1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v pátek dne 8. července 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Histy
předplácí no
v Praze v zdninistrai
2 K
ps něsíe
B ttrt leta . . . . 6 K —h
s drojí čenšlkos
s mií
n dot kta . . . . 7 K 50
ve fiiislkáchí
nněte . . . . . . 2 K 80h
Poštoni
a nii
nrni : . . : 9 k a
s drají zteilkeu
na měí
nvrt lta . . . 1 K
Praha
5
article
Válka.
Válka.
Z Tjeneina, 6. července. (Reuter.
Hinonoska »Poručík Burakov« vrá-
tila se v neděli z Njuěvanu do Port
Arturu.
V neděli o 9. hod. večer čtyry
japonské minonosky draly se do ta-
mějšího přístavu, ale byly zpozoro-
vány batteriemi a potopeny jedna n
úpatí Zlaté Hory a drnhá pod 22.
batterií; třetí ustřelen komín
čtvrtá v čas njela.
V sobotu cbytili 50 japonských
vyzvědačů na místě dosud nejmeno-
vaném.
Vlaky jezdí až na 16 mil od Por
Arturu.
Z Tokla, 7. července. (Reuter.) Japon-
ský křižák »Kajmon« vrazil 5. t. m
v taljenvanském zálivu na minua
potopil se
Z Dašičaa, 6. července. (»Birž. Vědo-
mosti«.) Včera sveden zde tuhý boj.
v němž vyznamenal se oddíl gene-
rála Samsonova a smělým útokem
přinutil nepřítele k ústupu na Sje-
nučen. Kozáci odrazili přední stráže
nepřátelské. Batterie zabajkalských
kozáků způsobila mezi Japonci mnoho
spousty. Když blížily se velké nepřá-
telské posily, naše oddělení vrátilo
se zpět.
Zevrubné postavení našeho voj-
ska je toto: Kajpin jest obsazen
pouze částí vojska generála Samso-
nova, jihovýchodně odtud jest oddíl
generála Čirikova, k východu Mi-
ščenkovi kozáci.
Ilavní voj japonský je v Sju-
janu a před Kajpinem. Kam se obráti
nepřátelský útok, je nesnadno říci
nejspíše bude se bráti směrem Sju
jan—Dašično.
Japonci zaplavují ruské vojsko
vyhlášknmi, slibujíce velké výhody
těm, kdo se vzdají.
—ch. Z Petroliradu, 7. červenc
Armáda gen. Kurokia po-
zvolna ustupuje Tento obr at
ve válečné taktice všeobee-
ně překvapil tím více, ježt
nejsou známy příčiny jeho
Přítomnost Kuropatkinova
na přední frontě ruského vejska vy-
kládá se zde v ten smysl, že odhodla
se nastoupiti taktiku agressivní.
Z Londýna, 7. července. Dle došlé
sem zprávy nastoupili Japonci zpá-
teční pochod k jihu.
(Ostatní telefonické a lelegrafické zprávy viz
na straně k.
Burakov
Artur
Samsonov
Kozák
Japonec
Samso
Čirikov
Kurokia
Port Artur
Londýn
Reuter
6
article
jiného: závistná podrážděnost, jak
mile vedle nich také ještě někomu jinému i jen
sousta se dostane.
Co se nás druhdy slovem i písmem všelic
ti německo-centralističtí Lustkandlové in gener
navábili, abychom jen důvěřivě zasedli s Něme
k společné vídeňsko-ústavní hostině; uhlídáme
prý, jak přátelsky nás uvítají, jak nebude žád
ného rozdílu mezi Němci a Slovany, ale všem
dostane se stejného vyčastování a pohostění
A zatím — od první chvíle, kdy staročeští po-
slanci vstoupili r. 1879 na půdu ústavní, čeho
že jsme od německých těch ctných soustolov
nikův na společné té »hostině« zakusili?! Sou-
sta poclivého nám nedopřáli, o každý drobet
práva se s námi hrdlili a lakomě rvali, ba, co
nám po dlouhém hladovění dopřáno, to nám
opět nejhrubším násilím a terrorem své pověstné
obstrukce znovu vyrvali. —
Dnes sedí a hodují při státní tabuli samo-
jediní,
Jejich hostitel Körber jim snáší, co jen
hrdlo ráčí a pánové se nedají nutit a pobízet.
