Číslo 243.

V Praze, dne 4. září 1900.

Radakce. administracea erpedice Praha, Pštrossova ulice, číslo 200 - I Nefrankované doptsy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí.

NAl Fezapečetěné reklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody Vycházejí denné o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vždy o dvanácte dině polední. Jednotlivé číslo za 8 h Teleíon redakce č. 1i25 Slunce vychází v 5 hodin 19 minut ráno Slunce zapadá v 6 hodin 38 minut večer

DLILKt Úterý

S v. Rozálie. Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u Alžbětinek ve Slupech od 2.—5. t. m. Fredplatne pro Pranu domu: a donáškou do mšsičně. . . . . K 2.30 čtvetietně . . . K 8.40 celoročně . . . . K 33.60 Pro tuzemsko poštou: měsíčně. . . . . K 3.— čtvrtletně . . . K 9.— celoročné. . . . K 36.— Předplatné do cízozem- ska: Némecka a Srbska: čtvrtletně . . . K 12. celcročně. . . . K 48.— Přadplstné de Ameriky, Francie, Švýcarska, Ita- 1e, Belgie a Anglie: K 18.20 čtvrtletně celoročně . . . K 52.80 Telef, sdministrace l126.

Pevně, obětavě a svorně (Na táboře českého lidu na Košumberku v neděli, dne 2. září t. r. promluvil red. Jos. Kratochví l.2) Bije to do skrání jako těžký, neuvěřitelný a nepochopitelný sen. Několikráte již stál národ náš takřka již u cíle svého snažení politického. Byl již již takřka jist, že Golgota jeho utrpení rázem se promění ve ví- tězný Šion. Již již počínali tomu věřiti sami jeho zavilí odvěcí nepřátelé. A dnes? Tam blíže Jihlavy na rozhraní česko-morav- ském stojí až do dnešního dne pomník, jediný to pomník u nás svého druhu. Je to tak zvaný po- mník královské přísahy. Složil ji tam král Ferdi- nand I., první náš král z nejjasnějšího až do dnes nám panujícího rodu Habsburského. Složil ji na žádost českých stavů, jejichž poselstvo slavně jej uvésti chtělo do Prahy. Dobrovolně byv od národa našeho na trůn Přemyslovcův a Jageillovců zvolen, slavně přísahal, dříve nežli vstoupil na půdu staro- slavného českého království, za sebe i své potomky že ono království zachová při jeho právech a vý- sadách. (Různé výkřiky.) , kde že jsou dnes ta naše práva a kde že jsou dnes ty naše svobody?

Po tisících a tisících scházíme se nyní na významných a památných místech, ale ne pro jásot a radost. Vysílá nás na ně trpký žal, bolestná hořkost a spravedlivý hněv. Táborujeme, abychom před tváří všemohoucího Boha a před tváří všeho vzdělaného světa hlasitě žalovali, že naše dobrá a nesčíslněkráte zaručená nám svatá práva jsou šla- pána a deptána v prach; že pácháno jest na na- šem národě neslýchané násilí, (Výborně! Výborně!) kteréž jest pohanou a skvrnou nynějšího, ku konci právě se klonícího století. Ale scházíme se po ti- sících a tisících také proto, abychom rozhodně a mohutně protestovali proti tomu násilí. A ko- nečně scházíme se po tisících a tisících také proto, abychom důstojně a slavně, ale i mužně a od- hodlaně prohlásili, že chceme viděti svou vlast blaženu a šťastnu; že odhodláni jsme, bohatý i chuďas, měšťan i rolník, řemeslník i dělník, kněz i laik, nadšeně a svorně potříti ono na nás pá- chané násilí a že nehodláme již za žádnou cenn, snášeti je a dávati si je líbiti ještě i na dále. (Vý- borně! Nehodláme!) Také strana katolicko-národní hlásí *) Každému řečníku bylo vyměřeno jen po 20 min. Rod.

se zde veřejně k tomuto protestu a k tomuto slibu (Sláva!). Také ona jest až do hloubi svého srdce roztrpčena palčivou urážkou ze dne 17. října loňského roku, urážkou, jíž vyrvána byla takřka přes noc a potajmo ta špetka práv, kteréž dostalo se nám po dlouhém úsilovném boji a sebezapření, jež vzrůstalo již již už téměř do nekonečna. Také strana katolicko-národní jest hotova obětovati všecko na zachování naší národnosti. (Sláva!) Také ona prohlašuje veřejně a bez ostychu, že trpkost a rozhořčení, jež zmítá srdcem celého národa, je také jejím údělem, že také strana katolicko-národní ví, čím jest povinna Bohu a čím jest povinna vlasti .. Nepravím toho proto snad, abych ji velebil; nemáť toho zapotřebí. Nepravím toho také proto, abych zde rozvinoval a obhajoval její program; neníť k tomu času. Ale pravím to proto, aby to také ve Vídni slyšeli a aby vzali na vědomí, že není v Čechách dnes již ani jediného věrnéhoa poctivého Čecha, kterýž by jim věřil, že není také ani jediného věrného a poctivého Čecha, kterýž by odhodlán byl skloniti před jejich povelem a dik- tátem svou šíji. A jestliže chovali jsme naději, že by kněžstvo, jádro katolicko-národní strany, od- loučilo se od svého národa a opustilo jej v jeho těžkém nynějším boji a zápasu, a kterak jalovou jen se to nadějí holedbali. České kněžstvo zůstane svému národu věrno vždy a všude, za všech po- měrův a okolností (Hlučné volání slávy.), nebot nemůže se mu zpronevěřiti již ani na základě svých tradic.

