba nějakému Mendělejevovi nebo Novikovovi při hovoru Ivane Nikolajeviči nebo Lve Ale- xandroviči, ve Francii oslovím největšího aristo- krata neb státníka prostým »monsieur«, alo kdybych našeho některého dvorního radu po- jmenoval jen vládním radou, to že by byla katastrofa . . . Náš přítel Francouz se jen divil a usmíval do svých dlouhých, rusých knírů Normanda. O virtuositě našich mladiků v zakroužení kloboukem a nejuctivějším smeknutí mluvil se mnou v Londýně známý aristokrat, jenž často navštívil Prahu. Se smíchem vyprávěl, že poledne Na příkopě a Ferdinandově třídě viděl mladé pány, kteří vzájemně před sebou smekali jako králové. A mysli mi kmitla Nerudova sa- tyra. Ano — králové naší budouenosti, dobř vychovaní mladíci! Václav Hladík.
Angličan Mucha Chéradamův Mendělejev Novikov Nikolajevič Francouz Hladík Lon Praha Rusko Francie Londýn Ferdinandov třída Lev Al
17 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 10. července. (Moravské smiřovačky.) »Lid. Nov.« přinesly tyfo
Praha Lido
18 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Dvě sochy. Z cyklu »Krása, pravda, láska«. 1) Napsal Ninus Karo. (Rodinův Balzac a Hugo.) Nižádný umělec, a byť byl sebe větší, nemůže bez úrazu porušiti zákon. Posavadní nezdar v akci pomníku Husova je přímo hmatavým důkazem, že místo zákona nesmí postaviti svou libovůli. Pravda není ani v umění jen tak něco, co beze ztráty lze hoditi přes palubu: přítěž, brak. Vliv Ro- dinův už před jeho českou výstavou pomátl v naší umělecké generaci smysl pro pravdu. Právě ty návrhy pomníku Husova, jež prozrazuj silné a myslivé talenty, stůňou rodinovštinou, tím, čím Rodin novoťaři právě proti zákonu. Ne- představují Husa Husem, jako Rodin Balzaca Huga, ne Belzacem a Hugem. Rodin hřeší tu proti základnímu zákonu všeho umění: zákonu umělecké či básnické pravdy. Tensi třeba uvěnomit. Básník, jímž jest ve svém způsobu každý umělec, i plastik, nepředstavuje nám vždy jen objektivní pravdu, nýbrž druhdy i stvůry své fantasie, nezobrazuje jen jevy dané, nýbrž jevy i sám smýšlí, stváři, nebo dané jevy přetvářía obtváří. Nicméně vždy musí nám jevy smyšlené, stvůry své obraznosti učinit aspoň pravděpodob- nými, aspoň básnickou pravdou, t. j. pravdou, při níž nemusíme věřit v její skutečnost, ale při nuceni jsme jeho uměním věřit aspoň v její mož- nost, t. j. básník musí nás oklamat, vzbudit v nás illusi pravdy. Tu třeba zas uvědomit si druhy pravd uměn daných (objektivních), jež jsou: a) Pravda reálná či skutečná, jejíž zná- most se zakládá na poznání, to jest na smyslo- vých vjemech a poznateích, nabytých na jich zá- kladě činností rozumovou, logickým myšlením pravda smyslná a pomyslná. Sem patří tudíž nejen všechny obecné pravdy životné, fysické psychické, rozumové i mravní, nýbrž i všecky 1) Ze soutěže feuilletonů. Viz »Nár. Listy «e 1904 c. 99, č. 123 a č. 152.
Krása Rodinův Balzac Hugo Husův Rodin Hus Hus Rodin Balzac Hug Belzac Ninus Karo
19 article
pravdy vědecké (odborné), tedy i pravda histo- rická, jíž rovná se významem pravda tra- dicionálná, zakládající se na nepřetržitém podání, jehož historická správnost není sice do- kázána, avšak také ne vyvrácena. Na př., jak vypadal Hus? Věda užívá i domněnek, pro jichž správnost mluví jistá pravděpodobnost, t. zv. hypothes, jež platí za pravdu, dokud vyvráceny nebyly. b) Pravda imaginárná či smyšlená (my- slíme tu na něm. eingebildet, ne erdichtet, imago = Bild), která se zakládá ne na poznáni (vě- dění), nýbrž na víře a její fikci. Tedy předkem pravda věřená.*) Víra odnáší se k věcem jichž poznání nemáme, zejmena tedy k nad- smyslným, leč i k neznámým reálným věcem. Peznáním mizí víra. Víra může býti pravá (po- stihovati skutečnou pravdu) a tu pravda věřena poznáním, přechází v reálnou. Pomine-li však poznáním víra nepravá, zbývá po ni fikce a pravda dřív věřená, trvá dál co fiktivnáči smyšlená jakožto předmět vědy (kulturní histo- rie) i umění. Na př. nikdo už nevěří ve stané bohy a stvůry bájeslovi pohanského, avšak umění ber z nich posud své náměty, jako z věr živých.
