ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 54b30e10-7108-11dc-96f0-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 25 celkem · entity: place 45, person 34, org 1, work 1
1 masthead
Ročnik XXXXIV.
2 masthead
V Praze, ve čtvrtek dne 21. ledna 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 21.
4 article
Na ranní a odpol. Histy předplácí set v Praze v aduinislraci ělrt lita . . . . 6 K - s dvoji donáškou na nrea sa dtrř kata : vs DiaIkách: 2 K 30b na měsie . Poštoui n vsěsie kai na čtvrt lela s dvojí zás llkoe na maěsí na čivrt leta . . . . 11 K son
Praha
5 article Macešin hlas
Macešin hlas Téžká, nebývalá živelní pohroma stihla v druhé polovině měsíce července minulého roku široký pás jižních a východních Čech, ničíe všude výsledky pilné práce rolníkovy a působí i veliké škody na budovách. Obyčejné pomocné prostředky, slevy a odpisy daní při takové obrovské spoustě, jež u nás zasáhla přes dvace okresů, ukázaly se býti zcela nedostatečnými; cís. naříz. ze dne 10. záři 1903 čís. 186. ř.z. povolena na pomoc krajům, v Čechách a v ostat ních zemích podobnými živelními pohromam navštíveným, státní podpora, jež však rovněž nedovedla zaceliti utrpené rány, tak že říšskou radou výpomoc tato ještě o celou čivrtinu byla zvýšena. Akce výpomocná, ani v těchto rozměrech zahájená, nedovedla poškozeným okresům vrátiti bospodářskou rovnováhu, ztracenou tak krutou živelní pohromou, a vláda, opírajíe se o zprávy svých úřadních orgánů, nevěnovala zuboženým okresům dále nijaké pronikavější pozornosti. Vzchopili se tedy poškození k novému kroku, uspořádali současně ve všech , nouzí trpících okresích veřejné schůze, na nichž vylíčili zbědovaný stav svůj a podali o tom zároveň zvláštními telegramy ministerstvu zprávy, v nichž oznámeno, že „obyvatelstvo, nouzí trpící. pohlíží zoufale do budoucnosti prosí chefa vlády o zvýšeni státní pod- pory a brzké svolání českého sněmu. V každém jiném státě by vláda za šes měsíců co nejpodrobněji byla zpravena o po- měrech v území, živelní katastrofou postiženém, a vidoue, že výpomoe, doposud poskytnutá, ne- stačí, učinila by bez okolků a bez odkladu ihned veškerá další opatření, právě tak, jako poskytla v září první výpomoc, a jako se děje vždy, když nepředvídané a neobyčejné události vyžadují bezodkladného zakročení.
východní Čechy Čechy
6 article
Ale ve Vídni zapomenuli se páni tak, že nejen pozbyli ducha pověstné své objektivnosti nestrannosti a vášně prosté vytrvalosti, ale ne- ostýchají se před veškerou veřejností zajásati- „Ejhle, teď jsme konečně našli dlouho a marn hledaného — trumfa, jímž přebijeme českou opposici!“ Se všemožnou okázalostí, v čele úřadního vídeňského „Abendpostu“ dala vláda otisknout důkaz, že stav obyvatelstva, živelními pohro mami krutě navštiveného, jest opravdu zoufalý nazývá vylíčení této bídy „otřásajícím“ — ale vymlouvá se, že v roce 1903 dostatečných opa- tření neučinila a nyni v roce 1904 že sam o sobě nic nemíni podnikati, protože nemá pro revosní rok povolený rozpočet!- Nejenom že není snad už ani pamětníka kdy vlády vídeňské měly v první polovici mě- síce ledna povolený rozpočet, ale na první po- hled jest z této výmluvy patrno, že pan před- seda ministerstva klade poskytnutí pomoci pod- mínky, o nichž dobře ví, že se splniti nedají nemohou, protože projednání řádného rozpočtu vyžaduje dle zkušenosti doby několikaměsíční tedy tak dlouhé, že strádající oby- vatelstvo bez mimořádného opatření obejíti nijak se nemůže. Pravít se doslova ve zmíněném vládním sdělení: vláda by mohla sumy, určené dle cis. nař. ze dne 10. záři 1903 čís. 186. pro potřeby nouze v Čechách jenom tehdy pře- kročiti, kdyby stanovený rozpočet na rok 1904 jí poskytl přehled, jaké prostředky má po rucel Tedy ministerstvo, jež, jak známo, do přištího rozpočtu zařaďuje o milliony zvýšené jiné položky, dosud neschválené, totéž ministerstvo neví, jakou položku tam má či může zařaditi pro obyvatelstvo, kteréž již v r. 1903 pohromami živelními bylo poškozeno, ač o způ- sobených škodách se dostalo vládě co nejpodrob- nějších a nejpřesnějších výpočtů ze všech okresů!
