1
masthead
V Praze, v pátek dne 22. listopadu.
Praha
3
article
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
spřil. („Naučný Obzor“
ve středu a „Literární
Hlidka“ v pátek)
předplácí se v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou
na měsíc 3 K 20
s dvojí zásilkou;
na měsíc 3 K 80b
Praha
5
title
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
6
article
Konference předsedů všech klubů
Konference předsedů všech klubů
snemovních.
Z Vídně, 22. listopadu. Dnes o 2.
hodině odpolední koná se na pozvání
předsedy posl. sněmovny hr. Vettra za
přítomnosti ministerského předsedy dra.
Körbra konference předsedů všech klubů.
Podle výroků zdejších listů zdá se, žesi
slibují od konference této hory doly. Máme
však dojem, že výsledek bude velice hubený,
ne-li negativní, a podle všeho má býti sou-
středěno veškeré úsisilí na konferenci té na
rychlé vyřízení rozpočtu. Za tím účelem
svolává také p. dr. Kathrein, předseda
rozpočtového výboru, jeho členy.
Němečtí vůdcové se prý usnesli, nedo-
pustiti na konferenci žádné rozpravy o vě-
cech česko-německých, protože prý náležej
před jiné forum.
Manifestace ve prospěch české
university na Moravě.
Z Vídně, 22. listopadu. Z Olomouce
se sděluje, že na české straně agituje se
velice horlivě pro nedělní manife-
staci českou ve prospěch zří-
zení české university na Moravě
a že jest obava, že dojde k nepokojům. Kdo
čte takový telegram, porozumí jeho smyslu.
Jest to pokyn, ač nemotorný, k vládě, aby
české shromáždění nepovolila. Řečniti tam
budou posl. dr. Žaček a dr. Hrubý.
Biskupská konference a „Pryč od
Říma“.
Z Vídně, 22. listopadu. »Vaterland-
uveřejňuje velmi obšírný pastýřský list,
usnesený na dokončené právě biskupské
konferenci. Největší prostor zaujímá v něm
rozprava o hnutí, konaném za heslem »Pryč
od Říma«. Praví se, že jest namířeno
nejen proti Římu, nýbrž také proti Rakousku
a proti jeho dynastii habsburské. Vypočítává
se, co se všechno stalo se strany církve
proti hnutí tomu, ale marně a vyzývá se
duchovenstvo veškerých diécesí, aby věno-
valo mu nejen největší pozornosť, ale i aby
stupňovalo svou horlivost proti němu.
doktor
Kathrein
Hrubá
Vídeň
Olomouc
Řím
Rakousko
český univerzita na Morava
7
article
K. H. Wolf o českých vysokých
školách na Moravě.
Z Vídně, 22. listopadu. »Ostdeut
sche Rundschau« prohlašuje vzhledem
na projev poslanců českých, že mezi státní
němčinou a mezi českými požadavky jazyko-
vými nemůže býti žádného vyrovnání.
Je-li povolení české techniky v Brně poko-
řením Němců, pak jest požadavek, aby zří
dila se utrakvistická universita v městě mo-
ravském, jehož ráz jest německý, právem po-
líčkem do tváře Němců.
Wolf
Němec
Vídeň
Brno
český vysoký škola na Morava
8
article
Bismarkovy paměti.
Bismarkovy paměti.
Známé knihkupectví Cottovo právě ohla-
šuje dva nové svazky Bismarkových Myšle-
nek a Pamětí, které lze pokládati za doda-
tek ke 2 svazkům již vydaným. Nynější pu-
blikace děje se podle vůle nebožtíka kníž.
Bismarka, jenž nařídil, aby určité výňatky
z listů jeho se odevzdaly veřejnosti jako do-
klady a doplňky jeho životopisu. Sám udal.
které listy to býti mohou. První svazek
z obou dvou bude nazván »Císař Vi
lém I. a Bismark« a bude obsahovati
listy, vyměněné mezi císařem Vilémem I.a
Bismarkem až do smrti císařovy. Druhý
svazek jest nadepsán »Z listů Bismar-
kový ch« a obsahovati bude listy Bismar-
kovy s jinými osobami, se současnými poli-
tiky a státníky.
Bismarkův
Cottův
Bismark
Vilém
Bismarkův Myšl
9
article
Lublaňská universita.
Lublaňská universita.
