1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v sobotu dne 23. ledna 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předpláeí se
v Praze v administraci
na mněai
n čtrrt kta . . . . 6 K —
s dvojí čonásko
nr
n lita . . . 7 K Poh
ve dlialkách: aK s0k
na měsfe . -
Poštou:
na měsie
n . . . . koi
s drojí zisilko
na reěskt
na čtvrti leta
Praha
5
article
Zmoudří Němci po škodě?
Zmoudří Němci po škodě?
V rokování delegace této poloviny říše —
uherská delegace po Novém roce se jetšě ne-
sešla a při rostoucích nesnázích Tiszova mini
sterstva ve sněmu peštském nedá se ani očeká
vati, že by se brzo sestoupila — náležely nej
zajímavější vývody pánů delegátů oné části čin
nosti zahraničného ministerstva, jež se týká ob
novy obchodních smluv s cizinou. Čtenáři naši
zajisté zpozorovali, že v letošním výkladu společ-
ného ministra zahraničných záležitostí této otázce
bylo věnováno nejméně místa a času, ač druhdy
právě hospodářské otázky ze zvláštní zálibou
okázalostí pěstoval. Tehdy ovšem nebylo nutn
vysloviti se o určitých, nalehavých záležitostech
zahraničného obchodu, a proto možno bylo vy-
líčiti snahy vládní v tomto směru hodně vzletně.
ideálně, theoreticky. Dnes však klepá na naše
brány holá skutečnost, drsná praxe obchodu
mezinárodního, a tak ovšem i pro výklady mi-
nistra zahraničných záležitosti má „vrabecv
hrsti“ neskonale větší cenu, než „holub na
střeše“ anebo dokonce „straka na vrbě“
Tentokráte se bylo pánům delegátům spo-
kojiti vědomím, že podařilo se aspoň předejíti
těžším následkům výpovědi obchodní smlou-
vy s ltalií a docíliti s ní prozatimn í dohody
na krátký čas, kdežto všecky ostatní nevyřízené
pro zahraniční obchod rakousko-uherský mnohem
důležitější smlouvy, pokud se týče, stav příprav
jejich, zůstaly pokryty hustou rouškou upjate
mlčelivosti.
Byli pak to tenkráte zvláště příslušníci ná-
roda německého, kteří se snažili roušku tuto po-
odkrýti, při čemž však zároveň poodhalili též
své vlastní nitro, a tu vyšlo na jevo, že
jindy na odiv stavěné sebevědomi německé není
tak neochvějné, jak by pro své potřeby vnitro-
politické býti chtělo ..
Němec
Tiszův
6
article
Když Němci před sedmi léty postavili na
místo rovného práva své veto, když měli za to,
že znásilnění práv našeho národa jest jejich vi-
tězstvím, sotva si byli toho vědomi, že provedli
kousek, podobný umění známého čarodějova
účenníka. Ba ani ti, kdož nemohou se dočkati.
až zdejší polovina soustátí vstoupí v těsnější ho-
spodářský poměr k Německu — nemohou ne-
postihnouti, že Německo by v případě tom opa-
třilo své hmotné zájmy na účet nás všech
tedy i na účet jejich!
Když svého času Německo se vytasilo s pů-
vodním svým návrhem nového celního tarifu,
byli jsme to vlastně jenom my Čechové, kteř
ihned upozorňovali na jeho nebezpečné ostny
pro veškero rakousko-uherské hospodářství. Nás
zvláště, kteří jsme v těchto listech opětovně
tyto své obavy vyslovili a zdůvodnili, tím větším
uspokojením naplňuje, proniklo-li poznání ne-
bezpečí toho i do kruhů delegačních a musí-li je
přiznati přislušníci národa německého. Tak
prohlásil na př. dr. Bärnreither, že „to bylo Ně-
mecko, kteréž svým tarifem zahájilo rej ve zvy-
šování cel“, že má namířeno v Rakousko- Uher-
sku nejen na ječmen, mouku a slad, ale že již
pe léta musíme bojovati proti znesnadňování vý-
vozu dobytka do německé říše. Německu jde
o to, aby zjednalo svému zemědělství nové
základy a výhody. Jak se Německo zachová
k Rakousko-Uhersku, to bude záviseti hlavně
na výsledku jeho vyjednávání s Ruskem. Ně-
mecko prý bude sotva tak zpozdilé, aby vymo-
ženosti své z dlouholetého vyjednávání s Ru-
skem nám pak prostě podalo na talíři, t. j. aby
výhody, jež získá pro německý průmysl v Rusku,
prostě přepustilo průmyslu rakousko-uherskému.
Němec
Čecho
doktor
Bärnreither
Německo
Rakousko
Uhry
RakouskoUhersko
Rusko
7
article
Proto má Rakousko-Uhersko zapotřebí semknouti
veškeré své síly, aby nebylo zkoncováním úmlu
německo-ruských a výpovědí obchodní smlouvy
překvapeno ve stavu nezpůsobilosti —
rozumí se, překvapeno svým spojencem.