Ted Vídeň Čechy
7 article
Ale z tohoto odkazování na vyřízení státníhe rozpočtu na r. 1904 musíme dále vyčísti, že vláda nynější se neostýchá, povýšiti živelní po- hromy a nezaviněnou nouzi obyvatelstva za pro- středek politického nátlaku, jenž musí v každém klidném pozorovateli vzbuditi po cit odporný. Když v soukromém životě používá jedna strana nezaviněné tísně strany druhé k tomu, aby si pomohla k mimořádným, z povahy trans- akce přirozeně nevyplývajícím výhodám — ob sahuje zákon výslovná ustanovení na ochranu ohroženého; a v právním státě by nemělo na- plniti veřejnosť odporem, když se má vykoupiti bída a nouze jedné části obyvatelstva — zadá- ním politických práv celého národa? Vezměte dnes kterýkoliv německý, vládn styky pěstující list, ať vychází v Praze neb ve Vídni, a všude dočtete se, jak česká opposice má zásady svého právního přesvědčení zadat za — neposkytování nutné pomoci těm, kdož byli postiženi živelní pohromou! Časopisy tyto jakoby nevěděly, jaká mimo- řádná opatření v čas nouze se stala nejen pro jiné země, ale i pro zkrachované vídeňské bur- siány a banky; jakoby nevěděly, že postižené okresy a celý český národ od věků naplňují da- němi státní pokladny, jakoby nikdy nic o tom nebyly slyšely, že vlády před schválením parla- mentu vydaly milliony a milliony na potřeby dávno předvídané a chystané a zapomenuly-li, nechť nahlednou na př. do vydání na potřeby vojenské ... Ba, na rozpočet na rok 1904 již proto nelze odkazovati, že vláda ve skutečnosti daně a dávky veřejné nepřetržitě vybírá v rozměrech posavad ních a tudiž nedostatkem rozhledu vůbec se za halovati nemůže.
Praha Vídeň
8 article
Ale časopisy vzpomenuté jsou přímo u vy tržení, jak obyvatelstvo pozvedá „plamenné pro testy“ proti politice českého poselstva, jak ob- strukce bude nucena „podrobiti se“ a nastoupiti „jinou cestu“, jak „ironie události“ ji zasáhla. jak poslanci „přeceňovali hospodářskou vytrva- lost českého lidu“ atd. Máme za to, že takových mizerností češt poplatníci od macechy vídeňské si nezasloužili. Kdyby však i vůči uvedeným okolnostem někdo byl v pochybnostech, za jakým účelem ve Vídni chtějí těžiti i z nouze lidu českého, toho odkazujeme na známě nesnáze umění vládního nynějšího ministerstva — jež nastoupilo sice pátý rok svého trvání, jehož minulost jest však zanesena zříceninamí politických nezdarů. Nejvice ji však trápí, že my Čechové ne- chceme přijati za základ dohody s Němci onen bezprávný stav, jejž způsobila německá ob- strukce. O stálých pokusech vládních, zjednat takovéto dorozumění, píše se právě mnichov- ským „Neuest. Nachricht.“, a tu i nouze v jiho- západních Čechách, jak dle všeho patrno, má přispěti vládě, aby dosáhla tak hluboce postrá- daného úspěchu. My, znajíce český lid, můžeme Vídeň ubez pečiti, že nic tak neodhalilo její malomoc a sla- bost, jako nápad, použiti živelní katastrofy — k záměrům politickým. Ruské odborně sjezdy. V Fetrohradě, 16. ledna (Původní dopis.) O vánočním období sešlo se v Petrohrad asi 10 — ne-li více — odborných všeruskýeh sjezdův. Jmenujeme jen: Sjezd ruských tech nikův, sjezd ruských elektrotechnikův, sjezd
Čecho Němec Vídeň Čechy Petrohrad
9 article