Němec
Slovan
7
article
Pijí a jedí jako do důchodů. Ale chuť roste
při jídle a s chuti — co to? Před chvíli ještě
samý smích a blahořečení štědrému hostiteli,
však pojednou jak by ufal. Veselý hlahol ztich
a na místě něho ozývá se od jednoho konce
tabule ke druhému nevrlé mručení, ba hlasitý
repot nevole. Čím se panstvo tak náhle roz-
ladilo? Inu čím! Nastojte! Štědrý jich hostitel
Körber dopustil se mimo vše nadání hrozného
hříchu. Podstrkuje také neněmeckým národům
nějaké soustečko práv. Vlachům byl by málem
zřídil při inšprucké universitě vlašské pobočn
kursy, jihoslovanským absolventům právnické
fakulty záhřebské dovolí na vídeňské universitě
skládat státní zkoušky doplňovací jazykem chor-
vatským a — Slovanům ve Slezsku chce př
tamních německých ústavech učitelských zřídi
české a polské pobočky, jednu v Opavě, druhou
v Téšíně. To rázem zkazilo hodujícím německým
Sybaritům — humor.
Körber
Vlach
Slezsko
Opava
Slovan
8
article
Ač jsou přesyceni výhodami, nadprávím
gratifikacemi, výsadami a premiemi vládní přízně,
div neprasknou, přece nepřejí ostatním národům
této říše a zejmena nám Slovanům ani sebe
menší skývy, nýbrž hned se jim vzejme žluča
závisť, až celí sezelenají a do zuřivosti se roz-
soptí. Tak dočkal se pan Körber od nich ve
zdraví dnes toho vděku, že mu jeho rozmili
hosté po všech lucullských hodech činí jizlivé
výčitky, že mu vyslovují v protestních svých
schůzích hlasitě svou nevoli a své »nojhlubšíe
rozhořčení, že německý tisk, který ho včera
ještě do nebes vynášel, dnes proti jeho » nepo-
chopitelné«, »falešné politice« hněvivě reptá,
ba přímo ze slovanofilství — tohoto nejtěžšího
zločinu v očích Všeněmců — jej podezřivá
Ubohý Körber čeho se to dočkal. Ani ta » Bo
hemie« s ním už není spokojena!
Postihuje ho na »nepravé cestě«
čte mu dnes tyto perné levity: »Toho by se
byl věru sotva kdo nadál, že pan Körber uzná
zrovna nynější chvili za přihodnou, aby s lo
vanským národům Rakouska za jejick
chování se vůči potřebám státu právě nyn
udilel dary a prémie. Nicméně udály se v po-
sledních dnech věci, které by německého Raku-
šana, jenž byl by posledních deseť let prospal
mohly přivésti k domnění, že procituj
ještě za nejkrásnější éry Taaffovy
Neboť ve Floridsdorfu, tomto předměst
Vídně, byť ještě nepřivtěleném, trpí úřa do ve
milostivě, aby tamější »Sokol« připravoval
si slavnost sokolskou; chorvatským uni
versitánům se vládním nařízením z na l os
němčiny při zkouškách odpouští
německé učitelské ústavy v Těšíně a v Opavě
dostanou slovanské parallelky!«
Slovan
Körber
Bo hemie
Taaffův
Rakousko
Vídeň
Těšín
Opava
Sokol
9
article
Orgán německého kasina nepoznává svého
patrona! Kam prý jen Körber rozum dal
doufá-li těmito malými presenty si udobři
Čechy, naklonit Poláky a získat Jihoslovany
Neudobří, nezíská jich, nýbrž prý je toliko roz-
lační, ale za to uráží, roztrpčuje a pobuřuje
dobré Němce, jimž sáhá tím na jejich majetek
ba na jejich hrdla.