Tu tedy nade všechnu pochybnost zjištěno
že německé nadpráví a německé veto proti prá-
vém národa českého — rakouské Němce nejen
neposílilo, ale že je přímo v nebezpečí vykoři
stění hospodářského vydalo. Má-li se tudíž nebez-
pečí tomu výdatně čeliti, má-li stát všecky sve
síly semknouti a vymaniti se ze stavu nezpůso
bilosti, musí se odstraniti kořen všeho toho zlu
jež vzniklo z německého terrorul
Stejné obavy, co se týče chování Německa
vyslovil i německý delegát dr. Marchet. Má z
to, že Německo chce dovésti své jednání s Ru
skem do jisté míry bezpečnosti a zralosti, a jak
mile největší nesnáze v jednání s Ruskem pře-
koná, že vypoví ihned obchodní smlouvu Ra-
kousko-Uhersku. To se stane a musí se ještě
letos státi, a proto jest na nás, abychom si dobře
prohledli nový celní tarii německý, který jest
věcí velmi vážnou. Řtiká prý se, že Německo má
namířeno na Spojené státy severoamerické, ale
mluvči se domnívá, že právě Rakousko-Uhersko
by se nemělo chovati k němu nečinně, protože
všecky položky, až k „živým kaprům“, čelí proti
Rakousko-Uhersku. Uvede-li se ještě chmel.
ovoce a dříví, nutno přiznati, že si dle tohot
delegáta musíme opatřiti pro novou obchodn
smlouvu důkladnou výzbroj.
Němec
doktor
Marchet
Rakousko
Uhersko
Německo
Rusko
spojený stát
RakouskýUhersko
8
article
Výzbroj tuto shledává nejen v tom, aby
nový celní tarif byl v čas po ruce, ale i v tom
aby se nynější hospodářské území ani nezmě-
nilo, ani nerozkrojilo, a aby ve vnitřních pomě-
rech se zjednala náprava. Čas kvapí; ne-
snáze státu vzrůstají, volá ustrašeně.
Tento dolegát, jak patrno, postihl sice
správně podmínky zdárné přípravy ke vstupu do
vyjednávání o obchodní smlouvy s cizinou, ale
ku podivu pozbyl této přesnosti úsudku, jakmile
se pokusil o nalezení léku, jenž by napomohl
zjednání vnitřního míru. Nespočívá zajisté vina
neutěšených poměrů vnitřních na těch, kdož svá
napadená práva hájiti jsou nuceni, ale na těch,
kdož na práva ta útok učinili; kdož zásadu
národní a jazykové rovnoprávnosti činem násil
porušili, a důvěru v platnost zákona co nejnebez-
pečněji ohrozili. Naříká-li zmíněný delegát, jaké
to bude míti následky, když „skupina jedna
proto, že nedostává to, čeho poža-
duje, ochromuje stát“, odpovídáme mu
zcela klidně: Skupina tato se brání proti násilí
na ní spáchanému, a neměl-li stát tehdy dosti
prozíravosti, aby nepoddal se německému ter
roru, nemůže dopustiti se nyní ještě druhé
chyby: propásti příležitosti, vysvoboditi se z jeho
dusivého objetí a obětovati mu hospodářskou
budoucnost.
Škoda z přepychu a terrorismu německého
vzniklá jest již očividná na všech stranách —
komu tedy prospívá udržování tohoto zhoubnéh
stavu?
Zmoudří Němci po škodě?
Němec
9
article
Delegace.
Z Vídně, 22. ledna.
(Telel. zpráva »Nár. Listů«.)
Všechny disposice, pro dnešek učiněné, byly
pohaceny. Bylo ujednáno, že dneškem odbude
se rozpočet zahraniční a že delegace cislajtanská
rozejde se dnes na dobu neurčitou. Nestalo se
tak. Nebyla skončena ni povšechná rozpravao
tomto ressortu a musila se přidat schůze ještě
zejtra, na které promluví jako poslední řečníci
delegát dr. Pergelt, potom pak zpravodaj
mark. Bacquehem. IIr. Goluchowski nechee
zasáhnouti do debaty. Navykl si podat své ex
posé ve výboru a pověřiti odpovědí na řeči, pro
nesené v plenu, svého prokuristu, markýze
Bacquehema, který sice nemá úřad, ale má mí
nění a kromě toho je obratnějším a zajímavějším
než předseda společné vlády.
Z německé levice poslanecké sněmovny
zúčastnili se turnaje řečnického pánové: něme-
cký lidovec, majitel realit a redaktor Dober-
nigg, „divoch“ Glöckner a křesťanský so-
ciál Schneider — zástupeové stran tedy
které jsou sloupy systému dra. Körbra. Je sku-
tečně těžko rozhodnout, který z nich méně vpra-
vil se ve funkci delegáta, který z nich klesl na
úroveň hlubší.
