2
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 28. listopadu.
Praha
4
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
spříl. („Nančný Obzor“
ve středu a „Literární
Hlidka“ v pátek)
předplácí se v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30b
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou:
na měsíc 3 K 80b
Praha
5
title
NARU
Nl
Odpolední vdání.
Nara
6
article
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
K situaci.
Z Vídně, 28. listopadu. Parlamentu
nebyl ještě podán zákon v příčině odvodu
na rok 1902. Se strany německo-nacionalní
navrhuje se, aby pro tuto předlohu a po-
zději také pro rozpočet vyhradily se zvlášt-
ní vyhrazené schůze, ve kterých ne-
mělo by se pojednávati o žádném ji-
ném předmětu. Praecedens po té stránce
již jest. Roku 1897 projednávalo se — jak
známo — ve sněmovních schůzích ad hoc
vyrovnávací provisorium.
S německé nacionální strany činí se
dále návrh, aby se česko-německému
sporu učinila však přítrž a kdyby to ne-
bylo možno, aby přeloženo bylo těž iště
jeho z Vídně do zemí koruny če-
ské.
Česko-německé konference
počnou prý v týdnu vánočním. Všeněmci
prý na ně nepřijdou a také se prý již vy
slovili v tom smyslu zamítavě. Následkem
toho kladou se v ně jen skrovné naděje.
Tím jest již dáno postavení německých po
slanců, kteří nejsou ze zemí sudetských,
samo sebou. Budou prý důtklivě a zcela
vážně usilovati o to, aby otázka če-
sko-německá se konečně vyří-
dila a kdyby se ukázala nemožnost míru.
musí se česko-německý spor vzíti z říšské
rady. Musí se prý najíti prostředek, kterým
se rozřešení sporu česko-německého ome zí
na bydliště Němců a Čechů sa-
motných. Musí se prý Němcům zemí su-
detských zůstaviti, aby se s Čechy bud
srozuměli, anebo aby s nimi vedli válku
dále.
Praecedens
Němec
Čecho
Vídeň
7
article
Z Vídně, 28. listopadu. Vláda znovu
uděluje parlamentu výstrahu, memen-
to mori. Děje se to tentokráte ve »Frem
denblattu«, kde se praví, že dosud neby
ani jediný zákon, kromě rozpočtu, dán na
přetřes. Pilný návrh v příčině termíno
vého obchodu na burse plodinové
jest prý protismyslný, protože vláda již v
této záležitosti podala osnovu svoji a pro-
tože, kdyby se sněmovna usnesla přijati pil. millionů a když úřad opouštěl, klesl deficit
nost návrhu toho a jeho meritum, které
čelí, jak povědomo, k úplnému zrušení ter-
mínového obchodu, přešla by tím zároveň
k jednacímu pořadu přes vládní před-
lohu, která, jak známo, termínový obchod
na burse obilní jenom reformuje, ale
nikoliv nezrušuje; parlament prý na-
lézá se na scestí, na kterém ne-
bude moci dlouho zůstati. Rakou-
sko má prý vůbec parlament jen
zdánli vý, ve skutečnosti jest to sbor na
obhajování různých tužeb a blouznivý ch
programů.
Jest prý již svrchovaný čas, aby parla-
ment dostal se konečně k vědomí své situace
a k porozumění nepřirozenosti o ne-
udržitelnosti svého poměru. Par-
lament se prý nalezá v nebezpečí a za-
plétá se pořád víc a více do něho.
Obžaloba na ministra.
Z Vídně, 28. listopadu. V processe
redakce inšpruckého časopisu »Scherer« proti
ministru spravedlnosti svob. pánu Spens-
Boodenovi, stalo se již rozhodnutí. Ža-
loba byla prostě odmítnuta, po-
něvadž prý ministr, pravě, že pojímá jej
ošklivost, kdykoli vezme zmíněný časopis do
rukou, nepojmenoval a neoznačil nižádné
osoby, nýbrž jenom časopis a žalobce
postrádá následkem toho aktivní legitimace.
Pilná
Scherer
Vídeň
SpenBooden
8
article
Telegraflcké zprávy.
Telegraflcké zprávy.
Z Pešti, 27. listopadu. (C.-B.) Posla
necká sněmovna schválila v povšech
ném rokování osnovu adresní.