Proč prý nedbal varovných hlasů svých
německých přátel? Proč prý se nezalekl té
hrozby pana dra. Sehükra, který zrážel o
onoho »erlassu«, osvobozujícího chorvatské práv-
niky od znalosti němčiny, pohroziv m i ni
stru vyučování, že všickni němečt
poslanci jej »pro tento přehmat na ústav-
ním právu rady říšské, pro toto poškození ně
meckých právníků méně způsobilými konkurentv
chorvatskými — poženou k zodpovědnosti !e
Inu, už tak někdy bývá, že se ani vrabe
— hastroše nelekne. »Bohemie« tedy navazuj
na hastroše »pro strach židovský« několik —
ještě směšnějších floskulí. Deklamuje: »Něme
až dosud vynaložením největší náro dn
zdrželivosti podporovali vládu-
která jim měla skytnouti záruku
že násilné panství (l) bývalé pravice v žádne
podobě více neobživne. K věli tomu Něme
poodložili nesčetné nalehavé s v
národní požadavky a osvědčovali vždy
mírumilovnost (l) a stálou ochotu (!!) ku vy
rovnání s Čechy.
Čecho
Polák
Jihoslovan
Němec
Sehüker
Čechy
Bohemia
10
article
Avšak oni by nemohli toh
zodpovídat, kdyby vláda, vůči níž
stojí Němci se zbraní k noze, po-
kračovala v systěmu národních
koncessí vůči slovanské lačnosti,
byť to i činila na pohled k vůl
záchraně parlamentu. Nechť pováží
pan Körber, že spojení se německých stran bylo
prvním rozhodným krokem k utvoření pra-
covní většiny, na jejíž uskutečnění přece
on v první řadě jest odkázán, ač chce-li uherské
vyrovnání provésti s mravní záštitou lidových
zástupcův.«
Vída vida! Zatim co němečtí fabrikanti v
Vídni se svým Lechrem se staví, jako by byl
na skoku k rozluce od Uher — zde orgán ně
meckého kasina slibuje jmenem všech něme-
ekých stran spolknout szellovské to vyrovnán
jako bonbonek, pakli jen Körber se vzpamatuje
a utrhne to sousto Slovanům slezským a chor
vatským honem opět od úst.
Ještě nakvašeněji však vedou si dnes prol
Körbrovi pověstní germanisátoři slezšli
Známý Demel přímo zuří.
V neděli obviňoval v »Neue Freie Presse
Körbra přímu ze zrady na Němectvu, na Slez-
sku a na Rakousku. »Německé obyvatelstv
Slezska prý je úmyslem vlády zříditi při něme
ckých ústavech učilelských v Opavě a v Těšíná
české parallelky, přivedeno ve stav nejživějšího
znepokojení.
Spatřujeť, a to prý právem (l), ve skutk
tom »silné podepření poslovanšťujících snah ve
Slezsku, vydání západního Slezska Čechům, vý
chodního pak Slezska Polákům. Že snahy
klubu polského: vydobyti vévodsitv
těšínské znovu pro království pol
ské docházejí nejúčinnější p odpory v lá dy
dokázaly události posledních let. « —
Körber tedy praeuje dle p. Demla pre
znovuzřízení velké Polsky a pro zkažení Něme
ctva ve Slezsku !! To už je věru vrehol ko-
miky a vrchol vděku německého počinu — pro
konsuly německé levice !!
Němec
Körber
Demel
Čecho
Polák
Deml
Vídeň
Uhry
Rakousko
Opava
Slezsko
Polsko
Slovan slezský
Víd vidět
Neue Frei Presse Körbr
polo ský
11
article
Banffy uvedl v uherské sněmovně jako vůdce
nové opposiční strany, nepřekvapila sice svým
obsahem, poněvadž vše to, co bývalý minister
ský předseda promluvil ve sněmovně proti poli
tice, kterou sám hájil jako ministerský předseda
možno bylo již dříve čísti v různých jeho úva
hách a řečech, psaných a mluvených za po
sledních měsíců. Nicméně způsobila značný do
jem už tím, že to je prvý případ v Uhrách, že
bývalý ministerský předseda vstupuje v řady
opposice a sice s programem krajně šovinisti
ckým. To, co baron Banffy chce, jest dle „Peste
Lloydu“ boj na celé čáře a ve všech směrecha
boj proti národnostem, boj proti Chorvatsku, ho
spodářský a politický boj proti Rakousku, boh
proti státnickému dílu a státoprávním tradicín
Deákovým, slovem, boj proti všem a proti všemu
Skoro se nám zdá, poznamenává „P. L.“, že t
má býti trochu i boj proti zdravému rozumu
který přece nepřijde ku platnosti, budeme-li s
biti s celým světem a síly, jichž můžeme užit
na plodnou práci, utratíme v neužitečných zá
pasech.