učitelů ruského jazyka, sjezd ruských porod- níkův a ženských lékařů, sjezd ruských chirur- gův atd. atd. Zejtra bude zahájen IX. sjezd ru- ských lékarů na památku věhlasného ruského chirurga Pirogova. Na některých z těchto sjezdů měl jsem při ležitost býti přítomnu. Vymyká se z rámce den- ního listu o všech těchto sjezdech referovati mimo to nestačí na to mé síly. Neškodilo by kdyby naši odborníci na tyto sjezdy vysílali své zástupce. Několik povšechných poznámek tane mi na mysli: Inter arma silent Musae, učili jsme se. Dl poplašných zpráv telegrafních agentur a jiných kruhů, jimž na tom záleží — mohli bychom zde myslit, že máme vojnu za dveřmi. Zde ovšem všechno mlčí — avšak neni to nějaká zamlklos ze strachu z věcí budoucích, ani z nedostatku času starati se o „musy“ za blížicího se břinkotu válečných zbraní. Každý jde si za svým povo- láním a mlčí.... I ten poslední vi určitě, že se, bude-li vojna, zvítězí — nuž a potom bude zase mír . ..
Pirogov Intrum arma silent Musae
10 article
Ani stopy v těch shromáždéních učených mužů vědy a práce po nějaké rozplýlenosti. Ba v ohledu seriosnosti a soustředěnosti mohou býti tyto národní sjezdy vzorným příkladem pro mezi- národní sjezdy dotýčných odborů. Citite se na takovém shromáždění uprostřed horlivých pra- covníků mladého národa, který všemi silami snaží se dostihnouti vrcholu poznání. Seděti od rána do 2. hod. odpol. a pak zase od 3.—6. hod. večer, někdy i do 9 hod. i déle v přeplně- ných sálech, upjatě naslouchati výkladům — takovému obrazu sjezdů na západě jsme od- vyklil Druhý moment je činné účastenství vlády na těchto sjezdech. Předsedou přípravného ko- milétu Pirogovského sjezdu je na př. tovaryš mi nistra národní osvěty Exc. dr. Lukianov, býv. ředitel ústavu pro experimentální medicinu prínce Oldenburského. Na všech sjezdech vidíte vojenské i úřadnické uniformy. Nemohu nepři- pomenout čtenářům, jak rak. ministerstvo války přímo zakázalo vojenským lékařům zúčastniti se před 2 léty III. sjezdu českých přírodozpytců a lékařů. — — — Což ovšem nevadilo za rok druhému členu toho ministerstva, dru. Hartlovi, vítati sjezd německých přírodozpylcův a lékařův z Německa i z Rakouska v Karlových Varech, od kteréž doby datuje se jeho autoritativní, dů ležité a i pro nás důležité prohlášení, že věda nezná státních hraniel
doktor Lukianov Hartl Německo Rakousko Karlová Vary
11 article Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci. V Praze, 20. ledna. (Až po morav ských smiřovačkách.) Stálý vídeňský zpravodaj „Pester Lloydu“ také se dotýká ve svém posledním dopise těžkostí, jež očekávají dra. Körbra v příštím zasedání říšské rady. Dlouhé novoroční prázdniny rakouského parla- mentu sotva prý koho rmoutí, nejméně — do dali bychom — dra. Körbra. Ale i delegace ukončí jednou své práce a pak přijde don, kdy se říšská rada zase sejíti musí. Dr. Körber musí aspoň na oko učiniti pokus o parlamentní vyřízení státních potřeb a proto musí se také starati o odstranění obstrukce. Poněvadž pak domluvy po dobrém a důtklivé zapřísáhání ne- vedly k cíli a jednostranné ústupky obstrukční straně jsou už předem vyloučeny — vyvozuje „P. L.“ — nezbývá prý vládě nic jiného, než aby se pokusila opětně o dorozumění stran a tím umožnila dělnost parlamentu. „Tuto myšlénku — pokračuje „P. L.“ — přemítají nyní ve svých hlavách jak vláda tak i členové parlamentu, ale pevného tvaru dosud nenabyla. Dne 25. t. m. má se sejíti moravský vyrovnaci výbor, aby vzal