V debatě speciální reagoval předseda
ministerstva Koloman Szell velice obšírně
na útoky posl. Rakovského (strana li-
dová) ve příčině politické karriéry a činnosti
Szellovy jako bankéře. Poukazoval na
svou politickou činnost v letech 70tých. Ne-
usiloval prý nikdy o křeslo ministerské, ač
mu bylo opětně nabízeno. Když byl politi-
ckou situací v r. 1875 donucen převzíti res-
sort finanční, obnášel schodek rozpočtu 63
Posl
Szell
Rakovský
Szellův
Pešť
9
article
Číslo v Praze za 2b
a na venkově za 3b
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expedice.
Praha
10
article
na 13 millionů.
Řečník popíral tvrzení Rakovského, že
zanechal otázky bosenské. Prohlásil prý hned
na počátku, že nebude-li akce okupace bo-
senské provedena na zásadě jím označené,
nebude moci vzíti na sebe zodpovědnosta
než svůj úřad opustil, opatřil prý dříve ještě
potřebné prostředky, bez nichž prý by se
nebylo nalezlo z tehdejší těžké situace vý-
chodisko.
Ve příčině své činnosti bankéřské pro-
hlásil předseda ministerstva, že se vzdal
úplně veškeré politické činnosti, když pře-
vzal řízení ústavu pro celou zemi blahodár-
ného.
Na to vykládal řečník podrobně o po-
měrech, za kterých byl panovníkem pověřen
sestavením kabinetu a ohražoval se proti
tvrzení, že se za zády tehdejšího předsedy
ministerského barona Bánffya vloudil
do ministr-presidia.
Řeč předsedy ministerstva provázela pra
vice hlučným souhlasem.
Příští schůze zítra.
Z Terstu, 27. listopadu. (C.-B.) Kníže
Mikulaš černohorský sem večer při-
jel a odjede ráno dále do Italie.
Z Antverp, dne 27. listopadu. (C.- B.)
Parník »Ban Righ«, jenž byl nedávno za-
držen celními úřady v Londýně, přibyl sem,
aby naložil 4000 beden nábojů, 1000 beden
ručnic a 1000 pytlů uhlí. Praví se, že jest
určen pro kolumbijské povstalce.
Z Londýna, 27. listopadu. (C.-B.) Před
vrchním dvorním soudem bylo dnes konáno
líčení o žalobě nizozemské jiho-
africké železniční společnosti
na Garreta Fishera, podané pro obvi-
nění, obsažená v jeho knize »Transvaala
válka«. Obhajce poukazoval, žežalobci byliv
době, kdy obvinění to bylo uveřejněno, pod pan-
stvím a ochranou nepřátelského státu, totiž re-
publiky jiho-africké. V obviněních, jež zavdala
příčinu k obžalobě, pravilo se, že konces-
sionaři obdrželi svou koncessi pomocí úplatků,
že zelezniční společnost rozdávala peníze na
Rakovský
Bánffya
Garret Fisher
Terst
Antverpy
Londýn
Bana Righ
Transvaal válka
11
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Co boty vyprávěly.
12
article
Na hromadě smetí a různých odpadků
starých pohozených věcí tesknil pár bot. Z jich
svislých uší a děr hleděl smutek opuštěnýcha
zapomenutých věcí.
A poněvadž bylo tak smutno toho dne pod
plačtivým nebem a poněvadž na takových mí-
stech možno vždy k někomu promlouvati.
vzpomněly i boty lepších dob a takto promlou-
valy k starému klobouku se zející ránou na
oplešalé lebce:
»Zmíraly jsme dlouhou chvílí ve své skřín
a toužili ven do života a také pochlubit chtěly
jsme se svou sličností.
A jednoho dne konečně odnesli nás —
ach, jak nám bilo srdce — měly jsme býti tedy
uvedeny do života.
Jemné, bílé ruce, ne takové, jaké stavěly
nás do naší skříně, hrubé a špinavé — ruce
s prsteny a šlechtěnými nehty hladily nás a
sličnosti naší se obdivovaly. Ach, jaký život nás
čekal, jaký to byl život!
Každého rána pečlivě nás čistily a pán náš
se zálibou a něžně bral nás jednu po druhé do
svých rukou.
