1
masthead
Ročnik XXXXIV.
2
masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 21. ledna 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Histy
předplácí set
v Praze v aduinislraci
ělrt lita . . . . 6 K -
s dvoji donáškou
na nrea
sa dtrř kata :
vs DiaIkách: 2 K 30b
na měsie .
Poštoui
n vsěsie
kai
na čtvrt lela
s dvojí zás llkoe
na maěsí
na čivrt leta . . . . 11 K son
Praha
5
article
Macešin hlas
Macešin hlas
Téžká, nebývalá živelní pohroma stihla
v druhé polovině měsíce července minulého
roku široký pás jižních a východních Čech, ničíe
všude výsledky pilné práce rolníkovy a působí
i veliké škody na budovách. Obyčejné pomocné
prostředky, slevy a odpisy daní při takové
obrovské spoustě, jež u nás zasáhla přes dvace
okresů, ukázaly se býti zcela nedostatečnými;
cís. naříz. ze dne 10. záři 1903 čís. 186. ř.z.
povolena na pomoc krajům, v Čechách a v ostat
ních zemích podobnými živelními pohromam
navštíveným, státní podpora, jež však rovněž
nedovedla zaceliti utrpené rány, tak že říšskou
radou výpomoc tato ještě o celou čivrtinu byla
zvýšena.
Akce výpomocná, ani v těchto rozměrech
zahájená, nedovedla poškozeným okresům vrátiti
bospodářskou rovnováhu, ztracenou tak krutou
živelní pohromou, a vláda, opírajíe se o zprávy
svých úřadních orgánů, nevěnovala zuboženým
okresům dále nijaké pronikavější pozornosti.
Vzchopili se tedy poškození k novému kroku,
uspořádali současně ve všech , nouzí trpících
okresích veřejné schůze, na nichž vylíčili
zbědovaný stav svůj a podali o tom zároveň
zvláštními telegramy ministerstvu zprávy,
v nichž oznámeno, že „obyvatelstvo, nouzí trpící.
pohlíží zoufale do budoucnosti
prosí chefa vlády o zvýšeni státní pod-
pory a brzké svolání českého
sněmu.
V každém jiném státě by vláda za šes
měsíců co nejpodrobněji byla zpravena o po-
měrech v území, živelní katastrofou postiženém,
a vidoue, že výpomoe, doposud poskytnutá, ne-
stačí, učinila by bez okolků a bez odkladu
ihned veškerá další opatření, právě tak, jako
poskytla v září první výpomoc, a jako se děje
vždy, když nepředvídané a neobyčejné události
vyžadují bezodkladného zakročení.
východní Čechy
Čechy
6
article
Ale ve Vídni zapomenuli se páni tak, že
nejen pozbyli ducha pověstné své objektivnosti
nestrannosti a vášně prosté vytrvalosti, ale ne-
ostýchají se před veškerou veřejností zajásati-
„Ejhle, teď jsme konečně našli dlouho a marn
hledaného — trumfa, jímž přebijeme českou
opposici!“
Se všemožnou okázalostí, v čele úřadního
vídeňského „Abendpostu“ dala vláda otisknout
důkaz, že stav obyvatelstva, živelními pohro
mami krutě navštiveného, jest opravdu zoufalý
nazývá vylíčení této bídy „otřásajícím“ — ale
vymlouvá se, že v roce 1903 dostatečných opa-
tření neučinila a nyni v roce 1904 že sam
o sobě nic nemíni podnikati, protože nemá pro
revosní rok povolený rozpočet!-
Nejenom že není snad už ani pamětníka
kdy vlády vídeňské měly v první polovici mě-
síce ledna povolený rozpočet, ale na první po-
hled jest z této výmluvy patrno, že pan před-
seda ministerstva klade poskytnutí pomoci pod-
mínky, o nichž dobře ví, že se splniti nedají
nemohou, protože projednání řádného rozpočtu
vyžaduje dle zkušenosti doby několikaměsíční
tedy tak dlouhé, že strádající oby-
vatelstvo bez mimořádného opatření obejíti
nijak se nemůže. Pravít se doslova ve zmíněném
vládním sdělení: vláda by mohla sumy, určené
dle cis. nař. ze dne 10. záři 1903 čís. 186. pro
potřeby nouze v Čechách jenom tehdy pře-
kročiti, kdyby stanovený rozpočet na rok 1904
jí poskytl přehled, jaké prostředky
má po rucel
Tedy ministerstvo, jež, jak známo, do
přištího rozpočtu zařaďuje o milliony zvýšené
jiné položky, dosud neschválené, totéž
ministerstvo neví, jakou položku tam má či může
zařaditi pro obyvatelstvo, kteréž již v r. 1903
pohromami živelními bylo poškozeno, ač o způ-
sobených škodách se dostalo vládě co nejpodrob-
nějších a nejpřesnějších výpočtů ze všech
okresů!