Hus Bild
20 article
Také kronikář Hájek smyslil sám mnoho po- věstí „historických“, však i když se to vědeck odkrylo, pověsti zůstaly. Bozi, bohyně, nymfy, sfingy, kentauři, pod světí, valhalla, nebe, peklo, andělé, dábli, dé- móni, duchové, Ahasver, blaničtí rytíři, zakleté zámky, jedibaby, báje, pohádky, pověsti, le- gendy atd. jsou bytosti, místa, děje smyšlené ustálené, v obecný majetek vešlé produkty lid ské obraznosti, podnícené arci vždy více měně jevy reálnými. Svět imaginárný je v souvislosti s reálným. Jsou i pravdy, jež jedněm jsou reál ) Víra jest přesvědčení, čerpané z autority, t.j předpokládané vědoucnosti a pravdomluvnosti původ- covy. Z pravidla jest produktem dlouhých dob a mno- hých generací i zakládá se na autoritě předků. Poku však pochází od jednotlivce a jde o nadsmyslné, při- pisuje se vědoucnost autorova přímo sdělení božstva buď zjevení t. zv. revelaci, nebo vnitřnímu vnuk nutí t. zv. divinaci. Viz Mojžiš, Budha, Mohamed vůbec proroci.
Hájek Ahasver Pok Mojžiš Budha Mohamed blanický rytíř
21 article
nými, druhým imaginárnými. Hned samy nej vyšší pravdy: jest Bůh! Nebo: jest duše! Říká se, Boha poznáváme z jeho děl, tedy z jevů smyslného světa (viz rozumové důkazy jsoucnosti boží), však kdo ho nepoznává, rozumem svým nepostihuje, může přece věřit. Nevěří-li, vidí ve víře fikci... Obor pravd reálných se šíři, objevují se pravdy nové a nové a zaujímají místo pomyslů imaginárných. Kam dřiv dosahovala jen obraz- nost, dosáhne dřív neb později poznání. Svět smyšlený došel za to už svého uzavření, pokrok věd a rozšíření vzdělanosti znemožnily další jeho tvorbu. Nelze stvořiti už nových bohů ani nábo- ženství (leda reformovat dle poznatků vědy), ne lez už historii zbáječňovat, legendisovat. Co jest, to jest. Sám Zeyer, básník světa imaginárního, po výtce, to uznal, řka, že kruhy bájí jsou dány (karolinský, o králi Artušovi, králeviči Markov atd.) a jiných už nebude. Karel Vel., sv. Václav Barbarossa jsou osoby historické i legendárné. smí je tedy umělec představit buď historicky nek legendárně (Karel Vel. u Zeyera), ale Hus, Žižka, Prokop jsou a na věky zůstanou tolik historickými a to je důležito, neboť i umělec smi je představit jen reálně, historicky, nesmi nám místo toho podávat stvůru své obraznosti, smy šlenku, fikci, jak některé návrhy Husova po- mníku činí.
