1
masthead
Ročník XXXXVIII.
2
masthead
V Praze, ve středu 22. ledna 1903.
Praha
6
article
Na rannt a odpol. list,
předpláci ' set
v Praze v alninlstraci
na nlaie
n dvri leta . . . . 6 K —
s drojí denátkee
K 501.
a mě
dtnit 14a . . . . 7 K 50 k
ve Blialkách-
nl misíe . . . . . . 2 K 30
Pošton:
n tvrt lels . . . . P K 00h
s dvojí zisilkou
a měst
Bn . . . 1 k e
Praha
Blialky
7
article
České menšinové školy a příšti
České menšinové školy a příšti
sněm.
Vhodně, v době mohutnícího volebního
ruchu do sněmu království českého, vydala
»Menšinová knihovna« úhledně upra-
vený svazeček, jehož název sám upozorňuje
na nejpalčivější ránu, již od let a dosud bez
nadějné vyhlídky na brzké její zacelení jest
nésti českému lidu ve smíšeném území, na
nedílné půdě staroslavného království ná-
roda našeho. Čtouce líčení, opírající se ve-
směs o fakta a data přesně doložená, o tom.
co vytrpěti jest našim rodákům ve věcech
školství, každou novou stránkou brožury
jsme utvrzováni, že pisatel její nikterak ne-
přepíná, když nazývá kulturním skan
dálem dvacátého století, co sná
šeti jest našincům pro »České menši
nové školy«.
Jednotlivé doklady o pronásledování ro-
dičů, domáhajících se českých škol pro české
své dítky, překonávají výčtem útrap, jež jdou
až i na samy životní podmínky lidské jejich
existence na mnoze i to, co oznamuje seo
strádání lidu polského v Poznani pro obranu
jazyka rodného ve škole a co stejně jitřivě
zaznívá k nám v tétéž příčině z úpatí slo-
venských Karpat.
Kdežto však ani v Německu ani v Uhrách
nezatajují před širší veřejností, že se ženou
za jednotným národním státem, spadá
české menšinové školství do ob-
vodu státu, kterýž se na venek honosí tím,
že jest ochrancem všech národů, v něm ži
jících, že jest ke všem stejně spravedliv, že
poskytuje všem podmínky volného vývoje
že jest moderním, pokrokovým státeml
A zvláště, pokud jde o poměry v krá-
lovství českém, překypují vládní projevy
uznáním zdatnosti, pokročilosti, pracovitosti
a kulturnosti obou národních kmenů, zde
sídlícíchl
Český menšit nový škola
Poznaň
Německo
Uhry
venský Karpaty
8
article
Nuže, čtěte II. svazek menšinové
knihovny o Českých menšinových
školách, a vízte, jaké jsou ony pod-
mínky, za nichž se má úspěšně rozvijeti lid
český ve smíšeném kraji, a pronikne vás
nepřekonatelná hořkost k oné bezmezné
falši, k onomu bezednému farisejství, kteréž
zaujaly místa platných zákonů, kteréž z če
ského člověka činí psance před zraky těch
kdož jsou povoláni, aby bděli nad tím, by
zákony se zachovávaly, by jim zjednávali
průchod bez ohledu, zda se týkají kapita-
listy či chuďasa, podnikatele či dělníka.
Němce či Čecha l
Musili bychom zde otisknouti celou tu
knížku, kdybychom chtěli vypočísti všechny
ony prostředky nekalé a nectné, jichž se
užívá, aby se právo českých menšin na školy
české zmařilo a kde se to plně nepodařilo,
aby se ho lidu českému co nejdráže, za nej
obmyslnějších mravních i hmotných útra
dostalo.
Jest právě doba volebního ruchu, doba
nad jiné k tomu způsobilá, aby se všecko
voličstvo české bez rozdílu svého politického
přesvědčení obeznámilo s osudy českých
národních menšin, aby si uvědomilo, jaké
víře nepodobné překážky se kladou práv-
nímu, občanskému postavení jejich, aby po-
cítilo, jaké nesnesitelné břímě společenské
se ukládá nejen našim menšinám, ale i školou
povinným dítkám jejich a to na samém po-
čátku při vstupu do — školní povinnost
zákonem předepsané, a učinivši tak, aby po-
chopilo, že není pro české voliče jiného, na-
lehavějšího příkazu, než postarati se volbam
nastávajícími o to, aby zjednalo osvobozen
těmto svým krajanům, zasluhujícím neob
mezený obdiv své statečnosti a houževna
tosti především námi samými, všemi nám
bez rozdílu politického nazírání.