Z Vídně, 22. listopadu. Ze Štyrského
Hradce se oznamuje, že srbští poslu-
chači tamější university se usnesli naproti
požadavkům o jihoslovanské universitě v Lu-
blani na této resoluci:
»Srbské akademické studentstvo ve Štyr-
ském Hradci nemůže projeviti souhlas ani
s jmenem ani s účelem lublaňské university
jako kulturního a vedoucího střediska Jiho-
slovanstva, protože ani politické ani kul-
turní snahy srbského lidu nesouhlasí tou
dobou se slovinskými. Nicméně dlužno po-
kládati zřízení university slovinské v Lu-
blani uspokojením malého národa v jeho
zápase s národem mocnějším a za sympa-
tické.«
Vídeň
Hradec
Lu
Štyrský Hradec
univerzita slovinský
10
article
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
Předplaceni
Praha
11
article
SII
SII
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulicí,
číslo 3.
a expedice.
12
article
Telegrafické zprávy.
Telegrafické zprávy.
Z Haagu. dne 21. listopadu. (C.- B.)
»Vaderland« oznamuje, že včerejší rozhod-
nutí správní rady smírčího soudu
stalo se bez debaty a jednohlasně a
že president soudu byl pověřen, oznámiti
rozhodnutí účastníkům, President Krüger
neobdrží žádného sdělení, poně-
vadž návrh zástupců burských nepodepsal.
Z Athén, dne 21. listopadu. (C. - B.)
Po odpoledním táboru, kterého se zúčastnilo.
na 20.000 lidí, došlo ke srážkám mezi
studentstvem a vojskem. Vojsko
použilo střelné zbraně a výsledek toho byl
hrozný. Usmrceno 7 osob a 30 lidí
zraněno. Rovněž i na straně stráže byl
zranění; policejní prefekt utrpěl poranění
lehčího rázu. Při odevzdávání mrtvol zabi-
tých jich příbuzným odehrály se srdcervoucí
scény. — Studenti ozbrojení, kteří měli ob-
sazenu universitu, dostali prý značnou po-
silu ozbrojeného lidu všech stavů.
Z Brusselu, 21. listopadu. (C.-B.)
V dnešní schůzi sněmovny represen-
tantů došlo k prudkým výstupům.
Krüger
Haag
Atény
Brusel
13
article
Lorand učinil k čl. 1. předlohy ve příčině
vojenské reorganisace návrh na
změnu a žádal za oddělené hlasování. Čl. 1.
by měl dle návrhu jeho zníti: »Je-li vlast
v nebezpečí, jsou všichni občané povinni při-
spěchati k obraně.« Předseda ministerstva
de Smet de Naeyer tázal se řečníka,
jak se to má státi. Socialisté volali: » Na
hranice !« Předseda ministerstva odvětil:
»Počítáme při pochodě na hranice a ne na
vás.« Socialista Furnemont volá: »Ske-
to!« Lorand žádal, aby předseda mini-
sterstva byl volán k pořádku. Furnemont
volal opětně: »Sketo !«
Pravice žádala, aby byl Furnemont volán
k pořádku. Tento volal na předsedu mini-
sterstva: »Vy slabomyslný!« Socialista
Demblon zaťal proti předsedovi minister-
stva pěsti a opětovně křičel: »Zbabělče !«
Předseda sněmovny žádal Demblona, aby
svá slova odvolal. Demblon potom slova
svá zmírnil a pokračovalo se v rokování. Dem-
blon vytýkal sněmovně, že jest poslušna
hesla »římské strany«. Na konec vzal Lo-
rand svůj návrh zpět a byl schválen člá-
Naeyer
Lorand
Demblon
14
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Návštěva u redaktora.
Rozpačitě stanuly pod schodištém, vedou-
cím k bytu redaktora renomovaného belletristi-
ckého týdenníku. Dvě slečinky z venkova, as
dvacetileté. Pod jakousi záminkou uprchly z do-
hledu matky Růženiny. Mají hlavu plnu smě-
lých nadějí na literární úspěch, jež stísňuje jen
obava před vážným panem redaktorem.
Tam v malém městě žijí obě nerozlučné
přítelkyně, oddány sobě z hloubi duše, upro-
střed svých dívčích snů, jež vkládají ve své
verše. Plochý, maloměstský život tískneje
k sobě tím úžeji. Vzdalují se všeho okolí i jeho
zábav — a malé město se mstí. Nazvány byly
s posměchem »filosofkami«, neb uzounký okruh
malého města, kde se navzájem jako mravenci
svými tykadly na potkání ohledávají, nesnese
žádné výlučnosti. A vše, co jen poněkud pře-
růstá okraj jeho nepatrného obzoru a vyhýbá se
jeho pátravým zrakům — vše propadá odsou-
zení a posměchu.
