1
article
nek 1. ve znění vládní osnovy 80 hlasy
proti 58. Článek ten zní: »Odvod vojska
děje se verbováním dobrovolníků. Kdyby
tito nestačili, mají se dle potřeby povolávati
ročníky zálohy.«
Také čl. 2. a 3. byly schváleny.
Z Vídně, 22. listopadu. (C.-B.) »Sla-
vische Correspondenz« jest z povolané strany
zmocněna k prohlášení, že předseda polského
klubu ryt. Jaworski nezmínil se ni-
komu ani slovem o svém včerej-
ším slyšení u císaře.
Z Athén, 22. listopadu. (C.-B.) Metro-
polita Prokopius, náčelník a policejní
prefekt podali demissi. Generál Vassos
jmenován velitelem vojska. Studenti po celou
noc měli universitu obsazenu. Listy přinášejí
varovné články, napomínající k pokoji.
Z Londýna, 22. listopadu. (C.-B.)
V Galvaji (v Irsku) byl na místě konserva-
tivce Morrina, který byl jmenován pairem,
zvolen do dolní sněmovny 1247 hlasy nacio-
nalista Lynch, který tou dobou mešká
v Paříži. Byl po delší dobu velitelem irské
brigády, bojující po boku Burů.
Z Londýna, 22. listopadu. (C.-B.) Po-
tvrzuje se zpráva, že na parníku, zadrženém
celnimi úřady londýnskými, byla čty ř
děla. Posádka jeho sestává ze 42 mužů
Na lodi bylo potravin na 21g roku.
Z Nov. Yorku, 21. listopadu. (C.-B.
Dle telegramu colonského panuje tam
všude klid. Cizinci jsou střežení a obchod
není rušen.
Jaworský
Prokopius
Vassos
Lynch
Vídeň
Atény
Londýn
Irsko
Paříž
York
Sl
dolní sněmovna
Galvaj
2
article
Denní zprávy.
Denní zprávy.
— Čest důstojnická a čest občanská.
Že čest jest a může býti jen jedna, jest
dávným poznatkem všech v pravdě počestných
lidí i konečně vědy, tak zvané praktické mo-
rálky. Rovněž je jisto, že nemožno čest družiti
podle způsobu a druhu povolání a že jakmile
někdo počne mluviti o cti ohchodnické, práv-
nické, důstojnické, úřadnické atd., zaměňuje
vlastně názvem tímto pojem stavovských před-
sudků, pod jichž zorným úhlem začasté mění
se pojem cti k nepoznání. Kam až může vést
nikoli přehnaný pojem o cti, neboť ten nemůže
vlastně nikdy ani dosti přehnán býti, nýbrž po-
jem o cti naprosto zvrácený, ukázala nejnověji
insterburská afféra, kteráž na jevo vynesla celou
tu bornovanost militarismu, strašného v důsled-
cích své zaslepenosti. Čtenáři naši znají podrob-
nosti této odporné události, celým světem hýba-
jící, tohoto souboje dvou důstojníků v říšsko-
německé armádě, kteří se bíti musili pro urážku
ve spaní, doslovně ve spaní spáchanou. Zpitý
důstojník, neznaje světa, udeřil svého útrpného
soudruha, který jej ze země zdvihal, a za to
musil jeden druhého zastřeliti, podle rozsudku
čestné rady, ačkoli oba prohlásili, že se necítí
ani v nejmenším uraženými. Řeklo se tomu
3
article
»A at,« podrážděně odvětila Růža. »Já už vi-
dím, že to bylo marno.« Venku oddychly si a
spěšně vzdalovaly se. Když však nastalo uklid-
nění, těšily se z toho, že to aspoň tak dopadlo,
a paprsek naděje vkrádal se jim do duše . .
Za několik dní obdržel redaktor týdenníku
slíbené verše.
S úsměvem pročítal verše formálně pěkné
s obsahem však tak prostičkým, sentimentálním,
se sujety nesčíslněkrát opakovanými — a v
duchu zřel rozpačité, plaché pohledy autorek
při jich návštěvě.
S toužebnou nedočkavostí čekaly obě pří-
telkyně na nejbližší číslo týdenníku. A obě plny
naděje, že přece něco nalezne milost před zra-
kem redaktora renomovaného týdenníku, na oko
si řikaly, smějíce se své výpravě do redakce,
že nebude jistě nic otištěno; ale pod touto
povrchní a k zmírnění případného sklamání mi-
moděk určenou skepsí klíčila v nitru každé
z nich naděje. Vždyť jsou mezi poslanými verši
něktoré tak pěkné.