Němec
Čecho
9
article
Boj menšinového lidu českého za českou
školu jest válkou více než třicetiletou, ba
i od té doby, co vybojována byla první men
šinová škola veřejná v r. 1885 uplynulo
bezmála celé čtvrt století, a doposud nemůže
se předpověděti, kdy boj ten bude úplně vy-
bojován, kdy zjednán bude v nejpokroči
lejším království říše průchod zákonu, kdyá
jde o právo Čechů na školu.
Nemá-liž všecko voličstvo české se vzcho
piti již, aby zjednalo v tomto směru konečně
nápravy, aby se dostalo konečně potřebného
oddechu českým menšinám, těmto heroickým
válečníkům kulturním, po tolik let stojícím
v nekonečné a nelítostné školské sečil?
Na celém smíšeném území není dosu
bezvadně a všestranně vybudovaných ško
českých, jak jsou zákony předepsány; ano.
není ani jediné školy měšťanské ani veřejné.
ani soukromé, ač českých dítek na Mostecku.
Duchcovsku, Teplicku, Ústecku, Děčínsku,
Žatecku, Litoměřicku a Chomutovsku jest na
45.000, z nichž pouze asi 15 000 může na-
vštěvovati národní školu českou, veřejnou
nebo soukromou (matiční) Na území onom
dosud rovněž není ani jediné české ve
řejné opatrovny!
Čecho
Duchcovsko
Teplicko
Ústecko
Děčínsko
Žatecko
Litoměřicko
Chomutovsko
10
article
Aby se obešla povinnost vybudovati če-
ské školy, již pohotové na plný počet tříd,
zřizují se pobočky, jichž jest v některých ze
jmenovaných obvodů více než tříd vlastních;
tak má pět veřejných škol českých na Mo-
stecku 26 tříd a 30 poboček, jenom aby se
nemusily zřizovati další třídy až do školy
osmitřídní. Tak má mostecká šestitřidní
škola jedenácte poboček, pětitřídnív
Lomu sedm poboček a pod. Dle zákona
však nemají se pobočky zřizovati, dokud ne-
dosáhla škola nejvyššího počtu tříd.
se zřením k tomu, že jest školní návštěva
osmiletá a že s každým školním rokem
má se shodovatí další stupeň učební.
Zřizování tříd postupných až do osmi
má se říditi dle zákona a počtu žákův,a
nikoliv dle libovůle úřadů školních. Tu.
jakož i při zřizování škol potřebných mají
úřady ty jednati samy, bez průtahu, ve sku
tečnosti však nejen že toho nedbají, ale způ
sobují nad to vyšetřováním poměrů českým
rodičům opravdové křižové cesty.
V celé řadě škol vyučuje se pouze polo
denně, v Mostě na př. v osmi třídácha
pobočkách.
Ve smíšeném území není ani jediné
obce, v níž by místní školní rada byla slo
žena tak, aby to odpovídalo předpisům zá-
kona; ještě hůře je tomu v okresních škol-
ních radách. Místnosti škol českých jsou bez
vyjímky nezpůsobilé, budovy zdravotně vadné;
zkrátka, kdekoliv se pisatel zastavil a srovnal
skutečné poměry menšinového školství če-
ského s příslušnými předpisy školních zá
konů, všude konstatuje nešetření, nedbání
jich; ba zjišťuje, že by na podrobný výčet
všech nedostatků bylo třeba společné práce
mnoha spolupracovníků, kteří by snad ani
za celý rok nebyli s to zmoci děsivý onen
materiál, jakýž poskytuje pronásledované
školství našich českých menšin, aby podán
byl vzdělanému světu úplný a jasný obraz
Most
11
article
o tom, jak se šlape v kulturním státě dva-
cátého století po zákonech, kultuře a lid
skosti.
Spis chce podati aspoň částečné infor
mace o nekonečné bídě našich menšin, jev
se býti srdcervoucím výkřikem jejich, který
by poskytl aspoň nejnutnější data.