Pan Dobernigg zanesl do sněmovny
německý překlad slova „záchod“. Měl ně-
kolikráte srážku s Vlachy, proti kterým rekla-
moval „historický nárok“ Němců na Přímoří
doktor
Pergelt
Bacquehem
Goluchowský
Glöckner
Schneider
Dobernigg
Vlach
Vídeň
poslanecký sněmovna
10
article
nazval reservátní rozkaz Pitreichův „politkou
federalistickou“. Jest mnoho věcí na světě, o kte
rých nemá pan Dobernigg, jak se podobá, an
potuchy.
Stěžoval si, že všechny funkce v delegacfel
zadány jsou bývalým ministrům, tudíž Excel-
lencím a žádal, aby do delegací vpustilo s
trochu demokratického ducha. K této žádosti
jakkoli nelze odepříti jí věcné podstaty, nejměně
jest oprávněn člen strany, jejíž předseda dr.
Derschatta podal v rozpočtovém výboru re-
soluci, ve které není potuchy o demokratickém
duchu, která jest — neradi užíváme slova toho
— v pravém smyslu lokajskou, protilidovou.
protidemokratickou a protikonstituční.
Posl. Glöckner náleží k oněm, kteř
myslí, že musí mluviti všude. Velmi nešťastným
byl v apostrofě, kterou vznesl na české delegáty
by vzhledem na císaře, na jeho věk, na jeho
rodinné poměry upustili od svého nynějšího tak
tického odporu a umožnili dělnost poslaneck
sněmovny.
Velmi parátně odvětil mu dr. Kramá
proč pan Glöckner již před léty neučinil to
k čemu vybízi nyní Čechy.
Posl. Schneidee několikráte byl před
sedou bar. Gautschem přerušen a dostal, co je
v delegacích vzácností, od něho také důtku. Mlu-
vil, jak jeho zvykem a v duchu, v jakém mluvi
vídeňští antisemité — nedíme v parlamentě, ne
díme na sněmu dolnorakouském, nedíme v obec
ním zastupitelstvu, nýbrž — v předměstskýel
hospodách.
Hr. Dzieduszycki, jakkoli dnes o če-
ské obstrukci mluvil jinak, než v poslanecké
sněmovně, přece dopustil se bludu a chyby,
míně, že boj a spor česko-německý jest otázkou
etiketní. Nikoliv. Boj česko-německý jest, poku
o nás jde, bojem o právo, pokud o Němce, bo
o nadpráví. To by parlamentář tak starý, jak
jest místopředseda klubu polského, přece již
mohl vědět.
Dobernigg
doktor
Derschatt
Posl
Glöckner
Gautsch
Němec
Čechy
Hradec
resoluce
11
article
Jednoho člena má delegace ze sněmovny
panské, kterého každý rád si poslechne, poně-
vadž nejen rád povídá, nýbrž něco též poví, hr.
Bedř. Sehönborna. Bývalý ministr justice
a nynější předseda správního soudu náležel kabi
netům protičeským, proti kterým stál národ náš
v tuhé válce, ale objektivnost káže nám říci, že
je nejbystřejší a nejjasnější hlavou celé pravie
sněmovny panské a nejlepší její mluvčí. Má
dar polemiky, která jest elegantní a řízná zá-
roveň. Doznal pochvaly celé pravice a také de-
legátů českých, když akcentoval proti nalehání
delegáta Dobernigga, by Rakousko spojeno byl
s německou říší také státoprávně, samostatnost
monarchie habsburské a když varoval před po
litickými následky hospodářské jednoty Ra-
kouska s Německem. Hr. Schönborn koncen
své řeči, která trvala sotva 12 minut, vnesl
appell na české politiky, aby ukázali se velikými
muži a resignovali na zbraň obstrukce. Tento
appell učinil způsobem laskavým. Však odpověd
naše naň může býti jen zamítavá. Hr. Schön-
born přehledl a zapomíná, že česká obstrukce
není samovolná, že česká obstrukce byla ná-
rodu českému a jeho delegaci na říšské radě
vnucena neslýchaným bezprávím, že česká ob-
strukce není výbojná, nýbrž čelí k revindikaei
práva nesporného, které bylo násilně národu če-
skému vzato. Proto klame se hr. Schönbor
úplně o příčinách, klame se o podstatě a klame
se o cíli české obstrukce. Protože pak praemisy
jsou vadny a chybny, jsou vadny také konkluse.
ke kterým dospivá.
jítlegát
Schönborn
Schön
Rakousko
Německo
Hradec
Dobernigga
12
article
Del. dr. Kramář v řeči, déle hodiny trva-
jící, pojednal o stinných stránkách trojspolku
a o hospodářské politice německé říše proti Ra-
kousku. Nepřímou odpověď také dal hr. Bedr-
Schönbornovi přesným, nepokrytým a jasným
prohlášením, že Čechové nemohou zastaviti ob
strukční taktiku svoji, dokud nebude vrácene
českému národu rovné právo ve vniterním úřa-
dování — rovné právo, které jim náleží podl
písmeny zákona, které jest prospěšno pro admi-
nistrativu a justici a které se vykonávalo bez
škody pro Němce a bez škody pro stát. Netřeb
dokládati , že jest ještě druhá podmínka: Za-
jištění druhé české university. Podminky, za
kterých česká delegace jest ochotna přejíti z po
sice obstrukční do posice opposiční, byly tlumo-
čeny českými poslanci již tak často a na tolika
místech, že, myslímc, netřeba opětovati je vždy
a znova. Třeba jen, by vláda, vědouc, co po-
slanci češti chtějí a co neni žádnou nemožnosti
a žádnou neskromností, odhodlala se k činu. Po
tom nebude třeba takových appellů, jaké čini
dnes předseda správního soudu.
