1
masthead
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 328. ze dne 28. listopadu 190l
2
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Sešílel u oltáře. Z Lublaně se oznamuje
Při smutečních bohoslužbách za císařovnu Alžbětu
při nichž byly přítomny četné dámy z vyšší společ-
nosti, četl mši farář na odpočinku Mayer. Již na po-
čátku mše bylo nápadno podivné chování duchovního
Tak ku příkladu než počalo »Sanctus«, volal hlasitě
na ministranta: »To se musí vědět.« — Když se po
»Sanctus« obrátil k věřícím, zvolal hlasitě: »Žena
musí být odstraněna se světa.« — Poněvadž nikdo
nevěděl, co to znamená, opustilo několik dam, mezi
nimi manželka zemského presidenta barona Heina.
kostel. Duchovní dočeti mši ke konci, ale mluvil tak
zmateně, že nebylo již nijaké pochybnosti, že byl
zachvácen šílenstvím. Po bohoslužbách omluvilo se
několik duchovních, náležejících ke chrámu, věřícím,
poukazujíce k tomu, že šílenství objevilo se u P. Ma
yera náhle, aniž to kdo mohl očekávat.
Alžběta
Mayer
Hein
Lublaň
3
article
= Nebezpečí amatérské fotografie. Umění
fotografa-amatéra muže míti též následky velmi ne-
příjemné. To zakusila též jakás učitelka z jedné obce
blíže Bukurešti. Mlada dáma byla obviněna z ne-
mravnosti, konečně obžalována též u vyučovací rady
Obžaloba opírala se především o amatérskou foto
grafii, jež ukazovala hezkou učitelku ve velmi chou-
lostivé situaci s některými přáteli při jakéms pikniku
v lese. Obviněná sice poněkud zbledla, když jí corpus
delicti ukázáno, avšak rychle se vzpamatovalaa
popírala totožnost své osoby. Dáma, jež na fotografii
jest zobrazena, není prý ona, nýbrž její sestra. Před-
seda komise, rektor magnifikus bukureštské univer-
sity Dumitrescu odpověděl sice udiven, že tedy ob-
žalovaná musí se podobati svojí sestře jako vejce
vejci, ale byl dosti galantní, že obviněnou »pro po-
chybnost důkazu« propustil z dalšího disciplinárního
řízení. Avšak přece nemohl se zdržet, aby nedal
mladé dámě na rozloučenou poučení: »Budete-li zase
pořádati rodinnou zábavu v lese, chraňte se fotogra-
fického aparátu a jeho čertovin.«
Mlada
Dumitrescu
Bukurešť
4
article
= Konduktor oloupen o peníze a hodinky
Z New Yorku se oznamuje:O zajimavém dobrodruž-
ství vypravoval v neděli večer na policejní stanici
na Alexander avenue William Fitzgerald, konduktou
na pouliční dráze trati Huckleberry. Bylo as 9 hodin
tak vypravoval Fitzgerald, když na rohu Willis avenue
a 138. ulice vstoupil na káru slušně ošacený muž
který byl as 5 stop 8 palců vysoký a vážil as 175
liber Jiných cestujících v káře nebylo. Neznámý dal
se s konduktorem do řeči a mezi jiným mu sdělil, že jest
jedním z nejzručnějších dolinářů v Nov Yorku. —
»Mohl bych vám odciziti hodinky a vy byste pranic
nezpozoroval,« ujišťoval neznámý, avšak Fitzgerald
se mu vysmál. Na St. Ann avenue záhadný cestující
seskočil a konduktor chtěl již dáti znamení k dalšt
jízdě, když cízinec na něj volal, aby ještě po
sečkal. Neznámý vstoupil zase na káru, ukázal kon
duktorovi balíček bankovek a pravil: »Chtěl jsem
vám pouze ukázati, co umím. Po druhé se nikomu
nevysmívejte.« Na to chtěl zloděj zase seskočiti.
avšak konduktor jej zadržel a mezi oběma muži
William Fitzgerald
Huckleberry
Fitzgerald
Ann
New York
Nova York
5
article
došlo ke rvačce. Konečně ničema přece uprchl a
když Fitzgerald přehlížel jakou škodu utrpěl, tu shle-
dal, že mu bandita mimo závitek bankovek za osm-
náct dollarů odcizil též zlaté hodmnky.
= O smrti syna lorda Robertsa vypra-
voval burský důstojník Piet Nell, jenž se u Colensa
súčastnil dobytí anglických batterií, válečnému dopi-
sovateli »Daily Telegraphu«. Zatím, co jsem si se
svými soudruhy prohlížeí usmrceného vojína, zasle-
chli jsme slabý hlas, prosící o vodu. Několik kroků
opodál nalezli jsme raněného anglického důsto jníka,
díval se na nás úzkostlivě a opakoval slova: »Vodu,
vodu!« Sklonil jsem se nad ním, přiložil mu ke rtům
svoji polní láhev a on bltavě pil. Nápoj jej patrně
osvěžil, neboť se pousmál a chtěl mi dáti v odměnu
svoji sportovní pušku Lee Metfordovu. Nemohl jsem
ji přijmout, neboť celá hlaveň byla plna krve a puška
od krve lepkavá a vlhká. Bylo mi nebožáka líto.