Ted
Vídeň
Čechy
7
article
Ale z tohoto odkazování na vyřízení státníhe
rozpočtu na r. 1904 musíme dále vyčísti, že
vláda nynější se neostýchá, povýšiti živelní po-
hromy a nezaviněnou nouzi obyvatelstva za pro-
středek politického nátlaku, jenž
musí v každém klidném pozorovateli vzbuditi po
cit odporný.
Když v soukromém životě používá jedna
strana nezaviněné tísně strany druhé k tomu,
aby si pomohla k mimořádným, z povahy trans-
akce přirozeně nevyplývajícím výhodám — ob
sahuje zákon výslovná ustanovení na ochranu
ohroženého; a v právním státě by nemělo na-
plniti veřejnosť odporem, když se má vykoupiti
bída a nouze jedné části obyvatelstva — zadá-
ním politických práv celého národa?
Vezměte dnes kterýkoliv německý, vládn
styky pěstující list, ať vychází v Praze neb ve
Vídni, a všude dočtete se, jak česká opposice
má zásady svého právního přesvědčení zadat
za — neposkytování nutné pomoci těm, kdož
byli postiženi živelní pohromou!
Časopisy tyto jakoby nevěděly, jaká mimo-
řádná opatření v čas nouze se stala nejen pro
jiné země, ale i pro zkrachované vídeňské bur-
siány a banky; jakoby nevěděly, že postižené
okresy a celý český národ od věků naplňují da-
němi státní pokladny, jakoby nikdy nic o tom
nebyly slyšely, že vlády před schválením parla-
mentu vydaly milliony a milliony na potřeby
dávno předvídané a chystané a zapomenuly-li,
nechť nahlednou na př. do vydání na potřeby
vojenské ...
Ba, na rozpočet na rok 1904 již proto nelze
odkazovati, že vláda ve skutečnosti daně a dávky
veřejné nepřetržitě vybírá v rozměrech posavad
ních a tudiž nedostatkem rozhledu vůbec se za
halovati nemůže.
Praha
Vídeň
8
article
Ale časopisy vzpomenuté jsou přímo u vy
tržení, jak obyvatelstvo pozvedá „plamenné pro
testy“ proti politice českého poselstva, jak ob-
strukce bude nucena „podrobiti se“ a nastoupiti
„jinou cestu“, jak „ironie události“ ji zasáhla.
jak poslanci „přeceňovali hospodářskou vytrva-
lost českého lidu“ atd.
Máme za to, že takových mizerností češt
poplatníci od macechy vídeňské si nezasloužili.
Kdyby však i vůči uvedeným okolnostem
někdo byl v pochybnostech, za jakým účelem
ve Vídni chtějí těžiti i z nouze lidu českého, toho
odkazujeme na známě nesnáze umění vládního
nynějšího ministerstva — jež nastoupilo sice
pátý rok svého trvání, jehož minulost jest však
zanesena zříceninamí politických nezdarů.
Nejvice ji však trápí, že my Čechové ne-
chceme přijati za základ dohody s Němci onen
bezprávný stav, jejž způsobila německá ob-
strukce. O stálých pokusech vládních, zjednat
takovéto dorozumění, píše se právě mnichov-
ským „Neuest. Nachricht.“, a tu i nouze v jiho-
západních Čechách, jak dle všeho patrno, má
přispěti vládě, aby dosáhla tak hluboce postrá-
daného úspěchu.