Z Vídně, 22. ledna. (C.- B.)
Plná schůze rakouské delegace zahájena
předsedou bar. Gautschem o 11. hod. 15 min.
Po schválení protokolu o včerejší schůzi pokra
čováno v rozpravě o zprávě rozpočtového výboru
o rozpočtu zahraničního ministerstva.
Del
doktor
Kramář
Schönborn
Čecho
Němec
Gautsch
Bedr
Netřeba
Vídeň
13
article
Posl. Dobernigu projevuje především plný svo.
souhlas s vývody posl. dra. Sylvestra ve výboru roz-
počtovém o stanovisku německé strany lidové k vý-
kladu ministra hr. Goluchowského a praví o parla-
mentních poměrech: »V době, kdy zahálka stala s
vlastně zaměstnáním, aspoň poněkud uplatní se
»málo« tady vykonané vůči nule na druhé straně.
Řečník liluje, že delegace zvěděla o reservátním vý-
nosu ministra války teprve z »N. Fr. Presse« a vy-
týká ministrovi, proč nesdělil jeho obsah aspoň dů-
věrně. Rovněž nelíbí se posl. Doberniggovi, že pro-
hlídka nových děl konána byla v době, kdy řada de
legátů dlela mimo Vídeň.
Prohlašue, že jeho strana a každý upřímný ra-
kouský Němec trvá na spolku s říší německou a že
proto také vývody ministrovy po této stránce byly
přijaty se všeobecným povděkem. Německá strana
lidová domábá se sice ještě užšího hospodářskéh
spojení s Německem, tam však na to nepomýšlejí
jak nasvědčuje německý celní tarif. Rakousko musí
chystati se proti nebezpačí, hrozícímu z Ameriky
Německo v boji tom musí jíti napřed. Otázku
veta pokládá řečník pro německou lidovou stranu
lhostejnou. Z Říma prý beztoho nikdy nepřijde ni
dobrého pro Němce. Posl. Dobernigg vítá prohlášení
italského zahraničního ministra, dle něhož trojspolel
je prý zárukou míru a ochranou proti snahám irr-
denty. V Přímoří budou prý Němci hájiti každou pí
německé půdy a ani z Terstu nedají se vytlačiti
Posl
Dobernig
Sylvestr
Goluchowský
Němec
Vídeň
Německo
Rakousko
Amerika
Řím
Terst
14
article
Mezi Němci a Italy je shoda možnou jedině tehda
zřeknou-li se Italové falešných svých přátel. Vílaj
též úspěch rusko rakouské dohody na Balkáně, za-
vrhuje posl. Dobernigg srbskou kralovraždu, stěžuje
sobě do netečnosti rakouských konsulátů vůči poža-
davkům průmyslníků a žádá, by dosazeni byli aspo
u některých zabraničních zastupitelství technict
příručí. Uhrám přeje řečník, aby si dobyly své samo-
statnosti, ale na útraty vlastní. Pokud jde o reser-
vátní rozkaz ministra vojenství, praví řečník, že sobě
Němci v daném okamžiku položí olázku, nemají-
domáhati se vlastní správy ve vlastním svém domě
rakouském. 1 to bylo by prý vlastenectvím.
Poslanec hr. Žedtwilz pojednav o poměrech na
Balkáně, velebí součinnost Rakouska s Ruskem k
zjednání pokoje. Diví se, že ministr hr. Goluchowski
nezmínil se ve svém výkladu slovem o důležité otázce
smlouvách obchodních — a želí neplodnosti parla
mentu, jež brání skončení příprav k přslušnému
jednání. Přes to však doufá řečník, že hr. Goluchow
ski nebude obchodní politiky prováděli samostatne
a bez ohledu na povolané činitele a přimlouvá se
by velká hospodářská území spojila se k obraně proti
zámořské soutěži, která ohrožuje teď nejen agrárníky.
nýbrž i průmysl. Nápravu zjednati by mohly spojené
evropské velmoci, především bylo by k tomu povoláno
Německo. Řečník doufá, že neutěšené vnitrorakouské
poměry se v brzku vyjasní, dodávaje, že hlasovati
bude pro rozpočet.