bůh Zeyer Artuš Markov Karel Vela Barbarossa Hus Žižek Prokop Husův
22 article
Mezi fikce náleží ovšem i všecko smysln (obrazné) představování pomyslného a nadsmysl ného a zosobňování věcného, na př. Bůh, cnost mor, jaro v lidské podobě, ač o sobě jsou to reality. Ozkum případu, kdy básník bere látku z oboru světa smyšleného, musíme si odříci. Při hlédneme jen k otázce, zda a v jaké míře sm básník nedbati pravd skutečných, bere-li námě z jevů světa skutečného. — Obecně známých pravd skutečných (životních, elementárně vědeckých, zejm. hlav ních historických) musí umělec šetřit bezvými nečně. Žižku na př. nesmí nechat zemřít jinak neb jinde, než přirozenou smrtí na přibyslavském poli, ne v bojí, v souboji, nebo úkladnou vraždou
23 article Prokopa Vel. ne jinde a jinak, než v bitvě na
Prokopa Vel. ne jinde a jinak, než v bitvě na Lipanském poli atd. Nesmí, jinak bychom ztrá- celi naprosto illusi pravdy, dojem by nám hati neodbytné vědomí, že je to jen smyšlenka, vi doucím, jak básník nestydatě lže. Nevěřili by chom mu nic. Totéž platí také o pravdách méně známých, jako jsou podrobnější děje historické a vůbec vyšší (odborné) poznatky vědecké, jen že vada tu je patrna jen odborniku, znalci. Jen ten ztrácí zde illusi, na př. fysik, jenž ve smyšlenkách Verneových objeví podstatnou chybu, pro kterou experiment není možný, po- střehne, že básník šálí nás a třeba i sebe, nebo historik, jenž při historickém kuse je si vědom všech jeho nepravd, právník, jestli básník líči nesprávně soudní při, jako neznalec laik atd. Jisto však je, i velké obecenstvo vyviji čím dál tím přísnější a živější smysl pro pravdu (vědy se popularisují, vzdělání zvšeobecňuje) i žá- dáme pořád věrnější zobrazení reálná, na př. historického (najmě my Češi!), jak co do dějů tak osob, oděvu, zbraní atd. Hus je osoba hi- storická. Umístí-li básník povídku smyšlenou do místa, jež skrz naskrz známe a víme, že se tam nic podobného nestalo, ztrácíme illusi. A ještě hůře, kdyby básník i skutečných jme místních osob užil. Proto se volívá místo málo známé, neb se i jména smýšlí neb neurčitě (N, X) naznačuje. Do velkých měst, kde nám už nemož- ne vše soukromé znát, lze sice umístit libovolně smyšlenou historii ze života soukromého, ne však ze života veřejného, není-li tam ani druhově možna, na př. do Prahy nelze umístit historie z paláců ministerstva, vyslanectva a pod.
Verneový Čech Hus Praha
24 article
Sumou: na kolik zobrazuje básník reálno jen druhově, v odtažitosti, musí dbáti pravdivosti druhové, možnosti pravdy vzhledem k místua času. V tom pravdivém rámci smí smýšlet, eo chce. Na kolik zobrazuje však jevy (osoby, děje) osobité, musí dbáti přímo pravdy osobité, pokud je obecenstvu, na něž reflektuje, dobře známa. Ovšem bývají nám známější z pravidla pravdy zevní, než vnitřní. Umění, které nešetří zákona umělecké pravdy, jest umění nepravé, jest paumění. Ne pravé či nepravdivé jest buď mylné nebo lživé dle toho, zda autor sám se klame o pravdivosti svého díla, anebo si je nepravdivosti jeho vědom. Dle toho mluvíme o uměleckém poblouzení neb umělecké lži (lžiumění). Tak první podmínkou krásna jest pravda. Podivuhodno a přec přiro- zeno: klam a lež nejsou krásny. V tom tkví mravní stránka umění. Dobrý účel sice posvěcuje i prostředky špatné, není-li dobrých, ale novo- dobé umění cítí se silným dosti, téhož do- brého účelu (krásna) dosíci prostředky do- brými, pravdou.3) A zákon pravdy žádá v umění vskutku čím dále tím dokonalejšího uplatnění. Umění skutečnosti tihne pořád více k životu skutečných poznatků a odvrací se od romantismu, jenž mizí pomalu, ale jistě. Slo- vesné umění ruské jest již dávno obráceno k
25 article
skutečnosti. Vrcholem jeho v tom směru je po- slední všech, životně nejreálnější, Gorký. Slo- vesné umění české už je dávno historistické, ale vrcholem jeho přec jen je Jirásek. Je historicky nejvěrnější: po něm nelze se u nás už s trvalým úspěchem vracet historismu romantickému. Na- stává otázka: snad tedy slovesné umění reálna na konec rozplyne se ve vědě, majíc jako ona z úkol jen přesnou pravdu, Gorcí splynou s bio- grafy, Jiráskové s historiografy? O ne, nepomine umění, jako fotografií nepominulo umění ma- lířské, ani portrétní, neřku obrazové: vždy budou pravdy, které zůstanou utajeny smyslnému eku pouhého pozorovatele a které dovede vystihnouti jen básník svým vnitřním zrakem duše, pronika- jícím povrch jevů: pravdy vnitřní. Jaký sytý, hutný obraz Fomy neb Ilje i jich prostředí podal Gorký a jak uboze málo mohl by nám o nich říci pouhý biograf! A jak teprv u Jiráska, ač každým coulem historicky reálný, předstupuje před nás Žižka jako člověk živý, kdežto historio- grafie není s to podati více, než mrtvou masku. Tak poznání básnické bude vždy vyšším druhem poznání vědeckého, na jehož bedrách stojí. Umění korunou vědy — toť jest jeho kulturní poslání. 3) Ježto nejde jen o krásno o sobě, nýbrž zalo- žené na pravdě, je výraz „krasověda“ nepřípadný i nahraďme ho proto jiénem „uměnovědy“,
Gorká Jirásek Žižek Foma