Růža
4
article
Přišel den, kdy docházelo číslo týdenníku
Milča již od rána čekala u Růžy, jež týdenník
odbírala. Pošta přicházela pravidelně po desáté
hodině. Nedočkavě vyhlížely obě oknem — ko-
nečně!
Chvatně strhla Růža pásku. Nervosně li-
stuje v sešitě — jejich verše tam nejsou ! A
smutné sklamání mluvilo z pohledu, jímž podí-
valy se obě na sebe. »Vždyť jsme to říkaly,«
těšily se navzájem. A Růža, vzavši znovu číslo
do rukou, hledala listárnu redakce . ..
»Neuveřejníme příspěvků, zaslaných pod
M + K.
chiffrou »Míla« a »Růža«.
nález čestného soudu, zatím byl to však roz-
sudek smrti pro opilství.
Jak se dnes oznamuje, byl vítěz souboje
a jeden ze svědků, kterýž prý souboj vlastně
zavinil, odsouzeni k dlouholetému nominálnímu
— jak v takových případech v Německu bývá
— pevnostnímu žaláři. Pozoruhodno jest, že
tyto poměry, hnusné až k fysické ošklivosti,
zdají se křiklavými i v této říši a to kruhům,
u nichž jsme zvykli viděti a slyšeti vždy nej-
krajnější obdiv pro vzor, jaký poskytuje něme-
cká armáda všemu vojáctvu světa. Sama
»Oester.-Ung. Heeresztg.« uznala za dobré, vě-
novati této věci kritickou úvahu ve smyslu na-
prosto odsuzujícím. Připojiv ku svému pozoro-
vání insterburskému ještě pitvorné případy sou-
bojových affér vídeňských mezi drem. Offen-
heimem a drem. Luegrem, pojednává listo
poměrech, jak se vyskytují v rakouské armádě.
Nebudeme sledovati cesty vojensko-práv-
nické spekulace odborného vojenského listu, to-
liko zaznamenáváme jeho nadmíru pozoruhod-
nou konklusi o právním a čestném konfliktu
rakouského důstojníka v záležitostech čestných.
Růža
M K chiffra
Míl
Sam
vojenskýpráv
Německo
5
article
Zní doslovně takto: Pakliže rakouskému důstoj-
níku přihodí se i nejmenší urážka jeho cti —
rozumějme urážka zúmyslně způsobená — aniž
by uražený uražeče na souboj smrtelnými zbra-
němi vyzval, bude z c. k. důstojnického sboru
odstraněn. Tento názor, kterého se v principu
užívá toliko proti zásadným protivníkům sou-
boje, byl v poslední době vykládán způsobem
dalekosáhlým i v ten smysl, že důstojník iv
tom případě, že on to byl, kdo provo-
koval, kdo první a ke všemu bez-
důvodně urazil, po reakci svého protiv-
níka urážkou odvetnou, zvláště když protivník
tento není satisfakce schopný, smí si zjed-
nati se šavlí v ruce zadostučiněne
na životě a těle protivníko vě.
Tento názor jest sice v příkrém odporu
s vojenským trestním zákonem (§ 114. odd. D),
který připouští důstojníkovu obranu v případě
nutnosti toliko tenkráte, když proveden byl na
jeho česť útok protiprávní, nikterak tudíž ten-
krát, když důstojník sám svým předchozím
provokativním, bezdůvodně urážlivým způsobem
odvetnou urážku sám způsobil, ale — habeat
sibi — praxe vojenských kruhů a jak nedáv-
ným rozsudkem v civilním procesu (roz. pro-
cesu s civilistou), proneseným ukázáno, uznává
se také v kruzích občanských tento náhledo
nedotknutelnosti důstojnické cti, v lom smyslu,
že může býti rehabilitována toliko soubojem
anebo — není-li protivník satisfakce schopen —
jeho skolením (»Niedermachen«). Tento
názor, jakkoli jest v nejkřiklavějším roz-
poru s S§ 114. a 437. vojenského trestního
zákona, až dosud byl jedině rozhodujícíma
neselhal nikdy, kdykoli jse jednalo o c. k. dů-
stojníka. K vůli úplnosti budiž dodáno, že dík de-
mokratickému a ušlechtilému složení c. a k.