A pak, když vyšly jsme na ulici, s laskavým
úsměvem hleděl k nám dolů a my pyšně si vy-
kračovaly, záříce. Unaveny vracívaly jsme se
z promenád a pán náš šetrně stavěl nás ke
dveřím, kde odpočívaly jsme, sníce o krásných
malých botkách, které jsme večer potkaly nebo
doprovázely.
13
article
Ach, jaký to byl život! A pak jsme se
zamilovaly.
Bylo to v kterémsi hostinci, sešlo se nás
tam mnoho, hezkých i ošklivých, starýchi
mladých, ale jedny cele nás zaujaly. Byly tak
maloučké, hebké kůže, tak milé a nepokojné,
roztomilé, zahořely jsme k nim láskou. A po-
něvadž nás nikdo neviděl, sblížily jsme se brzy.
Nejdříve blažil nás jen pouhý dotek, ale
pak staly jsme se smělejšími a líbajíce se
láskou se zachvívajíce trávily jsme blaženě
večer.
Potom častěji jsme se vídaly v onom ho-
stinci a vždy do náruče braly jsme je a sladkou
jich tíží se znavovaly.
A jedné noci provázely nás domů a zůstaly.
Potom stávaly jsme vždy spolu přede dveřmí
po celou noc a byly jsme šťastny, dotýkajíce se.
Ale dlouho netrvala naše láska. Vyhodily jsme
je jednou a ony dupajíce zlostně, odcházely,
aby se více nevrátily. A jiné vystřídaly je
v naší lásce a zase odcházely.
Žily jsme vesele, sličnost naše nás ne-
opouštěla — až přišel ten hrozný den, který
byl příčinou našeho pozdějšího osudu. Bylo to
jednoho deštivého večera — nebyly jsme tuze
pevného zdraví a vlhko nám nikdy nedělalo
dobře — po ulicích byly kaluže vody, blátoa
stále pršelo. Byly jsme právě na cestě domů,
když přeběhl přes cestu pár něžných botek —
láska byla naší slabou stránkou — pustily jsme
se za nimi, dlouho jsme je pronásledovaly
blátem i vodou a tenkráte nás zachvátila cho-
roba, vrátily jsme se samy promočeny a plny
vody. Roznemohly jsme se a bylo nutno po-
drobiti se operaci. A od té doby začínalo naše
14
article
utrpení. Uzdravily jsme se sice, ale jizvy zů-
staly a znešvařily nás. Nikdo už se s námi ne-
laskal a brzy otevřely se zase naše staré rány.
Byly jsme opuštěny. Ze svého koutku, kam
jsme se ukryly se svým bolem, už jsme ne-
vyšly.
Jednoho dne — s hrůzou jen vzpomenem
na to — přišel kdosi hrozný, špinavý, s velikým
pytlem a nečisté, hrubé prsty vytáhly nás
z úkrytu, prohlížely naše rány, jezdily po našem
těle a konečně hodily nás do onoho pytle. Ne-
byly jsme tam samy.
Odnesli nás, léčiti a pak octly jsme se
v malém krámku v špinavé ulici. Ale to už
jsme nebyly ani my. Sešly jsme a zdraví už
jsme nikdy nenabyly ... Netoužily jsme už po
ničem, leč po odpočinku a bázní jsme se chvěly,
zastavil-li se někdo u nás. Než neměly jsme
ujíti svému osudu.
Nezůstaly jsme dlouho v onom krámku.
Ale jaký život nás čekal! Do města zřídka kdy
jsme přišly, jen po předměstí jsme se potlou-
kaly, prach, bláto usazovalo se na našem těle,
nikdo nás nečistil, ani v noci neměly jsme po-
koje a často bylo nám prchati před odměřeným
krokem vysokých bot — hrozný život! A malé,
něžné botky jsme jen z daleka vídaly, chodily
jsme sice s podobnýma, ale ty nebyly tak ma-
loučké a hezké, byly mnohem větší, nehezkéa
stále špinavé. Naše rány, jak pochopitelno, za
takového života jitřily se, znovu se otevřely —
a jednoho dne, nemocny, pohozeny a bez po-
moci zůstaveny jsme byly na této hromadě.
Takový byl náš život a konec.« A schlíple vi-
sely jejich uší a z děr zíral neskonalý smutek.
K. Sázavský.
K Sázavský