Němec
Italos
Dobernigg
Goluchowský
Balkán
Uhry
Rakousko
Rusko
Německo
15
article
Poslanec hr. Dziednszycki vynáší význam troj
spolku pro zachování evropského míru a přeje téhož
zdaru novému dvojspolku anglo japonskému. Východní
politiku schvaluje, nalehá však na účinnější podporu
pro kroky rakouské diplomacie na Balkáně. Želí trpce
zatlačování zahraničního obchodu rakouského něme-
ckým, doporučuje ochranu vystěhovalců, zejmena
v Americe a v Kanadě, žádaje za rozmnožení kon-
sulátů rakouských v Německu k ochraně rakou
ských poddaných. »Náš spojenec,« praví
řečník, »jedná s rakouskými příslušní ky
často tak, že to nutno v diplomalické
mluvě vyjádřiti slovem méně přátel-
sky«. Přimluviv se za brzké uzavření nových ob
chodních smluv, domáhá se řečník ochrany Haliče
před chikany při vývozu dobytka a dříví a přeje si.
by sedmiletá válka obstrpkční vedla konečně k míru
nebo aspoň k příměří. Řečník bude se svými druhy
hlasovati pro rozpočet, ježto prý ministr na vzdo
domácím zmatkům vážnost říše dovedl hájiti na venek
(Pochvala.
Del. Glöckner vidí ve trojspolku bezpečnou zá-
ruku míru, ale mělo by prý se uvážiti, zdali by ne
bylo možno unil středoevropských států zjednati pod-
klad pro odzbrojení. Přeje si, by lépe byla opatřen
námořní moc a konsuláty, ale souhlasí s vývody
ministra.
Glöckner
Balkán
Amerika
Kanada
Německo
Halič
16
article
V urobném prodejit
ranní čísle o sobě . . . za 8h
odpoledni
na 2h
Ve slialkách na venkově
ranní člalo.
vd peled ní.
sk
Inserá ty
plati se hotově napše
Předplzcení a inserty přijímá sdmini-
strace v Marianské slici č.a
Tam nscházejí se téš ro dlakce
tiskárna a ekpečipe , Národnich Listá“
Rukopisy se nevraceji
Národnich
17
article
Del. Schneider poukazuje na pollačování národ-
ností v Uhrách a žádán je předsedou, by vnitřních
záležilostí uherských do debaty nezatahoval. Řečník
zabývá se obšírně rakouským obchodem s cizinoua
praví, že náš vývoz poškozován jest špatným zbo-
žím, vyváženým židy. Doufš, že mezi různými ná-
rody konečně dojde k míru. V otázce veta Rakousko
jako katolický stát si uškodilo.
Del. Šusteršič pojednává o otázce veta a odpo-
ruje tvrzení v expose, že jus exclusive je výhrad-
ným právem koruny. Ve vykonávání veta spatřuje
řečník urážku citu katolických poddaných a pravi,
že katolický lid jest odhodlán použíti svých konsti-
tučních svobod, by zjednal si posice, jaká mu v tomto
státě náleží.
Předseda svob. pán Gautsch volá del. Schneídra
pro užilí výrazu »židě« nebo »lidé« dodatečně k po-
řádku.
Schneider
Gautsch
Uhry
Rakousko
18
article
Del. hr. Schönborn podotýká, že již ve výboru
projevil úplný souhlas se zahraniční politikou r-
kouskou, v niž má důvěru. Zabývá se pak vývody
delegáta za Krajinu, který pravil: »Státoprávní poli-
tické spojení s německou říší náleží k ideálním cílům
budoucnosti, která se ráda maluje, jež se však usku-
tečniti může pouze krví a železem. Nikomu nemůže
se však zabraňovati, by o tom přemýšlel, to jest
správné.« Nenrůže se nikomu brániti, aby o podob-
ných cílech budoucnosti uvažoval. Také mně, pokra-
čuje řečník, není v tom bráněno a myslím, že jak-
koli nesmýšlím stejně s řečníkem, tato myšlénk
sdílena je velkou většinou přítomných i nesmírně
většiny národů Rakouska. (Souhlas.) V podobných
věcech nerozhoduje jen rozumový závěrek, nýbrž
i pocit a co se mně týče, musím říci, že mé rakou-
ské svědomí tomu odporuje, abych neřekl se vzpírá,
slyším-li, že se mluví o podobném spojení se zahra-
ničním, třeba že se spřáteleným státem, jež usku-
tečniti by se mohlo pouze na útraty naší státní
samostatnosti. (Souhlas.)
V tom, myslím, nemůže býti naprosto žádné po-
chybnosti. Jestliže jsem se přes to vyslovil pro naší
zahraniční politiku, že nejen přátelský poměr, nýbrž
i dobrovolně uzavřené spojenství s německou říší
považuji za něco, co může naší monarchii velice
prospěti a již prospělo, to jest zcela něco jiného.
Del
Schönborn
Rakousko
19
article
Jest zcela něco jiného, jestliže dva stejně oprávnění
kontrahenti stanou se kompaciscenty, jestliže svou
vůli sjednotí a provedou v přátelském poměru, který
se při stejné oprávněnosti a při šetření úplné samo-
statnosti obou stran také poctivě dodrží, nežli když
se inartikulací státoprávního nátlaku zjedná pro bu-
doucnost poměr, jenž by se snad v pozdější době
již neosvědčil.