6
article
důstojnického sboru nikdy nebylo činěno roz-
dílu mezi ctí c. a k. důstojníků, ať se jednalo
o důstojníka, jehož otec byl židovským anebo
mohamedánským ševcem a důstojníka, jehož
otec byl římskokatolickým knížetem nejstaršího
rodu. Tento jednotný názor pozbývá však ihned
platnosti, jakmile se jedná o c. k. důstojníka
v »poměru mimo službu«, podrobeného občan-
skému tribunálu soudnímu. S neklamnou jistotou
a jasností se tu sice zjistí, že také c. k. dů-
stojník mimo službu na zlomyslnou urážku
odpověděti musí vyzváním na souboj, poněvadž
by jinak nebyl za hodna uznán, aby nadále
nosil císařský kabát a že se od c. k. důstojníka
již z příčin slušnosti neočekává, že by kabát
tento, který jej ještě zavazuje k službám pro
případ války, snad svlékl, aby se uchránil pře
úhonami na těle a duši, ano na životě, že tu-
díž pro čest důstojnického sboru, kteráž v něm
uražena byla, vše to učiniti musí, co mu sbo-
rový duch ukládá, současně však poháněn jest
týž důstojník před soud a tam pro souboj ani
nevykonaný, ba ani od protivníka nepřijatý,
odsuzován pro zločin sprostý § 158. trestního
zákona. A c. k. důstojník, doktor, advokát atd.
implicite jest zbaven čestného odznaku, akade-
mické hodnosti atd.«
Z těchto všech vývodů nejdůležitějším pro
nás je zajisté odborné doznání vojenského listu,
že důstojník nejen beze všech následků pro něj
samotného smí bezdůvodně potupiti a nejcitelněji
uraziti civilistu »satisfakce neschopného«, ačkoli
ten satisfakce neschopný civilista může býti
ctihodnějším, než jeho vojenský uražeč, nebot
mezi satisfakce neschopné řadí se podle zná-
mých názorů všichni poctivci, prací rukou svých
se živící, alo ež týž důstojník jest nejen oprávněn,
7
article
ale i povinen pod ztrátou hodnosti své, uraže-
ného, ničím nevinného, ba mnohdy z nenadání
přepadeného protivníka svého skoliti, pakliže se
týž brání mnohdy proti smrtelnému insultu.
Rozuměj tomu, kdo můžeš a za statečnost
uznej, komu libo! Mečem ozbrojená ruka proti
bezbrannému, který ví, že jakmile i jen jediným
slovem, důstojnickému jeho protivníku nemilým
odpoví, šavle naň tasená také skutečně dopad-
nouti musí pod ztrátou důstojníkovy existence,
to přece neodpovídá ani z daleka představěo
udatenství a rekovnosti tak, jak se stala ma-
jetkem ideologie kulturního lidstva na základě
věkovitých tradicí. Nota bene, když vše to děje
se vlastně pod neodolatelným nátlakem zdreují-
cího vlivu ztráty důstojenství, existence, kolo-
sálního zahanbení — viz proslulé dílo Arthura
Schnitzlera, c. k. plukovního lékaře, jenž pro-
puštěn pro psychologickou studii o důstojníku,
jenž byl uražen pekařem tak silným, že mu
zabránil zjednati si zadostučinění. Jedná-li pak
důstojník pod neodolatelným nátlakem známých
výhrůžek, zbavujících jej svobodného rozhodo-
vání, tak že zjednávaje si zadostučinění činí
tak způsobem, příčícím se jeho vlastnímu mnohdy
úsudku, jak lze mluviti potom o činu mužném,
jehož prazákladní podmínkou jest svobodné
rozhodnutí ?l
— Osobní. Pan JUC. Čeněk Eis, dosud fin.
konc. praktikant v Brně, jmenován byl policejním
konceptním praktikantem špři policejním ředitelství
brněnském.
Noto
Schnitzler
JUC
Eis
Brno
8
article
— Rodinné zprávy. Stříbrnou svatbu
slaviti bude dne 27. listopadu pan Josef Stejskal,
obchodník a majitel realit, se svou chotí paní Fran-
tiškou Stejskalovou roz. Horákovou. — Slečna
Františka Wagnerova z Cerhovic a pan
Antonín Matcher ze Strakonic budou slaviti
sňatek svůj dne 23. listopadu t. r. v chrámu sv.
Martina v Čerhovicích.
— Úmrtí. V Přerově zemřel dne 20. t. m.
supplující učitel pan Josef Dalecký. Pohřben
bude dnes, dne 22. listopadu, o 3. hodině odpolední.
— Mistodržitel hr. Coudenhove dnes ráno
přijel z Friedlantu do Prahy.
— Pěkná ohláška. Čteme: »Prohlašujeme, že
odbor Národní jednoty pro jihozápadní Moravu ve
Šlapanicích pro trvalou nečinnost »dobro-
volně« se rozešel. Šlapanice mají přes 2000 českého
obyvatelstva. K tomu věru poznámky netřeba.