Lloyd doktor Körber P L Praha
12 article
v úvahu politické, národní, správní a osvětové otázky, jež jsou na Moravě ještě choulostivější, než v Čechách. Vláda vyčká nejprvé, jaký bude průběh tohoto vyjednávání, než přikročí ke svým pokusům v Čechách. Nyni se jen mluví a píše a zkouší se půda, je-li schůdná. Prozatím — do- dává pisatel — schůdná není.“ V Praze, 20. ledna. (Uherské věci.) Očekávaný rozkol v uherské straně neod- vislosti stává se již skutkem. Nejbojovnější kohout této strany, posl. Lengyel, když mu byl dán pokyn, že by musil býti ze strany vy loučen, kdyby proti zásadnímu usnesení pod- poroval i nadále obstrukci, vystoupil sám ze strany neodvislosti. Za Lengyelem půjde bez- pechyby ještě několik radikálnějších poslanců, takže skupina odštěpenců může dosáhnouti as dvaceti hlav. Vystoupením z klubu odštěpenc sprostí se ovšem i závazku, převzatého Košutem a budou moci již veřejně se účastniti obstrukce. provozované dosud hlavně jen ugronovci. Vojenské ministerstvo učinilo Maďarům opět malý sice, ale významný ústupek. Zvláštní mini- sterská komise sestavila na základě zákona z r. 1898 seznam maďarských názvů měst míst v Uhrách a názvy tyto prohlášeny za úřadní. Vojenská správa nějaký čas nedbala nových ma- ďarských názvů a užívala ve svých spisech ná zvů starých, po výtce německých. V únoru 1903 ministr vojenství vydal však nařízení, že i úřady vojenské ve svých spisech mají užívati názvů úřadních, v závorkách však připisovati i názvy staré až do odvolání. Toto odvolání stalo se dne 12. t. m., neboť novým výnosem ministerstva vojenství nařízeno, aby se ve spisech, určených pro úřady uherské, užívalo od nynějška vý- hradně jen úřadních, maďarských názvů míst.
Lengyel Maďar Morava Čechy Praha Uhry
13 article
Pouze v aktech, týkajících se vnitřní služby vo- jenské, zejmena v opatřeních mobilisačních nod., mají se i stará jména vpisovati do zá- vorek, aby nenastaly po případě zmatky. Z Lublaně, 18. ledna. (Voličská schu- ze poslance Žičkara.) Ve Vidmu v již- ním Štyrsku poslanec Žičkar podával v politi- ckém spolku „Sava“ zprávu o politické situaei a zvláště o postavení Slovinců v jižním Štyrsku a v Korutanech. Schůze vyslechla zprávu s po- chvalou a přijala navrženou resoluci, v níž se protostuje proti potlačování Slovinců v Koruta- nech; proti jmenování německých soudců a no- tářů pro jižní Štyrsko; navrhuje se na italská vína clo 40 K; žádá se všeobecné, rovné volební právo; radí se všem obcím okresu brežického a sevnického, aby se všemi státními úřady do- pisovaly si výhradně jen v jazyku slovinském vyřízevaly jen listiny, psané slovinsky, listiny německé pak aby zasílaly místodržitelstvu se žádostí za slovinský překlad; konečně projevena žádost, aby se volby do okresního zastupitelstva dály poměrně dle poplatnosti a počtu voličů. Z Pešti, 19. ledna. (Proti cís ařské hymně.) Při dnešní pravoslavné slavnosti svě- cení vody v Kluži došlo na demonstrace proti císařské hymně. Dle starého zvyku vyslána ke slavnosti čestná setnina s hudbou. Když hudba zahrála císařskou hymnu, počali někteři univer sitní posluchači bouřlivě volati „abeug!“ Za- kročila policie a zaznamenala si jména demon strantů.