My, znajíce český lid, můžeme Vídeň ubez
pečiti, že nic tak neodhalilo její malomoc a sla-
bost, jako nápad, použiti živelní katastrofy —
k záměrům politickým.
Ruské odborně sjezdy.
V Fetrohradě, 16. ledna
(Původní dopis.)
O vánočním období sešlo se v Petrohrad
asi 10 — ne-li více — odborných všeruskýeh
sjezdův. Jmenujeme jen: Sjezd ruských tech
nikův, sjezd ruských elektrotechnikův, sjezd
Čecho
Němec
Vídeň
Čechy
Petrohrad
9
article
učitelů ruského jazyka, sjezd ruských porod-
níkův a ženských lékařů, sjezd ruských chirur-
gův atd. atd. Zejtra bude zahájen IX. sjezd ru-
ských lékarů na památku věhlasného ruského
chirurga Pirogova.
Na některých z těchto sjezdů měl jsem při
ležitost býti přítomnu. Vymyká se z rámce den-
ního listu o všech těchto sjezdech referovati
mimo to nestačí na to mé síly. Neškodilo by
kdyby naši odborníci na tyto sjezdy vysílali své
zástupce.
Několik povšechných poznámek tane mi na
mysli:
Inter arma silent Musae, učili jsme se. Dl
poplašných zpráv telegrafních agentur a jiných
kruhů, jimž na tom záleží — mohli bychom zde
myslit, že máme vojnu za dveřmi. Zde ovšem
všechno mlčí — avšak neni to nějaká zamlklos
ze strachu z věcí budoucích, ani z nedostatku
času starati se o „musy“ za blížicího se břinkotu
válečných zbraní. Každý jde si za svým povo-
láním a mlčí.... I ten poslední vi určitě, že
se, bude-li vojna, zvítězí — nuž a potom bude
zase mír . ..
Pirogov
Intrum arma silent Musae
10
article
Ani stopy v těch shromáždéních učených
mužů vědy a práce po nějaké rozplýlenosti. Ba
v ohledu seriosnosti a soustředěnosti mohou býti
tyto národní sjezdy vzorným příkladem pro mezi-
národní sjezdy dotýčných odborů. Citite se na
takovém shromáždění uprostřed horlivých pra-
covníků mladého národa, který všemi silami
snaží se dostihnouti vrcholu poznání. Seděti od
rána do 2. hod. odpol. a pak zase od 3.—6. hod.
večer, někdy i do 9 hod. i déle v přeplně-
ných sálech, upjatě naslouchati výkladům —
takovému obrazu sjezdů na západě jsme od-
vyklil
Druhý moment je činné účastenství vlády
na těchto sjezdech. Předsedou přípravného ko-
milétu Pirogovského sjezdu je na př. tovaryš mi
nistra národní osvěty Exc. dr. Lukianov,
býv. ředitel ústavu pro experimentální medicinu
prínce Oldenburského. Na všech sjezdech vidíte
vojenské i úřadnické uniformy. Nemohu nepři-
pomenout čtenářům, jak rak. ministerstvo války
přímo zakázalo vojenským lékařům zúčastniti
se před 2 léty III. sjezdu českých přírodozpytců
a lékařů. — — — Což ovšem nevadilo za rok
druhému členu toho ministerstva, dru. Hartlovi,
vítati sjezd německých přírodozpylcův a lékařův
z Německa i z Rakouska v Karlových Varech,
od kteréž doby datuje se jeho autoritativní, dů
ležité a i pro nás důležité prohlášení, že věda
nezná státních hraniel
doktor
Lukianov
Hartl
Německo
Rakousko
Karlová Vary
11
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 20. ledna. (Až po morav
ských smiřovačkách.) Stálý vídeňský
zpravodaj „Pester Lloydu“ také se dotýká ve
svém posledním dopise těžkostí, jež očekávají
dra. Körbra v příštím zasedání říšské rady.