Mrtvý jeho kůň ležel na něm a mačkal mu nohu.
Zvedli jsme koné a vyprostili raněného, načež jsme
se pokusili uložit jej co možná nejpohodlněji a pak
jsme mu na novo podali vody. Když přibyly angli-
cké ambulance sbírat raněné, pomohli jsme jim ulo-
žit jej do vozu. Mladý tento důstojník brzy potom
zemřel a teprve po několika měsících dověděl jsem
se, že to byl poručík Roberts.
Fitzgerald
Robertsa
Nell
Metfordův
Roberts
Daily Telegraph
6
article
=»Krajková« maminka brusselská. Těchto
dnů zemřela v Brusselu karakteristická osobnost,
paní L. Daimeries-Petitjeanova ve věku 77 let po
delší nemoci. Dáma tato byla proslavena po celém
světě v oboru krajkářství a byla snad poslední svého
významu. Paní Daimeries-Petitjeanova byla po mnoho
let znalkyní vlády, města Brusselu a kapitoly kate
drály svaté Guduly. Od ní pochází vědecká zpráva
o historii krajek, jež nemá sobě rovné. Nebylo dů-
ležitějšího podniku v oboru krajkářství v Belgii nebo
v cizině, aby »krajková maminka«, jež vynikala ne-
obyčejnou znalostí svéno oboru, nebyla tázána
radu a dobré zdání. Skorem veškeré panovnické ro-
diny světa radily se s paní Daimeries-Petitjeanovou,
šlo-li o krajky pro svatební dary anebo ke křtinám.
Řídila oddělení krajek na brusselské výstavě r. 1880
Organisovala výstavu krajek v hotelu Ravenstein
v Brusselu r. 1895, měla vrchní dozor a pořádala
oddělení krajek na výstavách v Petrohradě a Chi-
cagu. Vlastní její sbírka krajek jest proslavena. Ze-
snulá lnula opravdovou vroucí láskou k tomuto nej-
něžnějšímu veškerého domácího zaměstnání ženského.
= Řádění lupičů. Z Chicaga se oznamuje
Onehdy v noci vnikli dva zakuklení lupiči do nocle-
hárny na South Clark streetu. Pomocí revolverů za-
strašili hosty a úřadníka tou měrou, že nikdo z nich
na odpor ani nepomýšlel, načež vyplenili pokladnu
a s kořistí 10 doll, klidně odešli. Jako obyčejně při-
šla policie po funuse. — Z Valley City, N. D., se
oznamuje: Mc Creadeye poštovní vůz se 17 cestu-
jícími, který se onehdy večer nalezal na cestě do
zdejšího města, byl zadržen od něsolika banditů.
Pod výhrůžkou smrti byli cestující donuceni k vy
dání peněz a skvostů v ceně as 400 doll., načež lu-
piči i s kořistí zmízeli v blízkém lese.
L Daimeries
Daimeries
Petitjeanová
N D
Brusel
Belgie
Petrohrad
Chicago
South Clark
SF
Valley Cita
7
article
Zemřelí v Praze
Dne 24. listopadu 1901: Stránská Emilie,
8 týdnů, 41—I Ziegler, Julins. obchodník, 53 roky,
1570—II. Hofrichtrova Marie, dcera magistrátního do-
ručovatele, 2 dny, 496—III. Majerova Emilie, dcera
švadleny, 9 měsíců, 199—IV. — Ve všeobecné
nemocnici: Černý Emil, školák, 13 roků. Kmoch
Karel, řezník, 24 roky.
Ziegler
Julins
Majerův
Emilie
Kmoch
Praha
Stránská Emilie
Hofrichtrův Marie
Černá Emil
8
article
Král. české zem. divadlo v Praze.
Král. české zem. divadlo v Praze.
62. hra v předplacení
2. čtvrtka.
OAM.
Opera o 4 dějstvích. Složil G. Bizet Slova dle no-
velly Meriméovy napsali Meilhac a Halévy. Přeložila
Eliška Krásnohorská. Dirigent Karel Kovařovic. Re-
žisér Robert Polák.
Po prvním dějství přestávky.
Konec po 10. hod
Začátek o 7. hod.
Král
G Bizet
Meriméův
Meilhac
Halévy
Krásnohorská
Kovařovic
Robert Polák
Praha
Re
9
article
Ve čtvrtek 28. listopadu.
10
article
Švandovo divadlo na Smichově.
Švandovo divadlo na Smichově.
Ve čtvrtek 28. listopadu.
8. hra předplacení čtvrtečního.
Třetí eskadrona.
Fraška o 3 jednáních od Buchbindra. Přel. J. Kubík ml.
Režisér J. Kubík.
Denní prodej lístků u knihkupce p. Urbánka a v kan-
28024
celáři v domě divadla, I. posch.
Fraško
J Kubík
Urbánek
Smichov
Švandův divadlo
dům divadlo
11
title
J O
v Praze, Vodičkova ulice, „u Štajgrá“,
J O
Praha
Vodičkův ulice
12
article
Pištěkovo divadlo na Kral. Vinohradech.