Banff
Lloyd
Deákův
P L
Uhry
Chorvatsko
Rakousko
12
article
Sám bar. Banffovi druhdy oddaný „N.p
Journ.“ uznává, že politický a národní progran
Banffův zaběhl tak daleko do krajnosti, že by
žádná uherská vláda nemohla převzíti odpověd
nost za jeho provádění. „Nemluvíme ani o poli
tickém protimyslu — píše — jehož se baro
Banffy dopouští, když Chorvatsko, které jest
přece historicko-státoprávní organisace ve státe
uherském, snižuje na pouhý konglomerát něko-
lika stolie, opatřených samosprávou. Jako nezod-
povědný opposičník může si dovoliti leckterou
fantasii, za kterou by aktivní státník těžce musi
pykati. Ale soudíme, že máme již více než dost
národnostních sporů a jiných politických zmatků.
než abychom si chtěli zbytečně uvázati na k l
nový těžký konflikt s Chorvatskem, který by byí
nezbytný, kdybychom se měli říditi receptem
navrženým od bar. Banífa.
Banff
Chorvatsko
13
article
Orgán hr. Apponye, jenž v poslední době
také povážlivě přesedlal, neshledává v Banffově
sněmovní řeči nie takového, co by nebylo už
o něm známo odjinud. Řeč jeho zasluhuje však
dle „Budap. Tagbl.“ povšimnutí proto, žeto
bylo prvé Banffovo vystoupení v parlamentě od
té doby, co sestoupil s ministerského křesla
hlavně proto, že se svou řeči představil zemi
jako opposičník. O úspěchu Banffovy řeči ne-
bude však možno mluviti, poněvadž neměla val-
ného účinku ve sněmovně a nebude také míti na
venkově. Řečníkem bar. Banffy není jako oppo-
siční poslanec, jako jím nebýval, když byl mini-
sterským předsedou; mimo to výklady jeho ne-
obsahují ničeho, co by jim mohlo ziskati mysl
a přesvědčení . .
V časopisech rakouských nebere se však
Banffovo vystoupení na lehkou váhu. Klerikáln
„Grazer Volksbl.“ vidí v šovinistické řeč
Banffově důkaz, že Maďaři, jimž Banffy chtě
zalichotit, jsou tak prodehnuti šovinismem, že
jen na tomto poli možno si získati jich přízně.
A podobně píše krakovská „Nová Reforma“
„Národní šovinismus stává se v Uhrách pánem
situace a státní zásadou, která vrcholí nade všem
jinými. S tím šovinismem musí nyní počítat
i Rakousko, neboť hrozí úplným převraten
vnitřních poměrů; proti tomuto šovinismu musej
se vzchopiti též všechny nemaďarské národnost
uherské, ježto jim vypovídá boj na život a n
smrt.“ Pisatel věští novou bouři z uherského vý
chodu, která může otřásti až i základy rakousko
uherské monarchie
Appony
Banffův
Volksbl
Maďar
Uhry
Rakousko
14
title
Politické zprávy zahraničné
15
article
V drobném prodeji:
ranní číslo o sobě . . . za 8b
. . . . . zs 2h
edpoladni
Ve allalkéch za venkově
ranní číslo. . . . . . . . 10h
sdpolední . . . . . . . . 3h
Inseráty
platí sa hetově zapřsi
Přečplaceni s inserty přijímí sdmini-
strane v Mariznské ulieš č.a
Tam sseházají se též rečskee
tiskársn a expečice „Národnich Listá“.
Bukopiny se nevraclji
Národnich Listat
16
article
o jednu z nejpovážlivějších velezrádných affér.
jež Italie vůbec kdy měla.
Podezření proti Ercolessovi, že zcizuje
různé důležité vojenské věci, vzniklo již před
měsíci, kdy se ministerstvo vojenství dovědělo,
že cizí stát má v ruce velice důležité listiny
o obraně Sicilie, neboť již tehdy jednání jeho
bylo podezřelým. Okresní velitel, 43letý kapitán
Ercolessi jest náruživým hráčem, kteráž
vášeň měla nepříznivý vliv na jeho hmotné po-
měry, jež byly velice neutěšené, a za manželku
měl 32letou, krásnou a elegantní Benátčanku,
která žila při veškeré finanční tísni stále v pře-
pychu. Oblíbenou její zábavou bylo fotografo-
vání, na které obětovala mnoho peněz a jelikož
jich nebylo, zaopatřoval je její muž prodejem
důležitých vojenských listin, jež vybíral pomocí
paklíče z pokladny v tvrzi a kopíroval je.