Dlouhé novoroční prázdniny rakouského parla-
mentu sotva prý koho rmoutí, nejméně — do
dali bychom — dra. Körbra. Ale i delegace
ukončí jednou své práce a pak přijde don, kdy
se říšská rada zase sejíti musí. Dr. Körber
musí aspoň na oko učiniti pokus o parlamentní
vyřízení státních potřeb a proto musí se také
starati o odstranění obstrukce. Poněvadž pak
domluvy po dobrém a důtklivé zapřísáhání ne-
vedly k cíli a jednostranné ústupky obstrukční
straně jsou už předem vyloučeny — vyvozuje
„P. L.“ — nezbývá prý vládě nic jiného, než
aby se pokusila opětně o dorozumění stran a tím
umožnila dělnost parlamentu. „Tuto myšlénku
— pokračuje „P. L.“ — přemítají nyní ve svých
hlavách jak vláda tak i členové parlamentu, ale
pevného tvaru dosud nenabyla. Dne 25. t. m.
má se sejíti moravský vyrovnaci výbor, aby vzal
Lloyd
doktor
Körber
P L
Praha
12
article
v úvahu politické, národní, správní a osvětové
otázky, jež jsou na Moravě ještě choulostivější,
než v Čechách. Vláda vyčká nejprvé, jaký bude
průběh tohoto vyjednávání, než přikročí ke svým
pokusům v Čechách. Nyni se jen mluví a píše
a zkouší se půda, je-li schůdná. Prozatím — do-
dává pisatel — schůdná není.“
V Praze, 20. ledna. (Uherské věci.)
Očekávaný rozkol v uherské straně neod-
vislosti stává se již skutkem. Nejbojovnější
kohout této strany, posl. Lengyel, když mu
byl dán pokyn, že by musil býti ze strany vy
loučen, kdyby proti zásadnímu usnesení pod-
poroval i nadále obstrukci, vystoupil sám ze
strany neodvislosti. Za Lengyelem půjde bez-
pechyby ještě několik radikálnějších poslanců,
takže skupina odštěpenců může dosáhnouti as
dvaceti hlav. Vystoupením z klubu odštěpenc
sprostí se ovšem i závazku, převzatého Košutem
a budou moci již veřejně se účastniti obstrukce.
provozované dosud hlavně jen ugronovci.
Vojenské ministerstvo učinilo Maďarům opět
malý sice, ale významný ústupek. Zvláštní mini-
sterská komise sestavila na základě zákona
z r. 1898 seznam maďarských názvů měst
míst v Uhrách a názvy tyto prohlášeny za úřadní.
Vojenská správa nějaký čas nedbala nových ma-
ďarských názvů a užívala ve svých spisech ná
zvů starých, po výtce německých. V únoru 1903
ministr vojenství vydal však nařízení, že i úřady
vojenské ve svých spisech mají užívati názvů
úřadních, v závorkách však připisovati i názvy
staré až do odvolání. Toto odvolání stalo se dne
12. t. m., neboť novým výnosem ministerstva
vojenství nařízeno, aby se ve spisech, určených
pro úřady uherské, užívalo od nynějška vý-
hradně jen úřadních, maďarských názvů míst.
Lengyel
Maďar
Morava
Čechy
Praha
Uhry
13
article
Pouze v aktech, týkajících se vnitřní služby vo-
jenské, zejmena v opatřeních mobilisačních
nod., mají se i stará jména vpisovati do zá-
vorek, aby nenastaly po případě zmatky.
Z Lublaně, 18. ledna. (Voličská schu-
ze poslance Žičkara.) Ve Vidmu v již-
ním Štyrsku poslanec Žičkar podával v politi-
ckém spolku „Sava“ zprávu o politické situaei
a zvláště o postavení Slovinců v jižním Štyrsku
a v Korutanech. Schůze vyslechla zprávu s po-
chvalou a přijala navrženou resoluci, v níž se
protostuje proti potlačování Slovinců v Koruta-
nech; proti jmenování německých soudců a no-
tářů pro jižní Štyrsko; navrhuje se na italská
vína clo 40 K; žádá se všeobecné, rovné volební
právo; radí se všem obcím okresu brežického
a sevnického, aby se všemi státními úřady do-
pisovaly si výhradně jen v jazyku slovinském
vyřízevaly jen listiny, psané slovinsky, listiny
německé pak aby zasílaly místodržitelstvu se
žádostí za slovinský překlad; konečně projevena
žádost, aby se volby do okresního zastupitelstva
dály poměrně dle poplatnosti a počtu voličů.