Pištěkovo divadlo na Kral. Vinohradech.
Začátek o 1/47. hod.
Ve čtvrtek 28. listopadu.
Pohostinské vystoupení pí. Fusarové.
Ve prospěch p. Adolfa Gabriela.
Divoška
Veselohra o 3 jednáních. Napsal Viktor Krylov.
Připravuje se sociální drama
28010
Zkáza od Macháče.
Divadlo jest parním otopem náležitě vyhřáto.
Ryšová boa
Perová boa e a
Kožešinováboa
a rukávníky se
Kral
Fusarová
Adolf Gabriel
Krylov
Macháč
Pištěkův divadlo
13
article
arodní divadlo
15
article
so scházejí veškoré kruhy pražské Prardeolevotela „U černého koně,“ =
společnosti, zvláště obchodního světa?
Prardeolevotel
16
article
Po dlvadlé cerstva jidlá, Výtečná kuchyně, levné ceny-
vchod z Příkopů a ze dvora.
18
article
»Ježíši Kriste!« i probudil se, an pot vystoupil mu
na čele.
Mimo Gabbetta a Greenhilla nikdo nedovedl jísti.
Tito — divoši — rozdělali oheň a pekli na něm škaredé
kusy masa, ba jedli z nich dříve, nežli byly zcela již
upečeny. Z rána byla hrozná mrtvola zcela již roz-
čtvrcena.
Přes den postupovali mlčky dále; o poledni nabídl
se Cornelius, že ponese zásoby dále, poněvadž cíti se
krmí velmi posílen. Vetch mu zásoby tedy předal, ale po
půl hodině jest Cornelius postrádán. Gabbett a Greenhill
marně ho stihají a vrací se, klejíce.
»Pojde jak pes,« dí Greenhill, »a to sám a sám
v houštinách.«
Jemmy Vetch, jehož rozum byl dosud tak jasný
jako jindy, míní v duchu, že Cornelius dává přednost této
smrti hlady o samotě tomu skonu, jakýž kynul by mu
mezi soudruhy — ale slova o tom nepronáší.
Cornelius
Vetch
Ježíš Krist
19
article
Dvanáctý od útěku den byl vlhký a mlhavý, ale
Vetch, jenž viděl, že zásob opět ubývá, nutil se do veselí
a vypravěl historky o lidech, kteří unikli ještě většímu
nebezpečí.
Vetch cítí sice trpce, že on jest nyní nejslabším
z celého hloučku, ale uspokojuje jej myšlenka, že jesti
nejhubenějším ze všech. Odpoledne přišli k jakémus toku
a až do večera vyhledávali brod. Druhého dne přepluli
Gabbett a Vetch na druhou stranu a Vetch poradil Gab-
bettovi, aby porazil kmen jeden, jenž položen byl na
Vetch
Gabbett
20
article
»Musíme obcházeti vršky písčité«, dodal Vetch, »mu-
síme do houštin. Mají-li u Necku dobré sklo, mohli by
nás spatřiti.«
Rozdělil potraviny, načež putovalí po celý den až
do noci. Křoviska byla hustá a trnitá, oděv trestancův byl
rozedrán, ruce a obličeje jich jkrvácely. Druhého dne
přibyli na písčitý prostor, jenž táhl se až k moři, i vi-
děli, že byli zabočili příliš na východ a že musí sledo-
vati pobřeží až k East Day Necku. Vláčí tudíž zmořené
nohy své zpět houštinami. V noci na to dojedli poslední
kousek chleba. Třetího dne o poledni dospěli na velký
vrch, zvaný teď Collinsův, i mohli se odtud teprv řádně
po kraji ohlednouti.
»Musíme se držeti přece jen více na východ,« děl
Greenhill po rozhledu, »jinak bychom narazili na osadníky
a byli bychom polapeni.« Tak překročili převlaku a spustili se
opět do houštin podél břehu; utáhnuvše pak pevněji opasky
své na svých prázdných žaludcích, přespali pod několika
nízkými vršky. Čtvrtý den Bodenham, jenž byl špatným
chodcem a jenž, churavě, zůstával zpět, zdržoval hlouček
ostatní častým přivoláváním. Gabbett pohrozil mu osudem hor-
ším, nežli nohama rozdrásanýma, zůstane-li za ostatními. Na
štěstí objevil Greenhill večer chýši, poněvadž ale nechtěli svě-
řiti se obyvateli její, čekali, až ji ráno opustí, i vyslali
pak Vetcha, aby se tam ohledl po potravinách. Vetch
vrátil se s půl pytlem mouky.
»Musíš mouku ty nésti!« děl Gabbettovi, »a mně
sekeru vrátit!« Gabbett zahleděl se udiveně na Vetcha,
jako kdyby viděl dnes malou jeho postavu napoprv,i
podal sekeru svému soudruhu Sandersovi. V den ten plí-
žili se opatrně mezi mořem a pahrbky a přespali na
jakési pasece.
Ztracen pro život
Vetch
Collinsův
Greenhill
Bodenham
Gabbett
Sanders
East Dao