Sicílie
17
article
Korrespondence manžel ů Ercolessových
byla proto od doby té bedlivě pozorována a stře-
ženy a stopovány také cesty, které kapitán pod-
níkal časem za hranice, jakož i záhadné ná-
vštěvy, jež přijímal v bytě. Osoby, které k němu
dojížděly, byly nepochybně zahraniční vyzvě-
dači. Když konečně podezření proti manželům
Ercolessovým stále více se hromadila a ohlá-
šen byl opět přijezd zahraničného slídiče k nim,
kterému prý kapitán chtěl opět doručiti důležité
listiny, bylo nařízeno okamžité jejich zatčení
Vědělo se, že zatčení nebude lze lehce pro-
vésti a že manželé Ercolessovi připraveni a od-
hodláni jsou při příchodu policejních orgánů
k sebevraždě. Aby se této zabránilo, vyslán
k nim detektiv v přestrojení listonoše, kterému,
ničeho netušíce, dům otevřeli. Detektiv pusti
pak neprodleně do něho policii, která Ercolessi
a jeho choť zatkla. Oba pokusili se při tom
sebevraždu a sice Ereolessi uchopil revolver
jeho choť dýku, ale v témže okamžiku vpadli
jim karabiniéři do náruče a odzbrojili je.
Kapitán Ercolessi jest ve vězení úplně
zdrcen, kdežto jeho choť počíná si v něm cy-
nicky. O 2 jejich děti stará se nyní messinská
Sděluje se, že Ercolessi prodal — prí
dvěma cizím státům — výhradně jer vojenské
listiny, které prý jsou velice důležity a že jedním
z těchto států jest Francie.
obec-
Ercolessův
Ercolessi
18
article
Povstání Hererů
Ve Windhuku konala se dne 3. t .m. schůze
tamějšího odboru německé osadní společnosti,
které zůčastnil se také guvernér západoafrické
osady německé, plukovník Leutwein. Dr. Rohr-
bach podal na ní zprávu o škodách, způsobených
německým osadníkům povstáním Hererů. Na
základě materiálu, který sám sebral, odhaduje
škodu tuto v celku na 7 millionů, z čehož
připadá na škody farmářů 31/4 mill. a na ob-
chodníky 21/4 mill., na menší škody půl mill.
u zavražděných farmářů čítá dr. Rohrbach škodu
na půl millionu a stejně také v zavražděných ob-
chodníků. Ze 140 farem v okresích Windhuk,
Okahandja, Karibib, Omaruru a Gababis ucho-
váno jest jenom 11 a Hererové ušetřili jich proto,
že nenáležejí Němcům. V některých z ostatních
farem pracuje se jen částečně, kdežto ve velké
většině jsou však všechny pomůcky k výrobě
zničeny. V okresích Grootfontein aOníjo pracují
ze 40 celkem 24 farmy, jejichž majiteli jsou
však většinou Burové.
Za povstání Hererů povražděni byli 123
němečtí osadnici a 35 padlo jich
v boji.
Herero
Leutwein
doktor
Rohr
Rohrbach
Karibib
Omarura
Gababis
Němec
19
article
Čeho se Körber od svých
milcův dočkal!
Čeho se Körber od svých
milcův dočkal!
Chuť dostavuje se při jídle; avšak u ně
meckých našich sousedů dostavuje se ještě něce
Körber
20
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 7. července. (Bar. Banfíy
o opposic.) Velká řeč, kterou so baron
Praha
21
article
V Praze, 7. července.
Vyzvědačská afléra v Italii
Vypátrání a zatčení velezrádných manžel
Ercolessiových v Messině způsobilo
Římě pochopitelnou sensaci, neboť jedná se tu
Ercolessiový
Praha
Messina
Řím
22
article
Ze Spojených států
Národní sjezd demokratů ve Spojených stá-
tech severoamerických, který sešel se v St.
Louisu, měl dnes ve čtvrtek první schůzi. Před-
sedal ji Williams, který v zahajovací řečí
pravil, že demokratická strana domáhati se bude
spojený stát národní
spojený stý
St . Louis
23
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Husovo kacířství.