— Neprovedená konflskace. V Praze vy-
chází časopis pro státní úřadníky, který tiskne se
však na venkově. Před čtrnácti dny byl časopis
tento poslán po vytištění do Prahy s dobírkou 105
korun. Nežli však do Prahy byl dovezen, byl časopis
zabaven a konfiskace oznámena také policejnímu ře-
ditelství v Praze, by zabavilo odeslané již výtisky.
Stejskal
Fran
Stejskalův
Horákův
Wagnerův
Matcher
Martino
Dalecká
Coudenhove
Cerhovice
Strakonice
Přerov
Praha
Morava
Šlapanice
9
article
Než o konfiskaci dověděla se také redakce a nechala
zabavený časopis, na němž lpí dobírka 105 K, ležeti
na dráze. Policejní ředitelství nařídilo, by se kon-
fiskace provedla, ale dosud z nádraží časopis nedo-
dostalo, protože nikdo — ani redakce, ani policie —
nechce platiti dobírku a bez ní ho dráha vydati ne-
může. Záležitost tato stane se ještě zamotanější,
bude-li dráha nucena prodati celý náklad listu
síátních úřadníků pro jeho nevyzvednutí z nádraží
ve veřejné dražbě, protože policie dražbu zabaveného
listu nedovolí.
— Památky z Cíny a Japonska. Ještě ne-
zmizel zájem, jaký vzbudila zpráva o daru p. Vo-
pata, jenž Ú. M. Š. přivezl z Číny mince japonskéi
čínské a již kancelář Ú. M. Š. opětně sděluje o no-
vém důkazu vlastenectví našich námořníků. Včera
přinesl strojní poddůstojník z lodi »Marie Terezie«,
pan František Koďousek, rodák z Doudleb, pů-
vodní japonské známky, kterých užívalo se dříve v
Japonsku a jež jsou v Praze vzácností. Mimo to
daroval Matici 7 tyčinek pravé čínské tuše. Před-
měty tyto budou prodány, jakmile výbor »U. M. Š.«
určí jejich cenu. Dle zpráv Ústř. Matici školské do-
šlých, chystají také jiní čeští důstojníci a poddůstoj-
níci námořní Ústřední Matici školské dary z
Číny a Japonska. Naše veřejnost upozorňuje se tudíž
na zprávy z kanceláře matiční, která zodpověděla
právě dotaz krajana našeho, v Číně trvale usedlého
a bude zajisté v brzku moci obecenstvu posloužiti
všelijakými drobnostmi za přiměřený příspěvek Ústřední
Matici školské.
M Š
Ú M Š
Marie Terezia
Koďousek
Matica
Japonsko
Čína
Doudleby
Praha
U . M
10
article
— Vojenětí sběhové. Dne 17. t. m. prchli
ze šumperské posádky vojíni Jan Retmen a Jan
Krapka, ale četnictvo zatklo je záhy ve Vsi Březné
a Janouškově u Šilperku.
— Pátrání po jménu utonulého muže.
Sdělili jsme již, že z vitavského ramene u Ronzova
mlýna v Karlíně byla vytažena mrtvo la muže. Z po-
čátku vyslovena domněnka, že utonulý je totožný
s Matějem Pašou z čísla 406—VII., který byl za-
městnán v ústředních jatkách a od několika dnů
byl pohřešován. Domnělý utopenec Paša však včera
se navrátil. Jméno utonulého není dosud zjištěno.
U mrtvoly byl nalezen obnos 34 K 67 h, který na-
svědčuje tomu, že neznámý muž snad stal se obětí
nešťastné náhody a že ve; vlnách Vltavy nalezl ne-
dobrovolnou smrt.
Týral koně. U povozníka p. Chlumeckého
v Žižkově č. 671 zaměstnaný kočí Josef Čebis včera
odpoledne vezl do Žižkova náklad uhlí. V Trocnovské
ulici koně nemohli těžký náklad utáhnouti, pročež je
kočí velmi nemilosrdně bičoval a bičištěm přes hlavy
tloukl. Počínání kočího způsobilo u obecenstva ne-
malé pohoršení. Strážník Hamza později zakročil a
necitelného kočího odvedl na strážnici za účelem
zjištění jména.
— Psem napaden a pokousán. Jirchář Fr.
Dvořák, bydlící v Nové Libni v č. 36, včera odpole-
dne u plotu zahrady domu č. 109 tamtéž byl napa-
Jan Retmen
Krapek
Ronzův
Paša
Čebis
Žižkův
Hamza
Dvořák
Březná
Janouškův u Šilperk
Karlín
Vltava
Žižkov
Francie
Libeň