České menšiny však zápasí bez oddechu
a doufají, že voličstvo naše, že národ český
nezapomene, že z lůna jeho vyšel nesmr
telný učitel národů Jan Amos Komenskýa
kojí se nadějí, že v nejbližším sněmování
učiní se těmto do nebe volajícím poměrům
v českém školství menšinovém konec.
Sněm český, zejména přičiněním pro
dra. Čelakovského, věnoval menšinskému
školství vřelou svou péči, připravil i návrh
zákona o něm, a jsme přesvědčeni, že i na
dále bude otázku tuto pokládati za nejna-
léhavější.
Bude však na prospěch věci této, aby
se posavadním zastancům menšin našich do
stalo posily zvolením některého povolaného
pracovníka v českém školství menšinovém.
a aby za souhlasu všech českých stran byl
kandidován. Zejména pokud jde o to, jak
se nakládá s rodiči českých dítek, bude jeho
svědectví zapotřebí, protože jest nutno, aby
doba »vyšetřování poměrů« a pobytu rodičů
byla úplně vymknuta z oboru místní libovůle.
Voličové čeští, nezapomeňte proto při
nastávajících volbách sněmovních na své
stísněné bojovníky menšinové !
Jan
Amos
Komenský
Čelakovský
12
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 21. ledna. (Vojenské otáz
ky) Zprávy o pokusech, rozřešiti celý komplex
vojenských otázek, stále odkládaných pro odpon
Maďarů, nescházejí nyní s novinářských sloupeů
Také „Pester Ll.“ polvrzuje, že dr. Wekerle za
různých příležitosli měl s ministrem vojenstv
porady o vojenských otázkách. Ovšem rozhovory
ty byly prý dosud nezávuzny a neměly dokonce
rázu oficiálního vyjednáváni.Týž list, jehož
blízké styky s ministerstvem vnějších věcí jsou
známy, potvrzuje i další zprávu, že v rozhodu-
jících kruzích opravdu se pomýšlí svolati příště
delegace koncem května neb počátkem června
ale prý jen proto, aby uherští delegáti nebyl
parlameniními pracemi zaměstnáni v době žní
Avšak ať už se delegace sejdou na jaře, neb
na podzim, vojenské otázky řešiti nebudou, po
něvadž nespadají v obor kompetence delegační
nýbrz jedině v pravomoe parlamentů. Nejdůleži
tější vojenské otázky, k nimž úprava důstojni
ekých platů jako věc čistě hospodářská nepatři
týkaji se revise branného zákona, dvouleté vo
jenské služby, zvýšení braneckého kontingentu
a trestního řádu vojenského. Všechny tyto otáz
ky mohou se však rozřešiti jedině v parlamen
tech; jim budou podány potřebné předlohy, ač
není dosud známo, kdy se to stane.
Maďar
doktor
Wekerle
Praha
Pester ll
13
article
V Praze, 21. ledna. (Ku poradám
v Pulji.) K nedělní konferenci u bar. Becka
jíž se účastnili místodržitel terstský, zemský
hejtman istrijský a zástupcové Vlachů i Chor
vatů istrijských, sděluje se ze strany dobře in
formované, že podnět k ní zavdaly irredent
ské demonstrace pulských Vlachů za ná
vštěvy rakouských a uherských členů delegací
kteréžto demonstrace způsobily prý na nejvyš
ších místech velmi trapný dojem. Pulje jes
hlavní válečný přístav rakouský a jde o to, aby
byl sproštěn živlů nespolehlivých. Pomýšlí se
prý na zostření policejního dozoru na cizince
meškající v Pulji. Druhým předmětem konferen-
cí jest reforma zemského volebního
Beck
Vlach
Chor
Praha
14
article
řádu v Istrii, jež za minulého sněmovního
zasedání zůstala pro neústupnost Vlachů neroz-
řešena.