Ve dnech Husových národ náš není ušetřer
zlého zvuku, jaký slovo „kaciř“ aspoň u zname
nité části prostého lidu venkovského, zvláště na
Moravě, má: odpůrcové kultu Husova neustávaj
opět a opět opakovati slavnou sentenci kostní
ckého sněmu: „Tento jest arcikaciř!“
A k odpůrcům kultu Husova druží se nově
celé řady lidí mladších, pokrokových, svobodo-
myslných... vyhledávají v tom právě slávu a
sílu Husovu, že měl odvahu postaviti se proti
celému sněmu, státi na svém, býti a zůstati ka-
cířem — hlási se sami ke kacířství, za obrazo-
borce, modly kácejici a s pýchou opakují po
koncilu a papežích: „Hus byl arcikaciř!“
A přece v duši každého z nás Čechů, at
stojí na straně katolických zelotů a volá s kon-
cilem „hic est haeresiarcha“, anebo ať stojí
řadách pokrokových a pokládá Husa proto za ve-
likého, že byl kacíř — v duši pravím každého
z nás dřímá na dně pochybnost, byl-li soud kon-
cilu a jeho výrok spravedliv, byl-li Hus skutečné
kaciř anebo z kacířství usvědčen?
A co budí tuto pochybnost?
Hus ve všech svých obranách (český pře-
klad v I. díle Sebraných spisů Husových, vydá-
vaných nákladem Bursikovým) uživá o svých
žalobeích přímého slova „lháři“, „lhou“, „lež
ald. Ve všech veřejných výsleších slavně se
ohražuje proti tomu, že by byl těmto —
dle našeho mínění pokrokovým — věcem učil
a ještě 6. července 1415 v chrámu, na místě
Božím, i na hranici, tváří v tvář smrti, volal —
ano, zoufale křičel — naposled „Bůh mi svědek
jest, že těch věcí, které mi falešně při-
psány a skrze křivé svědky dotvrzeny jsou,
nikdy jsem neučil, ani nekázal..
Husův
Hus
Čecho
Morava
24
article
Bylo by nám snad, jsme-li pokrokoví, mi-
lejší, kdyby Hus byl se směle přihlásil za
korouhevníka nových ideí, kdyby byl — jako
Giordano Bruno — pohrdl svými soudci a po-
stavil se dále a výše, bylo by nám snad, jsme-li
obhájci koncilu a zeloty papežství, milejší, kdy-
bychom mohli ještě dnes ze spisů Mistrových
dokázati, že tehdy v Kostnici se mýlil nebo lhal,
a tak ukázati, že byl právem odsouzen — ale
na štěstí nebo neštěsti tato práce jest naprosto
marná.
Hus mluvil pravdu. Spisů jeho máme zacho-
váno množství veliké, mnohem více nežli měli
před sebou shromáždění otcové koncilu. A „ty
věci, které mu falešně připsány a skrze křivé
svědky dotvrzeny jsou“, nedoloží ze žád
ného jeho spisu žádný theolog: prostě proto
že jich tam není.
Pak ale, mluvil-li Hus pravdu, ortel kost-
nický, jak již řekl Lechler — byl justiční
vraždou. Katoličtí historikové ovšem se proti
tomu tvrzení bránívají; a to dvojím způsobem
Obyčejně tím, že omyl soudců Husových chrán
je od podezření úmyslnosti. Ale nazývají-li titi
katoličtí historikové soud nad Marií Stuartkou
justiční vraždou, t. j. odsouzení nevinné, ne-
mohou bráti práva touž věc u koncilu kostní
ckého zváti týmž jménem.
Upozornil jsem již loni v jubilejním feuille
tonu těchto listů, že si historikové katoličtí —
také probošt Lenz a j. — usnadňují obranu kon
cilu způsobem nesprávným a nedovoleným.
Hus
Giordano Bruna
Lechler
Husův
Stuartka
Lenz
25
article
Činili tak ovšem původně bona fide; omezovali
se hlavně na zavržených koncilem „třicet arti
kulů“ bludných. Nehledme zde k těmto arti-
kulům, vybraným ze spisů Husových — i tu lze
lehce ukázati, jak nesprávně a falešně jsou
mnohé uvedeny — ale musíme opět a opět polo-
žiti důraz na officiální rozsudek a sentene
koncilu, jež, bohužel, právě katolickým hi-
storikům zůstává neznáma. V této sentenci roz-
sudek koncilu, že Hus jest kacíř, jest bezpro-
středně připojen k výrokům a výpovědem svědků.