Proč neměli bychom uzavříti s Německem ob-
chodní smlouvu jako instituci trvalou, všeobecně žá-
danou a prospěšnou? Řečník vůči posl. Dobernig-
govi konstatuje, že náhledy jeho o působení Říma
a bezvýznamnosti osoby papežovy nesdílí katolíci
v říši německé.
»O vnitřní politice« — pokračuje hr. Schönborn
— »nehodlám šířiti slov, ale veškeré snahy vlády a
upřímných státníků nebudou nic platny, dokud čelné
strany v parlamentě pokládají obstrukci věcí vůbec
přípustnou, věcí takovou, jíž se buď používá, neb
jež reservuje se pro budoucnost. Já obstrukci nepo-
kládám přípustnou a dovolenou a trvám na svých
dřívějších názorech. Je sice uznanou pravdou, že
velcí hásníci nadmíru trpí překlady, protože jimi
stíeá se ráz i pel básně původní a pochybuji tudíž,
zlepší-li se obstrukce tím, přeloží li se z češtiny do
němčiny, nebo z němčiny do češtiny. (Veselost.) Že
tomu tak, patrno na různých projevech stran, ře-
čech a na novinách. Týž časopis, který včera ješlě
brojil proti obstrukci, zahájené odpůrcem, zahud
Německo
Řím
Schönborn
20
article
zcela jinou, jakmile jen změní se scenerie a ob-
strukce přenese se s jednoho tělesa parlamentního
na druhé. Včera byla obstrukce třaskavinou, jedo-
vatým býlím a pod., dnes však už se řekne: »Vítám
tě, ty jediná spáso moje!« (Hlučná veselost.) Pokud
tomu tak, nezlepší se poměry a byť bych i mluvil
na plano, pravím: »Přeji si, aby jedna ze stran,o
něž jde, nebo zatím aspoň vedoucí osoby její pro-
hlásily veřejně, že velkomyslně obětují se a zřeknou
se navždy tohoto, někdy arciť velepůsobivého obran-
ného prostředku. Kdo by tak učinil a přesvědčil
aspoň jednu z rozhodujících stran o nutnosti této
oběti, bude v mých očích slavnějším mužem, než
leckterý vílězný generál. (Hlučná pochvala a pollesk.)
Posl. dr. Kramář praví, že nemluvil o trojspolku,
nýbrž omezil se jen na několik poznámek na doklad,
jaké ceny a významu trojspolku přikládá. Z odpovědí
na vývody své o trojspolku nejdůležitějším pokládá
řečník prohlášení zpravodajovo, že u trojspolku m
největší cenu okolnosť, že vůbec je, protože prý
zpravodaj neví, čím by ho nahradil, kdyby ho ne-
bylo. Toť aspoň něco, ale není daleko ještě
podstatným důvodem pro dithyramby na trojspolek.
Konkretní námitkou bylo, že prý nás trojspolek
v r. 1886 uchránil války s Ruskem. Zapomína s
však, že bychom tehdá byli neocitli se v tomto ne-
bezpečí, kdyby trojspolku právě nebylo. Jinak ne-
byli bychom se pustili na kluzkou půdu politiky na
Balkáně se Stambulovem a Milanem. K válce nedošl
tehdá jednak proto, že jsme nebyli pohotově, jednak
proto, že císař i car míru sobě přáli.
Posl
doktor
Kramář
Stambulov
Milan
Rusko
Balkán
22
article
Na Capitolu.
Na Capitolu.
Moderním sice a od otevření nového, krás-
ného mostu, jenž Vatikánské Borgo spojuje se
středem nového Říma, i velice živým a hlučným,
ale nerovným, tu úzkým, tu v malá náměstí se
šiřícím korsem Vittoria Emmanuela II., ubíráme
se k náměstí Benátskému. Před nádherným ně-
kdy jesuitským chrámem Jména Ježíšova, prostě
Chiesa Gesu zvaným, barokní architekturou, ve
lice připomínající krásnou kopulí a oslňující vý
zdobou vnitra malostranský chrám sv. Miku-
láše, zahýbáme v přavo, do neširoké, mírně
zdvihající se ulice Via d' Ara coeli. Ta již nese
nr sobě ve všech částech ráz středověkého, pa-
pežského Říma. Padlo již sice pověstné Ghetto
a na místě jeho mezi palazzem Conci a obrov-
skou troskou divadla Mariellova šíří se nyní pu-
stá rovina, vítané hříště římské mládeže. Jádro
středověkého města, kupící se kolem exedry di-
vadla Pompciova, posud uchovává svérázný způ
sob svůj. úzké, klikaté uličky, nepravidelná, ne-
veliká náměstí, malebné, ale neúhledné domy.
mezi nimiž tu a onde zdvihá se zasmušilý palác
anebo švihácky vyzírající novostavba. Od rána
do pozdní noci panuje tu hluk a ryk, šum a shon
lidu městského; osmáhlého venkovana z blízké
Campagně.