Nehledě k tomu, že čestné místo zaujímá mezi buditeli a křísiteli národními, kněžstvo české již od počátku doby konstituční věrně, nezištně a obětavě súčastňovalo se s národem všech jeho zá- pasů politických, nesouc rádo a nadšeně s ním břímě horka i dne. Doufal li, doufalo s ním, trpěl-li, trpělo s ním, a bojoval-li, nikdy se nesta- vělo mimo bojiště. Bude plniti v tom ohledu svou povinnost také nyní. Aj, kdo že to byl, jenž v příští schůzi sně- movní, konané dne 11. dubna 1861, první učinil návrh, aby sněm se obrátil s prosbou na mocnáře, by v Praze dal se slavně korunovati na krále českého? Přítomný zde veterán českých poslanců, dr. Ed. Grégr dosvědčil by vám, že návrh onen učinil kardinál kníže Schwarzenberg! (Sláva !) Sněm také onen návrh tenkráte jednomyslně přijal a zvolil ihned deputaci, jež by odebrala se do Vídně a prosbu sněmu císaři přednesla. V deputaci, již vedl nejvyšší maršálek hr. Albert Nostitz, byli také Němci. M. j. posl. šl. Ondřej Haase a »Bohe- mia« uznávali tenkráte historická práva české země dobře. Dnes bohužel je tomu jinak. Deputace byla přijata od panovníka dne 14. dubna v slavnostní audienci. A když náměstek zemského maršálka doložil po řeči tohoto v jazyku českém: »Tímto vznešeným skutkem ráčí Vaše c. k. apošt. Veličenstvo znovu posvětiti svazky nejvěrnější oddanosti, kteréž obyvatelstvo tohoto království českého za zlých a dobrých dob k nej- jasnějšímu domu Vašeho Veličenstva vždy poutaly a poutati nikdy nepřestanou« — odpověděl císař v ja- zyku německém. Okr. hejtman přerušuje řečníka, žádaje, aby nemluvil o koruně.

Red. Kratochvíl (rozhodně a rozhorleně): Myslím, že jsme v Čechách nedo- spěli ještě tak daleko, aby smělo býti zakazováno slovo Jeho Veli- čenstva českého krále, promluvene ku sněmu českého království. (Bouř- livá pochvala. Volání: Pokračovat! Dál!) Red. Kratochvíl: Císař odpověděl tedy v ja- zyku němeekém (čte): »Těší mne, že tuto deputaci sněmu českého u sebe spatřuji a že mohu vysloviti pánům své pevné očekávání, že uznají úmysl, kte- ryž mne vedl při vydání diplomu ze dne 20. října a ústavy ze dne 26. února a že se jím v činnosti své budou říditi; úmysl totiž ten: aby oprávněná a na jistých základech založená svoboda a samo- správa zemí koruny mé přivedeny byly v souhlas s těmi podmínkami, kterých k jednotě říše zapo- třebí jest. Sněm český učinil takové jednomyslné usnesení, jakož mi jeho jménem oznamujete, přišel tím vstříc mé nejvřelejší žádosti.« A jazykem če- ským panovník doložil: »Dám se koruno- vati v Praze za krále českého jsem přesvědčen, že tímto svatým obřadem bude upevněn nový nezrušitelný svazek důvěry a věr- nosti mezi národem českým a mým českým krá- lovstvím«. (Slyšte! Slyšte!) Slova tato vzbudila tenkráte po všem národě velikou radost, ale zůstala pohříchu vinou zlých rádcův a shodou neblahých okolností nesplněna. A trvalo dosti dlouho, nežli byla naděje národa v tomto směru opětně oživena. Štalo se to teprve v roku 1870, když za ministrpresidentství hraběte Potockého sněmu království českého, jenž vzpíral se předsevzíti volby do rady říšské, zaslán byl reskript, v němž se čte m. j.: »My jsme setaké na tom ustano-

