1
masthead
Románová přiloha „Nároaních Listů“
2
masthead
k čislu 329. ze dne 29. listopadu 1901.
3
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Král a zpěvačky. Anglický jeden týdenník
přináší z Lisabonu pěknou historku o pěti španěl
ských choristkách, jež s úspěchem dovolaly se po-
moci krále Carlosa, když se ocítily na holičkách ná-
sledkem zmizení ředitele a pokladníka společnosti
kteří vzali s sebou celou hotovost. Španělský konsu
odepřel učiniti něco v jejich prospěch a následkem
toho obrátily se ke králi. Písemná žádost o audienci
neměla výsledku a proto odebraly se do Cintry, kde
král trávil léto a poněvadž obecenstvo má přístup
do královské zahrady, skryly se tu ve křoví. Když
se král objevil na cestě, vystoupilo všech pět ze své
skrýše a obklíčilo jej. Král tázal se neznámých dam,
poněkud ulekán, čím jim může posloužit, načež
všecky zároveň počaly vypravovat a křičet. Král
Carlos jen s největším namáháním rozpoznal, oč tu
vlastně jde, ale jakmile pochopil jejich neutěšenou
situaci, vyprázdnil celý obsah své peněženky do je-
jich rukou, prosil je, aby osušily slzy, hovořil
s nimi vesele a na konec jim potřásí ruce a nařídil
svému pobočníku, aby je doprovodil na nádraží a na
jeho útraty koupil pro ně lístky do Madridu.
= K čemu se užívá poštovních holubů.
Onehdy putovala skorem všemi časopisy zpráva pa-
řížské »Nature« o jakémsi bostonském lékaři, jenž
bare vždycky ke svým pacientům koš s poštovními
boluby a posílá po nich recepty do lékárny, při níž
se nalézá holubník těchto poslíčků. Francouzský
lékař dr. Kaplan v Janvillu užívá poštovních holubů
měrou ještě rozsáhlejší. Posílá nejen recepty po ho-
lubech do lékárny, ale je-li toho třeba, zanechá
u pacienta holuba, aby, kdyby bylo třeba, mohla
býti po něm poslána zpráva o stavu pacientově a
je li nutno, aby byl co nejrychleji k němu zavolán.
Carlos
doktor
Kaplan
Lisabon
Cintry
Madrid
Nature
4
article
Avšak poštovních holubů neužívá se vždycky k úče-
lům tak chvalitebným, jakož dokazuje následující
anekdota, kterou přináší »Charivari«. Bylo to v době,
kdy pan Constans muž se železnou pěstí, potlačil
nejen hnutí boulangistické, ale i bookmakery ve
Francii. Jednou v neděli přišel ministr k řediteli
»Velké opery« Gailhardovi, k němuž byl pozván
na snídani. Starý sluha jmenovaného ředítele přivítal
jej v předsíni s tváří ukrutně zkormoucenou. »Nu,
Josefe, jak se daří?« tázal se pan Constans. —
»Velmi špatně, pane ministře... Přivedl jste mne
na mizinu.« — »Jak to?« — »Ano, pane ministře.
prostřednictvím bookmakerů vyhrával jsem každé
neděle při dostizích. Zařídil jsem si na střeše bez
vědomí pana Gailharda holubník s poštovními holuby.
Jeden z mých přátel bral s sebou holuby do Long-
champs anebo do Anteuilu. Jakmile nějaký běh byl
skončen, pustil holuba, jenž mi přinesl jméno vítěze.
Spěchal jsem ihned dolů a vsadil v kanceláři pro
sázky, dva kroky odtud, na vítěze. Rozumí se, že
jsem vždycky vyhrál, ale poněvadž jsem nechtěl pod
vádět, nesázel jsem nikdy více než 100 sous, ale to
mi přece vyneslo vždycky 25 až 30 franků.... Po-
tlačením bookmakerů a agentur pro sázky přivedl
jste mne na mizinu, pane ministře.«
= Nepřijemné dobrodružství. Z Pensacoly.
Fla., se oznamuje: Výplatčí spolkové armády Ste-
vens byl záhadným způsobem okraden o 4800 doll
V sobotu přibyl sem z Atlanty a krátce před odjez
dem odtud uložil 200 stříbrných dollarů a za 4800
doll. papírových peněz do kabely; tyto peníze byly
Constans
Josef
Gailhard
Flo
Francie
Longa
Anteuil
Pensacola
Atlanta
Velká opera
Gailhard
5
article
určeny k výplatě mzdy dělostřelcům v pevnostech
Barancas a McRae. Když pak sem přijel a kabelu
otevřel, tu s hrůzou seznal, že papírové penize jsou
pryč a že pouze stříbrňáky tam zůstaly. Stevens ma
za to, že jej z Atlanty stopovali professionelní zloději
a že mu peníze ukradli na dráze.
= Ovčiny Paderewského. Z Londýna se
oznamuje: Král Edward daroval slavnému klavírnímu
virtuosovi Paderewskému šest krásných ovcí, jež po-
cházejí z vlastních statků králových. Ovce byly po-
slány do Morges v kantonu Walisském, kde umělec
má krásnou víllu a panství a tráví svoje prázdné
chvíle chovem ovcí. Objednal si k tomu již ovce ze
Skotska a poněvadž nevěděl, kam se obrátit, zaslal
objednávku slavnému závodu s hudebninami Mar
Wood and Co. v Aberdeenu. Jeden z majitelů firn
ihned mu vyhověl a koupil půl tuctu překrásnýl
zvířat, jež těchto dnů došla do Švýcarska. Ovšem
že bude doprava státi Paderewského bezpochyby
víc, než ovce samy.