V Praze, 21. ledna. (Pokyny polským
delegátům.) Přijetí prolipolské vyvlastňo-
vací předlohy pruským sněmem vzbudilo znova
otázku, mohou-li polští členové rakouské dele-
gace setrvati při tradiční polítice starého, kon-
servativného polského kola a schvalovati šma-
hem politiku ministerstva vnějších věcí, jež lp
houževnatě na spolku s Německem jako hlav
ním pilíři rakouské vnější politiky. Polské listy
demekratické i lidové výzývají polské delegáty.
aby vstoupili do oposice proti bar. Achrentha-
lovi: „Jest ještě čas, píše „Kor. Lwow.“, na-
praviti ve Vídni, co se stalo v Berlíně. Německá
vláda, vynutivší si zákon vyvlastňovací, zbavila
německou říši příznaku státu právního. Německá
vláda, bojujíe proti Polákům takovou zbrani,
jako jest vyvlastňovaci zákon, nutí nás, abychom
proti ní užili všech prostředků, jichž nám dovo-
luje užiti naše politická národnost. Jsou infamie
které možno stavěti na pranýř; ale jsou infamie,
které nutno rozdrtit a rozšlapat, poněvadž teprve
potom se může utišiti naše rozbouřené svě-
domí.“ A proto lvovský list dopsručuje pol
ským delegátům za heslo „Pryč s trojspolkem!“
doulaje, že heslo to dojde ohlasu také mez
ostalními delegáty slovanskými.
Vlach
Polák
Istria
Praha
Německo
Vídeň
Berlín
15
article
Toutéž otázkou zabývá se polšký publicista
Alfred Szezepaňski v brožurce „Tř
otázky“, vydané právě ve Varšavě. Troj-
spolek, dílo Bismarkovo, nesloužil nikdy Rakou
sku, nýbrž jen Prusku a přiměl-li Bismark Ra-
kousko k uzavření trojspolku poukazem na ne-
bezpečí, hrozící mu od Ruska, byl to podvod
neboť Bismark současně, když uzavíral spolek
s Rakouskom, uzavřel sám druhý, pojišťovaeí
spolek s Ruskem. I kdyby však záminka Bismar-
kova byla r. 1879 důvodna, pozbyla všelikéh
významu od smlouvy mífrzstegské, neboť od t
doby Rakousko žije s Ruskem v poměru nej
přátelštějším. Trojspolek, vlastně dvouspolek
neboť Italie k trojspolku de facto už nenáleží
jest pro Rakousko dnes už nejen zbylečný, ný
brž přímo skodlivý, poněvadž je nutí vydržovat
ohromnou armádu na úkor osvětových a sočiál-
ných potřeb obyvatelstva. Všechny státy evron
ské snaží se všemožně udržeti mír, nebezpeč
války nehrozí odnikud, leda z Německa, kter
bylo hlavní příčinou, že mírové konference
k nimž dal podnět ruský car, nepřivedly k elli.
Szezepaňski
Bismarkův
Prusek
Varšava
Rusko
Rakousko
Německo
Troj
Bismark Ra
16
article
Zruší-li Rakousko spolek s Německem, nevydá
se tím v nebezpeči, zejména přistoupí-li ke spol
ku ostalhích velkýehi států ovropských a s Ne
meckem uzavře pouze potřebnou obchodní
smlouvu. Německo má beztcho nyní jen jedi-
ného spojence, Rakousko, a právě toto má z
spolku nejvíce škody.
Ovšem trojspolek byl nedávno prodloužer
a může jíti jen o to, aby se příště neobnovoval
Ale již v lednových delegacích polští poslan
mohou dle názorů Alfr. Szezepaňského učmnit
krok, který přinutí ministra vnějších věcí, aby
zaujal přesné stanovisko ku Prusku. Vídeňský
kongres z r. 1815 postavil Poláky ve všech třecl
státech pod ochranou velmocí, jež smlonve
podepsaly. Smlouva vídeňská nebyla dosud od-
volána ani zrušena a proto polští delegáti mohou
podati dotaz, pokládá-li Rakousko
ůmluvy vídeňské z r. 1815 pro seb
a pro Evropu dosud za závazné,
uznává-li, že Prusko potíráním Poláků porušil-
tyto úmluvy. Dle odpovědi ministra vnějšíel
věcí polšti delegáti budou povinni se dále zacho
vati.
Polák
Rakousko
Německo
Prusko
Evropa
17
article
V drobném prosejit
za 8h
ranní čísla o sobě .
odpolednl
. . . na 2h
Ve Hillalkách na venkove
ranní tisl,
. 10h
vdpolešsí . . . . . . . . 4k
Iuseráťy
plati se hotově napřel,
Předplncení a insorty přljimá námstnl-
strace v Marianszé ulici č. a.