Z Pešti, 19. ledna. (Proti cís ařské
hymně.) Při dnešní pravoslavné slavnosti svě-
cení vody v Kluži došlo na demonstrace proti
císařské hymně. Dle starého zvyku vyslána ke
slavnosti čestná setnina s hudbou. Když hudba
zahrála císařskou hymnu, počali někteři univer
sitní posluchači bouřlivě volati „abeug!“ Za-
kročila policie a zaznamenala si jména demon
strantů.
Žičkar
Slovinec
Lublaň
Sava
Štyrsko
Korutany
Pešť
Kluž
14
title
Politické zprávy zahraničné.
15
article
V Praze, 20. ledna.
Povstání africká.
Praha
16
article
Vedle Němců, již ohrožení jsou ve své
jihozápadní državě africké povstáním, jehož vznik
a průběh jsme byli již opětně vylíčili, maji také
Italově co činiti, aby uhájili svou državu afri
ckou. V osadě jejich Benadiru na severovýchodě
Němec
Italův
17
article
V drobném prodejli
raaní čilo o sobě . . . sa
odpolední
: na2h
Ve filialkách na venkově-
ranní číslo
odpolední . . . . . . . .
Inseráty
plaši ze hetově papřel.
Přadplačení a inserty přijímá ndminl-
slrace v Marianské ulici d. 3
Tam nacházejí se též redakce.
Hiskárna a ezpedice „Národnich Lista“.
Eakophy se novracejí.
Národnich List
18
article
Afriky vzbouřili se Somalové, proti nimž sou-
časně i Angličané musí se zbraní v ruce hájiti
blízké území svoje a uzavřeli všechny cesty
karavanní. Italové nejsou nikde s to, vybírati
cia, dokonce ani ne na pobřeží. Bylo by zapo-
třebí aspoň 10000 mužův, aby povstání to zdo-
lali. Přičinou povstání toho jest, že vláda italská
chce nyní pollačiti otrokářství v Somalsku, jemuž
ostatně osadní společnost italská k veliké
nevoli italského veřejného mínění nadržovala.
Ministerský předseda Giolitti měl poradu s králem
o poměrech afrických, načež se konala mini-
sterská rada.
Angličan
Italos
Giolitti
Afrika
Somalová
19
article
Zatím co o samotných vojenských
přípravách v království italském k potlačení od-
boje somalského není ještě mnoho slechu, tropí
Němci mnoho hluku s přípravami proti povstání
ve své osadě jihoafrieké a doznávají tím bez-
děčně vážnost povstání. Dokonce dva křižáky
chystá se Německo vyslati ke břehům osady té
a sice »Medusu« a větší ještě křižák »P'rine
Jindřich«, jenž teprve v r. 1900 byl vystavěn
a jenž náleží k aktivnímu loďstvu bitevnímu.
S mužstvem námořnického praporu, jež vysláno
bude rovněž do jižní Afriky, loučil se v Kielu
bratr Viléma II., prine Jindřich, řečí, v níž
konstatoval, že během nemnohých le
prapor námořnický po čtvrté mus
povstání v osadách německých po-
tlačovati. Prapor hájiti má prý i tentokrát
německou čest, ovšem prý mu ale za to kynou
mnohá strádání, zvláště hlad a žízeň — po-
známka to, jež nevydává zrovna nejlepší svě-
dectví o zásobovacím zařízení vojska německého.
Velmi humanně končil pak prine přáním, aby
každá střela, jež z pušky vyletí,
vykonala povinnost svou.«
Brusselský, burským kruhům blízký »Peti
Bleu« zaznamenává, že v jižní Africe bojuje
po boku Němců již malý oddil Burů a že jen
od německé vlády závisí, aby větší počet Burů
přispěl Němcům stisněným. Po tom, jak Německ
oficialní Bury v zápase jejich s Anglií opustilo
a jak bůrským vůdcům v Berlině dokonce dvěře
ukazovali, tyto nabídky burské ovšem silně —
překvapujl.