Žičkar Slovinec Lublaň Sava Štyrsko Korutany Pešť Kluž
14 title
Politické zprávy zahraničné.
15 article
V Praze, 20. ledna. Povstání africká.
Praha
16 article
Vedle Němců, již ohrožení jsou ve své jihozápadní državě africké povstáním, jehož vznik a průběh jsme byli již opětně vylíčili, maji také Italově co činiti, aby uhájili svou državu afri ckou. V osadě jejich Benadiru na severovýchodě
Němec Italův
17 article
V drobném prodejli raaní čilo o sobě . . . sa odpolední : na2h Ve filialkách na venkově- ranní číslo odpolední . . . . . . . . Inseráty plaši ze hetově papřel. Přadplačení a inserty přijímá ndminl- slrace v Marianské ulici d. 3 Tam nacházejí se též redakce. Hiskárna a ezpedice „Národnich Lista“. Eakophy se novracejí.
Národnich List
18 article
Afriky vzbouřili se Somalové, proti nimž sou- časně i Angličané musí se zbraní v ruce hájiti blízké území svoje a uzavřeli všechny cesty karavanní. Italové nejsou nikde s to, vybírati cia, dokonce ani ne na pobřeží. Bylo by zapo- třebí aspoň 10000 mužův, aby povstání to zdo- lali. Přičinou povstání toho jest, že vláda italská chce nyní pollačiti otrokářství v Somalsku, jemuž ostatně osadní společnost italská k veliké nevoli italského veřejného mínění nadržovala. Ministerský předseda Giolitti měl poradu s králem o poměrech afrických, načež se konala mini- sterská rada.
Angličan Italos Giolitti Afrika Somalová
19 article
Zatím co o samotných vojenských přípravách v království italském k potlačení od- boje somalského není ještě mnoho slechu, tropí Němci mnoho hluku s přípravami proti povstání ve své osadě jihoafrieké a doznávají tím bez- děčně vážnost povstání. Dokonce dva křižáky chystá se Německo vyslati ke břehům osady té a sice »Medusu« a větší ještě křižák »P'rine Jindřich«, jenž teprve v r. 1900 byl vystavěn a jenž náleží k aktivnímu loďstvu bitevnímu. S mužstvem námořnického praporu, jež vysláno bude rovněž do jižní Afriky, loučil se v Kielu bratr Viléma II., prine Jindřich, řečí, v níž konstatoval, že během nemnohých le prapor námořnický po čtvrté mus povstání v osadách německých po- tlačovati. Prapor hájiti má prý i tentokrát německou čest, ovšem prý mu ale za to kynou mnohá strádání, zvláště hlad a žízeň — po- známka to, jež nevydává zrovna nejlepší svě- dectví o zásobovacím zařízení vojska německého. Velmi humanně končil pak prine přáním, aby každá střela, jež z pušky vyletí, vykonala povinnost svou.« Brusselský, burským kruhům blízký »Peti Bleu« zaznamenává, že v jižní Africe bojuje po boku Němců již malý oddil Burů a že jen od německé vlády závisí, aby větší počet Burů přispěl Němcům stisněným. Po tom, jak Německ oficialní Bury v zápase jejich s Anglií opustilo a jak bůrským vůdcům v Berlině dokonce dvěře ukazovali, tyto nabídky burské ovšem silně — překvapujl.