FEUILLETON. Sušický ústav. Některé švýcarské kantony chtěly podati osnovu zákona pro osoby, které hodlají vstoupiti v manželství. Osnova měla předpisovati zkoušku, kterož měl ženich prokázati, že se může samostatně živiti a žena měla — — dokázati znalost, že umí samostatně do- mácnost vést a že zejména umí vařiti, šíti a podobné pro domácnost velice důležité věci. Osnova zákona sice nedostala potřebného počtu hlasů, aby mohla na- stoupiti pouť na zelené stoly parlamentu a úřadoven, ale tuhý řád rodinný bez zřetele na zákon vyžaduje na moudré ženě znalost kuchyňskou, krejčovskou, bez nížto domácnost pokulhává as tak, jak vystihl to sklamaný manžel, který o své nejmilejší ženušce pronesl se: »Právě před dvěma hodinami odešla na pětiminutovou besídku k sousedce, a oběd jest mezi tím zkažen.« Zamýšlená osnova zákona některých švýcarských kantonů měla aspoň jeden výborný následek. Ústavy v nichž se vyučovaly potřebné pro ženu domácí vě domosti, vzmáhaly se očividně. Výborný P. Theodosius Florentini v tom směru zařídil též ústav Theresianum v Jungenhohlu v kantonu švyckém, kde zařídil kurs pro domácí práce od vařoní až do žehlení maje na mysli prostřední a menší domácnost, jakých jest počst největší a v těch právě mistrovské znalosti, šetrnosti.

Také my jsme učinili krok do předu. Máme mnoho ústavů, které na svém štítě nesou heslo »do- mácnost nade všecko!« Však podíváte-li se do jich kuchyní, vidíte na programu věci, které se jednou neb dvakráte do měsíce, ne-li do roka, potřebují ve sku- tečné domácnosti od muže středních vrstev. Zde třeba odložiti všechny veliké tabule a přidržeti se jednoduché dobře vedené domácnosti. V tom směru ujala se práce osvědčená Kongre- gace školských sester horažďovických a na mnohá přání postavila ústav, v němž by bylo lze nabýti dívkám odrostlým znalostí potřebných pro prostřední domácnost. Na tento ústav upozorniti, jej doporučiti, jest účelem těchto řádků. Praktická znalost, kterou vyniká Kongregace školských sester, stává se zde majetkem přístupným všem dívkám, jímž záleží na moudrém jednoduchém vedení prostřední domácnosti, jichž jest počet největší. Rodiče jsouce často jinde velice zaměstnáni, ne- mohou vždy dcerám svým dáti návodu k vedení slušné a laciné domácnosti. Proto zařizují se školy hospodyňské, kde nejen theoreticky se vyučuje, alei prakticky provádí nauky přednešené.

»Stráž« doporučila ústav následovně: »Hlavní váha klade se na ženské ruční práce a domácí ho- spodářství, v němž se chovanky i prakticky cvičiti budou návodnými pokusy v kuchyni (vaření stravy měšťanské), prádelně (zvláště žehlení) a zelinářské zahradě domácí. Hospitujíce v opatrovně, mohou se též přiučiti vhodnému zacházení s dětmi. Výchova děje se v duchu nábožensko-mravném a vlastene- ckém, jest rázu praktického a čelí hlavně k tomu, by dívky vychovány byly za řádné hospodyně, schopné vésti samostatně domácnost. Kongregace školských sester de Notre Dame, získavši si zásluhy a zkuše- nosti ve všech tařka oborech umění vychovatelského. zařídila s velikým nákladem i ústav pro výchovu na- stávajících hospodyň a sice v útulném pošumavském městě Sušici. V ústavě tom jest již ode dvou let vý- tečně vedená pokračovací škola dívčí, jakož i opa- trovna dítek. Od 15. září t. r. budou se tamže v nově zřízeném pensionátě přijímati i chovanky škole odrostlé, aby vzdělaly se tam ve všech anebo jen některých předmětech školy pokračovací: nábo- ženství, nauce o písemnostech, počtářství, domácím hospodářství, ženských ručních pracech, společenských způsobech, hudbě, jazyce německém a francouzském. Dle přání rodičů budou se dívky cvičiti i mimo školu v konversaci německé.« Kdo měl kdy příležitost, jako pisatel, poznati z blízka působení a praktické zužitkování vědomostí v ústavech kongregace školských sester, ten s radostí uvítá nový ústav, jímž se má šířiti znalost pro do- mácnost potřebná. »Šťastný krb« byl ideálem i pohanů. Ve vyko- paninách pompejských v mrtvém kamení dosud sto- povati lze úctu, jakou věnovali »krbu«, jenž byl střed domácnosti. Kolem krbu uzavírány sňatky, smlouvy a zde všechny události důležité se odehrávaly. Povznesení krbu domácího lze docíliti jen prakti-