Tam nackáejí se tě4 redakre.
tiskárna a ezpedice „Národnich Lista“.
Bukopisy se nevraeejí
Národnich List
Marianszé ulice
18
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 21. ledna.
Hlas spravedlivého Němce o ruském státě a nš-
rodě.
V měsíčníku „Deutsche Rundschau“ byly
vytištěny dojmy, které si vynesl z Ruska dr.
Martin Schlesinger, jenž je procestoval pře-
strojen za kupce. Úsudky dra. Schlesingra za-
sluhují, aby byly vzaty na vědomí i u nás, ne-
boť naše veřejnost jest úžasně zachvácena proti-
ruskou štvanicí posledních let.
1ldz no e
Někteří zahraniční spisovatelé — píše dr.
Schlesinger — nadutě pohlížejí na Rusy jako
na příslušníky jakési nižší rasy a líčí je jako
nečistotné, opilé a omezené, ale to dokazuje
pouze nevědomost takových pánů
Ruskému sedláku možno odpustit, neví-li
o cizich zemích a národech, ale nelze odpustiti
vzdělancům těchto národů, profesorům, spisova-
telům, novinářům, nevědí-li ničeho o Ruskua
přece se opovažují o něm soudi
Národ, který zbudoval největší pevninný
stát, který dal světu Lva Tolstého, skladatelé
kterého srostli s každým německým koncertním
podiem, který společností moskevského divadla
ukázal obyvatelstvu hlavního města německého
zjevení velikého, opravdového umění — tako-
vému národu nemůže být upírána kulturnost.
Co se týče opilství, číslice dokazují, že
Rus průměrně vypije skoro jen polovinu toho
množství alkoholu, jako Němee.
Němec
doktor
Schlesinger
Rusku
Tolstý
Rus
Praha
Rusko
Deutsche Rundschau
moskevský divadlo
19
article
Omezenými Rusové nemohou býti nazý-
váni proto jen, že nepřicházejí do telecíno
nadsení nad každou hřímavou modnou frasi. Ru-
ský sedlák dobře ví, že v životě jen to má vý-
znam, co má pevnou cenu. Rušti sedláci jsou
přírodou bobatě nadáni. Často bývají všestran-
nými mistry. Každý tesař je současně i soustruž-
níkem a řezbářem. Bývá, že člověk, který po
celý život stavěl jen dřevěné sruby, když mu
ukážou nakreslený vzor, zhotoví takový bufet,
že vyvolává nadšení u znalců uměni. V hladově-
jicích guberniích nacházel jsem ženy, které se
zaměstnávaly a živily nádherným vyšíváníma
nl
pletením nejjemnějších krajek.
Ruskému národu, zakončuje p. Schlesinger,
není zapotřebí kulfury cizí, ale potřebuje, aby
v něm vlastní jeho synové neutloukali sebenit-
a sebedůvěru, nýorž rozvíjeli jeho samočinnost
a samorostlou kulturu vlastní, jež je schopna,
aby čestně závodila s každou jinou.
Rus
Schlesinger
20
article
Bavoři proli saveru německému.
Bavoři prohlašují, že založí zvláštní jiho-
německý lodní spolek ačli nynější lodní spolek
neodřekne se gen. Keima a kn. Solma. Soudí,
že tito vyštupovali na valné hromadě tak přikře
proti spolku, protože na vysokých místech došl
opory buď u kaneléře Bülowa neb u jiné jisté
vysoké osobnosti. Proti tvrzení Keima, že ne-
zneužil spolku k agitacím, chtějí Bavoři uveřej-
niti nyní důkazy, že spolku použil za vole
k sgitacím proti »středu«, soc. demokratům
i proti svobodomyslným. I tyto prohlásil za ne-
bezpečné. Na výtky prince Ruprechla prohlásil,
že od »černých« nepřijímá podpor, že za nim
stojí opory říše, zvlášté Bülow.
Velké socialistické demonstrace a volební
právo v Prusku.
K zejtřejší odpovědi Bůlowa v řišském
sněmu německém na socialistické dotazy o vo-
lebním právu chystají se veliká opatření na za-
mezení demonstrací.
Dnes dopoledne konala se v Berlině řada
sehůzí nezaměstnanců, v nichž mluvili vůdcové
Bavor
Keim
Bülow
Ruprechl
Prusko
Berlín
22
article
Nové básnické překlady naše.