Němec Jindřich Vilém II Bleu Německo jižní Afrika Kiel Afrika Bura Anglie Berlín Německ
20 article
Spory na belgickém dvoře. Sdělili jsme již, že král Leopold II. roz- hodl se, zvěděv o dědiekých právech svých deer, darovati statky své státu belgickému. Jak se dnes z Brusselu oznamuje, podá hraběnka Lonysová, vymáhajíe na králi dědietví po ze- mřelé matce své, choti jeho Henriettě, prolest proti tomuto věnování statků královských. K proliliberálnímu hnutí ve Španělsku. V Madridě zapovězeno bylo úřady drama »Upíři lidu«, jež namířeno jest proti jezovitům a při jehož premiéře udály se bouřlivé de- monstrace. Protiklerikální hnutí roste ostatně také mimo Madrid rapidně. Na nedělním protestním shro mážděni ve Valencii prohlásil romanopisec po- slanec Ibonez: Dnes protestujeme proti sně- movní řeči biskupa Nozaledy pouze na schůzi. zejtra protestovati budeme násilím. Básník Topia, jenž — jak jsme již minule po dotkli — libuje si v nehorázných slovech, pro- nesl výroky také tentokráte málo pěkny a ducha- plny při všech důvodech, jež k rozhořčení měl. »7000 mnichů, z Filipin přicházejících, při neslo 7000 provazů, na něž je pověsíme.« Tá- boru valeneijského zúčastnilo se 1600 osob. jež vývodům řečníkovým hlučně tleskaly.
Leopold II Lonysová Henrietta Topius Brusel Španělsko Madrid Valencie Filipíny
21 article FEUILLETON.
FEUILLETON. — a. V Praze, 20. ledna. Je tomu již několik let, kdy pokoušel se o mne — bůh vi z jaké příčiny — tak zv. »světa bol« ajá vyhledával jsem ve Vinohradech malé. skryté hospůdky nejraději podvečer, kdy žádný paprsek slunce neviděl již mou pošmurnou náladu a kde přemital jsem o věcech nejrozmanitějších Nikdo nerušil můj klid, než starý sklepnik, který z pravidla v druhém koutě dřímal. Do hospůdky docházeli, jako do každé jiné, prodavači nejrůznějšího zboží, počinaje od báby řetkvičkové, až k výrobci sádrových sošek a pa- tentovaných roztahovačův na kalhoty a mašinek na dělání sněhu z vajee. Každý strčil ovšem jenom hlavu do vnitr málo kdo vstoupil do síně. »Je to trpký chleba,« prohodil kdysi sklep- ník, když potulný prodavač slovácké borovičky byl právě zavřel dvéře. »Co musí zběhat hospod než, chudák, něco odbude.« »Povídá se, že jsou to z pravidla špielové, prohodil jakýsi nevlídnik, jenž téhož dne náho dou tvořil se mnou a se sklepníkem trojicí v míst nosti, v níž počalo se již šeřit, jakkoli teprve bylo pět hodin. »Nevěřte tomu. K tomu by se tito polito vání hodní tvorové nejméně hodili«, namita jsem. »U nás je, bohužel, každý s takovýmie ošklivým narknutím brzy hotov.« »Nu tak to tedy není pravda — podotk nevlídník nevrle — ale říká se to.« Sklepník pak skoncoval dialog ten moudrou tendencí: »Ono se leccos říká, leč málo je v světě pravdy.« Od té chvile mne potulní prodavači mno hem více interesovali, než před tím. Tu i tam jsem od některého leccos koupil, na něco se ho zeptal, až konečně jsem se odhodlal interviewo- vati řádně ty, již se mi zdáli nejinter esantnějšími.