A v tomto ovzduší jsou si obě přítelkyně
navzájem útěchou, k intimním schůzkám přiná-
šejí nové své verše, jsou si laskavými a po-
vzbuzujícími kritiky, dodávají si odvahy k prvým
krokům na veřejnost. Vždyť tolik to blaží čísti
verše své vytištěny!
Nyní stojí tu v rozpacích před bytem re-
daktorovým. Ovšem — odvahy jim dodává, že
Lada několikráte již uveřejnila jejich práce, ba
Růženin
Lada
15
article
redaktor jistého velkého měsíčníku, ač veršů
neotiskl, přec lichotivým dopisem uznal jejich
nadání. A ony touží výše, na stráně Parnassu,
kde uznaní autoři směle mohou sáhnouti po
snítce vavřínové.
Nuž. excelsior! A uklidnivše se, stoupají
vzhůru. Čím výše, odvahy ubývá. »Což, Milčo.
abychom se vrátily!« dí nejistě Růža. Milča,
jež v tom okamžiku dlela v duchu již nad se-
šitem týdenníku, nad svými verši, energicky od-
větila: »Jen pojď!« O pět schodů výše. —
Milča se zastaví, sesmekne pohled s bílé re-
daktorovy visitky na protějších dveřích na tvář
Růženinu a zašeptá: »Já se přece jen bojím.«
V Růženě však, jež slovy Milčinými zmužila se
před okamžikem, zvítězila ctižádost nad dívčí
ostýchavostí a zabránila zbabělému útěku.
Teď stanuly přede dveřmi. Udýchány stojí
s tlukoucím srdcem. Rychle ještě upravují šat,
stahují závoje a snaží se dodati tvářím svým
vážnosti. V posledním okamžiku, zvedajíc ruku
k tlačítku elektrického zvonku, napomíná Růža
Milču: »Ať mi pak neskáčeš do řeči« — a stiskne.
Rozhodný okamžik! Jak rády by se vrátily —
je pozdě. Uvnitř zavrzly dvéře, v otvoru, zakry-
tém prolamovaným plechem, mihla se tvář —a
pan redaktor stojí v otevřených dveřích. Uklání
se a táže se, zda přicházejí k němu či k paní
jeho — dostav odpověď, s vybranou zdvořilostí
vede je do své pracovny a nabídne křesla.
Kol rtů hraje mu sotva znatelný úsměv.
Sám stanul, opřev se o psací stůl. Kratičká pausa.
Zraky obou dívek těkají po útulné komnatě
Milča
Růženin
Parnass
16
article
zřejmých rozpacích. Však záhy Růža, energi-
čtější, nabyla odvahy: »Přijeli jsme z venkova
do Prahy. Vyhledali jsme vás, pane redaktore,
a dovolujeme si otázati se, zda přijal byste ně-
kolik veršů do svého listu. Jsou slabé asi,
ale . . .« », prosím, slečny. Račte je míti snad
s sebou?« »Odpusťte, pane redaktore, nevěděly
jsme, že ...« »Nu, neškodí — pošlete mi je zajisté
co nejdříve.« »Prosím, pane redaktore,« odvě-
tila rychle Růža a na tváři obou zakmitl se zá-
chvěv uspokojení. »A smím-li se ptáti — jsou
to vaše první debutty?« tázavě a s úsměvem
pravil redaktor. »Oh, nikoliv, v Ladě měly jsme
již několik básní.« Rty redaktorovy stáhly se
k ironickému úsměchu. Růža, spatřivši to, zma-
tena a znepokojena umlkla. »Ah, v Ladě ?l
Zajisté prvotiny. Nu, pošlete mi verše své záhy,
slečny, pokusím se něco vybrati,« jaksi chlá-
cholivě pokračoval pan redaktor, vycítiv účinek
svého úsměvu. Růžu pálí půda pod nohama.
Růměnec zalil jí tváře. Proč jen jsem se o Ladě
zmiňovala, pomyslí si. A on se tak jizlivě
usmál — vzpomněla, úkradkem vzhlédla na re-
daktora a povstala. Tento, vida je odcházeti,
zladil tvář ve zdvořilý výraz a přikročil, by je
doprovodil. »Odpusťte, že jsme vyrušovaly.«
», prosím, prosím.« Obě uklonily se zmateně
ve dveřích, jež s úklonou a úsměvem za nimi
zavíral pan redaktor.
Sotva sešly několik schodů, vybuchla Růža
hněvivě: »že jen jsem mu říkala o té Ladě!
Všímla jsi sobě, jak posměšně se usmál?« »A ani
jsme se mu nepředstavily,« pravila na to Milča.
Růža
Praha
Lada