Němec
Jindřich
Vilém II
Bleu
Německo
jižní Afrika
Kiel
Afrika
Bura
Anglie
Berlín
Německ
20
article
Spory na belgickém dvoře.
Sdělili jsme již, že král Leopold II. roz-
hodl se, zvěděv o dědiekých právech svých
deer, darovati statky své státu belgickému. Jak
se dnes z Brusselu oznamuje, podá hraběnka
Lonysová, vymáhajíe na králi dědietví po ze-
mřelé matce své, choti jeho Henriettě, prolest
proti tomuto věnování statků královských.
K proliliberálnímu hnutí ve Španělsku.
V Madridě zapovězeno bylo úřady drama
»Upíři lidu«, jež namířeno jest proti jezovitům
a při jehož premiéře udály se bouřlivé de-
monstrace.
Protiklerikální hnutí roste ostatně také mimo
Madrid rapidně. Na nedělním protestním shro
mážděni ve Valencii prohlásil romanopisec po-
slanec Ibonez: Dnes protestujeme proti sně-
movní řeči biskupa Nozaledy pouze na schůzi.
zejtra protestovati budeme násilím.
Básník Topia, jenž — jak jsme již minule po
dotkli — libuje si v nehorázných slovech, pro-
nesl výroky také tentokráte málo pěkny a ducha-
plny při všech důvodech, jež k rozhořčení
měl. »7000 mnichů, z Filipin přicházejících, při
neslo 7000 provazů, na něž je pověsíme.« Tá-
boru valeneijského zúčastnilo se 1600 osob.
jež vývodům řečníkovým hlučně tleskaly.
Leopold II
Lonysová
Henrietta
Topius
Brusel
Španělsko
Madrid
Valencie
Filipíny
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
— a. V Praze, 20. ledna.
Je tomu již několik let, kdy pokoušel se
o mne — bůh vi z jaké příčiny — tak zv. »světa
bol« ajá vyhledával jsem ve Vinohradech malé.
skryté hospůdky nejraději podvečer, kdy žádný
paprsek slunce neviděl již mou pošmurnou náladu
a kde přemital jsem o věcech nejrozmanitějších
Nikdo nerušil můj klid, než starý sklepnik,
který z pravidla v druhém koutě dřímal.
Do hospůdky docházeli, jako do každé jiné,
prodavači nejrůznějšího zboží, počinaje od báby
řetkvičkové, až k výrobci sádrových sošek a pa-
tentovaných roztahovačův na kalhoty a mašinek
na dělání sněhu z vajee.
Každý strčil ovšem jenom hlavu do vnitr
málo kdo vstoupil do síně.
»Je to trpký chleba,« prohodil kdysi sklep-
ník, když potulný prodavač slovácké borovičky
byl právě zavřel dvéře. »Co musí zběhat hospod
než, chudák, něco odbude.«
»Povídá se, že jsou to z pravidla špielové,
prohodil jakýsi nevlídnik, jenž téhož dne náho
dou tvořil se mnou a se sklepníkem trojicí v míst
nosti, v níž počalo se již šeřit, jakkoli teprve
bylo pět hodin.
»Nevěřte tomu. K tomu by se tito polito
vání hodní tvorové nejméně hodili«, namita
jsem. »U nás je, bohužel, každý s takovýmie
ošklivým narknutím brzy hotov.«
»Nu tak to tedy není pravda — podotk
nevlídník nevrle — ale říká se to.«
Sklepník pak skoncoval dialog ten moudrou
tendencí: »Ono se leccos říká, leč málo je v
světě pravdy.«
Od té chvile mne potulní prodavači mno
hem více interesovali, než před tím. Tu i tam
jsem od některého leccos koupil, na něco se ho
zeptal, až konečně jsem se odhodlal interviewo-
vati řádně ty, již se mi zdáli nejinter
esantnějšími.