Praha
22 article
Proč bychom měli vyptávati se jenom ministrů, odborných chefů, dvorních a ministe- riálních radů a proč ne tam těch nejchudšíeh mezi chudýmil Probíral jsem jednoho po druhém a věru že jsem nelitoval, čeho jsem se dozvěděl. Ně kolik takových interviewů na ukázku: Do hostinské místnosti vklouzne asi třiceti letý muž, s plavým vlasem, jako by si jej da zvlášť na »blond« barvit, strčil do kapsy čepici rozevřel v předu drobet ušmoulaný kabát a za- šeptal mi do ucha: »Koupěji si psa, pěkný druh, je to foxteriér.« »Co stojí ?« »Dejte pět pětek a je váš. . . . .« »Sedněte si příteli a pozdržte se chvi lenku.« »Ale šenkýř?« — namítal úzkostlivě. »Dám vám jednu nalit. Ostatně, což ne- jste v jeho přízni ?« »Nás nemá žádný hostinský rád!« »A proč ?« »Poněvadž nás maji v podezření, že kra deme.« »A je to utrhačství ?« »Ovšem.« »Zavděčil byste se mi, kdybyste mi vypra voval svůj živolopis.« »Co vám napadá. To tak. To byste s dozvěděl pěkných věcí.« »Aťsi, chci zvěděti něco o vaší minulosli, a zaplatím vám za to dvě koruny.« Po slovech téch zajiskřilo se mu v očích a poposednuv ke mně o něco bliže, spusti takto: »Narodil jsem se v H. u V. Otec byl hospodářským správcem. Zemřel záhy, matk bez pense nucena byla opustili dvůr a já sta se tím, čím mi přezdívali již jako klukovi: pso- vodou.« »Ne tak rychle, příteli. Měl jste přec ně- jaké mládí. Chodil jste do školy, zvolil jste si nějaký stav. Co stalo se s matkou ?« »Provdala se po druhé a když mi bylo dvanáct let, vyhodil mne otčím, myslivec n panství, z domu. Učil jsem se krejčím. Ale nelíbilo se mi to. Chtěl jsem býti také mysliv- cem, jako otčím, týž ale prohlásil, že bym
23 article
raději krk zakroutil, než aby mne vzal pod střechu, abych mu kazil jeho děti. Co mi zbý- valo, šel jsem sloužit. Ale psy jsem měl čím dále tím víe rád. A psi mně měli také rádi, víe než lidé, víc než matka . . . Jednou jsem ukradl na zámku štěně a odnesl je do Prahy Nevěděl jsem tehdy ani, co jsem vzal, dozvěděl jsem se toho teprve u divadla *). Byl to draho- cenný arabský chrt. Dostal jsem za něj de- sítku. A když zdařilo se mi to poprvé tak skvěle, učinil jsem druhý a další pokus a n konec nebyl v celém širém okoli přede mnou pes jistý. Expedoval jsem je všechny do Prahy Konečně mne vyhnali a na několik neděl zavřeli. Od té doby jsem »samostatný« »A jak se vám vede ?e »Jsou lidě, kteři psa nechtějí mít ani za darmo. Jiní zas mu nerozumějí.« »Jaké to máte psy ssebou?« »Praobyčejného daxlíka a pofouchlého, špice“ Jestli ho prodám, je nejdéle zejtra večer zas u mne. Mnoho peněz jsem už na něm vydělal Prodal jsem ho už asi dvacetkrát a pokaždé se vrátil.« Dal jsem mu korunu a »psovoda« šel. Dost vděčná látka uvažovati o osudu tohote člověka. Asi po čtvrt hodině objevila se ve dveříeh stará žena, jež v košíčku měla několik po merančů. Kupoval jsem dosti často od ní, nikdy jsem s ní nesmlouval a když nemohla nalézt krejea nazpět — a to stalo se často — nechal jsem ji ho. »Je tam zima!« prohodil jsem. »Je, až zuby cvakají.« »A což by vám nechutnal hrneček kávy s koláčem ? »Můj božinku, jak by nel »Až půjdete odtud, vypijte to tamhleu *) U německého divadla na Ovocném trhu, kd je z pravidla trzišté psu.