Nové básnické překlady naše.
EdwinArnold.*) H. W. Longfellow.*
Český čtenář, jemuž se překladem pana
Františka Prachaře poprvé do ruky
dostává báseň Edwina Arnolda asi sotva ví, že
ona jest z moderních básní literatury světové
jednou z nejčtěnějších a nejrozšířenějších. A již
proto — nepřihližíme-i ani k aeslheticko
stránce a umělecké výši epopeje této — jest
skulkem vysoce záslužným úpný převod díla,
které by se stanoviska anglicko-amerického
sotva chybělo mezi stovkou nejeennějších
nejoblibenějších knih básnických obou světů.
Množství vydání, kterého báseň dostoupila
různost olisků i formátů svědčí o oblibě, jaké
se těší díla vskutku jen epochální, Patrně
okolnost, že kniha spolu vedle ceny básnické
jesl zároveň katechismem jednoho z nejvíce
rozšířených náboženství (buddhismu), má v tomto
neobyčejném rozšíření svou nepopiratelnou
účast
Jelikož pan překladatel svému krásnému
českému vydání ani slůvka o básníkovi a básni
nepřičinil (ano i krátkou předmluvu Arnoldovu
— ani ne zcela pětistránkovou — z důvod
mně neznámých vynechal) mám za povinnost
k orientaci českého čtenáře aspoň několik řádků
v obém směru připojíti.
H W Longfellow
Prachař
Edwin Arnold
Arnoldov
23
article
Rodina Arnoldův jest pro literafuru angl
ckou věru významná. Otec Tomáš zapsal se n
poli theologickém a vychovatelském ke konci m
*) Světlo Asie, čili veliké sebeodříkání. Na
psal Edwin Arnold, z angličiny přeložil Fra
lišek Prachař. Zpěv I.—IV. 1906. Zpěv V.— VIl
1907. Tiskem »Politiky«, nákladem překladatelovým
Celek 2 K 40 h.
*) H. W. Longfellow. Hiavata. Píseň. Nov
přeložil Frant. Prachař, 1905. První plzeňské
kalbtiskáma Stillera a Erbena. Nákladem překlada
telovým. 2 k.
nulého století jako šířitel volnějších názorů v jako
zpracovatel Niebuhrových »Dějin římských«. Z
synů jeho tři vynikli praci literární, Matthew
a Edwin jako básníci a nejmladší Artur jako
cestopisec a žurnalista. Starší Matthew, narozený
r. 1822, zdědil mnoho z nábožensko-paedagogi
ckých sklonů povahy otcovské, což obě je zjevno
v jeho díle spisovatelském. Ale ještě silnější byl
v něm básník a kritik. Jako básník patří Mat
thew k vrcholům básnické éry Victorianské, třeba
mnozí opět výše kritika pro jeho nestrannou při-
snost velebl. Básně jeho dýší dechem ryzí anliky
a jedna z nich »Zbloudilý snílek« (český čtenát
najde ji v mé knize »Z cizích Parnassů «), do-
cela jej proslavila. O deset let mladší bratr Edwin
(narodil se r. 1832), byl ze začátku rovněž pro
fesorem a později teprve žurnalistou. Již v mlád
vyznamenán byl v Oxfordu jako dvaceliletý mladlk
za báseň »Kvas Belsazarův«. Leta do 1861 strá-
vil v Indii, kde se důkladně seznámil se starou
literaturou sanskrtskou, která se stala pro dalš
básnické jeho tvoření směrodatnou a rozhodující
Arnoldův
Tomáš
Edwin Arnold
Fra
H W Longfellow
František
Stiller
Erben
Niebuhrův
Matthew
Edwin
Artur
Mat
Belsazarův
Asie
Oxford
Indie
24
article
Po návratu svém z ciziny povolán byl za chef-
redaktora světového listu »Daily Telegraph«
Básnicky činně vystoupil r. 1853 knihou »Zpěvů
výpravných a lyrických«, jimž r. 1856 sledovalo
drama »Griselda«. V letech šedesátých začala pak
vycházeti z jeho péra řada knih vesměs čerpa-
ných ze starých pokladů sanskrtské literatury
v níž nalezl Arnold bohatý pramen nejen látky.