Praha
22
article
Proč bychom měli vyptávati se jenom
ministrů, odborných chefů, dvorních a ministe-
riálních radů a proč ne tam těch nejchudšíeh
mezi chudýmil
Probíral jsem jednoho po druhém a věru
že jsem nelitoval, čeho jsem se dozvěděl. Ně
kolik takových interviewů na ukázku:
Do hostinské místnosti vklouzne asi třiceti
letý muž, s plavým vlasem, jako by si jej da
zvlášť na »blond« barvit, strčil do kapsy čepici
rozevřel v předu drobet ušmoulaný kabát a za-
šeptal mi do ucha: »Koupěji si psa, pěkný
druh, je to foxteriér.«
»Co stojí ?«
»Dejte pět pětek a je váš. . . . .«
»Sedněte si příteli a pozdržte se chvi
lenku.«
»Ale šenkýř?« — namítal úzkostlivě.
»Dám vám jednu nalit. Ostatně, což ne-
jste v jeho přízni ?«
»Nás nemá žádný hostinský rád!«
»A proč ?«
»Poněvadž nás maji v podezření, že kra
deme.«
»A je to utrhačství ?«
»Ovšem.«
»Zavděčil byste se mi, kdybyste mi vypra
voval svůj živolopis.«
»Co vám napadá. To tak. To byste s
dozvěděl pěkných věcí.«
»Aťsi, chci zvěděti něco o vaší minulosli,
a zaplatím vám za to dvě koruny.«
Po slovech téch zajiskřilo se mu v očích
a poposednuv ke mně o něco bliže, spusti
takto: »Narodil jsem se v H. u V. Otec byl
hospodářským správcem. Zemřel záhy, matk
bez pense nucena byla opustili dvůr a já sta
se tím, čím mi přezdívali již jako klukovi: pso-
vodou.«
»Ne tak rychle, příteli. Měl jste přec ně-
jaké mládí. Chodil jste do školy, zvolil jste si
nějaký stav. Co stalo se s matkou ?«
»Provdala se po druhé a když mi bylo
dvanáct let, vyhodil mne otčím, myslivec n
panství, z domu. Učil jsem se krejčím. Ale
nelíbilo se mi to. Chtěl jsem býti také mysliv-
cem, jako otčím, týž ale prohlásil, že bym
23
article
raději krk zakroutil, než aby mne vzal pod
střechu, abych mu kazil jeho děti. Co mi zbý-
valo, šel jsem sloužit. Ale psy jsem měl čím
dále tím víe rád. A psi mně měli také rádi,
víe než lidé, víc než matka . . . Jednou jsem
ukradl na zámku štěně a odnesl je do Prahy
Nevěděl jsem tehdy ani, co jsem vzal, dozvěděl
jsem se toho teprve u divadla *). Byl to draho-
cenný arabský chrt. Dostal jsem za něj de-
sítku. A když zdařilo se mi to poprvé tak
skvěle, učinil jsem druhý a další pokus a n
konec nebyl v celém širém okoli přede mnou
pes jistý. Expedoval jsem je všechny do
Prahy
Konečně mne vyhnali a na několik neděl
zavřeli.
Od té doby jsem »samostatný«
»A jak se vám vede ?e
»Jsou lidě, kteři psa nechtějí mít ani za
darmo. Jiní zas mu nerozumějí.«
»Jaké to máte psy ssebou?«
»Praobyčejného daxlíka a pofouchlého, špice“
Jestli ho prodám, je nejdéle zejtra večer zas
u mne. Mnoho peněz jsem už na něm vydělal
Prodal jsem ho už asi dvacetkrát a pokaždé se
vrátil.«
Dal jsem mu korunu a »psovoda« šel.
Dost vděčná látka uvažovati o osudu tohote
člověka.
Asi po čtvrt hodině objevila se ve dveříeh
stará žena, jež v košíčku měla několik po
merančů.
Kupoval jsem dosti často od ní, nikdy jsem
s ní nesmlouval a když nemohla nalézt krejea
nazpět — a to stalo se často — nechal jsem
ji ho.
»Je tam zima!« prohodil jsem.
»Je, až zuby cvakají.«
»A což by vám nechutnal hrneček kávy
s koláčem ?
»Můj božinku, jak by nel
»Až půjdete odtud, vypijte to tamhleu
*) U německého divadla na Ovocném trhu, kd
je z pravidla trzišté psu.
Praha
24
article
stolečku. Kdybyste se posadila ke mně, čuměl
by na vás.