Via d' Ara coeli přetíná půdorys obrovského
někdy cirku Flamininova. Od západního srázu
Capitolia prostíral se eirk až do corsa Humber-
tova a prostředkoval tak spojení republikánského,
na historických pahorcích rozloženého Říma
s císařskou částí, jež záhy pokryla širé pole
Martovo. Při kopání základův neb kladení rour
plynových častějí uhodí se na základní zdi
Ježíšův
Mika
d ' Ara
Flamininův
Martův
Kapitol
Řím
corsa Humber
Chiesa Ges
Vittorie Emmanuel II
via d ' Ara
23
article
obrovské budovy, jíž za posledních dob republi
kánských příslušel význam nemalý.
Na severovýchod i na jihozápad rozbíhaj
se z náměstí klikaté uličky, tu via Giro Romano
tu via di Tor de' Speccia, vznikem svým upomí
nající na dvě zásadně různé periody ve vývoj
věčného města. Via Giro Romano zbudována jes
na někdejší Serviově hradbě, jejíhož směru tako
celkem se přidržuje, via di Tor de' Speccia všal
jménem svým upomíná na poměry středověké
na bojovnou, proti papežům bouřící se šlechtu
která na pevných tvrzích a torech uvnitř města
hlavní měla záštitu.
Stanuli jsme zajisté na úpatí staroslavného
Capitolia.
Jaké vzpomínky vynořují se v mysli! P
horek velepamátný, sídlo někdy prvého božstv
římského, na jehož výšině svorně vedle sebe trů-
nily hrad i chrám, lupiter i luno, s jehož strmého
srázu svrhováni na postrach jiným velezrádei
pod nímž, při popraži fora, šklebilo se státní vě-
zení! V mysli rychle střídají se dějinné události
s bájí smísené, tu Tarpeia, tu Tarquinius, tu Her-
donius. Za temné noci slézají sráz hradu gallské
hordy, Masoni Manlius smělce štítem sráží do
prohlubně, stoupenci proticísaře Vitellia v zuři-
vém boji proti Vespasiánovu bratru Flaviovi
vrhají oheň na nádhernou střechu lovova chrá-
mu, Alarichovi Visigothové drancuji chrámya
paláce, Vandal Geiserich loupí i pozlacené
plinthy z Ievovy svatyně, zkáze již obětované. .
Pohřichu, vzpomínky nemají v nynějším
stavu pahorku již podkladu. Antický ráz setřen
s něho naprosto. Jen oko cvičené dovede po
moderním rouchem objeviti stopy jeho. A z říd-
kých stop, jež náhodou dochovaly se dnů našich,
největší část padla za oběť novostavbám i gran-
diosnímu pomníku, jímž zánovní italský stát
oslaviti chce památku prvého národního krále
svého.
Speccio
Serviův
di Tor
Tarpeia
Tarquinius
Hera
Mason Manlius
Vitellius
Vespasiánův
Flavius
Alarich Visigothová
Geiserich
Gira Romana
Ievův svatyně
24
article
I průčelí světodějného pahorku změnilo se
Za dob starověké své slávy obracelo capitolinské
dvojhrbí své čelo k východu, proti slunci, tam
k horám sabinským a ke štihlému Algidu.
Již však císařská doba způsobila pronikavé
změny. Státní život i representace slávy římské
opouštěly forum. I odvěké přirozené spojení se-
verního vreholku Capitolia s Quirinálem zrušeno
když v rovině mezi oběma pahorky slavný císal
Traján jal se na paměť jména svého budovati
ferum nové, nádherou a rozměry vše pře-
vyšující.