Praha
24 article
stolečku. Kdybyste se posadila ke mně, čuměl by na vás. Nevěděla v prvním okamžiku, jsem-li při četným či ne. Tim více užasla, když jsem ji řekl, že dostane kávu, ovšem že za jedné pod mínky: když mi tak leccos poví ze svého dř vějšího života. »A proč to milostpán chce vědět. Snad nen od úřadu? »Nejsem. Ale jsou lidé na světě, jižs uminili, že pomáhati budou bližním svým, do neštěstí uvrženým. Aby ale tak mohli učiniti, třeba jim zvěděti, jak tito do neštěstí se dostali Nu, a já těm dobrým lidem pomáhám.« Zabručela cosi a pak začla: »Můj život je docela obyčejný. Narodila jsem se v Košířich, chodila jsem jako malé děvče do fabriky, a tam záhy jsem si udělala známost. Dostala jsems záhy nahoru k Apolináři, ještě do toho starého. a asi po pěti létech jsem se vdala. Ale vzali jsem si jiného« — Po tom se zamlčela »A co dále ?« »Sbil mne k nepoznání už třelího dne po svatbě. A od té doby mne tluče a pije kořalku Já pak ve dne peru a v noci roznáším pome ranče.« »A prodáte nějaký ?« »Sem, tam, ale to hlavní je, že pro mne leckdy hodný sklepník zbytky sehovává, na nichz pak si pochutnávám.« »A což ty ostatní, již roznášejí řetkvičku a jiné věci . . . jakou ty mají minulost ?« »Na vlas takovou, jako já. Vypravujeme si tak někdy, když u pumpy zboží kropíme, které by bylo jinak plno prachu. Různíme se od sebe jen tim, jak nás bijl.« Strašný to život. Však ona s takovým gustem pochutnávala si na kávě, kterou jsem pro ni objednal, jako by to byl nektar. Po chvilce vrazil do sině — pravím vrazi — asi dvacetiletý kolohnát, jenž ohlednuv s dříve v pravo, v levo, sáhl do náprsní kapsy špinavého kabátu, a vyňal z ní množství ve
Tim Apolinář Sema
25 article
špinavý novinářský papír zabalených kapesních nožiků. »Milostpane, moc dobré zboží.« »Jsem nožiky s dostatek opatřen, však když mi několika slovy řeknete, co všechno se vám přihodilo, než stal jste se tím, čím jste dnes, dostanete trabuko.« »Milostpane, raději čtyři dlouhé.« »Třeba tedy —. dostanete jich pět. A ted vypravujle.« »Tatinek byl fabrikant.« »A kde měl fabriku ?e »Za Haštalem, dělal tam »viks«, pravý kaučukový.« »Jednoho dne ale přišli od soudu s po- chopy a zapečelili nám to. Moc toho nebylo. Asi sto škatulek, několik bedniček sazí, soudek melasy.« »A co pak?« »Tatinka odvedli.« »Na vojnu, či kam?e »Nahoru.« »Rozumím. A zůstal tam? A jak dlouho?« »Zůstal. Asi čtyři léla.« »A vy zůstal jste u matky ?« »Ba ne, já nikdy žádnou neměl. Ta pravá zemřela mi týž den, kdy jsem se narodil. Těch druhých bylo několik a byly mezi nimi dobré i zlé. Poslední byla dobrá. Ponechala si mne u sebe a posilala mne do školy.Pak ji ale od- vedli také, poněvadž byla prý s tatinkem sroz- uměna. Mě dali nejdřiv do Fišpanky a pak mě poslali do domovské obce. Bylo to v Němcích u Žatce. Já jsem utek' a toulal se po světě s kramáři, komedianty a brusiči. A při těch po- sledních jsem zůstal. Brousím.« »A otec váš? »Je zas fabrikantem. Dělá kořalky stu denou cestou.« »Hlásil jste se k němu ?« »Hlásil. Když mu přijdu dělat »štandrle«, dá mi pětku a já táhnu . ..« Měl jsem na svých interviewech pro- zatím dost.
Tatinek Haštal Němec Fišpanka Žatec