ale i inspirace. Roku 1861 zpracoval »Hitopa-
desu« s názvem »Kniha dobrých rad«, r 1865
»Indickou píseň písní«, r. 1883 »lndické idylly«.
volná zpracování episod z Mahabháraty, tébož roku
vydal »Indickou poesii«. »Světlo Asie« vyšlo po-
prvě r. 1879 a dospělo již ve třech letech vy-
dání devátého. Také jako překladatel básní klasi-
ckých se uvedl a to r. 1869 dílem »Básníe
řečtí« a 1873 překladem klasické básně Musäovy
»Hero a Leander«. Též byl jako historík a pol-
tik činný a hojně se zasloužil o vědecké práce
archaeologické a zeměpisné (Smithse, Liwing stona.
Stanleye), které v mnohém fedroval a doplňoval
»Světlo Asie« platí posud za vělebné jeho
básnické dilo. Báseň líčí život prince Gautamy
velkého zakladatele Buddhismu, otvírajíe hlu
Griselda
Arnold
Smiths
Stanley
Gautam
Asie
kniha dobrá rada
Hera a Leandros
25
article
boké pohledy do celé nanky buddhistické a vy
znívajíc didaktickým hlásáním největších pravd
její elhiky. Psána jest veskrze blankveršem
teprvé kniha osmá, poslední, podává v obyčejně
rýmovaných slokách výsledky celé theorie Bud-
dhovy. Řeč jest při veškeré prostotě a jasnosti
sytá a bohatá obrazy, vzlet místy uná šejícl, ad
zapřiti nelze, že také nejednou Homer tu podři-
muje a básnická síla se dusí ve veletoku líčení
a popisování neb suchých výčetů. Ale mnoho
z těchto vad a nedostatků přináší nejen látk
sama, ale i způsob východního básnění, kterého
Arnold naprosto zříci se ani nemohl i při me-
tamorfose moderní formy básnické, kterou pro-
vedl velmi štastně a obratně.
Homer
Arnold
Buda
26
article
Slyšme některé hlasy kritiký anglické:
»Je to dílo veliké krásy, které lze srovnat
jedině s Novým zákonem, plné pestrosti, no
vých maleb, nového pathosu, dolýkající se výšin
myšlenky i aspirace, mající řeč pronikavou,
kyplef, povznešenou, vášnivou, hudební, vždýeky
hohatou na různé myšlénky a cíty«, soudí Ol-
ver Wandel Holmes, hned po prvním se obje
vení básně (»lnternational Review«, Oetober 1879)
Dlouhé kaskady obdobných chvalozpěvů následo-
valy v celé řadě listů anglických. Jedněm bylo
»Světlo Asie«, nejdokonalejší skladbou básni-
ckou, která se objevila od Cbilda Harolda, jin
je kladli nad královské idylly Tennysonovy, pro
hlášeno, že nemá soupeře v současné literatuře
že nemožno je kritisovati, že dlužno jen se ob
divovati napořád
Chladněji zní hlas Edmonda Cla
rence Stedm ana, autora velkého kritického
díla o básnielch doby Viktorianské. Stedman
klade staršího bratra Malhewse mnohiem výše
než Edwina a poměrně mu věnuje též mnohem
více místa a rozboru. Zprvu uvádi Edwina mez
básníky menšímí a odbývá jej sotva dvouřád
kovou zmínkou, teprve ke konci své knihy
k němu se vraci (str. 449 a 450) a zvlásté
k básni našl, při které oceňuje dobré vlastnost
possie Edwinovy, vykládaje příčiny populárnost
jeho náčelné skia dby. Upírá mu tvůrčí silua
chválí především jeho obratnost, jeho pud a cit
pro lokalní zbarvení, jeho ryze imitační smysl
Wandel Holmes
Harold
Tennysonův
Edmond
Edwin
Edwinův
Ola
Asie
Oetobry
27
article
Praví, že přelívá staré víno do nových měchů
a že, co se správnosti a elhiky jeho kusů týče,
byl stejně přemrštěně chválen, jako bylo zvlaště
z protestanské orthodoxie prudce naň útočeno
Celkem uznává, že Světlo Asie není dílo všedn
a akcentuje jeho nesmírnou oblibu hlavn
v Indii a ve Spojených státech.