Capitolium zůstávalo i nadále středem
státní bohoslužby římské. Na jižním pahorku
skvěl se ve vší nádheře prvý chrám klassického
Říma, zasvěcený otci lovu, „nejlepšímu, největ-
šimu“. Ani časté nepoměrně katastrofy, jimiž
byl stižen, neumenšily lesku jeho. Třikráte za
lidské paměti a v krátké době 150 let byl chrám
Iovův zničen požárem. Odtud shlížel se slunné
výše své v plném lesku po mnohá století, k di-
vům světa jsa přičítán, přežil i bez porušení ve-
liký náboženský a společenský převrat, zahájený
ediktem Constantinovým s prospěchem křesťan
ství, až teprve z počátku V. století přišly i nan
dny krušné. R. 410 zavřen Iovův chrám po roz-
kaze Theodosiově, zloupily poklady jeho hordy
Alarichovy, r. 455 strhali Vandalové i pozlacené
plinthy se střechy jeho. Ještě však v VI. století
úplno bylo zdivo chrámu, jakkoli dávno již za-
nikl kult božstev klassických a zrušena kněžstve
jejich. Když poslední z císařů východních Con
stans II. r. navštívil Řím, uvalena nepochybně
zkáza i na chrám Capitolinský, neboť pozname-
návají letopisci, že vzal cfsař zbývající ještě po-
zlacené plinthy se střechy jeho. Odtud asi stiha
chrám lovův týž osud, jako jiné, ke zkáze určen
chrámy antické: Skvostné sloupy a mramorová
obložení stěn buď vyňaty, aby zdobily nově z
Traján
Iovův
Constantinův
Theodosiův
Alarichův
Řím
Con stan II
25
article
kládané chrámy křesťanské, buď, nejsouce již
bez pohromy, na maltu páleny. Týž osud stihal
i hojné mramorové sochy, které kdysi zdobily
chrám a okres jeho. Když Karel Veliký obnovi
jméno západního císařství, byl již Capitolinský
chrám z veliké části zříceninou, neboť současný
poutnik, který zůstavil nám neocenitelný itinerár
po „věčném městě“, v klášteře Einsiedelenském
uchovaný, viděl již v troskách ctihodnou stavbu,
v níž jakoby vtěleny byly myšlénka i osud státní
moci římské. Ze slov Flavia Bionda a slavného
Poggia, souvěkovců válek husitských, vidno
však, že chudičké zbytky chrámů, mramorový
totiž práh jakési obrovské brány a úlomky slou-
pů, ještě v XV. stolotí na pahorku se spatřovaly
Jinak toliko kozy na něm se pásly, odkud
pozdně středověké jméno jeho, Monte Caprino
Po zvyku starořímském zván Gapitoliem p
horek, Iovovým chrámem korunovaný, již však
za republikánských dob zahrnován v pojem Ca-
pitolia i severní pahorek, mělkým prohbím o
okresu lovova chrámu oddělený. Na pahorku
vznášel se římský hrad a k němu tulily se domy
patriciů, kteří odtud ke jménu svému přidávali
přímět Capitolinus.
Od Capitolia k Tarpejské skále prý jediný
jen krok! Skála — dle nejnovějšího seznán
vlašského učence Paioa — vznášela se nad se-
verovýchodním svahem hradního pahorku, nad
nynější třidou via Marfori. Jest to stráň, již na-
zývali Římané skálou a vypravovali, že měla
jméno po zrádné dceři capitolského velitele.
která z lakoty zjednala přístup do hradu Sabi-
nům, s Romulem zápasícím.
Až dotud družily se k hradu i domy patri-
cijské a mnozí vynikající Římané přičiňoval
ke jménu svému přímět Capitolinus na označe-
nou, že pobývají na pahorku hradním. Ale ve
IV. století př. Kr. počalo se zvolna Capitolium
vylidňovati. Zmizely znenáhla domy soukromé,
Veliká
Flavius
Iovův
Říman
Romulus
Einsiedelenský
Monte Caprin
Ca
Sabe
26
article
zmizel i hrad, a na prostranství jeho zastkvěl se
nový, ve větších rozměrech zbudovaný chrám
ochranné bohyně lunony Monety, v jejímž stínu
zřízena i státní mincovna. Odtud hrad na Capi-
tolii i pahorek, jím kdysi dovršovaný, mizejí z pa-
měti a toliko dvě místa i nadále úzce byla při-
poutána ke státnímu životu. Auguraculum a ža-
lář Tullianum.
Někde na prostranství proti východu slunc
obráceném, nad městištěm někdejších comitií
vyhrazeno bylo neveliké, travnaté prostranstrí
pro nezbytný předpoklad každého státního vý-
konu římského, pro auspicia augury konaná,
odkud zváno augurukulem. Hrad sám přetrval
nedlouho zkázu gallskou a na jeho prostranství
uchovával se chrám Iunony Monety jakožto
ochranitelky mincovny státní. Všechny tyto stav-
by, hradské i pozdější, ustoupily z počátku středo-
věku velikému chrámu Ara coeli, slavnémuv
legendě křesťanské a zaujímajícímu městiště
někdejšího chrámu Iunonina. Matka boží zvítě-
zila nad matkou bohův a za rozkvělu řádů žebra-
vých založen vedle chrámu klášter Františkánů,
který teprve před nemnohými léty odstraněn,
když místo někdejšího kapitolinského hradu
obráno pro národní pomník Viktoru Emanuelovi
II. Klášter zbořen a pod úrovní takto získanou
již bělají se obrovské substrukční stavby, které
záhy prý již ponesou na vysokém piedestalu
sochu — prvého krále sjednocené Italie. Ale
chrám Ara coeli trvá posud. Široký, vší téměř
ozdoby prostý jeho štít se vzdušné své výšiny
zírá již přes tisíc let na Trastevere, Janikul a
Vatikán, svaté pak schody, z Martova pole k němu
vedoucí, jsou i za našich dnů cílem mnohých,
kteří tělesnou námahou hledí zjednati si zá-
sluhu pro život posmrtný.
Monet
Iuno Monet
Iunonin
Viktor
Emanuel
Martův
Vatikán
27
article
Dr. J. V. Prášek.
doktor
J V Prášek