Těch bylo původně 40 artikulů, z nichž
koncil 6. července 12 jich vypouští bud
mlčky, buď jako zbytečné, buď jako obecné: na
základě 28 z nich koncil odsuzuje Husa za ka-
cíře. A těmto artikulům se katoličtí historikove
velice opatrně vyhýbají.
A z těchto 28 artikulů, na jejichž základě
podle vlastních akt koncilu (jak je na př. vydal
Mansi, arcibiskup lucký, s pomocí kardinála-
bibliothekáře ve Vatikáně, se schválením inkvi-
sitora benátského) Hus byl prohlášen za kacíře
z těchto — opakují — výpovědí svědeckýchje
větší čásť falešná.
Jen ukázkou, oč tu jde, uvádím artikul 17
(Mansi 27, 758—9).
Koncil Husovi vytkl na základě výpověd
svědků, že Hus učil, „po posvěcení hostie na
oltáři trvá chléb hmotný“ — tedy krátce ře-
čeno, učil remanenci. Výtka docela ne-
správná, uvidíme že i falešná. Všimněme s
aspoň několika výroků svědků.
První svědek, farář pražské diécese
Gjména dle předpisů kanonických nejsou uvá-
děna), praví, „že to slyšel od jiných z obecn
řeči a povídání.
Husův
Hus
Mansi
Vatikán
26
article
Zastavme se trochu nad hroznými slovy
prvního svědka koncilu: kolik z nás by přišl
na hranici, kdybychom byli souzeni na základě
výpovědí svědků, „kteří to slyšeli od jiných po-
vídati.“ Není to výrok snad z předběžného vy
šetřování, nýbrž výpověd, která byla Husov
čtena 6. července v dómě kostnickém.
Druhý svědek, mistr theologie, slyšel
z úst samého Husa, že prý po posvěcení zůstává
ve svátosti ollářní podstata chleba. Podle
všeho tento domnělý mistr theologie jest mist
Mikuláš z Podviní, o němž zprávu máme ve „Vý
povědech svědků“, jež sebral Hus sám r. 1414.
Je tu zajímavo, jak lež vznikla. Kdysi totiž —
před několika léty — Hus navštívil v kolleji Kar-
lově svého kollegu Ondřeje z Broda a mezi jinou
řečí pověděl — vypovidá Ondřej z Broda pod
přísahou sám — že by rád věděl, „eo se na
oltáři láme, nezůstává-li tam chléb?“ Tato slova
zachovaná Brodou, k nimž Hus sám se zná.
mají ovšem význam ryze katolický: Hus mysli
ne chléb hmotný, nýbrž nadpodstatný, přepod-
statněný, jak sám vykládá v jednom svém trak-
tátu. Nuž — jakmile pověděl slova, „nezůstá-
vá-li tam chléb“, Ondřej z Broda mrkl na své
dva kollegy: mistra Rehoře Lvova a mistra Míiku
Hus
Ondřej
Podviní
Kara
Brod
Mikuláš
Rehora Lvov
27
article
láše z Podviní, aby si je pamatovali. A mistr
Mikuláš, místo aby souhlasně s Brodou řekl, že
Hus mluvil o „chlebu“, vypověděl pod přísahou
(v Documentech 183), že Hus řekl, ,co se n
oltáři láme, nezůstává-li podstata chleba“
Hus správně na to řekl: „lživě přidal slovo pod-
stata“. Mezi výpovědí Brodovou a Podvinovou
sluší zajisté dáti přednost výpovědi Brodově, že
tedy Podviní buď se mýli nebo lže. Hus docela
správně odpovídá a ukazuje zfalšování svých
Není-li tento druhý svědek koncilu sám
mistr Mikuláš — výpověď jeho je zrovna tak fa-
lešná jako výpověď Mikulášova — snad se mýlí
Uvidíme však, že nikoli, nýbrž lže. Neboť jak
mistr theologie dokládá, „že také slyšel v jakés
disputaci, kde předsedal jakýsi mistr Richard
že Hus tvrdil, že jest božskou osobou. A že jes
více osob božských nežli tři.“ Lež tak očividná.