S překladatelem panem Františkem
Prachařem vstupuje nový muž do sboru
těch několika idealistů našich, kteří i »přes ne-
všímavost doby«, jak dí bohužel oprávněná
fráse, v zátiší svém pěstují kuli ideálů a pravé
krásy poetické. Vystupuje rázem dvěma básni-
ekými činy najednou a to imponuje. Ukázal, že
má vytrvalost, bez které nelze podnikati úkoly
veliké, projevil, že své nástroje dobře ovládá,
oba jazyky, ten z něhož i ten do něhož pře-
kládá. Že dovede být koncisním, ukázaly kusy
mravouky Buddhovy, obsažené v osmé knize
rýmované.
Ještě dřive než dokončeno bylo vydání
básně Arnoldovy, ohlásil se pan Prachař novým
převodem starší a u nás již dobře známé básně
Longfellowa, »Písní o Hiavatě«. V upomince
starších současníků bude živý dojem, jejž vy-
volalo mezi mladými první vydání Sládkov
předkladu v »Poesii světové« v oněch letech
Bylo to obnovení nového světa a nové poesie.
Prachař
Buddhův
Longfellow
Hiavata
Asie
Indie
spojený stát
Arnoldov
28
article
Dnes jest překlad Sládkův rozebrán a bylo by
proto do jisté míry nespravedlivo, chtít srovná-
vati nový překlad Prachařův se starším Sládko
vým Tím více, že víme, že se Sládek již dávno
s první formou svého překladu nespokojoval
že podrobil své dilo mnohiem dřív, než o práci
páně Prachatově poluchy měl, přisné a podrobn
revisi, která již v těchto dnech asi ke konci se
bliží. Budeme tedy co nejdříve míti překlady
dva, s nimiž obéma se bude lze dobře po-
chlubiti.
Aby čtenář viděl, jak pan Prachař pracuje.
kladu sem aspoň tyto dvě malé ukázky jeho
uměni. Prení ukazuje soujem buddhistické ethiky
na konci VIII. zpěvu »Světla Asie« a zní:
Nad skvosty jesti poklad Zákona;
nad stidí sladšl; mimo srovnání
slast jeho Katdý pěli pravidly
řiď svoje konání
Ž bez vraždy a budiž polupné e
i tvory sklát v jich cestě vzestupné !
Rád dej i přijmi; nedej však se svést
brát komu násilím, což jeho jest!
Lží, pomluv nerci, ani křivě svědč:
pravda toť vnitřní čistoty je řeč!
Nech nápoj opojný: kde duch je zdráv,
kde člověk čist, netřeba Só ny šťáv
A nedolkní se ženy bližní svých
a nepšchej, co neřest je a hřích!
Prachařův
Sládko
Sládek
pán
Prachař
Prení
Asie
30
article
A z »Hiavaty« onen proslavený konoe
»Úvodu«:
Kdo z vás báje lidu rád má,
národní kdo rád má zpěvy
jež jak blasy z povzdáleči
zvou nás postát, naslouchati,
žvatlají tak dětsky, prostě,
div, že sluch náš rozeznává,
zda to zpěv či pouhá mluva.
Rudochů tu báji poslyš,
Píseň tu o Hiavatě
Kdo má v svěžím prostém srdci
vírů v Přirodu a Boha-
kdo věří, že v dobách všech jest
každé srdce lidské lidským,
že i ve divochů nitru
tužby jsou a sny a zápol
pro dobro, jež nechápají,
že jich ruce slabé, sírá
tápajíce slepě ve tmách
ruky boží se tam dotknou
a se ssílí, povznesou se,
naslouchej té prosté zvěsti
Písní té o Hiavalel
Kdo z vás někdy na svých toulkách
po zelených nivách kraje.
tam kde v změti dříšťal svjáší
chumáče svých rudých plodů
na zeď starou, mechem šedou T
onní
u hřbitova zapadlého
stane v dumách, rozjímaje
nad nápisem zniklým zpola
neumělým, málo vzletným
leč, co písně v prostých sloveeh
to je naděj, jedno hoře,
jedno něžné borování
o Zdejšku i o Záhrobí,
staň a čii tam drsný nápis
Píseň tu o Hiavatěí
31
article
Jar. Vrchlický.
Vrchlický