Nevěděla v prvním okamžiku, jsem-li při
četným či ne. Tim více užasla, když jsem ji
řekl, že dostane kávu, ovšem že za jedné pod
mínky: když mi tak leccos poví ze svého dř
vějšího života.
»A proč to milostpán chce vědět. Snad nen
od úřadu?
»Nejsem. Ale jsou lidé na světě, jižs
uminili, že pomáhati budou bližním svým, do
neštěstí uvrženým. Aby ale tak mohli učiniti,
třeba jim zvěděti, jak tito do neštěstí se dostali
Nu, a já těm dobrým lidem pomáhám.«
Zabručela cosi a pak začla: »Můj život je
docela obyčejný. Narodila jsem se v Košířich,
chodila jsem jako malé děvče do fabriky, a tam
záhy jsem si udělala známost. Dostala jsems
záhy nahoru k Apolináři, ještě do toho starého.
a asi po pěti létech jsem se vdala. Ale vzali
jsem si jiného« —
Po tom se zamlčela
»A co dále ?«
»Sbil mne k nepoznání už třelího dne po
svatbě. A od té doby mne tluče a pije kořalku
Já pak ve dne peru a v noci roznáším pome
ranče.«
»A prodáte nějaký ?«
»Sem, tam, ale to hlavní je, že pro mne
leckdy hodný sklepník zbytky sehovává, na nichz
pak si pochutnávám.«
»A což ty ostatní, již roznášejí řetkvičku
a jiné věci . . . jakou ty mají minulost ?«
»Na vlas takovou, jako já. Vypravujeme si
tak někdy, když u pumpy zboží kropíme, které
by bylo jinak plno prachu. Různíme se od sebe
jen tim, jak nás bijl.«
Strašný to život.
Však ona s takovým gustem pochutnávala
si na kávě, kterou jsem pro ni objednal, jako
by to byl nektar.
Po chvilce vrazil do sině — pravím vrazi
— asi dvacetiletý kolohnát, jenž ohlednuv s
dříve v pravo, v levo, sáhl do náprsní kapsy
špinavého kabátu, a vyňal z ní množství ve
Tim
Apolinář
Sema
25
article
špinavý novinářský papír zabalených kapesních
nožiků.
»Milostpane, moc dobré zboží.«
»Jsem nožiky s dostatek opatřen, však
když mi několika slovy řeknete, co všechno se
vám přihodilo, než stal jste se tím, čím jste
dnes, dostanete trabuko.«
»Milostpane, raději čtyři dlouhé.«
»Třeba tedy —. dostanete jich pět. A ted
vypravujle.«
»Tatinek byl fabrikant.«
»A kde měl fabriku ?e
»Za Haštalem, dělal tam »viks«, pravý
kaučukový.«
»Jednoho dne ale přišli od soudu s po-
chopy a zapečelili nám to. Moc toho nebylo.
Asi sto škatulek, několik bedniček sazí, soudek
melasy.«
»A co pak?«
»Tatinka odvedli.«
»Na vojnu, či kam?e
»Nahoru.«
»Rozumím. A zůstal tam? A jak dlouho?«
»Zůstal. Asi čtyři léla.«
»A vy zůstal jste u matky ?«
»Ba ne, já nikdy žádnou neměl. Ta pravá
zemřela mi týž den, kdy jsem se narodil. Těch
druhých bylo několik a byly mezi nimi dobré
i zlé. Poslední byla dobrá. Ponechala si mne
u sebe a posilala mne do školy.Pak ji ale od-
vedli také, poněvadž byla prý s tatinkem sroz-
uměna. Mě dali nejdřiv do Fišpanky a pak mě
poslali do domovské obce. Bylo to v Němcích
u Žatce. Já jsem utek' a toulal se po světě
s kramáři, komedianty a brusiči. A při těch po-
sledních jsem zůstal. Brousím.«
»A otec váš?
»Je zas fabrikantem. Dělá kořalky stu
denou cestou.«
»Hlásil jste se k němu ?«
»Hlásil. Když mu přijdu dělat »štandrle«,
dá mi pětku a já táhnu . ..«
Měl jsem na svých interviewech pro-
zatím dost.
Tatinek
Haštal
Němec
Fišpanka
Žatec