že ani katoličtí historikové neodvažují se ji za
stávati. Lenz, Hefele, Helfert a j., kteří znaj
věc hlavně ze slov Mladenovicových, výslovně
toto obvinění prohlašují za falešné; Lenz po
kouší se však přece nějak zdůvodniti toho pode
zření a dokládá, že na tuto žalobu koncil neklad
váhy.
Broda
Hus
Brodův
Podvinová
Mikuláš
Mikulášův
Richard
Lenz
Hefele
Helfert
Mladenovicový
Podviní
Mikuláš
28
article
Lenz se mýlil v obou případech, Hus ve při
čině učení o Trojici byl pravověrný a tak přísné
pravověrný, že učení je dokonce přesněji, zřetel
něji a správněji se stanoviska katolického vylo-
ženo u Husa nežli u Lenze. To jest nyní očividno
z Husova Výkladu Lombarda, jehož I. díl vyšel
právě ve vydání akademickém. Lenz má ovšem
omluvu: on tohoto velikého díla Husova ještě
neznal. Ale není-liž v tom kus tragické ironie
Lenz — ovšem poznávaje, že žaloba koncilu je
falešná a nesprávná — hledí aspoň vyložiti, jak
Hus mohl upadnouti do podezření: snad prí
myslil to a ono atd. Ale Hus již před pěti sty
léty vykládá učení o Trojici tak přesně a správně
že by si byl Lenz mohl vzíti z jeho výkladu pří
klad, jak se má přesně a správně učiti. Hus jak
thoolog vyníká tu daleko nad Lenze.
A Lenz se mýlí i v případě druhém. Nebo
tato žaloba opět nebyla xedlejší a nicotná
Lenz
Hus
Husův
Lombardo
29
article
slov.
Nekmitla se jen v přípravném vyšetřování —
nýbrž byla jako výsledek šetření čtena HIusovi
6. července v dómě kostnickém. Hus proti ne
protestoval. A katoličtí historikové, mlu-
více o jeji nepodstatnosti, prostě nedbají. a ne-
znají úřadního znění ortele, všímají si jen málo
podrobné zprávy Mladenovicovy, podezírají ho
dokonce z nepravdomluvnosti nebo z omylu tam.
kde úřadní akta koncilu jsou mnohem zře-
telnější a choulostivější.
Že ovšem katoličtí historikové se nemýlili,
když nařčení odmítli, je věc přirozená. Jak vy-
lháno je svědectví, svědčí i jméno mistra
Richarda, jenž prý tehdy předsedal. Nebyl
žádného takového mistra Richarda v pražském
učení; neznámý mistr theologie sotva se mýlí —
podle všeho vědomě pravdy nemluví.
HIus
Mladenovicův
Richard
30
article
Tak tedy první dva svědkové, jež konei
vedl na důkaz 17. artikulu proti Husovi. První
prý kdesi cosi slyšel, druhý nejspíše si svou vý-
pověď vymyslil.
A celý ten artikul 17., vlastně jen 1. artikul
Viklefův, koncilem již dříve odsouzený, jest
zrovna tak lživý jako svědkové, kteří jej do-
tvrzují. 1 katoličti historikové přiznávají, s oba-
lem a napolo, že Hus v otázce remanence byl
pravověrný. Ale zase se brání, že prý tento arti-
kul nebyl pojat do 30 zavržených, kamž ale pojat
býti nemohl, poněvadž byl již pojat do článků
Viklefových na prvním místě. A koncil ve svém
ortelu na prvním místě Husovi vytýká, že držel
bludy Viklefovy (a kromě viklefovských vyčílá
dále 30 bludů husovských). Musil tedy artikul
býti odkázán do výpovědí svědeckých — a tak
nejhlavnější artikul viklefovský, jímž Hue
byl naprosto nevinen, jest tímto číslem 17.
podle mínění koncilu prokázání
Ukázal jsem v úvodě k vydání Husova
traktatu „de corpore Christi“, jak křivdil konci
Husovi; jak sami členové koncilu vyznali, „on
dobře smýšlí o svátosti oltářní“, Leč obhájei
koncilu brání koncil i v této nešťastné posici. Prý
koncil proti výpověděm žalovaného musil dáti
za pravdu svědkům: Že jsou falešní, koneil prí
věděti nemohl.
Hus
Viklefův
Musil
Hue
Husův
corpore