Stevens ma
Paderewský
Edward
Atlanta
Londýn
Skotsko
Aberdeen
Švýcarsko
Barancas
McRae
Walisský
Mar Wood and Company
6
article
= Loď obkličena ledovými horami. Po-
divné dobrodružství zakusili v jižní části Tichého
oceanu kapitán Puxley a mužstvo lodi »Dowan-Hille
z Glasgowa. Loď s nákladem pšenice, určeným pro
Queenstown, byla pojednou obklíčena ledovými ho-
rami a plujícími ledovými poli. Než jim loď mo-
hla uniknout, byla zajata. Když se tyto spousty led
přiblížily k lodi, nasta! prudký mráz. Na štěstí zu-
stala pohoda přízniva. Ale po čtyři dny ležela lod
bez pomoci obklíčena a byla stále v nebezpečí, že
bude spoustami ledu rozdrcena. Bylo to divadlo bá-
ječně malebné, třeba že je námořníci za takovýchto
okolností sotva as dovedli náležitě ocenit. Kolkolem
nebylo viděti nic jiného než nesčíslné hroty zářivě
bílé a když na ně svítilo slunce, třpytily se jako
obrovské diamanty. Některé ledové hory měly výšku
až 300 stop. Když se ledový kruh pevněji uzavře
kolem lodí, vzrostla obava na lodi. Konečně posu
nulo se několik velkých ledových polí k lodi a zve-
dly čtyřstěžňový »Dowan-Hil!« o 1976 tunách čá-
stečně z vody. Na štěstí však byl to nejvyšší tlak
Pozvolna počala se ledová pole rozpadavat a »Dowan-
Hili« pozvolna ocítil se opět na vodě. Nyní nastala
nová obava. Zdálo se, že loď jest poškozena, na
štěstí však tomu tak nebylo. Pátého dne se ledy roz
stoupily a za příznivého větru mohla loď odplout
pozorně se vyhýbajíc, až byla mimo nebezpečí a do
stala se pak šťastně do Queenstownu. Nyní vrací se
»Dowan-Hili« nazpět do Hullu.
Puxley
Hull
Glasgow
Queenstown
Hit
DowanHill
29
article
Obr, mruče, živě gestikuluje, se rty zpěněnými jest
zřejmě na tom, sešíleti každým okamžikem.
Vrhne se netvor na něj, Vetcha, čele i sekeřea
usmrtí jej silou svou ohromnou? Aneb usne a stane se
pak jeho obětí?
, nešťastníka Vetcha! Jest to strašlivou výsadou
šílenství, usínati jen stěží!
Pátý den Vetch skočil za strom, sňal opasek svůj
a udělal smyčku. Chtěl se oběsiti! Jeden konec převěsil
přes větev, ale potom ve zbabělosti své stanul v pří-
pravách !
Gabbett se přiblížil! Vetch pokouší se uniknouti do
houštin, ale marně! Nenasytný obr, zuře hlady a vzpružen
touto zuřivostí, jest všude za ním.
Nešťastník chce utíkati, ale nohy pod ním klesají.
Sekera, jež pila už tolik krve, jak olovo tíží jej za opa-
skem. Vetch chce ji odhoditi, ale netroufá si.
Vetch
30
article
Nastala noc.
Trpaslik chce spočinouti, jinak musil by sešíleti l
Údy jeho jsou bez vlády. Víčka jeho se lepí. Spí
Vše to strašlivé musí býti snem ! Vetch mní se býti
v Port Arturu aneb jest mu, jakoby se probouzel na bíd-
ném loži, na němž jako chlapec spával. Má se probuditi
opět k mukám života? Ne, není čas, jistě není ještě čas.
Spí — a obr v divoké radosti přistupuje těžkopádně k němu
a chápe se sekery kýžené ...
32
article
513 —
vodu tak, aby Greenhill a Sanders mohli ho zachytiti.
Tak byli oba přetažení na druhou stranu.
»Co byste si beze mne počali?« děl Vetch s nuceným
smichem posupným.
Nemohli nyní již ohně rozdělati, neboť Greenhill,
jenž měl pazourek při sobě, nechal jej smočiti. Obr, roz-
zuřiv se, jal se mávati sekerou, aby prý se zahřál,a
Vetch, používaje příležitosti té, pošeptal mu, jak že prý
silným mužem jest Greenhill!
Čtrnáctý den po útěku svém mohli se stěží už jen
vléci ku předu a údy jejich bolely velice. Greenhill, jenž
byl nejslabší, viděl, jak Gabbett a Sanders odcházejí
stranou, aby se spolu poradili; přivleknuv se k Vetchovi,
zabědoval:
»Probůh, Jemmy, nedopusť, aby mne zavraždili !«
»Nemohu ti pomoci,« děl Vetch, úzkostně se kolem
rozhlížeje. »Pomysli na nebohého Toma Bodenhama !«
»On ale nebyl žádným vrahem! Usmrtí-li mne, po-
jedu rovnou do pekel, kdyžtě lpí ještě na duši mé krev
Tomova.«
I svíjel se na zemi v smrtelné úzkosti. Gabbett,
jenž nyní přistoupil, požádal Vetcha, aby přinesl dříví na
oheň. Vetch poslechl, ale viděl ještě, jak Greenhill objal
nohy dravce Gabbetta; Sanders volal tu však za Vetchem:
»Však hned uslyšíš!«
Nervósní Vetch přidržel si ale ruce k uším, nicméně
zaslechl přece temný úder a sténání.
Když se vrátil, obouval si Gabbett právě střevíce
mrtvoly, jelikož byly lepší jeho obuvi.
»Odpočineme zde den neb dva dny,« děl Gabbett,
»neboť nyní máme zásob dosti.«
Greenhill
Sanders
Vetch
Gabbett
Jemma
Toma
Tomův